Vychází každý deo mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni. Předplácí ее r «dminiitrMi v Ostrovní ulici ölslo 1508—11. v Praze: po&tou: méeíéně . . 1 iL 10 kr. čtvrtletně . 8 „ 30 pčlletně . . 6 „ 60 celoročně .13 „ 20

1 zl. 35 kr

v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Rukopisův nevracíme a nepodepaaných nedbáme.

REKLAMACE nezapečetěné noeýlány budtež nefrankovány.

DOPISY tankované a podepaané přijímá r © d. a. ic c e

Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedélni přílohou 6 kr.

Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 36.

V Praze, ve stékdd dne 14. února 1894.

Ročník XXVL

rozpočet byl slovutný státník a politik na místě prvním, a jak jsme již včera zaznamenali, nastalo v celé sněmovně pohnutí, když nejvyšáí maršálek kníže Lobkovic četi jeho jméno Jest to podivno : tolikráte liž prohlásili jej jeho protivníci za veličinu minulou, posledními událostmi znevýznamně- nou, tolikráte vydali jej již za terč posměchu a pohrdání těm vrstvám, které ovládají, a hle: sotva muž tento vztyčí se ve sněmovně aby promluvil, vše cítí jeho ohromnou pře vahn, jeho výši a mohutnost duševní podléhajíc bezděčně neodolatelné přitažlivosti jeho jména. Jest pravda, v posledních dnech, kdy následkem nových seskupení živlů vešli Staročeši s Mladočechy v jakýsi modus vi vendi, zdržují se tito známých svých prudkých útoků na osobu Riegrovu a dokonce si i vzpomínají na zásluhy jeho Tak mluvil při odůvodňování svého návrhu na zrušení výminečného stavu posi. dr. Podlipný o „pro gramu, za nějž kdysi se svou kohortou statečně bojoval dr. Rieger“ a pan Václav Škarda, jeden z nejmladších sně- movníků, odhodlal se dokonce ke koncesi, jež se jevila v jeho rčení o „velikém kdysi dru. Riegrovi *

Zdá se, že Mladočeši v nitru svém dokonce nevidí v Riegrovi toho „zločince“ na národě českém, jak se ještě před nedávném stavěli, a že jen jakýsi stud před jejich vrstvami jim brání, aby jej neuznali již docela a bez výhrady. Včerejší řeč Riegrova vypjala se mohutnými, velkolepými rozměry nad všecky řečnické výkony rozpočtové debaty a posledních rbetorických událostí v rakouské politice vůbec. Se sebevládou a sebeshostěním ducha v pravdě velikého založil ji dr. Rieger na tónu opravdové smířlivosti, který současně uchvacoval a odzbrojoval. Jako politik dostoupivší nejvyšších bodů zorných obe- stihal dr. Rieger zrakem svým v š e с к у činitele politické nejen v národě a v zemích koruny české, nýbrž i v říši rakouské, a jak providentně určoval půdorys budoucích státotvorných stran a činitelů těchto n nás, v tom viděti bylo zase politika, jehož nejvyšším státnickým činem zů stane utvoření pravice na radě říšské.

Proti furiosnímu, řekli bychom bijác- kómu tónu předchozí orace Šílovy, byla řeč Riegrova výronem světlé, soustřeďující a ulaďující síly, která účinkem svým získala si srdce každého myslícího Čecha. Velikého účinkn jest dr. Rieger vždycky, kdykoliv se dotkne osoby císaře a krále našeho, jakož i poměru českého národa к němu V posledních letech událo se mu několikráte pro nésti se o tom, a vždycky vzbudil řečník v posluchači dojem, že názor, který zastává vyplývá z jeho vroucího, hlubokého přesvědčení. A tak bylo i včera, když uváděl vznik punktací na samo přání císařovo a když vyznačil snahu tuto jako „přejev dobrého srdce, otcovské péče a panovnické moudrosti“ našeho císaře: tu povznešeni byli všichni slavným dojmem těchto slov a po sluchači bylo, jako by sněmovnou táhla zvěst světlé pravdy, pod jejíž září tkviti bude povždy český národ. V těchto slovech hyl to zase Rieger s tím atavistický slovan ským citem royalistickým, s tou oddaností slovanské duše knížeti svému, jejíž projevy patří к nejkrásnějším činům jeho života. Povzneseným nade vřavu moderních hesel objevil se nám včera zase dr. Rieger svým prohlášením o náboženství, kteréž učinil, an ospravedlňoval stanovisko šlechty, jež v nynější době zaujala. Pravda, Rieger z minulých, nejmladších let míval též sve blouznivé ideály, ale že od téchto vnitřní proces jeho vyvinoval se postupem к těm, které dnes hlásá, to jest nejskvélejším vysvědčením jeho nazíravosti

Slavný sněme ! jménem menšiny národa českého. Pánové I Jest všeobecně známé fa- zákona je dána volnost každému cititi, že děje se mu křivda nebo nařknuti ; že každému popřáno je právo se hájili anebo že nastoupí-li národ na cesty křivé, má povinnost varovali jej. Pánové! Veliký obrat, který se stal v národě našem v politickém směru, hyl spůsoben známými punktacemi. Ač ne velmi rád, nicméně pokládám za potřebné promluvit! o této věci ! Pánové ! Odkud punktace povstaly ? Je vůbec známo, že samému mocnáři našemu zžeielo se sporu nešfastného, který se vede mezi dvěma výtečnými kmeny této říše re škodě říše, a že povstalo v ném přáqí, aby tento spor byl odklizen domluvou a shodou mezi oběma kmeny а к tomu aby pozváni byli mužové, o nichž se mělo za to, že požívají důvěry národa. Myšlénka ta je záslužná. Je to projev dobrého srdce, otcovské >éče a panovnické moudrosti. (Výborně!) A idyž sitoace byla takovou, mohl teu muž, který byl pozván, aby bral účast v рога' dách. těchto se vzdalovali? Ve vídeňských kruzích nepožívá národ náš mnoho přízně : kdybychom se byli zdráhali bráti podíl v poradách, bylo by se řeklo, že Čechové nechtějí upřímně smíru. Tak jednali jsme tedy nemohli. Jestli se strany mladočeské a se strany Moravanů nebyl pozván nikdo, nestalo se to mou vůlí, ale — a osvědčuji to zřejmě — proti mé vůli !

Pánové ! Punktace nejsou a nebyly nikdy zákonem, který by byl kohokoli vázal. Bylo to prosté sepsaní několika článků, o kterých se předáci několika stran za pří tomnosti vlády smluvili. Byla to pouhá úmluva. My všichni, kteří jsme měli účast v poradách, nezavázali jsme se, že je provedeme, něhot tam stojí výslovně, že slibujeme se jich zastávali. Dále nebylo to nijaké definitivum, nýbrž bylo vymíněno, že budou předloženy příslušným kruhům a projeveno očekávání, budou-li od těchto přijaty, že se jich bndou také zastávali. Ale ani tu nebyl sněm vázán, přijati punktace, neboť víte, že jsme si vyhradili, alespoň já — a bylo mi to dosvědčeno od šlechtíce Pie nera, že se nezavazuji provésti je tak, jak byly, nýbrž podle ducha shody, který v nich byl a ne jako formu. Faktum je, a stalo se, že byly předložené některé punktace, na kterých strana německá nejvíce si zakládala, podstatně změněny. Z toho je zjevno, že hrůza z nich a závazek nebyly takové, aby se nemohlo na nich ničeho změnit, a zůstaveno bylo moudré úvaze sněmu, aby jim dal formu takovou, o které by byl přesvědčen, že je dobrá.

Ale dělaly se strašáky před světem, jako by to byl drak. který se musí zahu biti a drak tento musil se vymalovali tím strašněji, aby tím vznešenější vypadal rytíř, který by jej dovedl zahubili. (Tak jest! Vý-'že člověk politik, který chce platná sloužili horné !) Neočekávejte ode mne, abych se svému národu, nemá sonditi podle svého punktací zastával ! Já je pokládám za věc mínění, které může býti předsudkem, ale odbytou. (Výborně 1) Nicméně dovolte mi podle pomérů a možnosti! Uvažte sami, a pronikání života lidského a státního. Slo- připomenouti zde, že přece dva zákony, zdali na tento moment bylo pamatováno, ▼em, dra. Riegra vidíme dnes na oné výši, které byly sněmu předloženy a o které ně- V obecném životě je třeba dbát: proč, jak, na kterou dospívají velcí duchové po dlouhé mecká strana nejvíce stála a proti nimž byl kdy a kterým prostředkem mohli bychom ; dráze života plného myšleni a rozjímáni, boj velmi strašný, byly uvedeny v život a, cíle dosáhnouti a nejen tak zhurta jednat! ! jak to pravil H. Grimm v řeči své o stáří, pánové, myslím, že následky nejsou tak (Výborně I) Já kdes již pověděl jsem, že jíž se dovolával také zesnulý profesor Bili- strašné, jak se líčily. Mám za to, že školní všecka moudrost politická záleží v pravé roth: „Lidstvo zapadá tak ponenábla pod rad,\ ledacos dobrého spůsobila pro národ míře troufalosti Kdo si troufá příliš málo, nohami našimi, vidíme zemi i nebe sebou, náš a co se týče zemědělské rady, nemohu nepodnikne ničeho, ale kdo si troufá prilli

Politický přehled vnitřní.

Dr. Rieger 0 politické situaci. I vedle sebe, pod eebon i nad eebon, všude, poehy bevati o jejím dobrém působení ; vý- mnoho, může snadno přivésti národ v ne- V Pravo л a. 'n I »sude.* slovné toho připomínám, aby se neřeklo, že átéstí, ano i na jatky. (Výborné I) Máme . u ora. j Nechf světlo ducha jeho ještě dlouho strannickým záštím veden neuznávám zá- smutné příklady v našich dějinách. Nejedná Včera při zahájení generální debaty o i svítí na cestu národa našemu I sluhy českého oddělení zemédélské rady. se jen o to, stékati hradby, ale stavětí rozpočtu ujal se dr Rieger po delší době i Tuto pak podáváme řeč Riegrovo v pl- Alespoň vQzemědélské radě jeden vynikajíoí v těch mezích a nejde o to, miti jen moc, zase slova. Z řečníků zaznamenaných prolném znění. politik náš, znamenitý řečník a výtečný ale také užiti jí rozumné I (Výborné I) Pod- ^ právník obratem ruky stal se velikým znal t . . ... . . ...... cem rolnických pomérů. (Výborné I) Jest starým již zvykem, že při debatě Pánové I O jednom zákoné, dovolte, o rozpočtu mluví se o politice. Budiž mi to abych se zmínil. Je to zákon, který se týká Mohu hazardovali se svým vlastním jměním dovoleno a prosil bych o laskavé shovění, opravy volebního řádu. Od prvního počátku Chci mluviti klidně a srozumitelně. Klidná sněmování bylo z české strany žalováno na proto, že vím a cítím to, že je mnoho zá- nespravedlivý náš volební řád. Můj zvěč- palných látek v povětří, a nechci jich nělý otec Palacký byl první, který o těchto ještě více pndávati. Skromná proto, poně- věcech mluvil, a od té doby nepřestali jsme vadž jsem si vědom, že mohu mluvili pouze gj stěžovali. Stěžovali jsme si, že německému

ktum, že v posledních letech směr mlado- j8ou rozděleny a selskému stavu že bylo český nebo svobodomyslný dosáhl majority j ukřivděno. Pánové 1 Následkem toho bylo v^ národě českém. Zákon majority jest kru- j učiněno mnoho usnesení, protestů a návrhů tým zákonem. # i se strany vlády ; ale německá strana, Je to přenošeni prava na pole parla- ' která byla „beati possidentes*, měla pro- mentární. Ale já podrobuji se tomu zá-, středky, aby zmařila snahy naše. Potřebo* kónu. Neméně mám za to, že i podle toho vaia jen odejiti do restaurace. V punkta- živlu dána by a přednost, že nestejnou měrou bylo měřeno, že okresy nespravedlivě cích bylo uvedeno, že německá strana se podvoluje, aby byl volební řád opraven na stejném základě pro obě národnosti. A, pánové, to tedy není ničím ? Tato punktace je tedy také nešťastná věc? A pánové, kdy pak zase německá strana přivolí к opravě volebního řádu, to nevím. A, pánové, je tu též oprava volebního řádu pro velkostatky I Je velmi možná, že se podaří národním velkostatkářům rozbiti kurii velkostatkář- skou ale, kdo dále vidí, uzná, že s velko statkáři na sněmu by měla německá strana většinu. Mohlo by se stát, že by toho ně který litoval, že se punktace neprovedly aspoň v tomto punktu, tak že by většina ta byla pak nemožnou.

Již se tolikráte stalo, že neumíme vážili si toho, co nám leží na snadě, a tou žíme po něčem, co nemáme a čeho nemů žeme dosáhnouti. Když se dělaly fundamentální články, řekl vynikající jistý člověk: Žádná poctivá ruka pro ně se nepozvednel Později litovalo se, že se články fundamentální neprovedly. A kdo račí za to, pánové, že nepřijde doba, kdy se bude litovali punktací ? Posi. dr. Brzorád: Z nás nebude jich litovati nikdo 1 Dr. Rieger: Pánové, co se nás týče, kteří jsme měli v punktacích účastenství, mohli bychom říci, co jednou velmi trefně pověděl Bismark : „Všecka politická akce spočívá na předpokládání a domněnkách. Posuzujeme řadu pravděpodobností u odpůrce a budujeme na tom své piany. Jest li věc dopadne dobře, sklidíme chválu, jest-li že se nezdaří, platíme za hlupáky

Hlasy: Ba ještě více ! Nadávky, jako „zrádce“! (Souhlas) Dr. Rieger (pokračuje): Ano, řekne se : Dal se uplatit. Za sklenku koňaku 1 Za celý šesták ! Je to smutné, že takové věci mohou se pronášeli od vzdělaných lidí, a ještě smutnější, že najde se lidí dost, kteří tomu věří ! (Tak jest I Hlučný souhlasí) Styďme se za to všickni ! (Souhlas ) Mladočeši volají : „Hlas Národa“ ! Posi. dr. R i e g e r (pokračuje) : Je to faktum, že při každém narovnáni musí každá strana v něčem povolili ; jinak narovnání se nestane skutkem. Jest li že s naší strany byla projevena přílišná shovívavost a poddajnost, řekneme: mea culpa; avšak to aspoň můžeme pretendovati, že jsme jednali v dobrém úmyslu a jako poctiví vlastenci 1 (Výborné! Hlučná pochvala) Kdo tomu nevěří. na toho úsudku nám pak nezáleží. (Tak jest !) Nyní má mladočeská strana v národě českém vedení a zodpovědnost za vše, co pro národ činí. Pánové I Já myslím, že je to věc vážná a že by si měla býti strana ta vědoma svě odpovědnosti. Týž Bismark — nedivte se, že jej tak často cituji — pravil, nikat véci, o kterých každý rozumný člověk musí napřed věděti, že nemohou národ náš věsti než jen к porážce, jest hazardování. nebo životem, ale nesmím hazardovali s osudy národa. (Tak jest ! Výborně I Hlučný souhlas.) Ještě jedno slovo, které často u nál slýcháme: „Co pak se nám může stáli? Přečkali jsme horší věci, přečkáme i to I* Snad přečkáme, ale po těžkých nemocech a útrapách zdali se zhojí všechny údy, které jsme při tom polámali ? Rozumný člověk uváží síly protivníka, dřív než se pustí do boje. Je to zásada moderní strategie, že musí stratég hledět spojití svá síly, nepřijímali bitvy, než kde má většina vojska a naději na vítězství, (Vý* horně !) (DokončeniJ V Praze, dne 14 února

Vídeň. Dolnorakonský «něm povolil Vidní, aby si vypůjčila čtyři miliony alatých.

Ze sněmu bornorakouskébo. K. B. telegrafuje : Na včerejší aohůai »aémovní roa- předia se velká debata o návrhu školního výboru, aby sněm dal výras přáni hornorakoa- ■kého obyvatelstva po ařízeni konfesionálni školy. Poslanec dr. B&he zaslepoval liberální •tanovisko. Dosavadní zákony vystačí úplně pro požadované náboženské vychování. Církev nakládala se školou macešsky. Liberálové vždy musí se stavětí proti torno, aby škola přivé* deca byla v područí církve. — B i s k n p Doppelbauer odmítá tvrzení, že církev se školou nakládala macešsky. Církev naopak v každém čase byla největší příznivkyni vychování a védy. Nynější školní zákon pro ná- noženství nestačí. Jen nábošeeství poskytuje ochrany proti společenskému převratu. Počet hodin vynčováni náboženství jest velmi malý. Katolickému lidu musí ostatně taká býti dáni katoličtí učitelé. Spása státu a lidu jest ve větě: „Zpět к náboženství!“ Na to odpovídá snova dr. Babě. Přiznává zásluhy o rkve o věda shledává to však nepřípustným, aby nčitelé vždy měli obdrželi cirkevní aprobaci. Když promluv lo ještě několik řečníků pro i proti, byl návrh 32 proti 15 hlasAm přijat.

Ze sněmu chorvatského. Na sněmu ohorvatském žádal poslanec Folnegoviě, aby byl do protokola zapsán výraz sonstrasti, kterouž sněmovna vyslovuje nad úmrtím opata a hano vniká dra P. B a č k i h o. Přání temnto vyhověno nebylo prý z té příSiny, že P. dr. Raěkí nebyl již č enem snémo. Poslanec Folnegoviě vyzvat poslance, aby se pohřbu P. Račkibo súčastnili hromadrě ; oposice sněmu chcrvat- ssého vůbec chystá prý velkolepá projevy srnu teční, jimiž oslaviti chce památku svého velikého vlastence kněie. O významu P. Račkibo mluvíme na místě jiném.

Episoda ze života hraběte Lva Thuna. Pod tímto titnlem vyšla nákladem knihkopeotví „Styrie" ve Štýrském Hradci od P. Roberta Nostits-Rieneoka S. J. právě meli brožerka, v niž jedná se o řeči hraběte Lva Tbona v panské sněmovně dne 21. břesna r. 1868. V této mluvil Thun o porušení konkordátu etavšim se tehdái sa „asistence lidu*, dále pak jedná se tu o valném shromáždění bratrstva sv. Michela konaném následujícího dne (dne 22. břesna) v sálech redntnfch, v níž hrabě Thun měl řeč obsáhající snámou věta z lista apoštolova jako motto : „Bratři, radujte se vezdy v Pánu. pravím ještě jedoon : radujte se!“ Na základš této sentence roavedl hrabě Thun myšlénko, ie doy utrpení církve byly téměř vidy dny její vítěsoslávy. Byl o svatostí a vítěznosti věci, kteroo v panské sněmovně zastupoval, tak přesvědčen, žo jím okamžitý neadar v ní nijak neotřásl. Ze Štýrska Štýrskobrsdecký starosta dr. Portogai vymohl n ministrův jen tolik, ie odborný předseda a ministeria vynčováni hrabě Bylandt bode poslán do Štýrského Hradoe, aky poměry na tamní teohnioe vyšetřil a příslnšnon správn pak podal. Do té doby teobnika zůstane zavřena.