Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. ( Příloha k čís. 29.)

Str. 365.

statečnou výživou potravy půdy neb ne- dostatkem světla chřadnou. Proto pamatujme: 1. Na vydatnou vý- živu stromu hnojením; 2. Prořezáváním korun hleďme, aby mělo do nich slunce přístup; 3. Vymyťme nevhodné, do našich po- měrů se nehodící druhy, které nejvíce plísní trpí a stromy dotyčné přešlechtíme druhy plísni vzdorujícími; 4. odstraňme na zimu spadlý list, neb na něm plíseň přezimuje (ostatně přezi- muje plíseň i na mladých větvičkách); 5. Postřikujme větve na zimu, napotom před květem a po odkvětu bordelaiskou směsí (3 proc. roztoku modré skalice 3 proc. vápenného mléka). Obr. 119. znázorňuje strupovitá místa ovoce pod drobnohledem zvětšená, na nichž jest plíseň zřejmě viditelná. Osudy účetnietví hospodářského Píše dr. J. B. Lambl, c. k. dvorní rada.

(Dokončení.) Kdo má na paměti správný pojem o sub- stanci pozemkové ten nikdy nebude na vahách, kterak má posuzovati zásoby hnoje na hnojisku nahromaděné, zda-li co před- mět příjmu, aneb za část substance po- zemkové, občasně na hnojišti meškající, ale svou celou hmotou pozemkům (co odpadek) náležející. Zrovna tak, jako nebude žádný moudrý hospodář považovati svou ornici za předmět obchodu, a příjem za ni z užitek ze statku, zrovna tak musí hospodář též pamětliv býti té pravdy, že hnůj s celou svou hmotou jest, jako ornice, příslušenstvím pozemků, z nichžto vzal svůj původ. Posléze ještě dlužno upozorniti hospo- dáře na jednu výhodnou stránku nauky o substanci statkové. Obecně se říkává — a v mnohých knihách, školách i spisech se vykládá — že statek představuje několikero kapitálů a sice základních a těžebních.

To arci jest pravda, avšak co je kapitálem základním a co těžebním? Obecně čítají k základním kapitálům pozemky a budovy, což ale není správné. Základním kapitálem není nic jiného nežli pozemek, vše ostatní jest jeho příslušenství, a tu my klademe váhu na ten podstatný rozdíl, že kapitál základní (pozemky) ve své substanci není podroben úmoru čili amortisací, kdežto kapitály těžebné bez amortisace netrvají. Pozemky arci se porušujou každoročně tě- žením plodin a mohlo by se mysliti, že jest to jakási amortisace pozemkové sub- stance; avšak příroda a tisícileté zkuše- nosti učí nás, že pozemky, byvše úrodami plodin vyčerpávány, rychle zase samy se obrozujou, regenerujou, jen když se jim dostává náležité práce, a když se jím vrací odpadky jich plodin v podobě hnoje. Proto není nikde slyšeti, že by pozemky dlouholetým hospodařením hynuly aneb na své hodnotě ztrácely; naopak regenerace substance pozemkové dějí se tak úsilovně. že se pilně vzdělávané a prohlubovane pozemky ve své bonitě vždy více zvelebují Jinak asi jest tomu u substance dvorové co kapitálech těžebních. Nikdo jakživ ne- slyšel, že by budovy hospodářské, nářadi a stroje, anebo tažná a užitková zvířata. po všechna léta v stejné hodnotě trvaly

Naopak, tu není o nějaké regeneraci nejen ničeho znáti, alebrž hodnoty jich rok od roku ubývá; budovy dlužno upravovati nářadí třebas i úplně novými kusy nahra- žovati — zkrátka všechny tyto těžebné kapi- tály se každoročně amortisují. Jest tedy substance dvorová podrobena neustál amortisaci, substance pozemková nikoli a toto hraje vážnou roli v posuzování hodnoty statků při inventurách, které tvoří základ všeho účetnictví, aby mohla na jisto stavena býti hodnota statků na za- čátku a koncem roku. — Neméně užitečné pokyny poskytuje nauka o substanci stat- kové, pozemkové a dvorové v případech. kde se jedná o potřebách a kupování krmiv, steliv a strojených hnojiv. Obecně potkáváme se s názory, jakoby kupování těchto hmot bylo věcí, která se jaksi sama sebou rozumí; kdežto v pravdě potřeba takových koupí záviseti má vždy a všudy od bedlivé úvahy substance po- zemkové, zda-li totiž ona stačí k výživě zvířat, které míní hospodář krmiti, a tedy k výrobé tolika plodin, která mají co krmiva sloužiti a zda-li přirozená bonita pozemku potřebuje nějaxeno posilnění čili nic. Přečasto setkáváme se v tomto ohledu s obvyklosti, kupovati zejména strojená

Obr. 120. Laciný stroj k důlkování zemáků hnojiva beze všeho ohledu na přirozenou bonitu pozemků, mnohdy třebas tak vý konnou, že jich substance mohla by nej skvělejší dávati úrody na celé desítiletí Tu jest na místě uvážiti, co zmůže bonita pozemků sama sebou, zda-li a jak to stojí s jich substancí a nutno-li bonitu zlepšovati kupovanými látkami. Toto ku- pování hnojiv se nyní rozmohlo tou měrou, že dle našeho přesvědčení, mnohdy citelně obtěžuje účty hospodářů, to jest, že se vydávají veliké obnosy peněz za domnělé potřeby výpomocných hnojiv, které by mohly v pokladně zůstati, kdyby dochá- zela substance pozemková a její přiro- zená hodnota pravého uznání.

Laciný stroj na sázení zemáků asto popisovali jsme v listu našen )různé stroje na sázení zemáků Avšak stroje tyto — ač v každém směru výtečné služby konají — n- může sobě menší rolník opatřiti. hlavně proto, že jsou drahé. „Ill. land. Ztg.“ popisuje však následujíci laciný stroj na sázení — vlastně důlko vání — brambor, jejž sobě každý lehk upraviti může. Jest to obyčejný pluh, jemuž za radlici přidáno jest zvláštní ko- lečko k znamenání důlků, kam se zemáky klásti mají. Jakmile pluh druhou neb třetí brázdu vyoral, dělá kolo na hranici brázdy přesně důlky, do nichž se mají zemáky klásti, ano určuje přesně i jich hloubku. Pluhy železné nemožno ovšem k tomu použíti, nýbrž hodí se k tomu starý dře- věný pluh, jaký často pod kůlnou odpo- čívá. Na tento starý dřevěný pluh při- šroubuje se uprostřed hřídele ještě hřídel druhý — hřídel pobočný — a oba hřídele spojí se v zadu dohromady příčkou as 15 cm dlouhou. Hřídel poboční sáhá až za radlici a na hřídel ten upraví se na konci kolečko známkovací. Toto známko- vací kolečko má 5 na konci otupených bodců, jež důlky vytlačují. Následující vyoraná brázda upravené a satbou vyplněné důlky opět zaorává. Dva dělníci sázejí zemáky do upravených důlků. Pluh takto upravený znamená zcela korrektně a má tento způsob sazby ještě tu výhodu, že až k vzejití zemáků zůstane půda ležet v hrubé brázdě a zvětrání po- kračuje. Ovšem jest úprava ta pouhou náhražkou dokonalých strojů na osázení, čili důlkování zemáků; avšak náhražka ta přijde mnohému statkáři vítanou.

Jahodník. Napsal J. V. Chmelař v Chroustově, p. Pohdalov na Moravě. ahodník je rostlinou vytrvalou, která nám nejdříve své krásné plody posky- tuje. Jahoda je plodem nejoblíbenějším ze všeho ovoce vůbec. Upotřebení jahody je rozmanité: požívá se surová i různě připra- vená. Nemocným je jahoda skutečně lékem, dětem i odrostlým potravmnou nejzdravější. Zvláště zimničník pozdraví se při výhradním požívání jahod v době nejkratší. Co se výnosnosti pěstování jahodníku týče, řídí se toto dle místních poměrů, dle sil pracovních a odbytných poměrů. Tolik je ale jisto, že polní kultura jahodníku se zna- menitě vyplácí. Zde ze skutečnosti vzatý příklad o výnosnosti jahodníku po 1 ha: V ydá ní: 32 povozů hnoje po 9 K 288 K Zorání a úprava záhonů sadba 72.000 sazenic, 1000 za 36 K . 2592 k 20 povozů kompostu k sadbě po 7 K . 144 K mzda od sázení celkem 3186 Tento obnos na 4 leta výnosnosti rozdělen, vypadá na rok 794 K. K tomu roční úroky 42 K, nájem z pole 216 K, svrchní hnojení na jaře neb v létě 32 povozů po 9 K = 288 K, mzda od pletí a okopávání 480 K; celkem tedy vydání za rok 1780 K.

Příj e m: ze 3 trsů průměrně 1 7 jahod = 2400 v. Čítáme-li po odrážce výloh za sklizení, dopravu atd. za l jahod 30 h: činí výnos 7200 K, po odrážce výloh 1780 K, činí roční čistý příjem z 1 hektaru 5420 Jak již praveno, je to příklad vzatý ze skutečnosti. Jahodiště mělo půdu prostřední a jahody prodávány v městě na trhu. a) Zařízení jahodiště. Jahody daří se ve všech půdách, pakliže jsou ostatní poměry příznivé, totiž otevřená polohaa ne příliš suché stanoviště. Půda budiž úrodná, pak musí se na 60 cm hluboko zrýti a dobře prohnojiti.Hnůj zadělá se na 20 cm hluboko. Poloha proti východu je nejlepší, kdežto pro ranní druhy je jižní poloha výhodnější. V zá- padní poloze daří se jahodník také, ale