3
masthead
23. září 1901.
5
article
k tomu, aby se veškeré, byť i se křižujíeí zájmy
srovnaly smirnou cestou a aby celek, národní
jednota, zůstala celou. Nemám za to, že jsmo
již v takovém nebezpečí, bychom se rozdrobíii.
A jsem přesvědčen, nestane-li se dohoda do
voleb, až horečka přejde a ti, kteří propadli,
budou pochováni, ti pak, kteři zvítězili, budou
tu, aby provozovali politiku národní, že si řek-
neme jednou: »Napřed jsme se mazali, teďse
budeme libat! Dejž to pánbůh nebeský! (Hlučná,
dlouhotrvající veselost a potlesk).
Panu Čepkovi nelíbí se výtka straně
agrární nčiněná, že započala nový boj. Nikoli.
Strana ta přeje prý jak živnostníkům, tak děl-
níkům, tak intelligenci. Tito však jsou prý od-
vislými a proto lépe kandidovati rolníka.
Ostatně — a to řečník znova prohlašuje —
bylo by v zájmu společné věci ná-
rodní uzavříti kompromis a na
základě jeho voliti jen lidi nej-
schopnější.
Pan Kindl vyžádal si slovo jako pří-
slušník stavu rolnického. Stručnými, ale tím
pádnějšími důvody dokazuje bezpodstatnos
základů, na nichž zbudována strana agrární.
Čepek
Kindl
6
article
Kdyby strana agrární sledovala cíle odborné
věcné a jako strana politická kráčela s ostatním
českým lidem ruku v ruce, byla by se vyšinula
na vysoký stupeň. Toto stanovisko však strana
agrární opustila a vrhá vše zlo na protistranyv
pravo i v levo, aby lid rozštěpila. Toto sta-
novisko — prohlašuje řečník — j a ko
český sedlák schvalovati nemohu
a nebudu. Sitavu rolnickému ne-
daří sedobře, pravda Ale příčinou
toho je světová konkurence, které
nezadrží nik do.
A vytýká-li pan Čepek hříchy straně mlado-
české, pak prohlašuji já, že strana tato jako
strana starší může hříchů takých míti. Ale to
nepopřo pan Čepek, že strana agrár ní,
ač nejmladší, má hříchů mnohem
více, že na stavu našem se pro-
hřesiha a že nepočínala si na říšské
radě s energii takovou, jakou před volbami slí-
bovala. My jednomyslně voliti budeme p. dra.
Herolda. (Bouřlivý souhlas.)
Argumenty páně Čepkovy sdíli též agrárnik
p. Mažek z Ostrova, dovozuje, že straně svo-
bodomyslné prý pro jiné, politické záležitosti
nezbývá času k hájení zájmů rolnických. Proto
měla by prý ponechati místo šelským zástup-
cům. Že agrární postanci na řišské radě mál
vykonali, je prý vinou strany svobodomyslné,
která prý jejich návrhům odpírala podpisy
Ostathě přý jsou agrárnici stranou mladou, jakou
prý vítal ještě r. 11898 dr. Engel. Ač protis kan-
dídatuře dra. Herolda, jehož činnost uznává, ni-
čeho nemá, přimlouvá se za kandidaturu agrár
nickou.
Čepek
Herold
Čepkův
doktor
Engel
Ostrov
7
article
Pan dr. Ierožd: Děkuji panu Maškov
za jeho uznání již proto, že byl dříve take hor-
livým ihým voličem v této skupiné. Ale mrzí mne,
že pan Mašek mne posilá z okresu pryč.
(Hlučná veselost.) Já jsem také voličem tohoto
okresu, prodělal jsem v něm volby několikrát
a předkládám si proto otázku, proč mám zrovna
já jíli odtud pryč? Co jsem zlého vyvedl?
Pravda, nejsem rolníkem, ale budete zajisté se
pamatovat, že v tomto okresu volebním mají
nerolníci ohromnou většinu. A tito nerolníci
mne neposílají pryč. (Hlučná veselost.)
Pan Mašuk se ale zajisté také dobře pa-
maluje, že i v tomto okresu byla nerolníky při-
jata kdysi s jásotem kandidatura rolníka Heř-
mana Jandy. Nikdo se neptal, čím je, nýbrž
plal se každý jen, jakým je. Ostatně dozná-
vádli pan Mašek, že bych byl dosti dobrým
poslancem pro tento okres, douřám, že — dá
mně hlas také. (Bouřlivá, dlouhotrvajíef veselost
a potlesk.)
Pan dr. Havelka z Král. Vinohradů,
který prohlašuje, že država statku v nedalekém
sousedství usedlosti páně Čepkovy propůjčuje
také jemu právo, promluviti jako člen stavu
rolnického, postrádá ve vývodech agrárního
protikandidáta vysvětlení příčin, z nichž by
strana agrární mohla ve prospěch stavu rol-
nického více učiniti, nežlí strana starší, mlado-
česká a žádá pana Čepka, by voličstvu uvedl
skutečné činy strany agrární, aby mělo aspon
důvod, dáti straně této svoje hlasy.
doktor
Ierožd
Maškov
Mašek
Mašuk
Heř
Janda
Havelka
Král
Čepkův
Čepek
8
article
Pan Čepek znova dovozuje potřehu vzá-
jemné dohody, ovšem, budou-li za zástupce po-
volány sily nejlepší. (Hlasy: Jen když to bude
agrárnik!) Aby nedošlo knovým Lipanům, mělo
by dojíti k dohodě.
Posl. dr. Herold: O kompromis
mluvil pan Čepek, a zejmena také o tom, ja-
koby byla strana agrární nabízela nám ruku
ke smíru. Toho však dosud se nestalo. Kon-
statuji, že v pátek dostali jsme jenom přípis
výkonného výboru strany agrární, bychom po
vykonaných volbách utvořili společný
státoprávní klub. Výkonný výbor naší strany
usnesi se v pátek: 1. že mne zmocňuje,
bych se stranou agrární v tomto smyslu o mo-
dalitách společného takového klubu vyjednával
a zároveň se také usnesl, vyjednávati o tom,
je-li možnosť nějaké dohody ješte
před volbumi. Kdybych měl jistotu, že
pan Čepek mluví jmenem vedení jstrany agrární
a že tato s jeho appellem souhlasí, mohl bych
plným právem jmenem celého našeho výkonného
výboru říci: »Ano, to uděláme!« Ale já
vyčkám, jak v úterý usnese se výkonný výbor
strany agrární a nebude-li činiti přepjaté poža-
davky, se kterými by důstojnosť naše a naší
strany se nesrovnávala, pak dohoda je
možná. Více říci nemohu. Slibuji se své
strany, že pokud vliv můj sahá, přičiním se
o dohodu, prosím jen, aby pan Čepek také
se své strany totéž učinil. (Hlučná po-
chvala.)
Pan Čepek pravil, že nemluví řeč kandi-
dátní a kdyby chtěl mandát, že by kandidova)
v okresu, kde by mandátu mohl dosáhnouti.
Čepek
Posl
doktor
Herold
Kon
strana agrární
9
article
Pan Čepek a všichni stoupenci jého strany jsou
zajisté pevně přesvědčeni, že v tomto okresu
to nepůjde a že vílézství skloní se ke strane
svobodomyslné.
Když to však pan Čepek ví, proč volebnt
zápas v tomto okresu, který volil Tilšra, Kou-
nice, Čecha a Jandu, podstupuje? (Hlučný.
dlouho trvající potlesk.) Já býti panem Čepkem,
řekl bych: »Přiteli, já nekandiduji!« a , vyzval
bych voliče, by ve smyslu jeho slov ke svorné
opravdu volbě podali si ruce. Tak pojímám
aspoň pravé vlastenectví já. (Bouřlivá pochvala.
Čepek
Čecho
Janda
Kou
10
article
Při hlasování byla kandidatura pana dra.
Herolda všemi proti pěti hlasům agrárním
přijata. Hlučnou veselost vzbudilo, že proti
kandidatuře Heroldově zdvihl ruku také p roti-
kandídát jeho pan — Čepek.
Zdařilá schůze skončena potom za nadše-
ných ovací dru. Heroldovi.
Car ve Francii.
Poslední dojmy.
Vlastně nutno zmíniti se předem o dojmech
předposledních. Ty byly nepopíratelně trpky-
Trpkost ta vyplynula z velikého zklamání sla-
tisícův Pařižanů nad tím, že car metropole
jejich nenavštivil. Ač jest jasno, že car, jenž
neobával se cesty do Německa i v sousedství
města Pařiže, nebyl by se lekal také návštévy
Paříže, kdež dokonce organisace policejní př
znalosti »terénu« bezpečněji fungovati může,
přece hlasy vládní hledí dnes, věru ne dost
ta ktně, zodpovědnost za toto »opomenutí«
Paříže svalovati na cara. Jen z jeho rozhodaut
byla by prý mohla vyplynouti návštěva taká.
Ale zrovna tak pravda jest, že k tomuto roz-
hodnutí carovu bylo by mohlo dojíti jen, kdyby
byla dala vláda francouzská sama k němu
podnět, poněvadž bez její účastenství byla
by návštěva carova vypadala jako vmísení se
do vnitřních sporů a problemův Francie.
Jistě ale car při opomenutí návštěvy hlavníh
města, zvláště když panem Loubetem pozván
byl pouze k manévrům na moři a souš
a když i v Německu i jinde hlavním městům
se vyhnul, neosvědčil žádné zaujatosti prot
nacionalistům.
Herold
Heroldův
Čepek
Loubet
Francie
Německo
Pařiže
Paříž
11
article
Neměl k tomu příčiny, ano dal taktně na
jevo dost, že chce věřiti všem stranám fran
couzským stejně a že neosobuje si role rozhod
čího mezi nimi i tím, že nijak nevyhýbal se
návštěvě radnice remešské, ač ji mohl z pro-
gramu prostě škrtnouti a ačkoliv starosta tamní
jinak ale i millionář — jest socialistou,
kterýž v textu svého oslovení k carovi přísně
se vyhnul i také jen toho slůvka »Vaše Veli-
čenstvo«. Car vyznamenal pak také socialistu
Milleranda stejně řádem jako ostatní ministry a
a přizvav k sobě zvláště na rozmluvu i so-
cialistického ministra Boudina, dlouho se bavil
s ním, a vzpomínal s ním tak do podrobna
své návštěvy v Paříži 1896, kdy tam ještě
Boudin byl předsedou obeení rady, že tento
bezděčně projevil obdiv nad detailní paměu
carovou. Mikuláš II. ovšem tu odvětil řízně;
Millerand
Boudin
Mikuláš II
Paříž
12
article
»Musil bych trpěti slabostí paměti, kdybych
všeho toho byl zapomenul . . . .« Osvědčil-li
tedy takto nestrannost svou vůči stranám fran-
couzským, také proti socialistům, tím měně byl
by dal cítiti nepřízeň svou k nacionalistům,
kteří to byli, již především usilovali o spolek
franko-ruský a k němu i nynější vládní straný
francouzské dohnaly. Ne u cara, ale j in de
nebylo vůle uskutečniti návštěvu Paříže.A
řekněme to prostě: Pan Waldeck - Rousseau, jenž
ještě minulé neděle dal žurnalistického mluv-
čího svého pana Pressensé mluviti na ve-
řejném táboře proti návštěvě ca-
rově, byl by tím méně snosl, aby can
dokonce navštívil radnici pařížskou a nynější
hlavu její pana Dausseta, kteréhož byl te-
prve nedávno týž pan Waldeek Rousseau zbavil
úřadu professorského jen proto, že pan Dausset
dovolil si ostré slůvko o dreyfusardech. Této
druhé satisfakce po zvolení jeho volbou svo-
bodnou v čelo hlavního města pan Waldeck-
Rousseau panu Daussetovi dopřáti nechtěl. Tím
se vysvětluje vše. Dokazuje to také, jak se
choval k předsedovi obecní rady prvního města
Musil
Waldeck
Rousseau
Pressensé
Dausset
Waldeek Rousseau
Paříž
Waldeck
obecní rada
13
article
Evropy v Compigne. O tom vyslovuje úsudek
svůj ostatně i sama pařížská »La Presse« takto;
»Roztomilí lidé urážce, jež učiněna byla zá-
stupci Paříže, se usmějí. A my panu Daussetovi
dokonce blahopřejeme k urážce tohoto pů-
vodu, nesmlčujíce při tom nijak, že původce ta-
kové hrubosti choval se prostě řečeno: klacko-
vitě.. . .« »Presse« vyzvala pak i obyvatelstvo
pařížské, aby panu Waldeck-Rousseauovi pro-
jevilo své city manifestacemi protestními. Na-
cionálisté pařížští tedy sami již pochopují, že
nespadala vina na cara, bylo-li »město světlae
jím opomenuto. Pocit trpkosti jejich pak roz-
ptýlil se zajisté taktním ujištěním carovým, že
bude Paříž příště officiálním a jediným cílem
jeho cesty do Francie.
Ještě více pak trpkost ona byla vyvážena při-
pitkem carovým, před samým odjezdem z Francie
proneseným, v němž s takým důrazem a s ta-
kou vroucností promluveno bylo o spolku s ná-
rodem — netoliko s vládou! — francouz-
ským. Zvlástě připomenutí carovo, že spolek
ten jest silným dost, odmítnouti všeliké sáhnut
na práva obou národů, vzbudí jistě v celé
Francii a v celé Paříži opravdové nadšení.
Ohlas přípitků těch, velevážného to příznaku
pro celou situaci mezinárodní, ve francouzkém
tisku shlednouti může čtenář ovšem teprvev
pařížských depeších. Jsme ale přesvědčeni, že
předposlední snad trpké dojmy Pařížanů zaměnil
dojmem závěrečným, dojmem co nejpříznivějším
a dojmem nejkrásnějším, poněvadž přípitek ten
přináší celému národu francouzskému pocie
bezpečnosti, důvěru v budoucnost a plné, hlu
boké vnitřní uspokojení.
Dausset
Waldeck
Rousseau
Pařížan
Evropa
Compigne
Paříž
Francie
Le Presse
14
article
Poslední projev a dary carovy.
V okamžiku, kdy car Mikuláš II. překroči
hranici francouzskou, poslal na rozloučenou
Loubetovi tento telegram:
»Za skvělého dojmu několika dní ve Francii
ztrávených přejeme si, carová a já, projeviti
Vám ještě jednou city, jimiž jsme prodchnuti.
Opouštějíce francouzskou půdu, pro-
síme vás, hluboce dojati, byste přijal ujištění
naší upřímné vděčnosti a abyste tuto tlumočií
všem, kteří s dojemnou srdečností zúčastnili se
všech projevů, jichž předmětem jsme byli. Jest
to Ruskem tolik milovaný a tolik
vážený národ francouzský, jemuž
posíláme upřímný dík svůj zároveň s naším
nejvroucnějším přáním zdaru.«
Car věnoval chudým města Paříže
100.000 franků, chudým v Dunkerku 15.000,
v Compigne 15.000, v Remeši 15.000 a
obětem výbuchu v Ripaultu u Toursu 5000
franků.
Při návratu pana Waldeck- Rousseaua do
Paříže zástupy lidu prozpěvovaly dle známé
jedné melodie: »Oů est le Tsar?« — »Kde
jest car ?e
Mikuláš II
Waldeck
Rousseau
Francie
Rusko
Paříž
Remeš
Ripaulta
Tours
O est le Tsar
15
article
Do pohraničné stanice Pagny sur Moselles
přibyl carský vlak v sobotu v pozdních hodinách
večerních. Německými úřady nebyl
zde uchystáno žádné uvítání. Také
nebyla učiněna na německém území žádná
mimořádná opatření pro bezpečnost carovu.
Carský vlak projel německým územím jako jiný
vlak obýčejný.
Zámek Compigne bude ponechán obecenstvu
k volné návštěvě v nynější jeho úpravě po celý
měsíc olovřen.
K sobotní přehlidce vojenské u Remeše
vyslán byl z Paříže, jak jame už sdělili, bez-
počet vlakův zvláštních. Při odjezdu jich zpí
valo obecenstvo v nich střídavě ruškou
hymnu a marseillaisu. Z Paříže odebralo se
k přehlídce přes 50.000 osob.
K snídani po přehlidce vvojenské, při ní
proneseny byly sdělené již velevýznamné při-
pitky Loubetem i carom, přizváno bylo 500
osob. Snídaně podávána byla ve volkém stanu.
do jehož stěn vloženy byly velké desky skle-
něné a při jehož vchodu vztyčovaly se vysoké
pylony, zdobené brněním a přilbicemi. S vrcholu
jich vlály ruské a francouzské prapory. Stoly
zdobeny byly růžemi »La France« a orchide-
jemi, Ve středu »čestného stolu«, jenž měl po-
dobu podkovy, sedéli carští manželé, po boku
cara paní Loubetová, po boku carové p. Loubet.
Na stole před sebou nalezla carova i kytičku
protěže, na jejíž růžové stuze zářila slov
»Porte bonheur«. Protěž a vřes jsou oblíbe-
nými květinami carové. Kylici takovou nalezla
carova na stole den co den za svého pobytu ve
Francii, jen barva stuhy střídala se vždy dle
dekorace síně.
Remeš
Loubetová
Pagna
Paříž
Le Franca
Protěž
Francie
16
article
Boisdeffre u cara.
Generál Boisdeffre, jenž od té doby, kdy
vláda Waldeek Rousseanova pro jeho ostré po-
stupování proti Dreyfusovi a jeho procesům dala
jej do příkaznosti, žije v ústraní na svém
zámku Boisdeffru, byl, jak již sděleno, carem
v pátek odpoledne přijat na žádost svoji vel sly-
šení. Generál přišel v černém občanském oděvu.
O 12. hod. odpoledne uveden byl do síně
audienční. Jeho rozmluva s carem
byla neobyčejně dlouhá, trvala dle
»Gauloisa« celou hodinu (dle vládních depeší
20 minut). Boisdeffre odepřel zpravodaji listu
»Gaulois« všeliké šdělení o obsahu hovorů svých
s carem, projevil ale uspokojení své nad tím,
jak jej car přijal. Dal prý lichotivě výraz své
vážnosti k hěmu, ke generálu, jenž jako někdejše
náčelník generálního štábu »tolik byl uč-
nil pro rozvoj francouzské ar-
mády a pro franko-ruskou allianei.« Audience
měla, pravil Boisdeffre dále, nejšrdečnější, ano
»něžný ráz«. Car připomenul Boisteffrovi jeho
činnost v Petrohradě, kdy s Alexan-
drem III. tři dni a noci pracova
nepřetržitě na rusko-řrancouzske
vojenské smlouvě. Potom mluvil can
o francouzské armádě s velikým úspokojením,
ano s nadšením a vyslovil se zvláště o no-
vém rychlopalném dělu frahcouzském, že jest
to »dělo skvostné«.
V okamžiku tom, byvši ovšem požádána
vešla i carová a podala ruku gen. Boisdeffrovi.
Rozmlouvala s ním hlavně o svém pařížském
pobytu. Když gen. Boisdeffres opouštěl andienční
síň, byl všemi přítomnými ruskými generály
okázale pozdraven.
»Byl to diskretní, ale významný projev,
kterýž platil — končí »Gaulois« zprávu svou
— nejen gen. Boisdeffrovi, ale i celé francouz-
ské armádě. Vládní kruhy jsou udiveny, zdr-
ceny vznešenou iniciativou carovou, jež off-
ciátní internacionalisty a utrhačně politiky těžce
stihla.«
Boisdeffre
Waldeek Rousseanův
Dreyfus
Petrohrad
Alexany
17
article
Diplomatické porady.
Mezi Loubetem a Mikulášem II. konala se,
jak se nám sděluje, před polední hostinou
opětná delší porada. Trvala colou
hodinu.
Po divadelním představení v pátek —
v noci již — pozval Mikuláš II. z no va
k sobě do komnat svých francouz-
ského ministra zahraníčních věc
Delcasséa a prodlel s ním delš
dobu v důvěrných úradách.
Dopoledne pak v sobotu před samým o
jezdem k vojenské prohlídce remešské konaly
se nové důvěrné porady mezi o b -
ma ministry věcí zahraničnýc h.
Telegramy.
Z Paříže, 22. září. (C.-B.) Pres. L o ube
zaslal ministrovi námořnictví L anes sl an o v
list, v němž klade důraz na to, že průplavní
loďstvo očekávání vládou a parlamentem v ně
skládané vždy v plné míře splnilo a že mu
k jeho výkonům blahopřeje.
V jiném listě, zaslaném ministrovi války
Andréovi se praví: Manévry podaly skvělý
důkaz o vojenské zdatnosti Francie. Defilování
u Bětheny bylo provedeno s uznání hodnousi-
lou a přesností. Armáda dobyla si znovu váž-
nosti našich vznešených hosti a důvěry vlasti.
Mikuláš II
Paříž
Francie
Běthit
18
article
List končí blahopřáním presidenta Loubeta
armádě.
Z Hamburku, 22. září. (C.-B.) Císat
Mikuláš a císařovna Alexandra přijel
sem dnes o l4. hod. odpol. a po několika mi-
nutách odjeli zase dále do Kielu. Ruský mi-
nistr zahraničních záležitosti hr. Lamsid orft
opustil dnes vlak, aby se odebral do Berlína,
odkud bude dnes večer pokračovati na cestě do
Petrohradu.
Z Kielu, 22. záři. (C.-B.) Ruští cla r šti
manželé přijeli sem dnes o 47. a byli při-
vítáni princem a princeznou Jindřichovou,
velkovévodkyněmi-dcerami, věvodou a vévodkyní
Petrovou z Oldenburku, jakož i prin-
cem Mikulášem Řeckým. Po přivítání
odebrali se carští manželé do zámku.
Z Pagny sur Moselle, 21. září. (C. -B.)
Císařský vlak přejel v ustanovenou hodinu
hranici. Krátce před tím zaslal car následující
telegram presidentu Loubetovi: Pod skvé-
lým dojmem ve Francii prožitých dnů cílíme,
eisařovna a já, potřebu opětovati Vám živě
výraz pocitů, jež nás ovládají. Hluboce pohnuti,
opouštějíce půdu francouzskou, prosíme Vás,
abyste přijal výraz neší upřímné vděčnosti a vy-
řídil jej všem, kdož se zúčastnili s tklivou
srdečností projevů sympatie k nám. Ruskem
tolik milovanému a váženému národu francouz-
skému vzkazujeme svůj upřímný dík a připoju-
jeme naše nejsrdečnější blahopřání. Mi kulás.
Loubet
Jindřichová
Petrův
Oldenburk
Mikuláš řecký
Hamburk
Kiel
Berlín
Petrohrad
Pagna sur Moselle
Francie
Rusko
Císat Mikuláš
Loubet
19
article
Z Paříže, 22. září. (C.-B.) Po ukončené
včerejší vojenské parádé požádal president pa-
řížské municipální rady Dausset o slyšeníu
cara Mikulášo, jež mu bylo povoleno.
Dausset vzdal císaři hold městské rady a
tlumočil zároveň litost obyvatelstva pařižského,
že nemohlo císaře pozdraviti jako v roce 1896.
Císař poděkoval a zmocnil Dausseta, aby
vyřídil svým kollegům dík za pozdravnou
adresu městské rady, kterouž obdržel v Dun-
kerku. Po snídaní byl Dausset opětně přijat
ve slyšení carem, jenž vyslovil politování nad
tím, že tentokráte nemůže do Paříže přijeti, ale
jest prý jeho přáním opět brzy hlavní město
Francie navštíviti.
Dausset
Mikulášo
Paříž
Francie
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
l V Praze, 22. září. (Sch vádle n
zemský zákon. Zákon, přijatý sněmem
království českého, jímž se udilí právo veřej
nosti městské nemoenici v Děčíně, byl eísařem
schválen dne 13. t. m.
Politické zprávy zahraničné.
Attentát na Hannu.
Nejdůvěrnější přítel Mac Kynleyův, ba jeho
»zlý duch«, jak všeobecně zván býval, jenž
také milliony svými prosadil jeho volbu, — se-
nátor Hanna byl by stal se nyní málem rovněž
obětí attentátu. Při jeho návratu z Mae Kin-
leyova pohřhu hozeny byly dva těž ké
kameny do vozu jeho. Útočník nebyl
vypátrán.
Roosevelt jest přes svůj nodpor (zdaž
pravdivý či líčený ?) neustále střežen celým zá-
stupem tajných policistů, kteří ho všude půšky,
v povozech i na kolech doprovázejí.
Hanna
Mac
Roosevelt
Praha
Děčín
Mae kino
21
article
Nejnovější úspěchy Burů
zjitřily velice veřejné mínění anglické. Toto stále
ostřeji obrací se proti vládě Chamberlainově,
zvané Salisburyovou, a činí ji zodpovědnou za
tyto porážky. Zvláště ostré posudky pronášejí se
o výcviku důstojníků. Ku podivu, vytýká se
vládě i spořivost nemistná, ač válka stála již mil-
liardu. Ovšem byla ze spořivosti zanedbána různá
opatření k rychlejšímu vedení války, ale spoři-
vost ta nijak nevadila, aby důstojníci zahrnováni
byli skvělými platy, a opatřováni hojným slu-
žebnictvein a všemi možnými na válečném pol
zbytečnými titěrnostmi. Budelli musíti vláda an-
glická nyní žádati za další značné obnosy k
vážnějším účelům válečným, dostane se jí za
to v parlamentu za dosavadní její z vl áš t n
»spořivost« ostrých a oprávněných výlek. »Rhein.
Chamberlainův
Salisburyová
22
article
Vestf. Zig.«, jež bývá často mluvčím transvaal-
ského vyslanectva, ohlašuje nyní, že bude sku-
tečně teď na prospěeh Burův u Anglie zakro-
čeno. Nikoli prý ale carem (snad tedy vládou
holandskou, Rooseveltem či haagským soudem
smírčím V), nabpak prýcar slib svůj, daný krá-
lovně Viktorii, že zachová v tomto velkém sporu
neutralitu, obnovil za schůzky své nedávné ve
Fredensborgu i vůči Edvardovi VII. a od té doby
také počínaly prý si listy anglické opět troufaleji.
Tak zmíněný list. Mluvíli ostatně i tentokráte
za transvaalské vyslanectvo, jent-dosti pochybno.
Napak některé burské kruhy vykládají si vý-
roky carovy v posledních jeho přípitcích, že
dvojspolek chce mír, ale že chce také dbáti
spravedlnosti a rovnováhy sil,
jako ohlášení nějaké třeba sebe mírnější inter-
vence carovy. Náleží však i k tomu silná dávka
optimismu. Bohužel, ale jen tato intervence
mohla by Burům prospěti. Intervenci holandské
vlády neb haagského soudu smírčího, Anglie by
prostě odmitla, Roosevelt pak bude od inter-
vence zdržen jistě svým okolím. Burové budou
se tedy musit ještě i nadále spoléhati jen n
v lastní sily. Na štěstí nejsou tyto ještě ani
z daleka vyčerpány. Poslední úspěchy jasnět
prokázaly.
Roosevelt
Edvard
Bur
Burová
Anglie
23
article
Volební ruch.
Volební ruch.
Důvěrníci strany svobodomyslné v So-
botce usnesli se kandidovati za poslance na
zemský sněm království českého za skupinu
měst Nová Paka, Lomnice a Sobotka pana Jin-
dřicha Maštálku, městského tajemníka v So-
botce a říšského poslance.
Z Klatov, 22. září. (Tel. »N. Lře) V
dnešní schůzi voličů okresu klatovského přijatu
po řečech pp. Kovaříka a dra. Dyka, s nadše-
ním přijatých, jednohlasně kandida-
tura poslance Kovaříka.
V posledním čísle »Náchodských Listů«
ze dne 20. t. m. uveřejněna byla patrně na
základě nesprávné informace s některé strany
mylná zpráva, že vyslovil dr. Jan D vořák
z Opočha agrární deputaci ochotu, že přijal
by nabízenou mu »samostatnou« kandi-
daturu. Jedním ze členů řečené deputace doví-
dáme se zcela autenticky, že pravdou jest pravý
opak řečeného tvrzení. Uznala totiž řečená
deputace úplně důvody pana dra. Dvořáka pro
odmítnutí samoslatné kandida-
tury jakož i motivy, že nebylo by ani slušné
ani pro voličstvo prospěšné, aby poslanec za
účelem dosažení mandátu trhal svazky se stra-
nou, k niž dosud náležel. V příčině nabízené
kompromisní kandidatury deputací řeče-
nou ponechal p. dr. Dvořák voličstvu na vůli,
nechť samo rozhodne, zdali novou volbou chce
mu projeviti důvěru a dáti zadostučinění nebo
nikoliv.
Jin
Maštálek
Kovařík
Dyk
doktor
Dvořák
Nová Paka
Lomnica
Klatovy
24
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Neobyčejně poutavé jest stanovisko
stran, mimo kompromiss národních skupin sto-
jíeích, jak se jeví v zrcadle jich duší, včerejším
jich tisku. Co nejvíce zaráží samostatné podni-
katele volební spekulace, jest ta okolnost, že
zahájením národní jednoty, jmenem kteréž kom-
promisní tři strany národní do zemských vole
vstupují, vzata všechna oprávněnost separatismu
od národního tábora, nechť se děje pod jakou-
koli záminkou. Všeobecně cítí se, že český lid
má dnes právo netrpěti žádných výkrutů.
jmenem jichž staví se určité strany mimo ná-
rodní státoprávní šik i připravují tak společnému
nepříteli zadostučinění, že jednota českého národa,
uzavřená vůči všeněmeckému nebezpečí, přece
jen není úplná. Lid český srostění sil svého bu
doucího zastupiřelstva uvítá přirozená s napro
le
český národ
25
article
stým zadostučiněním i ochotně potlačí hořkosti,
vznikající z intimních obětí, jaké jej kompro-
miss stál působením různosti strannických, ve
prospěch společné věci národní odstavených.
Strany, kteréž nad tuto společnou věc národní
kladou ještě stanovisko stavovského prospěchu
a nejsou s to, sociální čásť svého programu
myšlence národní jednoty podříditi, těžko nyní
obstojí před tváří národního voličstva. Mocné
dvě události politické, kompromiss v kurii velko-
statkářské a jistota, že velká většina německého
zemského zastupitelstva bude všeněmecká, způ-
sobily ve veřejném mínění českém obrat jedno-
tící a vše, co ve vlastním národě českém bude
ve volebním hnutí působiti rozkladně na tento
útvar, stiženo bude příhanou rozkolnictví. Zcela
na licho vyzní tudíž včerejší, úder na národně-
sociální buben, jímž má býti uzavřený kompro-
miss v české veřejnosti diskvalifikován. Národně-
socišlní vůdcovstvo v duchu vidi už velitel-
ský posunek národa, jímž se ukazuje cesta
zmizení z jeviště všem dissidentům, kteří
živou mocí nechtějí pochopiti, že v tomto oka-
mžiku vypadají už jen jako neoprávněná těžíř-
stva zlatých mandátů ze sloje důvěry národní,
a proto podkládá kompromissu podněty nanejvýš
sobecké, namitaje, že byl uzavřen v zájmu
stranniekém, nikoli však v zájmu národa. Strana
a lidé, kteří politiku národa považují nejvýse
za prostředí, na jakém by nejlépe opravili svou
pohmožděnou fortunu, nejsou schopni oceniti
boje, kteréž nutno bylo prožiti nejen vedení
strany — v tom případě mluvíme o straně
mladočeské — ale i spolupracovníku jejímu,
kterýž nejen při vzniku, ale při vyvreholení
vývoje strany stál po jejím boku jako sou-
činitel rovnocenný, a tu mluvíme za sebe l
26
article
V té chvíli, kdy. jedině poznané dobro
národa rozhodlo — mluviti o sobectví národní
strany svobodomyslně bylo by mrzké, kdyby
stunovisko národně-sociální nebylo tak živým
výrazem volební úzkosti, jejímž výkřikem jes
celý včerejší její článek. Co se týče pak zjevů
jinostranných, dlužno zajisté k tomu poukázati,
že slib přistoupení k jednotě národa — po volbách
jest přespřiliš průhlednou záminkou k roze-
štvání jednoty národa před volbami. Je-li meč
národní jednoty výborem celého národa prohlá-
šen za jedině výdatnou zbraň proti Němcům,
postupujícím s výbojností dosudo nepoznanou,
že se má před volbami rozbíjeti, aby se potom
namahavě z kusů zase spájel ? Strany, kteréž
nabízejí ruku k smíru povolebnímu, s pod-
mínkou jenom, aby jim bylo popřáno volebního
vybouření, už nemohou ani dáti pádnějšího do-
kladu o tom, že volební osudí považují vý-
hradně jen za osudí stěstěny svých vlastních
vzácných osob! Kdo s takovým heslem po-
velební svornosti a jednoty národní vstupuje
do voleb, ukazuje, že se mu jedná jen o boj
a o takové rozeštvání protiv, že jich smíření po
volbách bude ještě velikou otázkou, na niž dnes
z těžka lze přisvědčiti s neomylnou pravdě
podobnostíl
Němec
27
article
— Jak vypadů to u souseda? Máme
dost činiti se svou vlastní domácností, tak že
sí příliš nevšímáme toho, jak vypadá to u sou-
seda. A přece děje se tam leccos, co by za-
sluhovalo—našfpozornosti Předevěfm pudi
k tomu poukázáno, že se Schönerer se svým
heslem: »Chceme spolknout celé Čechy a ne
jen kraj německý«, ukvapil. Všeněmei eítí ne-
udržitelnost jeho a stydlivě, jakkoli znatelně se
znenáhla od ného emancipují. Zdá se ostatně,
že chance jejich nejsou tak skvělé, jak z po-
čátku se za to mělo. Dle výpočtu, ovšem že
listů pokrokovýeh, bude prý výsledek voleb asi
následující: Pokrokářům připadne prý mandátů
23, rovnéž tolík Všeněmcům, německým nacio-
nálům 18 a německým agrárníkům 4. Dva
mandáty, mezi nimi budějovický, nejsou prý
jisty. Dle toho patrno, že němečtí sedláci ne-
dají se svésti k nějaké formaci stavovské,
kterou by se myšlenka národní poškodila. Lu-
xus ten domnívají se že mohou si dovoliti jen
někteří rolníci naši.
Čechy
28
article
— Sestupování se různých českých
stran v jedno není nepřátelskému tisku dva-
kráte po chuti. A je přirozeno, že také t
z české společnosti, kteří do kompromissu státo-
právních stran nebyli pojati, prohlašují to, co
se bylo stalo, za kapitulaci strany svobodo-
myslné. O tom mohou míti jiní ovšem názory
jaké se jim zlíbí, jenom když strana sama jest
si vědoma toho, že o čemsi podobném nemůže
býti řeči. Svírá-li odpůrce řady, musí
toho býti přirozeným následkem, že ve sťraně,
druhé seyrou se také, tím spíše ale, když ten
jenž nám býti měl v zápasu pravým křídlem,
o něž jsme dle své politické ordre de bataille
měl se opírat, na svůj vrub uzavře shodu s ne-
přítelem. Na příště ve třech nuancích a v při-
rozeném rozvrstvení politiekých stran postupo-
vati bude naše národní armáda. Pevné a mocné
mladočeské centrum, pohyblivé odvážné levá
křídlo a temperující křidlo pravé. Společným
heslem pak všech tři proudů zůstane rovné
právo národa našeho, státoprávní neodvislosta
politická volnost. Německé listy, jež nejsou
zvyklé diplomaticky tajiti úspěchy své a po-
rážky, oceňují význam českých kompromissů,
z nichž ovšem nejvíce se jim libi kom-
promiss, uzavřený s německými velkostatkáři.
strana svoboda
29
article
»N. Fr. Presse« ovšem význam popírá a do-
kazuje, že prý to, co na říšské radě stalo se
na náš návrh, nemůže býti na sněmu nám
křivdou, naopak, že prý kompromissem a uzá-
koněním nového volebního řádu jen získáme,
poněvadž naše majorita bude na sněmu trvalá.
Zdali to sesílením vlastních řad, když se z nich
povoluje hned 21 míst nepříteli, o tom nemůže
býti přece dlouhých řečí, zejmena když se tak
stane v okumžiku, kdy nepřítel ten prohlašuje
se i proti nejmenšímu spravedlivému ústupku uti-
skovanému národu našemu a když staré heslo vymě-
ňuje za nové, jež zní: národ český musí býti zničen.
Velkostatkářům 17. říjen 1899 ovšem nic ne-
znamená, byli by šťastnějšími, kdyby vůbee
jiného úřadování a jiných škol než německých
zde nebylo a kdyby národ český vů-
bec nebyl národem ve smy slu
ethnografickém, nýbrž jen náro-
dlem politickým, u nás ale pod dojmem
této události, která nás poučila, že
diktátu německo-nacionálnímu
kloní se i státní autorita i když
o to jde, zlomit právo, na všechino
jinak pohhižíme než před tím. Ž
viládě také s olsiku pleni čes ký ck