ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 d7d01890-70ab-11dc-954a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 27 celkem · entity: person 128, place 71, org 14, work 3
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
2. ledna 1903.
4 masthead
Císlo2.
5 article
brému straně česko-klerikální. Politování hodno jest, že se jednotný český klub sněmovní, jenž trval na Moravě 40 let, v letním zasedání dne 23. června rozpadl a že ani po nových volbách nedošlo k obnovení staré jednoty, tak že češti poslanci vystupují na sněmu rozbiti ve frakce proti sjednoceným odpůrcům. Svou nenávist ke všemu českému prokázali moravští Němci způ- sobem nejsurovějším a přímo násilnickým v olo- moucké obchodní komoře, zdráhajíce se dopřát české menšině práv, jichž užívají německé men- šiny v obchodních komorách českých. V Haliči poutaly k sobě během r. 1902 pozornost různé demonstrace a stávky. Dne 21. ledna demonstrovala ve Lvově polská mládež za příležitosti oslavy lednového povstání r. 1863 proti ruskému konsulátu a prorazila ruský znak na domě konsulátu; počátkem června za zedni- cké stávky došlo ve Lvově ke srážce mezi husary a lidem, při níž 30 osob raněno a 3 zabily.
Němec Morava Halič Lvov
6 article
Ohromných rozměrů nabyla v době žni poln stávka ruských zemědělců, jež způsobila značné škody polským statkářům a jejich židovským ná jemníkům, ještě větší však samým stávkářům jichž na sta potrestáno mnohaměsíční vazbou Významným pro Halič byl rozsudek smírčího soudu, jímž uklizen skoro padesátiletý spor o ně které pozemky v Tatrách u „Mořského oka“ Smírči soud, jehož předsedou byl švýcarský soudce dr. Winkler a členy dr. Tehorznicki z Rakousko a dr. Lehotszky za Uhry, sešel se 21 srpna ve Štyrském Hradci, a ohledav počátkem září terén na místě, vynesl nález 13. září opě ve Štyrském Hradci, přisoudiv Haliči sporne území, až asi na 30 jiter, jež uznány za část území uherského. Z jednání sněmu haličského zasluhuje zmínky jen chabá odpověď na vyzýva- vou protipolskou řeč císaře Viléma, pronesenou 5. června v Malborku. Ráznou resolucí lidového poslance Stapiňského sněm zamítl. V Bukovině srozuměli se Němci s Ru- muny a Poláky proti Rusům a zejmena proti jich zástupci posl. ryt. Mikul. Vasilkovi, jehož na sněmě bojkotovali. Následek toho byl, že všichn ruští poslanci 2. července opustili sněm a dal- ších jeho prací se neúčastnili. Misto zemřelého metropolity Čuperkoviče (t 18. března) jmeno- ván pravoslavným metropolitou bukovinským dalmatským dr. Vladimír Repta, dotud světiet biskup.
doktor Winkler Tehorznický Lehotszky Vilém Němec Polák Vasilko Čuperkovič Repta Halič Tatry Rakousko Uhry Malbork Bukovina Smírč soud Štyrský Hradec Stapiňský sněm
7 article
Poměry mezi Jihoslovany byly málo utěšené. V květnu od 17. do 19. konal se sice v Lublani IV. sjezd slovanských novinářů, jenž se opět a opět přimlouval za svornou práci všech Slovanů v soustáti habsburském, ale volání to došlo málo ohlasu mezi samými Jihoslovany. v Kráňsku trvá dále zarputilý boj mezi libe- rálnimi a klerikálními Slovinci, takže sněm kráň- ský pro Šusteršičovu obstrukci musil býti 25. června po dvoudenním zasedání uzavřen. V Štyrsku Slovinci při nových sněmovních vol- bách uhájili svých 8 mandátů, ale očekávaného vilézství aspoň v jedné skupině městské (ptuj- ské) se nedomohli. Vidouce bezvýslednost pas- sivné opposice, slovinští poslanci vrátili se 29. prosince do štyrského sněmu. Nejhůře opatřena věc slovinská v Korutanech. Tam při no- vých sněmovních volbách v listopadu Slovinci. vedeni výhradně klerikály, ztratili ze svýcc h tii mandátů dva, tak že jim zbyl nyní jen jediný (za okres pliberský). V Dalmacii dán dosavadní vojenský mistodržitel, generál David, 9. března na sd- počinek a eivilním místodržicím se stal baren Handel, do něhož se Chorvaté nadáli, že zavede konečně srbsko-chorvatský jazyk do úřadů místo platné dosud němčiny a vlaštiny. Zatím z jeho činnosti jest známo jen příkoři, činěné dalmat- ským Srbům (dubrovnické stíhání red. Fabrist a zavírání srbských spořitelen).
Jihoslovan Slovan Šusteršičův David Chorvat Srba Lublaň Štyrsko Korutany Dalmacie
8 article
Terstská stávka lloydových topičů 13. února rozšířila se ve stávku všeobecnou, jež po- tlačena zakročením vojska, při čemž 15 oso těžce raněno a 9 zabito. Stanné právo, prohlá- šené v Terstě, zrušeno 7. dubna. Misto zesnu- lého biskupa Šterka, spravedlivého i k tužbám slovanského lidu, jmenován 15. dubna biskupen Němec dr. Fr. Nagel, jenž pronásleduje na Při- moří slovanskou bohoslužbu. V Gorici místo zesnulého kardinála Jakuba Missije (+ 24. března) stal se 17. května arcibiskupem dr Ondřej Jordan. Z politických události v zemich alp- skýeh upoutaly všeobecnou pozornost nové sněmovní volby v Dolníeh Rakousích při nichž se antisemité zmoenili všech 20 man- dátů za venkovské obce (28. října) a všech 2 mandátů za město Vídeň (5. listopadu). Při sně- movních volbách ve Štyrsku (počátkem listo padu) odňali němečti agrárnici klerikálům a na cienálům 6 mandátů. V Hornich Rakou- sieh dán na odpočinek mistdržitel bar. Pouthon a na jeho místo dosazen 15. února hr. Art. Bylandt-Rheidt. V Tyrolsku učiněn za červen- cového zasedání zemského sněmu nový pokus o vyřízeni otázky trentinské. Vyrovnací komisí sněmovní učiněny návrhy na smír, v nichž se připouštělo rozdělení zemského výboru a zem- ské školní rady ve dva samosprávné odbory, ně mecký se sidlem v Inšpruku a vlašský se sidlem v Tridentě. Ale vyrovnání se rozbilo o sporn území v údolí fasském. Po marných snahách sněm odročen 17. července a toho roku již ne svolán.
Němec Nagel Missij Jordan Francie Gorica Dolníeh Rakousy Vídeň Štyrsko Hornich Raka
9 article
V Uhrách řídil politické věci obratnou rukou Koloman Szell a r. 1902 byl by tam minul celkem klidně, kdyby nebylo rozčilování pro otázku vyrovnaci. Říšský sněm uherský sešel se po vánočních prázdninách dne 16. ledna a vy- řídiv braneckou předlohu, počal 28. ledna pro- jednávati rozpočet. Všeobecná rozprava, za niž slovenský poslanec Veselovský dne 3. února roz- vinul politický program Slováků, skončena 27. února, 5. kvěína přijat pak rozpočet i brzy na t i finanční zákon, načež po vyřizení některých drobných zákonů, sněmovna 20. června cisai- ským reskriptem odročena do 6. října aby Košutovcům byla odňata možnost, vyžádati si mimořádné svolání sněmu v září, v době stého výročí narození Košutova. Z různých bouřlivějších episod prvého sně movního období sluší uvésti debatu 10. února. při niž vedeny stížnosti, že arciknížete Františka Ferdinanda na cestě do Petrohradu neprovází žádný kavalir maďarský. (Areikníže pozval sice hr. Jana Zichya, ale na Szellův protest sešlo s tohoto průvodu, poněvadž Zichy jest členem klerikální a tedy opposiční strany). Když dne 5. března ministr obehodu Al. Hlegedůs na svou
Szell Veselovský Slovák Košutův František Ferdinand Zichya Zich Al Uhry Petrohrad
10 article
žádost propuštěn a portefeuille obchodu svěřen Ferd. Horanszkému, vůdci bývalé národní strany. od r. 1899 spojené se stranou liberální, podal ministr honvédů bar. Fejervary demissi, poně- vadž nechtěl seděti v jednom kabinetě s vůdcem strany, která na něho za vlády Banffovy útočila ostře a někdy i osebně. Po zakročení samého panovníka, jenž zaslal bar. Fejervarovi, dne 15 března vlastnoruční list, krise uklizena. Horan szky nebyl však dlouho ministrem, zemřelť 19 dubna a 5. května jeho nástupcem jmenován liberální univ. prof. Ludvík Lang, známý svým sympatiemi k národu českému. Dne 8. října sešla se sněmovna ku podzim nímu zasedání. Košutovci způsobili opět bouřli vou schůzi, stěžujíce si jednak, že vláda nebyl úřadně zastoupena na slavnostech Košutova stého narození 19. září a jednak proto, že připu stila výrok smírčího soudu o „Mořském oku“ jimž sporné územi přiznáno z největší části H liči. Szell odrazil však útoky, prohlásiv nepo krytě, že vláda nemohla býti úřadně zastoupena při oslavě Košuta, jenž zůstal do smrti nesmíři telným ku panujícímu rodu. V otázce „Mořskéh oka“ nynější vláda provedla jen starší ustanoven sněmovní.
Horan profesor Lang Košutův Košut sněmovna
11 article
Vážnější byla košutovská opposice proti no- vému brannému zákonu, jenž žádá rozmnožen stálého vojska o 20.000 mužů ročně. Vážnějš byla tím, že s brannou předlohou nesouhlasí an vládní liberální strana. Ministerstvo vojenstv bylo nuceno, předlohu přepracovati, aby ji moh sehváliti aspoň branný výbor. Pro odpor oppo sice její projednání v plenum musilo však být odročeno do nového roku, a teprve, když to se stalo, ustali Košutovci 12. prosince od obstrukce proti zatímnému rozpočtu, jenž toho dne přijat Košutovci se netajili tím, že upustili od obstrukce také proto, aby posilnili posici Szellovu proti dru Körbrovi při vyjednávání o rakousko-uherské vy rornání. Szellovi ovšem přišla tato ochota „vždy věrně opposice“ vhod a využil ji ve Vídni tak de konale, že se mohl odtud dne 31. prosince vrá- titi do Pešti jako vítěz. Z episod podzimního zasedání nutno uvést ještě bouřlivé hájení immunity posl. Nessa, jenž povolán před čestný soud vojenský, protože Kluži o slavnosti krále Matyáše 10. října vybíze mládež, aby proti císařské hymně zpívala písei Košutovu, a nové nedopatření bar. Fejervara jenž se v téže věci vyslovil nedbale o sněmovně takže musil býti desavouován předsedou sně- movny hr. Apponyem i Kolom. Szellem. Všeobecnou pozornost vzbudily o svátcích svatodušních nádherné dobročinné slavnosti, po řádané v Pešti za účastenství členů královské ro- diny a za přitomnosti panovníka a celého diplo- matického sboru. Úmrtím ztratily Uhry dne 23 března bývalého ministerského předsedu Kolom. Tiszu, jenž po své porážce ve Velkém Varadin roku 1901 sice zvolen do sněmu v měsici lednu v zastrčeném volebním okrese abrudbáňském ale pro chorobu do nového sněmu již nevstoupil Dne 10. července zemřel ve Velk. Varadině kar dinál Schlauch, horlivý přívrženec liberáln vlády.
Nessa Matyáš Košutův Uher Tisza Vídeň Pešť Kluž
12 article
Z politického života nemaďarských národů uherských nejdůležitější událostí bylo opělne svolání církevního sněmu srbského. jenž nebyl svolán od r. 1897, ač se má scházeti každý rok. Jako se Szellovi roku 1901 podařile skončiti spor s Rěkou, tak ukončil r. 1902 také diouholetý spor s uherskými Srby. V květnu pro- vedeny volby do sněmu a 8. června královský komisař Béla Tallián zahájil církevní sněmv Karlovcích, jenž vykonav klidně své práce, byl 19. července odročen. Krátce před tim ztratili uherští Srbové svého dlouholetého vůdce, bar Jovana Živkoviče, jenž zemřel v Záhřebě8 dubna. Koncem roku, 4. prosince zemřel v Si- bini bývalý vůdce rumunské národní strany dr Jan Ratiu. V Chorvatsku vládla strana maďaron ská, jež z jara i na podzim odhlasovala na sněmu všechny předlohy bána hr. Khuena-Hledervára O smutných výsledcích této vlády svědčí ta okol nost, že za podzimního zasedání nebyl sněmu předložen ani rozpočet na rok 1903 a odhlaso ván jen rozpočet zatímný. Opposiční strany „ob zorášů“ a „pravášů“ spojily se sice v jednu stranu „ehorvatské strany práva“, ale plodn tohoto spojení dosud neviděti. Žalostný listek do dějin slovanské vzájemnosti zařaděn 31 srpna a 1.—3. září v Záhřebě, když tam pro ne opatrný článek „Srbobrana“, otištěný z časopisu bělehradského, vznikly protisrbské de- monstrace, spojené s drancováním a pále- nim srbského majetku, jež měly za následek srážku s vojskem, 150 raněných osob a vyhlá- šení stanného práva, které tížilo Záhřeb a okoli až do 17. listopadu.
Srba Tallián Živkovič Jan ratio monstrace Karlovec Chorvatsko Záhřeb
13 article
K závěrku ještě několik poznámek, týka- jících se společných věcí rakousko-uherskýcn. o nichž se nestala zmínka už výše. Společné delegace sešly se 6. května a schválivše všechny úvěry, mezi nimi též „mimořádné““ mil- liony na nové houfnice, rozešly se 9. červenee. Rakousko obnovilo diplomatické styky s repu blikou mexickou, přervané od smrti císaře Maxi miliana; dne 28. června obnoven v Berlíně trojspolek za starých prý podmínek, beze vší změny, na další řadu let. Dne 20. prosince propuštěn společný ministr vojenství bar. Edm. Krieghammer a novým ministrem vojenství jme- nován ryt. Jindřich Pitreich. V posledních dnech prosincových vypovězena obchodní smlouvas Italií, aby se vyhovělo steskům do vinné klausule kterouž po celá léta trpělo vinařství rakouské uherské. Důležitou událostí, týkající se vnější politiky rakouské, jest návštěva ruského ministr hr. Lamzdoría, jenž přibyl do Vídně 29. pro since; dosah této návštěvy vysvětlí se ovšemte prve v příšti době. V Praze, 1. ledna. (Nové záko ny. Úřadní noviny vídeňské otiskují dnes zákon ze dne 19. července 1902, jimž se dle usnesen obou sněmoven říšské rady umožňuje odepsán pozemkové daně, v připadě pohrom, zaviněnýel krupobitím, povodněmi, ohněm, suchem neb mokrem, hlodavci a hmyzem, byla-li úroda zni čena aspoň na výměře půl hektaru. Zároveň se sděluje, že osnova zákona, přijatá sněmem krá lovství českého a týkající se mýta na spojovae silnici podolsko-vyšehradské, byla 21. prosine- cisařem schválena.
milian Krieghammer Pitreich Lamzdoría Rakousko Berlín Vídeň Praha Italia
14 article Politické zprávy zahraničné. V Praze, 1. ledna. Arnanté a Turci. Dop. »N. L.«
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 1. ledna. Arnanté a Turci. Dop. »N. L.« Ze Soluna, 26. prosince. Turci nejsou r formami spokojeni. Prostý lid mohamedánský i arnautský bojí se, že reformy povedou k roz dělení evropského Turecka. Intelligence turecká nemá takových obav, neboť nevěří, že nějaké reformy budou provedeny. Zvláště nespokojeni jsou Arnauté mohame dánského vyznání. Oni si libují v anarchii, kte rou stvořili, a nic jim tak není proti mysli jako že by se podrobiti musili nějakému po- řádku. Ve vilajetech bitolijském a skaderském Arnauté mohamedáni konají stálé sehůzky džamijích a rokují, jak se mají zachovati. Pro zatím se usnesli pozvati Turky a Arnauty vila jetů solunského a kosovského ke společné akci která by si obrala za účel zmaření reforem. Turci solunského vilajetu již odpověděli, že k společné akci přistupují, a tyto dni budou s konati ve Skoplji a Prizrenu sjezdy Arnautů Turků, na nichž patrně stane se stejně usne sení, jako ve Skadru. Arnauté v Debře a Skadru jso velmi bojovni a chystají se reformy zmařiti hromadným pobitím křesťanů, zapomi najíce, že by tím přivolali následky, které chtějí odvrátiti. Není pochyby, že takovému hromad nému pobití křesťanů v zápěti by šlo vojenské zakročení téch velmoci, které chtějí na Balkáně pokoj a pořádek, proti Turecku a do osmi dní bylo by buď rozdělení evropského Turecka do- konáno anebo, kdyby Německo Turecko podpo rovalo, strhla by se evropská válka. V každém případě Turci i Arnauté budou jednou litovati že se v čas nedorozuměli se svými křesťan skými a slovanskými spoluobyvateli.
Turek Dop Arnautu Praha Turecko Prizren Balkán Německo
15 article
Lidé, přicházející ze Starého Srbska, vy pravují, že je tam položení mnohem horší než v Makedonii. Srbové tamní neustále snášeti musejí od Arnaulů veliká muka. Arnauté pojem reforem ztoložňují s povinnosti platiti daně protože jsou přáteli neplacení daní, jsou nepřá- teli reforem. Energický sultánův pobočník, Šemsi paša, počíná na Arnautech daně vymáhati, čeho v jejich krajinách dosud nikdy nebylo a prot se Arnauté jitří a bouři. Nespokojení Arnauté v Novém Pazaru vy hnali svého kajmakama (okresního náčelníka) To v Starém Srbsku není nic neobyčejného Nejsou-li Arnauté spokojení některým sultá novým úřadníkem, oznámí mu to a dají lhůtu. aby se do 24 hodin odstěhoval, chce-li, aby mu hlava zůstala na ramenou. Tak se stalo i v uve- deném případě. Kajmakam svázal svých pět švestek, učinil svým známým na rozloučenou návštěvy, dal se vyprovodili za vojenské pocty z města a ve vší důstojnosti, jakoby měl v kapse sultánův dekret na povýšení, přestéhoval se do Soluna. Odtud teprve podal vládě do Cařihradu oznámení, co se mu v Novém Pazaru přihodilo.
Srba Kajmakam Srbsko Makedonie Cařihrad Nový Pazar
16 article
Vláda jej telegraficky přemistila do Velesu a do Nového Pazaru poslala jiného kajmakama, jenž tam za nedlouho svou působnost dokoná jako jeho předchůdce, bude-li trochu energiekýa spravedlivý. V severním Starém Srbsku jsou kraje Dre nica, Malesia, Has docela bez kajmakamů, proto že jich Arnauté nechtějí trpěti. V Drenici už od r. 1884 není kajmakama, ano vůbec žádného tureckého úřadu ani úřadníčka. Posledního kaj makama v Drenici Arnauté zavraždili r. 1884 a krajský úřad zapálili. Jen trosky tohoto domu ukazují potomstvu, že v Drenici někdy býval turecký úřad. V Prizrenu každé 2—3 měsíce Arnaute vyhánějí mutesarifa (okružného náčelníka), tak že se jich tam v r. 1902 vystřídalo pět. Jak vidno, Arnauté jsou v Turecku státem ve státě. Oni diktují sultánovi i jeho vládě; a proto můžeme býti žádostivi, kterak sultán proti jejich vůli své evropské provincie zreformuje. Riza beg, arnautský vůdce ze Starého Srbska, jináče v rakouském žoldu, povolánje do Cařihradu k zodpovědnosti. Tyto dni putoval Solunem. Měl jsem s ním příležitost mluvit. Kladou mu za vinu, že nechytil Mustafu agu z Mitrovice, jenž nedávno porušil železničnou trať Mitrovica-Skoplje, když mu to vláda naří- dila. Ríza beg odpoví, že to chtěl učiniti, ale že mu nedal jeho protivník Bajram Cur. Ale Riza beg lže. Bajram Cur je poctivý člověk. nebere rakouských peněz jako Riza beg; ale sultán jej ospravedlní, jeho lež přijme za pravdu. Rizu bega vyznamenaného propustí a k zodpo Dojčin. vědnosti požene Bajram Cura.
Dre Arnaute Mustafa aga Cur Cura Nový Pazar Drenice Arnautý Turecko Srbsko Cařihrad Mitrovice Mitrovica Skoplje
17 article
Mínění Evropy o tisku francouzském. Zmínili jsme se již na těchto místech vysoce zajímavé anketě, kterou uspořádal Fre- derie Loliée v nejpřednějším literárně-politi- ckém týd nniku francouzském »La Revu Bleu«. V anketě té shrnuty jsou hlasy repre- sentantů evropského tisku a literatury o fran couzské žurnalistice. Přední novináři, publicisti, literáti a politikové angličtí, němečuí, italští, španělští, ruští a skandinávští byli vyzvání k této anketě, jakož i jeden z našich českých sou- druhů. Hlasy Brandesa, Nordaua, Rudolfa Lothara, Strindberga, Maeterlineka, z redaktorů »Times«, »Daily News«, »Neue Freie Presse«, »Berliner Tagblatt«, »Novoje Vremja« atd. o tisku francouzském vyznívají větším dílem velmi pochvalně, ač skoro všechny poukazují na slabou stránku francouzského tisku — na nedostatek zahraniční informace. Pan Frederic Loliée pokračuje v 26 čísle »Revue Bleue« ve své anketě, jež oboha- cuje rozmanitý obsah této revue, která sleduje všechny významné události osvětové, a kde vedl článku bystrého a duchaplného Emila Faguel »O manželství a rozvodu« nalézáme Merejkov- ského polednání »O křesťanství Tolstého a Do stojewského, kritické stati Ernesta - Charlesa Paul Flota, A. E. Sorela. Pan Loliče uvádí nové dopisy své ankety od Napoleona Cajolaniho poslance, socio- loga a publicisty italského, dále od slavného spisovatele Angelo de Gubernatis, Mar Debrits, chefredaktora »Journal de Geněve« belgického básníka a novináře Ivana Gilkina. Velmi zajímavé jsou i listy básníků Mae terlineka a Strindberga a redaktorů »Times« Fullertona a Th. Barclave
Brandesa Nordau Lothar Strindberg Maeterlinek Novoj Vremja Frederic Loliée Faguel Tolstý Ernest A E Sorel Lolič Cajolani Gubernatis Geněve Gilkin Mae Evropa Le Rev Bleo Times Daily News Neue Frei Presse Berliner Tagblatt Mar Debrit Fullertona Charles Paul flota
18 article
J. Janzona, pařížského dopisovatele »Stock holm Dagblad« a Rich. Fleischera, redak tora »Deutsche Revue«. Naše čtenáře bude interessovati český hlas této mezinárodní ankety, dopis Václava Hladika, člena redakce »Ná rodních Listů« a redaktora »Lumíra«. Pan Loliée připojil k obšírnému dopisu Hladíkovu pár srdečných slov úvodních: »vstupujeme do styku se skupinou velké rodiny slovanské, s zemí českou. Z Prahy, z města starobylého, jež se opět stalo střediskem velmi aktivníhoa samostatného hnutí myšlenkového, došel nás dopis Václava Hladika, překypujíeí sympatiemi Dopis ten zní: »Maje čest odpověděti na laskavý dotaz váže ného spolupracovníka »Revue Bleue«, doznávám, že forma, jíž otázka je položena, mne naplnila jakýmis rozpaky. Tážete se na evropské mínění o tisku francouzském a zdá se mi, že Evropa zná jen tisk pařížský. Věřím, že pařížský tisk vyjadřuje úplně ducha fraucouzského a to mnohdy způsobem oslni- vým, brillantním, ale nevím, zdali je jím též plně vyjádřena duše a cít francouzského národa. Všechen politický a kulturní život Francie je zcentralisován do Paříže před zraky ciziny, jejíž pozornost je Pa říží tak zaujata, že neví skoro ničeho o Havru, Bor- deauxu, Lyonu, Marseillu a snad nesprávně se do mnívá, že tato města velká a bohatá jsou jen pří- stavy, obchodními skladišti a agenturami. Známe jen lisk pařížský, ač jsme jisti, že i tisk velkých měst venkovských s ním rivalisuje, podobně jako žurnály frankfurtské, kolínské, mnichovské jsou ve stejné výši, jako žurnály berlínské neb vídeňské.
J Janzon Stock Rich Fleischer Hladik Lumír Loliée Hladíkův Bleue Praha Maja Evropa Francie Paříž Havre Lyon Marseille
19 article
My Čechové vzhlížíme k Francii s nejupří mnější láskou, neboť Francie representuje prevahu moc toho, co nejvíce respektuje me převahu osvěty a moc ducha. Vliv fran couzský roste u nás. Milujeme více jasný vzlet tvůrče myšlénky francouzské, nežli těžkopádnou důkladnos německou, jež někdy upadá v konfusnost, smích lehkost elegance francouzské jsou velmi blízky po- vaze slovanské. Není divu, že na naši českou intel lektuální mládež měli Comte. Taine, Renan většt vliv nežli Hartmann nebo Spencer. Sympatie české vzlahují se ovšem i k tisku francouzskému, zejmena k tomu, který opravdově a výrazně tlumočí Francii a který našel slova zájmu pro věci vlasti české.
Čecho Comte Renan Hartmann Spencer Francie Tain
20 article
Superiorita francouzského lisku spočívá v slavné tradici vůdčích duchů moderní žurnalistiky francouz- ské, jako byli mužové myšlénky a slohu Edm. About, Prévost Pa adole, J. J. Weiss, John Lemoine, Hervé a j., nebo mižové činu a speku- lace, jako byl Emile de Girardin. Noblessu francouzského tisku tvoří řada vynikajících myslitelů a spisovatelů, kteří zmužile vrhli se do boje dnea prosadili vliv vzdělání a talentu, zhusta tam, kde jinde vládne terror fráze a tlachavého tribunství- Mám na mysli representanty velkého tisku, jimiž jsou spisovatelé Anatole France, Jules Lemaitre Maurice Barrěs, Paul Adam, Emnile Faguet atd. A gracií, půvabem, svůdností pařížskéhn tisku jsou jeho kronikáři a causeristé, kteří vypěstoval čistě francouzský genre literárné-novinářský, mez nimiž vidíme nejvýznačnější a nejoriginálnější spi- sovatele francouzské: Jean Lorrain, Mirbeau, Cla retie, Hardouin, Em Arěne, Uzanne, Caliban-Bergerat Brisson, Ernest la Jeunesse, Talmayer atd. V žádne žurnalistice není vliv litarární tak působivý, jako ve francouzské a to je též předností a převahou fran- couzského tisku a v tom snaží se jej napodobovali i jisté německé žurnály, které tak napodob jí »Echo de Paris«, »Gaulois«, »Figaro«, jako německé »Uiber bretily« napodobují umělecké cabarety z Montmartru. Německý tisk, podobně jako anglický, má své dobre vlastnosti, jichž postrádáme u francouzského. Je t zejmena všestrannost látky, rozsáhlé zahraniční in- formace politické a národohospodářské.«
Weiss Lemoin Hervé Girardin Franc Jules Lemaitre Mauric Barrěs Paul Adam Lorrain Mirbeau Hardouin em Arěne Uzanne Caliban Brisson Jeuness Paris Gaulois Figaro Montmartre Emnile Faguet
21 article
Harokko. Veškeré zprávy, docházející z Marokka. nasvědčují, že očekávati tam lze v krátké době rozhodnou srážku mezi vojskem sultánovýma přívrženci nápadníka trůnu Bu Hamary. Poslední v níž poraženo bylo vojsko sultánovo, udála se dne 23. prosince u Abder Rahmanu a povstalci ukořistili v ní 12 děl a velice mnoho peněz přiblížili se pak až na 30 kilometrů k sídel- nímu městu Fezu. Bu Hamara posunul pak dru- hého dne svůj tábor až k El Hadžiru a jeho moc rozšířila se až na několik kilometrů pře Fez, neboť i v blízkém okolí tohoto přidali se kabylské kmeny k povstalcům. Sultán nařídil sice, aby sebralo se nové vojsko, jež opřelo by se dalšimu postupu Bu Hamary, ale úsilí jeho bude asi marným. Sultán jest ve velké finanční tisni, kdežto nápadník trůnu ukořistil v poslední bitvé tolik peněz, že jimi plýtvá. Od sultána následkem toho vše prchá. Všeobecná nejistota, která ve Fezu a jeho okolí zavládla, měla za následek také zdražení všech životních pro- středků, jež způsobilo sultánu u obyvatelstva mnoho nepřízně. Sultán činí sice vše možné by lid utišíl a slibuje mu také, že konečné vl tězství skloni se na jeho stranu, ale málo kdo slovům jeho dnes již důvěřuje. V obyvatelstvu působí vůči němu zlou vůli dosud také poprava vrahů missionáře Coopera a přízeň sultána k Evropanům. Sultán Abdul Asis jest teprve 25 let stán a nastoupil trůn 6. července 1894 jako 16letý jinoch. Byl miláčkem svého otce sultána Muley Hassana, který určil jej za následnika trůnu, ačkoli měl staršího syna. Když Muley Hassan v táboře u Rahatu náhle zemřel, zatajil to velký vezír Bo Hamed tak dlouho, až dostal se mladý Abdal Asis pomocí vojska na trůn.
Hamar Rahman Cooper Evropan Asis Muley Hassan Bo Hamed Maroko El Hadžiro
22 article
Až do úmrtí Bo Hameda r. 1900 nebyla říše sultánova zvláště vlivem všemocného velko- vezíra uvnitř nijak vážněji zmítána, ale Abdul Asis přes to držel svého staršího bratra Muley Muhameda v zajelí v paláci mekinském. Nový nápadník trůnu Bu Hamara jes z kmene Maurů rodu nepatrného, ale na místní poměry jest dosti vzdělaný. Jelikož nemohl se pohodnouti s vládními kruhy, prehl ze zeměa strávil několik let v Alžíru a Tunisu, kde nabyl poněkud světového přebledu a naučil se také tak zv. kouzelnickým zručnostem, jichž po ná- vratu do vlasti velice využitkoval. V Marokku udržuje se totíž domněnka, že z východní jeho části přijde předchůdce očekávaného Mahdiho. Bu Hamara vrátil se z eiziny v oděvu žebráka a získal si, objížděje po zemi na oslici (Bu Hamara znamená »otec oslice«), záhy jména světce a zázračného člověka. Zdržoval se delšt dobu zejmena u divokého kmene Ghialů, jen několik dní cesty od Fezu daleko a shromáždi kolem sebe velký zástup zvědavců a fanatiků, načež se prohlásil za předehůdce Mahdiho. Při první srážce se suitánovým vojskem utrpěl Bu Hamara, jak známo, porážku a prehl do hor, avšak jeho pověsť a přízeň byla již tak veliká, že za několik neděl podařilo se mu shromážditi okolo sebe tolik přívrženců, že již při první srážce pak vojsko sultánovo na hlavu porazil. Nyní zdá se, že obkličil již i hlavní měste Fez, neboť nedocházejí z něho ku p. břeží žádné další zprávy. S jiné strany se to však popírá uvádí se na doklad toho okolnost, že dne 29 prosince vypravil se do Fezu z Tangeru s kara vanou italský plukovník Ferrara, ředitel zbrojovky marockého sultána, který by byl cesty této nepodnikl, kdyby neměl cesty do Fezu volné. Z Tangeru se sděluje, že povstal již také kmen Beniderů a s ním i jiné kmeny v území tetuanském, které Tetuan velice ohrožují.
Asis Muley Hamar Maur Mahdi Benider Alžír Tunis Maroko Tanger Ferrara Bo Hameda
23 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Smiřovací praeludie. Za okolností tak zvláštních, za jakých se sejdou zejtra v prae- sidiu vídeňského ministerstva vnitra, jinak v staré budově české dvorní kanceláře, delegát čeští a němečtí, aby smluvili národní smír v zemi, snad se plnomocní vyjednávatele o mír dosu nikdy nesešli. Především není tu ani vítěze, jenž by diktoval, ani poraženého, jemuž by se podmínky diktovati daly a potom nestojí sna za vyjednavateli davy bojem znavené, nýbrž zástupy odhodlané — aspoň na straně naší do poslední krůpěje krve hájiti právo a pojistit trvalé podmínky národní své existence. A pro- vází-li nás nezlomná vůle, setrvati na tom, c dle našeho hlubokého přesvědčení je právem, provází na druhé straně naše odpůrce zpup- nost, kterou zlomiti nejen že se povolaní čini- telové nepokusili, nýbrž spíše ji živili. Jes ustálená domněnka na té i na oné straně, že mnoho těch smiřovacích schůzi konati se ne- bude, že již v první neb druhé se ukáže, jak »tenký list paplru« v poslední době ztvrdnulv neproniknutelný krunýř, který jakékoli sblíženi dnes aspoň nemožným činí. Ostatně sluší se strany naší dbáti jedné zvláštní okolnosti! zdali ti, kteří shromáždí se, aby stanovili praelimi- náře míru, mají také plnou moc k jednání tomu a mohou-li eventuální smlouvu jménem německého lidu ratifikovat.
24 article
Pochybujeme o tom. Neboť němečtí radikálové nastávajícím pokusům smiřovacím právě tak klnou, jako radikálové čestí. A těch německýeh je v této zemi o něco více než českých! Na říšské radě maji bezmála polovinu všech ně- meckých mandátů z Čech a na sněmu je rovněz takový poměr. Jak ti smýšlejí o poměru ná- roda našeho k německému v této zemi, patrno z projevu všeněmecké »Korrespondence«. Chtějí z národa našeho učiniti shluk jim poplatných služebných individuí bez jakéhokoli práva. Re- klamují vlast naši jako zemi německou a nás prohlašují za vetřelce. S lidmi takovými nelze ovšem smlouvati a vyjednávati, na jejich poža- davky jen jediná by byla vhodná odpověd která nedává se však ani ústy, ba ani rukou, nýbrž — nohou. Ostatně my na Němcích žád- ného práva a žádných ústupkův nežádáme Chceme pouze, by nám, velké většině, bylo vrá- ceno, co bez práva bylo nám uzmuto a co nám patří, Němci pak nechť si to své, pokud netýká se sféry našich práv, ponechají nedolknutou měrou. K národnostnímu smíru v Čechách nen vůbec Němců zapotřebí, nechceme ničeho na nich a ničeho od nich neočekáváme. Jde tu o pomě náš ke vládě a k nikomu jinému. Že o věcí té ochotni jsme smlouvati se též s Němci, je do- kladem velkého našeho sebezapření a lásky naši k této zemi, jíž pokoj a mír zabezpečiti, byl by naším štěstím.
Němec Čechy Re
25 article
— Národnostní praxe hraběte Coudenhova pána na Ronšperce. »Oesterr. Forst- und Jagdzig.« ve Vídni uveřejňuje v čísle ze dn 19. prosince inserát ústředního ředitelství pan- ství Ronšperka, které hledá lesníka, jenž musí býti »čtyřicátník, německé aneb uhe ské národnosti, a pokud možno mluvit slovansky«. Majitelem ronšperského panství jest známý národnostní theoretik hr. Coudenhove, kterýž ve svém známém spise, luštícím s ob- divuhodnou snadností samo nejtvrdší jádro ja- zykového sporu v českých zemích, neosvědčil se právě nejkrvavějším nepřítelem české národ- nosti. Proto překvapuje návěští jeho centrálního ředitelství svou stopou jizlivé nenávisti lesníků českého původu, před nimiž přednost dává »pokud možno« také slovansky mluvícím Mada- rům anebo Němeům. Theoretický pan hrabě jest pro smíření národností, v praxi však pro- vádí bovkot proti Čechům docela podle receptu nejnacionálnějšího plátku německého. Ronšper- ský velkostatkář jest také majitelem Pivoňky. bývalého, u Ronšperka položeného to kláštera, bez valných nákladů upraveného pro letní pobyt měšťáků, jež jeho »Centraldirektor« do ponu- rého a mrazivého kláštera každoročně shání veškerým uměním reklamy inserátů a plakátů, zvláště v českých listech. Z toho se dá sou- diti, že ani ústřednímu řediteli, ani hraběcímu majiteli nepřekáží národnost česká, pakliže v jeho
Coudenhove Ronšperk Čecho Pivoňka Forst Vídeň Mada
26 article
Pivoňce plné českých hosti pomáhá zvyšovat panský důchod. Také hojně navštěvované vý- lety, které z českých pošumavských měst při- vádějí celé zástupy konsumentů do hraběcí re- staurace, zdají se tomu nasvědčovati. Poněvadž se podle uvedeného inserátu udál v osvícených kruzích ronšperských náhlý obrat, bude nutno, sby české obecenstvo nevyčkávalo, až se na Pivoňce nalepí plakáty, že přístup dovolen pouze hostům »národnosti uherské anebo německé«, nýbrž zavčas udělalo místo.
27 article
— Německé vílězství v Ouborsku u Nýrska o němž jsme před několika dny podali zprávu podle jásotného referátu Sehreinerova plzeňského orgánu, zakalilo se poněkud bližšími a podrob- nějšími zprávami o průběhu voleb. Po tom, c stalo se v Ouborsku dne 27. prosince, není nej- menší pochyby, že »vítězné« pro Němce volb tamní musí býti zrušeny. Dosavadní starosta ouborský Linzmayer provedl totiž českým voličům ouborským švábský kousek takového zehytralého hlupství, že se vlastně vyvrací samo sebou. V den volební, minulé soboty, počkal si totiž Linzmayer ve společnosti volebního komisaře na české voliče, ubírající se hromadně k volbě a překvapil je zvoláním: »Die Wahl ist sistirt!« (»Volba jest zastavena.«) Na dotaz český, proč. prohlásil Linzmayer, že pro nesprávné vypsání volby. Vyvěsil totiž Linzmayer kdesí za stodolou vyhlášku k volbám s lhůtou o den kratší nei zákon předpisuje, pro ten případ, aby mohl dát volby zastavit, kdybe německá koudel hořela. Za- vedl k vyhlášce volebního komisaře, jenž shledav, že jest vyhláška skutečně nesprávně vyhotovena, potvrdil u přítomnosti všech českých voličů, že se volba zastavuje, načež odebral se do volební místnosti, tu sepsal o zastavení voleb protokol, dal jej podepsati Linzmayerovi, načež odešel. Voličové vidouce to, rozešli se. Volba byla vy- psána na 2. hodinu a zastavena byla o 13. Leč vzdor tomu, že volby ářadně zaslaveny, z
Němec Linzmayer Ouborsko u Nýrsko