ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 dfe036b0-7640-11dc-b29d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 47, place 6, org 2, work 1
1 masthead
Různé zprávy.
2 masthead
Ze sondní sínč.
3 article Smysl pro dějiny u primitivních národů.
Smysl pro dějiny u primitivních národů. Primitivním národům byla po dlouhou dobu upírána schopnost, podržeti významné události v pa- měti a přenášeti je tradicí na potomstvo. Jejich mythy a pověsti pokládány za výtvor fantasie bez skuteč- ného podkladu. Ponenáhlu však nalézalo se v pově- stech a bájích divochů historické jádro, zejména pokud se týče velkých zjevů přírodních, jež způso- bily velké převraty a zjištěny také známky dějinného smyslu u těchto, na nejnižším stupni kultury sto- jících národů. Indiáni kmene Tlinkitů na příklad připomínají si příchod první evropské lodi za Cooka r. 1778 v následujícím mythu: „Jeho loď byla kdysi zahalena mlhou. Náhle se mlha rozstoupila a náčelník spatřil loď. Bylo to poprvé, co Tlinkit uzřel bělocha. Še na palubu a vrátil se pak domů. Čtyři dni seděl ne- pohnutě u ohně a přemýšlel o neslýchaném zjevu. na to pak vyprávěl svému lidu o podivných lidech, kteří vystoupili z oblaku mlhy.“ Příběhy ruského cestovatele a obchodníka Alexandra Baranova, jenž mezi nimi několik roků žil, zpracovali si Tlinkitové na celou řadu pověstí, líčících, dobrodružství Nana- V jižním Gronsku jsou v živé paměti u Esky- máků dokonce boje, které předkové jejich vedli s Nor- many v letech 1379 až 1456. Zemětřesení, sopečné výbuchy a jiné zjevy přírodní činí na divoké národy velký dojem a začasté dle nich určují také čas. Na Niasu v Sundském archipelu počítalo se na příklad stáří dle obou velkých zemětřesení r. 1843 a 1861 a říkalo se: „Je mu tolik a tolik roků po posledním velkém otřesu země“.
Indián Cook Tlinkit Baranův Nana Nora Esca
4 article
Tonganové vypravují podnes některé anekdoly. jež se vztahují k příchodu objevitele Tongatabu, Tas- mana, roku 1643. Když Cook r. 1773 k nim přišel ukázali mu kotviště „Tasimani, prvního papalangi (bělocha) a udali přesně, kolik dní se tam zdržel. Také jméno knězekrále Tuitongy, jenž vládl v dob přítomnosti Tasmanovy, uváděli Tonganové a ďovedl vyjmenovati i pět jeho potomků z téže dynastie. Cel- kem ovšem nesahá paměť Australců, pokud se týče dějinných událostí, příliš daleko. Tak pamatují se Narrinyerové v ústí Murraye jenom na hroznou epi- demii, která k nim asi před padesáti nebo šeďesáti lety přišla po proudu a přímo je zdecimovala. U domorodců na Vanikoru nalezl francouzský lodní poručík Védel ještě živou tradíci o záhubě vý- pravy Laperouseovy. Divoši znali dokonce všechny podrobnosti o ztroskotání lodi, ačkoli od té dob uplynulo více než sto let. Na Fidžijských ostrovech mají domorodci v paměti příběhy trestanců Savagea a Connora, kteří před více než sto lety uprchli z No- vého Jižního Walesu a usadili se u nich. U národů afrických udržely se tu a tam temné upomínky na první příchod bělochů. Tak mají B- pediové v Transvaalu zkazku, že jejich praotcové kdysi bojovali s lidmi, kteří byli úplně oděni žele- zem. Byli to dle všeho Portugalci. Výprava de Barre- tova, jenž roku 1570 plul nahoru po Zambezi, ahy potrestal vládce Makalangů za zavraždění P. Silvei- rý, žíje posud v podání domorodců v Mašonsku. Dlou- ho před dobou pradědů, tak vypravují, přišlo vojsk
Tas Cook Tasimani Tasmanův Tonganová Murray Védel Savage Connor Portugalec Barr P Silvei Wales Transvaal Zambezi
6 article
bělochů ze západu a bylo úplně zničeno, poněvadž Makalangové otrávili prameny. Celá výprava zahy nula skutečně zimnicí. = Bernhard Shaw uražen. Majitelé novovorského týdenníku „Coiliers Weekly“ uveřejnili před několika měsíci Shawovu povídku a zaslali spisovateli kromě ujednaného honoráře ještě chek na 200 liber šter linků, poněvadž jeho povidka uznána za nejlepš z prací uveřejněných v časopise v posledním čtvrt- letí. Berphard Shaw cítil se tím těžce uražen. Napsa vydavateli: „Sir! Co zamýšlíte touto nevýslovnou urážkou? Posíláte mi chek na 1000 dolarů se sdě- lením, že jest to odměna, kterou firma vypsala n nejlepší příspěvek za čtvrtletí. Smím se tázati, co páni Collier Son od mé povídky očekávali? Kdyby za cenu, kterou firma byla ochotna zaplatiti, nebyla bývala nejlepší, neměla by firma vůbec právo ji uve- řejniti. Byla-li však nejlepší, jakým právem vyhla- šujete ostatní spolupracovníky veřejně za inferiornír
Shaw Shawův Collier Sira Coilier Weekla
7 article
A jakým právem se domníváte, že chci za svou práci býti dvojnásobně zaplacen, nebo mám ve zvyku při- jímati premie a ucházeti se o ceny?... Jak vědí pá- nové P. F. Collier Son, že moje povídka byla nej- lepší? Jsou úsudkem příštích dob? Jsou úsudkem dějin? Mají vůbec velmi pochybnou kvalifikaci, býti professionálními kritiky? Končím raději svůj list abych se nedal strhnouti k výroku tak ostrému, jaký by odpovídal mému smýšlení. Chek zasílám zpět Chcete-li ho použíti k zakoupení náhrobku pro pány Colliera a syna, dodům ochotně nápis, při čemž se vynasražím, abych vyhověl jejich nehorázné domý. šlivosti.“ — Vydavatel „Colliers Wcekly“ odpověděi humoristicky, že odměna byla přiřknuta omylem Zodpovědní čtenáři redakce nebyli v městě přítomni a tak cenu přiřknul sportovní redaktor, jenž jest přítelem kopané, vegetariánem, socinlistou, misan- thropem a nepřítelem žen, zkrátka věrným žákem G. Bernharda Shawa. Byl za to propuštěn.
Collier Colliers Wcekla G Shaw Checa
8 article Theatralia.
Theatralia. + Lázeňské divadlo v Luliačovicíchi. Stavba di vadla pokročila tak, že dosaženo již rovnosti. Tak možno doufati, že původně stanovená lhůta k ote- vření divadla a sice 28. června t. r. zachována bude. Na ten den těší se již nejen obyvatelstvo Luhačovica pp. hosté lázeňští, jichž den co den přibývá, nýbrž i celé široké okolí. Aby lidu okolnímu poskytnuta byla pak příležitost též častěji do divadla se podí vati, pořádána budou nedělní a sváteční lidová před- stavení odpolední při polovičních cenách. O artisti- cké a administrativní vedení divadla starají se již nyní pečlivě inspektor lázní p. dr. Veselý a lázeňský tékař p. dr. Janke, přepravujíce slavnostní týden pů- vodní české činohry. V tom ohledu vyjednává se již nyní s p. správcem lázeň. Holubým, jakožto před- sedou místních cchotníků divadelních a s p. divadel- ním ředitelem Václavem Choděrou, jemuž divadlo lázeňské opět zadáno jest, aby pro saisonu divadelní vůbec a pro tento slavnostní cyklus zvláště co nej- lépe se připravil. Ředitel Choděra doplnil a částečně ještě doplní personál svůj silami vybranými a osvěd- čenými, takže i v ohledu uměleckém doufati lze, že splněny budou všecký naděje, v dívadlo lázeňské kla- dené. K slavnostnímu týdnu očekávají se i osobní návštěvy autorů dramatických. Lesk slavnostních večerů zvýšen tim bude nemálo.
Veselá doktor Janke Choděra lázeňský divadlo
9 article
Athletieké zápasy v budově něme- ckého gymnasia. (Před soudem odvolací m.) V dopolední čtvrthodinné pause jednoho březno- vého dne bavilo se několik pánů terciánů německého gymnasia v Štěpánské ulíci rozhovorem o athleti- ckých závodech. Už dle jména kovaný Němec, ter- cián Rudolf Procházka z Král. Vinohradů, honosil se svou silou a vída přicházeti o tři hlavy většího sextána Arnošta Engelmanna, s jistým po- směškem prohodil, že by i toho položil na zem. Sextán cítil se uraženým a aby ukázal tělesnou svoji převahu, popadl Procházku a vyzdvihl ho do výše. Když pak opět chtěl ho postaviti na dlažbu chodby, sklouzl, svalil se přes Procházku a zlomil mu nohu v kotníku. Těžce zraněný tercián dopraven byl ihned do nemocnice, ale do smrti bude chromým. Na sextána Engelmanna podána byla žaloba pro přestupek dle § 335. tr. z.; než tajemník okresního soudu p. Kraut sprostil ho žaloby a odkázal ža- lobce s nárokem 10.000 K na pořad práva ci- vilního. Poškozený a státní zástupce se však z rozsudku okresního soudu odvolali a včera u odvolaciho soudu o případu znovu jednáno. A tu soud přiklonil se k názoru státního zá- stupce sub. dra. Okenfusa, že v případě sporném jedná se o těžké uškození na těle, dal místa návrhu téhož, rozsudek prvé instance zrušil a rozhodl, aby spisy postoupeny byly státnímu zastupitelství k novému trestnímu stmání Engelmanna pro zločin těžkého uškozeni na těle. Soudu předsedal r. vrch. z. s. Kloubek, po- škozeného zastupoval dr. Havelka, obžalovaného hájil dr. Lichtenstern. Při líčení konstatováno, že zmrzačený žák byl velmi pilným žákem až do doby svého úrazu, od té doby však tou měrou neprospívá, naproti tomu En- gelmann jest povahy výstřední a není pochybnosti, že i v tomto případě jedná se o pouhou svévolia mladickou naprosto nemístnou bujnost.
Němec Procházka Král Engelmann Kraut Kloubek Havelka Lichtenstern práv ce
10 article
Ze soudu živnostenského. Zámečnický pomocník František M. častěji od- bíhal z továrny Václava P., aniž se před tím dovo- lil. Bylo mu to vytčeno mistrem V. P. a když přes to i dále odbíhal, propustil ho majitel závodu oka- mžitě z práce. Žámečnický pomocník zažaloval za- městnavatele na zaplacení 30 korun za lhůtu výpo- vědní, uváděje, že neodbíhal zúmyslně ze závodu, nýbrž že byl si vždy pro různé potřeby, jelikož z to- várny neměl koho poslat. Soud, jemuž rada zem- ského soudu p. Hofbauer předsedal, zamíti však přes to žalobu z těchto důvodů: dle § 82. lit. f ž. ř. byl žalovaný oprávněn okamžitě žalobce z práce propustiti, poněvadž týž neoprávněným způ- sobem v hodinách pracovních práci opouštěl a delší dobu mimo továrnu meškal, nedovoliv se aniu mistra, ani u zaměstnavatele. V okolnosti této, dvě- ma přísežnými svědky potvrzené, shledati proto musil soud neoprávněné opouštění práce bez vě- domí zaměstnavatelova a následkem toho musil také žalobu jako neodůvodněnou zamítnouti, aniž má žalobce nárok z § 84. ž. ř.
František Hofbauer
11 article »Ona jest však také žena statečná a nebýti jí,
»Ona jest však také žena statečná a nebýti jí, kdož ví. —« »A což tvá dceruška?« Jan šťastně se usmál a pravil: »Moje dceruška jest hezoučká dívčinka a doufám, že bude jednou také tak hodná, jako její matka.« Petr, jenž po celou tu dobu o něčem přemýšlel, poposedl blíže k svému bratranci a pravil přívětivě: »Poslyš, co mi připadá na mysl. Když nás závět strýcova dohromady svedla, zůstaňme i v budoucnosti pohromadě. Jsi srozuměn, bratránku ?« »Nerozumím ti,« vypravil Jan ze sebe. »My budeme oba děditi, není-li pravda?« vysvětlo- val Petr. »Snad dostane jeden z nás méně a ten druhý více, my však necháme celé dědictví pohromadě. Můj obchod vynáší více než tvé řemeslo. Nuže, ty se ře- mesla svého vzdáš a vstoupíš se zděděnými penězi jako společník do mého odchodu. Zaplatíš domácímu pánovi, prodáš, co se dá prodati a odstěhuješ se do La Fertél Tvá žena a dceruška tvoje budou tam míti dosti místa a na čerstvém vzduchu brzo se zotaví. A ty budeš praco- vat se mnou. Není to práce těžká a dojista jest snad- nější, než tímto kladívkem hřebíky zatloukat. Já bych se zajisté klepl často do prstů !«
Jan Petr
12 article Petr směje se ukázal na kladívko, jež měl Jan
Petr směje se ukázal na kladívko, jež měl Jan v kapse. Jan byl v rozpacích, jak by měl na návrh Petrův odpověděti, i použil jeho poznámky, aby celou věc za- mluvil. Vytáhl kladívko z kapsy a podávaje je Petrovi, pravil:
Petr Jan Petrův Petro
13 article
Nejstarší z nich, jejž asi hovor obou bratranců málo zajímal, pomohl mu z nesnází. »Jestliže chcete, pánové,« pravil zdvořile, »můžete se odebrati do pokoje pánova, tam budete samotni a ni- kým nerušeni.« Jan a Petr vstali, poděkovali a odebrali se do vedlejšího pokoje. Do kanceláře notářovy vedly dvojí dvéře. První, ze žlutého dubového dřeva, byly tu asi proto, aby chrá- nily notáře a jeho klienty před zvědavýma ušima. Nad nimi byl mosazný štitek s černými písmenami. Náhodou byly však dvéře ty dokořán otevřeny a žádnému z bra- tranců nepřipadlo na mysl, aby je za sebou zavřel. Druhé dvéře samohybně za nimi se zavřely, ale nezapadly do zámku, tak že nastalon skulinou bylo v pisárně slyšeti každé slovo, jež kdo v kanceláři notářově promluvil. Když oba bratranci opět — tentokráte na pohodl- ných lenoškách — se usadili, opakoval venkovan svou otázku: »Co's psal strýci v tom posledním listu ?« »Pouze pravdu. Psal jsem mu, že se mi v ře- mesle špatně daří, že přeše všechno úsilí nemohu ku předu, že jsem zadlužen a že budu asi nucen se vystě- hovat. Ke konci jsem jej prosil, aby mi odpustil, jestli jsem jej dříve urazil.« »To bylo velmi pokorné psaní! A ty's býval přece vždy tak hrdým!« »Hrdost přestává, když má člověk ženu a dítěa vidí, že se jim špatně vede.« Venkovan zrudl v obličeji.
Jan Petr notářův
14 article »Kýho kozla! Ale strýc ti neodpověděl, viď?«
»Kýho kozla! Ale strýc ti neodpověděl, viď?« », anol« „Ocelové kladivko.-