1
masthead
V Praze, ve středu dne 7. zářl.
Praha
2
masthead
K číslu 247
Číslo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Kuropatkinův ústup.
—ch. Z Londýna, 6. září. Z Tokiase
oznamuje: Císařský hlavní stan v Tokiu obdr-
žel spoustu válečných depeší, avšak - nechce
jich na veřejnost dáti, dokud nebude možno
sestaviti přesnou, souvislou zprávu. Jest však
známo, že se Kuropatkinovi poda-
řilo neobyčejně odvážnou akcí
ve svém týlu a silnými, výborně
komandovanými záštitami boků,
provésti s větší částí svého voj-
ska poměrně dosti klidný ústup.
Tento ústup uznává se tu jako mistrovský kus
strategie. Očekává se, že Kuropatkin stane teprv
až kdesi u Mukdenu, ačkoliv je na jihu před
Mukdenem území, které se dobře dá hájiti.
Z Londýna, 7. září. »Daily News«
oznamuje z Tokia, že dle depeše maršála
Ojamy, zaslané generálnímu štábu, Kuropatkin
s většinou armády své překročil železniční trat,
takže hlavní moc ruská nyní se nalézá na západ
od ní. K ochraně levého křídla zůstaveny značné
oddíly. Myslí se, že po zahrazení ce-
sty, na sever vedoucí, Rusové ještě
více ustoupí na západ a že bu-
dou donuceni vstoupiti na úze m
čínské.
Z Tokia, 7. září. Japonské pravé křídlo
pronásledovalo v neděli Rusy až k Jantaji. Ja-
ponci obsadili železnici. Rusové ustoupili dále
na sever. Ve válečné radě japonské
projevuje se obdiv nad obratným
ústupem Kuropatkinovým. Severn
posice u Jantaje drží Rusové a brání se nade
vše očekávání houževnatě.
Z Petrohradu, 7. září. Ruská armáda, vo-
zatajstvo i děla jsou v dobrém pořádku na ce-
stě k Mukdenu. Pokus, Kuropatkina za-
skočiti, nezdařil se následkem
obratných manevrů ruských, kde
zadní čety ruské zdržovaly armádu japonskou.
Včera bylo prý slyšeti palbu děl až v Mukdenu.
Z Londýna, 7. září. »Times« uveřejňuj
tento telegram z Tokia: Dle zpráv maršála
Ojamy ohledně obkličovacího pokusu
Kurokiova a vítězství u Jantaje není možno
Kuropatkinův
Kuropatkin
Ojama
Rus
Kurokiův
Londýn
Tokias
Tokio
Mukden
Petrohrad
Daily News
Times
5
article
něco určitého sdělit. Telegram japonského gene-
rálního konsula, právě došlý, praví, že japon-
ští vojíni snášejí hrozná muka, po-
něvadž s obou stran bylo bojováno do posled-
ních krajnosti možného lidského odporu.
Z Londýna, 7. září. Silné oddíly
ruského vojska poslány z Mukde-
nu na jih, aby kryly Kuropatki
núv ústu p.
Z Berlína, 7. září. Z Petrohrad
oznamují: Sem nedošly od neděle ráno žádné
zprávy o pohybech japonského vojska.
Baráky pro mukdenskou posádku
—ch. Z Petrohradu, 6. září. Kolem Char
bina, kde ve všech domech ranění vojáci leží
zřizují se pro mukdenskou po
sádku baráky.
Alexějevův štáb.
—ch. Z Berlína, 6. září. Petrohradské
zprávy oznamují, že bude štáb místo-
držitele Alexějeva přeložen do
Charbina.
Japonci před Mukdenem.
—ch. Z Paříže, 6. září. Poslední depeše,
jež odeslána byla před úplným přerušením te
legrafického spojení, oznamuje, že bylo ci-
vilní obyvatelstvo města vypra-
veno na sever. Z města vyslaní vyzvědači
hlásí, že jsou přední stráže japonského
vojska již ve vzdálenosti 20 kilo-
metrů na jižní a východní straně
Mukdenu.
Pohyby japonských lodí.
Z Petrohradu, 6. září. Úřadní zpráva. Te-
legram generallieutenanta Ljapunova, za-
slaný dnes císaři Mikulášovi, hlásí: Dnes ráno
přiblížily se dvě japonské válečné lodi k hlíd
kám u Korsakovska a stanuly ve vzdále-
nosti 7 kilometrů od břehu. O 10. hodině 20
minutách přiblížily se 2 šalupy těchto válečných
lodí ke křižáku »Novik«, který u břehu stojí
Naše vojsko zahájílo na ně palbu, načež lodice
ke svým obrněncům se vrátily.
Barák
Alexějevův
Japonec
Mikuláš
Londýn
Mukde
Berlín
Petrohrad
Chara
Mukden
Paříž
6
article
SIY.
SIY.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
7
article
160.000 mužů, tedy o 40.000 mužů méně
než Kuropatkin (což je očividná nepravda. Red.)
Bez nadsazování lze říci: my máme lepší dů-
stojníky a lepší organisaci vojs ka.
Rozhodující bitvy neočekává me
již před příštím jarem, neboť co se
v nejbližší době kolem Mukdenu asi díti bude,
nebude míti na konečný výsledek valného vlivu.
Budeme dle možnosti těžit z okolnosti, že
nebyl Mukden zařízen na žádnou
obranu. Naše armáda dostane v čas potřebné
posily. Jest holým nesmyslem,
tvrdíli kdo, že jsou v Tokiu na
rozpacích, odkud vzíti nové pluky;
my vydržíme válčit třebas tři leta.
Čeho však nyní především zapo-
třebí máme, jest dobytí Port
A rturu.
Teprve až budou všechny okolní tvrzev
našich rukou, bude zahájen všeobecný
útok, který již tolikráte mylně byl ohlašován.
Máme pro svá vojska již vyhled-
nuta a zabezpečena zimní stano-
viště. Abychom o miru začali mluvit, neni
naší věcí.« — Tato prohlášení byla redakto-
rem »Tempsu« sdělena ruskému velevyslanciv
Paříži a tento připomenul k ním: »Jest zají-
mavo zvědět, že mají Japonci tou dobou pod
velením generálů Kurokia, Nodzua a Okua je-
nom 160.000 mužů. Jest možno, že Kuro-
patkin usitoupí až do Charbinl a, ale.
jisto je, že tam bude veleti armádě, odhodlané,
osvědčiti starou zdatnost ja všechny válečné
ctnosti ruského vojska. Kuropatkin nedo-
přeje Japoncům zimního kllidu, po
němž asi už nyní touží, nýbrž
bude těžiti z výhod, jež zimní do-
ba ruskému vojsku poskytujle. o
nějakém míru, pokud by se na ruský
počin myslilo, nemůže být ani řeči.
O této věci nemá Rusko, co by svému odpůrci
řeklo a nechce nic slyšet ani od svých nejlep-
ších přátel.«
(Ostatní zprávy viz na 3. straně)
Japonec
Kurokia
Nodzu
Oku
Kura
Tokio
Temps
Paříž
Rusko
Reda
8
article
Další záměry soupeřů.
Z Paříže oznamuje se, že měl tamější ja-
ponský diplomatický jednatel s redaktorem ča
sopisu »Temps« rozmluvu, ve kteréž se takto
pronesl: »Měli jsme kolem Ljaojanu jenom
Paříž
9
article
Telefonické zprávy „När. Listů.“
Osobní zprávy.
Z Vídně, 7. záři. Soukromému docentu
české techniky v Brně a professoru prvního če-
ského státního gymnasia tamže dru. Františku
När
František
Vídeň
Brno
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vojenské transporty.
11
article
Dostal jsem dopis ze železniční stanice za
Samarou na trati jež vede do Sibíře, jenž, myslím,
jest zajímavý, jako přesný obraz dopravy vojsk
na daleký východ.
V Abdulinu v gubernii samarské, 7./20
srpna. Pokaždé, kdykoli slyším jeti vlak, svíráse
mi srdce; mnohé z nich jedou se zvýšenou
rychlostí, a poněvadž je vždychky nevidím, zdá
se mi, že odvážejí s sebou vše, co je v naší vlasti
mladého, krásného a zdravého, moře slz vypláče
se za nimi ženami!
Vídáme často vlaky. Hleďme, co se děje
zvědaví vojáci dívají se z každého vagonu, množ-
ství bosých dětí všech národností 1) přebíhá ze
všech okolních vesnic ke trati, volajíc „Urá!“
Z vagonu je slyšet zpěv a zvuky harmoniky. Jak-
mile vlak zastavil, všechno vystupuje z vagonů
a malé klidná stanice uprostřed stepi stává se
pojednou hlučnou. Zatím, co většina spěchá
k budce, na níž se nalezá nápis »KHIOEK«
(horká voda), považují jiní za svoji povinnost
baviti sebe i „obecenstvo“. Někteří vojáci zapo-
čali melancholickou píseň, kterou hned po do-
končení vystřídali písní plnou ohně, jinde zas
je slyšet krásný hlas, pějící solo. Z jednoho kouta
Sibíř
12
article
1) Gubernie samarská je známa, že má nejsmíše-
nější obyvatelstvo z celé Rusi. Jsou tu Tataři, Mord-
vini, Čeremisové, Kalmuci, Malorusové, Kozáci, Kir-
gizové, Velkorusové, osadníci němečtí a zidé.
nádraží dosvědčuje ztřeštěný smích a zvuk hlasu
vojáka šprýmaře, že řeč jeho nepostrádá soli.
Dva vojáci sedí ve dvířkách nákladního va-
gonu, změněného ve vůz pro dopravu vojska,
hrají unisono na harmoniku taneční nápěva
ihned vystoupili dva tanečníci a vzbuzují úžas
mrštností, s jakou sekají nohama. Když jsou una-
veni, nahradí je jiní. Dav obklopuje je se všech
stran. Drobní hošíci pobíhají kolem celí nešťastní
a snaží se něco uvidět, ale pro zeď dorostlých
nemohou pozorovat. Konečně malý hošík used
na zem a podařilo se mu, dívat se skrze nohy
diváků na tanečníky.
Také zde jsme měli mobilisaci. Všichni stař
vojáci a záložníci musili se odebrati do Samary.
aby konali několik dnů cvičení a připamatovali
si opět svoji službu. Odtud pak se ubírali svými
vesnicemi na daleký východ. Kterak smutný to
byl pohled, viděti, jak všechno příbuzenstvo
opouští vesnice a městečka, aby se utábořilo na
stanici, prostřed stepi, aby spatřilo ještě na-
posled svého drahého příbuzného. Celá step zdála
se býti proměněna v rozsáhlý tábor cikánský.
Koně pásli se v dálce, uprostřed kvetoucí stepi.
Na vozíkách zřízeny byly stany z látky široce
pruhované?) anebo pokryté kusem plátna. Malá,
6- až 7letá děvčátka vozila svoje bratříčky na
vozíkách, zrobených z truhlíku na čtyřech kolech.
Někteří venkované věděli v kterou hodinu a který
pojede vlak s plukem, v němž sloužili jejich pří-
buzní, nékteří to nevěděli a běželi ke každému
vlaku, prohlížejíce pozorně tváře vojáků, aby
nepromeškali toto poslední setkání, aby podali
s posledním úsměvem odjíždějícímu balíček po-
Tkanina, zhotovená Kirzizkami.
Tatar
Malorus
Kozák
Kir
Velkorus
Kona
unovit
13
article
travin. Na asfaltu nádražního perronu kupí se
venkované všech národností. Ženy tatarské a
mordvinské jsou velmi krásné, odívají se v látky
žluté, oranžové a červené, šaty jejich jsou široké,
jako haleny. Na skráních mají penízky nebo ko-
vové destičky a také na prsou destičku podobnou
slintáčku. V zadu, na ramenou neb pod kyčlemi,
klátí se třapec žíní nebo koňský chvost, což jest
velmi zajímavé.
Když vojáci přijedou v hodinu obědu, do-
stávají oběd na stepi, blíže stanice. Je to velmi
malebné a roztomilé. Usedají po šesti kolem ko-
tlíku s polévkou zelnou nebo nudlovou. Jako
druhou mísu dostávají maso, chleba mají hoj-
nost. Malé tatarské děti přicházejí také se svými
ižicemi požádat o polévku. Vojáci se smějí a
zvou je, aby přisedly mezi ně.
Nejmalebnější jest příjezd batterie. Z dálky
již je vidět kola na plochých vagonech. Mezi
děly sedí vojáci, jež odpočívají na svěžím vzdu-
chu mezi svými děly, jimž říkají „moje staré““
nebo „moje krásné“. Někdy jsou děla také ozdo-
bena stepními květinami, jež vojáci sbírají na
zastávkách. Dvéře vagonů jsou otevřeny a v pravo
i v levo je vidět koňskou hlavu uprostřed vojáků,
kteří hrají na harmoniku?) anebo odpočívají na
lavičkách. První starost, když přibyli na stanici,
jest, dát koni napít, druhá pak, hledat pro sebe
horkou vodu na čaj.
Je to malebné, někdy zábavné a vždy mocně
melancholické, ta doprava vojska tam do dálky.
Rynda.
*) Každých šest mužů má nárok na jednu nar-
moniku
Rynda