1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 13. záři 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v administraci
za měsl
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
za něsle
na dtnt leta . . . . 7 K 50h
ve slialách; 2 K 80h
na měsíc .
Poštou:
a měsíe
nant leia . . . . 3 K onn
s droji zásilkoa
na měsle
Rant lha . . . K ook
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu Je o 12 stranách.
Praha
6
article
S takovou na nás nevyzrajete
S takovou na nás nevyzrajete
Zatím co si dr. Körber na vídeňském žur
nalistickém sjezdu opět dopřál bombastické
krasořeči, aby se lacině zaskvěl jako velice libe-
rální státník, číší z jeho officiosní tisko
viny proti národu našemu opak všeho osvíce-
ného, humanního a liberálního ducha: zlovolná
mstivost a surová ukrutnost, která hledí podle
kořistit i z té živelní pohromy, i z té hrozné
neúrody, postihnuvši letos zemi českou, a by
zdemoralisovala a k otročí resig-
naci schýlila národ náš. — Celá řada
vládních listů vyhrožuje nám dnes, že prý Něme
nedopustí nižádného zasedání sněmu českého,
a vláda Körbrova že pro umírnění bídy v Če-
chách neučiní hrubě ničeho, dokud my Čechové
neupustíme od svých politicko-národních poža-
davků, nezanecháme boje svého obstrukčního
proti vládě, parlamentu cislajtánskému a nesmí-
říme se prostě s panujícím systémem.
Politika »vášně prosté vytrvalosti« Körbrovy
má dle těchto výkladů officiosního tisku jeho
žihadlo své namířené výhradně proti opposie
českého národa a neznamená nic jiného, než
pokus o vyhladovění naší pevnosti, když
ji nemohou Körbrovi »Japonci« dobýti útokem.
Jako v loni odepřena bezcitně pomoc zbědova-
nému českému jihu, tak má být letos opět
zadržována všemu strádajícímu lidu v Čechách
po tak dlouho, až by týž zmořen zoufalou nouz
a bídou nutil a doháněl své poslance ke —
kapitulaci před Němci i jejich — kuratorem.
doktor
Körber
Körbrův
Čecho
Japonec
Němec
Čechy
7
article
Proto prý jel dr. Körber do Haliče, aby
štědrým nasycením Poláků dosáhl
na nich toho, by přestali tolik toužit
po brzkém uzdravení ochromeného
parlamentu slušným jakýms usmířením nás
Čechů s německými našimi odpůrci — vykládá
zajímavě officiosní »Silesia« a ujišťujíe, že prý
Körber u Poláků výborně pořídil, dokládá:
»Němci nemají příčiny, aby tohoto Körbrova
úspěchu litovali. Jednalo se o to, učiniti
Halič, splněním jejích nalehavých
přání, neodvislou na české obstrukci, která
tomu svým hacením parlamentu překážela. Nyní
jest polský zájem nadobro odpoután
od zájmu českého a polská netrpěli-
vost, která za minulé zimy ani dočkati se ne-
mohla konce české obstrukce ať po dobrém
či po zlém (?) a proto pořád dru. Körbrovi do
uši hučela, aby Čechům nějakých koncessí
prokázal: tato netrpělivost polská dnes obrátila
se na víru »vášně prosté setrvačnosti«. Češía
Němci se tím sice ještě nesblížili a bylo by ja-
lovým všeliké uvažování o vyhlídkách polsko
německé většiny: avšak Češi a Poláci jsou
dnes od sebe oddálenější, než byli a
Němci nepotřebují se více strachovat žád-
ného polského orodovnictví za
věc česko us.
Mohlo prý by se namítnout, že z toho
Němcům malý kyne zisk, bude-li se trpělivě
nečinně čekat, až česká obstrukce sama se stráví
a dohoří, poněvadž tím přece jen nejvice po-
hoři parlament, ba parlamentarism vůbec. Avšak
proti této výčitce uvádí officiosus v »Silesiie
nespokojeným Němcům toto na mysl: Jakou to
máte divnou logiku? Jednou podezřiváte dra.
Körber
Čecho
Polák
Němec
Čech
Halič
Silesia
8
article
Körbra, že prý tajně se smlouvá s Čechy, pa-
trně za tím účelem, aby je přiměl k parlamenln
práci, podruhé však opět obviňujete jej, že
vlastně si přeje míti hodně dlouho ku práci
neschopný rajehsrát, aby mohl si hráti na ku-
rátora. »Nuže,« horií »Silesia« dále, »udejte
vy, kterým Körber jako kurátor není po chuti,
lepší cestu, znáte-li ji, aby se nemusil
povolit Čechům na úkor Němců v
Či věříte ještě dnes v možnost smíru mezi
Cechy a Němci? Anebo má snad býti česká
obstrukce násilně zlomena oktrojírkou nového
jednacího řádu, jehož ostří by kdys
mohlo býti obráceno proti německé obstrukci
Jest záhodno, aby němečtí politikov
přestali již myslit na takové marné prostředky,
jako jest smír s Čechy nebo změna jednacího
řádu sněmovny poslanecké a dospěli k ná-
hledu, že jediná možnost, učinit
rajchsrát života schopným spočívá
nyní v tom — nepotřebovati ho«
K tomu prý Körber šťastně přivedl Poláky
a pod dojmem zdařeně výpravy na hostině Ivov-
ské ihned ohlásil Čechům, aby neočekávali od
jeho vlády nejmenších jednostranně národnte
koncessí pro sebe, kdežto Němce upokojil, aby
Körber
Čecho
Němec
Polák
Čechy
Cecha
Silesia
Ivov
9
article
se nebáli o svou německou državu pod jeho
kuratelou.
Avšak současně zase druhá parta oficiosův
láká národ náš jako pokušitel Ježíše na hoře
biblické slibováním hor a dolův, necháme-li
křivdu křivdou a bezpráví bezprávím a povolíme-li
vládě Körbrově státní rozpočet, uherské vyrovnání
obchodní smlouvy et cetera.
Vláda Körbrova prý by ráda (I!) pomohla
ubohému »českému chalupníku, jemuž vypráhlu
otava a uschly brambory«, kdyby jen samu
měla! Avšak »následkem obstrukce« prý se ne-
může finančně hnouti, má již ve státním hospo-
dářství ujmu 75 millionů korun a pomoc, jakou
z kasovních hotovostí Čechám poskytne, vypadne
prý vzhledem ke 30—40millionové škodě ovšem
skrovně. Ale vše by rázem se změnilo, jakmile
by Češi zanechali obstrukce a povolili vládě
nové důchody, nové daně.
Následuje třetí výprava officiosních ob-
lehatelův — „Montagspresse“ a „Montags-
revue“, které spouští hrubou kanonádu: Že prý
my Čechové si ničeho nevyvzdorujeme a ne-
vynutíme na vládě, která má za sebou — pol
ský lid (1!) proti nám a Němce, rozumí se, ná-
davkem. Že prý nás Körber má ve své husté
pavučině, jako pavouk mouchu, že bojujeme
boj marný, osamoceni proti nesmírné přesile.
ať tedy máme rozum a vydáme svou pevnos
dříve než nás vyhladoví. — —
„Strachy na Lachy!“ odpovídáme všemu
tomu chvástavému „rytířstvu“, které s am
neví, kudy kam, proti němuž zvedá
se šíro nespokojenost millionů
zbědovaného lidu, rozhořčenost
většiny národů — jež dovedlo říši
na pokraj politického rozvratu a
bankrotu v to vše jen proto, aby udrželo
noudržitelnou německou nadvládu nad většinou
slovanských národů této říše.
Ježíš
Čech
Čecho
Němec
Lach
Čechy
10
article
Spravedlnost.
Spravedlnost.
Kdekoli měl dr. Körber na své haličské
cestě příležitosti ujati se slova — a těch měl
věru dost a také jich náležitě využil —
hlásal všude na místě prvním »spravedlnost.
nestrannost a přesné plnění povinností, jichž
prý zapotřebí právě v zemi — jak se vyslovi
— jež v ohledu kulturním drobet pokulhává«,
Býti nestrannými, spravedlivými a poctivě
plniti povinnosti své, jsou dle dra. Körbra
patrně cnosti, jimiž zdobiti se, má býti vyhra-
zeno toliko úřadníkům kategorií nižších, ministři
a vedoucí státníci na příklad těmito vlastnostmi
se honositi nemusejí a také snad jen v kulturně
méně pokročilé Haliči je předností těch potřebí,
nikoli v zemích ostatních, kulturně vyspělejších.
Rozhlédněmež se opět jednou drobet po té
körbrovské a vůbec rakouské »spravedlnosti«
a vizme jak tento stát koná povinnosti své na
příklad naproti národu českému. Abychom se
dlouho nemučili vyhledáváním dokladů, zastavme
se právě u těch, k nimž v Haliči dr. Körber tak
tklivá měl kázání. U úřadníků. Kdybychom měli
autonomii, jinými slovy kdyby dodržovány byly
naproti národu našemu dosud platné smlouvý.
my bychom se věru do Vídně nedrali, však vizme.
jak v tomto centralistickém státě respektují se
při obsazování vyšších rozhodujících míst národové
neněmečtí. Od té doby, co stala se tato říše
»ústavní«, vystřídalo se ve Vídni neméně
než 136 ministrů. Z těch byli celkem Če
chové čtyři a více než 100 Němců
Participovali jsme tedy na mini-
sterských křeslech ani ne třem
procenty, kdežto Němci procenty
devadesáti. Jak vzácný byl a dosud je
ministr český, patrno z toho, že objevil li se
jediný ministr původu českého v kabinetě, bylo
ministerstvo to ihned prohlášeno za — české.
Körber
doktor
Němec
Halič
Vídeň
11
article
Tak na příklad stigmatisováno bylo ihned mini-
sterstvo Hohenwartovo za české, jakkoli byliv
něm pouze dva Čechové, rovněž ministerstvo
Thunovo, v němž nalezal se vedle osmi Němeů
a jednoho Poláka jen jediný Čech. Jen mini-
sterstvo Körbrovo nikdo se neodvážil prohlásiti
za »naše«, jakkoli v něm zasedal také Čech.
Zda-li pak byl kdy místodržitelem kde nějaký
Čech? Nikde, nikdy. Pardon ! Až na několika-
měsíční úřadování hraběte B. Chotka. V úřa-
dech těch nalézali se a nalézají vždy jen Němci
nehledě snad k nynějšímu místodržiteli morav-
skému Žerotinovi, který píše se »Zierotin«
vyslovuje sám své jméno po německu a je
nešťasten, když mu někdo připomene jeho
nepopíratelně český původ, jeho slavné české
předky. Je to přirozeno, neboť pan baron »Zie-
rotin« neumí ani pořádně česky. Sestupme ještě
níže. K odborným chefům v ministerstvech. Jest
jich hezký hlouček, však Čechy v nich spočítal
bys na prstech jedné ruky. Třikráte četnější
jsou mezi nimi Poláci, jakkoli jich v této řiš
je sotva polovina jako nás! Ostatní místa ob-
sazena jsou výhradně Němci a jakými ? p
většině nejúhlavnějšími nepřáteli našeho národa.
Hohenwartův
Čecho
Thunův
Polák
Čo
Chotek
Němec
Zierotin
Čechy
Něme
12
article
Nejinak má se to s ministeriálními rady, ba
i v pražském místodržitelství jsou radové Němei
— nehledě k okresním hejtmanům, již maj
tento titul a hodnost — v rozhodné majoritě.
O tom, jak nyní vláda manipuluje s českými
aspiranty na vyšší místa úřadnická, přinesli jsme
již tolik do očí bijících dokladů, že na tomto
místě nechceme již o této věci šířiti slov.A
což ve školství? Vizme tam vídeňskou sprave
dinost. Němci, jichž je 81/2 millionů v tomto
státě, mají universit pět. Poláci dvě, my Če-
chové jednu. Polytechnické školy máme dvě
Němci ale mají čtyři, báňské akademie maj
Němci dvě, my ani jedinou. Průmyslových ško
mají Němci pět, my pouze dvě, a to ještě ne úplně.
Pokud jde o střední školy, s jejichž zřizováním
vedl se, jak známo, nedůstojný čachr se strany
vlády, je faktum, že Němci, kteří tvoří v tomt
státě 38 proc. obyvatelstva, mají jich 60 proc.
my ale, jichž žije zde 28 proc., pouze jen 2
proc. Vždyť se to jeví nejkřiklavěji v Praze
jak v příčině středoškolské o nás je postaráno
a jak o Němce. V Praze a v předměstích má
hrstka Němců, nehledě k paedagogiu, devět
ústavů, my Čechové pouze dvanáct, jakkol
poměr obyvatelstva českého k německémuje
zde jako 10: 1. Nejlépe ovšem charakteriso-
vána »spravedlnost«, »rovnost«, »stejná míra
a »stejná přízeň« skandálním faktem, že dává
si vláda na české parallelky v Opavě plati
z fondu českých školských spolků, tedy z peněz
po krejearu sebraných. Při tom měli Němci v
Slezsku, jichž je tam 240.000, dvě paedagogia
Slované ale, jichž je 300.000, ani jediného ! A nyní
nuceni budou vydržovat si milostivě jim uště-
dřené nedůstojné, pod německou kuralelou nale-
zající se pobočky, z dobré poloviny z vlastních
kapes! Tak vypadá ta vídeňská »spravedlnost«
provozovaná prakticky drem. Körbrem.
Němec
Polák
Čecho
Slovan
Praha
Opava
Slezsko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Ze Záhřeba, 10. září. (Prot kyril-
skému písmu.) Rakousko-Uhersko je ta-
ková říše, že tu věčně bojovati musejí o svá
práva nejen jazyky národní, nýbrž i literky.
„Srbobran“ uveřejňuje případ, v kterém srb-
skému přípisu jistého pravoslavného farního
úřadu dostalo se úřadního odmítnutí z té při-
činy, že je psán písmem kyrilským, „o kte-
rémžto pismu není ještě úřadního rozhodnutí.
že ho smí být užíváno v úřadním dopisování.“
— V Chorvatsku nikdy neměla tato otázka ani
vzniknouti, je-li kyrilské písmo oprávněno k
úřadnímu dopisování; každý Chorvat vždy je
měl pokládati za rovnoprávné s písmem latin-
ským; jen touto rovnoprávností lépe se postaví
ohrožená národní věc chorvatská.
Záhřeb
RakouskoUhersko
Chorvatsko
14
article
Ze Zadru, 9. září. (Náměstník Han-
del.) Urážka, kterou náměstník Handel vmeul
do tváře všem Dalmatincům, nazvav je lidem.
který nema cti a neumí státi v slově, dotkla se
všech Dalmatinců bez rozdílu a sjednotila je
proti Handeloví. V té příčině jsou zajedno
chorvatský „Narodní List“, i srbský „Srpski
Glas“, i italský „Dalmata“. Zřídka komu se po-
dařilo dosíci v Dalmacii takové jednomyslnosti
Tato příležitost poslouží k odstranění zlozvyku.
jemuž bezpochyby není podobného v rakousko
uherských zemích. V Dalmacii bylo obyčejem
ozdobovati stěny veřejných místnosti i soukro-
mých bytů podobiznami král. náměstníků, ane
i jejich podřízených úřadníků, okresních hojt-
manů a komisařů. Nyní je vyhazují a zajiste
baron Handel je posledním ze zaderských ná.
městníků, který se stal předmětem tohoto za-
kořenělého patolízalství, ačkoli bylo o něm
známo, že přichází do Zadru s úkolem, nepřá-
telským všem dalmatským národnostem, jež
měl znenáhla navykati na němčinu v úřadních
stycích. Bar. Handel by zajisté byl pojal k Dal-
matincům více vážnosti, kdyby se byl hned na
počátku svého úřadování v Zadru potkal s tím
odporem, který sám vzbudil nikoli svou působ-
ností, nýbrž svou beztaktností a hrubostí. Bar.
Glas
Dalmat
Zadr
Dalmacie
Handel
15
article
Handel byl již u císaře podati zprávu o tom, co
se stalo, a žádati za propuštěnou. Mezitímv
Dalmacii agithce proti němu neochabuje. Zem-
ský výbor poslal dru. Körbrovi jakožto před-
sedovi ministerstva ostrou notu, ve které žádá
za odvolání Handelovo. Poslanci rokují o spo-
lečném postupu proti němu. Akademická omla
dina celé Dalmacie veřejným prohlášením ohrad
se proti výroku náměstníkovu. Ve Splitu bude
se konati za tou příčinou tábor lidu. O sokolské
slavnosti v Makarské někteří řečníci prudce se
obořili na Handela. Voláno: „Ven s nestydatým
cizákem! Dolů s nehodným náměstníkem! Pe
reat náměstník, který uráží a lže!“
Ze Zadru, 9. září. (Válečný přísta
v Gruži.) V posledních dnech dalmatské listy
uveřejnily zprávu, že v Gruži u Dubrovníka bude
zřízen válečný přístav. Ke zprávám těm podává
se vysvětlení, že o otázce té v povolaných kru-
zích teprve se uvažuje. Rozhodnuto dosud není
Z Lublaně, 11. září. (Lublaňský bi
skup — hotelierem.) „Slovinski Narod
oznamuje, že lublaňský biskup Antonín Bona
ventura není spokojen, že má pouze jeden ho
stinec, a to v Lublani na jméno svého bratr
a že si ještě koupil Fischerův hötel v Kamniku
Na stolci biskupském nadělal tolik dluhů, že
v té příčině nezůstává za biskupy uherskými
Zkouší se v oboru živnosti hostinské, zdaž b
z jejího výnosu nedaly se odčiniti vroubky, kter
si nadělal jako biskup.
Handel
Antonín
Fischerův
Dalmacie
Split
Makarská
Lublaň
Kamnika
Gruže
16
article
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 12. září.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 12. září.
Kníže Svjatopolk Mirský.
Nově jmenovaný ruský ministr vnitra kníže
Petr Dmitrijevič Svjatopolk Mirský pochází z kní
žecího rodokmenu Rurikova, panství mirského
v gubernii minské, odkudž pochází příjmí téte
knížecí rodiny.
Kníže Petr Dmitrijevič je vnukem knížet
Jana Svjatopolka Mirského, pána na Haňči v gu
bernii augustovské, a Marciany Nostitz- Jackovské
polské spisovatelky a překladatelky, zemřel
roku 1853. Otec ministrův, Dmitrij, gener
pobočník, generál pěchoty, bývalý náčelník voj
ska okruhu charkovského a nynější generál
gubernátor charkovský, oženěn byl se Sof
kněžničkou Orbelieniovou.
Nejstarším jejich synem je kníže Petr Dmi
trijevič, nar. 18. srpna 1857. Po ukončen
kursu ve sboru pážecím v Petrohradě a v niko
lajevské akademii hlavního štábu, Petr Dmitri
jevič byl r. 1875 jmenován korouhevníkem hu
sarského pluku osobné gardy. R. 1876 stal se
velitelem škadroný a komandován k ruce hlav-
nímu veliteli armády kavkazské, kde se zúčast
nil války turecké r. 1877—78 spolu s otcem
svým. V bitvě u Karsu se vyznamenal a ob
držel řád sv. Anny IV. tř. s nápisem »Za chra-
brost«. Ve válce té dobyl si ještě druhého
vyznamenání: téhož řádu tř. III. s meči
stuhou. Roku 1877 jmenován carským po-
bočníkem a roku 1881 pojat do hlavního
štábu a přidělen k vojenskému okruhu odse
skému. Téhož roku stal se podplukovníkem
Roku 1882 přidělen byl k 5. pěšímu pluku
jako velitel praporu, r. 1886 jmenován náčel
níkem štábu 3. divise granátníků. Roku 1893
zvolen byl za maršálka šlechty charkovského
okruhu a r. 1895 jmenován gubernátorem pen
zenským. Generálem-majorem stal se r. 1897
potom pak generálem poručikem a generálem
pobočníkem. Několik let byl pomocníkem mi
nistra vnitra a velitelem žandarmerie. Posléze
byl generál-guvernérem vilenským, grodenským
a kovenským.
Kníže
Svjatopolk Mirský
Petr Dmitrijevič
Mirský
Rurikův
Jan
Svjatopolka
Nostitz
Dmitrij
Orbelieniová
Petr
Petr Dmitri
svatý . Anna
Praha
Petrohrad
Kars
17
article
Ta známá žurnalistika, jíž bylo dosti uči
něním zavraždění ministra Václava Pleva, vítá
jeho nástupce sympaticky, považujíc za jeho
dílo ústupky, které car nedávno učinil židům.
Chváli knížete Svjatopolka Mirského, že je pro
snášelivosť náboženskou a pro decentralisaci
Ale pro obojí byl i min. Václav Pleve, jenž
tím, že dal po událostech kyšiněvských neuspo-
kojivou odpověď deputaci židovské, ještě ni
kterak neosvědčil náboženskou nesnášelivost
A v decentralisaci, pokud se tím rozumí upra-
vení místní samosprávy, nebylo horlivějšího pra-
covníka nad min. Václava Pleva. Myslí li se ale
decentralisací Ruska roztrhání jeho na části
k tomu dílu ani Svjatopolk Mirský ruky nepři
loží a v tom bodu nebude moci vyhověti svým
chvilkovým protektorům na západě právě tak
jak nikdo jiný na jeho místě.
Anglická politika odhalena Angličanem.
Poslanec anglický Jesse Colling s pro
mluvil tento týden v Overboury Courtu o zahra
ničné politice anglické s takou otevřeností, že
dosud nebylo toho slyšáno z úst anglickýeh
politiků, ni čteno v sloupeích listů anglických
Pleva
Svjatopolka Mirský
Pleve
Svjatopolk Mirský
Angličan
Colling
Rusko
18
article
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 8b
odpoladní
. . . nazk
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . .
vdpolední . . . . . . . . 5h
Inserát
platí ne hotově napřea
Předplncení a inserty přijímá ndmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí sa tež redakce
fiskárna a ezpodice , Národnich Listů“
Rukopisy se novraoeji.
19
article
které vždy o překot se snažily zapříti, že v ja-
ponské akci má prsty Anglie. Dodati dlužno k
tomu, že Collings jest důvěrníkem Cham-
berlainovým a členem »tajné rady«. V r.
1895—1902 byl státním podtajemníkem v mi-
nisťerstvu vnitra. Řeč svou zahájil Collings do-
slovně takto: »Japonci právě velikému klamu
mamu, zvanému Ruskem, zasazují poslední ránu.
Japonci odhalili »bluff«, kterým byla vždycky
politika renomistů (I) severu. Jen alliance naší
vlády s Japonskem umožnila Japonsku, aby
se dalo do tohoto boje a bude-li psána historie
naší vlády, může říci historik, že učinila nej-
smělejší tah a že s větší prozíravosti jednala,
než kterákoli vláda. Smlouva (s Japonskem)
je známa. My se boje nezúčastníme, leda že by
Německo neb jiný stát Rusku pomáhal; potom
bychom musili zakročiti. Japonsko nebylo
by se mohlo dáti do toho boje, od
něhož závisí jeho život neb smrt,
kdyby Anglie nebyla mu řekla: »Zvedni válku
proti svému nepříteli! Pomůžeme ti, po-
může-li jiný stát tvému nepříteli.s
Ti, kleří neustále převalují odium války této —
a žel jsou také Slované mezi nimi — na Rusko,
mají zde odpověď z úst nejautoritativnějších l
Japonec
Slovan
Anglie
Cham
Rusko
Japonsko
Německo
20
article
Konference míru a válka.
Na interparlamentární konferenci míru v Ame-
rice podán byl návrh, aby velmoci, které pode-
psaly smlouvu o haagském smírčím soudu, ve
východoasijské válce zakročily. Návrh byl by
býval nepochybně tak jako tak padl, když pak
i Francouz Cochery rozhodně proti němu vy-
stoupil, byl návrh odvolán.
Nové nitky mezi Paříží a Vatikánem?
Pařížská »Patrie« sděluje z Turina
»Zdejší list »Moment« zvěděl prý, že býv. zá-
stupce franeouzský ve Vatikáně Courcel obdržel
rozkaz, aby byl pohotově vrátiti se 15. října
na své místo do Říma.« List dokládá: To
dokazovalo bý, že pan Combes nezřekls
úmyslu, dohodnouti se s papežem na základě
nvnějšího konkordátu.
Anglická výprava v Tibelu.
Protože Angličané útěk dalajlamův do
Mongolska vykládají si jako jeho abdikaci na
vládu, dosazena v Lhasse vladařská rada Tibe-
ťanův, jíž předsedá kněz — daši-lama z Či-
gace. Soudí se, že tento bude uznán později
vůbec eírkevní hlavou Tibeťanův a že církevní
správa země bude od občanského vladařství od-
loučéna. Ovšem opakujeme znovu: takové jsou
naděje anglické. V pravdě není vyloučeno,že
veliká většina obyvatelstva tibetského uznává i
na dále dalajlamu za vrchní církevní i občan-
skou hlavu země své a na smlouvu mezi Angli-
čany a »vladařstvem« tibetským nebudes
ohlížet
Papežský delegát u Porly-
Papež jmenoval mons. Camillia apoštolským
delegátem u Porty; hodnost tato uprázdněna
byla po zemřelém mons. Bonelliovi, jenž byl
rozhodným stoupencem francouzského protekto-
rátu nad východními katoliky a kterýž právě
proto byl u Pia X. v nemilosti. Camilli
býval deset let biskupem v Jaffé. Vatikán oče-
kává od něho »řízně« vystupování proti fram
couzském vlivu na východě.
Francouz
Cocher
Combes
Angličan
Tibeťanův
Bonelli
Pius
Camilli
ame
Paříž
Vatikán
Řím
Mongolsko
Angl
Patria
Probeťanův
21
article
Anglický ministr v Paříži.
Lord Lansdowne odjede do Francie, aby
tu s ministrem Delcassem poradil se o prove
dení nedávné dohody anglo- francouzské. Má
býti upravena znovu otázka newfoundlandská
jelikž sněmovna francouzská zdráhá se schvá-
liti smlouvu právě vzhledem na ustanovení New-
Foundlandu se týkající. Mají pak býti učiněny
i další úmluvy v příčině Marokka. Mezitím do-
sáhla ale Anglie prostřednictvím francouzským
od sultána marockého vyřízení záležitosti svého
chráněnce, bývalého ministra vojenství El Me-
nebhia. Sultán zaručil tomuto osobní svobodu
vráti mu i čásť majetku a za to bývalý ministr
jeho a nynější poddaný anglický uvolil se, že
odejde »dobrovolně« z Marokka na delší dobu
do Egypta, jinými slovy: volí dobrovolně vy-
hnanství.
Klerikalism v severní Americe.
V Cincinnaty, Ohiu, předčítán byl v
všech katoliekých kostelích jeho diecése oběžník
Lansdowne
Delcass
Paříž
Francie
NewFoundland
Maroko
Anglie
Egypt
severní Amerika
Ohio
El I
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O ramazanu.
Z obyčejů moslemínských sděluje Olga Brandý ská
Devátý měsíc v roce a třicetidenní půst
moslemínů, sluje „ramazan“. Způsobu neko-
nečného postění sluší rozuměti tak, že za dne
zachovává se přísný půst, za to ale v noci je
dovoleno všeho poživati. Takový půst, jenv
obráceném pořádku, koná pravověrný křesťan
i pohan po celý rok, ve dne požívá, v noci se
postí. Takový půst — žádný půst! Aspoň by se
zdálo! Jsou však s ním přece obtíže nemaléa
odříkání. Dobře má leda moslemín zámožný
(prý také zámožný pohan a křesťan a žid!), vy-
spává ve dne, co v noci zameškal. Hůře je chu-
dině. Ta musí ve dne pracovat, aby uživila ro-
dinu, v noci bdí, aby se nasytila.
Hlavním zaměstnáním za dne platí však
moslemínu modlitby v džamii. K těm každý
pravověrný pětkráte denně se musí dostaviti,
v celku asi čtyři hodiny obětovati. Modlitba
z valné části složena je — z tělocvičných po-
hybů, a to i zažívání prospívá a chuť k jídlu
podporuje.
Brandý
Devátá
23
article
Sotva slunce zapadlo a první hvězdička vy-
svitla, „pukne top“, houkla rána hmoždíře,
oznamující, že nastal „akšam“, čas k jídlu.
Moslemínské stolování má zvláštní ráz, jenž
souvisí se zařízením příbytku. V občanské svět
nici, obyčejně ve čtyřhran stavěné, nen
mnoho nábytku. Kolem tří zdí postaveny nízké
ale široké, slaměnnými poduškami a koberei
pokryté lavice, obyčejně pevně ku podlaze při-
pevněné, t. zv. „sečije“. Ve výklenku dvířek
úprava k náboženskému umývání, pak ještě hli-
něná kamna a na zdech u stropu dlouhé, úzké
police, t. zv. „rapa“, kam hospodyňky staví
svoje „tepsiji“ (misy), sklenice se „sladkem“
(ovocem v cukru zavařeným) a různé malicher-
nosti. V některém rohu světnice postavena bývá
„mangala“, velká měděná neb pocínová mísa
na silné noze stojící. Plna rozžhaveného uhlí.
slouží v zimě k vytápění jizby nebo k ohříván
černé kávy v kotlíku, t. zv. „džezva“.
Podlaha pokryta postrým kobercem. Obuv
káže slušnost nechati přede dveřmi. Půl hodiny
před západem slunce v době „ramazanu“ shro-
máždí se mužští členové rodiny i zvaní hosté —
v předsíni dle množství rozestavených střeviců
nejlépe odhadneš jich počet — očekávajíce zna-
meni výstřelem, toužebně očekávané, nebot
Podlaha
24
article
jím nastává chvíle práva k občerstvení a posil-
nění tělesné soustavy. Zatím si společnost toč
cigarety a plní netrpělivě čibuky. Sluha připra-
vuje stůl, vlastně veliký, kulatý podnos, „sofra
zvaný. — Klade se na nízkou třínožku
do prostřed světnice. — Jakmile „pukne
top“, chopí se každý nejprve sklenice s vodou,
zavlaží hrdlo, vypláchne ústa a zapálí cigaretu
Ani kouření nebylo za dne dovoleno. Po něko
lika bafech líbezného zadýmání odkládá pan
stvo svoje cigarety, namočí do připravené misky
s vodou své prsty, jež slouží Orientálu i za
vidličku a už se družstvo bez pobídky níži hor
livě do zamilovaného dřepu, usedajíc se skří-
ženými nohami do kola hodovné desky na
zem, neboť už se podnáší první pokrm; z pra-
vidla polévka. Přes kolena hodujících položen
do kola dlouhý ručník, každému připadne část.
aby mohl ruce otírati. Polévka se jídá ze spo-
lečné mísy dřevěnými nebo plechovými lžicemi.
Jiné pokrmy, hustší soustavy, berou se prostě
prsty nebo pomocí kusu chleba. Po polévce
střídají se masité pokrmy slané se sladkými
moučnými. Počet podnosů často až dvaceti do-
stupuje. Nápoj mezi jídlem se nenabízí. Za t
podává se po skončené hostině buď sladké neb
kyselé mléko. Požívá se rovněž z jediné mísv
25
article
lžicemi. Když se host nasytil, dává na jeve
svoji spokojenost tělesnou hlasitým krkáním
jež zde, jako vůbec na Východě, nejen není po
važováno za nemrav, nýbrž dokonce náleží jaks
k dobrému tónu.
Společnost se zvedá, opět přistupuje k umý
vadlu, očistí ruce a ústa, aby s náležitou po
božností byla uchystána ku požitku následují
cího čísla, podnosu černé kávy. — Ženy mez
hostinou zaměstnány jsou v kuchyni. Nepřichá
zejí mezi mužské, pokud jsou přítomni ciz
hosté. Jidají s dětm: obyčejně později ve svět
nici zvláštní. Zbytky pokrmů připadají služeb
nictvu a při větší hostině chudým, kteří bez po-
zvání se dostavili.
Co do přípravy masitá jídla podobají se
naším, jsou jen velice mastná, hovězím tukem
zadělávaná. Moučná jídla pak se obyčejně me-
dem nebo cukrem plní a při jídle slazenou vo
dou polévají. Sekaným masem plněný závin, tal
zv. „pita“, je moučník velice chutný a sytý
Slavnostní ramazanová večeře pokračuje
velmi rychlým tempem, aby se v čas k modlitbe
do džamie přispěti mohlo. Nezbývá mnoho
času. Jakmile „puknul top“ a muezin s mina-
retu se ozval, putuje se všech stran množstv
26
article
věřících mužského pohlaví do modlitebny. Ženy
se v příbytcích Bohu klaní.
Po vykonané modlitbě nastává ruch po uli-
cích, v kavárničkách a v domácnostech. Známí
se navštěvují, srkaji černou kávu, kouří. Ženy
v celých průvodech, pod ochranou sluhy, jenž
v předu s lampionovou svítilnou kráčí, ubírají
se ke známým do rodiny „na sjelo“. Zahaleny
černými, dlouhými plášti, přes obličej bílými
plachetkami, aby jen skulinkou, nad očima
otevřenou, na cestu viděly, putují z pravidla
se všemi dětmi. Obejdou za jediný večer řadu
domů. Nezdrží se nikde dlouho, přijdou, po-
ptají se po zdraví, posrkají několik „fildžanků“
(malých koflíčků), pobesedují a jdou zase
číslo dále.
Ke dvanácté o půlnoci vracejí se domů, aby
si trochu spánku popřály. Však odpočinek ne-
trvá dlouho. Ke druhé z rána zavíří buben,
vřesk píšťaly se ozve! Sváteční budíček! Volá
Turkyně, aby připravovaly snídani — neboť po
dvou hodinách začíná zase nový — půst. Než
„pukne top“, musí se všichni nasytiti. Pak zase
nějaká modlitbička, a všecko se znovu oddá del-
šímu milému odpočinku, jemuž až zase polední
pobožnost krajní meze staví
Salem alejkum!
Turkyně
Salo