1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 138. ze dne 19. května 1908
2
masthead
Z kulturní ciziny.
4
article
V městě Ufě na Rusi utvořil se komitét ze zá-
stupců města, zemstva i celé gubernie ufimské, který
učinil si úkolem připraviti slavnostní uctění padesá
tého výročí smrti slavného rodáka ufimského Sergě-
je Timofejevice Aksakova, znamenitého
spisovatele a otce známých slavjanofilů Konstan
tina a lvana Aksakových. Půlstoleté výročí
smrti Aksakova otce připadne na 30. dubna příštího
roku a v týž den má býti v Ufé odhalen jeho po-
mník a zároveň otevřena veřejná bibliotéka, nesouc
jeho jméno.
Ředitel Komické opery berlínské Gre-
gor postaví novou operní budovu v representační
třídě berlínské Pod Lipami, poblíž známé Bran-
denburské brány.
V Kielu zemřel v těchto dnech náhle av
mladém věku výborný klavírní paedagog německý
a varhaník Kare! Warnke.
V Charkově zemřel v první polovici května
professor tamější university Jegor Kuzmič Rě-
din, znamenitý znalec historie umění antickéhoi
křesťanského. Pracoval vědecky téměř ve všech galeriích
a museích Evropy, v Italii, Francii, Anglii i v Něme-
cku. Zcestoval také všecky snad důležitější klášter
a chrámy ruské a jim také věnována byla nejpod-
statnější část jeho činnosti spisovatelské, historicko-
archaeologických a uměleckých monografií. Zemřel
v plném rozkvětu svých sil a vědomostí, stár teprve
45.1
Ila Kamčatku vydala se veliká vědecká expe-
dice, organisovaná a bohatě vypravená ze soukro-
mých prostředků mecenáše F. P. Rjabušinské-
ho. Expedice má dle podrobně vypracovaného sta-
tutu provésti definitivní výzkum Kamčatky — po
stránce geologické, botanické, zoologické, meteorolo-
gické a etnografické. Celá expedice dělí se dle těchto
disposicí v pět oddělení zcela samostatných, bohatě
opatřených všemi vědeckými stroji a prostředky.
Aksakův
Kare
Warnke
Jegor Kuzmič
Ufa
Rus
Bran
Kiel
Charkov
Evropa
Francie
Anglie
Nout
Kamčatka
Ilo Kamčatka
berlínský Gre
Italia
5
article
Jeden z nejvážnějších klubů petrohradských
»Volno-ekonomičeskoje obščestvo« vy-
psal velikou soutěž na knihu, která má zpracovati
co nejdůkladněji thema o osvobození sedláků na
Rusi, jeho historii, příčiny, průběh i následky. Lhůta
soutěže končí teprve 1. říjnem 1910 a vypsáno jest
několik znamenitých cen, z nichž první representuje
5000 rublů (12.500 K), druhá 2000 (5000 K), třetí
1500 rublů, čtvrtá 1000 rublů a dvě páté po 500
V dražební síni v pařížské Rue Dro uot byla
minulý týden vydražena bohatá sbírka auto-
grafů různých králů, státníků, slavných generálů,
spisovatelů a významných, slavných nebo aspoň po-
věstných žen. Většina autografů a dopisů týkala se
celebrit francouzských, domácího chovu. Ty také do-
cílily pochopitelně nejvyšších cen. Dva dopisy Na-
poleona I. vydraženy za 3850 a 3350 franků.
Psaní básníka Racinea oceněno pouze na 1200
franků. Za dvě psaní Robespierrova málo
zajímavého obsahu zaplaceno jeho zbožňovateli do-
hromady 3200 franků.
snablů.
Racine
Robespierrův
Rus
Rue Dro
6
article
+ »Zlatá Praha«, směs 24 nejoblíbenějších písní
národních, vyšla péči a nákladem Mojmíra Urbánka,
s případnou předebrou a dohrou na motivy národní
a s vkusnými mezihrami pro klavír na 2 ruce. Je
tu vhodný výběr populárních písní libických, blatá-
ckých, bechyňských a jiných národních, jež každý
rád poslouchá a si zazpívá. Směs, jejíž autorem je
Mojmír Urbánek, ozdobena jest nádhernou, výstavní
plakát připomínající titulní kresbou Viktora Olívy.
Cena svazku pro klavír 3 K, pro velký orkestr 4 K.
pro malý 3 K, pro oktet 2 K a pro dechovou hudbu,
jež vyjde za 10 dní, 3 K.
Urbánek
Viktor Olíva
Praha
7
article
Ze soudu živnostenského.
Závozníkovi Josefu J. došly mezi týdnem pe-
níze, takže neměl být z čeho živ. Požádal proto za-
městnavatele svého Františka V. večer o zálohu do
soboty. Zaměstnavatel byl však špatně naložen a žá-
dost závozníkova o zálohu rozčilila ho tak, že dal
tomuto pohlavek, prohodiv: »Když ti to není vhod.
tak běž!« Závozník nepřišel již do práce a zažaloval
zaměstnavatele na zaplacení 24 K za lhůtu výpo-
vědní. K soudu přivedl si svědka Josefa Č., který
uvedené okolnosti přísežně potvrdil. Na základě této
přísežné výpovědi soud, jemuž pan rada Liebitzký
předsedal, žalobě vyhověl a odsoudil žalovaného
k zaplacení celého zažalovaného obnosu, poněvadž
žaloba byla § 84. ž. ř. odůvodněna.
rada Liebitzký
8
article
Hrabě Sternberg žaluje.
Hrabě Sternberg žaluje.
Dnes koná se před porotou litoměřickou porotní
líčení s p. B. Bittmannem, tiskařem a redaktorem
»Kralupských Listů«, kterého žaluje říš. poslanec hr.
V. Sternberg pro článek, vyličující jakým způsobem
hr. Sternberg dobyl na Královéhradecku mandátu.
Článek ten původně přinesly vídeňské »Dělnické
Listy«, odkud jej »Kralupské Listy« otiskly. Rovněž
pardubická »Osvěta Lidu«, která tento článek repro-
dukovala, jest hr. Sternberkem stíhána pro urážku
na cti, o kteréžto tiskové při bude rozhodovati
porota chrudimská. Ku dnešnímu líčení v Litoměři
cích předvolán jest redaktor »Osvěty Lidu« pan Al.
Hajn jako svědek a vedle něho řada politických
osobností. Obhájcem p. Bittmanna jest p. dr. Ed.
Koerner, advokát v Praze.
Sternberg
Bittmann
V Sternberg
Al
Hajn
doktor
Ed
Koerner
Sternberg
Praha
9
article
Lawn-tennis.
** Olawn-tennisovém boykotu, který
rakouský svaz vyhlásil proti České associaci, si dává
psáti berlínský »S. im W.« z Prahy dopis, v němž
zastánce nynější politiky rakouského svazu nechává
tryskati své nadšení plným proudem. Snaží se ovšem
dokázati, že boykotem neutrpí německý čili rakouský
lawn-tennis. V úvodě píše: Výpadem, který Češi.
sledující svou známou národní politiku, podníkli prot
Čech
Lawn
Praha
10
article
rakouskému svazu, jeví se bohužel vývoj našeho
krásného sportu poněkud zadržen. Citovav »úkaz«
rakouského svazu, kterým boykot vyhlášen, libuje si,
že svaz konečně energicky zakročil. »Češi postavili
jednou ve své politice požadavek o samostatném
království českém a zcela jednoduše popírají, že-
Čechy jsou rakouskou provincií, která stejně jako
všechny ostatní jest řízena místodržícím.« Tento
projev hloupého vzteku vrcholí v této nejapnosti:
»Co by řekl německý lawn-tennis. svaz, kdyby na-
jednou na příkl, provincii saské napadlo založiti
vlastní svaz, který by se cítil ve všech olázkách
stejně oprávněným s německým?« Výluka českých
hráčů z rakouských turnajů není prý velkého vý-
znamu, poněvadž prvotřídných hráčů českých jest
málo. K veliké škodě pro německý sport prý však jest
to, že dosavadní pořadatelé rakouského turnaje (ve
Zbrojnici) upustili pro letošek od jeho vypsáni, při
čemž hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla
obava před neshodou s Čechy. Byly učiněny kroky,
aby turnaj byl přece konán; určitého výsledku
dosud nedocíleno. Květnové dva české turnaje budou
ovšem boykotem velmi trpět, poněvadž několik málo
německých hráčů, kteří se dosud turnajů zúčastňovali,
nebude na nich hráti.
Po přečtení těchto vývodů a následující po nich
žvavé chvále rakouského svazu máme dojem, že
»prager korrespondent« berlínského listu sedí ve Vídni.
Čech
Čechy
Vídeň
11
article
Pražští Němci nejsou nynějším boykotem nikterak
nadšeni, neboť Vídeň vede válku, ale oni platí vá-
lečné útraty. To, co praví »pražský« korrespondent
Sim. W. o odřeknutí pražského něm. turnaje nápadně
připomíná článek, který nedávno o téže věci uveřej-
nil druhdy pražský hráč, nyní vídeňský sportovní
redaktor R. Kinzel. Pisatel jest z těch, steré,
abychom užili německé fraze, bolí cizí hlava. České
turnaje květnové neúčastí německých hráčů nikterak
nentrpěly, což člověk méně zaslepený a lépe o praž-
ských věcech informovaný mohl viděti při turnaji
Akademického i I. Č. L. T. K. Pisatel sám ostatně
mluví jen o »několika málo německých hrácích«,
Zde bylo přání otcem myšlenky — a tlachu. Naopak
v upuštění od turnaje v Zbrojnici vidíme moudrou
opatrnost, která nechtěla riskovati srovnání mezi
turnaji minulými s českým účastenstvím a letošním
bez ní. Pisatel prozrazuje Vídni věrné srdce i tím,
že slíbuje vídeňskému turnaji velký úspěch.
Ostatně lze pisateli a s ním stejně smýšlejícím
»pražským« Němcům přáti bláhové útěchy, pro niž
jest článek napsán. Jeť to počínání ne nepodobné,
jako když chlapec v tmavém pokoji si píska pro
kuráž. A kuráže bude pánům třeba, neboť dvou-
stranně broušený nůž boykotu zajede hloub do ně-
mecko-pražského masa.
** Mezinárodní turnaj I. Č. L. T.
klubu přinesl za pěkné návštěvy tyto výsledky:
I. Mistrovství zemí koruny české
ve dvouhře pánů: Ježek—Srb 7/5, 14/16, 8/6.
Šebek—Šimek 6/2, 6/3, Logie—Bergmanu w. o.,
Hykš—Toth 7/5, 6/2, Vindyš—K. Maydl 4/2 scr.,
Hykš—Vindyš 6/4, 1/6, 6/2, Hainz —Popler 6/2, 6/3,
Hainz—Hykš 6/3, 6/2.
II. Mistrovství král. hlav. města
Prahy ve dvouhře pánů: Logie—Vindyš 6/2,
6/0, dr. Šidlof—Šebek 6/4, 3/6, 6/4, Javůrek— Zadák
4/6, 6/2, 6/2, Bergmann—Schmid 6/1, 6/2, Janský—
Bergnlann 6/4, 6, dr. Šidlof—Kodl 6/2, 6/s.
Němec
Sim
R Kinzel
Ježek
Srb
Šebek
Šimek
Hykš
Toth
Vindyš
K Maydl
Hainz
Popler
Šidlof
Javůrek
Bergmann
Schmid
Janský
Bergnlann
doktor
Kodl
Vídeň
Praha
mezinárodní turnaj I . Č . L . T
Bergman w . o
13
title
Sportovní věstník.
14
article
matku svou často plakati a netroufala si ani slova pro-
mluviti. Před několika hodinami, když odcházel z domu,
sklonil se k ní a slíbil jí: »Dnes večer budeš opět ve-
selá ! Přinesu ti hezkou pannu !«
Dítě, usmívajíe se, objalo jej a políbilo . ..
A teď viděl v duchu, jak obě, matka i dcera na
smrt bledy usedavě štkají: dceruška, že nedostala pannu,
a matka, že nemohla zaplatiti pekařovi.
Notář zavolal prvního svého písaře do kanceláře,
aby napsal několik stvrzenek, jež musil Petr Mortien
podepsati.
Jan dosud ani se nepohnul.
Když bylo vše v pořádku, uchopil venkovan svůj
širák a popošel ke dveřím. Když bral již za kliku, spatřil,
že notář upřeně naň se dívá, a ježto se mu zdálo, že
v pohledu tom zračí se jakási výčitka nebo prosba,
obrátil se k čalouníkovi a pravil:
»S bohem, Jene !«
Jan sebou trhl, vstal a zvolal
»Petře, ty už jdeš?«
»Ano. Mám svrchovaný čas.«
»Petře, neodcházej tak ode mne !«
», já se na tebe nehněvám,« odvětil Petr, roz-
pačitě se usmívaje.
Jan se všemožně přemáhal, aby rozčilení své po-
tlačil a pravil nesměle:
»Myslím, že jsem tě neurazil !«
Po slovech těch podával bratranci svému ruku. Ne-
žádal peněz, přál si pouze přátelského stisknutí ruky.
Vždyť si v zadumání svém ani nepovšiml, že Petr strči
bankovky do kapsy.
Dítě
Mortien
Jan
Petr
Petr strč
15
article
»Nešťastnou náhodou byl váš strýe,« pokračoval
notář hlasem, z něhož upřímné politování vyznívalo, »toho
dne tak sláb, že provedení dobrého úmyslu svého odložil
na některý jiný den. A právě toho dne, kdy jsem se
chystal jej navštíviti, dostal jsem zprávu o jeho úmrtí,
takže —«
Jan pohyboval rty, jakoby říci chtěl: »takže já
ničeho nedostanu?« Nemohl však ani slova ze sebe vy-
praviti. Zdálo se mu, že kancelář notářova zatopena jest
dravým proudem. Cítil již studenou tu vodu na svých
prsou, cítil, jak dravý proud jej unáší . . .
Notář obrátil se teď k Petrovi a pravil:
»Závěť, ve kteréž strýc váš tak velkomyslně vás
obmyslil, jest tudíž v platnosti.«
»Já jsem tedy dědicem — já sám!« vykřikl Petr
Mortier.
»Ano, pane, dědicem všech cenných papírů, celého
movitého i nemovitého jmění —«
»Já jsem tedy dědicem !«
Venkovan podíval se úkosem na svého bratrance.
V pohledu tom zračil se jásot a strach zároveň. Nemohl
ani uvěřiti, že je to pravda. Což jestli se přece musí
o dědictví rozděliti? Zrak jeho utkvěl na notáři, jenž
listinu rozevřel a jasným hlasem jal se ji předčítati.
Obsah její byl jasný. Pan Fondand tušil brzkou
smrt svou a ustanovil jediným dědicem synovce svého
Nešťastná
Jan
Petro
Mortier
Fondand
16
article
Petra.
Petra.
»Všecko jest tedy moje !« zvolal venkovan jásavěa
oči jeho plály jak žhavý uhel.
Notář se uklonil, listinu složil a položiv ji na stůl,
pravil vážně:
-Ooslové kladívko-
Petro