Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, v pátek 26. března 1909.

Praha

3

Číslo 85.

4

o lsj

5 article

Ma ranni a večerní listy ředpláci Fe V Praze v adminlstracl- na měsin. . . . . . 6R — p na čtvrt leta s dvoji donáškou na měnin, . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve úliálkácho na měsíc. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsin. na čtvrt ieta . . . B K o0nh s dvoji zásilkou na měsie

Praha

6 article

ne tvrtiata: : : k co

7 article Austroslavism a klerikalism.

Austroslavism a klerikalism. Bar. Aehrenthal byl při středové dele gační hostině ve velmi dobré míře. O za hraničné politice se svými hosty sice mnoho nemluvil a přímo prý se vyhýbal jakékoli řeči o nejnovějších zprávách z východní i západní ciziny, ale hosté si dle některých známek odnesli dojem, že dobrá nálada mi- nistra vnějších věcí souvisí s událostmi poli tickými, že ho došly z ciziny příznivé zprávy V domnění takovém utvrdily hosty také na rážky některých vyšších úřadníků z mini sterstva vnějších věcí. Srovnáme-li tento referát o Aehrentha- lově hostině s depešemi o srbské zápletce, které došly během včerejška a které se svou mírumilovností nápadně liší od poplašných zpráv minulých dnů, můžeme dáti za pravdu těm, kdo na tváři bar. Aehrenthala vyčtl příznaky vítězoslávy. Obě velmoci, jichž souhlas s annexí Bosny a Hercegoviny byl nejvíce pochybný, Rusko a Anglie, počinají se přáteliti s hotovou událostí. A ještě pří znivěji pro annexi vývinuly se vnitřní po měry v Rakousku a Uhrách. O tom, že uherský parlament nebude annexi činiti nijakých potíží, vyhoví li se aspoň nějakou narážkou na stará uherská práva imperialistickým choutkám maďarským nebylo vůbec pochybnosti. Annexe skutečně v Uhrách uvítána se všeobecným souhlasem Potiže možno bylo očekávati pouze se strany oněch rakouských Slovanů, kteří na loňské pražské slovanské konferenci uznali zásadu že každý slovanský národ má právo na svobodný kulturný a hospodářský rozvoj Poněvadž této zásadě rakouská správa okupovaných zemí nevyhovovala, bylo možno odpor proti annexi očekávati aspoň z oněch slovanských kruhů, které se účastnily lon ského sblížení.

Aehrentha Bosna a Hercegovina Rusko Anglie Rakousko Uhry

8 article

Ale toto očekávání zklamalo úplně. Prot všeslovanské myšlence padl na váhu austro- slavism a ve spolku s katolickým klerika lismem zvítězil nad myšlenkou všeslovan- skou. Annexe stala se zkušebným kamenem slovanské vyspělosti v tomto státě a vyspělos ve zkoušce neobstála. Starý kámen úrazu, různost vyznání, vynořil se opět nad hladinu a zmařil všechny pokusy o společný postup rakouských Slovanů. V politické observatoři vídeňské lépe odhadli sílu proudů, působících ve světe slovanském, než optimističtí budovatelé kul turní jednoty slovanské, a když jim šlo o zí- skání rakouských, většinou katolických Slo vanů, směle položili důraz na katolické Chor- vatsko proti pravoslavnému Srbsku, na katolickou latinku proti pravoslavné cyrillici. jak zřejmě dokazuje záhřebský proces proti srbským »velezrádcům«, stojící v nejužšín spojení s annexl. Když po manifestě ze dne 5 října pravo- slavné Srbsko a Černá Hora zaúpěly, že annexe přetíná tepny, jimiž jsou spojeny se srdcem Srbstva, Bosnou a Hercegovinou, ozvaly se jim v tomto státě sympaticky jen liberální strany české a slovinské. Chorvaté, vidoucí v annexi částečné splnění svých dáv- ných snů o sloučení Bosny s Dalmaciía Chorvatskem v jedno státní těleso, neměli ovšem nijakých námitek. Klerikální Slovinci projevili bez odporu svůj souhlas a Poláci uvítali annexi přímo s nadšením. Toto polské nadšení pro zábor zemí většinou srbských vysvětluje nám, proč polské časopisy haličské

Chorvat Polák Srbsko den 5 říjen Černá Hora Bosna a Hercegovina Bosna Chorvatsko

9 article

Jaž na jedinou demokratickou »Novou Reformu- nemají o záhřebském procesu jiných zpráv, než které dodává uherská tisková kancelář. Poláci vědí, že v Záhřebě nejde o velezrádu — průběh dosavadního třínedělního přelíčení to dokázal — nýbrž jen o ponížení a po- tupení srbského jmena, srbské víry a srb- ského písma, a proti tomu katoličtí Poláci nečiní námitek. Nápadné posouvání slovanského katoli- cismu proti pravoslaví dodává od provedení annexe odvahy také stoupencům austro- slavismu proti domnělému rusoslavismua v posledních dnech čtli jsme projevy v růz- ných slovanských listech, které by před půl rokem sotva byly možny. Lublaňský orgán dra. Šusteršice prohlašuje Rakousko za slo- vanský Piemont, jenž je nucen hájiti se na severu proti Rusku a na jihu proti balkán- ským Slovanům, jakoby ze slovanských pravo- slavných zemí hrozilo Rakousku jaké nebez pečí. Chorvatský exradikál, Štěpán Radič, zajel si přimo do Petrohradu, aby nevědomé Rusy poučil, jaké kulturní dílo Rakousko provádí v zabraných zemích, které byly an- nexí vysvobozeny z nebezpečí, že utonou jednou v nekulturním a korumpovaném státě srbském. Důslední vyznavači austro-slavismu, rakouští Poláci, mají hotový plán, jak by se dal uzavříti přátelský spolek rakousko-ruský který by umožnil kulturní sjednocení všech Slovanů, ale jen s podmínkou, že bude ote vřena volná cesta vlivu západního, katoli ckého Slovanstva na východní, pravoslavné.

Polák Radič Rus Záhřeb Rakousko Piemont Rusko Petrohrad

10 article

Poláci tomu říkají »šířiti západní kulturu na východ«, rozumějí tím však šiřiti římské ka- tolictví na úkor pravoslaví. Austroslavismus, spojený s katolickým klerikalismem, zdvihá však nyní proto tak směle hlavu, že má nejvydatnější oporu ve vládě a v rozhodujících kruzích vídeňských. Rakouský parlament je už více než z polo viny křesťansko-sociálný neb výslovně kleri kálný. Do vlády vniká po každé rekonstrukei více živlů klerikálných a sotva jsou n omylu oni politikové, kteří tvrdí, že bar Bienerth jest jen Janem Křtitelem, který při- pravuje cesty dru. Weiskirchnerovi, jenž po něm přijíti má. Pro nás Čechy nejpovážnější jest př tom to, že povodeň klerikální se nezastavuje u hranic zemí českých, nýbrž počíná se již hrozivě přelévati i přes ně. Strana svobodo- myslná, jež stavěla druhdy hráze proti kle- rikalní zátopě, je v úpadku, její dědicové jsou si navzájem ve vlasech a nikdo nedbá o řádné udržování hrází proti klerikální zá- plavě. Neumíme si představiti nešťastnějšího konce nynější strannické rozháranosti v če- ských krajích, než kdyby annexe Bosny Hercegoviny ve svých důsledcích otevřela klerikalismu dokořán brány i do Čech.

Polák Křtitel Weiskirchner Čecho Bosna Hercegovina Čechy Bienerth Strana svoboda

11 title

Nebezpečí války na Balkáně.

Balkán

12 article Korunní princ srbský vzdává s následnictví.

Korunní princ srbský vzdává s následnictví. Sp. Z Bělehradu, 25. března (Pov. telegr. »Nár. Listů) Následník trůnu prine Jiří přípisem sdělil dnes dopoledne ministerskému předse- dovi Novakovičovi, že se zříká dědičného práva na trůn ve prospěch svého mladšího bratra prince Alexandra a že chce

Jiří přípis Bělehrad

13 article

sloužiti své vlasti jen jako občan a vojín. Příčinou tohoto rozhodnntí je pověst, rozšiřovaná tiskem, že princem byl snrově a k smrti ztýrán sluha Kolakovič, jenž ze- mřel v nemocnici. Listy ve zvláštních vydáních sehvalují krok následníkův, po- ukazujíce k tomu, že vina neb nevina jelo musí se prokázati soudem. Odpoledne sešla se ministerská rada, na které o této záležitosti jednáno, a Veřejnast srbská v poměru k těmto událostem jest dosti klidná. Mnohem více než aféra priu- cova znepokojuje politická si- tuace, která je velmi vážná, ne- boť došty zprávy, že Rakousko naléhá na Rusko, aby zřeklo s Srbsk a. Abdikační list následníkův. Z Bělehradu, 25. března. (K. k.) List který korunní prine Jiří zaslal m.-p. Novakoviči prý zní: »Následkem různých zpráv, které šlří se o smrti komorníka Kolakoviče a proti nimž nebylo žádným způsobem vystoupeno, zřikám se všech zvláštních práv, která jsou mi ústavou a zákony země zaručena. Zároveň prohlašuji, že i nadále budu se snažiti, abych jako prost vojín a o bčan sloužil vlasti.« Pověsti. Z Bělohradu, 25. března. 11 hod. dopol (K. k.) Proslýchá se, že korunní prin Jiří zaslal ministerskému předsedovi Novako- vičovi list, v němž prohlašuje, že vzdává se nároků na srbský trůn následkem zpráv o zavraždění svého komorníka Kolakoviče, aby nebyl v podezření. že jest vrahem. Zpráva ta způsobila v městě nejvétší sensaci. Dle ústavy může jeho zřeknutí se trůnu přijmouti jen ve- liká skupština. Shora uvedená zpráva není ještě úřadně potvrzena. Uveřejnili však ji už některé listy V politických kruzích se soudí, že ani vláda ani nynější skupština ne- přijme toto prohláňení korunního prince, poněvadž není k němu nyni žádné příčiny.

Kolakovič Veřejnast Jiří Novakovič Rakousko Rusko Srbsko Bělehrad Bělohrad

14 article

Aféra Kolakovičova. V minulých dnech vzbudily pozornos zprávy o zavraždění princova komornika Ko la- kovičo. Jak jsme už oznámili 22. t. m., ob- vinil mladoradikální »Zvono« prince, že stoukl svého sluhu Kolakoviče tak, že v nemocnici ze- mřel. Sociálně-demokralický poslanec Kazlerovič v prudkých útoeích proti korunnímu princi pra- vil: »Bylo by zrovna hanbou, abychom trpěli aby mladistvý korunní prine nakládal s námi jako s otroky a hrál si na válečného hrdinu nikoli na bojišti, nýbrž na bělehradské Terasie.« Bylo také oznamováno, že smrtelná poranění Kolakovičova byla způsobena kopáním do břicha. — S druhé strany naznačováno, že motiv zá- hadné události sluší hledati v podezřen které uvádělo Kolakoviče v sou- vislost s vyzvědačskou aférou pro niž v minulých dnech běle hradská policie provedla několik zatčení. — Aťěra způsobila nevoli a v ně- kterých kruzích prudké roztrpčení proti korun nímu princi a došlo prý i mezi králem a prin- cem k výstupu, při němž král zahrnul princ prudkými výčitkami. Potvrzení. — Prine zbavuje vládu ohledů ke svě osobě. Z Bělehradu, 25. března. (K. k.) (2 hod. 50 min. odpol.) Potvrzuje se zpráva, že koranní prine Jiří vzdal se násled- nictví. O motivech tohoto kroku princova s sděluje, že korunní prine prudkými útoky některých srbských listů n svou osobu pro smrt svého slahy Ko- lakovlče byl přinucen zbaviti vládu všech ohledů ke své osobě. Dnes o- poledne rozhodne ministerská rada o stanovisku k tomuto kroku korun- ního prince, Jak politické kruhy bělehradske líčí aféru prince Jiřího.

Kolakovičův Kolakovič Kazlerovič Jiří Bělehrad

15 article

Z Bělehradu, 25. března. (K. k.) V politických kruzích ličí se událo st, sběhnuvší se s komorníkem Kola- kovičem, jež měla v zápěti, že korunný prine Jiři vzdal se dnes svého následnictvl, takto : Dne 14. března se rozlobil korunn princ Jiří následkem nedbal ost svého komorníka Kolskoviče to měrou, že mu vyťal pol!če k. Kolako- vič, jenž trpěl třiselnou kýlou, vyšel co nej- rychleji z pokoje, potácel se před poko- jem, klesl a zranil se při tomv okolí žaludku. Byl převazen do nemoe- nice, kde druhý den byl operován. Za dva dny podlehl následkům této ope- race. Před svým skonem prohlásil, že událost se sběhla svrchu zmíněným způsobem. Zdá se však, že vůči svým přátelům vyslovil se v jiném smyslu, že totiž zranění bylo mu způsobeno přímo korunním princem. Dne 20. března vy- iičil lis! »Zvono«, jenž podnikl několikráte na korunního prince nejprudčí útoky, připad, prohlási! korunního prince Jiřího za vraha Kolakovičova a žádal zá- roveň, aby korunní prine byl in ternován nebo zatčen. Protože ze směrodatného místa na toto těžké nařčení nebylo nikterak reago- váno, naléhaly též jiné srbské listy, aby záležitost byla ihne vyjasněna.

Jiří následek Zvono Jiří Kolakovičův Bělehrad

16 article

Kornnní prine chce umožniti soudní vyšetřování. Když však ani na tento poža- davek nedostalo se veřejnost žádných úřadních zpráv o prav podstaté věci, rozhodl se korunn prine, jenž, jak se z okolí jeho proslýchá po nařčení listu »Zvono« upadl do největšího rozechvění, poskytnouti možnos! li stem, který zaslal ministerskému předsedovi Novakovičovi, v němž resignoval na následnictvi aby s ním mohlo býti zavedeno soudní vyšetřováví, jak domáhal se toho list »Zvono«, Korunní princJiří, jem už ani jeho odpůrci neupírají velké pravdomluvnosti, ujišťuje co nejrozhodněji. že nařčení, obsažené v listu »Zvono«, jest mrzkou pomluvou. V okoli korunního prince s ujišťuje, že uměle zveličené aféry Kolako- vičovy je nepřáteli korunního prinee používáno ku politickým piklům. Vídeňské fantasie. Zprávy o abdikaci korunního prince srb ského povzbudily včera fantasii jisté části vi-

Novakovič

17 article

V drobném prodeji za- ranní čislo o sobě večerni . . . . . . . za 4 h Ve flišlkách na venkově ranní cialo . . . . . večerní . . . . . . 5k lnserály platí se hotově napřed Předplscení a inserty přišíma administrace v Marianské ul., a. Tiam nacházaji se taí redaken, tiskárna a oxpodloe „Národnich Listů- Rukoplsy se nevracel

18 article

deňské žurnalistiky a otevřely současně všechny mohutné prameny nenávisti její k Srbsku. Jes nesporno, že položen! Srbska vnitřnl i vnější jest velmi vážné. Hodnověr- nost však zmíněných zpráv jest často obráceně úměrná hloubce nenávisti lidí, jako jest po- věstný ž urnalista Steinsberk. To dlužno nespou- štěti se zřetele při čtení těchto zpráv, jež, chtějíce příliš mnoho věděti, seslabují už svou věrohodnost. Ze Zemuna oznamují vídeňské listy: Dle zpráv odpoledne sem došlých z Bělehradu na- lezá se hlavní město srbské v rozechvění, v ja- kém bylo po zavraždění krále Alexandraa Dragy. Proslýchá se, že následník prchl za hranice, způsobem, který podo- ben útěku. Svlékl prý uniformu a jel v cestov- ním šatě, provázen dvěma sluhy. Kam se obráti, není známo. Tvrdí se, že buď na Rus nebo do Švýearska. Včera večer po de- peších, jež odevzdány byly Milova- novičovi vyslancem Sergějem o sta- novisku lzvolského, nebylo více pochybnosti, že kdyby došlo k válce, bylo by Srbsko úplné osamoceno. V ministerské radě, která ihned svolána, ministr vojenství Živkovič podal re- ferát o stavu vojenských opatření Rakouskem vykonaných a porovnával s ním vojenská opatření srbská. Do- vodil, že kdyby Srbsko zůstalo samo, vojna pro ně měla by v zápětí zkázu. V ministerské radě této činěny následní- kovi prudké výtky, že svými štvanicemi uvedl zemi do takové situace, že možnost čest- ného ústupu je stížena. Jeho agitacemi ocitla se země v nebezpečí do mácích nepokojů.

Alexandraa Milův Sergěj Živkovič Srbsko Bělehrad Rus Rakousko

19 article

Ministerská rada byla velice bouřlivá. Usne- seno vyzvati důtklivě krále, by se vším důrazem působil na korunního prince, aby ustal ve svém vlivu na politické události. V sezení tom stala se též zmínka o publikaci »Zvono« o aféře komorníka Kolakoviče. Králi praveno, že jest pro Srbsko pravou přihanou míti korun- ního prince tak obviněného. »Zvono« po hrozil, že nedá pokoje, dokud aféra nebnde smyta. Poukazováno na nesmirné rozechvění v obyvatelstvu a na na nebezpečí vzpoury proti dynastli, kdyby čin ko- runního prince nebyl potrestán a t tím více, jelikož oficiální zpráva »Zvono« nebyl vyvrácena. Jině listy uveřejnily rovněž již zprávy o télo aféře, takže pokoj vážně byl ohrožen. Chování princovo také ve vojenských kruzích způsobilo nevoli a ozývaly se v armádě hlasy proti setrvání prince ve vojsku. Král Petr ještě večer povolal k sobě korunního prince a žádal od ného ve smyslu nálezu ministerské rady, aby resig- noval na trůn. Korunní princ prý se vze- přel a prohlásil, že má sliby Izvolského a cara, že Srbska neopustl. Tu však oznámli král princi zprávy z Petrohradu doslé, podle kterých Rusko jest odhodláno annexi uznati a když vyčetl korunnímu princi, že svým chováním vlast uvedl na pokraj záhuby, tu prine napsal list Novakovičovi, v němž oznámil, že vzdává se trůnu. Ze Zemuna, 25. března. Za dojmu resignace korunního prince na trůn, jež odehrála se veliee dramatieky a vynucena byla hrozbou, pova- žuje se nemožným, aby Srbsko ještě pomýšlelo na uejakou akci válečnon- Nota rakouská nepovažuje se v té době za aktualní

Kolakovič Petr Izvolský Novakovič Srbsko Petrohrad Rusko Zemuna

20 title

FEUILLETON

21 article Literatura.

Literatura. Nejmladší slovenské písemnictví. Povím předem upřímně a bez rozpakování jaký je účel řádků, které následují: Mají tim že podají přehled všech druhů slovenského krásného písemnictví k vůli orientaci českého čtenáře po bratrské básnické nivě, vzbuditi opravdový a vřelý zájem pro slovenskou litera- turu, opravdový — opekuji — takový toliž aby český čtenář sám vyhledával slovenskou knihu zrovna tak jako vyhledává českou, aby pocltil ke slovenské knize zrovna takovou po- vinnost, jakou cíll k české.

22 article

V I. ročníku »Máje« čte se při zmínceo Hviezdoslavovi návrh, aby byl v Čechách vydán malý výbor z Hviezdoslavovy poesie v českém překladě, kterým navnaděn český čtenář jal by se číst básně oslatní v originále. Nač ze slo- vanštiny překládat? Vzdyť každý Čech i beze slovníku téměř všemu rozumí! Lepší byl už návrh, letos při Hviezdoslavovu jubileu prone- sený, aby Světová knihovna vydala výbor se slovničkem neznámějších slov. Je však úplně zbylečno a zdá se na dlouho marno čekat, hlavní věc — je to veliká, veliká škoda O mnohé velmi krásné chvile se olupujeme Do opravdy! Tedy jen slovenskou knihu do ruky, dobře se bude číst i bez slovníku, chce- te-li být svědomiti, vezměte k ruce Kálalův slov- níček (Lipt. Ružomberk, 2 K) a číst, číst, číst Rozhližejíce se po slovenské nejmladší poesii nepozorujeme té pestrosti, jakou se honosí veškeré ostatní literatury, i naše. Symbolism, impressio- nism, realism, naturalism — to jsou slovaa pojmy, jakých slovenská literatura nezná. Mo derní školy básnické, které prošly všemi evrop skými literaturami na samém sklonu minulého sloletí, nezasáhly téměř vůbec slovenského ducha, a slnvenská poesie zůstala taková, jakou byla zdědéna po oteích. Ostatně právě v tě době. kdy u nás byla nejúrodnější léla, slovenská Lteratura byla téměr smrtelně tichá. Pracoval

Hviezdoslavův Kálalův Čechy Vzdyť Lipta

23 article

slarší pracovníci, Sv. Hurban-Vajanský, Hviezdo- slav a Kukučín, nové síly dlouho se neobjevo valy. A když se konečně nové talenty vynořily — v lyrice byla to jména Janko Cigáň, Iva Gall, Jan Jesenský v čele druhých, v próse Jan Čaják a Josef Gregor Tajovský, v dramatě Pavel Socháň — jedno je odlišovalo od starých Kdežto literatura těchto vycházela bezprostředně ze života národního, s nímž byla v nejužší sou- vislosti, mladá literatura — a v tom nutno vidět přece jen stopy oněch moderních proudů literaturách — jen zřídka dává slyšet ohlas bojů o národní svobodu, vychází ze zdrojů nových, nesouc novou svěžest a novou krásu. Nikdy však, a to nutno zdůraznit, na úkor slo- venského, osobitého rázu.

Hurban Vajanský Hviezdo Kukučín Janko Gall Jesenský Čaják Gregor Tajovský Pavel Socháň národní svoboda

24 article

Lyrika je na Slovensku, jako všude, pilně pěstěna Ale zas jako všude dobré lyriky je po- řídku. Lyrikem vzácných kvalit a myslím nej- lepším moderním lyrikem slovenským je Jan ko Cigáň. Bohužel, nevydal dosud souborně sv neobyčejné básně, ale stane se tak asi co ne vidět, není již možno děle čekat. Je velmi skromný. Tiskne málo, ale pravé perly !. Na- jdeme jeho verše v »Slovenských pohl'adech« od několika let (z nejkrásnějších »Vesper domi- nicus«, »Quia pulvis sum« v roč. 1907) v almanachu »Letopis Živeny«, který rediguje Vajanský. Slyšme několik pouze veršů z básně »Jehovah«. . hrozný Jehovah! Ty bez milosrdenstva, čo pomstou stíháš mnohé pokolenia, ja pravicu Ti trestajúcu vzývam, na vlastné plémä Tvoju volám pomstu!! Někteři Slováci kladou Jána Jesen- ského jako lyrika nad Cigáně. Jesenskýje plodnější než Cigáň, má za sebou již sbírku »Verše« a časopisecky čile publikuje. Také ne- obyčejně šťastně se pokusil v próse, velmí dobrou a sympatickou novellou »Slovo láskye v posledním »Letopisu Živeny«. Značnou řadu veršů Jesenského otisklo loni »Naše Slovensko«, takže je u nás dobře znám jeho melodický verš a vkus jak ve volbě poetických námětů, tak v jemném a ušlechtilém provedení. Kráse řeči učil se u Vajanského, jinak by

Jan Vajanský Slovák Jesenský Slovensko

25 article

jeho učitelem básnickým bezprostředně Puškin jak praví P. B—k. v I. roč. »Slovenského Ob- zoru« Štefánkova. Časem však přijdeme u Jesen- ského na násilný a nevkusný naturalism v dikci, čehož u Cigáně nikde není. Jesenský je čisto- krevným realistou. Už v jeho názorech erotických je to patrno. Jeho realism je však ruského rázu: přenáší se přes tragiku a jeví dojímavý slovanský soucit s každým tvorem. Velmi nadaným a svérázným lyrikem jest také Ivan Gall. Je však velmi málě plod- ným. Jeho poesie jeví značný sklon k realismu a vyznačuje se arištokratismem jakýmši oprol celkem lidově znějící poesil Ci gáňově a Jesen- ského. Zmíněný B—k. praví na lémže místě o Gallovi: »Melancholis, něžný pessimismus s ním hluboká sympatic, oddanost je zvláštním rysem jeho poesie.« S touto trojicí nejen že by byl vyrovnával krok, ale snad by býval i v ni vynikl časně zemřelý Ondrej Bella, jehož posthuma oli- skovaly »Slov. Pohl'ady«. V jeho básních jest cosi zvláštního v citech, které jsou tak jasné jako Heineovy a mají také jejich formální ži- ravost. Vedle těchto méně významní, ale za to tím více plodní lyrikové jsou rhetorický Hájo mil, který v poslední době zcela nerozumně napodobl Hwiezdoslava, naivní Horal, jinak dobrý básník překladatel, Horin, Pe te Kompiš ml, M. Sládkovičov, Kýčer ský, Gregor Uram-Podtatranský sj V epické poesii se zdarem se pokusil An- drej Obuch básní »Svatojanská svalba« (v »Lelopisu Živeny«) a v baladě + Ondre Bella. Novelistou výborným, za jakého by každá literatura byla velmi vděčna, je Ján Čaják Jeho »Únos« ze »Tri rozprávek« *) znujmo ji prvou řádkou: »Nepom!« — »Poš! A hne sa mi pakuj. ..« Tato drobná novela dýše ta- kovým kouzlem, jakým působí Kellerova »Romeo a Julie na vsi«, je nám však mnohem bližší ) »Slovenská knižnica« II., nakl, F. Votrub

Puškin Štefánkův Jesenský Gall Bell Pohl Kompiš Kýčer Gregor Uram Obuch Čaják Tri Poš Kellerův Romeo Julie F Votrub slovenský Ob + Ondre Bell

26 article Pošt, VIII.. Rakoci tér 3. (80 bl)

Pošt, VIII.. Rakoci tér 3. (80 bl) Je to mistrovský kousek, umělecké dílko prvého

28 article

Při té příležitosti upozorňuji na velm levnou sbírku opravdu dobré, pokrokové a mo- derní četby slovenské, při tom velmi levné (60 h až 80 h sv), »Slovenskou Kniž- nicie, v níž vedle »Tri rozprávek« vyšla též větší Čajškova povídka »Pred oltárom«, stejne výborná jako předešlá. Zde také najdeme z stoupena druhého představitele mladé literatury povidkové, Jozefa Gregora Tajo- ského, sbírkou povídek a črt »Smutné nóty«, zajímavou neobyčejně ostrým psychologickým pozorováním slovenského lidu a společnosli. Vedle těchto, jak již zmíněno nahoře, píše dobré povídky Ján Jesenský, nazvaný kýmsi »slovenským Maupassantem« a Ludmil Podjavorinská, jinak také dobrá překla- datelka básní ze srbětiny a slovinštiny, oba velmi pěkně zastoupení v »Letopisu Živeny«.

Gregor Jesenský Ludmila podjavorinský Tri rozprávka Tajo

29 article Haše knihy

Haše knihy * J. Spáči!-Zeranovský: Výše a Propasti Básně. Nákladem J. Olty v Praze. K 1.50. Z ptety k talentovanému zemřelému autoru, J Spáčilovi Žeranovskému, byla vydana jeho possie podporou fondu Julia Zeyera při České akademii eís Františka Josefa I. Básně obsažené v knize datují se z let 1884 až 1893. V těchto devíti letech lze sledovati dobře vývoi auforová talentu, kterýžto vývoj nedospěl ovšem svého vyvrcholení. Kniha je rozdělena v šest oddělení. Z nich dí první »Liber Amorum« obsahuje čísla erotická a je z celé kniby nejslabší. Není zde ještě té hutnosti ani toho originálního výrazu, jaké nacházíme v oddílech dalšíeb, ač mnohá čísla překypují upřímným, vřelým citem. Duše autorova reflektuje tu ještě také mnoho. ač nevědomě, z lektury různých básníků, našich i cizích. Ale formálně je znáti od čísla k číslu po krok. Básník oblibuje si znenáhla sonet a v posled nějších čislech tohoto oddilu daří se mu již velmi dobře. Také myšlenka a výraz počínají se ozývat mocněji Oddíl II. »Veliká Noc« obsahuje sonety a jiné básně obsabu náboženského; mnohá čísla jsou zde velmi zdařile uitěrně a bezprostředně procitěna. Oddíl III »Vzněty a Hněty« má jedno číslo, na něž zviáště upozorňujeme. Je to sonet: »Jizdou Morav- ským polem«. Básuík počíná zde též býti fiosofem,

Haš Spáčil Zeyer Amor Olt Praha Český akademie eís František Josef I . báseň Jizda Morava

30 article

pessimistou. Baseň »Na písčitém břehu« je takovým výkřikem životem zraněné duše Oddily IV. »Na farském pergameně« a V. »Mo- tivy z Hané«, jsou však stěžejným bodem autorovy poesie. Zde jeho svérázný talení najednou neočeká- vaně vytryskuje horký, jako geysir, silou takřka ele- mentární. Zejména jsou to »Molivy z Haně«, jež ob- sahují několik ojediněle originálních sonetů, plných rázovitých obratů a nápadů, jako: »Svým obřím kropačem již mávla Vesna . ..« (První jaro«); nebo »... Svět kolem měkne, IIsavě tak sládne jak sléblo pšenice bys kousal mladé lam urousán se sysel v brlch krade a v mezích sráží se pot rosy chladné.s (Večer v podletl). V těchto proslých molivech je tolik vysoké poesie, že každý verš čteme znovu a znovu, vždy s novým požifkem. V básní »Maga« dovedl na př. autor za- chytit příšernou náladu noci s nesmírnou svggestiv- ností. Slyšme dva úvodní verše: »Nestvůra tma na břichu rozvalena jak černá můra na dědině leží . . .e Doufáme, že tato upozornění stačí. Oddil Vl. »Legenda svatá a světská«, obsahuje dvě delší básně, z nichž druhá, epická, má některá místa silné pla- stiky. Kniha zasluhuje vřelého doporučení

Mag Baseň Haná Oddit Iva

31 article

K. Weinfurter. * F. X. Svoboda: Srdce její vzkvátalo vždy dvěma květy. Letní románek. Spisy F. X Svob dy l. Nakladatel Jos. R. Vilímek v Praze 1908. K 2.50. váz. 4 k. Byla zajisté asi úmyslně zvolena tato práce. dobře známá pod jiným titulem čtenářům »Zvonu«. za první svazek sebraných spisů p. Svobody, aby tím více v příštích knihách vynikla muohostranná vloha antorova, tak jak se vykrystalovala a pročistila za třicetileté téměř literární činnosti p. Svobodya jak ji v plném rozsahu mají čtenářstvu znovu oživit sebrané spisy toholo předního našeho ro- manciera. Přítomný »letní románek« nepokládá zajisté ani p. autor za některý z veledělných vrcholků sv ého tvoření, jako spíše za osvěživý oddech v horečném vření tvůrčím, který popřává kresliti lehce, nemisiti těžkých problémů a zabaviti se známou, milou sce- nerií i bioskopem postav a postaviček, které jen kmi- tem přelétly kolem — vděčný předmět chvilkovéno rozmaru básníkova. Děj románku položen jest do Luhačovic bude zajislé vždy hledán četnými lázeňskými hosty, kteří najdou v něm znovu a svéže oživený obraz rozkošného toho zákouti moravakého i mnohou známou odtamlud podobku. Kniha není ovšem bez ideového zatížení. Uka- zujeť v ní p. autor z jakých drobných často a nepa

K Weinfurter Svoboda R Vilímek Jos Praha Luhačovice Uka