Strana 2. Číslo 66.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 9. března 1900.

vali proti, uváděli řečníci buntu, že by se osmihodinná pracovní doba jednoho dne mohla také uštědřiti děl- níkům hospodářským. Jakoby nebyly poměry v ho- spodářství zásadně rozdílny od poměru při práci v do- lech! Zdá se, že pánové od buntu hlasovali proti návrhu, protože vyšel od středu. Odtud to odmítavé stanovisko! Zavedením osmihodinné pracovní doby zavděčil se střed horníkům nemálo a bude-li zákon též přijat v panské sněmovně, není pochyby, že budou stávky hornického dělnictva zažehnány nadobro. Obrovské rozmnožení německého loďstva po- tkává se sice s odporem bavorského lidu, ale odpor ten není tak prudký jako za dřívějších let. Ve shro- mážděních dosud v této věci odbývaných projeven názor, že poslancům středu ponechává se volná akce pod tou podmínkou, když se veškeré vydání na loďstvo uvalí na ty, kteří mají z něj hmotný pro- spěch. Podaří-li se tedy poslancům středu na říšském sněmu uvaliti nové břímě na bedra velkoobchodníků a průmyslníků, není pochyby, že vládní předloha o rozmnožení loďstva s malými změnami přijata bude. Prušáci se vytasili se svou předlohou v pří- hodný čas. Provedouli svůj plán, pak stoupne jich moc měrou úžasnou, obzvláště vyjde-li Anglie z jiho- africké války oslabena. Německo jde jistě a poměrně rychle za vytčeným cílem: vládnouti Evropě.

Velmi praktické zařízení uvedeno v život ba- vorskou vládou. Co nejdříve začnou státní pokladny vypláceti přespolním percipientům služné, pense, slu- žební přidavky a jiné dávky poštovní poukázkou, jíž bude připojen lístek pro stvrzení příjmu. Veškeré zá- silky expedují se jako věc úřadní bez všelikých výloh pro přijímatele. Dle toho bude míti každý percipient i v nejodlehlejší bavorské Lhotě nejdéle 3. každého měsíce svůj plat od berních úřadů v rukou beze vší námahy a beze všech výloh. Stvrzenky jsou již od roku lonského kolku prosty. Toto praktické zařízení přijali jsme zde s velikým povděkem. Čtouce Vaše listy, žasneme, jaké obtíže musí překonati na př. pp. katechetové, než jim berní úřady vyplatí ně- kolik těch perně zasloužených haléřů. Způsob, jakým nyní bude se venkovským percipientům vypláceti služné a j. příjmy, zasluhoval by i u Vás následo- vání. Výhody leží na snadě.

Na konec dovolte, bych se směl zmíniti o smutné historii, jež se přihodila »modernímu« básníku Ri- chardu Dehmelovi v Mnichově. V jednom literárním spolku tohoto města připadli na ideu popularisovati směr »moderních« a proto pozvali si pana Dehmela, jenž jest hlavou německých dekadentistů, aby před tváří širšího obecenstva recitoval některé ze svých nejlepších plodů. Pan recitátor objevil se před obe- censtvem v starofranckém kroji a započal svůj přednes. Ačkoli si dal co nejvíce záležet, aby upoutal pozornost obecenstva, nepodařilo se mu to ani v nej- menším. Jeho vzdechy a výkřiky budily v poslu- chačstvu nehorázný smích a rozhodný odpor, který se přes chlácholení jeho intimních přívrženců stal na konec všeobecným, tak že mu voláno se všech stran Abcúg! Pan Dehmel uznal za dobré zmizeti co nej- rychleji s podia. Tato historie učí, že obecenstvo nemá smyslu pro směr, jaký zavádějí moderní bás- níci v literaturu. Němci už docela nejeví žádného zájmu na výplodech Richarda Dehmela, Arno Holze a jiných pro jejich vší reálné půdy postrádající fan- tastičnost. Celá moderna v Německu rekrutuje se jen z několika literárních amateuru.

Zpupnost haličských židů. Veliké pohnutí vzbudila interpellace, kterou dne 7. t. m. podal v panské sněmovně hr. Tar- nowski, dr. Zoll a druhové na předsedu mini- sterstva a správce ministerstva vnitra a ministra spra- vedlnosti. Zní pak: »Dne 21. února t. r. objevil se v klášteře jeptišek v Kentách, okres Biala v Haliči, tamější městský poli- cejní inspektor Stanislav Sowinski, provázen četníkem a israelitou Aratenem, a žádal na představené kláštera připuštění do klausury za příčinou předsevzetí pro- hlídky ve všech cellách klášterních, poněvadž dcera Aratonova podle udání tam měla býti skrývána. Beze zřetele na ujištění představené, že toto udání jest nepravé, stál Sowinski na okamžitém předsevzetí revise a nechtěl přistoupiti na malou lhůtu, o níž představená za příčinou porady s tamním farářem žá- dala. Představená musila ustoupiti přemoci, prohlídka byla předsevzata v cellách všech řeholnic nejpřísněji, a to v průvodě Aratenově, který prý se při tom pouštěl do hlasitého proklínání. Výsledek prohlídky byl úplně záporný, nebot hledaná osoba nebyla v klášteře. Zatím vzbudil celý případ veliké pohoršení a odsouzení mezi křesťansko- katolickým obyvatelstvem, poněvadž byl v odporu s článkem 9. státního základního zákona z 21. pro- since a zvláště přestoupení klášterní klausury byl právě posměchem. Znepokojení křesťansko-katolického obyvatelstva

musilo býti ještě větší, když hned druhého dne v oži- vené ulici se přihodil případ, který podává jasný důvod pro to, jak surovým násilnostem jest vystavena israelitka, která přistoupila již ke katolickému vyznání se strany její vlastních židovských příbuzných. 17letá Lea Jacobová, která se chtěla provdati za křesťana, jménem Stanislava Swierczeka, byla před několika týdny pokřtěna. Obdržela jméno Marie a bydlila od té doby v klášteře Feliciánek v Krakově. 92. února šla se svým ženichem a jeho sestrou Valerií Strzeleckou do židovského obchodu s nábytkem Pavla Selzera ve Svatotomášské ulici, aby nakoupila nábytku. Obchodník s nábytkem zdržoval kupující nad očekávání dlouho a vedl je konečně do světnice vedle svého soukromého bytu. Když nyní chtěli opu- stiti světnici a obchod, najednou so otevřely dvéře vedoucí k zmíněnému bytu, a odtud vyrazili bratr Marie Jacobovy, Bernard Jacob a jeho sestra Regina Bornsteinova. Vlekli Marii do prvního pokoje Selzerova bytu, kde právě množství isr aeli tů bylo shromáždéno a počali ubohou Marii tlouci. - Swierczek a jeho sestra přispěchali jí ku pomoci, ne- byli by pořídili však ničeho při množství israelitů, kdyby nebyly vstoupily následkem volání o pomoe Strzelecké z okna policejní orzány do bytu a nevy- svobodily Marie Jacobovy, její ženicha a jeho sestry v pravý čas z jejich nejvýš nebezpečného postavení.

Marie Jacobova leží až do dneška v klášteře Feliciánek nemocna. Podepsaní podávají na Jeho Excellencí pana předsedu ministerstva dotaz: 1. Jsou oba nahoře líčené případy vysoké vládě známy a potřebné kroky vykonány, aby všichni vinníci byli podrobeni přísnému a spravedlivému trestu?- 2. Co zamýšlí vysoká vláda činiti, aby pro budouc- nost podobné výtržnosti fanatických israelitů proti novokřtěncům byly zamezeny?« Z této interpellace jde na jevo, že »klášterní hi- storky«, které nyní tak často socialistickými, svobodo- myslnými a radikálními listy uveřejňují a na kterých se pasou čtenáři, jsou drze překrouceny a nesprávné Ne židé, nýbrž křesťané jsou pronásledováni; avšak židovské listy dovolují si vždycky úplně překroutiti, poněvadž jest dosti křesťanů, kteří jsou tak hloupými a věří hned všem lžím.

Zprávy církevní. Hudba chrámová v kostele karlínském (fid. O. Horník) v neděli dne 11. března o 9. hodině: Mše z A-mol pro smíš. sbor capella od Pompesa Canniciari (r. 1609). Graduale z G dur pro solový tenos, smíš. sbor a varhany od J. N. Hummla Offer. Meditabor z A-moll od Horníka. Pange lingua z G- dur od Kašpara Etta (r. 1788) »Osalutaris hostia« z C-dur pro mužský sbor od J. Knahla. Po mši »Slyš věčný Bože« z A-dur od F. Kedrůtka.

Zprávy denní. Jeho Milost nejdp. kníže arcibiskup pražský Lev svobodný pán ze Skrbenských zavítá v neděli, dne 11. března do kolleje Arnošta z Pardubic o 8 hodině ranní a bude sloužiti mši sv. a udíleti chovancům koleje sv. přijímání. * Pruská protestantská agitace mezi českým lidem. Jak se nám oznamuje, ve Zdicích asi od dvou měsíců se usadil pastor svobodné evan- gelické církve. Neví se, odkud přišel, kdo ho tam ustanovil, kdo ho platí a pro koho působí, neboť nemá ani jediného věřícího. Má k tomu povolení od c. k. místodrži- telství, kde si získal přímluvu, když mu p. c. k. okr. hejtman povolení k lapání katolických duší odepřel. Pořádá občas tajné schůzky, do nichž láká katolíky. České řádné obyvatelstvo tohoto městyse tam nechodí, poněvadž tvrdí, že za tím vězí prušácká protestantská agitace. Jen sem tam několik zvědavých oveček tam zabloudí, aby se přesvědčilo, co vlastně se tam kuje.

Také podle jiné zprávy v Tachlovicích se usadil pro- testantský pastor, ač tam protestantů vůbec není. To jest nepřístojnost nejhrubšího zrna. Co by evangelické listy do světa křičely, jaká nespravedlnost se jim děje, kdyby katolický kněz se usadil mezi protestanty a tam konal bohoslužbu? Ovšem katolíci si to dají líbiti. A takovou nestoudnou a protizákonnou činnost povolují rozhodující činitelé v úřadech. Český katolický lid v pravdě má holubičí povahu, snese-li potupu takového rázu beze všeho protestu. Potom se nemá hydra prušáctví roztahovati v Rakousku, když se tak děje i mezi lidem českým. Jsme přesvědčeni, že všecky podobné zlověstné útoky na víru katolickou se strany prušáckých pastorů se mezi českými katolíky potkají s úplným nezdarem, jak se doposud stalo. Lid náš si váží vysoce víry své po předcích zděděné a nesedne na vějičku z Pruska placeným agentům, kteří by jej rádi zaslepili »čistým« učením odpadlého mnicha Lutra a jeho podařených

nástupců. Jakými prostředky bojují stoupenci »čistého« evangelia, vysvítá z toho, že byla mezi lidem zúmy- slně rozšířena pověst, kdo přestoupí k protestantům nebo spiritistům, že dostane místo na dráze. * Boj proti nemravnosti. Absolvovaný právník nám píše: Račte přijati především mé díky za Vaše vystupování proti všemu, co čelí mravo- počestnosti. Vaše rázné stanovisko proti nemravno- stem šířeným pod rouškou »moderní svobodomysl- nosti« musí zjednati si ne-li úcty, tož zajisté aspoř respektu u těch, již ještě mají smysl pro pravdu vů- bec. Ono sousoší vystavené v závodu firmy »Gross- mann a Svoboda« na Ferdinandově třídě jest »atrakcí«, bohužel, dítek nedospělých zrovna tak, jako nemravné pohlednice v různých obchodech na odiv vystavené. Již skutečně jest na čase, aby podobným útokům na mravní cit vůbec a na dorost národní ve smyslu mravním, byla učiněna přítrž! — Podaří-li se toto zušlechťujícím a mravně povznášejícím intencím víry katolické, budiž jí odměnou za veškerá příkoří, jež až dosud od oněch, již prahnou toliko po »panem et circenses«, utrpěla a ještě utrpí. Než vítězství není bez boje !

»Lex Bžundálek«. »Čas« jako obhájce židovské a protestantské mravnosti ovšem těžce nese návrh zákona Heinzova v říšském sněmu německém, jímž se má učiniti přítrž veřejnému pohoršení ne- stoudnými obrazy, sochami a pohlednicemi, a jímž má býti poskytnuto ochrany dělnicím továrním proti útokům na jejich počestnost se strany zaměstnavatelů, a s nemalou radostí pochutnává si na protestech proti tomuto návrhu, i píše: »Proti »lex Heinze« roste v uměleckém světě německém pravá bouře. I aka- demie protestují, na př. bavorská. Rozumí se, že lidé svobodomyslní všude musejí se vzepřít jesuitské pru- derii. Kdyby chéfredaktor »Katolických Listů« byl poslancem zemským, mohli bychom čekat u nás po- dobný (sic !) lex Bžundálek, neboť »K. Listy« hrozí se toho, že slavný náš Václav Levý udělal Adama a Evu nahé. Pohled na nahé první rodiče může prý kazit mládež. »Lex Bžundálek« by patrně navrhl, aby se lidé rodili alespoň v organtinu«. Podle těchto svérázných výlevů chce býti »Čas« »vtipným«.

Má-li býti »Bžundálek« odvetou za »Masaříka«, je tato přeměna příliš nejapnou a vzdělanců povýše- ných na doktory až příliž málo důstojnou. Že by podobné »Lex Bžundálek« bylo potřebí, ukázali jsme již několikráte. Ostatně by bylo přáním odpadlíkaa protestanta Herbena, aby »Lex Bžundálek« podle nejdevotnějšího a nejponíženějšího Herbenovského úvodníku bombastického k 50letým narozeninám Ma- saříkových navrhla na zemském sněmě, »aby po- chopen byl vliv Masaříka na naši společnost», aby »byl schopen založit nejen stranu, nýbrž i nové náboženství«, aby byl Masařík uznán za »pro- roka« a dr. Herben za jeho věrného panoše, kteří na bujném nevázaném Bileamově zvířeti jezdí po ni- vách české vlasti jako ochranci společnosti, nebot »rozdrásaný věk volá po uzdravení, žízní a vypráhlá ústa otvírá po spasné knůpěji a osvobozujícím slovu«, aby se dočkal uznání »od budoucnosti nedaleké«, neboť »v národě vzkříšeném, zdravém a mohutném s palmami v rukou budou velebit jméno jeho, s pý- chou a štěstím budou se hlásit k tomu, že kolébka jeho stála v národě českém«. Židé dopusud čekají mesiáše, snad nebudou čekati dlouho; dr. Herben se o to postará.

K činnosti židů v Uhrách. Píše se nám: Budila-li sensaci zpráva uherského ministeriálního ta- jemníka Egana o »blahodárné činnosti« vyvoleného národa mezi uherskými Rusíny, již dle »Vaterlandu« přinesly »K. L.« v úvodníku z 3. března t. r., budí spravedlivý hněv článek K. Kálala v 3. čísle letošní »Osvěty«, v němž spisovatel z vlastní zkušenosti vy- pravuje »O působení židů na Slovensku«. Krev se člověku pění a slzy derou se v oko, když čte, jak pánem a vládcem drátenického kraje stal se žid. To je ten zlý démon, v jehož pazourech nalézá se ubohý lid slovenský. To je ta nenasytná pijavice, která druhdy zámožné hospodáře vyssála, ožebračila, na jejich úkor se obohatila a nejkrásnější části toho kraje v poušť proměnila. Kde stály pěkné lesy, jsou holé stráně a skály, kde byla nejbohatší údolí, dnes je samá bída. Žid výborně dovedl kořistiti z neroz- umnosti a lehkomyslnosti lidu slovenského, jenž na- mnoze je na nízkem stupni vzdělanosti. A v pro- středcích nebyl žid ani na Slovači vybíravý. Zchy- tralost, prohnanost, podvod, lichva, demoralisování konaly tu pravé divy. A proti tomuto nepříteli je lid drátenický téměř bezbranný; na místech povolaných ochrany se nedovolá. Jak by se také mohly úřady odvážit zkřiviti jediný vlas židovi! Vždyt to je skoro jako u nás — je to v Maďarii. * Co jest u nás možno. Píše se nám V čísle z 1. března »Českých Zájmů«, řízených re- dakcí Huškovou, je vytištěno tak hrozné rouhání sv. Písmu, že nepochopitelno se zdá, jak tohle můžea smí býti v zemi, neříkám katolické, ale křesťanské vůbec vytištěno.