ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 dbe865d0-71f1-11dc-9786-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 25, person 25, work 1, org 2
1 masthead
V Praze, v sobotu dne 27. srpna.
Praha
2 masthead
K číslu 236 Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Márodní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měšíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
NARU
Nara
5 article Válka.
Válka. Boje před Ljaojanem. Z Londýna, 27. srpna. Z Ljaojanu se po- tvrzuje, že celá ruská fronta na jihu od řeky Taitse byla Japonci napa- delna. Ve včerejším boji Japonci ztratili 4 dů- stojníky a 24 mužů. Očekává se že již v nej bližších dnech bude větší bitva. Boje o Port Artur. Z Londýna, 26. srpna. Dle zprávy, jež sem došla z Čifu, nalezá se před Port Artu- řemvšechno území mezi Takuša- nem a Vlčími horami v moci Ja- ponců, kteří tam rozestavili 300 těžkých děl. Od západu nemohou však Japonci od dobyté tvrze Ičanské pěchotou dále postupovat, poně- vadž je tam půda přiliš silně minami podkopána, avšak jsou odtud s to bombardovati ze zadu tvrze východní. Zátoka Golubinnaja je v rukou útočníků, ale Ljaotišan je dosud v držení Rusů. Na severní frontě byly všechny pokusy Japonců, aby za Palienčen dále pronikli, od Rusů vítězně odraženy. Nejbližším cilem japonských útoků jest tedy dobytí tvrz východních. Přípravy generála Kuropatkinu. Z Londýna, 26. srpna. Několik listů při náší tuto depeši, datovanou v Tokiu 24. srpna Z Mandžurie se oznamuje, že generál Ku ropatkini opevnil důkladně Ljao- jan a že železniční dráha je jíž opětv nejlepším stavu. K zákazu uhlí pro ruské vá- va lečné lodi. —ch. Z Petrohradu, 26. srpna. Zákaz, daný anglickým úřadům, aby nedovolovaly ru- ským válečným lodím nakládati v anglických přístavech uhli, spůsobil zde obecnou nevoli. »Novoje Vremja« oznamuje, že byla uči- něna již opatření, aby ruské vá- lečné lodi napříště žádného angli ckého uhlí nepotřebovaly. Dále při- pomíná »Novoje Vremja«, že překážkami, jež se Rusku činí, obnovení pravidelných poměrů pro obchod neutrálních států každým způsobem se oddaluje a ztěžuje. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec Artur Port Rus Kuropatkin Londýn Takuša vlčí hora Tokio Petrohrad Rusko Novoj Vremja
6 article
Telefonické zprávy „Nár. Listů. Slovanské parallelky ve Slezsku. Z Opavy, 27. srpna. Ke včerejší schů z zemské školní rady, na níž schválen vládní plán zříditi slovanské parallelky ve Slez- sku, ještě se dodatečně sděluje, že zástupce ka- tolický, olomoucký kanovník Mayer prohlásil, že nezná slezských poměrů a že proto bude hlasovati pro návrh vládní. Dle návrhu vlády budou parallelky ihned akti vo- vány. Vorganisačním statutu se praví, že ředitelé těchto parallelek budou podřízeni ředitelům ně- meckých učitelských ústavů v Opavě a Těšíně a že dva předměty: němčina a dějepis se bu- dou vykládati na slovanských obou parallelkách německy. Biskup Strossmayer. Ze Záhřeba, 27. srpna. Biskup Strolss- mayer, který se ze své nedávné choroby již úplně zotavil, sloužil dne 21. t. m. ve svém domském kostele slavnostní mši děkovnou za příčínou narození ruského nástupce trůnu. Na to se modlil za vítězství ruských zbraní na vý- chodě. Zakázaný italský spolek v Terstu. Z Terstu, 27. srpna. Když byly předloženy stanovy, zakázalo místodržitelství zdejší zřízení spolku »Societů degli studenti triestini«.
Mayer Strossmayer Slezsko Opava Těšín Záhřeb Terst
7 article
Telegrafické zprávy. Z úřadního listu. Z Vídně, 27. srpna. (C.-B.) Císař jmenoval rady vrchního zemského soudu Jana Bö h ma
Jan Bö Vídeň
8 article
Předplacení a inzeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
9 article
u zemského soudu v Praze a Josefa Balcara v Hradci Králové, pak radu zemského soudu v Praze Leopolda Veselého rady pražského vrchního zemského soudu, dále rady zemského soudu Karla šl. Isakovicse v Hradci Krá- lové a dra. Ferdinanda Ungra u zemského soudu v Praze rady vrchního zemského soudu a to onoho v Král. Hradci a tohoto u zemského soudu v Praze. Císař jmenoval radu vrchního zemského soudu v Chebu Antonína Wächtlera vice- presidentem krajského soudu v Chebu a radu zemského soudu v Liberci Augusta Haye ka radou vrchního zemského soudu v Liberci, přeložil radu vrchního zemského soudu Alfréda Seysse v Liberci do Chebu a jmenoval radu zemského soudu v Liberci Karla Hoffmanna presidentem krajského soudu v České Lípě. Úřadní list uveřejňuje nařízení ministerstva železnic ze dne 17. srpna ve příčině udělení koncese pro úzkokolejnou malodráhu s elektri- ckým pohonem z Horního Jablonce do Schlagu. poslednímu jmenování soudních úřadníků v Čechách. Od posledního famosního jmenování soud- covských úřadníků v království českém z mě- síce května t. r., které tak trpké upomínky zů- stavilo v řadách soudcovských úřadníků české národnosti, uveřejnil vídeňský úřadní list dne 24. srpna t. r. nové jmenování úřadníků u soudů v Čechách. Na pohled liší se toto poslední jmenování od předposledního tím, že jmenování provedeno bylo podle zásady priority, t. j. slu- žebního pořadí. Pravíme však, pouze na pohled, neboť na- hledneme-li do úřadního statu. seznáme, že osvěd- čená jmenovací praktika doktora Körbra, vy- značující se pověstným přeskakováním českých úřadníků úřadníky německé národnosti, i v tomto jmenování opět se uplatnila. Celkem jmenoval ministr spravedlnosti 3 okresní soudce a 2 soudní
Balcar Leopold Karel Ungr Král Wächtler Augusta Hay Seyss Hoffmann Praha Hradec Králové Hradec Cheb Liberec Jablonec Schlago Čechy krajský soud v Cheb krajský soud v Český lípa
10 title
FEUILLETON.
11 article Sviňáček Vejda.
Sviňáček Vejda. Maličký, shrbený a celý nelítostným ži- votém, plným ústrků a ran pokroucený, žil starý Vejda v —icích, ve dvoře a trávil neveselé své živobytí s vepři na pastvě nebo v hospodě u skle- ničký. Sklenice piva byla ještě to jediné, co do- vedlo rozblýskati ta jeho maličká očka a co vzbudilo v něm touhu, neukrotitelnou touhu, k jejímuž splnění věnoval vše, co měl, ba činil se ještě ubožším než vlastně byl. — Ejnu bať, ejnu bať, brmlal stále, cucaje svou krátkou, ožvýkanou dýmčičku, hotov při- svědčiti ke všemu na světě a odhodlán vlicho- titi se do přízně prvního člověka, který by mu dal nalíti skleničku chmeloviny. A dělal se při tom hodně přítulným, skrom- noučkým, a stahoval svou tvář, zbrázděnoua rozrytou potem dlouhých let práce v takový sladkohořký úsměv, volající svou bídu do světa a zase si přece jen pro sebe reservující vědomí svého já, obratně ukrývaného a prozrazovaného toliko hltavým užíváním vylichocených požitků. Jako starý, bezzubý pes připadal lidem, ne- mohoucí již kousati, malomocný a nepotřebný. kterému nezbylo než dovolávati se soucitu těch. kteří jeho sil a jeho schopností užili pro sebea teď ho mohou každou chvíli odkopnouti. A nejen že užili jeho sil a schopností I mravní jeho podstatu si uzpůsobili dle svého. Učinili ho slaboučkým, pokorným a tolik ne- smělým ubožáčkem — a on zcela důsledně, po- znav, že v malomocném choulení se spočívá pro něho prospěch — stáčí se vytrvale do koutečka. jen aby nestál lidem ani za kopnutí, a kroutěa mžouraje očkama, kňučí o skývku nebo o skle- ničku, jako to zvíře, vrtící clezlým ocasem u něhou každého koho zpozoruje žvýkati. Neměl se arci Vejda tak zle.
Sviňáček Vejda Vejda bať
12 article
Ve svém mlád. — byl on tehda u koní — byl chlapík statečný! Rovný, silný, hladkých tváří a dýmku ještě hryzal zdravým, bílým chru- pem. Ani jazyk se mu tehda ještě nepletl sem tam. Jeho jasný hlas, přesně artikulovaný, slý- chati bylo od olšin u jezírka, kam chodíval se zpěvem koním pro vodu — a pravilo se tu a tam — že ne jedno děvče šlo se podívati po jeho zvucích na švarného pěvce. Nu, ale to jest již dlouho a dlouho. Ani se snad na to již nepamatuje —a kdyby mu o tom dnes někdo povídal, usmíval by se sice dobrácky a brumlal by své věčné: bat, bať! — ale ani by kale neposlouchal. Spíš by koukal z jeho měšce vytáhnouti ňáký krejcar. Jen na jednu příhodu ze svého života pa- matoval se dosud živě (lépe řečeno, byla mu stále připomínána, proti jeho vůli, k nemalé jeho bolesti) — a to příhodu, která zavinila, že ze švarného koňáka klesl poprvé o stupeň níže, k volům. Bylo to zrovna několik neděl před svatbou Měl tehda pan správce bujné dva valachy hnědáky, koně samý oheň. A protože Vejda by nejšikovnějším, svěřil mu je. Dobrá. Vejda koně opatřoval, čistil — staral se o ně jako o vlastní, Zrovna se do nich zamiloval. Arci přinesli mu i štěstí — povídalo se, že pojede s panstvem, které tehda meškalo na zámku — do Vídně, že se stane panským kočím pod pensi — a bůh ví, co ještě. I oženiti se chtěl s jakousi napudrovanou nafintěnou komornou, ne sice mladou, ale fešnou dosud a běloučkou jako sama milostpaní. I pe- nízky prý měla a vůbec všechno již již bylo dobře zařízeno — jen tak za týden se mělo odjet a svatba se měla slavit ve Vídni — povc- lení už měl, panu hraběti i milostpaní hraběnce — (povídala stará Blažková, podomní obchod- nice s drobnůstkami) se líbil — a Nanrle se do- čkat nemohla. Z Vídně uniformu, liveraj plnou
Vejda bůh Blažková Vídeň
13 article
knoflíků zlatých čekal každou hodinu — a tu se mu stal ten zpropadený malér. Jde dávat koním obroku — vesele, bezsta- rostně, vida se již v duchu na vysokém kozlíku proháněti se po hlučících ulicích neznkmého dosud města — a za chvíli ho vynesli omdle- lého, zle pohmožděného, že až do města do ne- mocnice ho musili poslati. Mrchy koně, bývali jeho miláčkové, při- máčkli ho nějak nemilosrdně — div z něho duši nevymáčkli nadobro. A tak bylo po všem. Po ženitbě, po lehkém místě, po pensi — po všem. Všechno zmizelo Vejdovi jako pohádkao lehčím živobytí — nadarmo spřádaná a zjevivší se jeho duši vězící ještě až po krk v poníženosti z dob roboty — jako zářicí sen, skvělý, ale bohu- žel, nesplněný. Když se vrátil z nemocnice, bylo všechno pryč. — Pan hrabě i hraběnka odjeli — s nimí zmi- zela běloučká Nanrle — ba i ti koně, potvory, zatím zmizeli. A ještě něco bylo pryč. Vejdovo zdraví, jeho síla, jeho veselá mys! a odvaha. Teď byl podivně pokroucen, kulhal — a co ho — (naivní dítě z lidu) nejvíce mrzelo, ba pálilo téměř — k službě u koní byl neschopen. Stal se volákem — a ochlastou. Pijanem sice zůstal, ale volákem ne. Za ne- dlouho klesl na sviňáčka, pasáka vepřů. A na pastvě, buď opojený lihem, nebo v ma- látném otupení umdlenosti po vystřízlivění se dostavivši, díval se malýma očkama nehybně k obloze, bez vzpomínek a bez lítosti. Jenom někdy, když hození kamenem po ne- zbedných pašících nestačilo, vyskočil a hopkuje sem tam po pastvišti, honil klacíkem vepřea vypouštěl ze svraštělých úst zlá slova hněvu. J. H. J.
Vejda Vejdův