1
masthead
Ročník padesátý třetj.
2
masthead
V Praze, v úterý 12. srpna 1913.
Praha
4
article
la ranní a večerní listy
předplácí se
V Praze v admainistracit
na měsle
na čtvrt lsta
* dvejí donáškou
a měste.
na čtvrt lieta-
kei
ve fllálkách
na měale. . 2 K. 80
Poštou
na měste.
na dvrtietá : . . . K S
a dvoji zástlkou
na měsla.
na dvrt ieta : k
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8.
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
K Pošta
Praha
5
article
Zamžená duha míru! . ..
Zamžená duha míru! . ..
Veliké drama balkánské jest dohráno
Mír bukurešťský jest dne 10. srpna 1913
podepsán. Radost panuje z něho v Athé-
nách, v Bukurešti a snad i v Bělehradě, ale
trpký bol v Sofiji a zármutek po ostatním
světě slovanském.
Těžce pyká národ bulharský neblahou
pýchu a panstvíchtivost svého krále Ferdi-
nanda Koburga a jeho milců, kteří, nedba-
jíce otcovské výstrahy cara Mikuláše, ra-
ději proti Srbům a Řekům tasili zbraň, než
aby byli svůj spor s nimi o kořisť makedon-
skou zůstavili rozhodčímu soudu cara ru-
ského, jenž by zajisté byl dopadl pro Bul-
harsko příznivěji, než nynější bukurešťský
mír, jemuž se delegáti bulharští jen se za-
tatými zuby podrobili, a který byl jim
diktován — Němci: rumunským králem
Karolem Hohenzollerem a německým
císařem Vilémem II.
Nejbolestněji poziťují Bulhaří, že při-
nuceni jsou postoupiti Řekům ne pouze
Solun, ale i druhý po Solunu důležitý pří-
stav na pobřeží egejském, Kavalu. Ale
kdyby za újmu svých vytoužených oblastí
najihozápadě, jakož i za ztrátu vlast-
ního území na severu, od Silistrie po
Ergenu, čili od Dunaje k Černému moři.
měli aspoň zajištěnu bohatou náhradu na
jihovýchodě, ve slavně a krvavě dobyté
Thracii s Lozengradem a Odrinem. Ale
Turek před očima celé Evropy roztrh
jedva podepsanou mírovou smlouvu lon-
dýnskou, jakmile uzřel Bulhary v neštěstí
sevřené Rumuny, Řeky a Srby a překročiv
smluvenou hranici Enos—Midie, vpadl ve-
likou silou Bulharům v týl, aby jim znovu
vyrval a sobě přivlastnil celou oblast
thraskou až po Drinopol, již prý hodlá po-
držeti stůj co stůj a třeba by se celá Evropa
stavěla na hlavu.
Srba
Řek
Němec
Hohenzoller
Vilém II
Turek
Bulhar
Rumun
Bukurešť
Bělehrad
Mikuláš
Silistrie
Ergen
Dunaj
Evropa
Drinopol
rumunský král
6
article
Ah, ta slavná Evropa! Ta dovedla sice
proti malé Černé Hoře svorně a úsi-
lovně vypravit velikou smečku svých obr-
něnců a strašidelně velkých válečných kři-
žáků, aby ji vychvátila dobytý Skadar;
ale nyní již přes týden přihlíží za to zsela
nečinně jak Turek vrhá 200.000 mužů od
Čataldže k Odrinu, jak jej znovu opev-
ňuje tureckými děly a jak hrozí dalši vý-
pravou 100.000 mužůza pravý břeh Mari-
ce. Vše, co posud Evropa proti tomuto
vpádu tureckému na poloostrov balkánský
učinila, přestává na více méně důtklivých
domluvách vyslanců evropských velmocí na
Vysoké Portě, na kteréž domluvy dá dnes
neb zítra sultánův velkovezír odpověď bez-
pečně zhola odmítavou, že národ Osmanů
nemůže Drinopole, této starobylé hrobky
kalifů, za žádno cenu oželet. Co potom
velmoci podniknou, jest u Allaha. Pověsti
o výpravě ruského černomořského loďstva
válečného k Cařihradu zůstávají do dnes
pouhými pověstmi, o výpravě lodí váleč-
ných ostatní Evropy k ústí Dardanel není
pak teprv slechu. Toliko se proslýchá, že
troufají si velmocí západní, Anglie a Fran-
cie, zkrotit Turka a vypudit z Odrinu zpát-
ky k čáře čataldžské prostým uzavřením
mu kapes svých, prostým odepřením mu
50milionové půjčky, o níž se do krajnosti
prodlužená vláda osmanská v Paříži av
Londýně právě co nejsnažněji uchází.
Avšak co nastane, opatří-li si Turek
peněz ve světě jinde? Dejme tomu v —
Berlíně?... A možnost ta není za silně
turkofilského směru politiky Německa ni-
kterak vyloučena. Vystoupilať právě této
chvíle, při uzavírání míru balkánského
německá politika nenadále jako pravý
„deus ex machina“ ze zákulisí na jeviště
světové, že je z toho sensace světováa
největší překvapení ve Vídni.
Turek
Fran
Evropa
Skadar
Mari
Drinopol
Cařihrad
Dardanely
Anglie
Paříž
Londýn
Berlín
Německo
Vídeň
7
article
Jak známo, uchýlil se bulharský Ferdinand
ve své svrchované tísni svého neštěstí
prvotně o záštitu k Vídni a — nebyl tam
oslyšán. Diplomacie rakouská našla v srd-
ci svém, jež zavřela Srbsku a otevřela Al-
bancům, pojednou též místo pro Bulhary
Francouzský tisk dokonce tvrdil, že prý
by král bulharský nikdy nebyl hrál tak va
banque proti Srbsku a Řecku, kdyby nebyl
býval povzbuzen k tomu se strany vídeň-
ské, kdyby se mu nebylo zejména dostalo
z Vídně ubezpečení, že Rumunsko se ne-
hne. Když však se vrtkavé štěstí válečné
odvrátilo od praporů bulharských, nedali
se lační Rumuni nikterak Rakouskem za-
držet, přepadli Bulhary v týlu a konec
konců byl — bukurešťský mír.
Zle odpykali tedy hazardující státníci
bulharští své spolehnutí se na pomoc Ra-
kouska. Nicméně chtěli ještě do posledni
chvíle doufat v pomoc rakouské diploma-
cie, že ona nedopustí definitivní spečetění
míru, Bulharsko skličujícího, za to ale Srb-
sku a Řecku poměrně příznivého. A vskut-
ku, oficiosní tisk vídeňský pojednou vydal
nové heslo rakouské politiky východní.
Ferdinand
Bulhar
Rumun
Srb
Vídeň
Srbsko
Řecko
Rumunsko
Rakousko
Bulharsko
8
article
Bukurešťský mír nesmí a nemůže míti
platnost definitivní, nýbrž musí býti podro-
ben revisi velmocí evropských.
Stejného náhledu, ovšem z jiných důvodů,
bylo též Rusko. A tak již prohlašoval ofi-
ciosní tisk vídeňský po celý týden: nechat
dopadne bukurešťský mír pro Bulhary sebe
hubeněji, za to ale pro Srby, Řeky a Ru-
muny sebe tučněji, ničeho to ještě pro bu-
doucí mapu Pobalkánska neznamená, ne-
boť na ten mír zasedne teprv areopag vel-
mocí evropských a obrátí jej na ruby po-
dobně, jako r. 1878 stalo se Svatoštěpán-
skému míru na evropském kongresu
Berlíně.
To byla jediná útěcha a naděje, po-
slední, kterou dalo Rakousko zdrceným
vyslancům bulharským v těžké hodině
když nezbylo jim než s chvějící rukou po-
depsati bukurešťský mír. Není definitivní
je toliko na pápíře, pouhé provisorium.
Bulhar
Srba
Řek
Rusko
Berlín
Rakousko
9
article
Avšak, nastojte! V tu chvíli- dějinnou
dává berlínská diplomacie naschvál uve-
řejniti depeše vyměněné po uzavření míru
mezí králem rumunským a císařem něme-
ckým, z kterých vychází na jevo, že do
váznoucího vyjednávání o mír zasáhl s ze-
lou svou energií sám císař Vilém II., a to
s takým úspěchem, že mu král rumunský
co nejvroucněji děkuje za šťastnéa
bezpečné uzavření míru.
Pro historickou důležitost jich repro-
dukujeme zde znovu tyto depeše obou
Hohenzollernů. Depeše krále rumun-
ského císaři německému:
V Bukurešti, 9. srpna. „Po pře-
konání značných obtíží a dík Tobě
jest uzavření míru zabezpečeno. v
tomto pro moji vládu tak významném
okamžiku dlí moje myšlenky u Tebea
děkuji Ti za důkazy vřelého
přátelství a vřelé sympatie, které Jst
mi přinesl vstříc v těchto těžkých dobách.
Podepsán: Karol.
Odpověď císaře německé-
ho králi rumuskému:
V Berlíně, 9. srpna. „Tvůj dnes od-
poledne došlý telegram jest velikou a
opravdovou radostí pro mne. Posí-
lám Ti svoje upřímné a srdečné blahopřání
ke krásnému výsledku, za nějž muse
vděčiti nejen Tvůj národ, ale všichni
válčící a tím i celá Evropa Tvé mou-
dré a v pravdě státnické politice. Jest mi
velikým zadostiučiněním, zmi-
ňuješ-li se, že jsem přispělk tomu,
čeho nyní dosaženo. Všemohoucí
Bůh zachovej Tě v milosti ještě dlouho ke
blahu země, jejíž nádherný vývoj nyní jako
dříve sleduji se srdečným přátelstvím a ob-
divem. Raduji se z naší společn
činnosti za účelem míru.“ Pode-
psán: Vilém.
Vilém II
Hohenzollern
Karol
Vilém
Bukurešť
Berlín
Evropa
10
article
Tak jest dokumentárně dokázáno,
kterak německá politika nejen šla r ůzno
od politiky vídeňské, ale přímo
pracovala proti ní. Zatím co diplomacie
rakouská, nemohuc poříditi v Buku-
rešti mír po svém přání, jala se jej zlehčo-
vati tím, že ho zneuznávala za
definitivní a nezměnitelný, nýbrž
toliko za pouhý nárys, který musí býti
ještě podroben posudku a opravám Evropy.
než nabude platnosti konečné — a že ze-
jména Rakousku a Rusku vyhražovala
právo k revísí takové — pracoval tou do-
bou nejvěrnější takto spojenec Rakouska
z Berlína přímo k cíli opačné mu
aby bukurešťský mír platil pravoplatně ja-
ko definitivní rozsouzení a skončení otázky
balkánské!!
Evropa
Rakousko
Rusko
Berlín
11
article
Na toto drasticky náhlé a úporne
střetnutí se obapolně politiky rakouské a
německé na východě evropském poukazuje
dnes jak tisk berlínský tak i vídeň-
ský jako na událost neobyčejně překva-
pující a významnou. Tak na př. dnešní ví-
deňská „N. Fr. Pr.“ praví: „Kdežto ra-
kousko-uherská monarchie veškeru svou
vážnost na to vynaložila, ba mohlo by se
skoro říci, vyplýtvala, aby jednotlivé kraje,
jež za této války připadly Srbsku nebo
Řecku, byly uděleny Bulharsku: něme-
ckýcísař naopak celým politickým
významem Německa zasazoval se
o to, aby mír byl zpečetěn tak, jak jej
Rumu nsko navrhlo a provedlo.“
Kdežto rakousko-uherské mocnářství
chtělo v souhlase s Ruskem podrobit mín
bukurešťský revisi v tom směru, aby K a-
vala, přiřknutá nyní Řecku, připadla Bul-
harům: císař Vilém v den uzavření míru
jmenoval řeckého krále něme-
ckým polním maršálkem, čímž
chtěl před celou Evropou ukázat, kterak
všemi sympatiemi svými trvá na straně
Řeků. Rakousko-Uhersko a Německo pra-
covaly tedy po celé týdny proti sobě. Ně-
mecká politika jasně prozrazuje jak velice
ji záleží na Rumunsku, jehož politiku ne-
váhá podporovati i proti politice Rakou-
ska. A na druhé straně opět vidí se, jal
Rumunsko mnohem více lne k Německu
než k Rakousku a v Berlíně hledá
svoji oporu.
Vilém
Řek
Francie
Srbsko
Řecko
Bulharsko
Německo
Rusko
Evropa
Rakousko
Uhersko
Rumunsko
Berlín
12
title
Po uzavření míru.
13
article
Denní rozkaz krále Ferdinanda
Denní rozkaz krále Ferdinanda
armádě.
Ze Sofíje, 11. srpna. (Ag. tel. bulg.) Krá
Ferdinand vydal denní rozkaz armádě.
Vzpomíná v něm vítězství, kterých bylo do-
byto polním tažením proti Turkům, které skon-
čilo úplným vítězstvím bulharských zbraní
Ferdinand
Turek
14
article
za jehož průběhu uvedlo bulharské vojsko
svou udatností a mužnou kázní svět v úžas
poznovu oživilo slávu starých bulharských
carů. Denní rozkaz pak pokračuje: Vojácil v
okamžiku, kdy chtěli jste se vrátiti do svých
domovů, potkalo nás nové neštěsti.
Naši spojenci, s nimiž měli jsme určité smlou-
vy, nás zradilia chtěli nám vyrvat
to, cobylo vykoupeno krví deseti-
tisíců bohatýrů. V rozhořčení nad touto
věrolomností nemohl celý bulharský národ.
od vladaře až k poslednímu sedlákovi a dělní-
kovi, smířiti se s tímto lupem. Žádný
bulharský vlastenec nemohl se dobrovolněa
bez boje vzdáti Bitolje, Ochridy, Dibry, Pri-
lepu, Soluna, Sěru a ostatních bulharských
území, kde žijí naší soukmenovci. Donucent
bývalými spojenci musili jsme proti své vůl
znovuzahájiti těžký boj. Byl by býval koruno-
ván úspěchem, kdyby celá řada nepřed-
vídaných politických okolnost
nebyla ochromila naše síly. Jsouce
se všech stran ohrožováni, musilijsme po-
depsati bukureštský mír, poněvadž
naše vlast nebyla s to bojovati se svými pět
sousedy, nechtěla-li se vydati nebezpečí, že
ztratí vše. Vysíleni a unaveni, ale ne zdo-
láni, musilijsme svinouti své slav
né prapory pro lepší dny.
Pri
Ochrid
Dibry
Soluna
Sěra
15
article
Chrabří vojáci! V okamžiku, kdy opou
štím řady vašich bohatýrských pluků, považuj
za svou svatou povinnost, projeviti Vám jmé-
nem Bulharska své srdečné a hluboké díky za
všechny oběti, námahy a utrpení, které jste
přestáli za ohromného boje. Nechť bůh vám
odplatí za vše, co jste učinili!
Dějiny a potomstvo budou souditi, oceňo-
vati a zlatými písmenami zaznamenají, jakých
zásluh jste si získali o vlast. Přeji vám, abyste
se zdrávi vrátili ke svým krbům a s novou si-
lou a energií věnovali se svým zaměstnáníe,
aby kolem vás rozkvetla svoboda a národn
blahobyt. Vypravujte svým dětem a vnukům
o udatnosti bulharských vojínů a připr a-
vujte je, aby jednoho dne dokon
čilislavné dílo, kteréjste započa-
li. Na konec se král loučí se svými chrabrým
vojáky a milými spolupracovníky.
Bulharsko
16
article
Vliv císaře Viléma na smlouvu
bukurešťskou.
Z Berlína, 11. srpna. Výměna depeší mez
císařem Vilémem, králem Carolem, jakož
propůjčení hodnosti polního maršálka králi
Konstantinovi vyvolalo v politických a diplo-
matických kruzích velký rozruch a z tex t
ddepeši se odvozuje, že na revis
bukurešťského miru není pomy-
šlení. „Tägl. Rundschau“ zpravena
byla z vynikajícího diplomatického pramene
o vlivu, který měl císař Vilém n
uzavření bukurešťské smlouvy.
Zmíněný list sděluje: „Vliv císaře Vilé m
je značně větší, než veřejnost se domní-
vá na základě dosavadních informací. V ny-
nější době bylo by ještě předčasno uváděti
veškeré podrobnosti, jak císař Vilém zasáhl
do bukurešťských vyjednávání. Ale již dne
může býti řečeno, že bez jeho zakročení
jeho stálé snahy nebylo by dílo míru dokonáno
a nebyly by rozpory vyrovnány. Císař v po-
sledním týdnu byl zpravován o všech podrob-
nostech zástupcem zahraničního úřadu, jenž
na rozkaz jeho se nalézal na palubě „Hohen-
zollernu“ a zpravoval císáře o všech důleži-
tých fasích, dokonce i v noci. Výměna depeší
mezi císařem Vilémem a králem Carolem, ja-
kož i závěrečná věta bukurešťské mí-
rové smlouvy byly zredigovány v nejhor-
ším stadiu vyjednávání, kdy zdálo se každým
okamžikem, že dílo míru je ohroženo. Vý-
znamný obsah depeše byl oběma vládami
Vilém
Konstantinos
Berlín
17
article
V drobném prodejl
ranní čísie o sobě . za s
večerní
za l
Ve fliálkách na venkově
ranní čislo
. . . . . l0
večerní
lnstráts
plati se hetově napřed.
Předplacení a insorty přijíma
administrace v Marianské ul., .
Tam nacházoji so též
redakec, tiskárna a expedln
„Národních Llstů“
Rukopisy se nevraceil.
národní Llstus
18
article
ujednán, aby Evropa nebyla v žádných po-
chybnostech o slanovisku Německa a Rumun-
ska. Když otázka příslušnosti přístavu Kavaly
hrozila rozbíti celé mírové konference, obrá-
til se císař Vílém přímo na krále Konstantina
a doporučoval mu, aby Bulharsku odstoupil
okolí Kavaly. Král Konstantin zpravil
o tom Venizela a tak v posledním okamžiku
byl mír zachráněn. Na revisi bukurešťské mí-
rové smlouvy nelze vážně pomýšleti.“
Z Berlina, 11. srpna. Na zdejších směro-
datných místech zdůrazněno bylo, že také
Italie uznává mírovou smlouvu jako defini-
tivní a že tuďž Rakousko-Uhersko jest troj-
spolkem v této záležitosti úplně isolováno.
M. Z Kolína n. R., 11. srpna. (Zvl. tel. „N.
L.“) V berlínském telegramu poznamenává
„Köln. Ztg.“ v příčině postavení Německa k
bukurešťskému míru, že Německt nemá žádné
potřeby bráti účast na evropských pokusech
o změnu smlouvy mírové a že jeho stanovisko
sdíleno je i jinými mocnostmi. Tím jest postup
evropské diplomacie proti bukurešťské mí-
rové smlouvě vyloučen. Pokud je třeba k ni
souhlasu velmocí, bude Německo spolupůso-
biti, aby tento souhlas byl dán.
Greyovo blahopřání Majorescovi.
Z Bukurešti, 11. srpna. Ministerský před-
seda Majorescu obdržel dnes od sira Ed.
Greye blahopřejný telegram k uzavření míru.
Srbsko děkuje Francii.
Z Paříže, 11. srpna. (K. k.) „Ag. Havas“
oznamuje: Srbský vyslanec vyslovil ministru
zahraničních záležitostí Pichonovi dík své
vlády za účinnou a věrnou podporu, již Fran-
cie neustále během poslední balkánské krise
Srbsku poskytovala.
Rumun
Vílý
Konstantinos
Konstantin
Venizel
Köln
Německtoria
Greyův
Majoresc
Havas
Pichon
Evropa
Německo
Bulharsko
Berlín
Rakousko
Uhersko
Kolín
Bukurešť
Srbsko
Francie
Paříž
19
article
Srbské oslavy míru.
Z Bělehradu, 11. srpna. (K. k.) U příleži-
tosti uzavření míru konaly se dnes dopoledne
ve všech chrámech v celé zemi děkovné boho-
služby. Bohoslužeb ve zdejší kathedrále zá-
častnil se král Petr, princ Jiří, ministři, diplo-
matičtí zástupcové spojených států, předno-
stové civilních a vojenských úřadů a nadmíru
četné obecenstvo.
V Sofiji po uzavření míru
Ze Sofije, 11. srpna. (Ag. tel. bulg.) Mini-
sterská rada usnesla se na demobili-
saci armády. Dotyčný úkaz bude bezod-
kladně vydán. Dnes dopoledne konány byly
kathedrále smuteční bohoslužby za oběti vál-
ky a poděkovací bohoslužby za uzavřeni mí-
ru. Bohoslužeb v kathedrále zúčastnili se král,
královna, ministři, bývalí ministři, hodno-
stové a četné obecenstvo. Když opouštěl
chrám, byl král živě pozdravován zástupy
shromážděnými na kostelním náměstí. Krá
vrátil se pěšky do paláce, provázen nesmír-
ným množstvím lidu, který po celou cestu či-
nil mu nadšené ovace.
Bulharské hlasy o míru.
Ze Solije, 11. srpna. (Ag. tel. bulg.) Orgán
svatého synodu píše: Bukureštská konference
mírová se domnívá, že uzavřený mír jest pro-
středkem ke zjednání rovnováhy na Balkáně.
Konference vyloučila Bulharsko z Makedonie,
jejíž bulharské obyvatelstvo zůstane podro-
beno Řekům a Srbům. Totořešení můž
připraviti jenom novou válku, kte-
rá Balkán zatopí krví v době sna
velmi blízké. Časopis zabývá se pak ko-
mentáři cizozemských časopisů a konstatuje.
že podmínkami tohoto míru jsou uspokojeny
pouze francouzské časopisy a část ruských
mezi nimi „Novoje Vremja“, která vždycky by-
la odpůrcem svobody, světla a civilisace. Or-
gán národní strany „Mir“ praví, že výsledky
osvobozovací války, pro kterou bulharský ná-
rod přinesl značné oběti, jsou takové, že vše-
Petr
Jiří
Řek
Srba
Bělehrad
spojený stát
Min
kostelní náměstí
Balkán
Bulharsko
Makedonie
Or
Mira
Novoj Vremja
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Statečné ženy lhotecké.
V Orlických horách v klínu lesnatých strání
po levém břehu divoké Orlice je jedna z těch hor-
ských vsí, z nichž ani jediná nepodobá se druhé.
Taková nízkost terrainu tu je, že podmiňuje pra-
zvláštní stavební ohledy a vyplývá z ní vždy od-
lišná tvářnost, vždy něco zvláštního ve vzhledu té
které vesnice, tu nalepené po stráních, tu roztrou-
šené v údolích a roklinách, jimiž se vzteká, oble-
tujíc balvany, pěníc se a podemílajíc břehy, řeka.
bohatá ještě pstruhy a vybíravými lipeny.
Orlický hora
Orlice
21
article
Červená Lhota existuje pod jiným jménem na
mapě. Nelze jen tak beztrestně psáti o statečných
ženách jejích, jež v družné své vsi provedly, jak
dějiny obce z roku 1905 dokazují, veliký kulturn
čin. Nehrajou se tu karty. Nehrajou se tu od čer-
vence zmíněného roku, kdy bylo by bývalo došlo
k prohře Balášovy Karly. Ano, ona byla cenou.
o níž lipalo se kartami, když už starému Balášov
dlouhý Petr Kamenáč ulehčil kapsu o řádných pár
desetikorun, stržených ve městě. Jsou historie
ještě smutnější a vypravují se přece ..
V Amberku byl trh a na ten den připravili se
Lhotečtí obzvláště. Muži, jako vždy, s tajnými zá-
lady. Mnohá koruna pečlivě ukrytá, stěhovala se
do onasku. Posvícení, poutě a trhy, tato semeniště
venkovských poklesků vyžadovala vždy celého
muže, jak na trhu, tak po něm a kráčejíce za do-
bytkem, za kárami a trakaři po dlouhých silnicíc
kopcovitých a únavných, mrkali na sebe tí vesel
chlapíci ve vysokých botách a štruksových kalho-
tách, ukazujíce hlavou na své ženy, obtížené nů-
Jemi, nachýlené, pevně stoupající a vykřikující
hlasy, jež se srážely občas jako třesk vln v moř-
ském příboji. Rudé vlňáky žen a tlusté pestré
punčochy svítily na bílé silnici a plody jeřabin.
dozrávající již pro přelet kvíčal, zapalovaly s
v přehršlich. Les zarýval se místy do hlubokýc
a rozlehlých panských strnísk a říjnové nebe vi-
selo chladně nad putujícími venkovany, selaty
dobytkem a drůbeží.
Balášův
Karel
Petr kamenáč
Červená Lhota
22
article
Stará Balášová kráčela za svou dcerou, tlu
stou Karolinou, v těžkých starostech. Již o posví
cení, před měsícem, nemohla se jaksi dopočítat.
Pod žlabem v chlévě, slamou zaházeném, měla
schované v starém hliněném hrnku svoje peníz
a nebyla by věřila, že úkryt ten, zahražený k
všemu ještě cihlou, není dosti bezpečný. Rozkřiko-
vala se sice doma, ale její muž, ta potvora, která
neznala kromě trochu té práce na poli než půlčík
hospodu a karty, chlácholil ji tehdy tím, že se mý-
lila při ukládání do své spořítelny. Ale dnes ráno
chyběly zas peníze a čert ji vem, nemá-li v tom
starý prsty. A v duši klíčilo jí zavilé, černé
podezření.
V hloučku mužů, táhnoucích za ženami, kráčel
starý Baláš, ku podívu flustý a ruměný při pro-
stičké stravě orlických vesničanů. Trpěl kýlou
nevláčel se ani s trakařem. Šel volně vedle svého
druha, starého, věčně zamilovaného vdovce, dlou-
hého Petra Kamenáče, jenž hubený a svalnatý.
Karolina
Baláš
Petro
23
article
Ilačil před sebou vrchovatý trakař tkaných látek,
určených pro jeho faktora. Oba měli zas něco za
lubem a umlouvali se pro volné chvíle po trhu, jež
protahovaly se u mužů lhoteckých někdy dlouho
do večera. To byly jejich dny, zavedené tradicía
ženy v ty dny trpěly jim mlěky i neřest karbanu
i opilství, žel, velmi častého i v ostatních dobách
roku. Zouvaly boty přemoženým a ukládaly znave-
né do postele s obvyklým kázáním, ale druhého
dne nemluvily již o tom. Dělali tak v ty dny i jejich
tatíci. Musilo to tak být. Činili tak beztoho jen ti.
kteří na to měli. A moci utratit také k vážnosti
přispívá .
Trh byl výborný a venkované se vraceli
s prázdnými vozíky... Jen několik kusů dobytka
neprodaného a koupeného šlo s nimi zpět do roze-
klaného údolí. Několik mužů zůstalo v městě, mea
nimi Baláš a Kamenáč. Většina však šla z města
silnící, na které cestou domů byly ještě dvě ho-
spody, v nichž nutno se stavěti. „Však je Balái
s dlouhým Petrem také nevynechajr“ pravili
muži mezi sebou. Tržbu si nesla stará Balášová,
přemilající ve své mysli novou ztrátu několik
zlatých a jedné pětky. „Ať ji čert vezme, nemá-l
v tom starý prsty“ opakovala si. Ale přec, rozra-
dostněna jsouc trhem, mu dala na útratu. Byloto
zvykem a není radno co měniti. Nepořádek nepří-
náší štěstí. — —
Odpoledne však byla u Balášů velká vřava
Selka počítala tržbu, kterou jí odevzdal muž, ten
darebák s prasečíma očima, opilec a karbanik ne-
čistál Chyběla jí celá desítka! Proto tak se ztrati
s tím dlouhánem šilhavým, který by pak chtěl s
vzit jejich Karolinu! Teď za nimi do města ty
dvě hodiny nepoběhne. Ale počkej, až přijdeš do-
mů! Na žádnou pouť, na žádné posvícení, na žádný
trhl Počkej, ty chlape nosatá! — — —
Baláš
Petro
Balášová
24
article
Balášovi a Petrovi bylo v městě veselo. Se-
děli v hospodě u Dohnálků a poroučeli si. Dlouhý
Petr se mohl uchechtat. Z chléva devět zlatek
a desítka na trhu. A ještě dala tři koruny na útra-
tu, bába pitomá... Co chvíli dloubli se s Balášem
do boku a řehníce se, mlátili pěstí do stolu. Tak
dobře se dlouho nebavili! A tady byl Pepík Rejsků
a hrbatý Ovad; hned byli čtyři a karty na stole
Malá dává; rozdej Potřel Osm — čtyry — ažo na
mnel Veržino seml
Sova houká v lesích. Padl výstřel pytláka. J
noc, dle měsíce táhne ke dvanácté. Je v úplňku
plýtvá svým stříbrem v údolu vsi; cesta snižujícíse
od silnice k rozběhlé obci svití jako bílá říčka
Orlice húčí, syčí, štěká, ječí, jen od jezu slyšeti je
temný, jednotvárný její zvuk
Z lesa vynořují se dvě postavy. „Co je to tam
je to tam,“ praví větší, kolísajíc. „Kartu mi dáša
hned. To bylo tak. Tys řek: Už nemám o co hráta
já řek: Vsaď Karolinu. A tys řek: Jak to? A já n
to: To je tvá sázka proti té stovce, co jsem dnet
dohromady na vás všech vyhrál. Když prohraješ
musíš mi dát Karolinu. A ty jsi řek: platí — a mě
jsi červené eso a zelenou osmu a já žaludského
jedníka ... Vís?
Menší klopýtal před ním s hlavou svěšenou
Baláš
Petro
Dohnálek
Petr
Rejsek
Sova
J noc
25
article
„No — vím. Čest je čest. Já nejsem žádný zloděj
Slíbil jsem holku, máš ji mit. Ale, co žena?
Zastavil se tak, že dlouhý Petr do něho vrazil
„No, co by?“ zahulákal Petr uražen. „Co pak ne-
jsem onaký člověk? Šenkýřka z Dřevic jen což
očima po mně... A chalupu mám pěkně postave-
nou a vejdělek nemám nejhorší... Snad ti nejsem
špatnej, krucifix?
Zastavili se a vyjednávali. Byli již na kraji
vesnice a desáté stavení v levo nad silnicí na úbo-
čí svahu bylo Balášovo. Psi přibíhali, ale odštěkli
si svou výstrahu jen z povinnosti. Poznali svoje li-
di. U domku Balášova se cosi hýbalo, ale jinak ve-
snice spala, ani krěma neměla světlo v oknech.
Shasl rozmrzelý šenkýř. Lhotečtí navraceli se k ve-
čeru, vrávorajíce zpití odjinud. Doma utráceli jen
posvícení, lumpové a kdyby nebylo křídy, nemohl
by poctivý člověk mezi nimi ani existovatl
Konečně se dohodli. U sochy sv. Jana stáli,
nachýleni k sobě a dali si po hubičce, nastávající
tchán se starým zetěm. Plácli si do kšeftu a dlouhý
Petr se odlepil od starého Baláše, aby šel napřed
na námluvy. Se starou se to musí projednat taky
hned. Čert nikdy nespí. Šel napřed a tchán za ním.
krek za krokem pomalejí.
Petr
Petr urazit
Balášův
Jan
Baláš
26
article
Ale běda! Baláška slyšela všechno. Slyšela
znova o svých penězích, že čest je čest a on že
není žádný zloděj. O prohře slyšela a o prohrané
své doeři Karolině. A tu stála před stavením a z
ní bělala se Karolina, která očekávané přivítání ta-
Híkovo se strany matčiny nemínila zmeškati. Jed-
nou za čas musí mít člověk zábavu a tady ve Lho-
tě toho mladá holka mnoho neužíje ...
Napřed utíkal dlouhý Petr v záři měsíční. Hla-
vu měl vysoko vzhůru, vypínal krk, supaje a vyso-
ko zvedal dlouhé své nohy k poskoku. Měl tvrdý
klobouk na hlavě, dar od řídícího; ale zbyla mu
z něho skoro pouze krempa. Za ním ujížděl starý
Baláš, velmi hbitě, přes svou chorobu. A za nimi
psi, spíše ze zábavy, neboť chápali, že jde o rodin-
né nedorozumění jakési a nemínili se mísiti do
úřadního výkonu paní Balášové, jež soplíc a sotva
Karolina
Petr
Hla
Baláš
27
article
dechu popadajíc, volala síru na tu Sodomu a Go-
morrhu.
Zastavila se již u ohbí cesty, za níž směrem
k chalupě Petra Kamenáče mizeli bývalý tcháns
bývalý zeť. Neboť paní Balášová dala své veto
mrsknuvši koštětem, vyvolávala do noci spravedli-
vé své rozhořčení, podporována jsouc bojovnou
Karolinou. V ruce třímala nabitou tobolku Petrovu
a hned z ní ruče láteříc vyjímala částky, teď ui
dobře spočítané okrouhlým obnosem
„A ten zbytek si vyzvedni u starosty!“ volal
vítězně do noci.
„Co teď?“ zastavil se Baláš u Petrovy chalu-
py. „Musím jit k tobě spát...“ Petr se zaklinal, ž
zítra... nu zítra ...
Petro
Balášová
Karolina
Baláš
Petrův
Petr
Petrov
28
article
„Ale to bude práce s tou portmonkou.
vzdychl, Jehaje. A proti všemu právu a spravedlno-
sti nedostal vskutku dlouhý Petr ani vyhrané n
Balášovi peníze, aní Karolinu.
A marně hledal od té doby starý Baláš ve stá-
ji peníze. Byly jinde lépe uschovány. Karty, tento
starý nástroj dáblův, odsunuly se z dosahu jeho
prstů. A nejenom jemu. Tklivé líčení zvířecího
skutku otcova, který v sázku dává i dítě své, roze-
zlilo dobrě ženy lhotecké tak, že se postavily svor-
ně proti neřesti. „Však na tebe pošlu starou Ba-
lašku!“ Stačilo to. Ale osvojily si samy ráznost bo-
je proti nepleše a pomáhaly si navzájem. Nebot
hrálo-li se již, hrál-li jeden, hrál i druhý a pomalu
by bylo celé hnízdo pohromadě. Šly tedy korpora-
tivně, musilo-li to být.
Toť stručná historie původu čestného názve
„statečných žen lhosteckých“. Starý Baláš hleděl
velmi skroušeně, když mi to jeho žena, nořící nabá
svalnatá ramena do pěn necek, vypravovala. Karo-
lina byla už provdána do města a dlouhý Petr tan-
čil prý tak hbitě na svatebním veselí, jako dovedl
utikat ze svých námluv. Jsa neženat, hraje karty
s mládenci z města — ale nedá ani do barvičky
víe než pětník víso. Vyhraje-li deset korun, pře-
stane. „Beztoho by mi to zas mohl někdo sebrat,
Louls z Přeštie.
bručívá.
Petr
Baláš
Kara