1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, v pátek 19. dubna 1907
Praha
4
masthead
t jat
ne nšt ve slanáck
5
masthead
na čtvrk nsta ! . .
s 4rejí slailko
6
masthead
Fa ranní a odpol. IIst,
předplácí se
Praze v sde jnistra
řste . . . . .
sk čtvrk leta.
s dvojí donálkí
Praha
7
masthead
NARODNÍLIS
NARODNÍLIS
kei
8
masthead
v drobném prodsji
zannl.čalo o sobs .
Vo aliakách na venkové
1nseraty
plati se hotově napře
Předplaceni alorsrty přijln dginl
m pachárejí se tal redskne
tiskirsa a ezpedice „Národnich Lištu-
Rokopivy se novrace i
Národnich Lišt
9
article
Maďaři a Němci.
Maďaři a Němci.
Chef uherské vlády Wekerle odpověde
předevčírem v pešťském sněmu na interpe-
laci, podanou ve příčině šířící se i v území
svatoštěpánském všeněmecké agitace. Po-
věstný pud na východ nezastavil se totiž u
Litavy, nýbrž byl tak smělý, ostatně p
stezce dávno již ušlapané, vniknouti i do
vlasti svatoštěpánské a tam etablovati svou
neurvalou agitační činnost.
Předseda uberského ministerstva odpo
věděl tak, jak se očekávati dalo. Dokazoval,
že agitace ta je plodem nezdravého germán-
ského chauvinismu, ale celkem neškodná.
Německá vláda prý se nesmí za ni činit
zodpovědnou, naopak, vláda ta ji odmítá;
ostatně prý je známo, že vliv Němců v mo-
narchii není dnes již tak mocný, jako byl
druhdy. Jde tu o fantasmagorii šílenců, již
zejména s trojspolkem nemají býti uváděni
ve spojení. Přes to ale předseda ministerstva
uherského nijak nechce tuto agitaci podceňo-
vati, naopak sdílí prý rovněž mínění, že
úřadové mají snahy všeněmecké bedlivě sle-
dovati, ne snad že by se obával uskutečněn
těchto utopistických snův, ale z té příčiny,
že způsobilé jsou rušiti vnitřní mír a klid.
Máme příčinu o tomto projevu páně
Wekerlově uvažovati. Ruší-li agitace vše-
německá vnitřní klid v Uhrách, jaké musí
býti asi nezbytné účinky její v této polovině
říše, jež ve správě má ráz německý, kde
Němci jsou číselně nejsilnějším národem
kde na jejich prospěch pracuje nejen tradice,
nýbrž celá řada mocných institucí, jimž ně-
mectví je cennějším klenotem, než vlastn
účel těchto institucí.
Maďar
Němec
Litava
Uhry
10
article
Pociťují-li za Litavou již působení vše-
německých snah, jak nemáme pociťovati
působení jejich my, již nalezáme se v bez-
prostředním sousedství magnetu, z něhož
čerpají agenti všeněmectví přitažlivou sílu.
V Uhrách má všeněmecká agitace oporu jen
v příslušnících německého národa a v jejich
touze po širokém lůně všematky Germanie,
u nás ale opírá se o věci velmi realné.
o němčinu, kterouž je prosáklý ne pouze
jednotlivec, nýbrž veškerý život státní, který
i dnes ještě všemožně se namáhá, byť i z část
nevědomky, urovnávati cestu agitaci, která
již i v Uhrách pociťuje se jako nebezpečná.
Nadchází to, před čím jsme národyse
sídly geograficky příznivěji položenými než
jsou naše, dávno již varovali. Všenémecký
pud nezastaví se ani na hranicích Uher, ai
na hranicích Haliče, nýbrž bráti se bude
dál a dále. V Bosně a Hercegovině již ma
Němectví pevnou posici a v Turecku, zejména
v Anatolii, neméně.
A jestli pan Wekerle se snažil agita
ulomiti hrot nejostřejší tím, že ji prohlašo-
val za eminentně hospodářskou, aneb aspoň
u větší míře ekonomickou než politickou,
bylo to počínání poněkud naivní. Neboť agi-
tace ta právě pro svůj hospodářský raz
tím nebezpečnější se jeví.
Nechť se Maďaři nemýlí o povaze těch.
s jejichž úvěrem pracují. Ti by ani okamžik
neváhali za určité situace vyměniti své ne-
zdolné maďarské vědomí za rovněž tak
nezdolné vědomi německé. Ostatně je ho-
spodářská odvislost bolestnější než otroctví
politické.
Maďaři ovšem zapomněli již na doby, kdy
Wekerle
Maďar
Uhry
Halič
Boseň a Hercegovina
Turecko
Anatólie
11
article
ského nepřátelství a kdy nenáviděli Němce tak.
jako jej nenáviděli Vlachové a mnozí jini
národové.
Poměry se ovšem změnily a mezi Ber
línem a Peští zavládly poměry tak intimní
že je ve Vídni přes trojspolek tak nevinně
neposuzovali, jak by se bylo souditi mohlo
ze zevnějších styků obou spřátelených vel-
mocí. Jest známo, co se délo před rokem
1866 a ještě několik let po tomto roce, kdy
maďarští politikové byli v salonech zahra-
ničných záležitostí na Wilhelmstrasse den-
ními hosty.
Jestli dnes styky ty o nějaký stupet
ochladly, jest toho příčinou právě okolnost.
že páni Maďaři počínají sami na sobě již
pociťovat příjemné následky německého
přátelství. Však pan Wekerle byl přesto
vázán ohledy a velmi horlivě se snažil oči-
stiti vládní kruhy berlínské, že by snad
byly v nějakém spojení s lidmi, kteří činí
propagandu Němcům od Baltu až po
Soluň. Staří přátelé všelicos na sebe vědí
nebylo by dobře donutit se navzájem ku
povídání pravdy.
Však politik, jenž nestopuje proudění
veřejná v berlínském »Reichsanzeigru« a
jenž nedá se poučovati pešťským »Közlönym«.
ba ani ne »Pest. Llovdem«, poněkud jinak
pohlízí na věc, o níž pan Wekerle přede
včírem se rozhovořil. Jemu nejsou cíle vše
německé agitace utopiemi a fantasmagoriemí
šllenců.
Němec
Vlach
Maďar
Wekerle
Pešť
Vídeň
Soluň
12
article
Je pravda, že snad ani zejtra, ani po
zejtří neuskuteční se, o čem sní všeněmecká
agitace, však v politice nejde vždy jen o ko
nečné cíle, nýbrž také o to, co předchází
o etapy, k nimž se určitá politika zene
o bouře, jež otřásají státy a společností,
razí-li si překážkumi dráhu, nesena vůlí veli-
kého národa smělá myšlenka. A myšlenkou
takovou je proniknuto veliké Německo, sahající
svou zájmovou sférou, pokud možná, až ku
Perskému zálivu. A ku posudku, jak by v ob
vodu této sféry vypadaly hospodářsky Uhry.
věru není třeba zvláště živé fantasie. A nech
nikdo nepřichází s německou loválnostía
věrností, ta shroutí se v niveč v okamžiku,
kdy naskytne se příležitost Berlínu učiniti
krok ku předu na této dráze. Německý lid
je prodchnut fouto myšlenkou a dovede-li se
nadchnout kolonisací v Africe, tím rychleji
porozumí kolonisaci, kterou by měl za
humny. A v Německu vždy dovedla vláda
vykořistit lidového nadšení.
Na postupu k uskutečnění veliké této
myšlenky je všeněmectví v Cislajtaniia
v Uhrách pouhou stanicí. Všeněmectví není
tedy pouze nepříjemným zjevem, proto, že
je způsobilé rušiti vnitřní klid, jak zní tatc
poněkud policajtská fráse, v něm uloženo
mnohem větší nebezpečí, které tím více po-
roste, čím více seslabovati se bude posic
předních stráží, jakou zejména jsme m
A právě o této stránce nebezpečnéh
hnutí měli by důkladně uvažovati ti, již dosu
všemožně se o to zasazovali, aby zvrácenou
politikou vnitřní urovnávali cestu všeněme-
ckým aspiracím, jež každým dnem se stávaj
smělejšími a výbojnějšími.
Cechové.
Německo
perský záliv
Uhry
Berlín
Afrika
13
title
Panovník v Praze.
Praha
14
article
Včera d časného jitra panovník ve ve
Včera d časného jitra panovník ve ve
residenci na královských Hradčanech vyřizoval
státní záležitosti. Agenda jest netušeně rozsáhlá.
a zejména drát telegrafický a telefonický jest
neustále obsazen. Po vyřízení záležitostí těch
udílel panov ník
královský Hradčany
16
article
a přijal asi 50 osob, mezi nimi mnoho šlechticů
a vojenských zástupců.
Jak jsme již sdělili, přijal panovník ve sly
šení také zástupce král. hlav. mě st
Prahy pp. starostu dra. K. Groše, náměstk
dra. Štycha a J. Jirouska, dále pp. Seiferta, Hu
báčka, dra. Podlipného, dra. Vlčka a stav. r.k
Vlčka. Císař a král stál u svého pracovního
stolu a jmenovaní pánové zaujali místo v půl
kruhu. Přijímací salon jest sice jednoduše, al
s vybroušeným vkusem a jemnou elegancí upra
vený. Na stěnách visí obrázy krále českého Fe
dinanda Dobrotivého a královny Anny. Panovníl
byl oděn v maršálskou uniformu, bez poboční
zbraně.
Starosta p dr. Groš, stoje na pravém kři
dle deputace, takto česky oslovil panovníka-
„Vaše císařské a královské Veličenstvol
Nejoddanější zastupitelstvo král. hlavního
města Prahy, s vroucí radostí používajíc vzác
ných a nezapomenutelnýchčehvil, kdy Vaše Veli
čenstvo ráčilo zavítati k Nejvyšsímu pobytu na
staroslavný hrad českých krájů, dovoluje si
k stupňům Nejvyššího trůna Vašpho Veličenstva
složiti pamětní spis, obsahujícl š snejnalehavější
tužby, přání a žádosti zstupitelstva i všeho
obyvatelstva naší veleobcě.
K Groš
Štych
J Jirousek
Seifert
Hu
Podlipný
Vlček
Dobrotivý
Anna
doktor
Groš
Veli
Praha
17
article
Předkládajíce nejpokorněji tyto prosby
tužby svoje Vašemu Veličenstvu prosime, aby
Vaše Veličenstvo ráčilo nejblahosklonněji uvážit
naše žádosti a plni nejpovnější důvěry v otcov-
skou péči a starostlivost Vašeho Veličenstva
přojeme z hloubi srdcí svých, aby bůh Vašo
Veličenstvo všem věrným národům Vašeho Veli-
čenstva ještě po dlouhá a dlouhá léta náčil za-
chovati!“
Po těchto slovoch podal I. náměstek sta-
rosty, p. dr. Ant. Štyeh, panovníkovi pamětn
spis ve skvostných deskách. Panovnik převza
spis a položiv ho na pracovní svůj stolek, pravil.
že děkuje obyvatelstvu pražské-
mu za projevy oddanosti. V další od-
povědi panovník česky uvedl, že mil er á
uváží požadavky obee pražské
donfá, že i obec sestranr zařídí vže, čeha
jest zapotřebí ke splnění její požadavků. Poku
se týče přání, aby každoročně zavítal do Prahy.
projevil panovník, že velmi rád v budoucnu
každoročně do Prahy přibude, ježto s ra-
dostí prodlí mezi obyvatelstvem
jehož loyální oddanost v těchto
dnech opět okázalým způso be
byla dána na je vo.
doktor
Antonín
Pok
Praha
18
article
Potom obrátil se panovník ke staroslov
měst pražských p. dru. K. Grošovi a opěto
val, že velmi rád do Prahy přijíždi.
Při představení všech zástupců veleobce pražsk
oslovil panovník p. m. r. H ibáčk a. Při před-
stavení bývalého tarosty měst pražských p. dra.
J. Podlipného oslovil jej panovník, načež
p. dr. Podlipný pravil: „Měl jsem čest po-
zdraviti Vaše Veličenstvo před několika lety,
když Vaše Veličenstvo jelo k manevrům. v se-
verních Čechách.“ Panovník se po této odpo-
vědi usmíval. (Jak povědomo, tehda dr. Pod-
lipný panovníka oslovil pouze v řeči české, c
v německém časopisectvu vzbudilo velko
bouři.)
Panovník rozleučil se s deputací král. hla
města Prahy slovy: „Tak buďte s bohem
Dále byli přijati panovníkem ve slyšení
kardinál arcibiskup baron Skrbenský, nejvyšsí
zemský maršálek Jiři kníž. Lobkovic, prine
Bedřich Lobkovic, Johanna kněžna Roha nová
s deputací dam pomocného spolku proti tuber-
kulose, Frant. hr. Thun-Hohenstein, Osvald hr.
K Groš
J Podlipný
doktor
Podlipná
Skrbenský
Lobkovic
Roh
František
Thun
Hohenstein
Osvald
hr
Praha
Čechy
H ibáčk
19
article
Vratislav, Karel hrabě Bouquoy, Arnošt hrab
Sylva Taroucca, polní zbrojmistr ryt. Czibulka,
polní zbrojmistr Eduard Pucherna, polní pod-
maršálek Al. Koller a Jos. Sommer, francouzský
generální konsul Colomies, rěmecký konsul hr.
Hardenberg, vicepresident místodržitelství Jin
Vojáček, Rudolť hrabě Czernin, Karel hrabě
Czernin, Jan hrabé Lažanský a Karel hrabě La-
žanský, dr. Bedřich hrabě Deym s deputací
pražského dobrovolného ochranného sboru pp.
Novotným a prof. Dolejškou, dále dvor. rada
Campe, Eisner, Hronek, Prorok a dr. Schedle.
plukovníci Gregorovič, Karger, Millevojevich
Schmidt, Pavel a Karel hrabata Almeide, misto-
držitelský rada dr. Geitler a Komers, cís. rada
dr. Jahn, císařský rada Itterhaim, císařsk
rada Hejtmánek, starosta města Mělníka pan
Schrenker, městský radní p. Sýkora z Kutne
Hory, obecní starší arch. M Blecha a více vdov.
Audience trvaly do polední hodiny, kdy n
nádvořích hradu shromáždilo se přečetné obe-
censtvo, aby slyšelo hudbu vojenské kapely
Vratislav
Karel
Bouquoy
Arnošt
Taroucca
Czibulka
Pucherna
Al
Koller
Jos
Sommer
Jin
Czernin
Jan
hrabý
Lažanský
Karel hrabě
doktor
Deym
Novotná
profesor
Dolejška
Camp
Eisner
Hronek
Schedle
Gregorovič
Karger
Millevojevich Schmidt
Pavel
Almeide
Geitler
Komers
Jahn
Schrenker
Sýkora
Blech
Hardenberg
Mělník
Kutne Hora
Colomy
Itterhaim
Hejtmánka
20
article
Hold českého pěvectva králi.
Jen první hudební festival, který pře
třemi roky tak mocně vzrušil veškerou veřejnost
naší svojí velkolepostí, úchvatným počtem vs-
konných sil a vzáonou disciplinou účinkujících
mohl se vykázati o málo větším počtem pěre
ctva, než jaký včera sešel se na třetím nádvor
královského hradu, aby českou písní vzdal král
svůj hold a zjevil mu zpěvné krásy české řeči-
Byl to imposantní počet hlav, dam a pánů.
členstva pražského „Hlaholu“, pěveeko
župy karlínské, malostranské a vi-
nohradské — na tisíc se jich čítalo —
jenž za dirigentstvi vzácně osvědčeného sbor-
mistra pražského „Hlaholu“, Adolfa Piská-
čka, hotovil se přednésti tři úchvatné sbory
Shromáždění pěvců na nádvoři královskéh
hradu mělo přirozeně za následek snahu veške
rého obecenstva býti přitomnu vzácné produke
a řidkému požitku
Vzhledem k omezenosti prostranství are
sotva desátý díl žádostivých na nádvoří se d
stal — jednak s dřive vydanými listky, jednal
bez nich. Neboť nebylo možno zabrániti veli
kému přívalu obecenstva se všech stran se derou
címu a tak dán rozkaz, aby byl kordon policejní
stráže rozpuštěn a vpuštění všichni, kdož za ním
se tisnili.
Stalo se tak o půl páté hodině odpolední
právě ve chvíli, když král, provázen následníkon
trůnu Františkem Ferdinandem a arcivévodou
Františkom Karlem vešel na pavlán, vyčaloun
vaný těžkými, plyšovými přehozy.
Po hřímavém pozdravu, který se opětoval
nastalo utišení a ve chvíli nesl se nádvořím m
hutný, imposantní Bendlův mužský sbor
„Válečná.
Král, opíraje se o balustrádu, pozorně na-
slouchal a sledoval slova, jimž i na nejzazších
koncích nádvoří bylo rozuměti. Tak jasně, tak
precisně zpíváno.
Po krátké pause, při které král tázal se ná-
sledníka na jméno dirigenta Piskáčka
tento se informovav, mu sdělil, zavzněl druhý
Piská
František Ferdinand
Františkom
Karel vejít
Bendlův
Král
Piskáček
Hlahol
21
article
mužský sbor: aTpvo „Věno“. Také
provodení tojéo sborržaředováno bylo králem
velmi pozorně a setkalo se s jeho pochvalou.
Kličkova „Ballada o české hudbě““, za-
pěná smíšeným sborem naprosto dokonale do
nejmenších a velmi obtížných detailů, nadchla
krále, takže uslavičně pronášel svůj úsudek a
správně vystihl, že zachyceny jsou ve skladbě
všechny rázovitosti české hudby, od její veleb-
nosti až do hravé skotačivosti.
Veselé, jásavé motivy velmi se mu líbilya
vzpomněl této okolnosti při dvorní hostině otáz-
kou, zdali poslednímu sboru v jedné jeho části
dobře porozuměl, domnívaje se, že charakteri-
sována jím křepkost a veselost národního tance.
Když dozněl tento poslední sbor, dal si za-
volati král dirigenta p. Adolfa Piskáčka, sbor-
mistra pražského „Hlaholu“ a vyslovil mu své
uznání
„Velmi se mi líbily všechny tři sbory. Zkou-
šky stály asi mnoho práce! Ovládati tak ohrom-
ný sbor pěvců jest uměním.-
Ku předsedovi Ústřední jednoty pěveclva
českoslovanského, dru. Molejlovi, který nazna-
čil, že pěvectvo českou písní uctivá svého krále
a vzdává mu hold, pravil: „Těší mě, že tak im-
posantním počtem docíleno mohutného sboru
Bylo to velmi krásné a zvlášt účast dam
mě potěšila. Vyříďte všem můj vřelý dík
Pak pokynul obecenstvu na rozloučenou a
děkuje za trojnásobné provolání „Slávy“, vzdáli
se do svých komnat.
Dvorní hostina.
Kličkův
Piskáček
Molejl
Hlahol
22
article
Pryní dvorní hostina konala se včerao
6. hod. odpol. na hradě pražském a zůča st-
nili se v ní: Panovník, arcikníže František Fer-
dinand, arcikníže Karel František Josef, velký
převor princ Liechfenstein, kníže Karel Schwar-
zenberg. Jan hr. Harrach, předseda ministerstva
svob. pán Beck, tajní radové Karel hr. Buquov.
mistodržitel hr. Coudenhove, hr. Dobrženský.
president vrchního zemského soudu rytiř Wes-
sely, ministr obchydu dr. Fořt, ministr dr. P-
cák a ministr Prade, polní podmaršálek Koller,
polní podmaršálek Rummer šl. Rummershof, dále
světicí biskup dr. Frind, generálmajor šl. Při-
fer, generálmajor šl. Rukavina, generálmajor
Witsch, komoří Jan hr. Thun, Vojtěch hrabě
Schönborn, Hanuš hr. Schönborn, Otokar hrabě
Westphalen, Emanuel hr. Mensdorfř, dr. Bedřich
hr. Deym, rytmistr svob. pán Rummerskirch,
dr. Bedřich prine Schwarzenberg, starosta dr.
František Fery
Karel
František
Josef
Liechfenstein
Schwar
Jan
Harrach
Beck
Coudenhove
doktor
Fořt
Koller
Rummer
Rummershof
Frind
Witsch
Thun
Schönborn
Hanuš
Westphalen
Emanuel
Bedřich
Deym
Rummerskirch
prine
Schwarzenberg
23
article
Croš, rektor české university professor dr. Hilava,
rektor německé university prof. dr. Přorsche,
president českého oddělení Moderní galerie posl.
dr. Kramář, president české akademie Františk
Josefa vrchní stavební rada dr. Hlávka, presi-
dent německé společnosti pro vědu a umění
dvorní rada professor dr. Laube, plukovnik br.
Wallis, plukovník generálního štábu Schmidt,
přisedící zemského výboru dr. Werunsky, zem-
ský poslanec dr. Urban a bývalý starosta praž-
ský dr. Srb; dále z dvorní družiny druhý nej-
vyšší hofmistr kníže Montenuovo, generální ad-
jutanti hr. Paar a svob. pán Bolfras, nejvyšší
kuchmistr hr. Bellegarde, nejvyšší štolba hrabě
Kinský, osobní lékař císařův dvorní rada dr.
Kerzl a křádelní pobočníci, konající službu.
Menu bylo takovéto
Diner du 18 avrií 1907.
Potage Rachel.
Petites timbales a la Talleyrand.
Filets de soles a F'amirale.
Piěce de boenf et filet de venu.
Cassolettes de volaille a la piémontaise.
Champagne cup.
doktor
Hilava
profesor
Přorsch
Kramář
Josef
Hlávek
Laub
Schmidt
Werunsky
Urban
Srb
Paar
Bolfras
Kinská
Kerzl
Ráchel
soles
boenf
volaille
Wallis
Bellegarde
Mena
český akademie Františk
Champagne cup
24
article
jim »Šváb« byl inkarnací všeho protimadar
Šváb
27
article
Nerudovy dopisy
Nerudovy dopisy
Manes daroval letos svým členům vzácnou
premii: faksimilia Nerudových listů Terezii Mlari
Macháčkové z r. 1864—5. Premie znamená li-
terárně-historickou kořist. Věděli jsme o té lásce,
pravda, Prosté motivy básní Teréze ji vzdálen
příznaly a B. Čermák v „Květech“ plně pro-
zradil. Ale neznali jsme celou jeji podstatu, ne-
znali bližších odstinů, jen cosi jako krásná po-
věst se napovídalo. Dnes dovídáme se vše slovn
a nilujeme osobnostně Nerudu dvojnásob, ze
byi tak vzácně krásného snu sehopen. Povim
hned, proč.
Jedinou životní láskou měl Neruda
Annu Holinovou: ojedinělý poměr milosti muž
a ženy, jenž se stále přerušuje a přece nemůž
přerušiti Neruda po létech šedesátých sám byl
vinen, že Anna Holinová definitivně se vzdálila.
Alo ještě r. 1867 přibližuje se k ni Neruda
touží uskutečnit sen první, mladé své lásky
Na veto Anny HIolinové odchází Neruda navždy.
Mezi prvním a posledním rozehodem s Holinovou
leží několik let, jež Neruda vyplnil intensivní
norinářskou prací. Ta léta byl citově volným.
měl právo pomyslit na novou milost ženy. N -
ruda užívá oho práva: miluje Terezii Marii. Al
jak neobyčejně vznéšená a čistá je to láska
Z povzdálí, z parteru ji pozoruje, ji chorou dvoj-
násob zbožňuje a v době předčasného západu
celou duši rozžehá jí červánkem útěchy. Nerud
tuší, že na moře neznáma právě začal odplouv
Někdo nejmilejší, jenž mohl rozumět, když při-
šel pozdě ke břehu, později, než mohl pozn .
a v duši se zahledět. A přece píše, přece miluje.
Platonísm tohoto poměru zachycen v něko-
lika faksimilovaných dopisech. Osobně i lite-
rárně jsou neobyčejně významny.
Mlari Macháček
Čermák
Neruda
Holinův
Anna
Ala
HIolinová
Al
milovat Terezia Marie
28
article
Chudá erotika Nerudova má tu cenné zmno-
žení. Nerude nadšeně doznává, že o celé mi-
lování miloval Terezii víc, lituje, že jen jako
rosa perlit se smí jeho láska, ač proudem šíři
*, Premie Manesa, redigoval doc. dr. V. Ti lle
by se chtěla světem, domnívá se, že bílá ruka
v dálce jej spojuje s Terezii, v době plně
mužné síly místo práce raději klesá do pách-
noucí trávy » pamotě, dívá se do slunka a zpívá
svému slunéčku krátké písně. Těšil se, že ji
uzří na plese 6. února 1865, ale nepřišla, Byla
churavá. „To bylo smutnosmutné vzpomínání.
a smutnosmutná dlouhá pro mne noc! Po ná-
břeží jsem chodil bled a tích, mé oko klížil
chladný, ostrý sníh: — nejkrásnější to měl
býti pro mne moc, v ní vrcholiti mělo moje ži
celé, v ní měly oživit se sny mé smělé —
z všeho blaha nám jen truchlé vzpomínání
před sebou tu truchlou, dlouhou noc. Pod
mnou dřímá zmrzlá řeka němá, nade mnou vis
nebe mrákotné — a v srdei zuří bol, že svět h
širý nemá: kol mne se povoz za povozem kmita.
tom uvnitř vozu snad se náděj splítá, tam uvnit
srdéčko snad blahem skáče — a anděl můj.
ach — anděl můj teď pláče.“ Přichází máj —
Terezie Marie dlí v Králově Dvoře, a Praha již
není proto krásnou Prahou
Tak mazlivě, škádlivě a zase smutně
toužně píše Neruda své verše Terezii Marii. Ero-
tické struny se rozchvěly krásnými údery —
zjev vzácný u Nerudy.
Ale i dopisy mají mnoho nového. Nerud
projevuje skepsi v své osobní štěstí, nedůvěřuje
všemu, co jako štěstí vypadá. Vědomí býti milo-
ván od Torezie působí naň nesmírně. Nedoved
radost svou vypovědět, cit je sopkou a slovoje
ledem, chtěl by říci něco tak mocného, jak ještě
nikdy nebylo slyšáno. Jeho odvaha vzrůstá.
Nerudův
Terezia
docent
doktor
Terezia Marie
Neruda
Králov Dvůr
Praha
29
article
„Znám cíl svůj, musím ho dosáhnout. Je mně
jako veslaři na pyšné loďce, který cíl svůj síe
zná, tak daleko ale k němu má, že ho posu
nevidí, a jenž má před sebou ještě sterá úskalí.
kolem sebe závratné víry a bouřlivé vlny. Veslat
pohlíží odhodlaně sic, ale zasmušile — však o
nevypustí vesla ani na okamžik z rukou, zů-
stane pevným, neboť veze životy dva.“ Tere-
zie z chuďasa učinila milionáře, a její listy zla-
tým deštěm dopadají va jeho vyprahlou duši. Ma
zase zájem, má proč žít, má vzpruhu. Budeji
mnoho psát. Vypíše svůj životopis, dějiny své
duše, jak se kdy radovala a roztesknila, jakým
bičem byla vyšlehána až do své zralosti. Po-
chlubí se, jak beze všech prostredků a příspěvk
rozvinoval se sám a sám, tak že vše, co je.
sobě samému ořičísti musí. Postěžuje si, jak
v boji s jizlivým zneuznáním konečně podlehl
a klesl v noc bezčinnosti a lhostejnosti. Ta bez-
činnost se snad někomu zdála plnou činností,
ale jemu dostačit nemohla, neboť dřívější plány
byly přílis obrovské a samostatné, aby se
mohl drobty spokojit. Lhostejnost ho mořila, ne-
měl myšienkového, ani citového popudu a život
mu nebyl praničím. A v tu zoufalou noc za-
zářila Terezie Marie, a v umdlené srdce napa-
dalo tolik mírné jasnosti, že věří v nový svj
den. Ji musí děkovat sám i lid, jemuž vykoná
něco velkého, za vše — nové síly cítí za dese
a myšlenek se rojí smělých jako blesků po
obloze. Nejmilejší je Nerudovi hodina, když po-
zdě v noci ubírá se sám a sám k svému hrad
čanskému obydlí. Dlouhá cesta uplývá mu jak
sen, kamenný most a malostranské tiché domy
ani nevědí, proč jsou mu v noci tak mily. p
cestě té v myšlenkách rozvinují se mu novels
a romány, a jejich hrdinkou je Terezie Merie
Není ve světě barev krásnějších, než jakými ma
luje obraz drahé její duše.
Terezia
Marie
Neruda
Merie
Ter
kamenný most
tichý dom
drahý jeho duše
30
article
To je tedy ta kořist z Manesovy premie. Ne-
rudův cit vznešeně tu září, cítíte, jak nové jaro
vchází v jeho uměleckou dílnu a provivá ji svým
svěžím a vonným vanem. Nový úsvit ozařuje jeho
cesty, a Neruda s krásnou odvahou vydává se na
ně. Něco nového zalehá k vám o Nerudovi: ne-
slyšeného, neznámého. Napověděná pověst odha
luje svá kouzla. Čtele s utajeným dechem, ben
sensace — což sensaci lze hledat v tragickém
okamžiku, když někdo nalezl něco nejdražšího
vznítil se radostným odhodláním uchovat nález
a v téže chvíli již jej ztráeel? — a s radostným
pohnutím, že chvíle života velkého básníka byl
paprskem tak čisté touhy a tak vznešené krásy
posvěcena. A dobře ani nechápefe pak, jak lze
protestovat, byt i nepřímo, proti publikaci, pa-
mátku Nerudovu tak pěkně uchovávající, a jak
lze tu myslit na nepietu.
Byl to příkaz úcty k milostnému zápalu Ne-
rudovu, chtěli-li jsme znát reální vztah jeho po-
citů k slč. A. Holinové, a je to týž příkaz, jenž
jistě nám premií Manesa odkrývá jemný obraz
Nerudova tragického snu o Terezii Marii. Život
tvoří dnla básníků, nuž znejme jei bez zamlco-
vání celý, a tím píše, má-li tak cenné příkrasy
jako v tomto případě Nerudo
Dr. Albert Pražák.
Neruda
Nerudův
A Holina
Terezia Marie
doktor
Albert Pražák
32
article
(Národopis.)
* Chytil Al. Národnostní mapa Moravy. I. li
(Litovel 1906). Cena 2 K. — Neměli jsme dlouho po-
drobnější národopisné mapy Moravy a Slezska, nyní
máme dvě. Prvou vydal loni uč. Plesinger, v menším
měřítku a sličné úpravě, druhou počíná vydávati n
4 velkých listech Al. Chytil v Olomouci, Chytilova
mapa i po Plesingrově zůstává podnikem velmi po-
třebným a velmi záslužným, a cenou prvou mapu
předčí. Cena její spočívá ve větší podrobnosti, uvádít
nejen národnost obci, ale i všechny národnostně za-
jimavé detaily při obcích (školy, záložny, rolnick
sdružení, továrny, pokud jsou v rukou českých neb
německých) a dále ve větší správnosti, neboť Ple-
singrovi proklouzly, jak moravský tisk zkonstatoval,
chyby. Náklad na mapu v tomto měřítku pracovanou
je veliký, a zasluhuje proto autor všemožné podpory,
aby dílo započaté bylo řádně a brzy dokonáno. Dosu
výšel I. list s příslušným textem v samostatné knížce
pod titulem „Národnostní mapa Moravy I. Severní
Morava a východní Čechy (Litovel 1906). Vydaný
I. list obrahuje severozápadní čtvrtinu Moravy a přál
bych si, aby si jej každý vzdělanější Čech vzal do
ruky a nad ním se trochu zamyslil. S neúprosnou
přísností mluví na něm národnostní poměry k celému
českému národu. Zde neběží už jen o lokální zá jem
nebo snad zájem Moravy, nýbrž o zájem celého ná-
roda. Invase německá ze severu sbližuje se zdes
silným okovem lanškrounsko svitavským tak, že
mapa ukazuje už jen zcela nepatrný, úzký proužek
území českého, po obou stranách české obce Cotkytle.
mezi Šilperkem a Lanškrounem a ztratíme-li toto
spojení, spojí-li se obě německé oblasti, pak ztratím
brzy v okolí mnohem více a pak také německá oblast
svitavská začne neúprosně působiti dále směrem
k Jihlavě na odělení Čechů v království od Moravy.
Plesinger
Chytilův
Plesingrův
Morava I Morava
Čecho
Morava
Litovel
Slezsko
Olomouc
východní Čechy
Čechy
Cotkytle
Šilperk
Lanškroun
Jihlava
Chytil Al
33
article
Chytilova mapa a ještě více jeho slovní doprovod jsou
vskutku národním mementem vyšlým v pravý, v po-
slední čas. Dá se ještě mnoho udělati a zachrániti, je-
nom dlužno na zmíněný kraj obrátiti zřetel přísluš-
ných národních organisací. Sám, bez pomoci se ne-
udrží. A Chytil má velkou zásluhu, že na tento kraj
jehož poměry pokládám za důležitější než mnohé jino
pohraničné kraje v Čechách, tak výmluvně ukazuje
Stejně poučný bude pro nás při Chytilově znalost
lokálních poměrů sousední list slezský, a jest si jen
přáti, aby autorovi všestrannou podporou bylo umož-
něno jej brzy vydati. Bude tím zajímavější, že poprvé
tuším, předvede na mapě i rozšíření českého živola
L. N.
ve Slezsku pruském.
Chytilův
Chytil
L N
Čechy
Slezsko
34
article
* Lotopis „Živeny“. Sborník zábavno-poučnýcl
pract. Rediguje Světozar IIurban Vaja ns k ý. vy-
dává »Živena«, spolek slovenských žien. IV. Torčinn
sky Sv. Martin. 1907.
Letopis »Živeny« je pro Slovensko vždy událost
literární, jako bývají výročné sjezdy a slavností spolk
udalostí společenskou. Výborem prací podává knih
skutečný obraz současného stavu slovenské spisby.
Jména starších osvědčených pracovníků střídají se u
s novějšími. Ukázky silné a svěží, na doklad, že lite-
rárně Slovensko nikterak nespí, ale rozpřabá svoja
perutě. Sám redaktor Hurban- Vajanský sice jan dvěma
lístky přispěl do tlustého svazu (420 stran). však těch
několik ze hiuboka vzatých veršů nejlépe svědči, že
s překonanou šedesátkou nijak neubyto ohně ani
vzletu pěvci Tater, autoru »Suché ratolestie
a »Kotlína«. Ludmila Podjavorinská dostavila
se s jedním ze svých venkovských románků, obrazů
pečlivé malby duševných pochodů, kterými už
získala svoji pověst. Je tu řada jiných prací
veršem i prosou, novela od Timravy, jakýsi genre
už z novodobého Slovanstva, novela Jesenského,
básně Cigáňovy. Kompišovy a j. Také dramatická
forma je zastoupena dvouaktovkou Pavla Socháně
Martin
Hurban
Vajanský
Kotlín
Ludmila podjavorinský
Jesenský
Cigáňův
Kompišův
Pavel Socháň
Slovensko
Timrava
spolek slovenský žien
Tatra
35
article
»Honorár«, žertik ze společenského života, v tradi-
cích staré konversační komedie, prostý všech moder-
nistních afektací, ale velmi způsobný, vlipně vy-
kroužen zápřetkou i postavami, s hladkým, nenucené
plynoucím dialogem. Možno tu hned navázali věcnou
připomínku našim divadelním správám a ředitel-
stvům! Naříká se do nedostatku domácí divadelní
produkce naší! Třeba doplňovat odjinud, dlužit se
na všech stranách, kde jen se dá! Hrajeme věci
anglické, španělské, holandské, norské —o
německých a francouzských ani nemluvě! —
víli pak také někdo u nás něco, že mají
zcela pěkný seznam původních domá cích
her i na našem — Slovensku? Pravda: věci jsou
přiměřeny poměrům, nejsou myšleny pro složitý
aparát veliké scény, nedají mnoho na bohaté deko-
race, přístroje náladové a učené komparsy, počítají
leda se skrovným rámcem ochotnického jeviště: však
i tu, od časů prvního probuzení až po dnešek, dal
by se jistě sestavit jakýs výběr věcí života schop-
ných třeha i na širším jevišti. A bylo by dvojnásob
záslužno! Napřed idejně, jako praktický doklad kul-
turní jednoty naší česko-slovenské! A pak i cvičebně
pro herce i obecenstvo! Modernism posledních let
přivodil na naši scénu jako do beletrie zběsilý vpád
všelikých jazykových vulgarismů jako ukázek »l idové
mluvy«. Měl nám nahradit, co jinde obstarává vůni
dialektu a provincialismu. O skutečné poesii a ma-
lebnosti dialektu při tom českému diváku i čtenaři
zpravidla ani se nesnilo. Trochu skutečné slovenčiny,
občas slyšeno a čteno, mohlo by věru působit
jen osvěživě.
Belletrie-
* Jan Klecanda, Cizí krov. Praha, J. R. Vi-
límek. Snad oprávněn jest úsudek, že nadsazuje spi-
sovatel, nadepsav románem prostinký sice, ale věrně
z osudů lidu našeho vyňatý obrázek svůj. Čtenář uvá-
Klecanda
Slovensko
Praha