Ročník XXXXVII.

V Praze, v úterý 19. listopadu 1907.

Číslo 320.

Na rapní a odpol. listy předplácí se- v Praze v administraci nsětrit leta . . . . 6 K — s dvojí donálkon na čtnt lata . . . . 7 K bo ve Hilislkácht na něsíc . . . . . . 2 K 30 h Tošton: n čtrrt lela . . . . 9 K el s dvají zlsilkou na mněsí ne tvrt aja

Vyburcování z dřímoty. Aspoň jeden dobrýznásledek má neblahý ten letošní, drsný listopadí, za kterého pohříchu česká naše věc ve Vídni tonula v takové ne- slýchané bídě malicherných pletich stranni- ckých, že toho od našeho národního znovu- zrození není příkladu: že rázem rozprchla se dusná, těžká mlha obecné netečnosti a pro- mrzelosti v životě našem veřejném, že vše jest vyburcováno z dřímoty a všude jeví se živý interes o další směr politiky, že mysli tisícův a tisícův zjitřeny jsou nepokojem o nej- blizší budoucnost našeho národa, že všude se hovoři o tom, co se ve Vídni sběhlo, touží se po pravdě a po všestran ném vysvětlení ponurého toho pro cesu, i přemítá se jak dále — »aby nenadešlo neštěstí nenadálé«. Neboť ani karlínskou řečí dra. Kramář ani současnými řečmi realistů prof. Masaryka a Drtiny nepřibylo žádoucího světla. Jeden svádí vinu na druhého. Podle dra Kramáře hrál prof Masaryk za té vídeň ské krise roli pravého démoni ckého pleticháře. »Co povídal na Moravě Masaryk, je snad všem známo.«

Pravil ve Vsetině i na jiných schůzích, že prý nám Čechům stačí prostá účast ve vládě, že nepotřebujeme dotírati na vládu, aby splnila naše národní požadavky, hlavní věcí že jest vyrovnání naše s Němci »Prof. Masaryk to byl — vylýká mu dr. Kramář — který jednal se stranou agrární o to, aby dostal p. Práška do ministerstva. Že jsme neudrželi dra. Pacáka? Ne- vím, kdo tím byl více vinen, zdali já nebo — prof. Masaryk, který stale o otáze ministerské vyjednával s agrár- níky . . . Pan prof. Masaryk dnes tvrdí, že prý jsme se spojili s klerikály, že jsme s nimi utvořili Národní klub. Musím říci k tomu jedno: Pan prof. Masaryk účinně podporoval Práška, aby se stal ministrem orby Co to znamená, když se stane Prášek ministrem orby, vědělo každé politické dítě ve Vídni: pak bylo jisté, že důle žité ministerstvo obchodu po dru. Fořtovi dostane německý klerikál dr. Eben- hoch. Prof. Masaryk, který stále tyto věci vyjednával, musil to vědět. Ještě v pátek (8. listopadu) odpo- ledne měl za možné, aby Prášek vstoupil do kabinetu Beckova jako ministr orby, ač věděl, že do kabinetu toho budou přibráni dva klerikálové: Gessmanna Ebenhoch« Žasne proto dr. Kramář nad neupřím- ností, s jakou nyní (na protestní schůzi olo- moucké) týž prof. Masaryk křižuje se před tím klerikálním ministerstvem a horlí že si to naši lidé měli rozmyslit do tohoto ministerstva vstupovat. —

Zajímavý je tento nekrvavý souboj páně Kramářův s Masarykem bez odporu, ale ukazuje drasticky, jak jsme měli pravdu a jak jsme vůdcům delegací našich nikterak nekřivdili, když jsme se s nevolía bolestí odvrátili od nízké té úrovně, na jakou sklesla politika českých agrárníků, realistů, klerikálů, Staročechův i většiny mladočeských delegátů ve Vídni v době rozhodně, když věc národa pouštěna se zřetele a jen o to se hádáno, kdo by které ze dvou českých ministerstev obdržeti měl. S potěšením srdečným znamenáme, kterak nám svědomí české porozumělo, kterak jsme se stali tlumočníky přečetných, nejupřím- nějších a myslících Mladočechů, když jsme zatoužili po neodvislosti na- šich národních zástupců vůč vládě Beckově, po tom, aby se ne- vrhali krátkozrace a důvěřivě do vládní většiny, ve které nebudou moci ničeho pod- statného pro národ svůj vydobýti, ale ve které budou v zajetí cizích zájmův. cizí nám politiky německo- centralisticko-konservativní klerikální, jež pro nás a naše po- žadavky nebude míti ani porozumění tím méně srdce. A hle, jak rýsuje se již na obzoru jedva zahájená ta nová německo-konservativně klerikální éral S jakou troufalostí vztyčuje již vůko hlavu strana ultramontanní a vyzývá k agre- sivnosti, k útoku, do boje své organisované pluky!

Či není ten poslední pastýřský list arči biskupa Skrbenského památným dokumentem vyzývavého, bojovného ducha, jakým posedla jest dnes hierarchie římská, poněvadž větří dobu svých příštích hodů v Rakousku. Tak důtklivě a úsilovně už dávno žádný arci- biskup v zemi Husově neopovážil se ko- mandovati kněžstvo ku politické agitaci proti svobodomyslnému lidu českému, jako se opovážil právě p. Skrbenský, jenž ovšem hned po tomto »pastýřském«! listu svém pospíšil do Vídně. aby přítomností svou dodal lesku VI. sjezdu rakouských katolíků ve Vídni a po boku kn. Aloisa Liechtensteina tleskal řeči Lue- grově, když tento bojovný kohout kleri- kalismu chvástal se značnými úspěchy černe propagandy ve Vídni a netajil své naděje, že pod vládou Beckovou vzejde klerikálům německým žlatá doba: »Místodržitel dolnorakouský sic ještě na sjezd náš se nedostavil, ale mohu vas ujistit« — chlubil se pan Lueger, »že pokleká před oltářem právě tak, jako by byl rodilý katolik. (Veselost a pochvala.

Ministry jsme už také dostali a pakliže ještě nepřišli na náš sjezd — v šak oni přijdou !« »V mé rodné Vídni došlo už tak daleko že obecná škola není už žádným před mětem sporu; svorně působí tu učitelé a katechetové a znamení kříže nebude zn již odstraněno. Ale nastává nám ještě větší práce: Musíme vydobýti univer situ. Pokatoličit university to nejdůležitější naší úlohou. Jest naší povinností působit veškerou mocí k tomu. aby veškeré školství a vyučován počínaje z dola až do vrcholku přišlo opět do rukou těch (kněží). bez nichž by nebylo žádně vědy na světě. Velcí učenci, kteří jsou hrdi na své vědomosti, ač to s nimi nebývá tak zle nebyli by ničím (l), kdyby prost řeholníci nebyli bývali vědu pěstovalia dochovali po dnešní den. () V oboru školství musí býti zjednán pořádek Ve Vídni jest již obecné školství v pořádku při středních školách budou ještě obtíže Avšak nejdůležitější jsou univer- sity. Až bude vysvěcena katolick universita v Rakousku, měl by sám papež z Říma k tomu přijeti. Doufám, že vy- dobudeme si nazpět též ony university jež naše církev vlastně založila a které jsme během dob ztratili Vzhůru v boj! Musí se to zdařit !« Tak mluví měšťanosta hlavního a sídel- ního města habsburské říše, jedva že se dva klerikálové — Gessmann a Ebenhoch — usadili v kabinetě Beckově. Co platno, že před několika dny teprv Beck konejšil německé liberály ujišťo- váním, že přes ten klerikální outek ve své kabinetní osnově zachová »střední linii«. Lueger se mu za jásotu ultramontánů směje v oči, že členové jeho kabinetu t ake přijdou na klerikální sjezd, t. j., že klerikálové již mají Becka s celou jeho vládou v tenatech svých. Buďme tomu rádi, že Lueger tak vy- střelil. Bude aspoň jasno a budou vyburcovány z dřímoty legiony obrancův osvěty a svobody národův ! —

Politické zprávy domácí. V Praze, 18. listopadu. (Rusko-národ- ní klub.) Dne 15. t. m. vyhověli konečně po- slanci, zvolení v Haliči na program staroruské strany, četným výzvám voličských schůzí a vy- stoupivše už dříve ze společného maloruského klubu, založili svůj vlastní „rusko-národní klub“. Do klubu přihlásili se posl. Glěbovický, Daviďak, Korol a Kurylovič, kdežto pátý, dr. Markov ponechal si zatím ještě volnost jednání. Značný rozdil v politických názorech obou hlav- ních haličsko-ruských stran, z nichž jedna — ukrajinská — hájí kulturní, jazykovou i politi- ekou samostatnost Malorusů, kdežto druhá — národně ruská — slojí na stanovisku kulturní jedaoty všech větví národa ruského, musil nutně vésti také k rozštěpení ruské delegace ve Vídni. Jsme přesvědčeni, že nynější pevná orga- nisace poslanců směru národně-ruského usnadní jim hájiti na horké půdě vídeňské ony ideálně snahy, jež leží v osnově politiky národně ruské Lvovský „Galičanin“ vítá nový klub svých přívrženců a očekává, že se mu podaří provésti hlavní zásady strany: obhájiti práva a zájmy ruského obyvatelstvá v hranicích Rakouska; obrániti jeho národní dědietví a posvátnosti; do- pomoci zapomenutému ruskému lidu k lepší bu- doucnosti a upraviti co nejlepší podmínky osvě tového rozvoje ruského lidu.

„Slov. Narod“ má z Vídně zprávu, že nový národně ruský klub chce udržovati těsné styky s jihoslovanským svazem, po připadě vstoupii do tohoto svazu jako zvláštní skupina. Podobný poměr mezi ruskými a jihoslovanskými poslanei byl, jak známo, i ve starém parlamentě. Z Pešti, 17. listopadu. (Předse d Justh a chorvatská obstrukce.) V so- botu konali někteří ministři a vynikající poslanei uherští poradu, co se má činiti proti chorvatské obstrukci. Do porady té pozváni také předseda sněmovny Justh a jeho náměstek Rakov- szky. Výsledek porady byl takový, že obstrukci možno čeliti, ale jednací řád sněmovní se měniti nemá. Projednání autonomného celního tarifu má se usnadniti podobně, jako se v letním za- sedání umožnilo projednání Košutovy železniční pragmatiky. Tehda Košut, jak známo, odvolal celou předlohu až na prvý článek, do něhož vsunuto ustanovení o znalosti maďarského ja- zyka také na drahách chorvatských. Něco podob- ného dá se prý prověsti i s celním tarifem, př čemž by se celý tarif připojil k jednomu článku zákona, tak aby se musil projednati najednou.

Tím by pak odpadla možnost mluviti ke každé položce celního tarifu zvlášť a debata by se značně zkrátila. Po návrhu předsedy Justha do sněmovny v niž pro chorobu nemohl delší čas předsedati naskytá se však možnost nějakého nového kom promisu s Chorvaty, takže by snad nemusilo do jíti na násilné lámání jejich obstrukce. Před seda chorvatského klubu, dr. Medakovič prohlásil totiž, že roztržka mezi vládou a Chor- vaty dala by se urovnati za 24 hodiny, kdyby se úkolu prostředníka chopil předseda Justh, jehož nestrannost uznávali vždy i Chorvaté. Předseda Justh prohlásil na to, že je ochoten převzíti úkol prostředníka. Nejbližší schůze ukáže, je-li ně jaké sblížení mezi Chorvaty a Maďary vůbee ještě možno. Ze Záhřeba, 16. listopadu. (Pověstie demisi bánově.) Došla sem z Pešti zpráva, že dr. Rakodezay podal uherské vládě demisi jež však na zakročení ministra pro Chorvatsk.,

Josipoviče, byla zamítnuta. Ale přes to uvádějí se již jména možných nástupců Rakod- czayových. Smír byl by možný jen pod tou pod- mínkou, kdyby uherská vláda odvolala želez- niční pragmatiku. Teprve potom bude možno mluviti o nějakém kompromisu s chorvatsko- srbskou koalicí, z jejíchž řad by se mohla vzít nová chorvatská vláda. Ale dosud není nijakýeh známek, že by uherská vláda byla ochotna k ústupnosti. Z Pešti, 15. listopadu. (Chorvatská ob- strukce.) Chorvatští poslanci na sněmě pešt ském jsou odhodláni prováděti obstrukei všem prostředky, přípustnými jednacím řádem. V po- drobné rozpravě o autonomném celním tariíi hodlají mluviti nejen při každém paragrafu, ale i přikaždé colní položce, čímž se ro kování protáhne do nekonečna. Chorvaté nepo třebují ani sáhati k technické obstrukci, aby zmařili provedení jednacího pořadu. Úmyslem Chorvatů jest přinutiti uherskou vládu k ústup nosti. Jeden z vůdčích členů chorvatské dele gace pravil redaktoru „N. P. Journ.“: Chorvat ský konflikt dá se rozřešiti jen pokojnou cestou.

Uherská vláda nemá prostředků, aby nás zmobla. Na naší straně je kalendář. Vyrov- nání musí se vyříditi parlamentem do kone prosince. To však je nemožno, neucpou-li nám Maďaři ústa fysicky. Rozpustiti chorvatský sněm také nepomůže. Dokud se neprovedou nově vol- by a nový sněm nezvoli nové delegáty, zůstane v parlamentě nynější chorvatská delegacea bude mařiti jednání. Ostatně ani nové volby py nepomohly, poněvadž nynější poslanci maji mandáty zabezpečené. V klubě strany neodvislosti konají se stále porady, jak potlačiti chorvatskou obstrukci. Jest už jasno, že nie nepomáhá, i když předseda pra vádí co nejpřísněji jednací řád. Pomohlo by prý kdyby se každá renitence ihned přikazovala imunitnímu výboru, který by pak zakročil nej- přísněji (vylučoval by Chorvaty ze schůzí!) Ale Chorvatě nepotřebují sáhati k renitenci, mohou se držeti přísně jednacího řádu a přece zmař projednání celního tarifu,

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 18 listopadu. Bosna a Hercegovina za okupace. Bosenská vláda vyhověla žádosti rodaktorů jež jí v létě byla podána, a zrušila trest okove pro politické zločince.

Zahájeni třoti Hosudarsivenné umu Zahájení prvé i druhé dumy událo se způ- sobem, který prozrázoval, že levé strany hodlaj z dumy udělati bojiště proti cnru samému, nejer proti jeho vládě. Tentokrát nie takového nebyla Duma byla zahájena senátorem Golubevem jenž vystoupiv na předsednickou tribunu po staroruském způsobu učinil tři hluboké poklony v před, na pravo i na levo. Na to tichým a klid- ným hlasem požádal, aby přečten byl carský úkaz, kterým mu uloženo dumu zahájiti. Po pře- čtení carského úkazu p. Golubev vyslovil hosu- darstvenné dumě carský pozdrav těmite slovy- Hosudar imperáter, vyznamenav mne vy- sokým úkolem, poručil mi, abych při zahájen třetí hosudarstvenné dumy vyřídil jeho mon- arším jménem, že nejmilostivěji vítá zvolené nyn členy hosudarstvenné dumy (Ohlušující volání. Urá!)... a svolává blahoslov Nejvyššího na práci její o utvrzení v drahé vlasti pořádku a pokoje, na práci její o rozvoj osvěty a blahobytu obyvatelstva, o upevnění obnoveného státního zřízení i velikosti nerozdílné říše ruské. Hřimavé „urá!“ na pravici a v středu při uctivém mlčení levých následovalo za řečí pana Golubeva. Jakmile p. Golubev po prvé pronesl jméno carovo, všichni poslanci, i krajní levice, se pozdvihli a stojíce poslouchali až do konce Slavný slib poslanců, vykonaný podpisem listiny, která každému byla předložena, udál se klidně. Zvoleného předsedu N. A. Chomjakova líč zpravodaj „Birževých Vědomosti“. Tělnatá, spo- rá postava kráčí na tribunu těžce a bezpečně.

Opálená tvář, opálené ruce, volný černý frak s uzounkou stužkou místo nákrěníku; kráteo ostřižené drsné vlasy, poněkud přísný vzhled mírněný blýskajícíma očima, v nichž se svit i vědomi jeho důstojenství, i um, i ruská chy trosť... takový je nový předseda dumy. I on vejda na tribunu, třikráte se po rusku pokloni načež pronesl zahajovací řeč klidně, bezpečně a hlasitě. Vidno hned, že přivykl četným shro mážděním. Řeč jeho není orátorská, nýbrž pro- stá, bez zbylečných gest a modulací hlasu. Tak mluví člověk, dobře promyslivší to, co řekne, nestarající se o dojem, jaký učiní na poslu- chačstvo.

N. A. Chomjakov novinářům ochotně p vídá své názory a jak si hodlá vésti v úřad předsedy dumy. Duma podle něho je svolána aby pracovala, a musí „pracovat, a pracovat, pracorat“. Kdyby ale i třetí duma rozuměla své mu úkolu tak, že se musí přičinit, aby byla roz puštěna, vydávala by v nebezpečí dumy bu- doucí; neznámo, kdy by potom svolána byla duma čtvrtá, pátá atd. Prvé dvě dumy byly tří- dové a jinorodské; třetí je ruská a jednotná. C je v Rusku lepšího a nejvážnějšího, posláno do ní. Platí to i kadetech. Mají měné poslanců ale mezi nimi jsou jejich nejlepší lidě. O všeobecné náladě poslanců se pronesl Vsichni vystřizlivěli, protřeli si oči. Zmaiky již unavily všechny a všiehni eítí, že musí na- dejít něco nového. Musíme vyjíti z těžké atmo- sféry, abychom se nezalkli. Velkých výpadků nenčskávám ani s pravě, ani s levé strany. Doplňujeme živolopisné zprávy o N. A. Chemjakovu. Narodil se r. 1850, vystudoval uni- versitu moskevskou, od r. 1875 věnoval se sprá vě svých statků a samosprávě. Od téhož ioku byl újezdným předvoditelem šlechty. Smolen- ská šlechta pod jeho vedením od r. 1886 vynikla celou řadou pokrokových činů. Na konci r. 1903 smolenská šlechta na jeho návrh podala care žádost, aby svolal „nejlepší lidi země ruské“ avšak než se tak státi mohlo, vypukla rusko japonská válka.

Z Makedonie Vysoká Porta doručila zástupeům velmo okružník, v kterémž obrací jejich pozornost aa nový vpád bulharských čet do Makedonie a na potřebu, aby velmoci se u bulharské vlády za- sadíly proti tomu. Vyslanci ruský e rakouský učinili již v tom smyslu u bulharské vlády kroky a přátelsky ji napomenuli, aby lépe hlídala své hranice. Jako bulharských čet v Makedonii při- bylo, řeckých ubylo. Následkem toho je Porta opět více nakloněna řeckému patriarchu, jemuž oznámila, že vrah řeckého mitropolita v Gorici. Arnaut Riza, byl nalezen zavražděn, neznámo kým. V notě Vysoká Porta zástupcům velmoci oznámila, že bulharské čety Makedonii ubily sedm moslemů beze vší příčiny a zajaly pět tu- reckých vojáků. Porta praví, kdyby se podobný případ opakoval, že by moslemové makedonšti byli uvedeni v zoufalství a mstili by se bez ohledu na to, že by je evropský tisk za to od- suzoval a ličil jako vinniky. Porta si klade za zásluhu, že rozdrážděné moslemy ještě drží na uzdě. Ruský vyslanec v Cařihradě, p. Zinovjev, upozornil Portu, že musí nejprve zakročiti pro četám arnautský m, chce-li aby jí velmoe- věřily, že ji jde o pokoj a pořádek v Makedonii Arnautské čety opět uložily některým srbským vesnicích výpalné. Turecká vláda slíbila, žo učiní tak, a ihned nařídila, aby vojsko vytáhlo proti Arnautům. Ze Skoplje oznamují, že Arnauté v kuma- novském a prešovském kraji konají hromady. na kterých protestují proti „žandarmským“ re- rormám a proti působení rakousko-ruských dů- stojníků. Na jedné z posledních hromad dalis „besu“ (slovo, přísahu), sestavili seznam všee tureckých úřadníků, kteří podporují reformy, žádají, aby hned byli sesazeni.

Vyzvědačská aféra ve Francii. Uveřejnili jsme zprávu berlínského žurnálu vyvracející pověsti, že controadmirál Sie gel bývalý námořní attaché při německém vysla- nectví v Pařiži, byl ve spojení se špehounem Ullmou. »Petit Parisien« uveřejňuje teď rozmluv s vysokým námořním důstojníkem, klerý je téhož názoru a prohlašuje, že nevěří v účaslen- ství Sieglovo na posledně odhalených rejdee vyzvědačských.« Francouzský námořní důstojník pravil k redaktoru »Pelit Parisien«, že od delši doby existuje výslovný zákaz císařův, aby se vojenští a námořní atlachěové při vyslanectvích jakýmkoliv způsobem zabývali záležitostmi vy- zvědačskými. Proti tomuto formálnímu zákazu nemohl Slegel vůbec jednati. Naproti tomu pokračuje antisemitický žurná ve svých na sensaci vypočtěných článcích v nichž obviňuje contreadmirála Siegla, že se zabýval vyzvědačstvím ve Francii. Podle tohoto listu setkali se Siegel a Ullmo v srpnu v hotelu de l'Arcade v Pařiži. Z Toulonu se telegrafuje, že námořní úřad nařidil vyšetřování, týkající se zprávy, že Ullmo prý prodal tajné listiny o taktice na moři za 30.000 frenků.

Krise anglických unionistů. Anglická strana konservalivní nemá od jisté doby sjednocenosti ani vůdči hlavy a to je příčinou stále rostoucího úpadku mocné strány Po Salisburovi stal se vůdcem Balfour, jemuž však vyvstal nebezpečný soupeř v Chambe lainovi, jenž však v Transvaalu pochoval svou velkou popularitu a naplnil veřajnos angliekou obavami před smělostí, ano i dobro- družností jeho imperialistické politiky. Cham- berlain, bývalý radikál, jenž byl instruktiv- ním živlem ve straně liberální, postaviv se proti Gladstonově politice irské, rozrušil též jednotu strany konservativní. Jeho protekcionářská politika způsobila zmatek v řadách unionistů. kteři se rozdělili ve dva tábory. Vévoda De- vonshirský postavil se v čelo přívrženeů volného obchodu ve straně konservativní, kdežto Chamberlain vedl ochranáře. Balfour potácel se mezi oběma směry a jako premiér-ministr s nikdy určitě nevyjádřil.

Nastaly pak volby, jež úplně porazily kon servativce a zdecimovaní unionisté šli do opo- sice. V poslední době snažili se konservativei zase navnadit měšťáky anglické. Poukazovali n přátelství liberálů k socialistům a na jejich po- škozování zájmů středního stavu. V těchto dnech konal se v Birming hamu kongres strany unionistické. S velkým napjetím byla očekávána řeč Balfouro va, jež měla obsahovati definitivní prohlášení nyněj šiho programu unionistů. Balfour vyslovil se pro ochranářsívi Z olázky fiskální učinil hlavn bod programu své strany. Zajímavý článek uveřejnily »Times v předvečer kongresu, kde pravily mimo jiné »Liberálové tvrdl, že nemohou učiniti nic uži tečného, dokud jim bude sněmovna lordů stál v cestě. Doufejme, že unionisté nedají podobný důkaz své politické nekompetence, prohlásivše. že nemohou uskutečniti nějakou reformu so ciální, dokud neodstraní svobodný obchod. « Hi storie posledních let dává za pravdu více »Ti mesům« nežli vůdci unionistů, který sice jednal obratně jako stranník tím, že sbromáždil ko sebe věrné přívržence Chamberlainovy. nyní zlomeného nemocí, ale nesledoval správnou taktiku jako muž, jemuž po případě opětněn n dotiělaon

V drobném prodejtt ranní čnlo o sobě . . . sa 9 h o dpolední . . . . sa zh Ve slialkách sa voskovst ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolodní . . . . . . . . 44 Inserát platí se hotově napřel Předplacení a inserty přijínně admini- strnce v Marianské ulici č. 3. Tam nacházeší ne též redakee tiskárna alezpeňise „Nůrpdnich L.istu“ Eekopiny se Bevraesji

slane úkol věsti vládu Velké Britanie. Balfo ur mluvil mnohem více o politice kolonislní, ač v tomto směru snahy jeho strany nemají naděje na úspěch, nežli o boji proti socialismu, na kterémž poli by mohl soustřediti všechny živly konservativní. 400 milionů na germanisaci. Předloha protipolská, jež má býti podána pruskému sněmu, žádá, dle pověsti v poslane- ekých kruzích pruských, neměně nežli 400 mi- milionů pro kolonisační komisi státní a právo vyvlastňovací pro ni buď přímo, nebo oprávnění k akcím vylastňovacím na základě královských nařizení. 130 milionů nových daní Dle tvrzení některých listů německých žá- dáno bude za krátko na říšském sněmu něme- ckém ne méně než 130 milionů marek daní, vedle 60 mil. m. na krytí schodku, hlavně na vojsko, nové lodi atd. Ihned po 1. čtení roz- počtu (27. listopadu) dána bude na jednací pořa na sněmu tom předloha nového spolkového zá- kona a potom bursovní novela Nové zranění — Viléma II. Jak se z Londýna soukromě telegrafuje, nebyl Vilém II. s to dodržeti včerejší program v příčině návštěvy ministerstva, protože — zranil se na koleně. Jakým způsobem, se nepravl. A to právě činí opělné nehody Viléma II. v sou- vislosti s jeho vleklým onemocněním tím ná- padnější. Důležilý svědek z Hardenova procesu zmizel. Býv. gardový důstojník Bollbardt, kterýž hrál v Hardenově procesu velikou roli, náhle zmizel a bleze stopy. Měl si odbýti ješté 6 měsíců vězení pro — podvod. Minulost jeho jest vůbec vlc než pochybná. Roosevelt odmitá definitivně kandidaturu. Agentura spojeného tisku amerického ozna- muje z pramene autorisovaného, že Roosevelt definitivně kandidaturu odmítá a žádá své přátele, aby ani myšlení pro jeho znovuzvolení nedělali. Ustoupí prý úplně (?) do soukromí

Princ Arnnlí padl v soubojl. Nedávno donesl telegram zprávu, že známý bavorský prine Arnulf náhle zemřel. Vysvětlo- váno to všelijak. Vážný milánský »Corriere della Sera« přinesl na to odhalení, že prine padlv souboji a dnes dokládají se k tomu tyto po- drobnosti: Souboj konal se na benát- ském ostrové Muranu: Sokem prin- covým byl prý vévoda Janovský kterýž princi způsobil smrtelné zranění při druhém utkání. Prine dopraven byl ještě živ do svého benátského obydli, kde ale něko- lik dní na to dokonal. Podkladu jistého dodává pověstem těm okolnost, že dva dny před smrtí princovou pra- nic se neproslýchalo o nějakém jeho onemoc- nění a smrt »ehřipkou, jež tehdy jako příčina smrti uváděna byla, již po dvoudenním onemoc- nění náleží ku případům prařídkým. Třeba uvésti, že prine Arnulf byl už věku dosti po- kročilého. Vaak i jeho sok, vévoda Janovský. bratr italské královny-vdovy Markety, jest 54. lee stár a jest admirálem italského loďstva. Od r. 1883 zasnouben jest s bavorskou princeznou Isabellou. Jest otcem šesti dětí. O příčinách souboje nic se nepraví. Mrtvola prince Arnulfs byla dopravena sklonkem minulého týdne do Mnichova a na nádraží očekávali ji pouze chot princova a prine Jindřich s choti. Královský rod bavorský jest, jak známo, od desetiletí těžce stihán náblými skony neb šílenstvím členů svých. Tragedie rodu toho, jejíž nejehmurnější akty pojí se i ke jménům utonulého krále Lud- víka II. a zavraždéné clsařovny Alžběty, ne- dospěla tedy ještě k zakončení svému . ..

Obrovské bouře proti cizincům v Číně a za- i kročení cizích eskader. V Čině schyluje se k opětování bouří těchto, které své doby způsobily společnou válečnou vý- pravu Evropy proli Číně a nepřímo i k pozdější válce rusko-japonské. Rozčilení Čiňsnův aad udělením železničních koncesi cizím společnostem toliž úžasně se vzmáhá. Spojené státy vyslaly proto čtyři válečné lodi do Šanchaje: německý křižák »Lipsko« vplul pak do reky Jance a po- pluje až k Cingkjanu, jelikož v této provincii, jakož i v Kransu a Šansi jeví se zřejmé při- pravy k povstání. Blízké konflikty s cizinou po- kládají se možnými. Heslo »Čina — Čiňanůme ozývá se dnes téměř již po celé Čině a zkušení znalci poměrů vidl v tom krok, věštící bouři a převrat největší . Další odhalení z Nasova procesu. Býv. ministr vyučování Nasi dal se v so- botu předsedou soudního ličení, kteréž se před italským senátem do nekonečna vleče, strhnouti k nepřímému doznání. Předseda vyzval Nasa totiž, aby specialisoval, jak obnosů z pokladny ministerské ku politickým účelům použil. Nasi odtušil, že »nemá už žádných o tom dokumentů« a že jen z paměti je těžko mluviti. Býv. gen. ředitel pro krásná umění Fiorelli po- přel, že Nasi sum oněch používal k dobročin- ným účelům. Jeden z býv. tajemníků Nasových uvedl dále před soudem, že jeho ministerstvo skládalo se ze dvou odborů. Jeden z nich ne- znamenal nic; druhý skládal se výhradně z lidí, Nasem z jeho okresu přivolaných, jimž byl každý prostředek vhod, peníze vymačkati. Nasi žádal za obmezení počtu průvodních svědků.