Ročník XXXXVII.

uvnie ov nen

log z loďoso mmitog pilyd

V Praze, v sobotu 14. září 1907.

1d b uduli olliolnema odloleri

Číslo 254.

Na ranní a odpol. listy předpláci ser v Praze v alministrai sa viěain . . . . na čtvrt lste . . . . 6 K — s dvojí donáškou a mooiěl n etvrt lta . . . . 7 K 50h ve flialkách ss ušsíc . . . . . . 2 K 30 Teštou: . . 9 K eo s drelí zísilko 2a piěskc. . . . ne stvct te . . . . 11 K e

Z Vídně do Pešti. Dle posledních zpráv nebude rakousko uherské vyrovnání ani za nynějších porad společných ve Vídni zkoncováno, ale bude se prý v poradách pokračovati koncem mě- síce v Pešti. Nynější vyjednávání přes svou zdánlivou nehotovost a roztříštěnost poskytuje řadu nových, dosud nezvyklých momentů, kteréz nasvědčují tomu, že rozhodnutí konečné již dlouho na se nedá čekati. Především budiž konstatováno, že obě otázky, o nichž před zahájením nynějšího jednání vídeňskou žurna- listikou rozhlášeno bylo, že tvoří nejdůleži- tější kámen úrazu — totiz záležitost kvotová a prodloužení privileje banky rakousko-uher ské ustoupily opět do pozadí, při čemž ví- deňští šiřitelé poplašných zpráv dosti zle pochodili. Bylo totiž oficiálně sděleno, že novinový zápas o kvotu a banku byl pouhým plodem soukromého jejich mínění a podnikem těch kterých časopisů, že však vláda vídeň- ské stanovisko jejich nesdilt. Tím se zároveř potvrzuje správnost našeho názoru, na tomto místě minulé středy vyslovéného, že prod tyto dvě otázky vlastní hospodářské vyrovnání neutrpí úrazu. Nápadným ovšem zůstává, že dotyčné prohlášení náčelníka tiskové kance láře se dostavilo až v posledním okamžiku. než počaly porady, ač po celý týden junctim vyrovnání s prodloužením bankovní privileje a příspěvkem na společné zále žitosti řádilo ve veřejném mínění jako opravdový poplašný signál! Nyní vyjímá se dodatečně to popření veškeré souvislosti vládních kruhů s do- tyčným bojovným rykem vídeňských listů jako — něčí kvapný ústup. Ovšem nelze za- pomenouti, že cesty politiky vídeňské ne- bývají nikdy příliš rovné.

Či měla tato vřava vídeňských novin posloužiti jako prostředek, aby veřejné mí nění, vzájemně si odporujícími zprávami o stavu vyrovnacího jednání, beztak značně zmatené, bylo svedeno na stopu na prosto nepravou? Další zajímavé okolnosti týkají se pak již vyjednávání samého. Při dřívějších po radách scházívali se členové obou minister stev k jednání v praesidiu ministerstva, ten- tokráte však počalo jednání v ministerstvu zahraničných záležitostí a dle sdělení úřadního nerokovalo se tu o věcech vyrov nání, nýbrž o státoprávních vzta zích díla vyrovnacího. S tímto postupem zdá se, že souvisí přítomnost hr. Apponye, kterýž vlastně jako ministr vyučování není svým úřadem úča- sten akce vyrovnací, ale jakožto jeden z vůdců strany neodvislosti a spolu známý předborník ve věcech uherských byl asi po zván, aby ve slyšení u panovníka vyslovi se spolu s Košutem, ministrem obchodua zároveň vůdcem nejčetnější sněmovní strany, o smýšlení strany co do zamýšleného upra- vení státoprávních formalit vyrovnání. A tu zasluhuje rovněž býti zaznamenáno, že v té- též době byl přijat ve slyšení u panovníka i bývalý předseda ministerstva bar. Féjer váry. Přilomnost hr. Apponye se ostatně vysvětluje jinak i tím, že člen strany lidove br. Zichy, ministr a latere, rovněž se pilně zajímá o stav vyrovnání, že tedy prý jes jen příměřeno, když nejčetnější strana ko alíční, totiž strana neodvislosti jest zastou- pena dvěma členy, Košutem a Apponym. Přes to přítomnost hr. Apponye zavdala podnět k dalekosáhlejším domněnkám, jakoby státoprávní ráz akce vyrovnací byl velmi pronikavý, a jakoby se jednalo ústupky ve věcech vojenských jakožto ná- hradě za požadované zvýšení kvoty. Oprot

tomu se namítá, že opětným odstavením otázky kvotové a bankovní do pozadí tako- výto výklad se stal bezpředmětným, zvláště když mezitím místopředseda uherské sně- movny poslanec Nagy výslovně prohlásil, že neni naděje na ústupky ve směru maďar- ských požadavků vojenských. sn Dle toho nutno tedy státoprávn stránku konaných porad obmezili na formu, jak zabezpečiti úplnou rovnost Uher při uzavírání obchodních a jiných smluv za hraničných a jak stylisovatí zejmena akt vy- rovnací pokud na místo posavadní pospoli tosti a jednoty hospodářské nastoupí — forma obchodní a celní smlouvy rakousko uherské, aby odtud nevznikly nové nesnáze při výkladu obchodních smluv s cizinou zejmena co se týče obyyklého ustanoven o nejvělších výhodách. Soudíme-li dle toho, že porady v ministerstvu zahraničných zále- žitostí vedené nebyly ukončeny jediným dnem a že byly přerušeny za příčinou formulace znění právě tohoto zvláštního státoprávního poměru ve vztazích hospodářských mezi Rakouskem a Uherskem a postavení paritét ního oproti cizině, možno předpokládati, že věcný obsah vlastního hospo- dářského vyrovnání jest již za bezpečen, ale že potíže trvají, po pří- padě mohou vzniknouti právě při formulaci těchto státoprávních vztahů. Peštské listy podávají k této části porad následující výklad Při společných poradách v ministerstvu za- hraničných záležitostí vychází se se stano- viska rovnosti co do státoprávního po stavení Uher při uzavírání nových smluv s cizími státy. Maďaři tvrdí totiž, že doposud rovnost obou států při uzavírání smluv s cizinou nebyla dosti výrazně vyznačována a vláda peštská domáhá se tudíž změn. kteréž by rovnost onu přesně prováděly pokud se týče posavadní praksi doplnily.

Žádané změny jsou jednak důsledkem toho, že tentokráte Rakousko a Uhry uzavrou vyrovnání hospodářské ve způsobě smlouvy obchodní a celní; mimo to jest nutno sta- noviti potvrzovací formuli, jež by označovala samostatnost obou států monarchie ve smlou- vách s cizinou; dále jde o vyřízení olázky. v jaké řeči mají býti smlouvy sepisovány a konečně jakým způsobem se parita obou polovin soustatí má zachovati již při vy jednávání o nové smlouvy s cizinou. Tu mohou ovšem udáti se i případy, že předmět podobné smlouvy se nemusí vždy týkati obou polovin soustáti; okolnost tato ovšem zabrnuje i otázku spolupodpisu po dobných smluv. To jest tedy asi ono státo právn ovzduší, v němž se konají porady v miní sterstvu zahraničných záležitostí. Přítomnos předních vůdců neodvislé strany uherské pak předpokládá jejich souhlas s případným do- hodnutím, pokud se týče i jejich záruku, že sněm uherský docílenou dohodu uznáa schváli. Rozhodně jest tedy tato stránka rakou sko-uherského vyrovnání velice významná pro další rozvoj myšlenky samostatnostia neodvislosti koruny svatoštěpánské; a do- spěje-li chystané vyrovnání v dalších pora- dách ať později v Pešti, nebo již nyní ve Vídni ke konečné shodě mezi oběma vlá dami, bude to pro národy neněmecké zna- menitou příležitostí, aby srovnaly úspěchy výsledky své politické minulosti a přítomno sti s dílem, jemuž svými zástupci mají opa třiti i svůj vlastní souhlas. Nenadešel okamžik, aby se pomýšlelo i na zabezpečení vlastních zájmů národních?

Politické zprávy domáci. V Práze, 13. září. (Dr. Chiari okvot a bankovní otázce.) Vídeňské listy oti- skují obsah rozmluvy s posl. drem. Chiarem o nynějších vyrovnacích poradách. Dr. Chini vyslovil se při té příležitosti zvláště o nerozřeše- ných dosud otázkách bankovní a kvotové. Ra- kousko má s Uhrami dosud společné vojsko s námořnictvem, zastoupení v cizině a měnu, naproti cizině vystupuje říše dosud jako těleso jednotné, což se jevi zejména v obchodních sm'crvách, uzavíraných s cizími státy. Pro ci- zinu nejdůležitějším činitelem v Rakousko Uhersku jest vojsko, kterým jest podmíněno vel- mocenské postavení říše. Vydržování vojska ma všek důležitý význám hospodářský a prote sta- novení kvoty na vydržování vojska jest jedna z nejdůležitějších hospodářských otázek v obou státech. Žádný rakouský parlament nemůže tedy strpěti, aby se otázka kvoty vyloučila ze sou- boru vyrovnání rakousko-uherského. Kvota musi se upraviti tak, eby její změny nezávisely každoročních porad kvotových deputací, nýbrž aby se měnila automaticky. Nejprostší nejspravedlivější podklad pro stanovení kvoly byl by počet obyvatelstva v obou státech. Dle tohoto měřítka kvota by měla obnášeti pro Uhry 42.4, prc Rakousko 57.6 procent, kdežto nyní Uhry platí 34.4, Rakousko 65.6%%. Uherská kvota zvýšila by se tedy asi o 82%. Zvýšení ta- kové nedá se dle mínění dra. Chiara očekávat okamžitě, nýbrž mohlo by naň dojíti postupně

Pokud se týče otázky bankovní, dr. Chiar soudí že společná banka bude nutna potud, po kud bude společné celní území, jež předpokládí společnou měnu. Banka se dosud osvědčovala máme de faeto zlatou měnů a získali jsme dů věru ciziny. Společná banka poskytuje však Uhrám více výhod, než Rakousku. Je tedy ne- pochopitelno, jak mohou Uhry z pouhé národn ješitnosti domáhati se své zvláštní cedulové banky. Má-li kdo potřebu, aby banka zůstaln společna, jsou to Uhrý a nikoli Rakousko, e proto je bezdůvodno, žádá-li se v Uhrách na Rakousku náhrada za to, zůstane-li banka spo- ell z b lečná. Rakousko je spojeno s Uhrami dosud ne sčelnými hospodářskými svazky e zpřetrhán těchto svazků mělo by velice škodlivé následky pro oba státy. Ale následky ty byly by pro Uhry osudnější než pro Rakousko, které jest dosu silnější a proto nikdo nemůže na rakouském parlamentě žádati, aby se dobrovolně zřekl sv výbody. Každý rákouský politik — končí d Chiari — musí tody státi na tom stanovisku,že rakouská práva novým vyrovnáním poškoditi se nesmějí. V Praze, 13. září. (Zemská volebn oprava v Haliči.) Volební komise halič ského sněmu pracuje, jak již sděleno, o návrhu volební reformy. „Gaz. Narod.“ sděluje, že ko mise si uložila vypracovati takový návrh, aby se ke hlasování připustily ony vrstvy obyvatel stva, jež byly dosud z volebního práva vylou čeny, ale „aby se současně novému sněmu za bezpečila většina polská, umírněné, vědomá vých práv i povinností. Otázka spočívá v tom. jakým způsobem zabezpečiti zastoupení třídám. stojícím v prvých řadách zemědělstva, obchodu průmyslu a vědecké práce.

Z těto zprávy vysvítá, že ani haličský sněn se nepokusí c radikálnou reformu zemského vo lebního řádu, nýbrž že bude hledět petrifikovat dosavadní kuriátní zastoupení s četnými výsa dami pro Peláky a přidá několik mandátů nove kurie, do níž mají býti pojaty pouze osoby, do- ud z volebního práva vyloučené Haličská vo- lební komise vymlouvá se podobně, jako volebn výbor sněmu dolnorakouského, že vláda vše- obecné volební právo sněmovní nepředlož k sankci. Na to právem namitá „Kur. Lwow.“ „Kdyby klerikálové a jich spojenci opravdu si přáli všeobecného hlasování, vláda by již změnila svou nechut, neboť jinak rychle by zmizela s jeviště. Vláda není nijaká nedotknu- telná svatost, která může vládnouti dle své vůle; jest to skupina důvěrníků nejsilnějšíeh stran. Ať tedy zpátečníci různých národnostíe táborů neukazují na tajemného draka, požírají- cího volební opravy, kterým prý je vláda, nebot ječiným nepřítelem reformy jest zkostnatělé zpátečnictví, touha po výsadách a panování nad ostatní společností. Nepřátelé volební opravy ne- sedí ve Vídni, nýbrž v každé korunní zemi Vláda musí se spřáteliti s tím, na čem se usno sou celé země.

Politické zprávy zahraničné. Nový atentát, chystaný na polskou národnost luozěu čo v Německu. „Breslauer Gen.-Anzeiger“ uveřejňuje ná- vrh zákona o německém jazyku v německé říši § 1. V hranicích německé říše jazyk něme- cký jest jediným jazykem úřadů, škol, církv i ruchu veřejného. Před německými úřadya soudy obyvatel německé říše nesmí užívat ji- ného jazyka než německého. Obyvatelé, kteři nevládnou jazykem německým dostatečně, aby se mohli dorozuměti s úřady a scudy, povinni jsou vziti si na svůj náklad tlumočníka. § 2. V každém veřejném jednání, zvláště obecních zastupitelstev, je dovolen pouze jazyk německý. Usnesení, učiněná v jiném jazyku. jsou tím samým neplatná. Predsedové veřejných sborů, zvláště obecních zastupitelstev, kteří b dovolili rokovati v jiném jazyku než německém budou potrestáni vězením až do roku. § 3. Ve spolcích a schůzích politických sociálně-politických a církevně politických sm býti rokováno pouze po německu. Dozírajie úřadník má právo ihned rozpustiti schůzi, jak mile někdo promluví jiným jazykem než něme ckým. Předsedové spolků, kteří by se proti tomu prchřešili, mohou býti potrestání vězením až do roku. § 4. Každý, kdo má účastenství při veřej ném zpívání politickýcb nebo národních písn v jiném jazyku, než německém, bude potrestán pokutou až do 500 mk, je-li účelem zpěvu de monstrace proti německé národnosti. Ti pk kdož veřejně vyzývají ke zpívání takových písní budou potrestáni vězením až do tří měsíců.

§ 5. Noviny politické mohou v říši německo býti vydávány jen v jazyku německém: V někte rých částech říše mohou býti zakázány cizí no- viny neněmecké, kdyby vznikly obavy, že by mohly zkaliti mír mezi národnostmi v říši ne mecké. (Následují tresty.) S 6. Ve všech školách říše německé jes pouze německý jazyk vyučovacím. Ze školy obecné žák nesmí býti puštěn dříve, dokud se nedovede plynně vyjadřovati německy; seb vyšší věk žákův nemůže míti vlivu na omezen tohoto předpisu.s a § 7. Veřejné pobožnosti smějí se v říši ně- mecké konati pouze po německu. Vyjímka může býti povolena pouze cizozemeům § 8. Vojáci, kteři nevládnou jazykem ně meckým, po odbyti předepsané vojenské služby mohou tak dlouho zadržení býti při praporu až se nauči dobře německy. § 9. Kdo chce získati postavení v jakémkol veřejném ústavě, musí kromě jiných dokumento (o znalosti odborně, o očkování atd.) vykázat se také znalosti německého jazyka v slově písmě. Účastníci kongresu Volné Myšlenky v Táboře. (Od zvláštního zpravodsje »Nár. Listů ) V telefonické zprávě ve včerojším odpoledním vydání vylíčen byl již stručně příjezd a pobyí účastníků kongresu Volné Myšlenky v Táboř

V drobném pronejii raani člo o . . . za zh odpoledni Ve nlialkách na venkovš- ranní číslo, odpolední . . . . . . . . 4k 10h Inserát plati se hotově napřel Přešplacení a fnserty přijímá sdmaiul strace v Marlanské ulicl č. 3- Tam nazházejí sa táž redakee tiskárna a srpedice „Nárndnich Listě“ Eukoplsy se nevracsji

Z nádraží odjeli přitomní do památné radnice táborské, kde v zasedací sini uvítání byli sta- rostou města zem. posl. drem. Kotrbelcem a členy městské rady Martínkem, Cti- borem, Fialou a Pekárkem. Jménem městské rady pozdravil výpravu starosta dr. Kolrbelec, jenž po srdečných slovech uvítacích pravil: »Vidlm před sebou hosty, na- mnoze z dalekých krajů přišlé, učence a poli- tiky, kteři dokončivše porady své na mezi- národním kongresu pražském, poctili město naše návštěvou. Víme dobře, že vy všichni, kdož za- vítali jste sem, nepřišli jste spatřiti velkomě stská, moderní zařízení a výstavné budovy, nýbrž při- byli jste s přáním, spatříti místa velkých slavných dějin českého národa z dob XV. sto- letí. Z návštěvy vaší patrno, že jsou vám slavné ony doby husitských vítězství známy a že jsou také cizinou váženy. Prosím, abyste laskavě vzali za vděk tím málem, co vám zde v král. věnném Táboře ukázati můžeme. Přijeli jste shlédnouti město Husovo a Žižkovo a dojista si všimnete, že na doby tak význačné a pro dě- jiny národa našeho tak významné málo ucho- valo se ukázek a vzpominek. Ale jest to vy- světlitelno dějinami mínulých století Teprve v novější době bylo nám umožněno zachrániti a vyhledati památky z dob husitských a posta- rati se o to, aby nepropadly zkáze. Obec naše, která nucena jest počitati se skrovnými pro- středky a malou pomoci, učinila, co vlastenecká povinnost jí kázala, a nashromáždíla tyto po- klady do městského musea, kde hlásají slávu

Táboritů. Naše sbírky až do nedávných dob byly malé a nejlepší a nejvýznačnějsí část jieh uložena byla v tom, co vykopáno v okoli Ta- bora, zejména v Sazimově Ústi Zvláště loňského roku museum naše vzro stlo, takže bylo nutno čásť toho bohatství pře něsti do jiné budovy. Přeji vzácným hostům. aby ukázky oné doby přehlědli s onou pielou. s jakou my je shromažďovali v tom pevném přesvědčení, že jsou to odkazy nám nad jié drahé a památka na první průkopníky volné myšlenky. (Výborně ! Bouřlivý potlesk.) Franeouzskou řeči uvítal pak starosta znovu srdečně přitomné a zejména dámy, načež dr.

Bartošek tlumočil diky hostů a vyslovil na- ději, že návštěva přispěje k tomu, aby pověs o českých našich vlastech nejkrásněji roz- nesla se cizinou. Představil potom členům měst rady všechny účastníky výpravy, zejména dele- gáty cizí, načež ujal se slova p. Furnemo nt, který ujišťoval radu městskou, ža dnešní den zůstane všem cizím návštěvníkům v milé a ne- vyhladitelné upomince, a vyslovil pevné pře- svědčení, že veškerá vzdělaná cizina s hlubo- kým zájmem sleduje všechny kulturní kroky národa českého. Když byli ještě pp. Ležák a Čer- noch přitomné pozdravili jménem svých stran (reali- stické a sociálně demokratické), odebrali se při- tomní k Žižkovu pomníku na náměstí, kamž položeny byly dva věnce a to jeden od účast- níků sjezdu s nápisem francouzským, druhý z svobodomyslné Čechy americké s věnováním: »Památce velikého vůdce Husitův.« U pomniku vystřídalo se několik řečníků a sice pp. Furne- mont, Ghisleri, Carmine, Delarolnd, Slovinec Köler z Nabřežiny a dr. Išk a. Po jejich řečech, jež byly vesměs vzdáním holdu jednotlivých národnosti, které zaslupovali, pa- málce Ž žkově a Táboritů, vrátilí se účastnici k prohlidce musea, kde zejména oddělení ná- rodopisné a praehistorické s velmi značným zá- jmem prohliželi. Pak uvedeni byli na známě vyhlídky nad Lužnici, do vilové čtvrti táborské a posléz k ban- ketu, po jehož srdečném a přípitky provázeném průběhu odjeli k návštěvě K oziho Hrá d ku. místa to, kde Hus kázal. Večerním rychlikem navrátili se účastníci do Prahy, kda v Měšt. besedě byl uspořáděn přátelský večírek.

V Praze, 13. záři.

FEUILLETON. Buffon. (1707—1907.) Dnes týden bylo tomu právě dvě stě let. co uzřel světlo světa tento vynikající přírodo- zpytec 18. věku, vrstevník Linneův, neměno kdysi slavený, při tom však jeho úplný proti chůdce. Linné byl ztělesněná methodičnost. vášnivý analysator a klasifikator tvarů světa ústrojného, a pro tyto své vlastnosti stal se re- formatorem či spíše zakladatelem systematiky a nomenklatury biologické. U Buffona spatřuje me pravý opak. Buffon neřídil se ve svých spi- sech nižádnou přesnou methodou, zdánlivě bez jakékoliv methody, bez určitého systemu a bez ustálenějšího názvosloví pojednává o objektech přířodních, ano zachází i tak daleko, že přím a otevřeně veškery klasifikační pokusy i jedno tlivé kategorie systemu, jako jsou druhy, rody čeledi atd., za umělý výmysl lidský vyhlašoval Snaha jeho obrácena byla zcela jinam, jemu nešlu o vyš tření rozdílů mezi útvary ústrojne přírody, nýbrž raopák o poznání společných rysů, o spojení zjevů v jednotné soubory, o ši- roká hlediska, obecné výklady a obecné theorie. Oba badatelé tak potichůdné povahy jak Linné a Buffon měli vlastně každý ve svém oboru pravdu, a činnost obou se doplňovala. Došla ostatně též za života jich plného uznán a oba slunili se v nojteplejších paprscích slávy. Sláva Linnéova zdá se ovšem trvalejší, přečkala věky a jméno Linnéovo jest stále běžné nejen u odborníků, ale i u veškerého vzdělanstva. přes to, že všeobecné názory naše od dob těch jinak ve mnohém se podstatně změnily. V čer stvé paměti jest dosud zajisté okázalý způsob jímž v květnu vzpomínáno dvěstěleté památky Linnéovy. Zeela jinak jest u Buffona. Georges Louis Leclere de Buffon, jeden ze starých klasiků franccuzské literatury, jest dnes osoba zpola za

pomenutá, k jehož jménu nepojí se, když se itu a tam ještě občas zakmitne, namnoze žádná urči tější představa, žádný epochální objev neb ně jaká reforma. Do značné míry jest to přivoděn povahou činnosti Buffonovy. Buffon vynikl tím, že stkvělým slohem plným vtipných nápadů, pojednával o zjevee přirodních. Formou lehce přístupnou a zajíma vou poskytoval poučení o přírodě a živým liče ním svým dovedl i jinak nevděčné partie uči niti záživnými. Vzbudil zájem a nadšení pro po zorování přírody a pro vědy přírodní, zvlášte i v kruzích mocných a nejmecnějších tohcto světa a doplňcval i po této stránce blahodárn podobné působení Linněevo. Spisy Buffensvy přímo hltány čtenářstvem, dočkaly se četnýc vydání a horlivě i překládány. O oblibě jiel svědčí i to, že dlouho ještě po smrti autorově pokračováno v díle jím počatém, a pozděj i zoela jiné spisy nových autorů jako dodatk k Buffonovi označovány. Široce založené spisy jeho (zejména hlavn Histoire naturelle 1749—1788) neopíraly se ovšem všude o samostatné bádání, ač i p této stránce nelze Buffonoví upřiti zásluh, nýbrž jsou spíše jen výsledkem rozsáhlé četby, zdaři lou kompilací. Osobitý jest způsob, jímž Buffor tyto cizi poznalky zpracoval 9 i nejširším vrst vám přístupnými a zajímavými učiniti dovedl Buffon byl tudíž vynikajícím popularisátorem jako takový pak nemchl se ovšem těšiti dlouh neztenčeně slávě. Rychlým postupem přírodo- vědeck, ch vědomostí, přibýváním nových fak obsah spisů jeho ponenáhlu zastarával a zůstá- vala jen stkvělá literární forma, jež sama o sobě již ani širší kruhy upoutati nemohla a Buffo stal se třeba i klasikem, přece jen mrtvým auto- rem. Odborní přirodozpytci pak, snad částečně i pro tuto popularisační činnost Buffonovu, po- čali jaksi pohrdlivě pohlížeti na životní dílo Buffonovo a je podceňovati

Jest však zeela nesprávno, chtíti v Buffo novi viděti jen pouhého, třeba i vtipného popu larisatora. Doba novější jest mnohem spravedli vější. Ve spisech Buffonových všude pronik bystrý a kritický duch autorův, jenž stále na za- jímavé všeobecné problémy základní důležitost naráží. Často jen ve tvaru duchaplných apereus jiskřivých, jen tak mimochodem jakcby nadho- zených nápadů potkáváme se ve spisech těch s názory, jichž dosah a význam teprve dob nová zplna chápe. Jaksi apticipovány jsou u Buffona mnohé problémy dneška a lze prote pokládati Buffena za předchůdce Lam arcka a Darwina, za jednoho z průkopníků my šlenky vývojové, a Buffon v dějinách zoologie bude z té příčiny zaujímati vždy vynikajíc místo.

V Buffenových spisech shrnuto vše, ee tehdy známo bylo o skladbě těla zvířat, o zvy- cích u pudech těchže, jakož i zeměpisném roz šíření jejich. Na rozdíl od přísných systematiků kteří všude jen rozdíly vicí, pátrá Buffon po shodných rysech ať v organisaci ať chování s zvífat a přímo se ptá: Zdaž skrytá podoba nen podivuhodnější než nápadné rozdíly? Snahyty měly za následek, že Buffon již počínal chápati to, čemu dnes říkáme homologie neb toložnost ústrojů, organisační plány neb typy atd. Zkrátk Buffon jest předchůdcem Götheovým, Cu- vierovým a St. Hilairovým na poli t. zv. morfologie. Poznávaje však vnitřní shody u rozdilných živočichů, névykládál Buffon zje ten teleologicky, nepokládal různé tvary ústrojné za různá provedení téhož ideálního plánu, zn variace na společné zamýšlené théma, nýbrž vy- cítíl možnost jednoduchého výkladu zjevu toho cestou vývojovou historicky. Kůň a osel jsou velice podobni, i bylo by dle Buffona možno tohoto pokládati jaksi za zhoršeného koně. Po- dobný poměr jest prý i mezi člověkem a opicí. To nás vede k domněnce, že různí tito tvorove z jednoho společného předka se vyvinuli, zdoko

nalováním se dalším povstal na př. dnešní člověk zhoršením neb degenerací opicc. Myšlenka de seendenční tedy u Boffona zocla zřejmě vytčena ano setkáváme se na jiných místech i s podrob rějšími údaji a názory o věci této. Puffon zcel dobře poznával, že tvorové jsou proměnliví přišel i k poznání, že jest to přímý účinek zer- ních vlivů, změny okolí atd. Dle všeho zdá se. ža i dědičnost změn takovýchto, čili jak dnes fíkáme, získaných vlastností, tanula mu na my sli, a co se dědičnosti samé týče, jest jisto, že přijímal úzkou souvislost mezí tělem a buňkam rozmnožovacími a blížil se tak do jisté míry no vějším t. zv. pangenetickým theorifm, na př eo Darwinově. Buffcnově pozornosti neušly ani zjevy př domestikaci různých zvířat se jevící a vliv umě lého výběru při chovu nebyl mu neznámý. Ane dovoditi se dají ze spisů Buffonových i docel zřejmé poukazy na nadvýrobu, boj o život, zá nik velikého množství jedinců a přežití jen nej zdatnějšího, nejhouževnatějšího. Nalézáme tudi u Buffona nejen prvky evoluční, ale již i jedno tlivé problémy, hrající závažnou úlohu při po zdějších theoriích vývojových, na př. i theorl selekční neb Darwinismu.

Literární historik nesmí však oči zavírati před okolností, že nejsou u Buffona jednotlive problémy vždy zcela jasně vyřčeny. Buffonse spíše všech oněch výše uvedených otázek jaks jen letmo dotkl, jako myslitelné možnosti je uvá. děje, aniž se pokoušel o zevrubný důkaz nebo rozbor. Vůbec jest patrna u Buffona jednak ne- důslednost v názorech, jednak kolísání. Jsa z počátku stoupenec Linnéova učení o naproste stálosti tvarů ústrojných, stal se později v t příčině úplným skeptikem, přijímaje trvalé pře měňování přírody ve smyslu postupného vývoje. aby v pozdějších svých letech zaujal jaksi kom- promisní stanovisko, učící, že tvary ústrojné jen v jistém rozsahu, v mezích určitých, jsou změni- telny. Mimo to nevyjadřuje se Buffon všude

dost jasně a určitě, takže leckde jsme v pochyb nostech o pravém smýšlení Buffonově. Když byl na př. Buffon načrtl možnost společného pů- vodu různých tvorů a zejména i opice a člo- věka, uvádí hned potom, že nieméně na základ zjevení v bibli obsaženého jest jisto, že každý tvor samostatně jest zúčastněn na milosti stvo- řeni a již tak, jakým dnes jest, prostně z ruky stvořitelovy vyšel. Někteří v tom chtěji spatř - vati jen ironicky míněný protiklad, ale kdlož víl Zajisté byl Buffon duch příliš tčkavý, jenž nedovedl se zachytiti pevně na methodickém sle- dování poznané záhady a odtud některé nedo- statky jeho spisů. Ale možná též, že byl si Buffon částečně vědom toho, že se nedoslává pozorovaných fakl, jakožto pedkladu k dolini- tivnímu řešení jednotlivých všeobecných otázek, jež tanuly mu na mysli, jednak pak že nenl doba ještě vhodná i zralá ku proslovení všech důsledků z bádání plynoucích, a proto jednotlivé otázky jen jako pouhé myslitelné problémy nad- hazoval, nechávaje je nerozřešeny, ano často i čtenáře zůstavuje vůbec v pochybnostech o svém vlastním názoru, zahaluje po případě tento i v roušku zdánlivé snad ironie.

Možno ale i, že Buffon klonil se k názoru, kterýž s ním i dnes sdíleji mnozí přírodozpytci, že o jednotlivých těch problémech k původu přírodních tvarů se pojících, na něž neustále narážel, není exaktní poznání možné, a odtud jeho reservovanost. Některé výroky jeho zdály by se tomu nasvědčovati. Neurčitost názorů Buffonových jest tal jednou z příčin, že význam a vliv Buffonův jest velmi různě oceňován. Jisto jest, že Buffon na vrstevníky své velice působil a to nejen na laiky, nýbrž pravděpodobně i na odborníky. Jeho spisy nezůstaly zajisté bez vlivu zejména na La- marcka a St. Hilaira, u nichž teprve leckteré símě, Buffonem zasazené, vzklíčilo. Alois Mrázek.