Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3* bod. odpolední. Předplácí se vSadminUtrmcf v Ostrovní ulici čfslo 1508—11.

DOPISY traukované a podepsané přijímá r e d a, Ic c e v Ostrovní ulici èie. 1508—11.

méslóně . čtvrtletně půlletné . celoročně

v Praze: poštou:

Rukopisův nevracíme a nepodepsaných nedbáme.

Jednotliv”á'.ríela 5 kr 8 nedělní prllohon 6 kr.

REKLAMACE nezapečeténé noiýlány budtež nefrarikovány.

Inseráty poéitáme nejlevněji.

ČÍSLO 88.

V Praze, v úterý dne 17. dubna 1894. Ročník XXVI.

Třetí Řím.

Nový sond nad „Omladinou“. V Praze, 17. dnbna. Jak jsme již včera sdělili, měl poslanec a spiritus sgens .Národních Listů“ pan Gustav E i m tyto dny rozmluvu s dopisovatelem .Moskevských Vědomostí*, v níž obšírné se pronesl o snahách .Omladiny“ a zároveň nad nimi bezohledný soud vyřknu). .Moravská Orlice* přináší interview tento v plném znění, podávajíc takto výmluvnou illustraci ke stesku Eimovu, že .Národní Listy* samy dosavadní jeho projevy potlačily. Domnívajíce se, že reprodukce hovoru toho, jak jej přináší čelný moravský list, bude věrohodným substrátem úvah, které se ve veřejnosti naší o události té rozvinou, chceme i my několika myšlénkami ji dopro- toditi. Poslanec Eim užil .Moskevských Vědomostí* již dříve jako zprostředkovatelkyně svých názorů o .Omladině* a my jsme nedávno nejpozoruhodnéjší místo z rozmluvy té uvedli. Tentokráte pronesl Eira o .Omladině* mimo jiné tyto myšlénky : .Jest nezbytno, čas od času povědět jim (Omladinistům) pravdu a varovali je. v opačném případě zbaví oni český národ sympatii netoliko všech Slovanů, nýbrž i všech civilisovaných národů.“ Ano. souhlasíme úplně. Ale při vší bez ohledné upřímnosti, které bylo Eimovi třeba, aby výrok takový pronesl, nemůžeme nepotlačili otázky : proč nevzešlo panu Eimovi, v němž se soustřeďuje jako v málokterém politiku českém celá vibrace národního života našeho, dříve poznání toto? Proč

.Omladinistům* .nepověděl pravdu* a „ne- varoval“ je, když se objevovali v prvních svých výkonech přede tváři národa? Odpověď na to jest snadná. Tehdáž totiž táhl vlastní jeho orgán s „Omladinisty* za jeden provaz, propůjčuje se jim ke službám co nejširším, tehdáž vlastní předáci mladočeské strany byli vynikajícími činiteli v osvědčo vání se omladinistických názorů Zvláště rozmohl se omladinismus рэ 17. květnu r. 1893, památném to dni .pohřbu punktací“ v Niklfeldově šuplíku. Mladočeští po slanci — jak již bývá u povah nevyspělých — zpychli a zbujněli tímto .effektem“ a perspektiva jejich ? tomto směru rozšiřovala se do nekonečna. Projevy souhlasu s chrabrým činem je jich jen pršely — jeden nabádal veden jsa prostředím reminiscence na podobnou scénu z minulosti dokonce až ke krveprolití — což divu. že se nevyspéiým těmto politikům splašila rozvaha s ťftem a oni více méně začali se ježiti .revolučně*. Kdo pány znal v župana, vystihl hned, že je to jen ta neškodná .sousedská* revolucíčks, jak ji ani jinak naše dobrácká nátura slovanská zplodili nemůže. Ale pro činitele nahoře byl zjev jednou tu a ti s ním počítali a naložili tak, jak s ním státní raisona všude nakládá. Tehdáž poslanci mladočeští, aspoň ti parádní, spolu jen závodili v pohrdání státní svrchovaností a jejím repraesentantem a v tomto blázinci zvuků každý se snažil proslavili se nějakým okřídleným slovem chrastivé tendence.

Tehdáž kreslily se na českém obzoru široce rozprášené ruce se zaťatými pěstmi, viny vzduchové pronikalo revoluční skřípání zubů a pusté fluchtrování. . . »Národní Listy* jen jen hořely »svátou* revolucí, které přinášeny zápalné oběti i v sousedsky povídavé besídce nedělní : cež divu pak. že mládež naše vidouc takto konali staré a uchvácena byvši prudkým pocitem přítomného okamžiku padla pánům vůdcům hezky do noty, pak je překřičela až konečně píseň jimi načatou zpívala sama, nekroceně a a opravdovou bezohledností divého mládí. Pánům vůdcům začalo nějak naháněli a mnohý z nich byl by rád ze své hrdinské pósy, v níž se uměle udržoval, zchlípl na loyálního občánka — ale nešlo to již — proud jimi vzbouřený nesl je nyní sám až to přišlo к hlubokému jezu, přes nějž vše páté přes deváté kobrtalo : к výminečnému stavu dne 12 záři Vůdcové v »plavání* jesté obstojně vycvičení hezky se salvovali na břehy, ale omladina — mládež nesena byla dále až ji proud mrštil na úskalí, o něž se tak mnoho existencí rozbilo. Mladí lidé sedí v žalářích a intellektu ální původcové všeho vysedávají dále ně kolinásobné své národní sinekury a hoví si možně ve stínu immunity. »Ňák bylo — ňák bude* utěšují se v šibeničním humoru hřešíce způsobem nebývalým na shovívavost národa. A v tu dobu měl pan Eim se svým rozpoznáním a svým soudem vystoupili Tenkráte snad by mnoho živlů, které se do omladinistických rejdů daly ztrhnouti jen stránkou okázalostní, bylo bývalo ještě v čas od neblahého kontagia zachráněno, ač nelze si zapříti, že by ve hlavních aktérech omladinských jiskra fanatismu byla doutnala dále.

Tenkráte však jsme to byli právě my ještě s několika málo listy strany konserva tivní, kteří jsme plným zvukem svého hlasu odsuzovali trestuhodné tyto proudy a bez zodpovědnost za Omladinu Já odsuzuji podobné výtržnosti jako byla onazednel? srpnam r apova- ž u j i j e z a o v o c e p ohi ou ze n í. Nemohu tajit! svému národu, že cesta, po které ho chtějí vésti — je cestou к záhubě.* Nuže tak vypadá dle rozpoznání jednoho z nejbystřejších politických čidel ten nejnovější »omladinistický“ proud, jemuž chtějí jistí lidé odníti ráz neškodnosti jménem »pokrokové strany*. A Eim proud ten ještě ani úplně nevyznaóil Nekonstatoval totiž, že hnutí toto na nejkrajnější své periferii komunikovalo již s vrahy a anarchisty, že se v proudu tom koulel i valoun ztěžklý zločinem podvodu: slovem že abstrahujú; od hlavní tendence „Omladiny* к této — snad mimo její vůli — gravitovaly živly sprostě zločinné ; a tím vynořuje se .Omladina* před veřejností českou v úplně hrozivé své podobě. Jaká prohlubeň znemravnělosti musí již býti ve vůdcovském sboru mladočeském, když tito, místo aby se vší silou opřeli ta kóvému hnutí, vrhají se — na .klerikalismus* volajíce s Gambettou : Le cléricalisme. voilà 1’ennemi ! Ano, proti učitelům a pastýřům národa, kteří povznášejí hlavu jeho к nebi a vedou jej к září poznání, proti těm se sbírá pole — s anarchistickými velleitami však se koketuje a mazli. Není-liž to svrchovaná ničemnost?

(Z „C.viltà cattolica* přel. šil X) (Dokončeni.) Viečko v třetím Amě je plno podezření, pohoršení, Hi, ialby, nedůvěry a hanby.

ohledně jsme je označovali pravými jmény. Nem'uvme o »loiinech spateronisobenýoh, A za to se nám dostávalo nadávek a spílání vrsidáoh, ssmovraidáob, náiilfob, nesly dato- do .denunciantů* a »špiclů*, kteréž pří- iteob, draosti luay, která nikdy není trestána, vlastky měly tehdáž jakousi epidemickou jen když dovede kHSeti v pravý 6as napřed chytlavost My však jsme se nedali zviklati umluvené : Ať ebyne I nebo Ať iije 1 jek to ani sebe horším terrorismem a za to do- doksaojl nedávné srdnaté Siny před frenoona- stává se nám nyní zadostučinění, že přední akým tys.aneotvím, aastírané tím, ie jsou ja- politik a publicista mladočeský sám co konei pomstou sa smntné události v Aigues- nejméně zastřeným způsobem tentýž soud Morte». Ale darebáctví a podvody bank ve o omladinských rejdech pronáší. (spojení ■ dnelními procesy json hanbon, jei Upozornili jsme nedávno, že Eim к té ' vtiskuje avláitnl snámkn mravnosti třetího muž dopisovateli »Moskevských Vědomostí* Ŕím» a oněch čestných mnšů, kteří tuto mrev- řekl, že větší část české mládeže jest proti-1 nost ne trůn posadili. Nejedná se tu o alo- dyuastická a z posledního interviewu jeho ! Bince viední sni o lid prostý, sie o bývalé Citujeme tato daleko viditelná slova: ,Kr ministry, senátory, poslenoe, novináře, krátce miti lid ideami, jichž konečný|o hvésdy první velikosti ve tféráoh politických cíl jest revoluce — tof zanynější po veškerém království. Skoda, ie se nepodoby bláznovství.“ A dále pravil j vedlo nejiti v pravý čas nijakého výrsen, jeni Eim : »Nemohu a nechci přijímat na sebe by hanbu tohoto darebáctví poněkud zakryl,

FEUILLETON.

jako se našly jii pro okrášlení jiných tločinů a úkladů I Ba právé i ▼ nejvlestenečtí jši řeči třetího Říma zůstane těmto krádeifm jméno krádeže, těmto podvodům jméno podvodu. Vyšetřující soudoové, při líčení a rossndku, mnsili niiti slov vlastních a nešťastnou náhodou pro aloděje, jak v jiné příčiné praví Tertolhac, vlavtní výsnam «lov jest pravdon véci (pro- prietrs verborum veritas rernm). Jediný vhodný prostředek se našel a nžilo se ho též. aby sa- obránéno bylo nemálo výše postavených osob ností před pádem ; séležel pak v tom, ie se nedalo jim padnouti do vím a středo trestního sákonnika, ale dáno jim se ho poose dotknonti. Šťastnou n&hodon se seřídilo, ie dotekli se sákonnísa jako tečna krnho. 0'tatnč v nménl dčlati tečen třetí Ř'm jest mictrem. Abychcm nepřestali mlnviti o darebáctví v bsnkáob, slyšme jen oo jeden senator, jeni ví. kde má čert bankovní kopýtko vyjevnje židovskémn spolupracovníka »Tribuny* Vládě nikdy ae nepodařilo přemlnviti a přesvědčili riditele bank, ie ponkátky json něoo jiného nei kaaovní fond. A táleiitoit pokročila tak, že banka národní na 600 mil. v oběhu má 900 mil. pookáaek, banka neapolská m jich sa 250 mil., aa 250 mil. v obéhn, banka národní toskánská 100 mil. na 33. Tím spůsobem ústavy peněžní přechovávají vine nei miliarda а 300 mil. v ponk sakách, i niobi též některých, jak se nkásalo, bylo poniito pod záminkon, ie json to fondy kavovní. .Sroanmčli jste?* vykládá .Fanfnlla*, »rokodloýtn smícháním ponkázek s fondem pokladničním množ! ae pomaličkn penise obžhn a to. povášime-li že kolnje na př. půl drnbó miliardy poukázek, na burse, kdo vi 1893) •tonpce spousta papíru na jakon výši.* (3 srpna

* Něco o ševoich. Všem poíest ým cechům ševrovjkým a veleslavné c. k. sdravotnf zcm-ké radè do památníku. Před nějakým časem byla pod čarou ve feuilletonu pražského listu řeč o jakémsi ševci v Praze, jenž si dal na vývěsné tabulce napsali : .Švec anatomický“. Chudák, zkusil za to jen posměchu a všelijakých vtipů, že prý teď i ševci budou studovati na université anatomii atd. atd. Zasloužil toho ? V (8) čísle .českého Kneippa* právem na to se žehrá, že nynější obuví kazí se nohy a připravuje se človéku čínské mučen- nictví. Pravda to vůbec známá, všeobecné uznaná — a přec — hledejte ševče, aby vám ušil botu podle nohy ! Podle mody — ó ano — všecka čest — to dovede — až radost je se podívat na fotografie střevíčků a botek z rozličných obuvnických závodů a továren. Místo opatků špalíčky 6—7 ctm vysoké a špička obuvi přechází rozkošně v překrásný bodec, ne-li v bod přímo materna tický — zrovna jak vypadá noha lidská, t.j. ševcovo kopyto. Přirovnejme jen kopyta nynějších ševců к nohám lidským. Kdybych nikomu ten dřevěný formulář lidské nohy ukázal a řekl : jako toto kopyto bude vypadat tvá noha, zdésil by se. A přece v botě musí tak vypadat, vždyf je bota podle kopyta a ne podle nohy šita. Že má kopyto podobu jinou a noha též jinou, co na tom?

Vždyť to v Čině také tak dělají! — Že noha takovou obuví se znetvoří, že naroste na ní tvrdých kůží, karík ok navních kosti — co na tom ? — jen když je botka podle mody. Že nehty do masa zarostou, že krev nemá v končetinách, v prstech sevřených, v nártě, v chodidle volného oběhu, že stydne a chromne noha a že mívá nejeden nohy i v létě jako led studené — co na tom ? — Proti módě se prohřešit], toť veliký zločin ; ale proti zdraví a životu (když ku př řezá ním kuřích ok nastane otrava krve a člověk umírá — bezmála sebevraždou), to jest jen nevinné vyražení, nevinná radost — z mody ! Ku podivu : chce-lí kovář kovat koně, musí miti zkoušku, musí do podrobná znáti povahu, vlastnosti a rozličné druhy koňských kopyt, musí umět vyhovět rozličným nohám koňským, musí zkrátka umět udělat pod kovu dle nohy a nesmí řezat a kazit nohu dle podkovy ale švec — ten nepotřebuje pranic, z holá nic o ústrojí nohy lidské, o jejím složení, o potřebném šetření její kostí (zvláště z mládí I) její kůže, jejího oběhu krve vědět — co na tom ? jen když má kopyto podle nejnovější mody či roste též naše noha dle mody? — Není noha ani jednoho člověka zrovna taková, jako druhého, právě tak jako celá postava jednoho nerovná se úplně postavě drahého — ale co na tom ? — V továrně podle jednoho kopyta přistřihne a usmolí se tisíc pérek a střevíců a tisíc jednotlivých noh musí, pra ▼ím musí riditi se a růsti dle jednoho kopyta I Jsou mistři krejčí, mistři to v pravém smyslu slova, kteří dovedou ušiti oděv i na hrbatého tak, že se zcela pohodlně nese a přece dobře dopadá, čím to? Tím, že znají z náuky o těle lidském, pokud se zevnějšku, rozměrů a vespolných poměrů jednotlivých jeho částí týče, aspoň tolik, co žádá péče o zhotovení řádného odéva. Pak také tím, že takový skutečný

mistr nebere míru na oděv sám, to činí starší tovaryš, mistr pak mezí tím ze všech stran budoucího majitele noyébo kabátu si prohlíží a všecky nectnosti jeho postavy (nosí-li jedno rameno výš, druhé níž, má-li páteř křivou neb rovnou, má li hrb na pravé neb na levé straně atd. atd ) si zaznamenává a dle toho míru tovaryšovu opravuje. Kolik jest ševců na světě tomuto mistru krejčímu podobných ? — — Zkušený pod kovář prohlédne si kopyto koňské náležitě a měří zevrubně objem jeho, než podkovu kovat počne, — ale švec, který má okovat, ochránit a opatřit nohu lidskou, ten si tu nohu náležitě prohlédnout a náležitě změřit nepotřebuje, vždyť je to jen noha lidská a tam ta je koňská. Pravda, kůň stojí peníze, ale člověk? a jeho zdraví? — a jeho život ? — co na tr m ? Kdo co za to dá ? — To nic neplatí, či možná se někde pojistit na zdravé nohy proti svévoli a neumělosti ševcově ? Máme již rozličné pojišťovny, i úrazové, ale na pojišťovny proti módním ševcům si dojista ještě nikdo nevzpomněl — Koňská noha požívá ochrany a péče zkoušeného podkováře, zkoušeného dobytčího lékaře a snad ješté vyšších bezpochyby též zkoušených instanci národo-hospodářských, ale noha lidská — o tu se nestará ani mizerný švec neřku-li obvodní lékař neb c k. zdravotní rada zemská.

Myslím, že: 1. jako jsou zkoušení podkováři, měli by tím více a tím spíše býti též zdravotní c k. komisí zkoušení ševci, aspoň pro tu část obecenstva, která nezakládá si na lili- pntánské obuvi čínských krasotinek a na chromých podstavcích avé drahé osobičky ; 2. tito zkoušení ševci že by měli pod- robeni býti dozoru obvodních lékařů, po případě velesl. c. k. zdravotní zemské rady; 3. každému ševci, který neumí udělat botu podle nohy, že mělo by odňato býti právo řemeslo provozovat ; 4 každý ševcovský tovaryš, který chce stati se mistrem samostatným, že by měl vykázali se náležitým počtem náležitých, anatomických správných kopyt; 5. že by měli, jako jsou Kneippovští pekari, pláteníci, sladovníci, lékárníci, polé- vači a doktoři, býti též, bez žertu a bez urážky řečeno, Kneippovští ševci, kteří by šili boty dle nohy a ne dle mody. Jen ať to některý mistr švec, ale skutečný mistr, ne pouze dle daně, zkusí a napíše na své tabuli : „Zde se šiji boty dle návodu faráře Kneippa* ; uvidí, že se mu nápis brzo vyplatí. Nemám ostatně ničeho proti tomu, aby, kdo chce miti botu dle mody a nohu dle kopyta, mu švec čínské skřipce na nohy ušil. Ať si takový blázen vychodí třeba deset kuřích ok na každém prstě, ale aby mistr švec, jenž umí opravdu udělat botu podle nohy, za to měl ještě pod čárou v časopise doznali všelijakých, jen ne kloud- j ných vtipů, toť více než — chytrost. Máte-li tam v Praze takového mistra, pokládejte ho a važte ai ho za největšího dobrodince svých pedálů a po smrti utlučte ho na prášek a posypte jím všecky ševče v Čechách. Jménem nynějšího od módních ševců týraného člověčenstva Strachota Nebojácný, drnbdy dobrovolný, nyní besdžčaý čínský mučedník.