mimo v neděli a evátek o 3. bod. odpolední. Předplácí se v administraci Ostrovní ulici číslo 1508—11. v Prasse: poštou: • 8 » 30 „ - 6 „ 60 „ . 13 „ 20 „ Jednotlivá čísla 5 kr. S nedělní přílohou в kr.

Vychází každý den

DOPISY t Tankované a podepsané pHjimá r e cl a. Ic. c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11.

měsíčně . čtvrtletně půlletně . celoročně

Rukopieův nevracíme a uepodepsaných nedbáme.

REKLAMACE nezapeceténé posýlány bucftež nefrankovány.

Inseráty počítáme nejlevnčji.

ČÍSLO 57.

V PRA2E, V SOBOTU DNE 10. BŘEZNA 1894. ROČNÍK XXVI.

Brusel. (Přednáška Elieéea Reclusa o srovnávacím zeměpisu.) (P. dop. .Čecha“.) (Dokončení.) Všecka véda má přispívali ku zvětšení blahobytu člověčenstva a ku zmenšení zla, čili ku přeměnění země v Eden, pokud to možná. Tento účel Reclus hlasem povýšeným doporučil posluchačům při studiu zeměpisu. Není-liž to krásný ideální účel, promě- niti za pomoci vědy zemi v ráj ? A ten má se státi korunováním jeho 20srazkového díla : »Geografie universelle*. Reclus sui o světě. ▼ němž nebude více ani žebráka, ani vojáka. — Pas du mendiant, pas du soldati — Prostředky к tomu jsou evoluce a

revoluce. Elieée Reclus byl jak známo, r 1871 Tbiersovou vládou odábuzen к deportaci jakožto komunard, avšak na přímluvu lorda Amberleye a Darwina byla deportace mu proměněna v prosté vyhnanství. Reclus zatím v Bruselu otevřel nový běh »Geografie comparée* — srovnávací — v níž vystupuje jakožto naprostý anarchista, neznající žádné vlasti. Jeho zeměpis jest naukou anarchie a on jest její patriarchou. Jeho zeměpis důstojně se řadí к Darwinově : „Origine des espèces“, jež vyrostly na zemi a ze země, kteráž jest pouze hmo tou к rozšiřování a vyvíjení nejrůznějších organismů, kteří proto nemohou se obejiti bez revoluce. Kde evoluce nalézá překážku, tam musí nastali revoluce. Reclusův zeměpis jest nejhrubším ma terialismem, kterýmž chce přetvořili zemi v ráj. Bud evoluce, anebo revoluce, praví Reclus. Avšak prvější dle posudků anarchistu pokračuje velmi pozvolna, tudíž musí se přejiti к revoluci za pomoci dynamitu. Reclus theorii anarchismu uvedl v systém. Elisée Reclus má v Belgii přívrženců velmi mnoho. Ubližovali byste studentstvu belgickému, kdybyste soudili chtěli o něm dle zpráv v novinách. Jsou to většinou synové rodin katolických. Vlám jest vůbec horlivým kato líkem. Máte však na universitě bruselské mnoho též flámů z cizozemska Máte zde mnoho Rusů, Rumunů a Bulharů, kteří zde studují — dokud z domova dostávají peníze Svůj domov si naprosto znechutili, víru svých otcův dávno opustili, — jsou zde též Amerikáni, kteří vedou život často zlatřilý, a tito způsobem přímo zločinným zneužívají našeho pohostinství.

Co nedávno napsal pařížský „Figaro“ o přelíčení s jedním rumunským studentem, psy, slovem vším, jenom ne knihami. Na koho se podívá, tomu je dlužen. Pas payer, pas payer —* nikomu platit, ani ševci, ani krejčímu, ani pradleně, vůbec nikomu Peníze z domu prohýřuje se ženštinami. Takový život tluče zde, dokud se tlouci dá. Tito jsou při každém kravalu a jsou proto nejhorším živlem jak v Bruselu, tak i v Paříži. Proto rodičové přesvědčení katolického neradi dávají syny své studovali do Bruselu anebo do L ěge nýbrž do Lovaně, do Lilie, vůbec na některou universitu katolickou. Měl bych ještě zmíniti se o postních kázáních. V kostele sv. Guduliy letos má konference učený jezuita Teindre, jenž před náší o nedostatečnosti moderní humanity ku řešení palčivých otázek, čelí hlavně naproti Herbertu Spencerovi, který člověčenstvu slibuje ráj teprv v nedozírných věcích zdokonalením věd, a pak proti Hartmannovi, který popíraje všecko pozemské blaho, doporučuje sebevraždu Po celém světě vzplanul rozhodný boj v němž my u nás jsme vyškolenější. My jsme zde ráznější a neházíme hned před radikálem křiklounem flintu do žita.

Edo může nejspíše našemu národu pomoci z nynějších zmatků? Národ český jest opravdu ubohý, ač dle schopností a pozemků mu náleží mezi ná rody čestné místo. Kdo mu však dopomůže к zasloužené cti ? Jistě nikdo, kdo užívá nezákonných prostředků. Anarchismus, socialismus demokratický, Omladina škodily by i velkým národům, nás by však uvedly v záhubu. My jsme národ malý, svíraný mocnými ne- příznivci. Nás nespasí také advokáti a podobní doktoři s profesory. Lid je sice volí, ale jeu proto, že musí, jen z bídy; lid jim věnuje jen půl důvěry. Lid však jest to, který rozhoduje a o který se jedná. Ovšem lid musí miti nějaké zástupce Kteří by to měli býti ? Přemýšlel jsem o tom už dlouho a at se směje pohrdlivě nějaký přeučenec, tvr dim : přirozeně a nejlépe za vůdce a zá stupce lidu našeho hodí se jen knéží. A věru, kdyby knéží naši byii všichni proniknuti vědomím své ceny, museli by odhodlaně vystoupili jako vojevůdci к obraně těch svátých statků : víry a národnosti. Ná boženství jedicé činí lidi ctnostnými v kaž dém ohledu. Takových ctnostných vůdců právě nám třeba : nezištných, neohrožených jako mučedníci opatrných jako hadi a prostých, upřímných jako holubice. Takoví jsou Mladočeši sotva který, Staročeši snad většinou, S náboženstvím zmizelo vůdcům národa ještě mnoho jiného to hodí se naprosto na ně i u nás. Jeho potom však právem i důvěra lidu ustupuje byt oplývá revolvery, noži, zátkami, vytaho- podezřívání a slabosti. váky, škatulkami po sirkách, pistulkami, | Potřebujeme svátých, silných mužů. Ta- kové dělá náboženství a kněz jest nábožen ■tví jaksi nejblíže.

Má však kněz potřebné schopnosti za vůdce národa ? Ano, více než jiný stav a to přirozeným spůsobem již. Knéží jsou původem ze všech vrstev lidu, musí tedy в lidem, to jest se svými cítili. Proto také mohou miti u lidu t. j. u svých důvěru, ano musí důvěru a lásku lidu miti, malí li v něm působili. Vím, že důvěru lidu ke knězi kalí namnoze závist pro štolové poplatky. Proto by se mé a ta záležitost konečné upravili. Lid by poznal, že knéží po svých dvanáctiletých studiích i při svých mnohých povin nostech mají naproti lékařům, profesorům, právníkům jen skrovné příjmy. Pak by lid spíše pomohl dobročinné ústavy, missie a pod. podniky podporovali s knězem. Knéží činí po zákonu pevnou jednotu jako žádný jiný stav ; jest to acias ordinata, šik spořádauý, mocný a lehce pohyblivý. Jiné stavy jsou poutány rodinou, kněz jest tu prost pout. Ovšem lásku к lidem mají knězi, proto že jsou lidé. Ta láska jest mocná, proto že též Bohem knězi zvlášf přikázaná. Tou láskou spojuje se kuěz jednak se spolukněžími, jednak в lidem. Kněži mají mezi lidem velikou moc Ta moc souvisí s věrou a církví, které brány pekelné nepřemohou.ičím více budou jiní vzdělanci bez víry v Boha a čím více zase kněz bude z víry v Boha žiti, tím větší bude kněz miti u lidu moc Ta moc poroste právě v naší malo- věrné^dcbé. Bez víry nelze se Ubiti Bohu, ale lidem též ne. člověk bezbožný nenalezne důvěry phé. Staročeská poctivost jest mladší sestra víry v Boha. Kněži mají též potřebné vzdělání, mo hou a jsou přísné povinni svým stavem stále dále se vzdělávali.

Známo, že do kněžských seminářů zvlášť nyní jsou přijímáni abiturienti většinou s výborným vysvědčením, bezúhonných mravů a tělesně též zdraví. Do bohatších klášteru musí žadatel miti i pěkně rostlé tělo. Do světských fakult jsou sice zapisováni též výborní žáci, ale též přemnoho jen dostatečných, po mravech a tělesných vlastnostech se neptá světská fakulta a přijme asi všecko. Že snad přijímají semináře chudé studenty a je vším zaopatří, to přec boho- slovců najednou nezbaví jich vzdělání. Tu netřeba ze závisti špinili bohoslovce, kteří byli a jsou nadanější než jejich závistivý a pomluvačný bývalý spolužák. Palacký, Jung* mann atd. nebyli také příliš bohatí. V semináři se musí pilně studovali a nesmí se běhali po městě a zábavách. Myslí li některý světský universitán, že věda bohoslovců jest lehká a bezcenná: pak ať ji zkusí 1 Jeho rozoumek mluví o věcech, na něž jest maličký. Možná též, že ho od mrštili se žádostí do semináře. Nu, a tu jsou ty hrozny kyselé — t. j. byly nedosažitelné. Ostatně ať jen se dobře učí a dobře se chová na světských fakultách, aby ty zkoušky na české fakultě vypadaly lépe ku cti a blahu jeho, rodičů národa. Bohoslovecká fakulta nepřekáží svobodě jeho védy a rozoumku tak, že by při zkoušce propadnouti musel. Že snad ho jistý plátek jinak poučuje, tomu nemusí tak věří ti Kněz má snadný přístup ke vědám filosofické fakulty. Lékařské studie jsou mu ovšem vzdálenější. Ale lékař nemá příčiny pyšně jiným vzdělancem opovrhovali, jakoby lékařství už bylo dokonalé Jsou také lékaři dovední, ač lékařství nestudovali na universitě.

Když nějaký pastorův synáček se učí na doktora a neumí než z katolického faráře Kneippa udělali si hloupý žert, dokazuje tím jen, že není hoden slavnému Kneippovi ani cídili boty. Aby kněz studoval práva světská, to mu přikazuje celé církevní právo stále a stále. Znáti zákony světské jest knšz nucen stále víc a více. Není to také tak těžké, když to dovedou i lékaři Eduardové, ruka- vičkáři, socialisté beze všech studií. Bylo by dobre, aby bohoslovci v seminářích se rozdělili a jedna skupina pěstovala důkladné právnictví, jiná lékařské vědy, jiná jiné obory. Tak by se vzdělali někteří na odborné znalce, jakých v nynějším boji proti náboženství potřeba. Knéží tedy jsou schopni a dle křesťanské lásky povinni pomoci našemu lidu z bláta, kam ho zavedli chytráci Grégrové, Vašatí a podobní chlapíci. Už roztrhali náš malý národ dost a vděčný národ by je mohl už vstrčili do výměnku a zazdili. Jednotu mohou zjednali národu našemu asi jen jednotní knéží, kteří v celém národě jsou. Proto prosím je: Dejte našemu souženému národu jednotu, sílu, vedte jej přísně zákonitou cestou к vítězství. Učte ho, ať se drží Boha, když všickni kolem něho jsou proti němu Ať se postaví zcela na víru a důvěru v Boha. Pak bude v každém ohledu také mravný, tudíž i neohrožený v boji za svá práva, ale po zákonu svátém. Krom Boha nemá náš národ nic pevného, nic úplně spolehlivého; jest malý a stále oslabovaný, bez nepřemožitelného Boha neodolá odpůrcům tak velikým a mocným. Opíraje se o Boha, musí náš národ v mezích zákonů domáhali se úsilněji a a všude svých práv. Co dělají Mladočeši, to jest horoucnost

К ultorii í list J. V Praze, 10 března. K. Nejeden čtenář mých listů vyslovil mi svoji jinak dohře míněnou — závist, že nemůže si zarejdm jako na nějakém klu zišti zde pod čárou jako já к čemuž bych dodal : a do někoho beze všeho nadání narazili — zrovna jako já. To jsou pak radosti feuilletonisty, přijde-li ten ura ženy a začne interpellovati a interviewovati a Bůh ví co ještě všecko. Tak jsem — abych ihned uvedl příklad — minulou sobotu udělal karambolaž s úrazovou pokladnou. A hned na to v pondělí byla interpellace. z níž jsem nabyl přesvědčení, že pokladna ta chová se v přípa dech úrazu velmi kulantně, že ale v přemnohých případech dělají se požadavky ne odůvodněné, což ovšem často vede ku sporům. jež řešili musí bud rozhodčí soud, anebo i nejvyšší instance. Pan řiditel závodu —- případ ten byl předevčírem projednán — vypůjčí si z továrny dělníka, jemuž velí zapřáhuouti do kočáru a vézti jej do města. Na cestě se mu koně splaší, vrazí do stromu, kočí přijde к těžkému úrazu, hlásí se do úrazovny a — nedostane svatě nic, protože nepřišel к úrazu v závodě, nýbrž mimo závod. Ted to křesfanská duše rozsud !

Kdyby dělník p. riditeli řekl : já nepojedu. protože bych se mohl zmrzačili mimo závod — co by mu asi p. řiditei řekl ? — Z toho poznávám, že úrazovna má mnoho zadních dvířek, o nichž dělník к úrazu přišlý neví, kterými mu uteče Kdo pilněji jednání rozhodčího soudu čte, sezná, že jich je opravdu mnoho Každý dělník proti úrazu pojištěný měl by v kapse nosili ustavičné statuta úrazovny, aby stále měl před očima, kdy přijde к úrazu v závodě, a kdy mimo závod. Kdyby povyběhl si na ulici a vrazila do něho z nenadaní drožka — nemá žádných nároků. Kdyby mu při jídle mezi polednem uvízla v hrdle kosí — zvláštní případ. Mistr si ho pošle pro něco a se střechy spadne mu na hlavu taška — nový případ. Co je tu případů, samých dvířek jimiž lze úrazovně dle statutů uniknouti. Proto je tolik soudů t Jinak ale milerád uznávám, že Ferle- sovi do úrazovny žádnými dvířkami dostali se nelze, jelikož všecky peníze musejí se ukládali do pokladen bud státních anebo zemských. V trésorech pokladny zemské jsou ovšem se vzornou a ohnivzdornou bezpečností uschovány. Ale již konec o tom. Na kliniku p. profesora K&ufmana při-1 cházejí lidé takméř v zástupech в úrazy vel hlavě, v hrdle a pod. Děloík tovární musí státi ▼ průvanu, dostane loupání do hlavy — rozbolaví se mu hrtau a pod. Žádný prýi profesor nemá takovou kliniku jako on.

A snad žádný není tolik oblíben jako on. Mladí lékaři vypravují o něm rozkošné anekdoty. Jedna žena z venkova přišla к němu na kliniku. — Vy zde musíte nějaký čas zůstali, — praví к ní p. profesor — ta věc v krku vyžaduje léčení delší. — — Kdež bych mohla zůstali, vždyť já nemám na to peněz, já jsem chudá osoba ! — — Musíme to nějak udělat — odpoví na to p. profesor. A chudá žena pobude si v Praze na útraty jeho. Babička jedna v předsíni jeho pohřešila štnclík. Snad jej někde sama ztratila, anebo ji ho některá přehmátnutím vzala. Babička dala se do nářku nad ztrátou předmětu, jenž jí zahříval její seschlé ruce. — Nu, zač pak asi ten štuclík stál ? — tázal se profesor Kaufmann. — Stačí na něj pětka ? — Zaplatil jí ho. Jméno jeho nalézá se nejčastěji mezi dobrodinci chudého studentstva. A štěstí mu přeje. Býval prý též jednou chudým studentem. Slovem prof. Kaufmann jest jednou z nejsympatičtější osobnosti v pražském učeném světě. A jelikož jsem se o úrazech různých rozepsal, nemohu pominouti mlčením o úrasu zvláštním, к němuž přišel paraplář jeden, a něhož jaom ei včera koupil deštník. Naříkal, že téžgpřiiel к úrazu se svým obchodem. V loni nepršelo, skoro celou

zimu nepršelo, ted ta troška deště, nestojí ani za řeč. — A největšího úrazu utrpěl můj obchod, že již nejdou ta paraplata do okolí Klatov a Domažlic atd. — víte ta paraplata, jež domažličtí poutníci mívali v zadu viset na šňůře, jako jejich předkové před 500 lety luky. Změnil se již kroj a a krojem změnily se i paraplata Ted mi již takové koupí málo kdo. Před třemi roky přišel к úrazu též Karlův most, jemuž se osvědčila Praha ochotnou úrazovnou, která jej opět v původní formě zrestaurovala S místem zároveň přišly к úrazu dvě skupiny světců : Ignáce a Františka. Včera jednalo se v městské radě, co s těmi sochami. Pan dr černohorský, světoznámý z procesu „Omladiny“, z něhož odnesl si vavřínů tolik, že mu je záviděli nikdo si netroufá, vyslovil se vůbec proti sochám světců. On by raději viděl na mostě nějaké figury jiné — modernější, ladnější — — Pan doktor by měl býti veskrz důsledným, a navrhnouti, aby kamenný most ne- 1 gměl více nosili jméno zbožného otce vlasti, j který kromě mostu založil i vysoké školy a mnoho kostelů. Většina kostelů v Čechách pochází ze véku čtrnáctého. V celém křesťanském světě na mostech, zbudovaných od křesťanských králů, byly stavěny sochy světců, к nimž lidé utíkali se v dobách povodně. Tak se dělo všudež v Čechách a jmenovité na Kar-