1
masthead
V Praze, v úterý dne 3l. května.
Praha
2
masthead
K číslu 149.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pešton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80 h
Praha
Pešton
6
article
Chunchuzské bandy v Mongolsku.
Z Petrohradu, 31. května. Z Charbina se
sděluje, že chunchuzské bandy uka-
zují se za vedení japonských agentů
v Mongolsku.
Podmořský člun nebo mina?
Z Berlína, 31. května. »Berliner Tagblatt«
sděluje z úřadního pramene japonského: Popírá
se, že záhuba japonské pancéřové lodi »Hatsuse«
byla způsobena ruským podmořským
člunem. Avšak odborníci ujišťují, že jenom
tak mohl býti způsoben výbuch, poněvadž je
voda na těch místech příliš hluboká, aby tam
upevnění mechanických min bylo možné.
Čechov na bojíště.
Z Petrohradu, 31. května. Ruský spisova-
tel Antonín Čechov odjel na bojiště a při-
hlásil se dobrovolně jako záložní lékař.
Sienkiewicz na bojiště.
Z Petrohradu, 31. května. Henryk Sien-
kiewicz odebéře se v nejbližší době na bo-
jiště sbírat materiál pro povídky, ve
kterých chce vylíčiti události na bojišti. Přibude
v nejbližších dnech do Petrohradu, aby si vy-
žádal u ministerstva vojenství potřebná doporu-
čení pro cestu do východní Asie.
Čechov
Sienkiewicz
Henryk Siena
Mongolsko
Petrohrad
Berlín
Asie
Chunchuzský band
7
article
Lupičské tlupy chunchuzů.
8
article
Z Londýna, 30. května. Docházejí zprávy
z Mukdenu a Nučvanu, že veliká tlupa chun-
chuzů, bezmála počtem 5000, pod velením
pověstného lupiče Fenlinho, táboří asi 70
mil od Mukdenu. Tento náčelník chunchuzů byl
loňského roku zajat Rusy a vyvezen na ostrov
Sachalin. V lednu t. r. podařilo se mu však
uprchnouti a vrátiti se k chunchuzům, kteří po-
tloukali se v horách a pralesích v okolí Jalu.
Fenlinho zamýšlí se svou »armádou«, jak
Rus
Londýn
Mukden
Sachalin
Jal
9
article
lupičskou rotu nazývá, znepokojovati ruské voj-
sko. Několik kozáckých hlídek už pobil.
Don Jaime Bourbonský.
Z Benátek, 30. května. (C.-B.) Náčelník
ruského generálního štábu generál Sacharov sdě-
lil donu Carlosovi Bourbonskému telegraficky,
že jeho syn don Jaime pádem s koně jenom
nepatrně se pohmoždil. Vede prý se
mu dobře a lékaři soudí, že bude brzy opět
moci jezdit.
K bojům u Kinču.
Vojenský spolupracovník vídeňské »Reichs-
wehr« probíraje kritiky japonské zprávy o úto-
cích na výšiny naošaoské, praví: »Okolnost,
že tato ruská posice obsazena byla je-
nom jedinou divisí, která snad ani
plným počtem ještě nebyla na místě, dokazuje,
že Rusové onomu postavení nikte-
rak nepřičítali důležitost, kterouž
jí přikládají Angličané, označujíce ji jako
sklíče k Port Arturu. Byla to právě
jenom jedna z posic v celé řadě
jiných posic, kterých Japonci bu-
dou musit dobyti, než se dostanou
k čáře portarturských tvrzí. Ja-
ponci musili hnáti do ohně trojnásobnou
přesilu a musili se dát podporovati ještě
palbou svého loďstva, než se jim po-
dařilo Rusy z onoho postavení vytlačiti. A o n
budou musit — bude-li území před pev-
ností tvrdě hájeno — ještě mnohem
větší síly vojska do boje vrhnouti,
aby Rusy také z dalších posic před portartur-
skými tvrzemi zatlačili. Nejdůležitější otázkou
jest nyní, zdali Rusové Dálný sku-
tečně opustili, čili nic?«
Vojenský spolupracovník vídeňského »Tag
blattu« praví mimo jiné: »Dosud soudilo se,
že při strašných novodobých střelných zbraních
možny budou jenom bitvy na velké vzdálenosti.
a tu ukázalo se opět, jako při zápasu o pa-
horky u Kjulienčvenu na pravém břehu řeky
Jalu, že konečně rozhodly osobní odvaha a sta-
Jaime
Sacharov
Carlos
Rus
Angličan
Artur
Japonec
Benátky
Jal
10
article
SlY
SlY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
11
article
tečnost: posice, které několik hodin trvavší pal-
bou děl a střelbou pěchoty sice otřeseny byly.
ale rozdrceny býti nemohly, neodolaly posléz
útokům nepřítele se zbraní v ruce. Líčitelé bitev
budoucnosti nemohli arci tušiti, jaké povrho-
vání lidským materiálem příští válka ukáže. Ja-
ponská válečná správa operuje, jak události
ukázaly, s největší vypočítavostí a opatrností.
neukvapuje se a váhá všude, dokud se ji ne-
zdá, že doba nadešla, ale jakmile se rozhodla,
že o dosažení nějakého cíle se zasadí, obětuje
spousty lidu, aby ho také dosáhla.
Obšírné zprávy, jež Japonci o bitvě u Kinču
uveřejnili, ukazují, s jak nezdolnou houževna-
tostí generál vždy nové setniny a pra-
pory vrhal do mezer, jež strašná
palba Rusů v řadách útočícího
japonského vojska stále kácela.
Doznává se již také, že jsou ztráty Japonců
daleko větší než se původně udávalo
(3000 mužů), vždyť padlo jenom na jediném
místě, na vrchu Naošao, kde nejkrvavější boj
se rozpoutal, přes 3500 Japonců. Lze soudit,
že asi dvacet procent útočícího ja-
plonského vojska na bojišti zu-
stal o.«
Japonec
Rus
Naošao
12
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
13
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Zionistické demonstrace v Sarajevě.
Ze Sarajeva, 31. května. Včera večer do-
šlo zde k velkým zionistickým de-
monstracím. Tři Angličané chtěli pořádati
přednášku protizionistickou. Zdejší židé, kteří
jsou vesměs přívrženci hnutí zionistického,
usnesli se, že přednášku zmaří a přišli před
spolkový dům, kde Angličané chtěli přednášet.
Marnými zůstaly snahy vyklidit ulici. Když ko-
nečně měla být místnost otevřena, způsobili židé
velkou vřavu. Tři policisté na to tasili
šavle proti demonstrantům. Dva
zdejší vážení židé postavili se proti nim a za-
mezili tak útok na dav. Později objevila
se jizdní policie a byla uvítlá na
Angličan
Sarajevo
spolkový dům
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Návětěva.
Napsal Julius Skarlandt
Julius Skarlandt
15
article
— — přijďte ke mně,“ psala mu.
„v kterýkoliv jasný den, abyste shledl moji sa-
motu. Snad se nebudete nudit. Ukáži vám všecky
své obrazy, všecky drobnosti a reliquie z mládí
bibeloty a japonerie, které si můj ubohý muž
přivezí z cest. Budeme hovořiti o knihách a
snech; přivedu vám i své dítě, malou Lili, abyste
ji polibil ...
Znali se i neznali. Oba, průměrná literárn
jména, spatřili se poprvé na podzim v Miláně,
na výstavě obrazů mladých umělců.
Hovořila se svou přítelkyní, pražskou Něm-
kou česky, snad až příliš hlasitě a on, ztráviv
několik měsíců mimo Čechy, tolik již toužil po
domově.
Byl rád, že uslyšel po dlouhé době zase
rodnou svoji řeč a bylo mu velmi milým toto
setkání.
Vábilo ho kouzlo melodického jejího hlasu
podivoval se přesným jejím úsudkům.
Pak ji viděl až na jaře, v Praze, na hřbi-
tově, stojící v zamyšlení nad známým jakýms
hrobem, na němž kvetlo mnoho temných, fialově
žíhaných kosatců.
Vyrušil ji, kráčeje cestou, plnou kamení
ostrého, žlutého písku.
„Vy zde?“ řekla tiš: a s údivem.
„Můj den!“ odpověděl, „kdy nutno hledat
zapomenutí a zapomínaných.
Usmála se.
Byla to krásná paní, v drobné, harmonické
postavě, s jemnou, mramorově bílou tváří a ebe
nově černým, bohatým vlasem.
Milán
Německo
Čechy
Praha
16
article
Zadíval se na ni dlouze a dech se mu tajil.
Byl pojednou raněn. Vzpomenul prvního setkání.
Tehdy zůstavila ho zcela chladným. „Jak bylo
možno... jak jen možno...“ vyčítal si nyní.
Než vyšli ze hřbitova, hovoříce o všema
o ničem, měl zase obvyklý svůj klid. Schylovalo
se k večeru, růžové obláčky pluly vysoko modrou
oblohou.
Zastesklo se mu pojednou po radostném
ptačím ševelu, tam, v té zapadlé říši mrtvých.
Dole, v městě, ulice drsně hlučely a tok života
bystře se valil ku předu.
Konečně došli po malé odchylce parkem
již byla ona navrhla, k domu, v němž bydlila.
„Nebuďte již tak smutným!“ řekla mu na
rozloučenou.
„Jste mlád, život vás neranil snad tak pří
lišně! Hleďte, můj osud!“
Uznal za nutné, napsati jí list, v němž
omlouval včerejší svou ledabylost a zamlklost,
věda, že není jí lhostejným.
A tak přišlo to malé psaníčko, v šedivé
obálce, s originálním, drobným písmem, v němž
ho prosila, aby přišel v kterýkoliv jasný den ..
Navštívil ji.
Jako na omluvu řekla mu, noříc v něj své
hluboké, modré zraky, že nechce se vdávat ..
„Z piety ke svému zesnulému a z úcty před jeh
dítětem,“ doložila.
On pak poceloval malou, plavovlasou Lili,
prohledl si drahocenné originály, rozvěšené se
vzácným vkusem po stěnách salónku a na-
slouchal tiše historii jejího manželství.
Když umlkla, zarosily se mu oči. „Jak jen
možno,“ ptal se, „že nepodlehla jste všemu tomu
utrpení!“
„Jsem podlomena,“ řekla smutně. „Ale
nevzpomínejme dnes více toho, co minulo,“ na-
mítla pak živě a svěže, předkládajíc mu nový
sešit „Studia“.
Dole
17
article
Počal letmo a se zalíbením prohlížeti krásný
Počal letmo a se zalíbením prohlížeti krásný
ten časopis.
Přisedla blíže k němu, ke stolku úzkého
tvaru, na němž stála vása s ohnivými růžemia
temně modrými kosatci.
V pokoji bylo ještě dosti jasno, ale z dálky
blížil se již večer.
V oknech, hledících k Petřínu, hiořelo
mnoho prudkých barev. Zlatá s modří, rudá se
stříbrem a žlutí. Jemná mlha měkce plížila se
v pokoj, italské krajinky, zavěšené nad divanem,
se černaly. Saské hodiny, staré, vzácné práce
monotonně tikaly, mile rušíce nasládlé ticho.
Po chvíli sklonila se paní Irena nad stol-
kem, přivánějíc k růžím, tak že čelem dotýkala
se jeho plavých, bohatých vlasů. Cítil chvění
její hrudi, vdechoval mámivou vůni jejího těla.
Oči její podivně zahořely.
„Je to láska?“ ptal se zmateně. Poroz-
uměla mu.
„Můj mílý, mohla by zde býti,“ řekla. „Cí-
tím její tíhu, vidím hluboké tmy, do nichž by
mne poslala. Ale kam bych pak šla, smutná mi-
lenka, kde vyplakala bych lítost svého milování,
své marnosti, kdy utišila bych pláč svých nej-
smutnějších nocí? Vězte, není pro mne radostí
tohoto světa. Bůh mi dal jeho touhy, křeče jeho
vášní a všechnu jejich neukojenost. Já, která
tolik život jsem milovala, dnes jsem mu tak
vzdálena... Láska by nám oběma způsobila
mnoho bolestí. A já bych vám byla ráda sestrou,
dobrou, milující sestrou, která by vás chránila
a vedla jako čistý sen . ..
Děkoval jí němým sklonem hlavy, děkoval
jí bolestnými polibky, kterými poséval bílou,
chladnou její ručku.
Barvy západu v oknech dohořely. Vešle slu-
žebné děvče, přinášejíc zažehnutou lampu.
Vedle, v dětském pokoji, malá Lili dovádivě
zpívala.
Irena
Petřín