1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 127. ze dne 7. května 1904.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Znají se. Z Londýna se oznamuje: Proči čle-
nové sněmovny poslanců se vyhýbají vážné prácia
jaká vlastně jest příčina jejich lenosti a neschopnosti
ku práci — tyto důležité problémy přetřásány těchto
dnů lékařskými a vědeckými autoritami sněmovny
v debattě velmi zábavné. Jeden z řečníků zjistil pře-
devším faktum, že sněmovna je místo, kde jdelvšecko
páté přes deváté, prázdně a nudně. Vysvětlováno to
závadami ventilace, špatným vzduchem, způsobeným
sousedstvím. Originální návrh na oživení ruchu ve
sněmovně poslanců, podaný jedním z poslanců, za-
kládal se v tom, aby si parlament objednal z Japon-
ska osm gejší (tanečníc) v národním kroji, jež by
přisluhovaly u vchodů a zouvaly poslancům obuv,
jakož se děje v říši mikadově, dříve než někdo vejde
do domu. Podávaly by poslancům skvostné měkounké
japonské trepky, v nichž by mohli chodit po siních,
aniž by pošpinili koberce. Jiného poslance pohoršo-
valy neparlamentární hovory u telefonu, jež možno
slyšet i od »starých, šedovlasých státníků«. Je prý to
řeč, je prý musí míti znemravňující účinek i na slu-
žebnictvo. Dále přetřásána důležitá otázka, zdali má
býti ponechána mříž, ohražující galerii pro dámy. Ja
kýs nepřítel žen chtěl, aby se učinila přítrž hroz-
nému hospodářství ženských, jež toliko přicházejí
aby poobědvaly a požívaly čaje a jahod na terasse
sněmovny. »Pečujte o členy sněmovny a ponechte
ženským, ať se obejdou samy.« Někteří poslanci žá-
dali nějakých tisíc liber na pořízení pokud možno
elegantního salonu pro kuřáky. To zdálo se jim nej
důležitější částí budovy, na niž se musí již něco vě-
novat. Byli též poslanci, kteří se dost poctivě vyznali,
že nikdo nejde do zasedací síně, nechce-li právě pro-
mluviti řeč
Londýn
4
article
= Sedmdesát dvě hodiny pod sněhem. Při strži
laviny u Pragelata, dne 19. m. m., o níž jsme při-
nesli telegrafické zprávy a při níž zahynulo na sedm-
desát lidí, byl první stižen dělník Antonio Monettiz
Benátek, jenž šel před dílovedoucím. Když se vzpa-
matoval ze svého omráčení, ocítil se s dílovedoucím
v úzké štěrbině plné spoust sněhu a cítil, že utržil
těžkou pohmožděninu na levé paži. Dílovedoucí ležel
nad ním se skrčenýma nohama a jeho střevíce, hře-
bíky pobité, tísnily čelo Monettiovo. Když Monetti
poznal, že dílovedoucí je patrně smrtelně raněn a že
jest naprosto nemožno, uniknouti ze skuliny, napsal
do zápisníku potmě, jak to právě šlo, závěť na pro-
spěch své manželky. Mnoho hodin potom slyšel Mo-
netti nad sebou na sněhu četné lidi a dle jich sou-
měrného kroku soudil, že to jsou vojáci. Křičel seč
byl, ale neslyšeli ho a nastalo opět ticho. Záhy však
zaslechl zvuk motyček. Volal znovu o pomoc a tento
krát zaslechl jej důstojník. Ale trvalo ještě dlouho,
než silná vrstva sněbu byla odstraněna a Monetti
vytažen ze sněhového vězení, v němž byl strávil 7
hodiny. Dilovedoucí byl zatím zemřel. Monetti nezdál
se příliš vysílen, ale patrně utrpěl otřesení mozku
neboť volal neustále, aby mu odstranili s hlavy stře-
více dílovedoucího
Antonio Monettiz Benátky
Monetti
Pragelato
5
article
Japonka utekla s Řekem. Z Athén se nám
oznamuje: Před několika dny přijela sem četná ja-
ponská divadelní společnost, by uspořádala několik
představení v městském divadle. K vůli reklamě pro-
jiždějí členové v národním kroji, nebo správněji ře-
čeno v starém kroji japonských šlechticů, který dříve
nesměl prostý lid nositi a který jest velmi malebný
ulicemi a vzbuzují tím větší pozornost, poněvadž
Řekové přejí od srdce japonským zbraním v nynější
válce, ač se veřejně jinak tváří. Ve volných chvílích
scházejí se Japonci a Japonky v divadelní kavárně,
kde se obyčejně zdržují všichni lidé, náležející k di-
vadlu, s kterými se, jak se samo sebou rozumí, dle
hereckého zvyku hned seznámili a spřátelili. Při té
příležitosti zadívala se jedna šikmooká, žlutopletá
dcera vycházejícího slunce svýma malinkýma očka-
ma hluboko do bezedného srdce jakéhos kučeravého
Japonka
Řek
Japonec
Atény
6
article
Řeka a ačkoliv on neumí japonsky a ona nezná
řecky, srozuměli se přece oba a ukázali společnosti
a Athénám patý. Na neštěstí jest krásotinka říše
chrysanthemů ženou jakéhos herce a ten na místě,
aby se radoval, že si ušetří výlohy za její cestu do
své vlasti, jest všecek zběsilý a žádá na policii svou
ženu. Ta však nemůže jeho přání vyhověti, nebot
předně neví, kde jeho žena jest a za druhé nemůže
ji zákonně k návratu přinutiti a její svobodu obme-
ziti. V té věci panuje zde neobmezená svoboda,
které však Řekyně neužívají, ač by tím prokázaly
mnohému manželu velkou laskavost. Jelikož společ-
nost za několik dnů odjede, bude pan manžel nucen,
ponechati svou drahou a věrnou polovici řeckému
Hektorovi, ale Řecko nemusí se obávati, že mu proto
Japonsko vypoví válku, jak učinili Řekové pro krás-
nou Helenu, neboť v Japonsku možno si lacino ta-
kých krásotinek nakoupiti neb najmouti. Zvláště
nyní klesly tam v ceně, jelikož statisíce mužů od-
plulo do Koreje a všude panuje nouze a bída.
Athéna
Hektor
Řek
Helena
Řecko
Japonsko
Korea
7
article
= Deset mil s mrtvolou na klíně. Dr. Iška, známý
ze svých přednášek z Nov. Yorku, tou dobou cestuje
v Texasu, pořádaje přednášký na různých místech.
Těchto dnů, když po své přednášce v Sunny Sid
opouštěl ono místo, proděla! zvláštní dobrodružství,
o němž zaslal do chicagské „Svornosti“ následující
zprávu: „Majitel hotelu v Hempsteadtu, pan Limps-
comb, jenž zároveň je šerifem pro Waller County, byl
požádán svým přítelem p. Holíkem, aby mne k nim
do Sunny Side přivezl, což se také stalo. Pan Limps-
comb byl ještě tak laskav, že na mne zase počkal.
Večer na zpáteční cestě, sotva že jsme asi angl. míli
ujeli, potkali jsme na koni jedoucího tryskem černo-
cha s puškou a s krvácející rukou. Šerifovi jen v rych-
losti sdělil, že u černošského kostela byla rvačkaa
zase hned dále uháněl, prý k doktorovi. Šerif Limps-
comb zastavil pak ještě jiné dva černošské povozy
a zvěděv, že jedou z kostela, vyptával se jich, co se
tam stalo. Ti v patrných rozpacích odpovídali, až
konečně ohlásili, že ještě tam leží snad zabitý běloch.
doktor
Iška
Limps
Holík
Side
Šerif
York
Texas
Waller Count
8
article
Jeli jsme tedy jak kůň stačil ke zmíněnému kostelu
a dospěvše tam, spatřili jsme před vchodem ležeti asi
45letého statného muže, v němž p. Limpscomb poznal
svého dobrého přítele, p. Tuckera Pinckneye, jehož
bratr je kongresníkem. Na první pohled jsme poznali,
že máme před sebou již jen vychladlou mrtvolu.
Limpscomb se rozjel po vůkolí, aby pro mrtvolu ob-
jednal přístřeší a stráž. Vrátil se vždy bez výsledku.
Mezitím se úplně setmělo. Nabízel jsem se, že u mrtvo-
ly počkám, až by p. Limpscomb přijel z Hempsteadu
s pomocí. Týž mně však vysvětlil, že Hempstead je
ještě 10 angl. mil vzdálen a bude nejlépe, nehrozím-li
se toho, když sami mrtvolu naložíme do našich
„boggy“. Stalo se tak. Přisedl jsem k ní a jednou ru-
kou přidržuje hlavu ubohé oběti řídil jsem druhou
rukou koně a jel jsem krokem za p. Eimpscombem,
Limpscomb
Tucker Pinckney
Hempstead
9
article
jenž na koni mi ukazoval v úplné tmě cestu; stězí
jen rozeznával jsem místy stromovím porostlými ob-
rysy jeho koně Když ujeli jsme asi půl hodiny, za-
stavil šerif u jednoho stavení a namáhal se voláním
probuditi jeho obyvatele, ale marně. Pokračovali jsme
v cestě a čas poměrně dosti nám ubíhal. Ne že bych
byl seděl pohodlně; přirozeně zaujaly stuhlé údy
mrtvoly větší část uzkých boggů a já mohl do nich
jen jednu nohu svou vměstnati, druhá visela mi ven.
Také mezi jízdou svezla se několikrát úzká pokrývka
s hlavy mrtvoly a prsty mé dotkly se studených tváří
nebo zavadily o vlasy, hrůzy jsem však žádné nepo-
cítil, jen „chudáčku“ jsem zašeptal a zase do svých
myšlenek se pohřížil. Asi 2 míle před Hempsteadem
přišly nám vstříc úřadní osoby; složily mrtvolu do
zvláštního vozu a odvezly ji do soudní budovy. Tím
skončil můj dobrovolný úkol. Byla to smutná, trapná
příhoda.
Hempstead
10
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 30. dubna 1904: Madle Eduard, soukrom-
ník, 76 roků, 521—II. Kadlec Václav, syn krejčího,
5 neděl, 785—I. Vejrostkova Karolina, 14 r., 1717—II.
Chválová Jindřiška, manž. úřadníka, 31 r., 688—VII.
Chalupová Marie, vdova po akad. malíři, 75 roků,
1484—II. — Vevšeobecné nemocnici: Komár-
ková Anna, manželka dělníka, 48 roků. Skokálek Jin-
dřich, sluha, 31 rok. — U Milosrdných sester:
Loulová Marie, vdova po šafáři, 64 roky. Zahálková
Karolina, manželka dělníka, 42 roky.
Dne 1. května 1904: Kasalovský Vladimír;
soukromník, 25 roků, 32—I. Jandera František, nýv.
stavitel kočárů, 62 roky, 504—I. Hlaváčková Marie,
vdova po malíři pokojů, 68 roků, 715—1. Bernard Jiří,
syn dělníka, 1 den, 805—VII. — Ve všeobecné
nemocnici: Dvořákova Albina, industr. učitelka,
20 roků. Kuklík Antonín, dělník, 59 roků. Polanská
Antonie, hospodyně, 56 roků. Beranová Barbora, man-
želka zedníka, 28 roků. Roubal Jakub, tkadlec, 69 roků.
— U Milosrdných sester: Kadeřábková Bar-
bora, vdova po dělníku, 68 roků. Kapitánová Marie,
manželka krejčího, 68 roků. — V josefovské ne-
mocnici: Englová Ludmila, vdova, 87 roků. Prau-
sová Františka, kuchařka, 46 roků.
Kadlec
Chválová Jindřišek
Marie
Komár
Anna
I Jandera
František
I Hlaváčková
Bernard Jiří
Antonín
Beranová
Roubal
Jakub
Praha
Vevšeobecný
Karolina
Karolina
Loulová Marie
Dvořákův Albin
Kadeřábková Bara
Englová Ludmila
11
article
Dne 2. května 1904: Tachan Hynek, sou-
kromník, 65 roků, 186—V. Růžková Karolina, man-
želka c. k. poštmistra, 44 roky, 49—VIII. Mareš
Bohumil, syn krejčího, 3 roky, 272—III. Chocholou-
škova Marie, dcera posluhovačky, 2 roky, 18—IV.
Kurková Josefa, vdova po obchodníku, 52 r., 521—II.
Fischerová Marie, soukromnice, 67 roků, 804—VII. —
Ve všeobecné nemocnici: Beránkova Terezie,
služka, 29 roků. Jindráková Marie, dělnice, 62 roky.
Kuklová Anna, manželka tesaře, 711/2 roku. Vašátkova
Liboslava, dcera po obchodníku, 16 roků. Svoboda
Leopold, zámečník, 40 roků. Kříž Ferdinand, syn slu-
žebné, 51/2 měs. — U Milosrdných sester:
Lexová Ludmila, manželka sluhy, 32 roky. Holzhau-
serová Petronila, posluhovačka, 32 roky. Janeček Fr.;
nádenník, 66 roků. Kučera Josef, ozdobník, 26 roků.
Suchánek Václav, dělník, 52 roky. — U Alžběti-
nek: Fialová Kateřina, vdova po krejčím, 73 roky.
Borková Anna, učitelka, 28 roků. — V městském
chorobiaci: Kulmanová Johanna, chovanka, 79 r.
V Růžková
Chochola
Marie
Josef
Fischerová
Jindráková
Anna
Vašátkův
Liboslav
Leopold
Kříž
Petronila
Janeček
Kučera
Suchánek
Borková
Francie
Tachan Hynek
Mareš Bohumil
Beránkův Terezia
Lexová Ludmila
U Alžběť
Fialová Kateřina
Kulmanová Johann
12
article
I pokračoval pak:
»Když jsem přišel opět ke komandantu Tardinovi,
zvěděl jsem o vašem odjezdu, jakož také o tom, že byl
nábytek paní mé zapečetěn, když byla si policie dovolila
vykonati v něm diskretní prohlidku . . . Ostatně prohlídka
ta neměla výsledku . .. Nenalezli v bytu ničeho zajíma-
vého, naprosto ničeho .
Starý hrabě, manžel Juanin, byl dopraven do ústavu
pro choromyslné, neboť i tak již jsa potrhlý, byl zachvá-
cen šilenstvím zuřivým, když zvěděl o náhlém odjezdu
své ženy. Chtěl zardousiti správce domu. Personál hra-
běnčin byl propuštěn a nyní Chartier, kollega náš, střeží
peleš tu. Má se tam pěkně asi, není liž pravda ? Dům celý
a on v něm sám !.
U bankéře Verbockena byly pak zabaveny cenné
papíry, tvořící jmění hraběnčino, a s nimi sebrán Verbo-
cken otec i syn!«
»Sebrání oba?«
»Ano!... Už si hoví v chládku!«
»Ach ... Jsou zatčeni! Hezky se ty věci vyvijí
Ti se asi tvářili!«
»Ano, hodně kysele!.. . Prohlédnuty dále také ko-
nírny na boulevardu Gouvion-Saint-Cyr. Tak vypátrán
pověstný onen oř, kteréhož měl jsem já se — jak víte —
dopátrati.«
»A kočí, jenž usmrtil . . .«
»Po kočím ani památky . ..«
»A dále? ..
»A dále . . . Komandant Tardin koupil pro mne cely
kroj anglického střihu a vyslal mne, abych vás vyhledal
s jeho rozkazy.
Tardin
Juanin
Verbocken
SaintCyr
Verbo
13
article
Rochemond vzal dopis a četl:
»Milý panel
Přijel jsem právě z Paříže i musím s Vámi mluviti
o záležitosti, jež jest Vám povědoma. Chtěl byste mi dáti
dostaveničko na dnešek odpoledne ?«
List nebyl podepsán, ale pan Beryllon naznačil Ro-
chemondovi potají, že dopis ten souvisí zajisté s vyzvě-
dačskou afférou.«
A potom zavolav číšníka, tázal se:
»Muž ten čeká na odpověď ?«
»Ano, pane !«
»Řekněte mu, že se zastavím v kanceláři své a při-
neste mi účet.«
Beryllon zaplatil a opustil s Rochemondem kavárnu.
Když ocitli se venku, poněkud zaraženi třeskutým
mrazem lednového dne toho, elegantní kočár se skvostnou
přípřeží jel právě kolem.
Rochemond zastavil se náhle a bezděčným pohybem,
aniž ale i jen slova pronesl, chytl soudruha svého pevně
za rameno.
»Co jest?« tázal se tento.
»Neviděl jste ?«
»Nikoli.«
»Neviděl jste ji ve voze, jenž právě kolem nás přejel ?«
»Koho ?«
»Juanu Boccinellovou !«
Byla to skutečně hraběnka, jejíž elegantní postava
mihla se jak přízrak rychle pomijivý za nadzvednutými
skly kočáru, ale stále bdělému oku Rochemondově neušla.
Ale ve vzrušení svém náhlém Rochemond nepovšiml
si jiného vozu, vozu najatého, kterýž ve vzdálenosti asi
třiceti metrů sledoval vůz maitressy Stackovy.
Zaprodáni nopžitel.
Rochemond
Beryllon
ro
Boccinellová
Paříž