1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 38. ze dne 7. února 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Podivný připad udál se na zámku krá-
lovské rodiny pruské v Hliníkách (Glinecke) v Brani
borsku. Onehdy v noci ke 3. hodině bylo služebni
ctvo zámku pojednou alarmováno. Spatřili odcházet
slušně oděného mladíka z komnat starší již dvorn
dámy. Mladík byl na mol zpit a odpovídal toliko
blábolivě a naprosto nesrozumitelně. Kterak se vůbec
mohl dostati do zámku, bylo záhadno, neboť budova
jest obklopena vojenskými strážemi a dobře uzam-
čena. Odvedli mladíka do strážnice a nechali jej nej-
prve vyspat. Mimo to podána mu na podnět prince
Bedřicha Leopolda, jenž pojímal věc se stránky
spíše humoristické, černá káva, aby vystřízlivěl.
Když se byl mladík do té míry vzpamatoval, že mohl
podati souvislé vysvětiení, udal, že jest student
z Berlína a že podnikl výlet po hostincích do Malých
Hliníků. Kterak se dostal do zámku a konečně do
pokoje dvorní dámy, nemohl udat. Zdálo se mu,
jakoby byl doma ve svém bytě, jenž se nalezá vedle
kasáren. Dalšího vysvětlení této záhadné afféry ne-
bylo možno dosíci.
Bedřich Leopold
Berlín
Hliník
Braňo
4
article
= O požáru klášterní školy St. Joseph la
Louvire blíže Monsu oznamují se následující po-
drobnosti: Škoda páčí se na milion franků, jest však
z větší části hražena pojištěním. Požár zpororován
teprve ráno o 7. hod., když již počala hořeti střecha
pravého křídla. Z 500 žáků nalezalo se 150 stravníků,
až na dva, v kapli. V několika minutách zachvátily
plameny, rozdmychané prudkou vichřicí, celou budovu
takže stěží bylo lze zachrániti dva strávníky, kteří
leželi churavi, kdežto ostatní se svými učiteli v nej-
větším spěchu zachránili se z kaple. Toliko několik
kusů nábytku z druhého patra, kde se nalezaly lož-
nice, a učebné pomůcky z prvního patra byly s nej-
větším namáháním zachráněny. Rychlé šíření se po-
žáru a nedostatek hasičských pomůcek v první chvíli
zabránily dalším zachraňovacím pokusům. Záhy
musil býti ústav ponechán svému osudu, neboť požár
ohrožoval již dvě sousední továrny, jichž personál
velmi horlivě se účastnil hašení. Když přibyly parní
stříkačky z Monsu a Charleroi, byly již veškeré po-
kusy, zachrániti ústav, marny. Podařilo se toliko za-
chrániti kapli a pivovar. Žáci strávníci propušťěni
byli do svých domovů. Veškerý majetek jejich zničen
byl požárem, avšak svršky každého žáka pojištěny
byly na 500 franků.
Stanislav
Joseph le
Mons
Charleroi
Škoda
5
article
= Tragikomická příhoda oznamuje se z Mel-
bournu. Dva rybáři z Condobolinu v Novém jižním
Walesu, hodlali onehdy chytati ryby v Lachlan
Riveru. Poněvadž obvyklé prostředky nevedly k vý-
sledku a rybáři počali pozbývat trpělivosti, připadli
na myšlenku použíti dynamitu. Naplnili láhev třa-
skavinou, ucpali ji, provlékli zátkou doutnák, zapá-
lili jej a hodili láhev na příhodném místě do vody.
V tom však pes jednoho z rybářů, zvyklý apporto-
vání, skočil za lahví do vody, chopil ji tlamou
ploval ke břehu ke svému pánovi. Oba rybáři křičeli
a chtěli psa zahnat, avšak věrné zvíře plovalo sta-
tečně dále a dospělo se svou nebezpečnou kořistí
šťastně na břeh. Rybáři dali se o překot na útěk,
ale pes ovšem s osudnou lahví ve tlamě vytrvale je
následoval. Pak nastala nezbytná katastrofa. Ozval
se třesk hrozného výbuchu. Když se oba rybáři vzpa-
matovali ze svého omráčení a přesvědčili se, že jsou
bez pohromy, ohlíželi se po psu. Nebylo po něm ani
památky; nebohé zvíře bylo rozedráno na cucky.
Mel
Wales
Lachlan Rivera
6
article
= Král ústřic. Na malém ostrůvku Pelješci
v Dalmacii zemřel těchto dnů bývalý kapitán Stevo
Bjelovučič, známý pod jmenem chorvatský král
ústřic. Získal si jakožto samostatný majitel lodi
značného jmění a byl považován za jednoho z nej-
větších boháčů v Dalmacii. Již v pokročilém věku
usadil se na svém rodném ostrově a zařídil neda-
leko Janjiny chov ústřic, při čemž měl tak dokonalý
zdar, že jeho dalmatské ústřice záhy nabyly slavné
pověsti v Terstu i v cizině pro svoji výbornou chut.
Zejmena v Paříži nalezá ochotné a stálé odběratele.
Dalmatské ústřice jsou tam nyní ceněny výše než
ostendské. Rostoucí vývoz přinášel mu značný zisk
a bohatství Bjelovučičovo stále vzrůstalo, ačkoli mu
záhy nescházelo konkurentů. Nyní jsou ústřice cen-
ným předmětem vývozu z Dalmacie, právě jako sar-
dele a jiné ryby Jaderského moře a to jest zásluhou
Bjelovučičovou.
= Belgické herny a parlament. Těchto dnů
zabývala se belgická sněmovna otázkou heren, jež
v Belgii nabyla značného významu. Toho času není
v belgickém zákonodárství nijakého ustanovení, jež
by obmezovalo zřizování a využitkování veřejných
heren podle vzoru casina v Monte Carlu. Udělování
koncessí hernám záleží jedině na dotyčném obecním
úřadu a poněvadž koncesse hernám zajišťuje obecním
správám velmi značné příjmy, dovolila si skorem
veškerá větší i menší belgická města, zejmena místa
lázeňská a letní sídla, přepych městských heren.
Skandál šířil se způsobem tak neslýchaným, že dří-
vější ministr spravedlnosti senator Lejeune uznal za
nutné podati senátu návrh zákona ve příčině potla-
čení posavadních a zákaz zřizování nových heren.
Stevo
Bjelovučič
Pelješac
Dalmacie
Terst
Paříž
Belgie
Monte Carlo
Bjelovučičová
7
article
Senát přijal návrh zákona Lejeunova již před ně-
kolika lety, avšak belgická vláda dosáhla, aby byl
přijat dodatek, jímž oběma největším hernám v zemi,
hráčským klubům v Ostende a Spaa, zajištěno bylo
zákonem další trvání. Oběma těmto lázeňským mí-
stům povoleno tudíž nejen výminečné postavení, ale
privileje jejich heren byly dokonce zákonem potvr-
zeny. Stát vystoupil zde tudíž takřka jakožto
ochránce zlořádu heren. — Avšak výbor sně-
movny poslanců tento dodatečný návrh velkou
většinou zamítl a obnovil návrh Lejeunův v původ-
ním jeho znění. Z toho vznikly ve sněmovně prudké
debaty. Těchto dnů naskytlo se divadlo zajisté po-
divné, že předseda ministerstva De Smet de Naeyer
a ministr spravedlnosti van den Heuvel veřejně vy-
stoupili jakožto obhájci mezinárodních herenv
Ostende a Spaa a přimlouvati se za zákonné uznání
jejich »řádně uznaných práv«. Předseda ministerstva
při té příležitosti učinil úžasné doznání, že město
Ostende ze své koncesse herně má roční příjem více
než půl čtvrta millionu franků. Poněvadž saisonav
Ostende trvá nanejvýš deset neděl, možno si pomy-
slit jaké sumy musí tu býti prohrány, má-li správa
herny při dávkách tak ohromných ještě zisk. Dále
oznámil předseda ministerstva, že vláda obrátila se
za příčinou mezinárodního upravení otázky heren ke
vládám německé a francouzské. Tento podivný krok
belgické vlády jest jedině prostředkem ku protáhnutí
celé záležitosti, neboť jest vůbec známo, že ani
Francie ani Německo nemají heren s veřejnou kon-
cessí a že jest to pouze vnitřní záležitosti belgického
státu. Nynější ministerstvo belgické snaží se právě
Ostende
Spaa
Francie
Německo
8
article
všemožným způsobem zachovati hernám v Ostende
a Spaa jejich koncesse, jest však naděje, že sně-
movna nebude dbáti přání vlády a učiní skandálu
belgických heren jednou pro vždy přítrž.
Zemřelí v Praze.
Dne 31. ledna: Grüner Jan, školák, 15 roků,
81.I. Varhoutova Anna, dcera vdovy 111/2 měsíce,
110-I. Stillová Anna, vdova po řediteli, 83 roky,
157-IV. Hudská Anna, dcera krejčovského, 6 měsíců,
20-V. Freiberger Josef, soukromník, 71 rok, 1034.I.
Stafa Emil, syn zedníka, 4 měsíce, 701-VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Vítů Antonín, sla-
dovnický, 24 roky. Stejskal Antonín, písař, 18 roků.
— U Alžbětinek: Scharfová Alžběta, vdova po
obuvníku, 69 r. — U milosrdných br atří
Bartoněk Václav, lakýrník, 79 roků. — U milo
srdných sester: Jandová Tekla, pradlena, 64r
Hrodějová Josefa, posluhovačka, 76 roků.
Anna
Stillová
V Freiberger
Josef
Emil
Stejskal
Antonín
Václav
Ostende
Praha
Grüner Jan
Vít Antonín
U Alžbětinka
Scharfová Alžběta
Jandová Tekla
r Hrodějová Josef
9
article
Dne 1. února 1901: Černý Josef, syn kočího,
3 měsíce, 116—IV. Jandačková Marie, dcera obuvni-
ckého pomocníka, 11/2 roku, 47—III. Krajíček Otokar,
syn obchodníka, 8 měsíců, 923—II. Růžičková Marie,
manželka krejčího, 50 roků, 384—VII. Sochůrková
Anna, dcera strojníka, 12 dní, 540—VII. Ilníček Jan,
býv. sluha, 83 roky, 395—III. — Ve všeobecné
nemocnici: Telecký Jan, dělník, 51 rok. Lišková
Johanna, služka, 20 roků. Škodová Rozalie, manželka
dělníka, 63 roky. — U milosrdných sester
Sláma František, metař, 54 roký. Knotek Jakub,
býv. obchodník, 89 roků. Berková Marie, vdova po
nádenníku, 60 roků.
Dne 2. února 1901: Šantrůček Jan, truhlář,
62 roky, 155—III. Hejduk Jan, professor ve výslužbě.
71 rok, 328—III. Eschnerová Viktorie, vdova po
zubním lékaří, 77 roků, 117—II. Kintnerová Marie,
manželka sluhy, 47 roků, 1416—II. Vokálek Ferdi-
nand, praktikant, 18 roků, 1981—II. — Ve vše-
obecné nemocnici: Rambousková Josefa,
žebračka, 60 roků. Parkusová Kateřina, manželka
řezníka, 35 roků. — U Alžbětinek: Jandová
Marie, vdova po malíři porcelánů, 58 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
126. hra v předpl.
2. čtvrtka.
Josef
Krajíček
Otokar
Marie
Anna
Ilníček
Lišková Johann
František
Knotek
Berková
Hejduk
Jan
Kintnerová
Kateřina
Král
Praha
Jandačková Marie
Eschnerová Viktoria
národní divadlo
Telecká Jan
Šantrůček Jan
Vokálek Ferdi
Rambousková Josef
U Alžbětinka
Jandová Marie
10
article
Ve čtvrtek 7. února.
11
article
Mořská panna.
Žert o třech dějstvích. Napsal Josef Štolba.
Režisér Josef Smaha.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Žert
Štolba
Smah
12
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 1/48. hod.
Ve čtvrtek dne 7. února.
Lidové představení o polov. cenách míst.
Bratr Martin.
Lidová hra o 4 jednáních od K. Kosty. HndbaJ.
Weinzierla.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka
Martin
K Kosta
Weinzierl
Urbánek
Smichov
Svandovo divadlo
13
title
Kapra a Kotka na Smíchově. 3112
Smíchov
14
article
žel
roee
Vodách pod přísným dozorem klíčnice Marvy Ivanovny.
Místo Frosy měla s ní jeti do města tlustá Chivra, s tou
podmínkou, že nesmí tlustá Chivra chodit v městě bosa,
jak obyčejně dělává na venkově, ale musí na každý způ-
sob vzíti s sebou střevíce a punčochy, které jí teta dávno
koupila, ale které dosud neupotřebené leží v kufru. Chi-
vrině. Tlustá Chivra, velice rozradostněna, běžela bosýma
nohama pro kufr, v kterém byly uloženy její střevíce
s punčochami a teta, uchopivši za rukáv Lva, jenž se ze
všech přítomných nejvíce smál, dělala mu kázání, jehož
hlavní smysl byl ten, že ona by nezbednému uličníku-
dávno již nasekala, jen kdyby nebylo jistých rozmazlují-
cích ho osob, kterými, jak se samo sebou rozumí, mínila
matinku a Annu Vasiljevnu.
Ubohá Anna Vasiljevna, setkavši se s hněvivým po-
hledem tetiným, velice zmalomyslněla.
— Nuže, pojďme si sednouti, pojďme jen rychle
pravila zajíkavě blednouc a tahajíc mne za halenku.
Lev se tetě vytrhl z rukou a octl se jediným sko-
kem v kočáře se sedadlem Anny Vasiljevny, který nejprv-
nější podjel ke schodům.
Anna Vasiljevna se poznamenala křížem, tak byla
ráda, že jest od tety daleko. Sedl jsem vedle ní,- Lva
vzali jsme mezi sebe. Pan Kereti jel v bryčce se Sylvou
a Maksimičem na kozlíku. Náš těžký, velký kočár, do kte-
rého bylo zapřaženo šest koní a v němž seděla matinka,
teta, Nasťa a Chivra, sotva nám stačil, houpaje se těžce
na ohromných svých kolech se strany na stranu.
Pět verst od Tichých Vod se zastavil kočár u kříže,
stojícího na rozcestí, kde se rozbíhaly tři cesty. Všichni
vystoupli, mimo Felisatu Borysovnu, které bylo takové
horko, že se sebe shodila nejenom plášť, ale také čepec.
kol
nie
Ivanovna
Frosa
Anna Vasiljevna
Kereť
Sylva
Nasťa
Chivra
Felisa Borysovna
15
article
coset
Jaké to bylo laskání, usiloval jsem nadarmo uhodnouti a
při tom jsem celý hořel achvěl jsem se šeptaje tato pro
mne záhadná slova uprostřed tišiny noci: »Jaké to může
býti laskání, proměňující ji v náhrobní kámem? Což jest
ve světě nějaké strašné laskání?
— Zdali pak konečně přestanete sebou vrtěti ?0 vola
na mne pan Kereti otevřenými dveřmi svého pokoje a za-
kašlal svým hrozným, souchotinářským kašlem. lobm
Skrčil jšem se pod přikrývku; ale bledé paprsky
zoře si již pohrávaly na rámu podobizny pradědovy, když
jsem konečnéusnul na své zmačkané a horké podušce.
itu oq čs mánoz1na
nne
Kereť
16
article
Maksimič nás vzbudil, Keretiho a mne, v osm hodin.
Oznamoval, že dámy již dávno vstaly, čaj prý jest při-
praven a koně že zapřahují. Vyskočil jsem rychle z po-
stele a začal se oblékati s radostným pocitem. t k
1Den byl překrásný; otevřeným oknem, skrze větve
mé staré lípy vnikal do komnaty svěží, vonný větérek.
Připadá mně, že nikdy jsem se necítil tak čilým, tak šťast-
ným jako v toto jitro. Smutná tvář matinčina, kterou jsme
zastihli s Annou Vasiljevnou, Nasťou a Lvem v jídelně
přičaji, se mne nepříjemně dotkla: činil jsem si proto
skoro výčitky.
Proč? přemítal jsem — k vůli čemu se jen matinka
věčně znepokojůje? Vždyť se neloučíme navždy! A tu
mne začala ještě Nasťa, vedle které jsem seděl, zlobiti:
— Ty's tak protivný a lhostejný, vypadáš svátečně,
když matinka má starosti — pohled na tebe jest až od-
puzující.
Zapomenutá otázka.
soi
Anna Vasiljevna
Nasťa
Lev
17
article
llod žvitaivžk así vlyz a
19
article
elhmeszor ,mly sl. —