ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 d90f7a90-92d2-11dc-ae16-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 10 celkem · entity: place 28, work 5, person 19, org 1
1 article
se nad pouští tou prudkými větry samumema harmattanem zmítaná oblaka písku a prachu, jichž původem jsou horniny severoafrické, roz- drobené vlivem náhle se střídajících vysokých a nízkých teplot během dne a mechanickým otíráním pohybovaných částeček, k nimž druží se stále a u velké míře z jižnějšího Sudanu přinášené částečky červené země lateřitové. Námořníkům jest ten červený prach, též passátní a africký prach, ode dávna znám. Zvláště na ostrovech Kapverdských, i na Kaná- rech a na Madeiře bývá častěji pozorován, uklá- daje se na střechách budov a na listech stro- mových. V širém oceáně Atlantském bývá po- zorován ve směru západním, kam směřují pas- sátní větry, až i na 40° západní délkyy tedy již blízko pevniy americkén s taelod e Zachycuje se na plachtách lodních i na palubě, skora všechen však spadá do moře, klesá do hloubky a přispivá tak značně ke vzniku uloženin dna mořského. . Na pobřeží tvořívá tak zv. mlky prašné. stěžující plavbu loděm. I do jiných oceanůa moří středozemských bývají takové spousty pra- chové zanášeny, třeba se nedají co do velko- leposti srovnati s oněmi u ostrovů Kapverdských a vůbec v Atlantském oceáně západní Afriky. Severní pobřeží Perského zálivu bývá v zimě za severovýchodního pasátu a pobřeže země Somalské s obávaným mysem Guardafui (měj se na pozoru) opět v letě za jiho-záp monsunu zahaleno suchými mlhami prachovými jež plavcům zemi zakrývají a částá ztroskotán lodí zaviují. I tam pochází prach ze sousedních jl pouští, odkud větry jest odnášen.
Súdán Madeira Afrika perský záliv pasát
2 article
Ve Středozemním moři není červený prach zjevem příliš vzácným. I na protější břehy evropské bývá odnášen, ale ovšem jen pořídku se objevuje v množství nápadném a velmi zřídka v krajinách tak vzdálených jako Štyrsko neb Čechy (Hřensko) i Německo. Sýpké hmoty pouští severoafrických zvedány jsouce prudkým větry do výše, odnášeny jsou tedy i na sever. zvláště jižním silným větrem (sirocco) v Italii a na moři Jaderském, a tak shledati se můžeme s rudým jemným pískem saharským nebs prachem téhož původu v Ttalií i v krajinách říše naší. Mračna písečná neb prachova spadají pak tam, kde náhle se zmenšíla neb docela přestala příčina jich dopravy, vítr, a to buď jako suchá hmota sypká, neb kapkami dešťovými jsouce strženy jako »dešt krvavý« neb konečně i se sněhem jako »sníh krvavý«.
Čecho Německo Italia
3 article
Koncem února 1864 napadlo v Římě tolik prachu, že se podobalo, jakoby střechy domů práškem cihlovým byly posypány. Další deště prachové byly v l. 1866, 1867, 1868 v celé Italii i na některých místech pobřeží Jaderského moře v Rakousku. Letošní deště prachové byly zvlášť vydatny« a Ale z povrchu zemního vnikají do ovzduší i jiné látky nerostné. Jest známo, že při výbuších sopečných vyvržený popel, t. j. až do nejjemnějšího prášku roztrhaná láva, vniká do oboru svrchních proudů vzdušných a těmí bývá odnášen na sta kilometrů od místa výbuchu.
Řím Rakousko
4 article
Z některých příkladů zvlášť památných budiž uveden výbuch sopky Tambory na Sum bavě (ostrov ležící vých. Jávy) 11. dubna 1815, jeden z nejzhoubnějších, jenž stihl nizozemskou Indii, přiv němž popel dostihl 1900 km. na východ vzdálenou Amboinu (Molukky); dále velkolepý výbuch Coseguiny v lednu 1835, jehož účinky byly patrny v celé střední Americea jehož popel rovněž daleko, přes 1200 km, byl zanesen. I nad severní Evropu zavát byl popel ze sopek islandských, na př. o velkonocich r. 1875 do Švédska. Mnozí čtenáři zajisté s podivem četli o neuvěřitelných účincích straš- ného výbuchu sopky Krakatoa na malém ostrově téhož jména v Sundské úžině 28.—29. srpna 1883, jenž mimo jiné utvořil vlnu mořskou, jež zahubila na sousedních ostrovech, Sumatre a Javě, přes 20.000 lidí. Při tom roz- nesen byl hrubší popel sopečný v hustých mračnech v okruhu 1000 kilometrů a nej- jemnější prach lávový v nejvyšších vrstvách atmosféry pozorován byl ještě za několik mě- síců po výbuchu i ve střední Evropě, jsa tu příčinou krásných zjevů červánkových při zá- padu slunce, podobných oněm, jež způsobuje i prach saharský vysoko ve vzduchu se vznáše- jící. Tou cestou vzdušnou a různými větry jsouce unášeny, mohou tedy sopečné částečky nerostné daleko od místa výbuchu býti pozoro- vány, any se ve vzduchu vznášejí neb i k zemi padají.
Sum Jáva Indie Evropa Švédsko Krakatoa km Java
5 article
Známý zoolog Ch. G. Ehrenberg, zkoumaje mikroskopem passátní prach africký s plachet lodních, nalezl v něm hojné křemité skořápky drobnohledných řas rozsivek (Diatomaceae), které bují v milliardách na povrchu mořea z rozbouřeného moře s odtrženými a rozpráše- nými vodními kapkami vnikají do ovzduší a tu proudy větrnými daleko odnášeny býti mohou, Mimochodem budiž připomenuto, že Ehren- berg nalezl v prachu tom mnoho rozsivek zná- mých z moří amerických a z toho omylem usoudil, že i prach passátní je původu ameri- ckého. Tito drobní ústrojenci neobjevují se však v atmosféře nikdy v tak velikém množství, aby jako prach saharský neb popel sopečný způso- biti mohli změnu barvy oblohy.aik vV některých krajinách, zvláště v severní Evropě, ale i u nás, bývá někdy pozorován tak zv. »sirný dešť« t. j, jemný žlutý neb oranžový prášek, spadající k zemi ve stavu suchém neb s kapkami dešťovými: jsou to bezpočetná zrnéčka pylová olší a lísek (březen-duben), břízy, jebličnatých stromů (květen-červen), po případě i výtrusy plavuní (červenec-září).
Ch G Ehrenberg Ehren Evropa
6 article
Od sněhu krvavého, zbarveného hnědo- rudým prachem saharským (Štyrsko 1901) dlužno rozeznávati vlastní »sníh krvavý«, obje- vující se na vysokých horách nad sněžnou čarou a zvláště v krajinách polárních (Špie- berky, Země Frant. Josefa) jako sníh na povrchu krvavě červený, nikoliv od látek s hůry spad- lých, nýbrž od drobnohledných, jednobunečných řas, Sphaerella (Chlamydococcus neb Haemato- coccus) nivalis, Aneylonema Nprdenskjöldi a j., neb i vířníků, Philodina roseola, na sněhu tom vyrostlých. Drobní korýšové, perloočky (vodní blechy, Daphnia pulex), objevují se někdy v kalužích tůních v takovém množství, že vodu rudě zbarvují. et ininol o 1 skom nse Jednotlivé rudé kapky, jež pověra za kre považovati může, nalézají se na listech, větvích a j. po některých motýlech, kteří byli právě kuklu opustili.ozaa od s Že byl zázrak »krvácejíeí hostie« dávno vysvětlen červenou bakterií Mierococeus prodi- giosus, je obecně známno noma a Ode všech těch zjevů původu pozemního. tellurického, liší se původem tak zv. prách kos- mický — kryokonit — též meteorický prach, jehož původ je týž jako kamenů povětronních, ze zrušených, rozpadlých družic. Prach ten uchází v krajinách našich, vůbec v krajinách hustěji obydlených, pozornosti, v polárních kra- jinách byl častějí na čistém sněhu pozorována mněa l zkoumán. U Hessle ve Švédsku spadlí dne 1. ledna 1869 vedle větších povětroňů i písek ab jemný prach meteorický, jenž se sněhu sebrán p t mohl. Podopný pád meteorů byl pozorován 1871 u Štokholmu.
František Josef Chlamydococcus Haemato Nprdenskjöldi pulex Švédsko
7 article
Rostliny indigové. Napsál phil. kand. J. Vilhelm, ns Říše rostlinná poskytuje — jak všeobecně známo — mnoho a mnoho užitečného lidstvu. Jednou takovou užitečnou věcí jsou barviva. V dnešním odstavečku pojednáme krátce o jed- hom takovém barvivě rostlinném, zhusta užíva- ném, nejlepším a nejtrvanlivějším modrém barvivu indychu, čili i ndigu (indicum), jehož vý- roba umělá nyní na sebe obrací pozornost nejen odborníků, ale i širší veřejnosti, o čemžl hodláme přinésti zvláštní článek. Od dávných dob až po dnes dobývá se in- digo přírodní z několika málo rostlin. Jsou to především zástupcové čeledi motýlokvětých (Papi- lionaceae) a mezi nimi jest to rod modřilu (Indigofera), jehož tři druhy jako kulturní rostliny v tropech se pěstují za příčinou výroby indiga. Všímneme sí proto blíže těchto tří druhů: První z ních modřil srpatý (Indigofer a tin- ctoria) jest keř hojně větvitý 1—11, metru vysoký. Listy jsou jednoduše zpeřené, jednotli- vých, vejčitých lístků bývá 9—15, jež význa- menávají se modrozelenou barvou, z předu jsouce tupě zakončené a k basi pak súžené klínovitě. Květy jsou ve zpřímených hroznech, do délky mnohem kratších než listy. Pavézka a člunek mají barvu běložlutou do zelena, kdežto křídla jsou červená. Plodem jsou tu lusky, 3—5 cm. dlouhé, poněkud zahnuté, hnědé, uvnitř mající 8— 10 semen. Keř tento je domácím ve východní Indii, kdež se podobně pěstuje jako v západní Indii a tropické jižní Americe. Druhý druh, modřil obecny (Indigofera Anil), podobá
Vilhelm Indigofera Indie jižní Amerika Indigofera Anil centimetr
8 article
se předešlému velice, líší se tím, že má ljstky o něco tupější a dlouze kopinaté, vespod bělo- hnědě plstnaté. Rovněž ve východní, a západní Indii je domovem a tam se i pěstuje. Třetí druh, modřil stříbrný (Indigofera a rgentea), má větve bílým, stříbrolesklým povlakem potažené. Lístky tohoto druhu jsou mnohem širší než předešlých a květy pak krásně purpurově červené. Lusky mívají 2—4 semena. Vlasť jeho jest v Egyptě, Arabii a ve východní Indii, kdež se také pěstuje. Mimo to i u ji- ných příbuzných druhů, jakož i u mnohých rostlin jiných čeledí, na př. u nás v Čechách rostoucího borytu barvířského (I sa- tis tinctoria), dále pak cizozemských Ne- rium tinctorium, Pigmentum indi- cum, Polygonum tinetorium atd., vytvořuje se modré barvívo indigové, ničsl ek Rostliny neobsahují toto barvivo v pletivu listů hotové a volné, nýbrž ve způsobě snadno ve vodě rozpustného glykosidu t. zv. in di- kanu. Indikan pak působením kvašení roz- kládá se v cukr a bezbarvou ind o běl, kteráž potom rychle okyslyčením na vzduchu modrá a mění se v nerozpustné ve vodé in- digo. Za účelem získání tohoto indiga svrchu zmíněné rostliny dávají se do nádržek a zatíží se prkny. Na to polévají se vodou a nechají se kvasiti, což se pozná tím, že se počne vy- vinovati kyselina uhličitá. Zároveň na povrchu shromažďuje se hojně červenavý hlen. Jakmile se objeví tato červenavá barva, tu asi po 12 a 15 hodinách žlutavá tekutina odlévá se do jiné nádržky, kdež se asi 1—2 hodiny lopatami michá. Tímto mícháním a také přidáním vá- penné vody se způsobuje, že modré barvivo se usazuje jako kaše, která se pozdějí stlačuje, krájí na kousky a konečně se úpině nechá vysušiti. oq t s mi onixo
Indie Egypt Arabia Čechy
9 article
V obchodu rozeznává se mnoho druhů indiga z rostlin připraveného a to odkud po- chází.Tak ku př. Indigo východoindické (nej- lepší bengálské, jehož vývoz v r. 1893 byl přes 6 mill. kg v ceně asi 56 mill. korun, hlavní trhy v Kalkutě a Madrasu), javanské, brasilské, quatemalské, venezuelské, mexické atd. Vše- obecné se prodává ve volných, slehkých, 5—7 emo tlustých kostkách nebo úlomeích, Jakost závisí od krásné, tmavomodré barvy, udso Prodejné indigo mívá ještě hnědou a čer- venou, někdy i zlutou barevnou soucástku, kli- hovinu a minerální látky přimísené. Obyčejně bývá jen čistého modrého barviva (indigotinu) průměrně 50 Taktéž bývá porušováno jinými produkty. Nejčastěji talšuje se lakmusemě a ber- línskou modři. Voboul případech přesvědčíme se shadno o padělku tím, že akmusi s rozpouští se ve vodě a kyselinami barví se na červeno, berlínská modř alkaliemi se rozkládá a hnědné. Indigo bylo již za starých dob známo jako léčivý prostředek (u Disčorida 'Ivrov, u Plínia Indicum), ale vlastní povaha této látky byla ne- známou až do 13. stol. Staří. Židé znali dobře indigo, o němž zmínka se činí v Talmůdu, kdež zakazuje se řezati modřily, pokud nejsou tri roky staré. Ve východní Indir od pradávných dob pěsťovaly se keře sloužící k výrobě indiga, kteréž se odtud vyváželo do Evropy. Tak ucho- vány zprávy o tom, jak stáří Řekové dostáváli jej z Gedrosie. V pozdějších dobách, kdý zá- mořský obchod přeše! do rukou Portugalců, bylo od nich indigo přiváženo do Evropy pode jmenem anil, nil, což je z indického níla (modrý).
Řek Portugalec Kalkuta Madras Plínie Indicum Evropa kg
10 article
Evropané neznali až do 13. stol. pravou povahu této látky a považovali indigo pro kostkovou po- dobu, nejčastěji mu dávanou, za kámen, teprve tehdá podař první zprávu o přípravě indiga, jak to sám na svých cestách vidél a poprvé je Ve- hlásil za látku rostlinnou, slávný a známý Marco Polo. V 16. stol. neúplné popsána rostlina, z níž se indigo vyrábí, Garciem ab Horto, klerou snad poprvé Glusius do Evropy přivezl. — Před poznáním indiga připravovali v Evropě barvivo modré z borytu barvířského. Holandany poprvé ve větším množství do Evropy dovážené indivo jalo se vítězně soutěžiti s barvivem borytovým. Pěstitelé borytu (zvláště v Německu, ve Francii a v Italii) jali se dovolávati se ochrany státní, i byl dovoz indiga i užívání jeho, jakožto látky škodlivé (neuměli s ním z počátku při barvení náležitě zacházeti), přísně zakážány. V Norim- berce na př. musili barvíři slibovati, že nebudou užívati indiga. Nieméně indigo konečně téměř úplně potlačilo barvivo borytové. Za našich dnů hrozi mu týž osud, jaký druhdy připrávilo bar- vivu borytovému. slv ins e šlss jnesi iotv lavo a olbo 1g0n0l devaoq o a alsbr
Evropan Pola Horta Glusius Evropa Německo Francie