Ročník XXXXII.

V Praze, ve čtvrtek dne 9. července 1903.

Číslo 185.

Na ranní n odpol. listy přošp lácí nei v Praze v zdmainistrael na čtvrt leta . . . . 6K — s dvojí donáškeu na měsíe na čtnt lta . . . . 7 K 50n ve sllalkách: 2 K no na měsío . . . Pošteu: na čtvrt leta . . . . 9 k o0 s dvojí zásllkoe na měsíe . . . na čvr lla . . . H K do

Odročení krise do podzimu? Ministerské krise jsou vyřízeny, ale věcné ne snáze zůstaly a trvají v plné síle dále. V této i ve druhé, uherské polovině soustátí. Pokud se týká Cislajtánie, nedopouští o tom vlastnoruční list panovníkův předsedovi mini- sterstva dru. Körbrovi nejmenší pochybnosti, pravíť se v něm výslovně: že veledůležité záležitosti vyžadují upravení nejbližší době. Úkolem dra. Körbra bude tedy nyní, aby upravil půdu vyřízení zmíněných důležitosti. Spolu seznáváme ze znění vlastnoručního listu panovníkova, že dr. Körber sám jest proniknu vědomím, že při poslání tomto nemůže se za- ručiti za konečný úspěch, „protože situaci dle jeho přesvědčení ovládají potíže, které jsou čin- nosti jeho na závadu. Potíže tyto týkají se především způsobu, jakým odročení branné předlohy v Uhrách s stalo, aby se umožnilo sestavení ministerstva hr. Khuena-Hédervára, a tu utrpělo stanovisko dra. Körbra úplnou porážku. Ač v odůvodnění demisse své a celého kabinetu právě zde hlavní páku založil, ač jest známo, že tři členové jeho kabinetu v radě ministerské, jež žádosti za od- stoupení předcházela, výslovně brannou před- lohu a její osud za základ svého odmítavého stanoviska položili, a ač konečně všechny vi- deňské časopisy, jež jsou s vládou ve styku, hlá- saly, že ve vlastnoručním listě panovníkově bude obsažen zvláštní odstavec, této otázky se týkající, není v něm o této věci ani nejmenší zmínky. Nutno tudíž předpokládati, že v úřadě dále ponechané ministerstvo dra. Körbra tuto svou výpravu proti hr. Khuen-Hédervárovi pro- hrálo.

Samostatné rozhodnutí o branné předloze ve smyslu uherském, aniž by byli dříve slyšeni zástupei vlády zdejší, tedy rozhodnutí o spo- lečné záležitosti, jakouž vojsko tvoří dosud pro oba státy, jest událostí zásadné po- vahy a bude pro všechny budoucí případy ve společných záležitostech praecedens nedo- hledných důsledků! Právem byla tato událost prohlašována z rozhrani mezi dualismem způsobu posa- vadního a dualismem příštím, směřujícím k od- stranění všech společných záležitosti a ku per sonální unii. Tento předpoklad jest tim odůvodněnější, že obratu tomu předcházela po- rada hr. Khuena-Hlédervára s Košutem a ostat- ními předáky strany neodvislosti a osmačtyři- cátníků, kterážto strana nikdy neuznala zásady vyrovnání Deákova a do programu svého od sa- mého počátku napsala úplnou samostatnost Další potíže a překážky, s nimiž se se- tkává dr. Körber, spadají ovšem šmahem do této peloviny říše. Jsou to neurovnané poměry par- lamentní, upjatost německá oproti právům ostat- ních národů, povýšená drem. Körbrem přímo na státní prinsip, kdyžtě uspokojení národů těch učinil závislým na svolení Němců. Mezi těmito národy stojíme my Čechové v popředí, nás nejtrpčeji se týká tato odiósní výsada německá, a proto po marném téměř čtyř- letém vyčkávání čeští poslanci sáhli na novo ke zbrani obstrukční a donutili dra. Körbra, že odročením rady říšské doznal naprostý svůj ne- úspěch ve vnitřní politice. Okolnost, že náš kra- jan ministr dr. Rezek vedle společné demisse celého ministerstva podal do rukou panovníko- vých ještě zvláště svou žádost za propuštěnou jest dalším dokladem, že dr. Körber nedovedl se vysvoboditi ze zajetí Němcův a že na základě posavadním není naděje ra uspokojení českých poslanců. Uher.

Vrací se dr. Körber z krise ministerské s ji- nými zásadami ohledně upravení vnitřních zá- ležitostí, á zvláště ohledně postavení českého poselstva? Krise ministra dra. Rezka dosud trvá jeho zvláštní demisse dosud nebyla panovníkem

vyřízena a dokud se tak nestane, nelze se pouštěti do domněnek v tomto ohledu. Píše se sice berlínskému listu, jenž tlumo- čívá záměry vlády vídeňské, že jest úmysl, „po- síliti postavení dra. Körbra proti parlamentu, po- kud se týče proti Čechům“, a že seznáme z listu panovníkova, jak nám nebude nic platna ani tichá, ani hlučná obstrukce, ale ve vydaném vlastnoručním listě panovníkově ani při nejbedli- vějším pátrání nic nelze nalézti podobného. Spíše nacpak, ukládá se tam dru. Körbrovi, aby „v době nejbližší upravil veledůležité záleži- testi“, čimž zadaných poměrů se vyrozumívají především záležitosti vyrovnání s Uhrami, celní tarif a obchodní smlouvy, což ovšem vše před- pokládá dělnou radu říšskou a tudíž i uspokojen českého poselstva. Jinými slovy řečeno, úkol dra. Körbra jest ve vlastnoručním listě panovníkově stručně, ale jasně vysloven, jest to úkol týž, jaký převzal ohledně této poloviny soustátí již před půl čtvrta rekem, ale k němuž se dosud nepřiblížil ani o krok. Proto jest všeobecné mínění, že další se- trvání ministerstva dra. Körbra neznamená vy řízení vlastní, hluboké vnitřní krise státní, ale že jest pouhým její odročením. Ještě méně lze pokládati poměry v Uhrácl za uklidněné a urovnané, byť i bursy odpově děly na hlasování košutovců, že upouští od ob strukce, stoupáním kursů a živým obchodem ve státních uherských papírech. To jest patrný re klamní prostředek, a nic více!

Košutovský klub se skládal z 84 členů z těch bylo ve schůzi přítomno 46, z nichž 26 schválilo dohodu Košuta s hr. Khuenem-Héder- várem; jest již nyní jisto, že za menšinou, kte- ráž hlasovala proti těm úmluvám, stojí obrovská většina členů klubu, a že tudíž nutno očekávati hromadné vystoupení poslanců z posavadního klubu Košutova. „Magyar Ország“ tvrdí, že na padesát bývalých košutovců písemně prohlá- silo, že budou v boji pokračovati a počítá, že Košutův klub se scvrkne na 20—30 členů! Hr. Khuen-Hléderváry již asi tuší, že snad ani se mu nepodaří vyváznouti ze stavu ex-lex; vždyť hlásati dal po dohodě s Košutem, že schválení prozatímního rozpočtu vyřídí sněmovna za třl dny, a zatím trvá již na druhý týden roz- prava o jeho prohlášení jakožto předsedy no- vého ministerstva a konec této debaty dosud není dohledný! Předevčirem způsobil si mimo to těžkou nehodu zmínkou, že lze rozpustiti sně- movnu i ve stavu ex-lex, aniž by povolila prozatímní rozpočet. Opposice jala se slovům těm hlučně odnorovati, a předseda sně- movny hr. Apponyi ujal se slova ke zvláštnímu prohlášení, v němž na základě zákonů uher- ských vytkl, že by takověto rozpuštění sněmovny bylo zřejmým porušením ústavy!

Ostatně ani vládní či liberální strana ne- dává na jevo nijakou zvláštní přízeň k hr. Khuen- Hédervárovi, tak že časopisy uherské již přímo hlásají, že poslání jeho, pokud se týče sněmovny uherské, možno pokládati za odbyté, t. j., že jest se svou latinou hotov. Obě poloviny soustátí poskytují tudíž týž obraz neurovnaný jako před vypuknutím krist ministerských. Snad do podzimu zůstane situace nezměněna, není však vyloučeno, že událostia poměry si vynutí vyjasnění ještě dříve, ale pochybujeme, že to vyjasnění vzejde z dělných parlamentů. „Veledůležité záležitosti vy žadují upravení v nejbližší doběl

Politické zprávy domácí. V Praze, 8. července. (Dr. Körber a Poláci.) Dvanáctidenní krise kabinetu Kör- brova zavdala polskému tisku příležitost, aby posoudil poměr dra. Körbra k Polákům a ocenil jeho význam pro stát. Posudky ty vyzněly vesměs pro dra. Körbra nepříznivě. Novým toho dokla dom jest stat „Hříchy kabinetu“, otištěná v „Gl.

Narodu“. Pisatel souhlasně s jinými polskými listy tvrdí, že rozřešená právě krise měla hlubší kořeny, než psaly vídeňské listy, že zřídla krise jsou neutěšené vnitřní poměry rakouské. „Dr. Körber — praví se ve zmíněné stati — ujal se vlády pod praporem centralismu a germanismu nedav Čechům nijaké náhrady za zrušená jazy- ková nařízení, označil tím zcela určitě své protislovanské stanovisko... Ve svém poměru k Polákům dr. Körber projevil nebezpeč- nou dvouličnost, která však nenašla v polském kole náležitého odporu. Od té doby, co se ny- nější byrokratický kabinet uvázal ve vládu, Po- láci nezískali ničeho, ale ledačeho po- zbyli. Počet polských úšadníků v ministerstvech se stále zmenšuje, o polských hospodářských zájmech jedná se neslýchaně lehkomyslně Záhadou při tom jest nám p. Jaworski a jeho stoupenci, neboť kabinet, který si v otázce se- státnění Severní dráhy činil z polskéhon kola pouhé žerty a v cukerní otázce vydal bez váhán zájmy haličské, těšil se přes to stálé a horlivé pedpoře polského kola. Krise není uklizena nýbrž jen odročena. Všechny námahy vi- deňských židů neudrží při vládě kabinet, který vládna bez parlamentu v ústavním státě, jest pů- vodcem nebývalého stavu a zmatků, hrozícíeh kalastrofou. Má-li však dr. Körber býti přinucen. aby se vzdal aneb změnil zásadně svou politiku. nutno proti němu postaviti většinu a pro- gram. Což by Čechové, Poláci a umírnění Němci, t. j živlové, o něž se opírá existence Rakouska, nebyli už schopni žádného činu Snad by neškodilo otázati se voličů, jakého jsou oni mínění? V Praze, 8. července. (Přespoče tn no vobranci.) V poslední schůzi říšské rady podal posl. dr. Schalk k ministru zeměbrany dotaz, jaké opatření učinil stran přespočetných branců, odvedených letos z jara k vojsku. Dr.

Schalk obdržel nyní na svůj dotaz prostředni- ctvím sněmovního předsedy následující písem- nou odpověď: Dle § 42. branného zákona máse do 31. srpna každého roku prověsti zařadění novobranců do řadového vojska, námořnictva zemské obrany. Za doby míru zařazují se on branci, kteří byli odvedeni přes povolený kontin- gent nováčků z řadového vojska do zemské obrany, ze zemské obrany do náhradní reservy. Následkem výhrady v § 2. zákona ze dne 26. února 1903 přeloží se 12.538 novobranců jako „přespočetní“ do náhradní reservy. Odvedení budou o této výhodě zpraveni teprve počát- kem záři, až se provede roztřídění rekrutů a zpráva o tom podána bude obcím prostředni- čtvím okresních hejlmaúistii. V Praze, 8. července. (Situace Uhrách.) Po pondělní konferenci strany ne- odvislosti píše „Pester Lloyd“, že se značně zlepšily naděje hr. Khuena-Hédervára, že se mu podaří obnoviti opět dělnost parlamentu. Vět šina strany přistoupila na stanevisko Košulovo a proto možno očekávati, že zat. rozpočet, nor mální kontingent nováčků a řádný rozpočet bu- dou schváleny, aneb aspoň bez odporu pro- puštěny. Menšina, jejímž jménem mluvil posl.

Barabáš, ponechala si ovšem volnost jednánít jde tedy o to, jak chce této volnosti užiti. Zdá se nám nepravděpodobným — pokračuje „P. L. — že by tato menšina chtěla provozovati ob- strukci na vlastní vrub. Nálada, která panovala ve schůzi strany neodvislosti, dopouští předpo- klad, že i nesmířitelní se po krátkém odporu podřídí zákonům rozumu. Nahlédnouť, že jejich odboj byl by marný i za podpory ugronovců aže by jen nadarmo vystříleli svůj prach. Z Černovců, 7. července. (Bukovinšt Rusové abiskupdr. Repta.) Na včerejšt schůzi ruského lidu přijata vedle jiných reso- lucí rázu politického, také resoluce, týkající se rezdělení pravoslavné bukovinské diécese ve dvě, rumunskou a ruskou a pokud se to nestane. projevena žádost, aby vedle metropolity dra.

Repty, jenž jde se stranou rumunskou, jmeno- ván byl generální vikář z duchovenstva ruského aby mohl v konsistoři účinně hájiti zájmů du- chovenstva ruského. Po schůzi vydal se zástup lidu s poslanci Mich. Vasilkou a prof. Pihuljakem k biskupské residenci, aby přednesl bískupovi přání lidu. Po delším vyjednávání biskup přijal deputaci, ale upřel poslancům oprávněnost, za- stupovati lid také v otázkách náboženských odepřel splnění požadavků, obsažených v při- jatých resolucích. Když lid, shromážděný před biskupskou residencí, vyslechl odpověď bisku- povu, demonstroval bouřlivě proti biskupovi, ale na domluvy poslanců v brzku se rozešel. Ze Zadru, 6. července. (Smír srbsko- chorvatský.) Dne 29. června, o jmeninácl starosty Petra Čingrije, demonstrováno v Du- brovníce pro smír srbsko-chorvatský. Zástupy Srbů a Chorvatů pozdravovaly společně starostu a procházejíce s hudbou po ulicích, zpívaly stří- davě srbské a chorvatské písně a provolávaly slávu bratrství srbsko-chorvatskému, králi Petru Miletiči, Starčeviči, hanbu maďaronům, býva- lému i nynějšímu bánu atd. Splitský starosta Vinko Milič vydal provolání k oběma místním chorvatským klubům, národnímu a pravašům aby se spojili opět v jeden společný klub, poně- vadž teprve tehdy, až i Chorvaté v Dalmacii bu- dou sjednoceni, bude možno vážně pomýšlet na dokonalé sjednocení srbsko-chorvatské. Ny nější události na Balkáně a zmaíky v Rakousku vyžadují toho, aby všichni Jihoslované pracoval svorně dle jednoho společného programu.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 8. července. Oslava Husova v Moskvě. Slovanský spolek moskevský měl v neděl slavné shromáždění k uetění památky Husovy. Dostavili se všichni členově spolku bydlicí Moskvě. Českou slavnostní řeč měl Ivan Jezbera ruskou tajemník spolku A. F. Filipov. Spolkový sbor zapěl husitskou hymnu »Kdo jste boží bo- jovníci«, »Hranice vzplála«, »Bývali Čechové«, »Já jsem Slovan« a »Kde domov můj?« Člen spolku p. Palyj měl českou přednášku o Husovi. Předseda spolku A. I. Čerep Spiridovič pro- mluvil o významu Husově pro vývoj slovanské myšlénky a vítězství grunwaldském. Orkestr spolkový zahrál slavnostní pochod Husitů. Mist- nosti byly ozdobeny podobami Jana Husa Jana Žižky, jakož i obrazem upálení Husova, jejž k té příležitosti namaloval člen spolku pan Trifunovič. Nedělní číslo »Moskevských Vědomostí« ma úvodní článek o významu Husovu pro slovanskou myšlénku a feuilleton o Husově životě a pů sobení. Z úvodního článku vyjímáme některá vý značná místa.

Význam Husův pro veškeré Slovanstvo tkv v tom, že prvý vztýčil prapor slovanské my šlénky a prvý promluvil o národním obrození národní samobytnosti Slovanů v tak ranné době evropských dějin, kdy o tom nemyslil žádný druhý národ. Vystoupení Husovo přinutilo Němee uznati práva slovanské národnosti. V církevní re- formě Hus navracel se k obřadům starožitné všeobecné církve, zachovaným východním pravo- slavím, uznávaje »kalich« za nutný i laikům Proto se kalich stal symbolem všeho husitského hnutí. Oslavováním Husa český národ dokazuje svou národní zralost. Dalším krokem může být pouze splnění Husových závětí. Nové mraky na Východě. Zaznamenali jsme dnes ráno v telegramech dvě z nesčelných zpráv, které zvláště přes Londýn a Washington se rojí, o hrozivé prý situaci ve východní Asii. Prvá z nich pravi, že Japonsko mobilisuje vojsko a druhá tvrdí, že ruské kruhy v Tjencině jsou přesvědčeny, že nové vypuknut nepokojů na Východě jest nevyhnutelným. K lěmto zprávám z asijského Východu, jež denně na vzájem si odporují, zavdává podně

V drobném prodeji rannírčíslo o sobě . . . za 9 odpolodní .. . na 2k Ve flinlkich na vankověi ranní číale. . . . . . . oepolnání . . . . . . . . 3 b Inseráty plsti re hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá vámini- strace v Marinnské ulici 4. 3. Tam nacházejí se též redakee. tiskárna a expedide „ Národnich Listd“. Bakopisy se nevraosjí.

otázka mandžurská, která ještě dlouhou dobu bude svět znepokojovati a zažehnána bude teprve, až rozluští se způsobem, který dnes již každý vídí. Pozoruhodno jest, co ve směru tom píše v berlínské »Tägl. Rundschau« V. šl. Han- neken, býv. německý důstojník a nyní spiso- vatel. Pravi ve svém článku: »Den za dnem přináší nám telegrať z Vý- chodu nejvíce si odporující zprávy. Poměry tylo nutí přímo ke krutému úsudku: »Lhou všichni!« A chce-li člověk býti poctivým, musí doznati, že Rus vlastně jest »lhářem nejupřimnějším«. Před očima celého světa obsadil Man- džursko ještě za činských válečných zmatků sice způsobem, že každé dítě musilo poznati, že na jeho zpětné vydání nelze pomýšleti. Rus vysvětlil své jednání tím, že musí železniční trat a další stavby její chrániti před tlupami Man- džurů. To byl důvod, který byl tenkráte úplně oprávněn. Dalšími stavbami dráh a ostatními poměry změnily se od té doby okolnosti ve prospěch Rusů tak velice, že jsou takřka nuceni, aby si, co tehdy vzali, podrželi i dále. Kdo chtěl by něco podobného Rusku míti v celku za zlé? Rusko činí veřejně, co by ze srdce rádi chtěli učiniti i četní jini národové. Protože pak právě Rusko jest z nich nejsilnějším a žádný národ není s to, aby tam v dáli postavil se jeho síle otevřeně na odpor, snaží se pomluvami jeho jednání zlehčiti.

Proč pro boha s tímto vzteklým řevem přichází se teprve nyní? Nelze se přece do- mnivati, že různí národové teprve nyní pravé záměry Ruska počínají chápati. Měli dosti času, uvědomiti si, že Rusko stane se jednou pánem v oněch krajích a jestliže je toto vědomí příliš trápilo, měli se v čas ohraditi; příležitosti k tomu naskytlo se dosti. Avšak, proč se tak ne- stalo? Jedině a pouze proto, že někteří z těchto odpůrců Ruska v jiných částech světa počínali si stejně, jako Rusové, s tím ovšem rozdílem, že v jižní Africe a na Filipin á ch tekly proudy krve, kdežto v Mand- žursku provedeno vše v obstojném klídu; domácímu lidu, nikoli ovšem manda- rinům, prokázalo Rusko dobrou službu a získalo si o něj zásluhu. Rusko při svých válečných podnicích nikdy světu nenamlouvalo věci, kte- rými by se zakrývala lačnost po rozšíření říše. Za to však vidíme to u Angličanů a Ame- ričanů; vždy hlásá se náboženství, láska k bližnímu a nezišinost, ale pak jedná se tak lidsky, jak to právě Rus činí otevřeně.

Rusku musí se vzdáti díky, že svým po- stupem všem národům jednoduše a krátce řeklo, co si každý již myslil, ale nebyl dosud tak srdečným, aby to před světem také doznal. Šl. Hanneken líči pak slabost Číny,o níž praví, že nemá síly, aby bez cizí pomoci se uzdravila. Pruto bylo by pošelilým u veške- řého lidstva, kdyby zastaralou ochablostí jedi- ného národa chtělo se na postupu dát zdržeti. Ve skutečnosti toho ovšem nikdo nečiní. An- gličan nespouští s očí území Yangtse, Francouz postupuje z Kočinčiny stále se- verněji, Japonec zjednává si pevnou půdu v Koreji a vysilá své učence a důstojníky do nebeské říše; také my Němci jsme se v této zemi pevně usadili, ano i prostřednía malé státy pokoušejí se zasednouti k čínské ho- stině, ale každý stále ještě se tváři, jako by po těchto všech zákuseích nebažil. Po tichu ovšem se modli: »Skromnosti, skromnosti, ne- opouštěj mne při stole a přičiň se vždy, bych vyslídil největší kus.« Praktický Rus — končí šl. Hanneken — ani tak se nemodli! — on ji. Král Petr carem ruským nevyznamenán. »Novoje Vremja« oznamuje: V zahra- ničných časopisech vyskytla se zpráva, jakohy

FEUILLETON. —a. V Praze, 8. července. (Monolog.) Mám nabídnout demissi,č nemám? O to tu jde. O, kdybych mohl pou- hým projevem vůle své skropit všechny, již hlásí se k obstrukci, koncentrovanou kyselinou sírovou, ví bůh, že bych tak učinil. Ják dlouho už trvá svět a zeměkoule naše věčným pohy bem vyvolává po noci den a po zimě léto, jak dlouho již tomu, co existují státy a v nich různého druhu a jakosti konstituce, jak dlouho již tomu, co páni poslanci na pravo mluví pro a na levici proti vládě a potom hlasuji — aniž by se bylo kdy ozvalo v parlamentech příšerné slovo — kterýmž nechci poskvrniti ani mlado- česká ústa svá a které jest dnes příčinou všeho mého neštěstí. Tak pěkně jsem to měl navlečeno a pře mi sklaplo. Však se na to pamatuji, jak mi jako dí těti kdysi prorokovala cikánka budoucnost z ruky a jak má matinka strašně zbledla, když ji po- tom cikánka cosi tajného byla pošeptala. Po- zději se mi s tím svěřila. Abych prý se va- roval Čechů. Baba se spletla, chtěla patrně řici — Češek. Kdo ale za to může, že jsou tak hezké a jaké by to bylo neštěsti, kdyby Čechové zřídili si svůj vlastní stát a zakázali export svých krajanek. Ne, ne, to nejde, na- prosto nejde. Neboť jak by za třicet let t naše Vídeň vypadala? Ale dobře mi. Klidím jen, čeho jsem si sám nasil. Řikali mi to všichni, kdo je znají. Jak jsem se v zájmu jejich namáhal! Tisíc millionů korun jsem jim vymohl na vody a investice a jak se mi za to odvděčili? Útočí na mne, že jsem za

peníze ty vystavěl Tyrolákům krkolomné dráhy, po nichž prý jezditi budou výhradně kamzíci na výlety a Němci na Moravě že co zbude shiráb nou na oderský kanál, aby mohli Prušáci odtud vyvážeti ještě lacinější obilí a k nám vozit ještě lacinější stroje. Vymohl jsem jim také million na gallerii, po niž byli lační. Toť se ví, že se musili o ni s Němci rozděliti. Hněvali se na mne k vůli tomu, já ale tak věc zaříditi musil, poněvadž jsem nade všechno spravedlivý a poně- vadž nemohu přece trpěti, aby Češi shrábli vše- chno sami. Však dobře vím, jak se to Němeům v Čechách mizerně žije. Byl jsem tam sice jen jednou a sice v roce 1901 s císařem, já vůbee mímo Vöslavu a Klosterneuburg nebyl nikde, ale tím se právě pyšním. Jsem neporušený, nezka žený, čistý Rakušan a nechť si říká kdo chce co chce, my, již odchováni jsme ve stinu Kahlen- bergu a ve vůní Wurstelpratru, docela jinými jsme lidmi, než oslatnl. Věru že my bychom byli obstrukci nevy myslili. Kdo miluje tak moučníky jako my není vůbec k obstrukci nakloněn. Spiš k opaku Měl jsem ve svém mládí přitele, jehož největší zábavou bylo krotit zlé a kousavé koně. Nejdřive zkoušel to s ním s cukrem a polehtá- váním v kyčli a pod krkem, když to nepo- mohlo, krotil je postem. A když se ani potom nepoddali, každého třikrát denně zmrskal. Při tom řikával: člověk je jako kůň, jinak se také lidé krotit nedají. S elappou první jsem hotov, nyní zkusím to s druhou, zůstanu li totiž ministrem. Ale k vůli Čechům demissi přece nepo- dám. Co bylo v Rakousku ministerstev, klo- pýtlo dosud každé přes Čechy, což musí také mne stihnouti osud ten? Vždyť ji ale podat musím! Vždyť nevím, jak z té šlamastiky ven. Jenom kdybych měl k demissi jiný důvod, n tak hloupý?

(Znamení telefonu) Halo! Že je maďarská krise rozhodnutn ve smyslu maďarské opposice. To přece věc nemožná. A mé namahání pro brannou před lohu, má vlastenecko-nadšená řeč . . . Hrome Podám demissi, ano podam ji, ale ne k vůl české obstrukci, nýbrž k vůli tomu, že vy hrál maďarský chauvinismus. Pane Sieg harte napišle našemu tělesnému žurnálu,že mi ani nenapadlo z úřadu odejíti snad k vůl pilnému uávrhu dra. Ladislava Dvořáka aneb k vůli tomu, že mám býti odsouzen vyslech- nouti po druhé, jak pan Kaflan, pardon jeden z faraonů ze třinácté, pardon ze šestnácté dynastie — čert aby vzal takovou říši, kde tolik vystřídalo se dynastií — prošťuchoval ka- nály a rozváděl vodu po Egyptě. Je pravda sice, že jako věrný a dbalý strážce zájmův této poloviny říše, kterou od té doby, co jsem se jí postavil v čelo, miluji desetkrát více, ne- mohu pohlížeti lhostejně na to, jak se svazek její s druhou polovinou pořád frivolněji uvol- ňuje, jak se propast, která obě poloviny děli, pořád prohlubuje. Buď půjdu, což by mne ale. upřímně řečeno, tuze mrzelo, nebo se musí dostat Maďarům náležité za to lekce, co ztropili . . . Třeba na ně zhurta a občas si i dupnout. Jsou to Asiaté a imponuje jim jen hrubá síla. Napište, že dokud nebudu míti bezpečné záruky, že poměr mezi Uherskem naší polovinou zůstane intaktní, na své demissi trvati musím. O české obstrukci za to ani slůvkem se nezmiňte. Zapírejte ji. Bude dobře zároveň, když připomenete, že žádosti mé za propuštěnou v žádném směru vyhověno nebude, nýbrž naopak že vyslovena mi bude nejvyšší spokojenost a že budu eventuálně sesta vením nového kabinetu pověřen . .. Tak. (Delší pausa.)

S tím Rezkem udělal jsem vlastně hlou- post. Zase mi říkával dobrý přítel: »Čee v úřadě je jako mol v kožiše, když si sám ne- spáli křídla, vy ho nevypudíte.« Táži se všec lidl nestranných, je možná s Čechy nějaká transakce? Mám v kabinetě německých Rezků šest a žádný z nich mi nenadělal tolik starosti. jako ten jediný český. O polského na příklads ani nestarám, toho jako by nebylo. Co chce, to udělá a já se mu do toho nepletu, chci li ale já něco v Čechách provést, na přiklad do českého kraje poslat Němce jako krajského pre- sidenta, Rezek ihned dělá rámus. Pan Pielak je za to ale také mužem moudrým, poněvadž co chce on, chtějí vždy též polští poslancia chci též já. Jinak ale s Rezkem. Jakkoli pano vala mezi námi vždy nejlepší a nejintimnějšl v pravdě přátelská shoda, chtěl on vždycky něco jiného než já a vždy měl kliku v ruce, že půjde . . . Teď musí; potom dám ale křeslo jeho okamžitě odněst na půdu, aby se na t zapomnělo, že vůbec nějaký Čech krajan kdy ministrem byl. Co mi pomohl? Angažoval jsem ho jako Charona, aby s Čechy šťastně přeplul obstrukční řeku a zatím, když jsme byli upro- střed Styxu, tam kde řeka byla nejhluší, chtěl mne shodit do vody. Napište, že dr. Rezek půjde jistě, že vy- Ilačen byl nevděkem svých krajanů, kteří nej- radějí by z cizích kapes byli živi. Napište to neodmlourejte. Což tu není ještě přípis z kabinetní kan- celáře, abych zůstal? Napište to, že zdrželo se to nemilou formálností. Jedna věta že tím byla vinna. Ano, Maďaři se brání a pan Khuen se staví na zadní nohy, protože tam stojí cosi o dualismu a že také nám zde v Cislajtanii nemůže býti lhostejno stálé odpoutávání se Translajtánie od smlouvy z roku 1867. Zejtra tu bude jistě.

Ne, ne, zejtra ještě ne. Že p. t. pubikum je velice netrpělivé? Věřím. Na bursách že je všude stagnace? Věřím. Ale jděte si na Khuena. Přijel sem, aby v císařském hradě zařinčel oslruhami. Minul už zase den a mám už sám strach, že to dopadne nějak smutně. Napište, že se- trvání mé v úřadě je hotovou událostí právě tak, jako že Rezek půjde. Pékné naděleni! Uherská věta má být vy- puštěna. Právě ta věta, jež měla nasvědčovati tomu, že půjdu k vůli Maďarům a ne k vůli Čechům. Napište, že k vůli stylisování této věty se věc zdrži, já že ale právě dnes dal jsem v Panské ulici umýt až hanba zašpiněná okna, kdežto Rezek dal ze své kanceláře odněst gu mový polštář, na němž sedával. Že už tomu nikdo nechce věřit? O, zbý- čkané politické publikum. Což mi zbude? Viděl jsem nesčislněkráte v cirku následu- jící výjev: Člown: Zvedněte mi klobouk, pane prin- cipále. Ředitel: Co tě to napadá, drzý šašku Clown: Zvedněte mi klobouk, pravím vám. Ředite!: Kliď se, sie dostaneš bičem. Clown: Tak vy mi klobouk nezved- nele? Ředitel: Ne. Clown: Opravdu ne? Uvidite, cos Ředitel: Co? Clown: . . . Že si ho zvednu sám. Nepopustite, pane Khuen Hedérváry ? — Nepupustím. — Opravdu ne ? Rozmyslete si to? — Opravdu ne. — Upozorňuji vás na následky a na to, co se stane. — A co to bude ? — Ze . . . popustím sám. stane