Ročnik XXXXI.

V Praze, ve čtvrtek dne 13. srpna 1903.

Číslo 220.

Na ranní a odpol. HIsty přad,lácí se v Praze v administraei na mě sín na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvají čenáškes nl naví leta: . ! . 7 k s0h ve slislkách: 2 K sot na něsie- Peštoui nn tvrt leka . . . . 8 K on so dvojí zisllken kEi na pněsí na čtrrt let

Mezi Vídní a Peští. Včera přibyl panovník ze svého letního po bytu v lšlu do Vídně, kdež dnes v Schönbrunnu konati se budou důležité porady s vojenským odborníky, jakožto průprava k řešení kris uherské. Řešení krise uherské stalo se nalehavým jak se podobá i pro poslední sensační událost na Balkáně, jež nevylučují možnost zakročen mocnosti nejvíce interessovaných, Ruska a Ra kousko-Uherska. Proto se tentokráte návštěvě ru- munského krále v Išlu přikládá hlubší význam kteroužto domněnku sesiluje i okolnost, že za pobytu jeho přítomni byli u panovníka i ministn zahraničných záležitostí hrabě Goluchowský i ná- čelník generálního štábu Beck. Polským časo- pisům se píše z Vídně, že rozsáhlejší akce vel- mocí na Balkáně jest pravdě podobně dosti blízká, a časopisům uherským se oznamuje z Bělehradu, že záležitosti srbské nabývají rázu povážlivého, ba napovídají, že se schyluje Srbsku k vnitřním nepokojům. Také se vzpomíná pozoruhodného výroku panovníkova k deputae pluku jízdeckého, jenž slavil výročí svého za- ložení, že doufá, že udá se pluku v krátké době jež pokročilému věku panovníkovu ještě zbývá. osvědčiti dávnou věrnost. Poměry balkánské nabyly zavraždéním ru ského konsula Rostovského a novým vzplanutím povstání makedonského tvářnosti z míry hro- zivé, a tento stav jejich nemůže se vyloučiti z řady činitelů, s nimiž je počítati při uklizení zmatků uherských.

Další ješté závažnější okolností pro řešen krise uherské jest účinek její na ústrojí této poloviny soustátí. Jesi známo, že již jmenování hraběte Khuena-Hědervára přimělo pro změnu branné předlohy v Uhrách předsedu ministerstva této poloviny soustáti, dra. Körbra, že podal žádost za propuštění, jejíž vyřízení znamenalo jeho porážku, ač demisse jeho nebyla přijata. Dnes budou se konati v Schönbrunnu opětně porady vojenské, jak se zachovati ku požadav- kům uherským za „znárodnění“ uherské části společné armády, a ježto se asi sotva obejde bez dalších ústupků stanovisku maďarskému, octne se dr. Körber opětně v tísni, a bude mu bez- pöchyby opětně učiniti důsledky z odporu, jejž již poprvé dal na jevo. Či spokojí se tentokráte s danými poměry a vyřízením žádosti za pro- puštěnou hned při prvním konfliktu s Maďary o brannou předlohu podané? Časopisy německé, dru. Körbrovi blízké. ovšem si vedou, jakoby svůj odpor proti madar ským požadavkům stupňoval; z této strany bylo totiž proneseno, že nutno sáhnouti k rozhodným prostředkům na obranu jednoty armády; a jak jsme včera doložili, ozývá se bojovnosť ve všech odstinech německých stran „jménem všech ná- rodů“ této poloviny říše, ba i opposice prý by se postavila po bok dra. Körbra, kdyby pronesl silné slovo, ač odstrčení národové v Čislajtanii nemají nijakých nutkavých příčin, aby se posta- vili do těchto německých řad.

Potvrdí-li se zpráva, že panovník již v pátel se odebere do Uher, že tedy pro předběžné po- rady vojenských odborníků a vyslechnutí názorů dra. Körbra vyhražen jest pouze jediný den, nutno za to míti, že hlavním předmětem porad bude jen vůdčí zásada dalšího vývoje záležitosti branné, aniž by se vešlo do jednotlivých podrob- ností, jak by se měla prováděti. Tomu nasvědčují i projevy všech vážných politiků uherskýcha i předáků opposičních, že jim hlavně záleží na uznání správnosti zásady maďarských poža- davků, provedení pak že může se díti postupně v nejbližším desetiletí, dle toho, jak toho po- vaha těchto požadavků předpokládá; přeložení důstojníků uherských ku plukům uherským n př. má se díti ihned a urychleně, kdežto doplnění sboru důstojnického na plný počet pro pluky uher- ské potřebný, by se dělo rozmnožováním chovanců na ústavech vojenských. Příchodem panovníkovým do Uher počne vlastní těžký úkol urovnání rozhárané situnce v Uhrách. Panovník nejprvé vyslechne čelné po- litické osobnosti uherské, seznam jejich jest prý velmi rozsáhlý, slyšeni budou prý i tři předáci ze řad opposičních. Tím se ovšem protáhne řešení krise ministerské na několik dní, a lze tudíž z to míti, že rozhodnutí se nestane dříve, než koncem přištího téhodne , nenastanou-li nějaké nepředvídané potíže.

Tyto mohou vzniknouti nejen se stanovisk opposice, jež právě ústy Košutovými ohlásila studentstvu peštskému za ovací straně neodvis- lých a osmačtyřicátníků v úterý večer uspořá- daných, že povede boj potud, poku nebudou národní požadavky s ch vá- leny, ale mohou propuknouti i ve vlastn straně liberální, v níž odstoupením hr. Khuena- Hědervára opět její četné odstíny jsou plny zájmů pro různé ministerské kandidáty. Všecky časopisy liberální strany jsou samé napomínání. aby strana vládní zachovala jed- notul Tak volá na př. „Pest. Lloyd“ : Nejnezbyt- nější podmínkou úspěšné akce ku překonán obrovských potíží jest, aby většina si vedla jako strana jednotná, a ne jako volné sdru- žení zájmových skupin a osobních přívrženců. Bylo by s politováním, kdyby v liberální straně se opětovaly zjevy a události jako když odstoupil Szell. To by bylo dnes ještě osudnější . . I odstupující předseda ministerstva zvláště důrazně napomínal v klubu většinu, aby zacho- vala svou jednotu. Než přes takovéto napomínání jest jisto, ž každá z různých skupin vládní většiny pořádá zvláštní porady, že agituje pro své zvláštní oblí- bence, ba, vyslovují se obavy, aby skupina bý- valé národní strany se neustavila opět jako zvláštní klub. Proto četní předáci vládní strany na kvap pořádají nezávazné porady, aby za- chránili jednotu většiny dohodou o hlavních zá- sadách, dle nichž jest v tomto okamžiku po- stupovati. Rozumí se samo sebou, že se uvádějí vše- možná jména, jakožto příští předsedové minister- stva. Jednotě strany vládní, posavadní většiny má se pomoci tím, aby v ministerstvu byly za- stoupeny všecky důležitější skupiny její.

Myšlénka, aby se zřídilo jakési přechodní ministerstvo, zdá se býti již odbyta; namítáť se, že by to bylo vlastně další prodloužení nejistoly a- zmatků, a že by takové ministerstvo ve sněmu vůbec nie nepořidilo. Příchod panovníkův do Pešti, vykládá předn vládní list, zdá-se tomu nasvědčovati, že koruna si přeje důkladné a konečné ozdravení parla- mentní i politieké situace. Prozatímní minister- stvo by se dalo právě tak jmenovati z Išlu neb z Vídně. Přichází-li panovník ze svého letního pobytu do Pešti, jest tím již jasně označeno, že jde o utvoření ministerstva na pevném, trvalém základě. Mužové, kteří nyní přijdou na jeviště, musí býti vůdeové a nikoliv prostí kom battanti. Uvidíme, Politické zprávy domácí. Hromadná návštěva Poláků v Pešti. Dne 19. t. m. přijede do Pešti obrovská polská návštěva. Mluví se do konce o 1000 osobách. V uherských listech už nyní polské hosty radostně vílají. Studenti dali na rohy hlav- ního města nalepiti plakáty, kterými vyzývaj všechno obyvatelstvo, aby se k »bratřím Polá kům« mělo přátelsky a pohostinsky. Provolání je psáno slovy nadšenými. »Přijíždějí Poláci Ta zpráva dostačí, aby rozehřála naše srdee. abychom z hrudi, přeplněné radosti, zvolali :A žijou bratří Poláci! Srdce živěji bije v poci tech radosti, která nás čeká. Jest na nás, aby chom milým hostům připravili v naší svobodné vlasti krásné uvítání.« Přes 200 poštských spolků vyjde s pra pory na peron. Od hranice vítáni budou na každé stanici místnými deputacemi. Do Hatranu vyjede jim v ústrety deputace peštská. Na pešt- ském nádraží po výměně řečí maďarské pěveck

spolky zapějí polskou hymnu »Bože coš Polske« Vjezd do města bude triumfálný. Po banketě na Markétině ostrově bude národní slavnost, jež skončí taneční zábavou. Druhý den bude pro- hlídka města, královského hradu, parlamentu atd. Třeti den bude návštěva museí, obrazové galerie a výlet na Švábí horu. Večer parádné představení v opeře. Čtvrtý den výlet do Ka menného mostu. Večer odjezd zvláštním vlakem. My Čechové srdečně se radovati budem z této návštěvy, která bohdá zůstane památnou událostí. Jest na čase, aby nejen Slované, nýbrž všichni národové rakousko-uherští dobyli se ze spárů německého draka, jenž je otravuje jedo- vatým dechem národního zášti a chce, aby se dále otravovali sami, jsouce jím otráveni. Úhři, Poláci a Čechové jsou tři pilíře středoevrop- ského státu, jenž jest jejich potřebou a musi býti zřízen dle této potřeby a idef, které pro- chvívají národy, kteří jsou jeho základy. Prot Čechové s upřímnými pocity budou svědky uhersko-polského zbratření,

Německé stěhování z Haliče. Za císaře Josefa II. byli do Haliče, zvláště do východní, ruské, uvedeni němečtí kolonisté jejichž počet dosáhl za našich dní 200 000 hlav Čásť haličských Němců v stol. XIX. se popolšťo vala, ale od té doby, co rozvinut prapor vše německý, prapor universálné říše německé světové organisace Němců, tento proces se za stavil. Haličtí Němci, jako dříve, byli blíže Po lákům, v posledních desítiletích se přiblížili těm haličským Rusům, kteří tvoří stranu Ukrajino filů a jsou obdivovateli a tak věrnými spojen Němců, že v přitomné době nemají mezi Sl- vany věrnějších. Ukrajinofilové zřejmě prohla- šují Slovany za své nepřátele a Němce za své přátele. Bosenská vláda povšimla si haličskýeh Němců jako zvláště schopného materiálu ke kolonisování Bosny. Jsouť kovaní Němci a vlád- nou dvěma slovanskými jazyky, polským maloruským. Kolonisté, odcházejíce do Bosny, postupuj své pozemky ukrajinofilům, načež polské listy nemálo žehrají.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 12. srpna. Komiti znova při práci

Dop. „N. I. Ze Soluna, 10. srpnsvKomiti bulharštis tedy zahájili novou povstaleckou činnosť. Činí to anebo dělají se, že činí naproti radám vlády bul- harské i bulharského exarcha v Cařihradě. Bouř se proti všem, proti nepřátelům i proti těm, ktere si měli získati za přátele a spojence, prve než poprvé vystřelili: proti svým rodákům srbského jmena. Srby už nevraždí pouze, nýbrž i vypaluj jejich domy i stohy, aby je ožebračili, do zou- falství uvedli a postavili před volbu jednohoz dvojího zla: buď se přidati k bulharským po vstalcům anebo trpěti dále od nich i hloupých Turků. Dynamit stává se nejužívanější zbran komitů. V poslední době zavraždili 3 Srby u vs Barbareva v prilepském okresu. Vůdce komitů na Bitolsku, Čakalarov, pro- vozuje na srbském obyvatelstvu horší útisk,ž překonává Turky i Arnauty. Žádal od srbskýeh vsí, aby dávaly přístřeší a bezplatnou stravu ko- mitským četám. Srbšti sedláci mu to odepřeli z toho důvodu, že sami ničeho nemají, div hlady neumírají a nic jiného, než hladovou smrť před sebou nemají, jen co nadejdou zimní měsíce. A v takovém nedostatku mají bezplatně vydržo vati své rodiny, turecké vojsko i bulharské čely Čakalarov dal zabiti po dvou Srbech ve vsech Konomlatech i Zdivišti a oběsiti po dvou ze vsí Kosince a Smrdeže, odkudž je sám rodem Účelem těchto krutých vražd je zastrašiti oby vatelstvo, aby bylo komitům po vůli. Při tom všem komiti hledí dodati makedon

ským Bulharům chrabrosti pověstmi, že na pod zim povstanou také Srbové a že Srbsko postav se za srbské komity tak, jako Bulharsko stoj zt bulharskými. Hovoří se, že okolo Skoplje je 600 komitů Rozděleni jsou na četičky po 8—10 m. Komiti ve Skoplji mají prý v umluvený den házeti dy namitové pumy a zapáliti erárné budovy. Jak mile se to stane, čety z okolí vpadnou do města a začnou rubati Turky a snad také Srby. Co je na těch pověstech, ukáže se Nejsou pravdě nepodobny, ale možno jest i to že je rozšiřují buď Bulhaři, aby zastrašili Turky anebo Turci, aby se zfanatisovali proti Bul harům. Před několika dni dva komiti ranili v Te tově bulharského protepopa Mi- sajla. Dali mu lehčí ránu do nohy a těžkou do hrudi. Protopopův sluha ranil jednoho z na- padačů. Protopopův syn šel otci do Skoplje pro bulharského lékaře, ale tamní bulhar sky mitropolit Synesij zapověděl lé kaři léčitiraněného protopopa M sajla.

Tenfo neslýchaně bídný skutek biskupův se vysvětluje tím, že Synesij měl v přepa- dení Misajla prsty, což není pravdě nepo dobno, neboť vladyka Synesij už dříve se tako vými věcmi zabýval. Na př. dal, deset tomu let v Podporci bitolského vilajetu zavražditi popa Slojana Krstiče. Ovšem Krstič byl Srb, a M sajlo Bulhar. Protopop Misajlo byl donesen z Tetova na léčení do Skoplje, kde zemřel. Mrtvola byla od vezena nazpět do Tetova a tam pohřbena. Že Misajlo padl bulharskou rukou, vy světluje se pomstou za to, že tetovšti Srbové p 25 letech obdrželi tyto dni dovolení od Porty aby si obnovili starožitný tamní chrám. Bulhař kladli za vinu Misajlovi, že tomu nezabránil, čímž se stal v jejich očích nehodným, aby ho země nosila. Jiná příčina ubití protopopa Misajla je ta že byl, jak se praví, jediný živý svědek zavra- ždění archimandrita Jezikijla, jenž byl ochoten monastýr Lešak, staré záduší srbského cara La- zara, odevzdati Srbům, jimž po právu patří. Z to jej biskup Synesij dal ubiti a protopop Mi- Dejčin sajlo o tom věděl.

Turecká mobilisace. Turecko ještě nerozpustilo vojsko, kter chová ve svých evropských provinciich. Počel jeho se páčí na 250.000 m. Již zase povolává do zbraní nové síly, totiž maloasijské záložníky (redify). Válka s Bulharskem může vy puknouti každý den, neboť Turecko je viní, že stojí za makodonským povstáním. Válk tato se přes leto zdržela jen tím, že Turecko na doporučování Ruska a Rakouska chtělo Bul hary uspokojiti reformami. Celá tato věc se ne zdařila. Reformy neprovedeny, amnestovaní Bul haři znova tvoří povstalecké čety a z Bulharskt k nim znova přiblhají dobrovolníci, ano povstán plane již větším plamenem, než na jaře. Jestl co ještě může vypuknutí války zdržeti, je to so betní událost bitolská. Avšak tu vypuknutí malo války se zdrží jen proto, aby bylo dechu k vále velké, jejíž mračno visí Evropě nad hlavami. Carská pomec Polákům. V týž osudný den, kdy nebývalá živelná po- hroma stihla jižní Čechy, navštiveny byly krupo- bitím a povodní také Slezsko, Halič a Ruské Pol- sko. Car Mikuláš nemeškaje, poslal do Ruského Polska svého pobočníka knížete Obolenského s peněžitou pomocí. Kníže Obolenský v průvodě gubernátora Ozerova objíždí Kelecko a rozdává carskou podporu postiženým rolníkům. Na ro dinu přicházi přes 1000 rublů. O projektu smírčího soudu mezi Francií a Anglií uveřejňuje pařížská revue Questions d plomatiques et coloniales« zaji mavou anketu, již uspořádal mladý publicista

V srobném prodejíi rnnní číslo o sobě . . . za odpsledn . . . za 2h Ve dlislkách na venkovs rasní čílo. . . . . sdpoleání . . . . . . . . . 3 Insera t platí se hotové keple Přežpliiceni a inserty přijímá dmini- strace v Mariantžé ulici č.3 Tan nacházají sa též redak o dskárna a skpediee „Národnich Liiita Rukopisy se nevraceji

G. Louis-Jarav, známý též z českých styků. Přední politikové projevují své náhledy o myšlénce smírčího soudu, jenž znamená vý- sledek nynějšího přátelského poměru anglofran- couzského. Proslulý spisovatel národohospodářský a sociologický Anatole Leroy- Beaulie prohlašuje, že je rozhodným přivržencem smírčí a smírné smlouvy Francie s Anglií. Tím by se předešlo podrážděním, vyskytujícím se při jistých otázkách politických a koloniálních. Smlouva t by byla dobrodiním pro obě země. Není obavy. že by tím bylo otřeseno alliancí s Ruskem, jež by samo následovalo příkladu toho, neboť při- rozeně car Mikuláš II., jenž vyvolal haagskou konferenci míru, musil by souhlasiti s projektem, sloužícím míru národů civilisovaných. Vietor Běrard rovněž si přeje přátelstve s Anglii a vše, co by je mohlo podporovati, je mu užitečným a vlasteneckým. Robert de Caix, redaktor »Journal des Débats«, posuzuje věc velmi střízlivě a není pro smlouvu všeobecného smírčího soudu, a vypo- čitává nevhodnosti jeho v praktickém životě. Poslanec Denys Cochin nevěří v možnost trvalé smlouvy arbitrážní. Myšlénka je zajisté blahodárná, ale těžko ji realisovati. Vyskytnou se obtiže při kterékoli záležitosti. Teď se zdá vše snadnější, poněvadž právě zájmy obou zemí se nekřižují nikde významněji. Anglie je vedena ve své nynější politice jen obavou před svými mocnými soupeři Německem a Ruskem. Posl. Francois Deloncle je rozhodným příznivcem permanentní smlouvy smírčí, ale na- před musí býti vyřízeny důležité otázky s Apglií. Prof. Louis Renault, jenž je odborníkem v otázkách mezinárodního práva, nechtěl se vy- jádřiti o úmluvě francouzsko-anglické, ale pan Jaray cituje spisy Renaultovy, z nichž vysvítá jeho sympatie k smírčím soudům mezinárodním, jež jsou dílem pokroku a míru.

Sociální demokracie v Německu. Konservativní strany německé a s nimi i národně liberální, nemohouce zapomenouti po- rážky, kterou způsobila jim při volbách do říšského sněmu německého strana sociálně- demokratická, dohodly se nyní na společné akci k potření sociální demokracie, ke které verbují nyní i kruhy svobodomyslné. Za zminěným účelem zřizuje se nová ústřední kancelář v čele komitétu, který tuto práci podniká, nale- zají se z konservativců hr. Kanitz, Malt- zahn a jiní s předáky národních liberálů. Tajemníkem komitétu bude žurnalista, který ucházel se o mandát do říšského sněmu ně- meckého jako kandidát svobodomyslné strany lidové.

Zmíněný komitét shání nyní pro svou akci potřebné hmotně prostředky a hodlá vydati provolání, jež opatřuje podpisy. O tyto ucház se také u přívrženců svobodomyslného sdružení a zasílá jim přípisy, v nichž se praví: »Zasílám vám tiskopisy právě se zřizující ústřední kance- láře k potírání sociální demokracie. Jako spolek pro obehodní smlouvy slučuje členy nejrůzněj- ších stran ve prospěch určitého účelu, má také nová ústřední kancelář výhradně postaviti se jen proti sociální demokracii, avšak vůči všem občanským stranám zachovávati nejpřisnější neutralitu. Aby zajistilo se trvalé udržení této zásady, přejí si rozhodně liberální muží, kteří dali podnět ke zřízení ústřední kanceláře obstarávají prozatímní její správu, aby zejmena, když ke komitétu připojili se již četní muži z pravice, přistoupil k němu také větší počet vynikajících osob z kruhů svobodomyslných Toto verbování v řadách svobodomyslných nebude však míti valného úspěchu, jak pro- zrazuje poznámka »Berliner Tagblattu«, k uve- denému dopisu připojená. »Nebylo by nezají- mavo,« praví se v ni, »poznati ony »rozhodn liberální muže«, o nichž se v tomto dopise mluví. Mezi několika sty jmény, o nichž s sděluje, že je komitét získal, nenalezá se vedle četných známých politiků konservativních dosu

FEUILLETON. Ka. ) Objeví-li se ve výkladu lahůdkářského krámu nové ovoce, je hned poptávek u odborníků po jméně habitu, vlasti, pěstění a úpravě nového zboží. Jinak s ovocem dlouho nám známým Kávu zvykli jsme denně třeba i třikráte v od varu popíjeti. A přec málo komu napadne po- dobné otázky třeba jen samému sobě předložiti. A přece potřeba odpovědi tím naléhavější, čím je nápoje hojněji užíváno.?) Netřeba vykládati, že káva je odvar v mlýnku rozdrcených nebo výhodněji a správ něji3) na jemnou moučku roztlu čených či roze- mletých zrn, jež jsou semeny kávovníku arab ského (Coffen arabica), řídčeji několika jiných druhů kavovníku. Rostlina z řádu mařinovitých (Rubiaceae) čeledi Coffeae, tedy příbuzná na př. s naší známou mařinkou vonnou, je asi půvo- dem z východní Afriky (Habeše), nikoli z Ara- bie, kdež teprve v XV. století se rozšířila. Nej- častěji keř, ale i strom až 13 m. vysoký, s ko- žovitými, lesklými, tmavě a vždy zelenými listy a vonnými, bílými květy po 3—7 v paždí listu seskupenými. Pěstovati, ba i do květu bylinu přivésti možno při náležitém ošetřování i v do mácnosti, ovšem ne ze zrn u kupců prodáva 1) O. F. Cook, Sbade in coffee culture, Washing ton, 1901, rel. K. Sajó. Prometheus r. XIV. centů. PPotebuje se kávy asi 8 millionů mek *) Mistry v úpravě kávy jsou Turci. Mají ovšen praksi odvěkou. Již r. 1554 byly prý v Cařihrad první kavárny a k nám Turci nedobrovolně tak prví kávu zanesli, zanechavše ji v opuštěném ležen při odražení od Vídně r. 1683. Tehdy poprvé ve v řejné kavárně káva ve Vídni popljena.

ných. Plody vyskytují se často současně zral i nezralé na květonosných snítkách. Jsou bobu- lovité peckovice, našim třešním podobné, zelené. pak ž uté, červené, až posléze višňově fialové. Aby však po celý rok nebylo nutno vydržovat většinou drahé pracovní síly k česání plodů. zavádějí se kultury s kávovníky o jediné sklizn za rok (ostrov Tahiti se sklizní v květnu), nebo v krajinách zvlášť teplých o dvou sklizních. a pak v listopadu a prosinci. Plody dozralé až 14 X8 mm. dorů stajíeí spadávají a poskytují kávu nejlepší jakosti. Pravá Mokka, k nám ovšem nedovážená, je z takových zrn. Ale sbírání přivádělo by mnoh ztráty, podrost musil by býti draze odstraňován. čímž by konečně i kořeny kávovníků trpěly proto se plody se stromů setřásají, s keřů otr- hávají. Dužnatého obplodí zbavuje se zrno bud »za sucha«, nebo ve vodě. V prvém případě se plody na holé půdě, vydaně úpalu paprsků slunečních, rozloží ve vrstvách 20—25 cm. vysokých a zídkami z kamení se odděluje denní násyp od násypů předešlých. Plody chrání se před deštěm i rosou a tak po 3—8 týdnů kvasí a se suší. Kde v dobu sklizně připadají časté deště kvasí se v nádobách s otvory pro odtékán šťávy. V Brasilii zvláštními stroji zbavují plody obplodí, perou je a pak teprve suší. Za mokra děje se oddělování dužniny v nádobách s vodou. Trvá sice déle, alo je při něm kvašení tím stejnoměrnější. Zrna třeba ještě zbaviti pergamenovitého obalu, v němž po dvou se nalézají a tu a tam i v prodejné kávě ještě se najdou. To děje se ve zvláštních mlýnech mezi válci nebo pod stou- pami. Nékdy jen jedno ze semen se vyvinuje (káva perlová), ale zlepšení jakosti tím zrn nedociluje, jak často se soudi.

Zrno syrové obsahuje 13—2 proc. coffeinu. látky, jež kávě dodává hledaných vlastnost osvěžuje činnost srdce, plic i mozku. Nebyla- ovšem jménem kávy označena slazená, náhraž kami zbarvená voda, ani opravdová sic, ale příliš silná káva, jež zase oslabuje dýchání, po- buřuje krev, rozčiluje, vyvolává úzkosti i bolest v životě. Zrna zelenavě, modravě nebo žlutavě šedá — barva o jakosti málo rozhoduje, ostatněs i uměle získává — časem blednou, ale na jakosti. byla-li dobře uchována, získávají. Pražením, jež má se jen tak dlouho díti, až zrna zhnědnou a se slupují (ne až ztmavnou a dostanou silný lesk), pozbudou až 30 proceni na váze, ale získaj 25—30 procent na objemu a dostanou příjemné aroma, jež však snadno prchá. Aby vůně se ne- tratila, však bohužel i z méně šlechetných dů- vodů, totiž aby se váha zrna zvětšila, přidává se při pražení cukr, jenž zrno vrstvičkou obaluje a před vyprcháním silie trochu chrání. Aby váha ztracená pražením byla znovu zjednána, dociluje se ostatně i jinak. Teplá zrna vystavují se účinku vodních par, jichž dle váhy zrno až na 10 pro- cent pohltí. Glycerinem pak nebo vaselinem se opět dociluje dvojího: zrna zvětšenou váhu po- držují a nabývají více lesku. Káva ostatně po rušuje se ještě jinak. Syrová pomocí zrnsk zfor movaných ze zelenavé hlinky, pražená praženým zrny kukuřice, i obarvenými zrny z mouky sle penými. Kávovník, původně jako asi keř horský daří se nejlépe ve výškách 400—1000 metro nad hladinou, kde střední temperatura obnáší as 20° C. Měsíc trvá klíčení zrn, druhým rokem počíná se keř opledňovati, od třetiho roku je nej plodnější, asi dvanáctým pak rokem hyne. Ví

středností povětrnostních rostlina nemiluje; sucho i mokro snadno ji poškodí. Vyžaduje-li kávovník stin, bylo do nedávna sporno, dnes zdá se, že spor zajímavým výkladem je odstraněn. Mnoho stínu rostlině škodí, vytvořujeť tu málo listů i plodů, za to v polostinu výborně se daří. Ale i přímé slunce v některých končinách činí jej zcela úrodným stromem. Tak na Javě sázejí se kávovníky asi 8 metrů od sebe s hojným pod- rostem, aby prsť příliš nevypráhla, ani ve sva- zích nebyla lijáky splavována. Dorůstá tu 10 13 metrů výše a poskytuje průměrně 3—39 kg čistých zrn. Podobně na vulkanických půdách středn Ameriky, kdež průměrně nese 119 kg, vými nečně však i 10—20 kg zrn. Jinde však a vět- šinou sází se hustěji, opatřuje se mu stín roz- sazením větších stromů. Pak zůstává keřem. někdy dokonce i tak nepatrným vůči okolním stromům, že pozorovatelem může být i pře hlédnut. Také se někdy přiřezává, aby nehina zbytečně »do dřeva«. Na Portoriku stíní se mladé stromky banány (Musa) a ovocnými stromy Proč nutno kávovník pěstiti ve stínu jiných stromů? Ke stínění užívá se téměř výhradně stromů z řádu luštinatých (Leguminosae), jež na koře nech v nádorcích »vydržují si« bakterie, dodá vající rostlině důležité dusíkaté látky ve formě zvlášť »stravitelné«. Půda těmito látkami stává se žírnější. Nejde tedy toliko o stin stromů Inga lau rina (»guamo« na Portoriku) nebo Inga vera (guava«), nýbrž o toto zžírnatění půdy dusíka- tými látkami pomocí stínfcích stromů. Proto třeba jich zvláště v krajinách s půdách chudou.

Třeba vyvoliti rostlinu, jež místními po- měry i obchodními je nejvýnosnější. V Mexik na př. místo Pithecolobium dulce užívají »guay mochil«, mající plody podobné luskám svato- janského chleba (Ceratonia siligua) s chutnou dužninou. Je velice plodný i v nejsušších končinách a má i dřiví dobré. Jinde koná stejné služby nizoučká podzemnice olejná (Arachis hypogaea), zatlačující plevel a krýjíeí půdu před úpalem slunečním, jejíž olejnaté, pod zemí se tvořící plody — burské ořišky — iu nás se prodávají, jinde však na výrobu oleje, ba i za pokrm dobře se zužitkují. Doporučuje se i Mucuna utilis, Phaseolus semierectus Meibomia tortuosa (Desmodium tortuosum),z nichž poslední osvědčuje se ode dávna i při pěstění oranžů ve Floridě, zlepšujíe výtěžek jakostně a mnohotně. Divoký Indian svou vrozenou schopnost pozorovací — vidí i trávu růsti — poznal, že kaknovníku pod luštinatými stromy lépe se daří. Pěstoval je tedy pod nimi. Ziskuchtivý Evropan odkoukal to Indianovi a přenesl na zavedený kávovník. A konečně přichází věda a dodatečně vysvětluje i schvaluje indianskou praktiku Jinde věda svou theorií zase předcházt praxi. Kávovník trpí cizopasníky. Ve stínu vlhku zhoubnou plísní Hemileia vastatrix (na Ceyloně na čas obrátila zouťalé pěstitele kávy k jiné plodině, čaji), na slunci a v suchu hou- senky Cemiostoma coffeellum, vrtající v listech. Na Havaiských ostrovech škodí červec Pulvi- naria psidii. V posledním případě zas věda pomohla. Při epidemii červeem r. 1855 —1856 pomohl brouk Cryptolaemus Montrouzici, doporučený vědou. Potřel červce, zachránil zbylé kávovníky. Praxe — theorie, theorie — praxe ! Z- vrhněte jednu, utrpí druhá. Kde obě svorně s pojí, konají divy. J. Sechiák.