1
masthead
V Praze, v sobotu dne 27. srpna.
Praha
2
masthead
K číslu 236
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Márodní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měšíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Boje před Ljaojanem.
Z Londýna, 27. srpna. Z Ljaojanu se po-
tvrzuje, že celá ruská fronta na jihu
od řeky Taitse byla Japonci napa-
delna. Ve včerejším boji Japonci ztratili 4 dů-
stojníky a 24 mužů. Očekává se že již v nej
bližších dnech bude větší bitva.
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 26. srpna. Dle zprávy, jež sem
došla z Čifu, nalezá se před Port Artu-
řemvšechno území mezi Takuša-
nem a Vlčími horami v moci Ja-
ponců, kteří tam rozestavili 300 těžkých děl.
Od západu nemohou však Japonci od dobyté
tvrze Ičanské pěchotou dále postupovat, poně-
vadž je tam půda přiliš silně minami podkopána,
avšak jsou odtud s to bombardovati ze zadu
tvrze východní. Zátoka Golubinnaja je
v rukou útočníků, ale Ljaotišan
je dosud v držení Rusů. Na severní
frontě byly všechny pokusy Japonců,
aby za Palienčen dále pronikli, od
Rusů vítězně odraženy. Nejbližším cilem
japonských útoků jest tedy dobytí tvrz
východních.
Přípravy generála Kuropatkinu.
Z Londýna, 26. srpna. Několik listů při
náší tuto depeši, datovanou v Tokiu 24. srpna
Z Mandžurie se oznamuje, že generál Ku
ropatkini opevnil důkladně Ljao-
jan a že železniční dráha je jíž
opětv nejlepším stavu.
K zákazu uhlí pro ruské vá-
va
lečné lodi.
—ch. Z Petrohradu, 26. srpna. Zákaz,
daný anglickým úřadům, aby nedovolovaly ru-
ským válečným lodím nakládati v anglických
přístavech uhli, spůsobil zde obecnou nevoli.
»Novoje Vremja« oznamuje, že byla uči-
něna již opatření, aby ruské vá-
lečné lodi napříště žádného angli
ckého uhlí nepotřebovaly. Dále při-
pomíná »Novoje Vremja«, že překážkami, jež
se Rusku činí, obnovení pravidelných poměrů
pro obchod neutrálních států každým způsobem
se oddaluje a ztěžuje.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec
Artur
Port
Rus
Kuropatkin
Londýn
Takuša
vlčí hora
Tokio
Petrohrad
Rusko
Novoj Vremja
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Slovanské parallelky ve Slezsku.
Z Opavy, 27. srpna. Ke včerejší schů z
zemské školní rady, na níž schválen
vládní plán zříditi slovanské parallelky ve Slez-
sku, ještě se dodatečně sděluje, že zástupce ka-
tolický, olomoucký kanovník Mayer prohlásil,
že nezná slezských poměrů a že proto bude
hlasovati pro návrh vládní. Dle návrhu vlády
budou parallelky ihned akti vo-
vány. Vorganisačním statutu se praví, že ředitelé
těchto parallelek budou podřízeni ředitelům ně-
meckých učitelských ústavů v Opavě a Těšíně
a že dva předměty: němčina a dějepis se bu-
dou vykládati na slovanských obou parallelkách
německy.
Biskup Strossmayer.
Ze Záhřeba, 27. srpna. Biskup Strolss-
mayer, který se ze své nedávné choroby již
úplně zotavil, sloužil dne 21. t. m. ve svém
domském kostele slavnostní mši děkovnou za
příčínou narození ruského nástupce trůnu. Na
to se modlil za vítězství ruských zbraní na vý-
chodě.
Zakázaný italský spolek v Terstu.
Z Terstu, 27. srpna. Když byly předloženy
stanovy, zakázalo místodržitelství zdejší zřízení
spolku »Societů degli studenti triestini«.
Mayer
Strossmayer
Slezsko
Opava
Těšín
Záhřeb
Terst
7
article
Telegrafické zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 27. srpna. (C.-B.) Císař jmenoval
rady vrchního zemského soudu Jana Bö h ma
Jan Bö
Vídeň
8
article
Předplacení
a inzeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
u zemského soudu v Praze a Josefa Balcara
v Hradci Králové, pak radu zemského soudu v
Praze Leopolda Veselého rady pražského
vrchního zemského soudu, dále rady zemského
soudu Karla šl. Isakovicse v Hradci Krá-
lové a dra. Ferdinanda Ungra u zemského
soudu v Praze rady vrchního zemského soudu
a to onoho v Král. Hradci a tohoto u zemského
soudu v Praze.
Císař jmenoval radu vrchního zemského
soudu v Chebu Antonína Wächtlera vice-
presidentem krajského soudu v Chebu a radu
zemského soudu v Liberci Augusta Haye ka
radou vrchního zemského soudu v Liberci,
přeložil radu vrchního zemského soudu Alfréda
Seysse v Liberci do Chebu a jmenoval radu
zemského soudu v Liberci Karla Hoffmanna
presidentem krajského soudu v České Lípě.
Úřadní list uveřejňuje nařízení ministerstva
železnic ze dne 17. srpna ve příčině udělení
koncese pro úzkokolejnou malodráhu s elektri-
ckým pohonem z Horního Jablonce do
Schlagu.
poslednímu jmenování soudních
úřadníků v Čechách.
Od posledního famosního jmenování soud-
covských úřadníků v království českém z mě-
síce května t. r., které tak trpké upomínky zů-
stavilo v řadách soudcovských úřadníků české
národnosti, uveřejnil vídeňský úřadní list dne
24. srpna t. r. nové jmenování úřadníků u soudů
v Čechách. Na pohled liší se toto poslední
jmenování od předposledního tím, že jmenování
provedeno bylo podle zásady priority, t. j. slu-
žebního pořadí.
Pravíme však, pouze na pohled, neboť na-
hledneme-li do úřadního statu. seznáme, že osvěd-
čená jmenovací praktika doktora Körbra, vy-
značující se pověstným přeskakováním českých
úřadníků úřadníky německé národnosti, i v tomto
jmenování opět se uplatnila. Celkem jmenoval
ministr spravedlnosti 3 okresní soudce a 2 soudní
Balcar
Leopold
Karel
Ungr
Král
Wächtler
Augusta Hay
Seyss
Hoffmann
Praha
Hradec Králové
Hradec
Cheb
Liberec
Jablonec
Schlago
Čechy
krajský soud v Cheb
krajský soud v Český lípa
11
article
Sviňáček Vejda.
Sviňáček Vejda.
Maličký, shrbený a celý nelítostným ži-
votém, plným ústrků a ran pokroucený, žil starý
Vejda v —icích, ve dvoře a trávil neveselé své
živobytí s vepři na pastvě nebo v hospodě u skle-
ničký. Sklenice piva byla ještě to jediné, co do-
vedlo rozblýskati ta jeho maličká očka a co
vzbudilo v něm touhu, neukrotitelnou touhu,
k jejímuž splnění věnoval vše, co měl, ba činil
se ještě ubožším než vlastně byl.
— Ejnu bať, ejnu bať, brmlal stále, cucaje
svou krátkou, ožvýkanou dýmčičku, hotov při-
svědčiti ke všemu na světě a odhodlán vlicho-
titi se do přízně prvního člověka, který by mu
dal nalíti skleničku chmeloviny.
A dělal se při tom hodně přítulným, skrom-
noučkým, a stahoval svou tvář, zbrázděnoua
rozrytou potem dlouhých let práce v takový
sladkohořký úsměv, volající svou bídu do světa
a zase si přece jen pro sebe reservující vědomí
svého já, obratně ukrývaného a prozrazovaného
toliko hltavým užíváním vylichocených požitků.
Jako starý, bezzubý pes připadal lidem, ne-
mohoucí již kousati, malomocný a nepotřebný.
kterému nezbylo než dovolávati se soucitu těch.
kteří jeho sil a jeho schopností užili pro sebea
teď ho mohou každou chvíli odkopnouti.
A nejen že užili jeho sil a schopností
I mravní jeho podstatu si uzpůsobili dle svého.
Učinili ho slaboučkým, pokorným a tolik ne-
smělým ubožáčkem — a on zcela důsledně, po-
znav, že v malomocném choulení se spočívá pro
něho prospěch — stáčí se vytrvale do koutečka.
jen aby nestál lidem ani za kopnutí, a kroutěa
mžouraje očkama, kňučí o skývku nebo o skle-
ničku, jako to zvíře, vrtící clezlým ocasem
u něhou každého koho zpozoruje žvýkati.
Neměl se arci Vejda tak zle.
Sviňáček Vejda
Vejda
bať
12
article
Ve svém mlád. — byl on tehda u koní —
byl chlapík statečný! Rovný, silný, hladkých
tváří a dýmku ještě hryzal zdravým, bílým chru-
pem. Ani jazyk se mu tehda ještě nepletl sem
tam. Jeho jasný hlas, přesně artikulovaný, slý-
chati bylo od olšin u jezírka, kam chodíval se
zpěvem koním pro vodu — a pravilo se tu a
tam — že ne jedno děvče šlo se podívati po
jeho zvucích na švarného pěvce.
Nu, ale to jest již dlouho a dlouho.
Ani se snad na to již nepamatuje —a
kdyby mu o tom dnes někdo povídal, usmíval by
se sice dobrácky a brumlal by své věčné: bat,
bať! — ale ani by kale neposlouchal. Spíš by
koukal z jeho měšce vytáhnouti ňáký krejcar.
Jen na jednu příhodu ze svého života pa-
matoval se dosud živě (lépe řečeno, byla mu
stále připomínána, proti jeho vůli, k nemalé
jeho bolesti) — a to příhodu, která zavinila, že
ze švarného koňáka klesl poprvé o stupeň níže,
k volům.
Bylo to zrovna několik neděl před svatbou
Měl tehda pan správce bujné dva valachy
hnědáky, koně samý oheň. A protože Vejda by
nejšikovnějším, svěřil mu je. Dobrá. Vejda koně
opatřoval, čistil — staral se o ně jako o vlastní,
Zrovna se do nich zamiloval.
Arci přinesli mu i štěstí — povídalo se, že
pojede s panstvem, které tehda meškalo na
zámku — do Vídně, že se stane panským kočím
pod pensi — a bůh ví, co ještě.
I oženiti se chtěl s jakousi napudrovanou
nafintěnou komornou, ne sice mladou, ale fešnou
dosud a běloučkou jako sama milostpaní. I pe-
nízky prý měla a vůbec všechno již již bylo
dobře zařízeno — jen tak za týden se mělo
odjet a svatba se měla slavit ve Vídni — povc-
lení už měl, panu hraběti i milostpaní hraběnce
— (povídala stará Blažková, podomní obchod-
nice s drobnůstkami) se líbil — a Nanrle se do-
čkat nemohla. Z Vídně uniformu, liveraj plnou
Vejda
bůh
Blažková
Vídeň
13
article
knoflíků zlatých čekal každou hodinu — a tu
se mu stal ten zpropadený malér.
Jde dávat koním obroku — vesele, bezsta-
rostně, vida se již v duchu na vysokém kozlíku
proháněti se po hlučících ulicích neznkmého
dosud města — a za chvíli ho vynesli omdle-
lého, zle pohmožděného, že až do města do ne-
mocnice ho musili poslati.
Mrchy koně, bývali jeho miláčkové, při-
máčkli ho nějak nemilosrdně — div z něho duši
nevymáčkli nadobro.
A tak bylo po všem.
Po ženitbě, po lehkém místě, po pensi —
po všem.
Všechno zmizelo Vejdovi jako pohádkao
lehčím živobytí — nadarmo spřádaná a zjevivší
se jeho duši vězící ještě až po krk v poníženosti
z dob roboty — jako zářicí sen, skvělý, ale bohu-
žel, nesplněný.
Když se vrátil z nemocnice, bylo všechno
pryč. —
Pan hrabě i hraběnka odjeli — s nimí zmi-
zela běloučká Nanrle — ba i ti koně, potvory,
zatím zmizeli.
A ještě něco bylo pryč. Vejdovo zdraví,
jeho síla, jeho veselá mys! a odvaha.
Teď byl podivně pokroucen, kulhal — a co
ho — (naivní dítě z lidu) nejvíce mrzelo, ba
pálilo téměř — k službě u koní byl neschopen.
Stal se volákem — a ochlastou.
Pijanem sice zůstal, ale volákem ne. Za ne-
dlouho klesl na sviňáčka, pasáka vepřů.
A na pastvě, buď opojený lihem, nebo v ma-
látném otupení umdlenosti po vystřízlivění se
dostavivši, díval se malýma očkama nehybně
k obloze, bez vzpomínek a bez lítosti.
Jenom někdy, když hození kamenem po ne-
zbedných pašících nestačilo, vyskočil a hopkuje
sem tam po pastvišti, honil klacíkem vepřea
vypouštěl ze svraštělých úst zlá slova hněvu.
J. H. J.
Vejda
Vejdův