Ročník XXXVI.

V Praze, v úterý 18. června 1907.

Číslo 166.

ha ranní a odpol. IIsty přadplácí ne Praze v adminie unb s drojí donánke rrí n ar Pošton krrí neia drojí vian

ma je mrtva, ať žije duma příšti! Co se od soboty předvídalo jako z- zění po blesku, stalo se. Již hodinu p ilnoční sobotní radě ministe- tra carského letěla elektrickou jiskr grafu do Berlína zvěsť, že duma rusk st rozpuštěna. Vláda carská setrval prosně na svém ultimatu pátečním, a ina do 24 hodin vydala padesátpět p- nců sociálně revoluční strany, obžalovaný tvelezrádných piklů, spravedlnosti, sicež kde rozpuštěna. Komise, dumou zvolená dležející z 11 kadetů, 2 Poláků, 3 sociální molucionářů (anarchistů), 2 socialistů trudovníků, pustila se tak důkladně d šné úlohy své, že nemohla s ní býti h ta. V sobotu žádala vládu, aby vyslala d vrchního státního zástupce Kumičenského. vůli potřebným vysvětlením hromadnéh ihonu, jelikož dosud pouze u pěti z ob- zlovaných shledává podezření vládní potu sivodněným, aby mohli býti vydáni vyš hjicímu soudu. Za přispění vrchního sta ho zástupce doufá prý do pondělka s v továním býti hotova. Avšak Stolypin n mlil k žádnému odkladu a průtahu, nýb půlnoci sobotní chtěl uslyšet rozhodnut

Podle všeho předvídal však již dříve buď se ho nedočká, nebo že duma o rí záporně, neboť již měl vše př raveno: carem podepsaný rozpou- llěcí úkaz, carský manifest k na- odům Ruska, ba již i nový volebn lid pro nové volby, jež konati se m tjediný den 1. (14.) z áří t. r. ) Když tedy do půlnoci duma s odpověn sou otálela, svolal Stolypin ministersko ndu a osudné rozhodnutí padlo: Druh mská duma dožila. Vycházející slunce ne- iěniho jitra 16. června svítilo již na její nzvaliny a na carské ukazy a manifesty na nrožích ulic petrohradských, jimiž proch- sly silné vojenské blídky, udržující zjevem sjm obecenstvo v klidu a hrůze. Neboť za- ia již po celou noc policie byla zimničn čtna, vykonavší nesčetných prohlídek by i pozatýkavší okolo 700 podezřelých osob nezi nimiž na finském nádraží prchajícíh vidce spiklenců Lotyše Ozola a v sociáln temokratickém klubu 8 poslanců strany so- tálně revoluční. — O osudu ostatních d bviněných poslanců není do té chvíle ni- itho známo. Pověsť toliko tvrdí, že sedm r nich se útěk podařil. Vyhláškou městského lejtmana petrohradského obmezena zároven noboda tisku, jelikož se za výhrůžkou těž Hich pokut a trestů policejních z a ka zu j nšechno uveřejňování článků nebo zpráv, sž by mohly zploditi smýšlení nepřátelsk moti vládě carské, šíření spisů zapověze- ních, každékoliv schvalování zločinů a prodej nisů, v nichž takové schvalování se děje, mzšiřování křivých pověstí o vládě a úřa- uících vládních, o velitelích vojenských, patřeních vlády aneb o nešťastném stav solečnosti ruské. Provinilci budou cesto Mministrativní potrestáni pokutou až 300 nblů, neb vězením až do měsíce. — T tedy nad Petrohradem a zejmena nad hsopisectvem jeho vyhlášen stav výminečn. lroveň jdou zprávy o značném sesílení v- juské posádky petrohradské

Veškera tato opatření ospravedlňuje urský manifest, an žaluje před celým n- ndem na druhou ruskou dumu, že vě ina její naprosto nesplnila oč livání carovo, jenž toužil, aby přispěl uklidnění Ruska prací zákonodárnou, vojednáním rozpočtu a rozumným užíváním riva interpelačního. Na místě toho vš mnozí z poslancův účastnili se práce s tejmým úmyslem rozmnožit matky a přispěti ku rozklad itatu. Duma ta neposkytla vládě žádn mvní podpory při obnovování pořádk fiši, tak že Rusko podnes trpí skvrn ibčinecké doby nepokojů. Duma neproje- ula rozpočet a zneužila svého interpelačníh riva ku pobuřování a rozsévání nedůvě roti vládě v širokých vrstvách lidu. K itěně provedla duma čin, jem u iení v dějinách rovno. Soud iřady objevily spiknutí jisté čá enů dumy oproti státu a carovi. Když pa ida žádala dočasnou výluku 55 poslan my a zatčení nejvíce zkompromitovaných evyhověla duma ihned zákonem rávněnému požadavku úřadů. To vše kázalo prý carovi dumu roz ustit. Ale proto nehodlá sáhnouti k žád- nu převratu státnímu, nýbrz svolá v ovou dumu ke dni 1. (14) list jadu t. r., avšak složenou na základě iného řádu volebního, než byl hedešlá. Neboť všechno neštěstí vzešlo z ne- llokonalosti posavadního voleb- ího řádu, dle něhož zvoleni do dum kní poslanci, kteří nebyli pravý m ředstaviteli a tlumočníky sku- tčných potřeb národních. »Protož rozhodli jsme se — končí man- st carův — věříce ve vlastenectví a dob mysl svého národa pro stát — pon hati v platnosti všechna práv eráž jsme poskytli manifestem z 30. října 05 ve příčině základních zákonů, pšak změniti postup při volen pirodních poslanců do dumy

) Nikoliv tedy, jak omylem včera ve zprávě tohradské vytištěnio, 1. (14.) listopardu. dále tak, aby každá čásť národ měla v ní své zmocněnee. Duma, která jest povolána obroditi ruský stát, musí býti svým duchem ruská. Jiné národnosti k naší říši patřící musí míti v dumě zastance svých potřeb, nesmějí se však tu objeviti a také se tu neobjeví počtem, který by jim umožňoval, býti soudci rozhod- čími v otázkách ryze ruských. V pohraničních obvodech státu, kde obyvatelstvo nedosáhlo dostatečného ob čanského rozvoje, bude nutno volby do dumy občasně suspendov ati. Všechny tyto změny volebního řádu nemohly býti provedeny obyčejným postupem zákono- dárným dumou, jejížto složení uznali jsme za neuspokojivé právě pro nedostatečnost postupu při volbě členů dumy. Pouze oně moci, která dala první volební zákon, histo- rické moci ruského cara přísluší právo, tento zákon zrušiti a nahraditi zákonem novým. Bůh dal nám naši carskou moc nad našimi národy. Před jeho oltářem bude se nám zodpovídati za osudy ruského státu. V této důvěře odhodlali jme se k pevnému rozhod- nutí, provésti až do konce veliké, námi za- hájené dílo obrození Ruska, jemuž jsme dali nový volební zákon, senátu rozkazu- jeme, aby ho uveřejnil. Od svých věrných poddaných očekáváme, že na cestě námi vy- tčené budou jednomyslně a účinně sloužiti vlasti, jejížto synové byli vždycky pevnou oporou její síly, její velikosti a slávy.

Nuže základní myšlenka tohoto nového volebního řádu nezáleží v jiném, nežli ve zřízení kuriátním, jaké mělo Rakou- sko do volební reformy a jaké ma podnes ve svých volebních ř- dech zemských. Ruské voličstv bude rozděleno dle svého zaměstnání a stavu na patero volebních kurií a sice 1. na kurii velkostatkářskou, 2 na městské velkopoplatníky (vel- koobchod a velkoprůmyslníky), 3. na menš městské poplatnictvo, k němuž náležejí všickni nájemníci samostatný ch bytů a úřadníci; za 4 kurii sel- ského obyvatelstva a za 5. kuri dělnictva. V hlavních městech: Petrohradě, Mo- skvě, Kyjevě, Oděsse a Rize konají se volby přímým hlasováním voličů, oddělených v dvě kurie dle poplatnosti; každý vofič ma toliko jeden hlas v té neb oné kurii. V guberniích jsou však volby ne- přímé, skrze volitele, kteří byli zvo- leni v hromadách velkostatkářův, splnomoc- něncův selských, jakož i voličů městských z jejich středu, však beze všech in- strukoí.

Tito volitelé sejdou se pak v hlavním městě gubernie v hromadu guberniální, ktera zvolí nejprve společně jednoho poslancez stavu selského, dále rovněž jednoho po- slance z velkostatkářů, jednoho z vel- kých poplatníků městských a jednoho z men- ších volitelů městských, aby tím byl každému stavu zajištěn aspoř jeden zástupce jeho vlastní. Na to teprv vykoná se volba ostatních poslanců úhrnným hlasováním všech volitelů. V guberniích, které mají národně smíšené obyvatelstvo, mohou býti voli- čové roztříděni netoliko dle censu, a le b rž i dle národnosti. — — Úhrnný počet poslanců obnáší 442. Z toho počtu připad na evropské Rusko 403, na a sij s k Rusko však toliko 15, na Kavka z 1 a na Polsko 14 poslancův, z nichž budou ruské národnosti. V Polsku a gube niích irkutské a jenisejské budou volby pro vedeny dle starého zákona; na dálném asij ském Východě budou upraveny zákony zvláštními.

Nejvýznačnějším momentem nového vo- lebního řádu toho jest značné snížení počtu poslanců za asijské Rusko, odkud přišli do dumy buď analfabeti, buď — a to většinou — anarchisté a nejkrajnější revolu- cionáři. Umělý ten volební řád má patrnou ten denci očistit dumu od živlů podvratných neruských a zjednat v ní většinu rozhodnou rozvážnějším vlastencům ruským ze střed- ního Ruska, kdež dlouholetým trváním samo- správných zemstev vypěstěno pokolení roz- šafných pracovníků o blahu a prospěchu lidu ruského, pokolení vlastenecke inteligence ekonomův, továrníkův, průmysl- níkův, velkostatkářských úřadníkův, inženýrův atd., slovem, lidí praktických, jako ve městech opět spolehá vláda v živel ruského kupectva. v mohovitější usedlé měšťanstvo a hledí mu tedy zajistiti zastoupení kuriátní. Nuže, doba čtyř měsícův ukáže, zda se vláda Stolypinova nepřepočetla, zda nový vo- lební řád její skutečně přivodí Rusko zastu- pitelstvo, po němž touží v manifestě carském jako po spásonoši konečném

Říšská rada.

Poslanecká sněmovna. S chůze zahajov a cí. Ve Vídni, dne 17. června. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«. ) Nový parlament byl dnes zahájen. Schůz obou sněmoven trvaly sice krátce a měly ráz jenom formální, nepostrádaly však zajíma vosti. Ovšem dlužno konstatovati ihned, že první shro- máždění sněmovny poslanecké nevyniklo n jediným momentem potěšli vým.

nebo povznášejícím. Naopak byly četné, ba možno říci, s amé z jevy s tin ne. Nezapomínáme, že šlo jenom o cer e m nii. Ale také ceremonie může býti důstojnou. velebnou, imponující. Může způsobiti a zůstaviti dojem silný, hluboký. Bez odporu jest dnešek v dějinách cisl j- tánského parlamentarismu a parlamentu d nem památný m, dnem, jehož dosahu netřeba nám teprve vyličovati. Avšak ani na místech poslaneckých, ani n presidiu nebyli si vědomi ději n né h rázu dnešního data. Nečekali jsme sice nižádné skrobené grandezzy, ale nenadáli jame se také na druhé straně, že klesne celá obřad- nost té chvile pod úroveň všedno sti Před 10 lety v březnu když přašli poslan zvolení na základě všeobecného volebního práva, tehdy pouze ve zvláštní, páto kurii vykonaného, bylo zrovna tak, jako dnes. Také tehdy, jako nyni, nebylo náležitého smyslu a pravého porozumění pro důležitost okamžiku Abychom vypověděli celkový facit krátce: bylo to velké sklamání. Nával obecenstva do loží a na ga- lerie byl ohromný, nebývalý. Něko lik set lidí, kteři nebyli vpuštěni do parlament- ního paláce, setrvali venku, chtějíce viděti do parlamentu veházející pány zákonodárce, jejichž veliká část byla na slavné mši, sloužené chrámě svatostěpánském. Obě tribuny, vyhra- žené posluchačstvu, byly plny do místa posled- ního. Převahu měly tam dámy, které přišly ve světlých toiletách letních. Jenom dvě byly v toi- letách smutečních: choť ministerského předsedy bar. Becka, kteráž usedla vedle pí. P acá- kové a choť ministra vnitra bar. Bie- nertha. V oddílu pro členy panské sněmovny byl veliká tlačenice. Zde usedli hr. Vetter, ote i syn, dr. Mattuš, dr. Grabmayer, br.

Stürgkh, Vohanka, dr. Mettal. Ginz- key, prine Ferdinand Lobkovic, Krupp hr. Hardegg. svob. p. Glanz, bývalý chei generálního stábu, hr. Beck, dr. Ros s, br. Wodzieki a hr. Bylandt-Rheidt. Na stolcích všech ministrů a všech ti předsedů zarážely modré podložky, no- vota to, které nikdo nerozumněl, protože jes jakousi přednosti pro dotčené funkcio- náře. Dostala hned jméno: »modrý arch«. Poslanci byli záhy v za se d ae síni. Každý vyhledal svoje křeslo a zůstal na- něm. Slyků mezi stranami neby l ještě. Jenom bývalí druhové pozdravovali se navzájem. Napočetli jsme, že z 516 členů nové sněmovny vykonávalo mandát minule toliko 160. Srdečně vítán byl pravicí dr. Biliňski. Ve sněmovně bylo jako n květinovém korse. Křesťanští so- ciálové vyzdobili se karafiáty bílými, národní poslanci čeští červenými a bilými, sociální demo- kraté rudými, Němci všichní vyparádili se chrpami. Dřive nosili tuto pravidelně, každy den, toliko Všeněmci obou skupin Sehönererovy a Wolfovy. Demonstrovali takto svoje smýšlení, svůj program, své snahy a cíle. Ode dne š k povýšena jest chrpa na odzna všech Němců Bar. d'Elvert, dr. Gross. dr. Chiari, dr. Sylvester — všichni ně- mečtí pokrokovci a němečtí nacionálové ji při- ali za svoji. Schönerer a Stein ne jsou ve sněmovně, ale schönererismus, označený chrpou, »dílkem Flořiným«, které si zamiloval nebožtik německý císař V ilé m, její veliký etitel, rozmohla a rozšiřila se na cely německý tábor, Namitne se snad: »Mají-li jedni xarafiáty, mohou míti druzí chrpy — kvěť jes květ.« Tato parallela není správnou, protože n roveň se slavějí nestejné veličiny. Chrpa jest více než květ, ona jest s y m bol. Chrpa jes Němcům a nám totéž, co barvy černá, žlutá zlatá. My tomu vidmu rozumíme zíme, co jest v něm a za ním.

Aby parlamentní herbář byl úplným, dodá váme ještě, že poslanci, kteři neměli ani bílého zarafiátu, ani rudého, aňi karafiátů dvou, ru- dého a bllého, zároveň ani chrpy, vzali za vděk karafiáty bleděrůžovými, které rozděloval senior německých žurnalistoů. Sociální demokraté vkročil do dvorany sněmovní společně hromadně, okázale, parádně. Sl dvojstupem. Připadalo to náramně theatrálně velmi málo seriosně. Pánové dole myslili, že bude efekt jiný, opačný, ale nemůžeme si po moci a musíme pověděti: Ta strojenost nevy- padala dojemně. A ještě něco. Něco mnohem vážnějšího. V čelo průvodu sociálně demokrati- ckých poslanců všech národů a korunních zemi postavili se dr. Adler a Pernerstorfer. Bylo snad jenom náhodou, že oba tit Němci, že oba tito Vídeňáci, byli v čele, ale vzbuzeno tím namnoze zdání, jakoby celá soci- ální demokracie v Rakousku vůbec a v psrla- mentě zvláště podrobena byla vedení těchto dvou mužů, vedení vídeňsko-německému a ně - mecko-videňskému. A v politice jest zdání mnoho, a proto bývá, časem nebezpečně. Proko měli se sociální demokraté neněmečtí tohot zdání vyvarovati. Jako černé veliké jezero vlnil se sbor posla- necký na malý prostor vtlačený. Přes 500 s dících nebo stojicích lidí jest veliký, velmi ve- liký aparát. To se vidělo a cítilo již dnes. když poslanec po poslanci sklá- dal slib, což trvalo skoro hodin a všeobecná byla otázka, zdali a jak bude s moci tímto těžkopádným, rozsáhlý a komplikovaným sborem pra- covati. Na první pohled bylo patrno, že všeobec- ným rovným právem hlasovacím rozmnožen jest ve sněmdtně lidové p oče t kn ě ž !. Mlezí 37

Jihoslovany na přiklad jest duchov- ních 11. Všichni byli v občanském odávu. jednoho vyjímaje, premonstráta P. Miloše Z rubu, faráře jiřického, jehož bílá sutána odrá- žela se o tmavost úborů ostatních. Na polských lavicích vzbudila pozornost postava statkáře Z- gorského, jehož mohutná charakteristick hlava vtiskne se každému, kdo ji viděl,do paměti. Formality počáteční odbyly s rychle. Iiitoměřický primátor, jak se rád zove dr. Alois Funke, 73letý pán, byl p řed se- dou dle stáří. Úloha ta mu patrně lahodila Jeho nejblizsí přátelé z německé pokrokové strany zachovali se k němu dnes prahanebně, lze řici, ničemně. Roku 1897 byl jejich vůdcem proti jazykovým výnosům Badenovým, nazval je »Sturmakte« a měl o nich 5hodmnnou ob- strukční řeč. Dnes, jak šel se svého místa po- slaneckého na stolec presi šiální, ani rukas nehnula, ani slovo sympatie se neozvalo a když promluvil svým známým pathetickým a širokým tónem proslov k prvnímu zastupitelstvu lidovému mlčeli všichni jeho přívrženci jako zařezaní Teprve po hodné chvili vzpomněli si, že jsou povinni něco udělati a slabý pollesk se ozval. jaký se uštědřuje milostivě nejprostřednějšímu herci, odcházejícímuz jeviště.

Když provolal slávu císaři, sociální demo- kraté nevyšli a stáli. Poslanec Mali-k vzdál se, poslanec Wolí seděl. Národní soc álové čeští nepovstali, jako nepovstal dřive, když předseda dle stáří skládal slib. P slanec Fres! volal naň: »Kde jsou jazyky slovanské?« a když počali poslanci skládat slib, volal: »Samá falešná přísaha !« Poslanee profesor Drtina připojil ke slovu »slibujie slovo »s ohražením«, v čemž ho následoval potom profesor M asaryk, poslanci národně- sociální a poslanci chorvatští z království dal- matského. Když zatímni zapisovatelé byli pře- četli slihovou formuli ve všech jazycích tohoto slátu, zvolal kdosi na levici, jehož jméno nebýl zjistěno: »Kde pak jest formule heb rej- ská? Skládání slibu dělo se za všeobecnéh šumu, hluku, povyku a rozruchu. ve kterém nebylo slyšeti ani slova. Bezpočtukráte musil dr. Funk dlouho zvoniti a důtklivě pro sit za ticho aspoň takové, aby mohl slyšeti po- slance, jehož jméno bylo právě vyvoláno. Cel scenerie aktu toho byla prostě ne d - s tojnou a málo útěchy poskylovala před- pověď: »V této sněmovně s 516 poslanci ne budeticho níkdyle Počátek nověho parlamentu nového šestiletí nebyl, jak vidno, pělkný Snad pokračování bude lepší. Sněmovna v tomto týdnu koná schůze jenom ještě dvě: ve čtvrtek a v sobotu. Volba před sednictva se oddaluje každým dnem: Dle dnešního stavu věcí sotva vykoná se před polovinou přištího téhodne.

Z Vídně, 17. června. (K. k) v 10.10 hod dává ředitel kanceláře poslanecké sněmovny odb. přednosta šl. Bauer-Barzehr zna- mení zvoncem. M. p. bar, Beck praví: Jeho c. a k. Ap. V. ráčil mi co nejmilostivěji nařídili, abych dle platných ustanoveni uvedl v novém zasedání předsedu dl stáří v jeho úřad. Dle dat, jež mám po ruce, jest pro tento úřad ustanoven poslanec dr. Funke. Vy- zývám ho, by složil především předepsaný slib, ředitele kanceláře prosím, aby přečeti slibovací for- Ředitel kanceláře předčítá fornuli Posl. dr. Funke skládá slib. M.p. bar. Beck praví dále: Poněvadž poslaneo dr. Funke složil předepsaný slib, žádám jej, aby ujal se svého úřadu a zahájil ustavení sněmovny. Posl. dr. Funke ujímá se předsednictví a pronáší tulo řeč: Si. sněmovno! Die ustanovení jednacího řádu jsem povolán, abych předsedal tomuto slavnému shronáždění, pokud nebude zvolen předseda. Ujímaje se tohoto úřadu, jehož dostalo se mi právem měho věku, vílám co nejsrdečněji nově zvolenou sně- měvnu, novou ze všeobecného a rovného volebního práva vzešlou, lidovou sněmovnu, jejímž úkolem je státi se v pravém a nejvznešenějším slova smyslu sněmovnou lidovou. Všeobecné a rovné volební právo bude důležitým, velevýznamným a rozhodným pro vnitřní osudy dějiny Rakouska.

Velké jsou tudíž naděje, jež upínají se k činnost této slavné sněmovny. Velké jsou úkoly, k jichž zdár- nému rozřešení jest tato slavná sněmovna povolána. V této sl. sněmovně dány jsou však veškeré pod- mínky pro spojení těchto naděj., pro zdárné rozřešen velkých úkolů. Slavná sněmovna jest zvolena a vzešl z důvěry voličstva. V této sněmovně pojí se na- vzájem vážná vůle, důkladné vědomosti, bohatě zku- šenosti, avšak též vytrvalost, pevnost a ráznost Přidruži-li se k nim práce, věrná, nepřetržitá a spo- lečná práce, nak splní tato slavná sněmovna velký svůj úkol. pak budou též v této sněmovně zajištěny trvale a blahodárné účinky pro stát a lid. (Pochvala Velectění páni poslanci! Stojíme ra prahu no- vého zasedání na počátku nové, zodpovědné činnosti Činnosl tuto nemůžeme důstojněji zahájiti než vzpo- meneme-li svého vznešeného panovnika (Poslanc povstávají.) jenž nadán jsa štědř. duchem i tělem slynoucí všemi vladařskými ctnos.mi, po 60 roků za- stává olcovskou láskou a s největš, obětavostí svo těžké vladařské povinnosti. Provolejme tudíž s láskou úctou a vděčnosti: Sláva, sláva, sláva Jeho c. ak Apoštolskému Veličenstvu císaři Františku Josefu (Sněmovna provolává třikráte „sláva“.) Předseda dle stáří dr. Funke prohlašuje na to,- že sněmovna je způsobilou se usnášeti a prohlašuj schůzi za zahájenou. (Výkřiky.) Dle ustanovení jednaciho řádu povolává os nejmtadších členů poslanecké sněmovny za za- tímní zapisovatele. Slibovací fermule čte se v osmi ja- zveích a poslanci, vyvolávání dle jmen, skládaj Předsedající sdělil Konečně, že říšská rad bude císařem slavně zahájena ve stře- v poledne. slib. Piíští schůze bude ve čtv rtek

Panská sněmovna. Z Vídně, 17. června. (Pův. a telef. zpráva »N. L..) Zabajovací formality v této sněmovně v řídily so mnohem klidněji, než ve sněmovn V drobném prodejíe ranní číslo o sobě . . . na 2 h cepeledni? . . Ve flialkách na voskors- nní česlo. odpelední Inseráty plati se ho t o vě napře Předplaeení a inserty plijins adníni strace v Mariasské alici č.s. uskrn er trrkeen e Eakopisy so nevraerjí

poslanecké. Již proto, že sněmovna panská me tentokráte členů nových jenom několik. Z če- ských pairů dostavili se dr. Václav Š kar da, rektor prof. dr. Hlava, dr. Mettal a Ba- řina, kteří všichni skládali slib jazykem če- ským, stejně jako poltělenové jazykem polským. Sněmovna byla ostatně navštívena velmi skrovně. Prázdnota na všech laviclch takřka mrazila. Panská sně- movna má nyní presidium, ve kterém zasedaji tři knížata, pročež se jí říká, že je spol- kem trojknižecim. Také publika sešlo se velmi poskrovnu. Lože poslanecká byla navšti- vena jenom několika pány zákonodárci, skoro vesměs novými.

Z Vídně, 17. červns. (K. k.) M-p. bar. Beck sděluje jmenoväní nového předsednictva panské sněmovny a vyzývá je, aby ujalo se svého vysokého úřadu. Předseda kn. Windischgrätz praví: Slavná sněmovno: Pokládaje si za česť, ujati se předsední- ctví v tomto slavném shromáždění, chci především tlumočiti své nejpokornější díky za důkaz nejvyšší důvěry a nejvyšší milosti, jíž dostalo se mi opětným povoláním na toto místo. Velectění pánově! Vzpo- mínám s díky na sbovívavou blahovůli a vlídnou podporu, jíž jste mi, velectění pání kolegavé, v mi- nulém zasedaní poskytli. Dovotte mi, prosím-li vás, abyste mi i na dále zachovali podobné pocity. Vy- nasnažím se opravdu poctivě, abych opětně si za- sloužil důvěry slavné sněmovny. (Pochvala.) Zahájiž tudíž panská sněmovna, od dávna osvědčené to misto vlastenecké obětavosti a věcné práce, opět svou čin- nost, při čemž dovoluji si projeviti přání. zajisté námi všemi sdilené, aby ukv- pené vyřizování našich úkolů stalo s výminkou. (Všestranný hlučný souhlas.) Sl. tato sněmovna vzpomene, věrna svým tradicim, na za- čátku svého zasedání jako vždy i nyní v obvyklé úctě a lásce s nejvřelejším přáním blaha našeho vznešeného mocnaře Provolejme tudíž z celého srdce: J. V. nejmilostivějšímu císaři a králi Františku

Josefu I. »Sláva, sláva, sláva !«. (Shromáždění pro- volalo třikráte »Sráva le) Když byli nově jmenovaní členové panské sně- movny složili slib, věnoval předseda vřele procilěnou vzpomínku zesnulým členům panské sněmovny, kte- rážto vzpomínka byla stoje přítomnými přijata. Předseda sděluje dále, že býv. místopředsedovi kn. Auerspergovi, jehož mandát panské sně- movny není vykonáván následkem jeho zvolení do poslanecké sněmovny po dobu vykonávání mandátu v poslanecké sněmovně, vyslovil nejživější po- litování nad jeho vystoupením z panské snémovny. Když byla provedena volba 6 verifikátorů. sděluje předseda, že slavnostní z a há je n říšské rady císařem bude ve středu ve 12 hod. Na to schůze byla skončena; příšti bude ve- čtvrtek o 1. hod. odp. Na jednacím pořadu je volba stálých výborů. Když nově jmenovaní členové složili slib, ozná- mil předseda, že zemřeli členové panské sněmovny: Biskup dr. M. Řiha, sv. p. Loebl, J. hr. Herber- stein, A. hr. Brandis, dr. Gebauer a dr. Steinbach a pronesl o každém přiměřenou vzpomínku.

Politické zprávy domácí. V Praze, 17. června. (K zahájení říš- ské rady.) Polské listy, pojednávajíce v ne- dělních číslech o nové říšské radě, zabývají se mimo jiné i otázkou federace Rakouska. V boji volebním rozhodovaly ve velké části okr - sů otázky hospodářské a stavovské, takže otázky národnostní vstoupily na čas do pozadí. Tak bylo o velbách; jiná jest ctázka, jak se zástupci různýcn národností na říšské radě zachovají k národnostním otázkám, jež zdržovaly veškeru činnost starého parlamentu. V té věci soudí kra- kovská „Nov. Ref.“: Dokud se v Rakousku ve věcech národnostních nestane za dest naprost spravedlnosti, dokud se tento stát ne- změní ve federaci úplně rovno- právných národů, zápasy národnosiní ne- sejdou s jednacího pořadu. Proto nesluší se od- dávati se mylnému domnění, že v novém parla- mentě nastane v té věci radikálná změna. Na- opak už to musí uspokojíti, jestliže národnostní zápasy udrží se v mezích, odpovidajících skuteč ným zájmům a opravdovým potřebám jednotli- vých národů a vedle nich zůstane dosti místaa času na vyřizování jiných otázek, potřeb a cílu. Orgán polských lidovců „Kur. Lwow.“ shle- dává úplně správným a pochopitelným, že česká delegace hodlá se na říšské radě i nadále do- volávati státního práva koruny české a úplné rovnoprávnosti národa českého. Divi se jen temu, že také jiní slovanští národové neohlásili už předem podobný požadavek, jako Čechové.

„Federace ať zemí neb národů — píše „K. L. - — zůstává tedy i nadále programem nejbližší budoucnosti a zatím musí býti nahou parla- mentu, neb aspoň jeho většiny, aby se v mezích platné ústavy uvedly v život v celém rozsahu zásady rovnoprávnosti národní a situace v ko- runních zemích se posílila sanaci zemských fi- nancí. Dříve pak, než otázka federace dozraje k řešení parlamentnímu, musí se pro ni připra- viti půda v jednotlivých zemích tím, že se pro- vede volební reforma i pro sněmovní volby. Jen pod tou podmínkou uvede se národnostní pro- gram v harmonii se sociálným a politickým pro- gramem širokých vrstev lidových a možno se nadíti šťastného vyřízení této otázky. Ze Záhřeha, 11. června. (Ke sporu vhersko-chorvatskému.) Uherská ti- sková kancelář umlčuje řeči, které v nynější debatě o Košutově železniční pragmatice mluví na sněmě uherském chorvatští delegáti. Sděluje pouze, že ten neb onen poslanec mlu v il chorvatsky. Obšírně otiskují řeči chorvat- ských delegátů jen listy chorvatské. Ve včerejší schůzi mluvil za Chorvaty posl. M ažuranič, jenž polemisoval nejprve s posl. Nagyem, na- čež vyvrátil Košutovu námitku, že pro železniční úřadníky neplatí ustanovení uhersko-chorvat- ského vyrovnání, dle něhož chorvatština jest je- diným úřadním jazykem společných úřadů n územi chorvatském. Jsou-li železnice soukromý státní podnik — pravil — jest to podnik spo- lečný, uhersko-chorvatský a nikoli pouze uher- ský a proto i Chorvaté mají do něho co mluvit. Spor, jejž Maďaři způsobili, ať úmyslně neb nevolky, skončí pro ně zle. My- musíme své st-