2
masthead
V Praze, v úterý dne 27. ledna 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
přele láefi se
v Praze v sdministrael
na ro ěsle
na fivrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
n. . . k
ve slialkich
na mš . . . . . . 2 K 80h
Poštont
3k e
mněsí
na š tvrt lela
s dvojí záslikou
na měníe
nar lt . . . K
Praha
5
article
Lid český nedá se uvésti
v pokušení!
Lid český nedá se uvésti
v pokušení!
Ač slunce dne, kterého zavzní polnice parla
mentních bitev o rakousko-uherské vy
rovnání, ještě daleko za horami, nicméně již
rozvazují kohouti vládní ve Vídni i v Praze, aby
nás kokrhy svými budili ku »střízlivější živolo-
správě a rozumnější filosofii životní«, t. j. aby
nám nejtklivějšími domluvami předložili, jakého
prý čirého šílenství bychom se dopustili, kdy
bychom to maďarské »ausgleich se-
diktando, jež Němec Körber o sylvestrovské
noci Maďaru Szellovi s malou dušičkou pode
psal, zkazili svou obstrukcí. Proti svému
nejvlastnějšímu prospěchu prý bychom jednali
hotovou samovraždu politickou prý bychom
spáchali.
Jeden z vládních těch kohoutů sedl si na
úsvitě neděle na hrazdu vídeňské »Neue Freie
Prasse«, druhý na bidélko zkoprnělého staro-
českého obhájce vídeňských punktací »Hlasu Ná-
roda«. Oba, rozumí se, zahaleni tmou opatrné
bezejmennosti, vydávají se, aby spíše imponovali,
za náramné sutority. Vládní kohout kokrhajíeí
v »Neue Freie Presse« je prý osobností stran
nickému reji sice vzdálenou, ale velikého vlivu
v kruzích politických, ba i vojenských poživající.
kdežto vídeňský kohoutek »Hlasu Národa« vy-
dává se opět za politika v parlamentě prý veliee
váženého, v záležitostech zemědělských pracují
cího a v poměry české znamenitě prý »za
svěceného«,
Tento domlouvá zvláště našim agrárníkům
aby pomyslili na terno, jaké prý jim kyne z to
hoto Szellova a Körbrova elaborátu a zanechal
tedy proti němu nesmyslné obstrukce, kdežto
kohout »Neue Freie Presse« bere to šíře a do-
mlouvá k téže spasitelné kapitulaci nám Čechům
Němec
Körber
Maďar
Szell
Körbrův
Čecho
Vídeň
Praha
Neue Frei Prass
Neue Frei Presse
Neue Frei Presse
6
article
Spořádejme tudíž především tu Excellenci
Začiná nejprvé hodně s vysoka — po velko-
pansku pouštěti na nás hrůzu. »Vyrovnání ra
kousko uherské musí býti v každém pří
padě uskutečněno a provedeno. Pravím s dů-
razem: V každém případě. Neboť veškeré (Pr
obyvatelstvo si toho přeje, a nad to všem
kdož mají ve státě moe a vliv, na uskutečnění
jeho záleží: koruně, oběma vládám, ministru
zahraničných záležitostí, zvlášte
ve chvíli, kde každým dnem moho
se rozvinouti veliké otázky evrop-
ské politiky, armádě a obrovské moci všeho
vyrábitelstva. Vzpírati se proti vyrovnání tomu
znamená tedy vyzývati veškeré tyto reální
moci v životě státním, nabízeti jim bitvu, která
nemůže vésti k vítězství, poněvadž vý-
sledek její již dnes nemůže být
pochybným.« —
Aj, proč a nač se potom vládní kohout
tak zbůhdarma namáhá, když je si výsledkem
už předem tak nepochybně jist? Kdo má už
předem vítězství v kapse, nepotřebuje a nebud
přece psáti dlouhé články do »Neue Freie
Presse«, aby soka odvrátil od boje, nýbrž na-
opak sám vyzve a podráždí ho k boji rozhod-
nému; tak to dělávali aspoň až dosud všichn
němečtí Bismarkové.
Nebude ono to tedy asi s tím vítězstvím
tak assskurované, jak se anony mní Excellenee
— benedekovsky holedbá, sice by nám nenávidě
ným. Mlado čechům přece hned na to nemazal
tolik záludného medu velkolepých vyhlídek do
budoucího, kynoucího nám ráje pozemského
kolem úst, jako činí tento — žel že nám v ano-
nymitu zahalený excellentní dobrodineček a
přitel — »Neue Freie Presse«. Vizme tu nád-
heru lákavou, jakou před námi rozestírá
»Vím jen tolik«, jsou jeho slova pokušitelská-
kdyby dnes Mladočeši svinul
svůj obstrukční prapor, že by jim
Aj
Mlada
Neue Frei Presse
8
article
ihned kynula velmi drahocenná odměna; úctu
vzbuzující postavení v parla-
mentě.
»Stanou se rázem rozhodujícl
náviděnou a velmi hledanou stra-
nou, což není maličkosti, neboť v politice
plati moc . . . Že takové postavení časem vodí ku
výsledkům a sice ku trvalým výsledkům, ku
vlivu, důstojnosti a váze, jest rovněž
tak nepochybno, jako opak toho, setrvají li
Mladočeši i na dále v obstrukci. « —
Aby nás pak ještě více navnadil, slibuje
nám, dobrotisko, napotom i náklonnost něme-
ckých levičáků, která prý by za pospo-
lité práce mohla časem dosíci i »pevnějšího
tvaru«, ježto prý by pospolité nutné interessy
hospodářské znenáhla oslabily trvající národní
a jazykové protivy a uklidnily národní jitření.
I je-liž prý nám tak za těžko voliti mezi
stejnoměrným účastenstvím v
moci (s Němci) a mezi všeobeenou bez
mocí? Lidu svého prý by se nepotřebovali
poslanci naši zajisté strachovati.
Němec
Lido
9
article
Obyvatelstvo české má prý obstrukce d
syta a kdyby se Mladočeši, kteří v lidu hluboce
zakotveni jsou, otevřeně a poetivě rozhodli pro
nový kurs, dojista prý by neztratili důvěry svého
voličstva, nýbrž naopak ještě více si ji utvrdil
než dosud. « —
Pokušitel, ukazující Kristu s biblické hory
všechna království světa a kladoucí muje
k nohám, odstoupí-li od pravdy, zůstavil, jak vi-
děti, po sobě nevymízející plemeno, které podnes
činí se, kde a jak jen může, aby zlákalo zápa-
sící o svůj život národy záludnými fantomy bu-
doucí jejich moci, vlivu, imposantního postavení
slávy a blahobytu v dálavách prý jim kynou-
clho od přimé cesty pravdy a práva.
Z téhož plemene je tolikéž »velice vážený
politik«, který ve staročeském orgánu
punktátorském domlouvá našim agrární
kům, aby pamatovali na veliké hmotné vý-
hody, jaké prý kynou v novém vyrovnání
rakousko-uherském zrovna jim, zeměděleům če-
ským. »Neboť v novém vyrovnání má dovoz
vepřověho dobytka upraven býti mno-
hem příznivěji než dosud.« Dále prý v celním
tarifu navržena jsou cla zemědělská takové
výše krásné. A tyto výbody vládních předloh
mohou prý být parlamentním projednáním
ještě zvýšeny (I !). Chtějí-li rudíž — domlouvá
vídeňský vládní kokrhel v »Hlase Národa« —
příslušníci kruhů zemědělských při obnově vy-
rovnání ještě něčeho získat, musí přece
v nejvlastnějším zájmu pracovat k tomu, aby
dotýčné předlohy projednávány a ne aby před-
lohý ty mařili obstrukel svou.
Krist
10
article
»Mají snad záruky, že je obstrukce povede
k žádoucím cílům národních požadavků«, konět
tento pokušitel rolníkův českých, a odpovídá
ovšem střemhlav: »Nikoliv, nemají jich; najen
že cílův národních nedosáhnou, ale ještě
seslabují výblídky na příznivější úpravu poměrů
zemědělských. Ať prý se tedy naši rolnici do
obstrukce nenutí, nýbrž pamatují jen na svů-
stavovský interes a na svůj hmotný zisk, jaký
jim kyne ze Szellova a Körbrova vyrovnání
když ono bez úrazu parlamentem vídeňským
bude schváleno. — Rozkošný to párek Körbro-
vých kohoutův zakokrhal tu jedneu a touž ho-
dinou masopustní noci »na jitřní«.
Körbrův
Rozkošná
11
article
Leč jen několik hodin minulo a dosta
z probuzeného kraje českého,
z našeho to Kolinska, na ručest pa-
třičnou, důkladnou odpověď če-
skou, z níž nastane mezi veškerou tou havěti
Körbrových kurníkův ovšem veliký zmatek
pískot. Otevřeně a poetivě rozjímal uvědomčlý
náš lid na valné kolinské schůzi s poslancem
svým drem. Fořtem o tom, co by věci ná-
roda českého bylo prospěšnější a zdatnější
zda vytrvat v rozhodném, neulev
ném boji proti panujícímu vlád
nímu systému a mařit obstruke
všeliké předlohy, na nichž této
vládě pro život její nejvíce z á-
leží: anebo zastrčit meč krajní,
nepodajné opposice do pochvy
a propuštěním uherského vyrov-
nání i rozpočtu státního z klešt
obstrukce pardonovat tento systém vládní
v naději, že oběť naše dojde uznání, ocenění
o dměny zasloužené od zachráněných? Několika
— prostými důvody zdravého rozumu lidského
dovodil dr. Fořt naprostou lichost podobných
nadějí opportunismu, nedbajícího tolikých bo-
lestných a poučných zkušeností vezdy zklamaná
důvěřivosti české.
Stačilo, učiniti si jasnou představu o tom,
co by nastalo, jakmile bychom upustili od
rozhodné opposice obstrukční proti hlavním
vládním předlohám?
Körbrový
Fořt
12
article
„Kabinet Körbrův hude vítězem, sláva „ve-
likého státníka“ poroste do nebe. Němci zů-
stanou v sedle, budou v nezkráceném držení
své bohaté kořisti a neopomenou ruče podni-
kati útočný postup další. Kdybychom teprve po-
tom v zoufalé tísni chtěli sáhnouti k nejkraj
nějšímu prostředku obstrukce, shledali bychom
že jsme — zmeškali přívoz, že jsme vhodný
okamžik propásli, neboť jakmile zejmena uhersko
vyrovnání a celní tarif na deset roků budou de-
finitivně cestou parlamentní vyřízeny, pak teprve
bude lze každé vládě vládnouti hravě pomoeí
paragrafu 14. a hrozba české obstrukce pozbude
svého ostří.
Pod krušnou tihou nezdaru toho, kterým
by přirozeně teprv vzrostla zpupnost a dikta-
tura Němcův do míry nesnesitelné, rozpoutal
by se v rozhořčeném a pokořeném národě na-
šem nezbytně krutý domácí rozbroj, jenž by
snad na řadu let zbavil nás vůči nepřátelům
vší síly, napláuje vlast žalostí a hořem. —
Stačilo uvésti lidu našemu na mysl jeho
vlasteneckou tyto logické následky chabého
couvnuti před bojem rozhodným, aby rozum
srdce jeho daly výhost každémukoliv pomyšlení
na možnost podobné nepolitické, nerozvážné
osudné kapitulace našich předbojníkův.
Pevně, rozhodně, po zralém uvážení vy-
slovil se pro neustupný vytrvalý boj, hotov
a odhodlán snášeti všechna jeho příkoři a pro-
tivenství. A my nepochybujeme, že tak, jako li
na Kolinsku, smýšlí všechen zachovalý, uvědo-
mělý národ náš celou šiří trojjediné své vlasti
Němec
Němcův
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 28. ledna. (D orozumění s tů
co stůj.) Neblahého konce smiřovacích konfe
rencí česko-německých želí prácemilovné strany
na říšské radě více, než účastníci konferencí
O Němcích z Čech panuje všeobecné přesvěd
čení, že zmar konferencí byl vlastně jejich přá
ním. Jejich „národní država“ se tím neztenčila
a dělnost parlamentu je zajímá jen potud, pokud
příčinu nedělnosti mohou sváděti na Čechy.
Sotva se strany klerikální a antisemitské učiněn
návrh na změnu jednacího řádu, který by na
vždy znemožnil každou obstrukci, bylo po
„prácemilovnosti“ liberálů na levici. Nedají
prý vyrvati z rukou jedinou zbraň proti budoucím
možným násilnostem se strany pravičácké vět-
Ale přese všechnu neústupnost liberálních
Němců, v parlamentě drží se dle zprávy „Gaz.
Narod.“ přesvědčení, že k dohodě česko-německé
dojíti musí. Není prý ani mezi Němci nedo-
statek takových mužů, kteří uznávají, že, ačje
topro ně bolestné, musejí svoliti k ústupkům ve
prospěch Slovanů, neboť jinak se stát udržeti
nedá; Němcům však žije se v Rakousku přece
jen tak dobře, že by bylo škoda, vydati je na
šiny.
Němec
Praha
Čechy
Gaza
Rakousko
Slovan
14
article
pospas Hohenzollerům. „A proto — dodává
Gaz. Nar.“ — nezmizela naděje, že když se ne-
zdařil pokus o česko-německé dorozumění, uči-
něný vládou, bude se o dohodu usilovati nyní
z vlastní iniciativy rozšafných a prozíravých poli
tiků, náležejících k různým parlamentním stra
Jak si pisatel představuje tuto iniciativu
z jeho stati nevysvítá. Pokud se dra. Körbra
týče, zdá se, že nemá nyní chuti, pokus svů
opětovati. Jeho „Montagsrevue“ píše aspoň v po-
sledním čísle: „Jazyková otázka zůstane jako
jedna z nejdůležitějších mezi všemi politickým
otázkami tohoto státu stále na jednacím pořadu,
ale také její rozřešení lépe uzraje
v klidnějších dobách.“ Nynější dobu
však klidnou nazvati nelze.
V Praze, 23. ledna. (Druhý nález říš-
ského soudu o moravských zem-
ských volbách.) Včera byl vyhlášen nález
říšského soudu o stížnosti, podané obcí šlapaní-
ckou v brněnském okrese do rozhodnutí morav-
ského místodržitelství, že počet volitelů při zem-
ských sněmovních volbách má se určovati dle
počtu obecních příslušníků, a nikoliv dle počtu
přítomných rakouských občanů. V předměst-
ských obcích okolo Brna vzmohl se značně počet
obyvatelstva, ale příslušníků obecních jest po-
měrně málo. V Králově Poli jest na 12.000 oby-
vatelů, ale příslušníků sotva 1000; podobně ve
Montagsrevue
Nara
Praha
Brno
15
article
Šlapanicích jest tři tisíce obyvatelů, ale pří-
slušníků ne celý tisíc. Následkem toho brněnské
hejtmanství při posledních volbách přiřklo každé
z těchto obcí jen po dvou volitelích, ač by dle
počtu obyvatelstva náleželo jedné 24, druhé6
volitelů. Když bylo ustanovení hejtmanovo schvá-
leno také místodržitelstvím, podali někteří šlapa-
ničtí voliči prostřednictvím dra. Stránského stiž-
nost říšskému soudu, ten však v rozhodnutí místo-
držitelském neshledal porušení politickýeh
práv občanů šlapanických. Rozhodnutí místo-
držitelovo opírá se prý o zemský volební řád, jenž
volební právo přisuzuje pouze obyvatelstvu do-
mácímu. Nepřístojnosti, vyplývající z tohoto
uslanovení, nemohou býti odstraněny nálezem
řišského soudu, nýbrž jen způsobem zákonodár-
ným, totiž změnou zemského volebního řádu.
Z Krakova, 24. ledna. (Nové středn
školy pro Halič.) V jedné z posledních
schůzí polského kola referoval poslanec Petcienz.
že vzhledem ku přeplnění haličských středních
škol vláda hodlá r. 1904 založiti následující nové
ústavy: V Řešově druhé gymnasium, v Krakově
páté (nižši) gymnasium, v Přemyšli a ve Stani-
slavově filiální gymnasia, v Novém Trhu nové
gymnasium a v Živei novou reálku. Mimo to má
býti v brzku zřízeno nové gymnasium takév
Gorlicích.
Z Pošti, 22. ledna. (Veliké Maďa
sko.) Známou brožuru Hojčovu o budoucím Ve-
likém Maďarsku, jež bude sáhati od Karpat do
Balkánu a od Jaderského moče do Černého, po-
kládají střizlivě myslíci Maďaři za velikou utopii
jinak jim sympatického učence. Orgán agrárníků
„Hazank“ píše v referátě o Hojčově brožuře
„Dosud u nás budili pocit maličkosti a bez
významnosti. Následek toho je, že se sháníme
po úřadech a ve všem prosíme stát za pomoe.
Stránský
Petcienz
Černý
Maďar
Hojčův
Šlapanice
Krakov
Halič
Přemyšl
Staňa
Gorlice
Maďarsko
Karpaty
Balkán
Hojčův
16
article
Sebe nepatrnější věci dovedeme provésti jen na
rozkaz. Ochotně se přizpůsobujeme všemu. Kd
je tedy v nás ta síla, kterou by bylo možno usku-
tečniti fantastický obraz „Velikého Magyar-
országu?“ Nikde té síly nevidíme a proto tvr-
díme, že Hojčovo maďarské imperium jest illuse
právě tak, jako věčný mír. Nastane-li otázka pan-
ství nad Evropou, bude možno vzíti v úvahu jen
tři plemena: anglické, ruské a německé. Všichni
ostatní národové a všechny ostatní země budou
jen stafáží při zapáse oněch tří a za šťastné
mohou se pokládati ti, kdo se nedostanou pod
nadvládu německého plemene, neboť mohou
doufati, že nebudou násilně zbaveni svých ple-
nám.
V drobném prodeji:
ranní čí-lo o sobě .. . a zh
odpolešní
Ve flialkěch na venkorš
ranní číslo. . . . . . . .
odpolednla
Inserát
palí e katevé aapřad
Předplscesí a lnstttr ptijini daísl-
ce v Marianaké alicí č. 3
. nzcházejí se též relakee
tk a ozpešite Nilodních Listee.
Bakopisy se navence.
10h
Hojčův
Evropa
17
article
menných zvláštností. Nečiňme tedy jako ten
žebrák, který se chvástá velikostí a bohatstvím
svých předkův, ale v okamžiku snímá klobouk
před prvým slušně oblečeným člověkem a prosí
za almužnu. Především musíme býti silní a bo-
hati a až každý občan bude jazykem i cítěním
Maďar, až v Budíně bude sídleti maďarský král,
pak jsme vykonali předběžně svou povinnost..
Maďar
Budín
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 26. ledna.
Praha
20
article
O elo mezi Ruskem a Německem.
Tyto dni sešli se v moskevském hostinci
„Praha“ členové moskevského hospodářského
spolku na přátelský oběd. Mezi obědem rokovalo
se o rusko-německé obchodní smlouvě. Kníže
Ščerbatov byl proti smlouvě vůbec, doporučuje,
aby hospodáři ruští neposílali za hranice zrno,
když se mu cizina uzavírá, nýbrž krmný do-
bylek, v nějž by neprodejné zrno bylo zpraco-
váno v tovar prodejný, jenž by měl zaručený od-
byt do Anglie a nikterak by nezávisel od milosti
trhu německého. Kníže Trubecký oznámil, že
brzy bude uveřejněn ruský celný
tarif odpovědí na německý.
Hněv proti Německu.
Vlny lidového jitření, jež na zvěst o bar-
barském bombardování tvrze i bezbranné vesnice
San Carlos vzedmuly se ve všech republikách
amerických, dorážejí nyní přibojem účinným
už i ke břehům anglickým. Londýnský list druží
se k americkému v odsuzování německého ná-
silí. Tak píše zvláště »Globe«: »Veřejné
mínění ve Spojených státech bouří se stále více
nad nepochopitelným jednáním Němcův a nedá
se déle zilumiti, potrvají-li tyto poměry.
V Anglii jest rozhořčení sot va
menšl, třeba že jeho projevování tlumilo se
pomyšlením, do jakého křivého po-
stavení zatlačena byla i Anglie
sama. Ale vláda naše nechť má na paměti,
že anglický lid by rozhořčeně odmitl všeliké
přikývnutí ku přěním německým, když by se tím
dosavadní (?) srdečné styky s Unil ohrozily.
Ščerbatov
Trubecký
Carlos
Němcův
Rusko
Německo
Praha
Anglie
spojený stát
Glob
21
article
Poslední události jsou dle toho, aby přesvědčily
každého v Anglii i v Unii, že Německo
hledí mezi námi způsobiti rozkol.e
»St. James Gazette« praví: »Spo-
lečný postup s Německem byl
každém případě chybou vlastni
naší vlády, a události žádají stále naleha-
věji, aby chybě té byl učiněn konec. «
Také »Pal! Mal! Gazette« soudí,
že Anglie ocitla se na křižovatce; také libe-
rální »Westminster Gazette« čítá
společnou akci s Německem mezi těžké chyby
britské vlády.
»Daily Graphic« ironisuje poslední
řeč kancléře Bülowa v říšském sněmu něme-
ckém. Dnes — praví list — poznal hr. Bülow,
že hněv lidu anglického počíná se trvale obra-
ceti proti Německu a protože nepřátelství Anglie
bylo by věcí pro Německo nejen nepříjemnou,
nýbrž i nebezpečnou, kaneléř obrací a chlubí
se, že on anglofobský proud v lidu německém
zadržel — a to činí tentýž muž — dokládá
»Graphie« — který za porážek v jižní Africe
měl pro nás jen posměch, kterýž vyslovil se
tak nediplomaticky drsně o Chamberlainovia
jenž byl vždy hotov sdružiti se s našimi od-
půrci. Jakou cenu mají dnešní jeho pro Anglii
poklony?
Ostatně dle všeho také již Italie jest syta
»eti« postupovati po boku německém. Veliká
část římského tisku přimlouvá se za příčinou
bombardování tvrze San Carlos za to, aby
italský postup, když ne vůči Venezuele samé,
tedy aspoň vůči ostatním státům v otázce vene-
znelské od akce německé se odloučil.
Stanislav
James Gazette
Bülow
Anglie
Německo
spo
Mala
Afrika
Venezuela
Westminster Gazette
Daily Graphic
Sana Carlos
Italia
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze starých listin.
(Pánové z Pernštejna. — Z doby
rozvratu.) Mezi výtečníky šlechty doby Vla-
dislavovy nemalý význam přikládá Palacký ve
svých dějinách Vilém. z Pernštejna, muži, jenžv
působení svém „nejvíce podobal se císaři Kar-
lovi IV., jehož přednosti a ctnosti všecky, ne
však spolu vady a poklesky měl do sebe.“ Z hi-
storie, zápisů městských, z kronik, dopisů sou-
kromých a jiných pamětí víme, jakým byl Vilém
vzorným hospodářem, průmyslníkem, horníkem
známe, že jako nodnosta v úřadech zemských
byl ve všem nejvýše správný, spravedlivý, n
sněmích, v životě veřejném rozhodným zastan-
cem poctivosti, pravdy, spravedlnosti, že jedno-
til rozbroje mezi stavy; v ohledu náboženském
pak byl vzorem snášelivosti osvícenské, „s R-
many věřil, s Čechy pod obojími držel, s Bra-
třími umíral.
Zemský archivář p. František Dvor
ský sebral s nemalou námahou po archivecha
knihovnách domácích i zahraničných drahný po
čet listů, listin a jiných archivalií, jež podávaj
bližší zprávy o životě slavného pána, památek
jež nepřízeň času, nevědomost lidu a zloba ne
přátelská nedovedly zničiti. Přes 1250 čísel vy
kazuje ta sbírka archivalií (některé velmi ob
jemné), uveřejněná v XVI. a XVII. svazku Ar-
chivu Českého. Podány tu zprávy o rodinném,
domácím a společenském životě pana Viléma
Pánová
Palacká
Vilém
Vilém vzorný
Bro
Dvor
Pernštejn
Čechy
Kara
Ara
Rman
23
article
Pernštejnského: dovídáme se, jak hospodařil
a jmění spravoval po smrti svého otce, jak po-
jišťuje manželce své Johance z Liblic statek její,
čleme o zajímavých přípravách, konaných ku
provdání dcery Bohunky; předkládají se nám
svědectví o veřejné činnosti úřadní, politické,
čteme, jak byl oblíben při králích Vladislavovi
i Matyášovi Uherském, jakých milostí u nich
došel, a jakým zase býval pomocným peněž-
níkem pokladnám královským; jak knížata, kra-
lové i císařové vyhledávali jeho rady. Vedle po-
litické jeho proziravosti poznáváme jeho nábo-
ženskou snášelivost, jak hájí Bratry české, pod-
poruje kláštery, zřizuje náboženská nadání, vi-
díme, jak zakládá ústavy humanitní, veliké zá-
vedy hospodářské, zřizuje stavby monumen-
tálné, zaráží nově hory i dobývá ve starých do-
lech; jakou k lidu poddanému jeví laskavost.
že vystupuje ne jako vrchnost, ale spíše jako
otec laskavý; slyšíme jeho přímluvy i k jiným
za poddaný lid, aby mu v různých věcech bylo
polehčeno. Vidíme, jaké důvěry, vděčnosti
lásky u jiných požívá, jaká pověst lidu o něm
jde a on sám pamětliv je dobré po sobě památky.
„Třeba nám na to pamatovati, co to na sobě
nese připomínání člověku po smrti, a co rodům
náleží na tom dobrého neb zlého,“ píše dne
6. března 1514 Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu.
Bohunka
Vladislav
Matyáš uherský
Zdeněk Lev
Liblice
Rožmitál
24
article
Nade všecky pak ctnosti září od mládí až do
poslední chvile jeho života Vilémova nadšená
láska k vlasti, národu.
O synech Vilémových Janu a Vojtěchu není
mnoho zpráv. Byli hned od mládi ve vysokých
hodnostech, Vojtěch již r. 1514 byl nejvyšším
hofmistrem království českého; 1. pak 1526, kdy
jednalo se o svobodnou volbu českého krále, byl
dokonce mezi kandidáty na trůn královský, za
nového pak krále Ferdinanda jmenován zem-
ským hejtmanem. Až do brzké smrti své (17.
března 1534) vždy stál v čele vlastencův, kteř
pečovali o to, aby napraveno bylo zlé v zemi
odstraněny neřády a zaveden pořádek.
Jan zdědil po úmrtí Vojtěcha ke svým stat
kům na Moravě jeho statky v Čechách. Byl rov-
něž v poměrně mladém ještě věku nejvyšším ko-
mořím v markrabství, místohejtmanem a zem-
ským hejtmanem na Moravě. L, 1526 vedl voj-
ska moravská do Uher proti Turku; a jako přední
obhájce strany pod obojí jmenován její defen-
sorem. L? 1539 zaslal králi Ferdinandovi pa-
mětní list, v němž mu vykládá, proč obyvatel
v království i v přivtělených zemích nemají
k němu důvěry, a jsou toho mínění, že také on
jim nedůvěřuje, nejsa toho pamětliv, že s vo-
bodnou stavův volbou zvolen byl krá
Vilémová
Jan
Vojtěch
Ferdinand
Turek
Morava
Čechy
Uhry
25
article
lem. S úžasnou, až bezohlednou upřímnosti vy
týká králi, že bez rady, ano proti radám Čechův
podnikl válku v Uhřích, čímž mnohé poddané
své až na chudobu přivedl; že zamezuje z obavy
nějakého spiknutí sjezdy krajské, na sněmích že
nic se neprojednává, jen berně se svolují, obecné
potřeby se zanedbávají, meze zemské se zúžuji
a vedle jiných ještě nedostatků lidé bolestně
snášejí útisky pro náboženství. Diplomatické cho-
vání Janovo za odporu stavů českých r. 1547
svědčí, že stál mezi předními náčelníky národa
své doby. Nepřiznivé poměry překážely někdý
blahodárné činnosti Pernštejnů, zničením pak
jich spísů zanikly pohříchu i výmluvnější do-
klady jich ducha a smýšlení. Jak třeba želeti na
příklad jen ztráty „Historie válek husitských“,
sepsané Vojtěchem z Pernštejna, jenž ve věceeh
válečných i politických byl na slovo braným od-
borníkem své doby. Několik roztroušených lístk
Janových po archivech vysokých katolických
šlechticů (nekatolické šlechty nezachován ani
jediný archiv) bylo by slabým světélkem do do-
mácího, společenského života českého magnáta,
kdyby náhodou nebyl vydavateli padl do ruky
aspoň svazek register jeho listů z r. 1543. Z těch
aspoň je zřejmo, kterak vysoký hodnostář český
všem osobám mimo Čechy píše vždy jen če
sky. Tak markrabí Jiřímu Braniborskému, je
hož dcery měly za muže si vzíti syny Janovy:
jen a jen českého jazyka užívá Pernštýnovec
korrespondenci s biskupem vratislavským, s krá-
lem polským a se všemi knížaty, s dynasty při-
vtělených zemí ke království i s jinými cizími.
Čechův
Janův
Vojtěch
Jiří braniborský
Uhry
Pernštejn
Janová
Čechy
Janov
26
article
Kdykoli potřebu vidí, pozdvihá hlasu svého,
slovy vlasteneckými povzbuzuje pokleslou mysl
a varuje před hrozící záhubou.
„A muoj milý pane synu! píše Adamov
ze Šternberka dne 13. srpna r. 1540: Dlouho-li
se tomu dívati budeme, aby o to království tak
Němci kupčili, je trhali, ujímali, nejprvé
v nějakých hranicích, potom v zámeích a v mě
stech, jakož se toho již dosti děje, a potom v ce-
lých zemích, k tomu království připojených, ja
kož jest již toho dosti blízko, že knížets tv
Slezské na vlasu se u této koruny drží.
Neb račte toho u sebe povážiti: markrabě Jiře
(Braniborský) ten znamenitý statek v Slizště má,
a to jest kníže říšské; kněz Fridrich jsouc kníže
lenní, ten týž má znamenitý statek, a co mu ho
tímto knížetstvím přibylo, ten o nápady s domem
Brandenburským mezi sebou zápisy udělali; pak
kčemu jinému se tochajli (chýli), než
aby knižetství Slezské k říši obráceno
bylo, kněz Fridrich toho rozvažovati nebude,
neb by rád za kníže říšské zuostal, a Vratislavští
také, neb by rádi za říšské město zuostali. Pak
muoj milý pane synu, tím vám zavazuji, muož
na nás ono písmo naplněno býti, kdež se píše:
Všichni svého hledí a žádný božího, též také
všickni svého hledí a žádný obecního.
Pak čeho potomkóm svým nasejem,
to po nás žíti budou, strach, aby ta žeň nebyla
v zlém připomínání a zlořečení, když my již
shnijem, že ty kosti v kostnici ležic, pokoje jmíi
nebudou v zlém připomínání ...
Němec
Jira
Fridrich
Adamov
Šternberk
27
article
Všech dopisův a listin v XX. svazku Ar-
chivu Českého uveřejněných jest přes jedenácte
set, z těch na půlpáta sta v regestech. Povrehné
jen nahlédnutí přesvědčí jak hojnou látku ob-
sahují.
Vedle archivalií pernštejnských připojil vy-
davatel v témže svazku (str. 541—563) „tři pro-
jevy z války za krále Jiřího z l. 1467, 1468
1469.
Prohlášením neplatnosti kompaktat sboru ba
silejského r. 1462, povstala nová roztržka mez
Římem a Čechy. Nástupce Pia II., papež Pavel
II., nastrojil proti husitismu novou válku, jež po-
čala proti Jiřímu jednotou panskou. Náčelníkem
jednoty byl Zdeněk Konopištský ze Šternberka.
Na sněm říšský, svolaný císařem Friedri-
chem do Norimberka o válku proti Turku
roku 1467, vyslal Šternberk jako zástupce krá-
lovství českého Hilaria Litoměřického, Linharta
z Gutštejna a Jana Kocovského, aby zjednali po-
moc proti „kacířskému“ Jiříkovi, „již ne králi“
Z úplného textu řečí sněmovní (v současném če-
ském překladu) vidíme, jak český rytíř Jan Ko-
covský dovedl skládati slova a převraceti udá-
losti, aby přesvědčil církevní i světská kníižata,
že nejdříve se musí ta „česká škodlivá šelma
kacířská“ vyhubiti a potom teprv proti „eizím
vrahům Turkům“ šik obrátiti. Na všechnu
mnohomluvnost a zapřisáhání dostalo se vy-
slancům panské jednoty v Norimberce jen konej-
šivé odpovědi papežského legáta; knížata říš-
ská „prosebnou žádost“ zamítla.
Jiří
Čecho
Pius
Pavel
Jiří jednota
Konopištský
Linhart
Kocovský
Jiřík
ko
Turek
Řím
Šternberk
Norimberk
Gutštejn
Ara
28
article
Však počatá již válka proti „Jiřímu z Kun-
štatu, někdy králi českému“, nebyla zastavena.
V Čechách, na Moravě i ve Slezsku bouřili du-
chovní i světští pánové lid, sváděny krvavé
půtky, dobývány tvrze, hrady, páleny vesnice,
městečka; z říše německé přes ujednání na
sněmu norimberském hrnuly se do Čech houfy
bojechtivých křižáků, ano celé výpravy, počtem
několika tisíc vpadaly do země kacířův. Nepřá-
telství osob, měst, krajův ohlášováno tehdy od-
povědnými listy. K takovým náleží také
list Zdeňka Šternberka z Olomouce 24. srpna
1468 zaslaný knížeti Viktorinovi z Kunštatu, sy-
novi Jiřího z Poděbrad. List Zdeňka Konopišt-
ského jest dokladem nezkrocené vášně a jedova-
tého hněvu, jímž naplněn byl někdy nejvěrnější
přítel Jiříkův, jejž dary, sliby, milosti císaře
Friedricha a papeže Pavla II. ke vzpouře proti
vlastnímu králi rozeštvaly.
Kurie římská chtěla zahubiti husitského
krále stůj co stůj. Když domácí katolický ne-
přítel k úplné zkáze jeho nestačil, rozjitřil papež
krev uherského krále Matyáše Korvína, jenž za-
pomenuv pro zisk na vděčnost a blízké přátelství
k českému králi (mělť Kunhutu Kateřinu, dceru
Poděbradovu, za manželku, 1464), prohlásil,
že chce býti mstitelem nepřátel církve římské.
V dobu osudného toho boje patří „List starých
Čechův, pravých milovníkův a obhájcův pravdy
Kristovy a jazyka českého“, kteříž z některých
krajův české a moravské země v počtu 3000 se
sešli, aby „ve jméno boží o tůž pravdu a o ten
jazyk český se zasadili proti všem nepřátelům
jazyka českého . ...
Jiří
Čo
Šternberk
Viktorin
Zdeňka Konopišt
Jiříkův
Friedrich
Pavel
Korvín
Kunhuta Kateřina
Poděbradův
Čechův
Kristův
Čechy
Morava
Slezsko
Olomouc
Kunšta
Poděbrady
II