1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 19. května.
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
Seč u Kaipina.
Seč u Kaipina.
Z Tokia, 19. května. (»Daily Mail.«) K dyž
Japonci přistáli u Kaipina, došlo
k tuhé seči, ve které utrpěli Ja-
ponci těžké ztráty. Rusové ustu-
pujíce rozbořili dráhu za Por
Adame m.
Zpravodajové vojenští a občanští na straně ruské.
Z Berlína, 19. května. Němečtí důstojníci
vyslaní do ruského tábora, meškají s jinými, od
počátku dubna ve východní Asii se nalezajícími
cizími důstojníky v Mukdenu. Ostatní civilní ci-
zinči v Liaojanu v hlavním stanu generála Ku-
ropatkina. Jsou ubytováni v malých kamenných
domcích, které byly vystaveny pro železniční
úřadníky dráhy mandžurské. Důstojníci se stra-
vují v jídelním voze, který je postaven před
domky a jsou často hosty gen. Kuropatkina.
Zprávy z hlavního stanu japonského v Antunu.
Z Londýna, 13. května. Z japonského
hlavního stanu v Antunu se sděluje: Rusové
opevňují Kaolimen a postavení jejich jest tam
velmi dobré. Vyhodili mohutné náspy na sva-
zích severních i východních kolem celého města
a mají zde velmi mnoho polního dělostřelectva
Krajina kolem jest hornatá a plná soutěsek.
Příkrá skaliska a téměř úplně neslezitelné vrchy
chrání jejich pravé křídlo. Mezi Kaolimenem
mořem na jih, jakož i na severu směrem k řece
Aiho není Rusů, vyjma nepatrných hlídek. Ru-
sové ustupujíce pálí za sebou všechny budovy
a zásoby, aby země byla co možná zpustošena
a Japonci neměli následkem toho při svém po-
stupu žádné oporv
Čínské hyeny.
Z Londýna, 18. května. V oficiální zprávě
se sděluje, že Číňané po bitvě na Jalu dopou-
štěli se krutého hyenismu, obírajíce padléa
ráněné. Generál M a vydal prohlášení, jímž vy
Japonec
Rus
Adam m
Kaolimen
Číňan
Seč
Kaipina
Tokio
Berlín
Asie
Mukden
Antun
Londýn
Jal
Daily Maila
7
article
slovuje se nad tímto činem politování a sou-
časně pro příště vyhrožuje se každému dopa-
denému Číňanu trestem smrti.
Ze života v Liaojanu.
Z Berlína, 18. května. Z Liaojanu se sdě-
luje, že z rozkazu Kuropatkinova konají se
denně společenské zábavy a že posádce dovo-
leno všelikým způsobem se baviti. Zřízeno prý
dokonce i divadlo ochotnické. Hlavní starostí
Kuropatkinovou prý jest působiti tímto na oko
bezstarostným životem proti pověstem, že Ja-
ponci zamýšlejí provésti svůj plán a obejíti
Liaojan směrem k Mukdenu a tím ruské vojsko
zaskočiti. Jako skutečný fakt se uvá-
dí, že Japonci nemohou denně
uraziti více než pět kilometrů. Po-
chod jejich nesmírně stěžuje doprava těžkých
polních děl. Zajatí chunchuzové doznali, že
byli od Japonců najati.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Pro mimořádné vojenské úvěry a proti nim.
Z Vídně, 19. května. Odhady ve příčině
hlasování o mimořádných úvěrech
vojenských souhlasí zcela s rozpoznáním,
které jsme předevčírem učinili, že totiž z aji-
štěna jast větěink, čítající přes
dvě třetiny hlasů, která bude pro před-
lohy. Ba soudí se, že pro mimořádné vydaje
na námořnictvo hlasovati bude i dalmatský
Chorvat Zaffroni, ač neodejde-li před
hlasováním.
Ze včerejších řečí v rozpočto vém
výboru lze říci s celou určitostí, že ně-
mečtí pokrokovci hlasovat budou
pro nové stomillionové kreditya
že proti nim budou jen delegáti strany něme-
cko-lidové. Orgán všeněmecké strany ve
stati, nadepsané »Zamítnout!« vyzývá ně-
mecké delegáty bez rozdílu, aby položili votum
proti novým požadavkům Pitreichovým a Spau-
novým z té příčiny, že Němcům nemusí prý
záležeti pranic na vojsku, ve kterém rozmáhá
Číňan
Japonec
Chorvat
Zaffroni
Němec
Berlín
Mukden
Vídeň
Kuropatkinov
8
article
Čislo v Praze za 2
a na venkově za 3h
Praha
9
article
SIi
SIi
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
10
article
se poslovaňování a pomaďaršťování a také prý
pranic na státě, který nemá odvahy, pojati do-
svého programu výhradnost německé parla-
mentní a státní řeči, jež prý je v první řadě
eminentním zájmem státu, na státě, ve kterém
německý lid, ač je nejdůležitějším živlem, jest
vytlačován z jedné posice do druhé.
Soud nad střízlivým Němcem.
Z Vídně, 19. května. V německém táboře
nalezá se opětně člověk, nad kterým koná se
hrdelní soud. Je to člen katolického centra, po-
slanec Esz. Tento napsal v časopise »Ober-
österreichischeVolkszeitung« člá-
nek o českých požadavcích, jenž
v podstatě takto zní:
Němec
Vídeň
11
article
»Jak se dalo očekávat, svaluje se všechna
vina na nesnesitelné poměry v říši na Čechy.
To je však zcela zřejmé pokrytectví!
Čechové zmenšili své »požadavky« na takovou
nejmenší míru, že skutečně nevíme, máme-li
jich litovati, že nemají více potřeb, či
nemáme-li se horšit na »Němce«, kteří ne-
mají ani tolik dobré vůle, aby jim
v tom vyhověli. Cena, za kterou Čechové
vzdávají se obstrukce, záležela by 1. v uznání
české úřadní řečí v území ryze českém; 2.v
prohlášení vlády, že chce studovati otázku zří-
zení české university na Moravě.
Ježto Čechové vnitřní úřabní řeč ve sku-
tečnosti namnoze již mají, šlo by jsnom o for-
mální uznání skutečného stavu vědí a nebylo
by »Němcům« říznuto »do jejichi vlastního
masa« a ježto nebyl určen pevný termin, do
kterého by vláda své »studie« o zřízení univer-
sity měla skončiti, bylo by nebetpečí, že města
Brno a Olomouc se počeští, odvráceno bývalo
do neurčita. Ale Němci řekli své »nikoli«a
prohlašují, k tomu že nemohou naprosto při-
stoupiti a tak se smíru a pokoje nedocílilo.«
Ve včerejší schůzi obecního zastupitelstva
města Riedu vysloveno mu jednohlasně za tento
projev rozhořčení. Člen německé strany
lidové Winter odsoudil chování se poslance
Esze, jak »Neue Fr. Presse« oznamuje, po
stránce politické a také po stránce o s o b nr
Čecho
Němec
Ried
Winter
Esz
Neue
Čechy
Brno
Olomouc
Francie . Presse
český univerzita na Morava
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ztracen
„Kdo je ztracen? — Kdo se sebe vzdává
Pokud trochu můžeš věřit v sebe,
tvým jest úspěch, radost, naděj, sláva,
peklo vášně tvé i lásky nebe.
Bílý květ se houpá na hladině,
udiven se skláníš nad tou strží.
bílý, etherický v olšin stíně.
Ale, jaké kořeny jej drží!“
J. Vrchlický (Květy, 1. V.)
J Vrchlický
Květy
13
article
Jaroslav Zemin nebyl v životě svém šťasten
Osud pronásledoval ho a kladl mu balvany
překážek v cestu.
Studoval na gymnasiu a zvolil si pak
lékárnictví. Netušil tehdy, že není stavu, jenž
by měl na lesklém povrchu tolik falešného po
zlátka jako stav tento!
Byl tyronem, vystudoval na universitě a pak
praktikoval.
Než tříletou praxí lékárnickou byla také
jeho kariéra při tomto stavu skončena.
Nikde nebylo proň místa.
Všechna místa magistrů byla obsazena.
Nezbylo mu, než schýliti se na nějaký čas
domů.
Chodil do lesů, do polí a horizont duše jeho
zatahoval se čím dál temnějšími mraky ..
Pojednou však prosvitlo zamračenou
oblohou jasné jarní sluníčko. .
Byla to sestřenka jeho — Růženka Stavě-
Zamiloval se do ní a procházky jeho sn
jarní přírodou byly snad z nejkouzelnějších oka
mžiků jeho života. ..
Než pojednou do toho ticha a jasu uhodi
blesk, v.
lova.
To otec Růženčin zahromoval.
„Nech Růženu na pokoji! Ničím nejsi ještě
a zbytečně děvče zblázníš! Až něčím budeš —
potom se přihlas!“
To byla závěrečná slova výstupu.
Od té doby Růženky neviděl.
Vyhýbala se mu, nesměla s ním mluvit ..
Vzchopil se — a rozeslal dopisy a nabídky
na všechny strany. I do Vídně a Lince si zadal.
Ale vše bylo obsazeno — nikde nebylo
proň místa.
V zoufalství zašel na vršek ku poutnické
kapličce mezí lesy, kde na stupních vyznal Rů
žence svou lásku a — otrávil se.
Do zápisníku svého napsal ještě před činem
„Nechť pro mne lidstvo problémy své smělé
si ještě smělej třeba luští dál,
těm myšlenkám víc neustelu v čele,
jsem nad nimi jak absolutní král;
čím kdys jsem dýchal — nemá pro mne ceny,
jen marně nad svým mládím zašlým lkám,
kol život plyne pustě, beze změny
a jsem tu sám, och, jsem tu sám a sáml
Jaroslav zemina
Růženka
Růženčin
Růžena
Vídeň
Linec
14
article
Nebylo mu však přáno umříti.
Našli ho a zachránili.
Lékař v čas ještě dal mu protijedu ..
„Co Vám to jen napadlo? Zoufat v tak
mladém věku! Vždyť každého intelligenta potře-
bujeme jako soli! A oni se střílejí, topí, tráví !. .
To je teď generace! Žádnou energii, žádný smysl
pro praktický život vo nemá! Samá dekadence,
samá degenerace!... Budou-li všichni takoví
— kam to s národem naším dojde? — Jen na-
ději, naději, naději! mladý muži, a zas bude
dobře na světě!“
Než slova lékařova naň neúčinkovala.
„Proč jste mě nenechali umřít?“ zahoře
koval jen . ..
A zlomen, odešel do světa.
Nemohl déle setrvati na místech, která při-
pomínala mu celé jeho neštěstí ...
A konec?
Ptá se laskavý čtenář.
Je docela všední a obyčejný.
Jaroslavovi podařilo se v cizině dostat
skrovné místo.
A podivno!
Zotavil se brzo z ran a duše jeho, která tak
dlouho úhorem ležela, počala pojednou rozkvé-
tati a bujeti, jak čarovný květ ..
Přívalem kalných vod života zůstaly hrany
křišťálu duše jeho nedotčeny.
Naopak přibrousily se smutkem jak hrany
démantu pod dovednou rukou brusičovou a —
nadivno zraku: počaly duhovými barvami pro-
pouštět jasné paprsky slunce, jež nezastíraly již
chmury zoufalství.
Naděje, jak zázračný lotos, bujela v jeho
duši a nedala vzniknouti sebe menším po-
chybám ..
Duše jeho, tak dlouho úhorem leževší —
pojednou se zazelenala.
Bohaté zrno nadějí vzrostlo a dá bůh,
vydá bohatou úrodu!
Na Růženku a pusté doby nezaměstnanosti
ani nevzpomněl!
Nebylo by to také nic platno!
Růženka vzala si malíře a ten měl práce
a zakázek k roztrhání.
„Jenom chtít a ruka schvátí
vzácný pohár — zrobí divl
Mládí do duše se vrátí,
zjaří každý sval a čiv!
zpivával si vesele při práci verše ze svého
libreta, na něž přítel Hrazdira složil okouzlující
hudbu.
Michal Hrubjan.
Jaroslav
bůh
Růženka
Hrazdira
Hrubjan