sldo

V Praze, ve čtvrtek dne 15. ledna.

NARUDN

Na »Národní Listv« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

Telefonické zprávy „Nár. Listu. K dnešnímu zasedání říšské rady Z Vídně, 15. ledna. Dnes zahajuje se zasedání říšské rady, které se officiálně na- zývá zimním; politicky pojmenováno bylo »zasedáním dvou vyrovnání.« V listech těchto themat dbá se poskrovnu Jediná »Neue Freie Presse« ukazuje k tomu, že rozhodnutí o rakousko-uherském vyrovnání jest těžiskem kampaně, dnes počí- nající. Jinak jsou to dvě themata jiná, kte- rými se zabývají noviny vídeňské ve svých úvahách o sněmovně poslanecké. Jedním je nejistota, ve které se nalézá všechen vnitropolitický život, druhým jest hněv, že tato nejistota způsobena jest delegací národa českého. V této nevoli proti poselstvu českému jsou různé stupně, ale možno říci, že jest v tom jednomyslnost a nejvíce v orgánu kře- sťansko-sociální strany, v »Deutsche Zei tung«, který neumí nic, než denně dvakráte opakovat: znásilněte a zdolejte Čechy a bude dobře. Tento žurnál zapomíná, že Čechové znásilněni byli již před 3 roky, že však dobř ještě není. Vládní »Fremdenblatt« těší se, ze byla dosud aspoň provisorní dělnost a vy- slovuje naději, že tato stane se definitivní »Neue Fr. Presse« uveřejňuje stat. nadepsanou: »Pod českou kuratelou«, ve které praví: »Jsme zvědavi, jak dlouho ještě ostatní strany snesou pokoření, záviseti na libovůli české!« »Deutsche Zeitung« praví: »Pro neděle nejbližší jest parlament zase vydán na milost Čechům. Náleží k tomu věru veliký optimismus, aby člověk věřil, že Čechům jedná se jen o krytý ústup. Trpěli vost je vyčerpána; neobrátí-li se Č- chové velmi záhy, bude pozdě.«

»Neue Freie Presse« jest na roz- pacích, má-li předpovídati pro říšskou radu pohodu dobrou či špatnou. Soudí, ze Če- chové si dali udělovat plány svým výkonným výborem a rozhodovati o své taktice ve Vídni jen, aby provozovali s parlamentem hru kočky s myší. Následek toho je, že na počátku vyrovnací sesse nikdo neumí s urči- tostí říci, zda tato vyplní své úkoly, či zda vezme neplodný konec. »Deutsche Zeitung« soptí na dra. Körbra, že nechce Němcům dát pokyn »hr na Čechy!« Naopak, dr. Körber prý hladí Čechy rukama, v nejněžnější rukavičky oble čenýma, boje se, donutiti je k rozhodnutí »buď — anebo«. Tento list uveřejňuje přípis dra. Lechra, nadepsaný: »Ministerstvo Rezkovo, zvané Körbrovo.« V tomto listě tajemníku obchodní ko- mory brněnské připomíná se publikace uve- řejněná v jednom zdejším listě o Vánocích, o Körbrových dětských letech s politickou úvahou, kterou mu též na Hod vánoční vě- novala »Neue Freie Presse«, pravíc, že dr Körber pracuje od 6 hodin ráno do 6 hodin večer. Pan dr. Lecher vyličuje dra. Körbra jako nevolníka českého mini stra. Tohoto pak jako ředitele celé vnitern politiky a zejmena politiky nynějšího kabi- netu. Pan dr. Körber prý dává si našeptávat od dra. Rezka a dává si jím udělovat všechny vniterné politické lekce. Od několika let celá vniterní politika točí se kolem české ob- strukce. Dr. Rezek stará se prý o to, aby toto středisko se neztratilo. On dělá politické plány, jež ministerský předseda ověnčuje papírovými květinami své byrokratické výmluvnosti. Nikdy se prý Němci v žádném muži tolik neklamali. jako v dru. Rezkovi, ze kterého si neprávem

K číslu 15. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

tropili posměch. Jeho služby jsou neocenitelny pro český národ. Nevíme — praví dr. Lecher — zda také sedí v kanceláři své od 6. hod. do 6., ale víme, že ani jediná věc, důležitá pro český národ, ať jest velká nebo malá, neděje se bez jeho vlivu. Křesťanští sociálové podají dnes ve sněmovně poslanecké pilný návrh, kterým se vláda vyzývá, aby udala důvod, proč nevykonává usnesení dolnorakouského sněmu, kterým se pivní přirážka v některých obcích zvyšuje na 3.40 kor. a ve své pravo- moci poručila vybírati přirážku 2 kor. V do- tazu se praví, že vláda má právo, usnesení sněmovní doporučiti nebo nedoporučiti k sankci, ale nikdy nesmí dáti příkaz, konkret- nímu rozhodnutí sněmovnímu se příčící. 50. narozeniny ministra dra. Rezka. Z Vídně, 15. ledna. Ministra dra. Rezka za příčinou jeho 50. narozenin, které měl předevčírem, došlo přes pět set blahopřejných telegramů a několik set pří- pisů.

Telegraflcké zprávy. Z Bukurešti, 14. ledna. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje zákon o prodloužení hospodářské smlouvy s Bulhar- ske m. Z Říma, 14. ledna. (C.-B.) Kardinál Parocchi onemocněl srdeční vadou. Stav jeho jest velice vážný. Z Paříže, 14. ledna. (C.-B.) »Temps« oznamuje z Alžíru, že dva prapory cizine- cké, legie ležící v Sidí Bel Abbés, jsou při- praveny k pochodu na hranice marocké. Z Paříže, 14. ledna. (C.-B.) Jeden nacionalistický list oznamuje, že četní čle- nové vlastenecké ligy zahalili dnes v noci na znamení protestu proti volbě zrovna mikroskopicky malé houstičky! Sklepník (krče rameny): Lituji velice! Ty housky dělal nepochybně učedník.

FEUILLETON. Veselé paběrky. Synáček: Tatínku, co pak je to vlastna „temperenclář“? Otec: To je člověk, který si častěji, než jiní lidé umiňuje, že přestane pít. Odvolání. V jistém krajinském časo pise bylo otištěno toto odvolání: Prohlašuji tímto že pan Mazura není žádný mezulán, ale odpří sáhnout bych to nemohl.

Buršácká definice. Starý buršák a věčný medik vysvětluje: Spánek není nic ji- ného, než přechodný stav, v němž opice zvolna se proměňuje v kocoura. Východisko. Manželka: „Edvarde, našemu hochovi je už postýlka malá, nekoupíme mu novou?“ Manžel: „Jsou zlé časy ... dejme mu raději ostříhat vlasy!“ Moderní samovražda. A. Ubo- hého Bilkinse omrzel život.“ — B. „On ti to řekl?“ — A. „Nikoli, ale on převzal úřad roz- sudího při footballových závodech.“

Mezi děvčaty. Růžena: Slyš, Amálko co pak bys dělala, kdybys uměla tak na klaví hrát, jako já? Amálka: Co bych dělala? Chodile bych do nějaké řádné klavírní školy.

Jak ho titulovat? Paní, jež pro- najala byt: „Mám vám říkat: pane docente nebo pane doktore?“ — Doktor (zuřivě): E, říkejte mi, jak chcete! Někteří moji přátelé nazývají mne starým oslem“. — Paní: „Ano, ale to jsou jenom lidé, kteří vás dobře znají.“

Šťastná shoda. Slastně opojeni, hle- děli si do očí — dlouho, ale on nebyl s to, na- lézti pravé slovo. Tu pojednou učinil objev. „Vy máte, slečno, rozkošné oči své paní matky,“ pravil nadšeně. A ona cítíc, že už je čas, aby svůj trumf vynesla, odpověděla: „Ale já mám také rozkošnou šekovou knihu svého otce...“ A za třicet minut byli zasnoubeni. Moderní kuchařka. Paní: Tose mi nelíbí, Anežko, že máte tak často společnost. Vy dostáváte za den více návštěv, než já za týden. — Kuchařka: Ano, milostpaní, kdy- byste byla jen trochu líbeznější, měla byste také tolik přátel, jako já. Matinka (na odchodu): „Ale teď už musíš do postýlky, Karlíčku! Kuřátka chodí také spat se slunce západem.“ Iarlíček: Ano, ale stará kvočna nechodí do divadla, nýbrž jde s kuřátky vždy spat!“

Přebil ho. První zubní lékař Já trhám svým pacientům zuby tak jemněa hladce, že mi mezi operací usínají. — Druhý zubní lékař: To není všecko nie! Moji pa- cienti dávají se mezi operací fotografovat, protože se při tom zvlášť líbezně usmívají. Nejkrásnější titul ze všech moc- nářů má panovník v Birmě, jejž poddaní jako nějaké božství uctívají. On nazývá se: Král králů, jehož všichni ostatní jsou poslušni, pů- vodce života všech zvířat, pořadatel výročních počasí, pán mořského přílivu a odlivu, bratr zá řícího slunce a — král čtyřiadvaceti deštníků. Opatrnosť. Millionář, jeda v ko- čáře praví mezi jízdou kočímu: „Jene, mně se zdá, že se nám koně splaší?“ Kočí: Tak jest. milostpane, už se splašili.“ Millionář: „Tak ujeď aspoň do něčeho laciného!“ Něco z fysiky. Učitelka: Vy- světlila jsem vám tedy, že teplo tělesa roztahuje a zima že je stahuje. Malvínko, dovedeš mi uvést nějaký příklad? Malvina: V létě máme dni nejdelší a v zimě zas nejkratší. Ženich u dohazovače: Doufám, že je ta dáma trochu muzikální? Dohazov ač (rychle). Strašněl Malé ruce. Host (pozastavuje se, roz- horlen): Ale poslyšte, sklépníku, to jsou už

Podezřelá známka. Pán: „Že- nuško, mně se zdá, že se náš domácí učitel oženil.“ — Paní: „Z čeho tak soudíš?“ — Pán: „Soudím tak z francouzských vět, jež Robertovi do sešitu diktuje: „Polivka je pře- solená. — Pečeně je spálená. — Moučník se srazil atd.“ To je přece podezřelé.“

Jeho hlavní spis. Mladá dáma: „Vy jste spisovatel? Ale já jsem ještě nikdy nic tištěného od vás nečtla...“ Švihák: „Do- volte, milostivá slečno, vždyť jsem vám přece teprve nedávno zaslal tištěné oznámení, že jsem se zasnoubil!“ Hlavní věc. Domácí pan (po štědrovečerní podílce): „Bohu díky, kuchařka zdá se býti spokojena!“