1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 139. ze dne 20. května 1904
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Královský prodavač novin. Z Londýna se
oznamuje: Jedna z nejpopulárnějších osobnostív
Irsku, prodavač novin Davy Stephens, slavil právě
své šedesáté narozeniny. Má za sebou velmi bohatý
život a honosí se známostmi s četnými panujícími
osobnostmi a jinými evropskými výtecníky, kteří o
něho kupovali noviny. Po 54 roky prodával novin
v Kingstownu, kde jest čilá frekvence cizinců, poně-
vadž přistávají zde parníky z Walesu. Mezi jeho zá-
kazníky byli Eduard VII., královna Viktorie, císař
brasilský, prine Walesský a jeho choť, korunní prino
rakouský, šach perský, Napoleon III., vévodové z
Connaughtu, Clarence v Cambridge, kníže Bismark,
lord Beaconsfield. Tennyson, Longfellow, Gladstone,
Balfour, Chamberlain atd. Davy vítal královnu Vi-
ktorii, když před více než 40 roky přistala s princem
manželem v Kingstownu a za noviny, jež jí tehdáž
podal, dostal značnou sumu. Při každé její následu-
jící návštěvě v Kingstownu ji vítal a když
roku 1900 naposledy jela do Dublína, daro-
vala mu zlatý sovereign, který si dal zasaditi
do zlata. Také od Eduarda VII. dostal již ne-
jeden zlaťák a ministři a členové parlamentu byli
nejlepšími jeho zákazníky. Rád vypravoval, kterakv
době irské pozemkové ligy vždycky dovedl propa-
šovat výstřední nacionalistické listy s karrikaturami
Gladstona, Balfoura a Fostera do rukou těchto pánů,
jež tento šprým nemálo bavil. Každý rok navštěvoval
Stephens
Eduard VII
Napoleon III
Beaconsfield
Tennyson
Longfellow
Gladstone
Balfour
Chamberlain
Davy
Foster
Londýn
Irsko
Kingstown
Wales
Connaught
Clarence
Cambridge
Bismark
Dublín
královna Viktoria
4
article
Davy dostihy v Derby a tu obvyklý svůj šat s vel-
kým širákem vyměnil za frak, lakýrky, bílou vestu
a cylindr. Na těchto výletech, každý rok se opakují-
cích, seznámil se se sirem Henrym Irvingem a jinými
divadelními veličinami, jež mu opatřily volný vstup
do všech londýnských divadel a velmi vlídně jeju
sebe vítali. Jednou dokonce byl představen i lon-
dýnskému lordmayorovi. Když jednou časně z rana
navštívil trh v Covent Gardenu, považovaly jej kvě
tinařky pro jeho dlouhý vlas za Buffalo-Billa a vnu-
covaly mu kytice. Při jedné z těchto návštěv setka
se Labouchre, známy majitel časopisu »Truth«, s Da
vym a tázal se irského poslance P. T. O'Connora,
kdo to. Davy odpověděl hrdě: »Jsem novinář, jako
vy.« — Davy jest hrdý, že jest obchodníkem a ni-
koliv politikem. Před nedávnem vydal brožuru s hi-
storií svého života a své doby. Davy byl synem
inženýra, ale otec mu zemřel, když hochu byly a
leta a aby podporoval matku a sestry, jal se v še-
stém roce prodávat noviny. Z .počátku čítala jeho
zásoba toliko malý počet výtisků jakéhos dublin-
ského časopisu, ale teď prodáva všechny známější no-
viny Velké Britannie a Irska. O jeho popularitě svědč
okolnost, že dopisy, na jichž adrese jest toliko jeho
jméno s přídavkem Irsko, vždycky se správně dosta-
nou do jeho rukou.
Davy
Irving
Bill
Buffalo
Irsko
Covent Garden
Velká Britannia
s hi
5
article
= Ženich zastřelen na útěku. Z Vola se nám
oznamuje: V některýcn krajích v Řecku se považuje
daný slib sňatku za svatosvatý a jeho nedodržení
ma takořka vždy smutné následky. V Maině tak jako
v Albanii tresta ho uražená strana obyčejně smrti
před kterou se vinník může spasiti jen útěkem, nen
však svého života jist nikde na světě, kde žije ně-
který přibuzný sklamané nevěsty. Jest svatou povin-
ností jeho smazati krví nevěrnísa hanbu, způsobenou
rodině. Stalo se i, že k účelu tomu podnikli nejbližšt
příhuzní divky dlouhé cesty a že provedli pomstupo
mnoha letech. V některých krajinách panují tak pře-
pjaté názory, že i milostné dostaveníčko platí za
urážku rodiny dívky, kdežto zdařený únos končí
obyčejně usmířením, následoval li mu hned sňatek.
jenž není v Recku a v Orientě vůbec spojen s obtí.
žemi a nevyžaduje jako u nás vyplnění formálností.
Řecko
Albánie
Orient
6
article
Za peníze oddá velká část popů každého, kdo si to
přeje, třeba i několikráte za týden a zapíše sňatek
černou křídou do komína, umí.li pop dobře psáti,
jinak ušetří si i tuto práci. Učitel v Zagoře udržoval
s jakous tamější dívkou poměr a přislíbil jí sňatek,
s čímž byla její rodina srozuměna. Tak minulo ně-
kolik měsíců a učitel odkládal pod různými zámin-
kami svatbu, což vzbudilo podezření, že nechce do-
státi svému slibu a že uteče. Aniž to pozoroval, sle
dovali příbuzní dívky každý jeho krok a nabyli pře-
svědčení, že chce utéci. Vskutku minulý týden sebrai
učitel svých pět švestek a naloživ je na osla, kte-
rého si vypůjčil, ubíral se když se setmělo z vesnicev
domněnce, že ho nikdo nepozoruje. Již minul vesnici
a dosáhl polní silnice, když mu bratr dívky s vojen-
skou puškou v ruce zastoupil cestu, pozdraviv ho
uštěpně: »Dobrou cestu, pane a švakře!« Strnulý
nebyl s to mu odpověděti, neboť pozdravu následo-
vala rána z pušky a učitel klesl s prostřelenou hla-
vou na zem. Vrah, nechav ho ležeti, odebral se na
policii, kde se sám chladnokrevně udal a byl za-
držen ve vězení. Policisté pak odebrali se na místo
zločinu, kde nalezli učite e již mrtvého a donesli ho
na břbitov. Charakteristické pro panující poměry
jest, že vrahu se dostane malého trestu, neboť jednal
za tlaku zvyků a obyčejů, jež mají v národu více
síly než moderní zákony a povrchní nátěr civilisace
a udržují na venkově morálnost, která z velkých
měst byla touto vytlačena,
O rozvoji železnic v Číně přináší sborník
Zagora
Čína
7
article
»The Dublin Review« z dobrého pramene zajímavé
zprávy. »Mezi příznaky, že evropské methody počí-
nají přece působit na Čiňany, jeví se též obliba oby-
vatelstva v železnicích. Změna v chování císarského
dvora po návratu do Pekina odstranila přehrady
předsudků, považovaných za nepřemožitelné. Rozkaz,
zřiditi zvláštní železniční trati k letnímu palácia
k západním hrobům císařským, dodal cestování na
železnicích císařskou sankci a domorodci dali si rádi
líbit odstranění starých předsudků. Trať z Pekina
přes Tjencin do Šanchajkvanu má lvelmi značnou
dopravu; v posledním roce měla příjem tří millionů
taelů při základním kapitálu deseti millionů. Vskutku
jest doprava na řece Pejho u konce a železniční
správa jedva dovede opatřiti potřebné vozy pro zboží.
dopravované před tím po vodě, na poboční trati
Tun-ču-Pekin. Ale přece majitelé džunek na řece tím
netrpí, neboť dle úřadních zprav dostalo se jim
úplné náhrady zvýšením transportu na jiných ře-
kách a dopravou železničního materiálu na místa,
kde počínají stavět železnice podle řek. Projektova-
ná železnice na vysočinu Šan-si otevře dopravě
jednu z nejbohatších oblastí železa a uhlí. Zde ne-
dostatek silnic a vodních cest činil nemožným všechen
vývoj průmyslu a zde lid krní v nucené nečinnosti
v nedostatku zaměstnání, kdežto ohromné zdroje
zdaru skrýty jsou v hlubinách země. Tjencin jest
východiskem této oblasti; pozadí země zahrnuje se-
verně Šan-si a sahá na západ až Tibotu a Turke-
stanu. V tu dobu jest Hankov jediným soupeřem
Šan
Pej
Peking
the Dublin Review
8
article
Tjencina, pokud se týče obehiodu ve střední A sli ;
Tjencina, pokud se týče obehiodu ve střední A sli ;
horské průsmyky západně od Čun-Kinu a Se- čuenu
nepadají tu na váhu. Každé rozšíření železnic od
Šan-si dále do země poskytne větší možnosti dová-
žeti levné hromadné výrobky ze vzdálenějších krajin,
kdežto dosud při dopravě karami možna byla toliko
doprava drahého zboží. Železniční spojení se sibíř-
skou tratí nemělo dosud na obchod v Tjencině znač-
nějšího vlivu; co se týče dopravy osob, jest město
ovšem ve výhodě a dostává poštu mnohem rychleji
než před tím.«
Zemřelí v Praze
Dne 13. května 1904:Meuzingrová Anna, vdova
po mlynářském pomocníku, 82 roky, 618—I. Grygar
Antonín, inspektor buštěhradské dráhy, 56 roků,
1627—II. Votavova Vojtěška, dcera kanc. sluhy, 10
měs., 1879—II. Šrámková Marie, vdova po c. k. polic.
strážníku, 81 rok, 179—IV. Hřebík František, syn
brašnáře, 6 měsíců, 608—VII. Wimmrová Josefa,
manželka cukráře, 26 roků, 184—I. Polák Jaroslav,
syn krejčího, 6 roků, 853—II. Pick Hugo, nájemce
velkostatku, 31 rok, 1627—II. Michálkova Rozalie,
dcera topiče, 5 hod., 308—VII. — Ve všeobecoé
nemocnici: Pytlík Tomáš, dělník, 34 roky. —
U Milosrdných bratří: Hříbal Jan, dělník,
24 roky. Pavlíček Jan, dělník, 58 roků. Gussel Prokop,
soukromník, 68 roků. — U Milosrdných sester.
Mayer Václav, býv. dozorce, 69 roků. Babka Josef,
sluha, 60 roků. — V městském chudobinsi:
Holovská Karolina, býv. vyšívačka prádla, 77 roků.
Král české zem. divadio v Praze.
Národní divadlo,
186. hra v předpl.
V pátek 20. května.
(2. čtvrtka.)
Na paměť Antonína Dvořáka.
Čert a Káča.
Opera o třech dějstvích. Složil dr. Antonín Dvořák.
S textem od Adolfa Weniga. Dirigent Moric Anger.
Režisér Robert Polak.
Konec o půl 10. hod.
Začátek o 7. hod
I Grygar
Antonín
Votavův Vojtěšek
Šrámková
Marie
Hřebík
Josef
Polák
Jaroslav
Michálkův
Pavlíček
Jan
Gussel Prokop
Mayer
Babka
Dvořák
doktor
Wenig
Anger
Šan
Praha
Karolina
Čun
Meuzingrová Anno
Pick Hugo
národní divadlo
Rozalie
Pytlík Tomáš
Hříbal Jan
9
article
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. částl Prahy.
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. částl Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
V pátek 20. května.
Začátek o 7. hod.
46. hra v předplacení.
Můj Vojtíšek.
Obraz ze života o 3 jednánich Dle Arrongea zpra-
coval J. Böhm. Režisér V. Spurný. Dirigent E. Starý.
Vojtíšek
J Böhm
V Spurná
E Stará
Praha
lidový divadlo
10
article
Arána na Smíchově (bliže Palackého
Arána na Smíchově (bliže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
V pátek 20. května.
Novinka:
Dítě za 10 mill. franků.
(L'enfant du Miracle -
Fraška o 3 odděleních. Napsali P. Gavault a R.
Charvey. Přeložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík.
na Kral
Palacký
Fraško
R Charvey
V Táborský
Kubík
Smíchov
11
article
Pištěkovo lidové divadlo vinohradecn
Pištěkovo lidové divadlo vinohradecn
Začátek o 7. hod.
V pátek 20. května.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 40.
11454
Zelené mládí.
Velká burleskní fraška se zpévy o 4 jednáních. Slovs
i hudbu napsal O. Faster.
O Faster
Pištěkův lidový divadlo
12
article
Uprostřed zástupce přednosty staničního, na hlavě
maje nasazenu čapku se zlatým prýmkem, hovořil s dů-
stojníkem jedním, zahaleným v dlouhý plášť, jehož vy-
soký límec ohrnutý zakrýval mu i uši.
Když byly vozíky seřaděny podle pokynů daných
důstojník, Soler a železniční úřadník vešli za svitu sv
tilny do veliké síně, v níž byly umístěny bedny s mat-
riálem vojenským a důstojník jal se zkoumati plomby
Všechno bylo nedotčeno.
Důstojník prohodil k Solerovi
»Nyní můžete bedny naložiti, Solere!«
Bedny naloženy na vozíky, seřaděny, upevněny a z
klínovány dobře, aby se neházely i pokryty pak plachtou
Důstojník velel naposled:
»A mějte dobrý pozor! A nechť se neztratí nic na
cestě! Znáte počet, který vám byl odevzdán a vy jsteza
vše zodpověden.«
Výprava dala se opět na cestu.
Vozíky provázeny byly v zadu, napřed, po stranáci
četou dragounů.
Na každý vozík usedli dva četníci, držíce karabin
mezi nohama.
Dvanáct mužů z tvrze následovalo za průvodem tím
Všichni vjeli bez příhody všeliké do tvrze číslo 17
Když byly bedničky s vozíků shozeny, seřaděny
a znovu verifikovány, Soler zavřel čtyry dvéře, železem
pobité, jež vedly do kasemat.
A zatím co vojáci dali se na cestu k Toulu, vrátil
se do bytu svého.
Žena byla mu připravila večeři, ale poddůstojník
nechtěl jísti. Nebyl sice obědval, ale přece hladu neměl.
Soler
Toul
13
article
zadržel koně tak, aby jen krokem jel, z obavy, že mohla
by se mu přihoditi zde nehoda, neboť cesta byla hluboce
rozjeta a plna kamení.
Soler jel tak krokem asi deset minut i přijel pak
k usedlosti, jež stála osaměle v širé pláni a skládala se
z jediného domku přízemního a se zahrádkou, sotva ně-
kolik metrů širokou a mříží obklopenou.
Soler zastavil koně svého a zapískl jednou zdlouha
a táhle, tu hned na to pak třikrát rychle a krátce.
Ze vnitřku odpovědělo mu zuřivé zaštěkání ..
Několik vteřin na to dvéře se otevřely a ve světle,
jež proniklo ze vnitř, objevily se obrysy ženy vysoké po-
stavy, jež držela za obojek velikou dogu, kteráž vyrážela
zuřivé štěky směrem k Solerovi.
Žena tázala se
»Kdo jest ?«
»Julius !«
Soler
Julius
14
article
»Ach, to jste vy? Čekejte, až bude Custos při
»Ach, to jste vy? Čekejte, až bude Custos při
vázán.«
»Dobrá. Vím, že není žádný dobrák.«
»Jest to dobrý hlídač!«
Žena zmizela.
Soler slyšel lomoz, působený dveřmi otvíranými
opět zavíranými, načež žena se opět objevila a kráčela
Solerovi vstříc otevříti zamřížovaná vrátka.
Soler, jenž byl již sestoupil s koně, přivázal hok
mříži a vešel do domku.
»Dobrý večer!« děl mu malý, otylý mužík s rů-
zovou tváří a světlých vlasů, jenž mohl býti stár od čty-
řiceti do padesáti let; nedalo se to nijak přesně uhod-
nouti.
zanrodáni nepřitel.
Soler
Dobrá večer