1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 32. ze dne I. února 190l
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O Boecklinovi. Přítel slavného švýcarského
malíře, těchto dnů zesnulého, vypravuje následující
historii z doby pobytu mistrova v Curychu: Jakýs
starý malíř z kantonu aargavského žijící v pomě-
rech velmi nuzných, byl během let nashromáždil
množství obrazů, jež byl skoupil od vetešníků
domnívaje se, že se mu podaří dostati takto do rukou
nějakou perlu, mistrovské dílo umělecké, jež mu do-
pomůže k hohatství. Největší naději kladl v obraz
sv. Antonína, o němž byl přesvědčen, že jest dílem
Rafaelovým anebo některého z jeho slavných žáků.
Tíseň starého malíře stále vzrůstala a poněvadž syn
jeho studoval v Curychu, vyzval jej, aby přinesl
obraz Boecklinovi a vyžádal si jeho posudek. Mladík
nikterak nesdílel naděje otcovy, ale poslechl. K ne-
malému jeho překvapení prohlásil mistr, že obraz
má značnou cenu, že jest vskutku buď dílem Rafa-
elovým aneb z jeho školy a nabídl se, že úsudek
svůj písemně potvrdí. Hoch potěšen odcházel, ale
když se vzpamatoval ze svého radostného překva-
pení, vznikly v něm pochybnosti znovu. Svědomí
nedalo mu pokoje a den na to navštívil Boecklina
znovu. Mistr na novo potvrdil mu svůj včerejší
úsudek o velké ceně obrazu. — »Promiňte, pane pro-
fessore,« prohodil mladík nesměle, »ale nemohu tomu
věřit. Postava Ježíškova nezdá se mi v nijakém poměru
s velikostí svatého.« Mistr nedůvěřivě pohlédl na obraz
postava malého Ježíška v poměru k tělu světcovu
měla velikost hocha aspoň třináctiletého. Zarazil se.
Boecklin
Rafaelová
Ježíškův
Curych
svatý . Antonín
3
article
»Děkuju vám,« pravil konečně vlídně k mladíku
»máte pravdu, ušetřil jste mne blamáže. Za obraz
vám dám 800 franků, nechám si jej na památku«..
A mistr, poznav talent hochův, věnoval mu pozo
nost a všeobecně jej podporoval ve studiích na ma-
lířské škole, sleduje s potěšením jeho pokroky
Bohužel, mladík, vzbuzující tak značné naděje, ne-
dosáhl svého cíle, zemřelť již v mladém věku dvaceti
dvou let.
= Skandál na prefektuře lyonské. Z Pa-
říže se oznamuje: Značnou sensaci způsobuje od-
halení podivného hospodářství na prefektuřev
Lyoně. Tamější velitel policejní brigády, čítající 2000
mužů, jakýs Marles Meyer, bývafý poddůstojníku
myslivců, těšil se neobmezené důvěře prefekta i ge-
nerálních tajemníků prefektury a měl rozhodující
slovo ve všech záležitostech policejní služby. Před
několika nedělemi Meyer onemocněl a generální ta-
jemník Marty, jenž jej měl zastupovat, poslal si
k Meyerovi pro klíče od skříně na akta. Avšak ne-
dostal jich, načež prefekt poslal pro zámečníka a dal
otevříti dvéře kabinetu náčelníka policie, načež Meyer
vyzván, aby den na to byl přítomen otevírání skříní.
Meyer přišel, přinesi s sebou klíče, zastrčil je do
zámků a žádal pak, aby následkem své choroby
směl odejít. Co nalezeno, bylo vskutku překvapující.
Byly tu dopisy a koncepty novinářských článků, z
nichž vycházelo na jevo, že náčelník státní policie
ve drubém městě Francie byl v důvěrných stycích s
náčelníky stran reakcionářských a dodával jim ma-
teriál k útokům na vládu. Ve dvojitém dně jedné
skříně nalezena úplná elektrická baterie s mikrofony,
jež pomocí drátů pod podlahami a při stěnách spo-
jeny byly nejen s kabinety prefekta a generálního
tajemníka, nýbrž i s jídelnou a ložnicí prefektovou,
jenž takto pravidelně od rána do noci mohl býti
Marles Meyer
Meyer
Mars
Francie
4
article
špehován. Moyer prozatím nebyl zatčen, nýbrž byl
toliko sesazen s úřadu.
= Oběť stavby tunelu. Na pracích při stavbě
tunelu pro rychlou dopravu na nároží 147. ulicea
Broadway v Nov. Yorku přihodilo se těchto dnů o
10. hodině neštěstí; sřítil se jeřáb a jeden ze za-
městnaných dělníků byl na místě zabit. Jest to
30letý Ital Nicola Peconilo. Druhý dělník, 37letý Al-
fonso Girgilis, byl při neštěstí těžce poraněn. Girgilis
byl dopraven do Manhattan hospitálu. Dosud nepylo
lze zjistiti, kdo jest za neštěstí zodpovědným, avšak
dílovedoucí John Morris, který na práci dohlížel, byl
zatčen.
= Hrozné útrapy karavany v poušti.
Z Beludžistanu dochází zpráva o hrozném utr-
pení karavany, čítající 90 mužů. Karavana ob-
chodníků z Beludžistanu s velkým počtem vel-
bloudů a množstvím drahocenného zboží vydala se
na cestu do Afganistanu. Karavana přepadena byla
afganskými lupiči, kteří ji oloupili o veškeré zboží
a odňali jí také veškeré potraviny. Pak vyhnali olou-
pené nebožáky z území afganského. Když se chtěli
vrátit do svého domova, zbloudili oloupení účastníci
karavany pouští mezi Kandaharem a Pešinem. Po
plných 5 nedě! bloudili pouští a trpěli hrozně hla-
dem a žízní. Když usmrtili posledního velblouda, za-
hynuli všichni až na deset po hrozném smrtelném
zápase. Ti, kdo zůstali na živu, dorazili do Pešinu
ve hrozně zbědovaném stavu. Ruce a kolena měli
úplně rozedrány, neboť nemajíce již sil, držeti se na
nohou, plazili se posledních 12 mil své hrozné cesty
na rukou a na nohou.
= Dvojnásobná sebevražda na moři.
Moyer
York
Ital
Nicola Peconit
Morris
Pešina
Manhattan HOSPITÁLU
Afghánistán
Kandahar
5
article
Lloydový parník »Keln« opustil dne 29. prosince
Bremerhaven s 11 pasažery v kajutách, avšak toliko
9 dostalo se jich na pobřeží nového světa. Dva
z nich, jakýs Němec a jeho manželka mezi plavbou
skočili s paluby a nalezli smrť ve vlnách. Důstoj
níci a mužstvo parníku zachovávali o tomto tragi
ckém případu naprosté mlčení a jen náhodou vyšly
následující podrobnosti tohoto tragického případu
Sedlář Edvard Herrmann dle vlastního udání 69letý
a manželka jeho Frieda o 13 let mladší žili až do
poslední doby v Altenbruchu na Labi. Oba manželé,
když 29. prosince vstoupili na loď, byli patrně značně
rozčileni a když parník nalezal se v průplavu La
Manche, svěřili se staří manželé několika spoluce-
stujícím, že Herrmann dostal se do sporu se svým
svakem, žijícím rovněž v Altenbruchu, z čehož bě-
hem času vzniklo prudké nepřátelství. Staré manžele
dojaly tyto poměry tou měrou, že prodali všechen
svůj majetek a chystalifse vystěhovat se do Ameriky.
Od třetího dne plavby staří manželé přerušili skoro
veškeré styky se svými spolucestujícími. Zatím co
ostatní cestující před prudkým vichrem hledali
ochranu na levém boku lodi, nedbali Herrmann a
jeho manželka prudkého vlnobití a šlehajícího deště
a procházeli se na palubě proti větru. Podobně vedli
si též 3. ledna. Neodešli s oslatními cestujícími
k obědu, nýbrž pokračovali ve své procházce na pa-
lubě, ačkoliv občas vlny převalovaly se přes rou-
bení. Když se setmělo, viděli ještě oba staré man-
žele procházeti se, avšak nikdo toho valně nedbal.
Krátce po 7. hod. večerní byli pohřešeni. Loď pro-
hledána ve všech svých prostorách, ale nadarmo.
Nikdo nevěděl ničeho o manželech Herrmannových.
Poněvadž byla noc velmi bouřlivá, bylo by bývalo
Lloydová
Keln
Němec
Herrmann
Herrmannův
Bremerhaven
Le Manche
Amerika
6
article
marno, hledati nešťastníky. Parník plul tudíž dále.
Zavazadla manželů, zahynuvších způsobem tak tra-
gickým, dopřavena bylá do Brém.
= Mladistvá žhářka. Z Paříže se oznamuje:
V obci Isserteaux blíže Clermont Ferrandu vypuklov
posledních měsících brzy po sobě několik velkých
požárů, jež patrně byly založeny. Minulého pon-
dělka právě byli hasiči zaměstnání hašením požáru,
když jíž zase hlášen požár nový. Podezření padlo
konečně na 12letou Melanii Runovou, svěřenku chu-
dinské správy pařížské, jež byla dána do práce k se-
dláku Fontbastierovi. Nejprve tvrdošijně zapírala,
když však na ni dolehli otázkami, přiznala se. Udala,
že od srpna minulého roku založila několik ohňů v
Isserteaux a v sousedních obcích. Dívka, jež ovšem
okamžitě byla zatčena, jest značně dědičně zatížena.
Otec její jest nebezpečný zločinec, jenž si odpykává
těžký žalář a také matka děvčete nalezá se v tu
dobu na několik tet v trestnici.
Zemřelí v Praze.
Dne 26. ledna 1901: Kaisrová Barbora,
vdova po zedníku, 83 roky, 429—II. Radl Otto,
výpomocný úřadník, 48 roků, 163—III. Hrubec Jan,
syn strojníka, 16 a půl roku, 134—V. Birnhanzlova
Marie dcera po pražském měšťanu, 57 roků, 221—I.
Růžičková Barbora, vdova po krejčovském pomoc-
níku, 71 rok, 238—I. Buzický František. rukavičkář-
ský pomocník, 21 rok, 112—I. Hanzl Antonín, syn
barvířského pomocníka, 1 hodinu, 837—I. Schmidt
František, bývalý kupec, 76 roků, 1006—I. — Ve
všeob,ecné nemocnici: Pathe František,
syn strážníka na dráze, 13 roků. Javůrek Josef,
metař, 65 roků. Čáslavská Marie, vdova po úřad-
níku, 45 roků. Kattnerová Františka, manželka ho-
stinského, 39 roků. — U milosrdných se-
ster: Mošnička Alois, truhlář, 56 roků.
Melanie runový
Radl
Jan
V Birnhanzlův
Marie dcera
I Růžičková
Barbora
František
I Hanzl
Antonín
I Schmidt
Josef
Marie
Alois
Brémy
Paříž
Clermont
Ferrand
Praha
Kaisrová Barbora
Pathe František
7
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlc.
122. hra v předplacení.
2. čtvrtka.
Cyprienna.
Komedie o 3 dějstvích. Napsal V. Sardou. Přeložil
A. Pulda. Režisér Jakub Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Král
V Sardou
A Pulda
Seifert
Praha
8
article
V pátek 1. února.
9
article
Pištěkova divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkova divadlo na Král. Vinohradech.
V pátek 1. února.
Začátek o 1/27. hod.
Padesáté páté lidové představení za poloviční ceny.
Král Václav a jeho kat.
Vlastenecká činohra o 5 jedn. s předehrou
Poslední vůle primatora plzeňského.
Upravil J. Dubinský.
2403
Král
Václav
J Dubinský
Pištěkův divadlo
10
title
Svandovo divadlo na Smichově.
Smichov
Svandovo divadlo
11
article
Začátek o 7. hod.
Začátek o 7. hod.
V pátek dne 1. února.
26. hra v předplacení.
Nájemníci pana domácího.
Velká fraška o 5 poschodích. Napsal B. Chivot
přel. J. p.
2406
B Chivot
12
article
čileně její přítelkyně, posuzujte ji jak chcete, ale já vám
povídám upřímně: Erazim Ivanovič jest mně z mužovy
strany vlastní synovec a já ho lituji, tak lituji, že to nelze
slovy vyjádřiti, ale Ljubočku nemohu přece docela odsu-
zovati! Řekla jste sama, že jste o ní nic nehezkého ne
slyšela. Ona plnila svou povinnost. A co se týká našich
citů, ty může posouditi jedině bůh.
— Já ji neobviňuji, ale dle všeho, co vypravujete
vy sama, nelze se přece domýšleti, že by byl v ní nad-
bytek těchto citů, podotkla žertovně matinka.
— Ljubočka ví sama, sama se mně k tomu při
znala, odpovídala Anna Vasiljevna rychle, a pravi mně
»Když toto šílenství minulo a já s ním mohla klidně po-
hovořiti, domlouvala jsem mu nejednou a činila návrhy
Poslyšte, co ode mne požadujete? Nemiluji nikoho a jsem
vám oddána: něčeho jiného ode mne vyžadovati nemů-
žete; ale onu lásku, kterou vy chcete, nikdy nepochopím;
narodila jsem se patrně takovou nechápající. Kde bych
vzala pro vás to, čeho bůh mně odpirá? Vy pravíte, že
k vůli mně se trápite. Možná, že to jest i pravda; ne-
chápu příčiny, ale vidím pouze, že i mne to připravuje
o klid. Dovolte mne k sestře Ryndinové; zajisté, že se
vám beze mne ulehčí. Snad si ještě najdete štěstí; zapo-
menete na mne, a možná — hleďte, co si vymyslila —
najdete ženu, která vás bude milovati tak, jak vy si pře-
jete a jak já milovati nedovedu ani vás, ani nikoho ji-
ného ve světě« ... On však nesouhlasil. Klesl do křesla,
zakrývaje obličej rukama:»Ne, praví, nemohu se od tebe
odloučiti! Jest to již patrně můj nešťastný osud, zmírati
u tvých nohou !« ..
— To bylo s její strany velice nepěkné jednání
zvolala opět matinka. Lila jen olej do ohně.
Erazim
Anna Vasiljevna
bůh
Ryndinová
13
article
vypravovala mně sama, že se na ni neustále díval
dalekohledem, a že hrál na housle ty nejžalostnější
písně ..
Matinka se rozesmála hlasitě; i já jsem si musil
rychle zakrýti ústa, neboť Anna Vasiljevna, ta dobrá a
milá duše to vypravovala tak rozkošně, že to mimovolně
vzbuzovalo smích.
— Student, dalekohled, žalostné písně ! Což to
všechno může býti vážné? Je to samé dětinství, moje
drahá! pravila matinka, smějíc se neustále. Což jest
možno, aby si někdo vyplakal oči k vůli něčemu po-
dobněmu?
— To jest pravda, že to bylo všechno hloupým dě-
tinstvím, ale Erazim Ivanovič toho pochopiti nedovedl —
hořel pro ni příliš. Možná, že nevíte, Sofie Michajlovno,
jakým způsobem se s ní oženil. Jel Moskvou. Viděl ji
poprve v chrámu božím. A sotva že ji spatřil, tak se za-
miloval, že vzplanul jako stoh, když do něho sjede blesk.
Když k nim přijel poprve, žádal o její ruku. Matka Lju-
boččina, odpust Hospodin, byla taková prázdná hlava, dala
mu ihned slovo. Zavolala Ljubočku a praví: »Poděkuj se
mně, našla jsem ti ženicha.« Ljubočka však klesla a om-
dlela. Víte, své matky se bála více než smrtelného hříchu.
»Lépe by mně bylo bývalo, kdyby mne byli do země za-
hrabali, nežli že jsem musila z její ruky přijati ženicha,«
pravila mně... Ačkoliv o tom nemluvi, jest přece možno,
že tento mladý houslista svou hudbou její srdéčko si pod-
manil... Jaký pak míváme rozum v mladém věku! pra-
vila Anna Vasiljevna a bolestně vzdýchla. Matka však
stála na svém, vyhrožovala jí prokletím a zasnoubila ji
s Erazimem Ivanovičem, vyzradivší mu sama, snad z upří-
mnosti, snad z hlouposti, co věděla o studentovi. Na štěstí
Zanomonutá otázka.
Anna Vasiljevna
Erazim
Sofie Michajlovna
Moskva