Ročník XXXXV.

V Praze, ve čtvrtek dne 23. února 1905.

Číslo 54

Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v administrnei na měsl na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškeu K n0 na čtnit lets . . . . 7 K s0h ve Zlialkách 9 K 30h na měsíe . . . Peštour na měsíe na čtvrt leia s drojí zísilkeu na mřet t lets. . . :1 k k L. Z Petrohradu, 22. února v 7.30 hod. večer. (Pův. tel. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Stávkující ve Varšavě zabili důstoj- níka, kterýž byl nařídil vojsku, aby střílelo. Jizda na dráze moskevsko-brian- ské zastavena úplně stávkou. Dopisovatel »Rusi« sděluje, že Ja- ponci najali nebo konpili železnici guzansko-sinmintinskou. Z Varšavy, 22. února. Minist dopravy telegrafoval, že na rozkaz carův mají býti ve- škeré požadavky dělníků na státních drahách ihned splněny. L. Z Londýna, 22. února. (C.-B.) »Daily Mail« zvěděl prý, že japonské podmínky míru jsou tyto: 1. Vrácení celéhoMand- žurska Číně se závazkem, že Čína bude pečovati tam o dobrou správu a že zemi obchodu otevře- 2. Port Arturu dostane se japon- ské posádky. 3. Uznání japon- ského protektorátu nad Ko- reou. 4. Vydání lodí, zadržených v nentrálních přístavech, totiž »Cesa- reviče« a pěti neb šesti torpedových lodí v Kiaočau, »Askolda« a ně- kolika lodí torpédových v Šanchaji. i »Diany« v Saigonu. 5. Zapla- cení náhrady Japonsku, jež by kryla výdaje válečné. 6. Obsa- zení Vladivostoku Japonei až do úplného zaplacení válečné ná- hrady. Zaplacení to státi se má ve dvou splátkách. 7. Vrácení ostrova Sachalinu Japonsku.

Z Londýna, 22. února. (C.-B.) »Reut. kanceláře sděluje z Petrohradu: Ne- hledě k oficiálnímu zapírání, udržuje se z pramene, kterýž se těší veliké přízni, informace, že otázka míru earem nejen formálně se přetřásá, nýbrž učiněno o podmínkách, za nichž by Rusko k míru bylo ochotno, sku- tečné dohodnutí v těchto směrech. Korea má se dostati pod japonskou svrchovanost. Port Artur a polo- ostrov Liaotun mají býti odstou- peny Japonsku, Vladivostok má býti prohlášen za nenírální přístav dle pravidla »otevřených dveří«, čín- ská východní dráha má býti podří- zena neutrální mezinávodní kontrole a Mandžursko má býti až po Charbin jakožto neodlučitelná část vráceno čínské říši. Obtíž jest u vyřízení otázky náhrady válečné, na níž Japonsko trvá Soudí se však, že obtíž tato není ne- překonatelna. Ač jest velice možno. že Rusko odváží se dalš bitvy dříve, nežli se dospěje k roz- hodnutí, přece trvá se na rozhodných místech na tom, že vzhledem na vnitřní situaci a na ohromné potíže při pokračování války, mír na základě uvedených podmínek uza- vřen bude, podaří-li se spořádativ době poměrně krátké otázku válečné náhrady.

(Přes veškeré podrobnosti této anglické zprávy dlužno vyčkati, jak k pověstem těmt postaví se ofieiální kruhy ruské, jichž projev dojde-li v pozdějších hodinách večerních, na lezne čtenář na jiné straně listu. Do té doby třeba přijmouti veškeré toto tvrzení o míru třeba s velikou určitostí vystupu jíci, s veškerou reservou. Pozn. red.) Z Londýna, 22. února. (C.-B.) Zá- stupce »Reut. kancel.« předložil petrohradskou depeši kanceláře t o čakách a podmínkách míra (viz výše. Pozn. red.) japonskému vyslanci Hayašovi. Vyslanec uznal sice, že depeše jest velice zajímavou a významnou, prohlásil ale, že není s to říci, jaké podmínky míru byly by přijatelny pro vládu jeho, po- něvadž není žádných zpráv, na- svěděujících rychlému uzavření míru. Vyslanec prohlásil dále, že první kroky k vyjednávání o mír nemohou vycházeti od Japonska. Co se týče pravdépodobných zpráv, že Rusko takové kroky podnikne, nevldí k tomu žádných nových příčin, mimo možná vnitřní stav země, kteráž není je- ště upokojena. Z Baku, 22. února. (C.-B) Krvavé srážky v ulicích města trvaji dále Ulicejsou plny mrtvol. Rozhodnutí v konfliktu huliském. Z Paříže, 22. února. (C.-B.) Hullská komise provedla v dnešní odpo- lední sehůzi poslední čtení zprávy admirála svob. p. Spauna, za účasti všech ostatních členův sepsané. Potvrzuje se, že komise nevy- slovuje se o přítomnosti neb nepří- tomnosti cizích lodí torpedových, nýbrž prohlašuje, že admirál Rožestvenským ohl z do- brých důvodů souditi na nebezpečí pro eskadru svoji jakož i jednati tak, jak jednal. Závazek ruské vlády, oběti huliského případu odškodniti, přijímá komise na vědomí. Zpráva bude dodána zejtra ruské i anglické vládě.

Kam spějí národové slovanští? Tuto otázku neklade si dnes bohužel žádný z rozptýlených, v různém stadiu národní a státní organisace se nalezajících kmenů slovanských, ač jim déle nemůže býti lhostejným útok všem směry na ně vedený. Nekladou-li si Slované tuto otázku, za to se tím horlivěji přetřásá mezi je jich četnými sousedy, kteři počinají pilně o tom uvažovati, jaké následky to bude míti pro ně samé, když posavadní světová rovnováha, zalo- žená na arijských plemenech: románském, ger mánském a slovanském — oslabením tohoto po- sledního mohutně se otřese. Správněji řečeno, platí tato otázka v ústech neslovanských, především Rusku, doma zmíta nému vnitřními zmatky, upomínajícími na nej- těžší doby dějin jeho a uvrženému do hrozné války s ctižádostivým a vůdčím statem žlutého plemena na dálném Východě. Na ostatní mimo ruské Slovany při tom v ostatním světě téměř nikdo ani nevzpomene, máť celkem o jejich exi- stenci sotva jakés takés tušení a mezinárodně vý znam jejich postavení ani valně nepociťuje, ani necení. Vždyť moderní politik a národní hospo- dář, právě tak jako moderní kapitalista, zvykli si obírati se pouze obrovskými veličinami a ob- vody. Tato čásť západního světa uvažuje přede- vším, jaké škody a jaké prospěchy ji kynou z těžkého postavení Ruska a jakým směrem by měla opatřiti nynější i budouci své zájmy.

Západní národové, pokud mají rozsáhlé osady a drží ve své moci obrovská území ve všech končinách asijakých, netají se již nyní tím, že případný pád moci ruské na dálném Východě přinese jim řadu nákladných a krvavých válek s vítězným žlutým plemenem a že zdroj jejich bohatství, z Asie čerpaného, hrozí zaniknouti v době dohledné. »Nynější století,« píše na př »Herald«, »dožije se bezpochyby strašné války o nadvládu Asie. Bilé plémě se svými kořistnými pudy a s opovržením k orientálům nevzdá se svých záměrů, aniž by neučinilo pokus, zmoei Japonsko a Čínu.« Nynější nehody Ruska naplňují největším nadějemi především anglosaské plémě v Angli i v Americe, vidoucí již již nadeházeti okamžik vlastní světovlády. Této dosud vedle Ruska pře- káželi nejvíce národově románští a tito také již nyní pomýšlejí na zdokonalení vlastní organisace pro příšti budoucích události. Německo zaujímá v tomto soupeření po- stavení zvláštní. Mimo Evropu jest rovněž proti- chůdcem Angličanů, a má tudíž i určitý zájem společný s národy románskými, nedopustiti ko- nečnou převahu světovou Anglosasům; v Evropě samé, zvláště pak v Evropě střední a východn jest soupeřem snah románských.

Proto vidíme, že evropské státy románské se tu sbližují, aby si zabezpečily vliv ve vý- chodní a střední Evropě pro případný postup německého pudu na Východ, kdežto mimo Evropu, jako v Asii dospívá i k součinnost jejich s Německem. Při tom nezapomínají románští národové ani na vzrůst moci Anglosasů amerických, snaží se postaviti v čas pevnou organisaci proti nim v jižní a střední Americe. Tak se praví ve studii, jež se zabývá příštím postavením národů románských: »Ma-li se zeměkoule roz- děliti mezi několika výbojnými státy, jest to zajisté příkazem moudrosti, aby američtí ro- mánští národové pomýšleli na organisaci, jež by semkla jejich sily a byla způsobilá prováděti účinnou spojeneckou politiku. Držíť zajiste věmoci své od Rio Grande až po průliv Magel- lánův obrovské území s rozsáhlými prostory půdy plodně, doly s ohromným bohatstvím, zkrátka vše, čeho třeba k vybudování říše ko- lossální. Rozděleni a znesváření stanou se ro- mánští národové američtí kořistí pyšných a útoč- ných Anglosasů, a význam plemene románského vezme na vždy za své v tomto dílu světa. Takovéto písmo ve slovech plamenných lze čísti na stěně, a jenom slepei mohou ne- dbati jeho výstrahy !« A neplatiliž slova ta a výstraha jejich stejně národům slovanským, všem bez rozdílu, nejen Rusům, ale i Slovanům západním jižním ?l

Ale ohledneme-li se kolem sebe, vidíme ve Slovanstvu pravý opak snažení společného; ba co jest mnohem horší, vidíme, jak se rozestu- puje na dva tábory, z nichž jeden, řídě se he- slem: »ať po nás přijde potopa«, na posupnou radost všech nepřátel světa slovanského snaží se zasaditi co nejtěžší vnitřní rány jedinému opravdu významnému státu slovanskému, kdežto druzí jako v šíleném vytržení nad každou no- vou ranou, jež otřásá vnitrem Rusi a nad kaž- dou nehodou, jež stíhá ruskou brannou moc n dálném bojišti, provozují pravé orgie škodo- lihosti a bezmezné zaslepenosti a krátkozra kosti! Tím hůře jest, děje-li se tak ve středu oněch slovanských národů, k jejichž znovuzro- zení a osvobození ruský národ přispíval bezpro- středně i nepřímo důmyslem i krví nejlepšíeh synů svých. Rozpomeňme se jenom na př. my Čechové. jakou vřelou účast brali Rusové na našem ob rození. Od počátku minulého stoleti co ruských učencův navštívilo země naše, jaké množství duševních podnětů a povzbuzení dali křísitelům našeho národa a nejlepším synům jeho. Ba ještě dlouho před napoleonskými válkami car Petr Veliký za pobytu svého v Praze, i ve styku se šlechtou ve Vídni i při mnohé jiné přileži- tosti snažil se způsobiti v tehdejším pokolení ozvěnu citů národního uvědomění. Komu by nebylo známo uznání, jehož se od něho dostalo — českému učitelstvu, jakéž toužil míti i na Rusi? Jaké množství vzácných historických národopisných studií o národech slovanskýcha zvláště o nás Češích nabromadilo písemnictvi ruské od Preisa počinaje až po nejmladší pěsti- tele své Franceva a široce založené dílo Pal mova »o českých bratřich«.

Jaké tedy má slušné důvody ona část če- ské společnosti spláceti za vše to nedočkavostí kdy vezme za své největší dílo národa ruského a spolu největši státní organisace, na nižse kdy Slovanstvo dle paměti lidské zmohlo — říše ruská? Zodpověděli si i tito synové matek slovan- ských, matek českých aneb položili si snad aspoň jedenkráte otázku, jaké následky bude míti — nikoliv snad pád, ale i pouhé oslaben Rusů na delší řadu let — pro národ náš a pro ostatní mimoruské Slovany? Budeme to snad my Čechové, či to budou někteří jiní Slované. kteří svezou do stodol svých žeň, jež dle jejich domnění dozrává v Rusku? Není třeba an naivní sentimehtality, stačí připustiti ke slovu prostý, zdravý rozum, aby bylo zřejmo, že svou škodolibostí vůči Rusku tomuto sice neuško- díme, ale za to ve všem uvědomělém světě způ- sobíme přesvědčení, že nemáme smyslu ani pro své vlastní zájmy, kteréž zvláště v takovét době kritické nejméně toho potřebují, aby si dě- laly i ze svých přátel nepřátele, jakoby neměly dosti na nepřátelích skutečných! Malý národ vůbec nemá nikdy sahati ke zbraním posměchu, škodolibosti; jemu jest ži- vetním úkolem vyhledávati sympatie a vzbuzo- vati všude účasť tam, kde se nesetkává se zá jmy protichůdnými. Mezi námi Čechy a ostat ními národy slovanskými není takovýchto proti chůdných zájmů; mezi Rusy a námi naopak o doby našeho obrození jevila se vždy bratrská pokrevenská náklonnost. Mohou-li románští národové a to právem stavěti na pranýř, jeví-li se mezi nimi nedostatel smyslu vzájemnosti — a národové tito ovládají v Evropě několika státy a mezi nimi dvěma vel- mocemi — co máme říci my Slované o svých schopnostech organisačních, když, vyjímaje je diný národ ruský, vlastně nikde silného státu jsme neudrželi, pokud se týče, k němu dosud nedospěli!

Dnes na říšské radě Všeněmci již bez ostychu hlásají připojení západních Slovanů se zeměmi dědičnými k Německu, obnovením po- měru, jaký byl do r. 1866; a o bytí jižních Slo- vanů dnes ukládají stejně všechny tak zvane státy západní. Kam chtějí dospěti Slované západní a jižní když v takové chvíli i mezi nimi šíří se hlasy sesilující „halali“, platicí nejen ruském. státu. ale i ruskému národu, jehož dílem jes organisace onoho státu. Lidé vzdělaní a opravdu pokrokoví, byť měli jakékoliv přesvědčení poli tické a sociální, snaží se všude projevům svým dávati ráz forem společenských; máme snad jen my Slované i tu tvořiti výminku, a papouškovat po nepřátelích Slovanstva nejpustší slova jejich bezedného záští a neurvalosti? A máme snad my ostatní Slované tak dobř ustláno v přítomnosti i pro budoucnost, že mů- žeme se dáti unésti protislovanským proudem jenž nás přímo žene do předních řad proti ruských štvanic? I my Čechové, i ostatní západní Slované neméně než Slované jižní, stojíme všichni pře těžkými problémy zabezpečení vlastního bytu, a toho se docílí pouze prostředky nepochybné mravní ceny a výše, k nimž drásání ve vlastním těle slovanském nikdy nenáleželo a ani příště náležeti nesmí. Na přísné soudce nemohli a neměli bychom si ani tehdy hráti — kdybychom mohli na vlast ním příkladě Rusku ukázati, jak dokonalá, jak pokročilá, jak závidění hodná jest naše vlastn organisace státní. Tu platí biblické: Kdo sán jsi prost viny — zvední kámen!

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Z Vídně, 22. února. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Hr. Mořic Vetter je opětně předsedou poslanecké sněmovny. Stal se jím po třetí. P všeobecných volbách, jež vykonány v prosinei r. 1900 a v lednu 1901, zvolen byl na čtyři neděle provisorně. Dne 8. března 1901 zvolen byl definitivně presidentem na celé šestiletí 189 hlasy ze 237 odevzdaných, ze kterých bylo 47 prázdných. Dnes dostal hlasů více. Volby se totiž zúčastnilo 269 poslanců. Votum pro něj položilo 216, prázdných listků 45; pocházely zvláště od křesťanských socialistů, od sociálních demokratů, Všeněmců a poslanců českých, kteře nenáležejí klubu. Po hlučném potlesku, jímž byla uvítána číslice pro něj daná, ozval se na všech stranách a ve všech prostorách zasedaeí sině hlučný posměch, když mlstopředseda Kaiser oznámil, že dostal 2 hlasy poslanec za venkovské obce královéhradecké. Staro-nový president měl takt a nepromluvil o své reinstalaci žádné řeči. Ale všem lidem poslanecké sněmovny bylo patrno, že nehledě k opětné volbě se stanoviska absolutního, že nehledě k většímu číslu, jímž prošel — tudíž také ke stanovisku relativnímu — hr. Vetten vstoupil na presidiální stolec s autoritou pod- statně rozmnoženou a diskrecionární mocí ne sice formálně, ale fakticky rozšířenou. V »malém parlamentu« — jak nazvána konference předsedů klubů, o jejíž schůzi po- dáváme zprávu na jiném místě — hr. Velten po svém nastolení oznámil resignaci svou neurčitými slovy. Opověď tato nezdá se nám šťastnou, protože, je-li míněna opravdově, neměl se hr. Vetler uvazovati v presidium, není-li neměl ji uživati k upevnění posice své. Bylo nám však praveno, že presidentu nic jiného ne- tanulo na mysli, než učiniti projev, že nedrží se křečovitě svého místa.

Osnova v příčině odvodu na letošek nebyl dodělána, jakkoli schůze trvala do 8. hodiny noční. Rozprava dospěla k generálním řečníkům kteří se dostanou k slovu zejtra. Následkem toho byla schůze panské sněmovny, na sobotu svolaná, odročena na zejtřek. Posl. dr. Fořt měl velkou politickou řč která byla věnována výhradně poměrům obou polovin říše vzhledem na výsledek voleb de uherského sněmu řišského. Výklady poslance za Kolín byly reliefové. Abstrahoval z hotových událostí, uvažuje, co dle jeho náhledu je možno a prospěšno a tlumoče též požadavky našeho národa, mluvil o věcech vojenských jazykových, národních a hospodářských. Pova- žuje netoliko personální unii obou států, nýbrž také celní rozluku ve chvíli nynější technicky možnými a vyslovil svůj dojem v ten rozum. že Maďarům jedná se při prudkém rozmachu oběma vzpomenutými směry přece jen výhradně o rozhojnění vymožeností v armádě pro maďar- skou řeč a národnost a že úspěchy nabyté budou zase jen prostředkem k vyrojení koncessí hospodářských. Vůči všem pokrokům, jakých dosahují Maďaři, musí býti žádáno, aby v armádě dostalo se náležité péče a šetrnosti všem kme- nům, protože nikoli jednotné vadení jest zárukou zdatnosti, nýbrž duch, jakým jest proniknuto vojsko a vědomi, že armáda neprivileguje určitý element, nýbrž jsouc lidem ve zbrani, má být nositelkou rovnoprávnosti k lidu všemu. To jes asi tresť dnešního přednesu dra. Forta.

Hr. Welsersheimb mluvil krátce. Povšimnuti došly narážky jemné sice, ale sroz- umitelné, jež učinil na adresu nepřítomného po- slance za venkovské obce královéhradecké. Ostatek schůze vyplněn byl vyřízením pilného návrhu na zlepšení stavu pomocného personálu na poště při telefonech a telegrafech Není pochyby, že stál, tento velezaměsinavatel špatně platí tyto zaměstnance, kteří náležejí k nejintelligentnějším, od kterých se žádají vý- kony nejzodpovědnější a nejsvědomitější a ktet trpí nejeitelněji následky duševní a fysické pře- pracovanosti. Přejeme jim upřímně, aby se do- mohli důstojnější existence, které se dlouho domáhají. Poslanci češti ovšem pamětlivi jsouce potřeb pracovního lidu, pilnost a meritum návrhu podporovali.

Z Vídně, 22. února. (C.-B.) Mistopředseda Kaiser zahajuje schůzi o 1 hod, 10 min. Posl. dr. Pantůček podává petici ústředníh spolku majitelů domů, žádajících, aby ne schválilo se resp. aby změnilo se císařské nařízen ze dne 16. června 1904. Po návrhu poslance dra Pantůčka bude petice ta protokolována. Mezi došlými spisy jsou návrhy poslanců Hofera a sp. na 30 mill, půjčku ke zdokonalen telefonní sítě v Rakousku; — Schönerera a s ve příčině státoprávního poměru mezi Rakouskem Uhrami. Dotazy podali poslanci Choc a sp. po posta vení staničních expečientů pražského ředitelství stát ních železnic; — Ellenbogen a sp. po pomě rech dělnictva, zaměstnaného při vrchní stavbě na státních železnicích. Sněmovna vykonala volbu předsedy, při níž jména poslanců byla vyvolávána. Po odevzdání hla sovacích lístků schůze přerušena na 10 minut z příčinou skrutinia. Když byla obnovena, místopředseda vyhlási tento výsledek volby: odevzdáno bylo 289 hlasova cích lístků, z nich 45 prázdných. Zvolen byl br Vetter 216 hlasy. Mimo to dostal posl. Schč nerer 3, hr. Sternberg 2 (hlučná veselost) Ballazzi, Kaiser a Nowak po jednom hlase Mistopředseda Kaiser vyzývá br. Vettra, aby zaujal předsednické místo. (Hlučná pochvala a po tlesk.) Hr. Vetter ujímaje se předsednictví děkuje z důvěru, jíž sněmovna mu volbou projevila, vyslo vuje jí své hluboce cítěné díky a prohlašuje záro veň, že volbu přijímá. (Hlučná pochvala a potlesk. Sněmovna pokr čovala potom ve druhém čten předloby

o odvodu branců.

Posl. Iro prohlašuje, že třeba jiné německé strany hlasovaly pro kontingent, Všeněmci jako strana výhradně národní jej povoliti nemohou. Vzhle- dem ke změněné situaci v Ubrách neměly by an vlastenecké strany hlasovati pro vojsko, které po nátlakem košutovské většiny a povolnosti rakouskýcl dvorních kruhů bude ještě dále maďarisováno, nýbrá měly by vyčkat, až uvidí, za jakých podmínek uher ský sněm předlohu schválí. Strana všeněmecká pojala do svého programu personální unii. Naše polovina říše má vydržovati jen vojsko v ní rozložené. Ko nečným cílem všeněmecké politiky je spojení zemí patřících kdysi k německému buntu v jeden celek zřízení jakéhosi poměru této skupiny zemí k něme cké říši, jaký byl až do r. 1866, zvláštní postavení Dalmacie, úplné přivtělení bosenských provincií k uherskému státu a jednotná německá správa zemí bývalého německého buntu. Nynější politika směřuje k tomu, aby německý lid v Rakousku byl ponenáhlu zbaven svých práv a proti protestantskému Německu byla zřízena říše ryze slovansko-katolicko-klerikální o kterýžlo program vynasnažuje se příští následník trůnu. Dnešní centralismus v Rakousku musí býti rozbit, ale ne ve smyslu Čechů, nýbrž ve směru trvalé národní ochrany Němců v Rakousku. An ohledy na německo-rakouský spolek nemohou Vše němce přiměti, abv hlasovali pro branecký kontin V srobném prodeji ranní číslo o sobě . . za 2h odpolední Ve flialkách na venkovš ranní čislo. . . . . oůpolední . . . . . . . . 3b Inserát plati ze hotově napřed. Fředplacení a isserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakce tiskárna a ezpedice „Názodních Listů“ Rukopisy ze nevraceji

gent. Naděje Bismarkova, že spolek upraví postavení Němců v Rakousku, nesplnila se, a tak Němci ne- mohou spatřovati v tomto spolku nijakou ochranu svých národních zájmů, nýbrž spíše pouta, která nutí Německo, aby přihlíželo se svázanýma rukama ku poslovanění Rakouska. Čím dříve Německo najde si jiného spojence, tím lépe pro Němce v Rakousku. Dokud německá řeč na útraty řečí plukovních bude v armádě vyhlazována, Všeněmci nemohou hlasovati pro kontingent branců. (Pochvala a potlesk Vše- němců) Posl. Hofmanu předložil především jménem Ki- tingerovým resoluce o úlevách ve vojenské službě, dovolené v čas žní, zrušení branných cvičení po- slední dva roky a pod. Jednotná a společná ar- máda, resp. jejich zbytky, se již nezachovají. Je to smutné, ale třeba s tím počitati. Přecházeje k uher- ským poměrům a líče jejich vývoj od armádního rozkazu chlopského. Přijetí vojenského programu Tiszova bylo roztržkou s dlouhou čestnou minulostí. Hlavní věcí při tom je, že uheršti důstojníci budou vychováváni v maďarském duchu v ústavech uher- ských. Jací vůdci, také vojsko. Maďarské velení je pouhou otázkou času a záhy bude tu státi řádně organisované vojsko maďarské vedle dosavadního.

Nechme úsili o věc, již opustili také jeji povolaní obhájci (Hlučný souhlas a pochvala v levo.) a ne- přinášejme žádných hospodářských a politick ých obětí, neboť by to bylo marné. Polemisuje s Irem, praví, že povolujeme branecký kontingent pouze svými vojáky, avšak nesmíme dovolit, aby také bu- doucně část uberského vojska přištího maďarsko- národního vydržovala se na vrub poplatníků ra- kouských. Uhry jsou vinny průtahu s novým bran- ným zákonem, neprovedením opravy trestního ří- zení vojenského a vojenských reforem. Dosavadní poměr k Uhrám udržeti nelze. Až se věcí znovu uspořádají, budeme se moci zdravějí a zdatněji vy- vinovati. (Hlučná pochvala mezi německou lidovou stranou.) Ministr zemské obrany hr. Welserheimb konsta- toval, že u posledních ročníků cvičení ve zbrani konají se jen měrou velmi skrovnou. O vyrozumění příslušníků o smrti neb těžkém onemocnění vojáků jsou předpisy, ale ovšem jest opozděné vyrozumění skutečné nevyhnutelno. O uveřejnění lhůt odvodních rozhodují branné předpisy, ovšem s vyhražením zákonitého povo lení. Naproti návrhu, aby povolení kontingentu bylo učiněno závislým na povolení v Uhrách, ukazuje k velikým škodám, které by vzešly obyvatelstvua zejmena brancům, meškajícím v cizině odročením odvodu. Vojenský trestní řád jest již hotov a s ra- kouskou vládou docílena o něm shoda. Co se týče týrání vojáků, ministr praví, že poměry se zlepšily. Ve výboru bylo dokázáno, že se podporuje udavač- ství. I v dotazech tupí se prý osoby, které konají jen svou povinnost. Kdyby se mělo v parlamentě jednat o všem, c by každý ze 26 mill. státních příslušníků rád, nebo nerad, nestačilo by na to místo a správní apará byl by zbytečným, až by si ho obyvatelstvo a tu- ším i sami poslanci záhy zase přáli.

Posl. Staněk: Ať se dovolí poslancům, stane-li se ve vojště něco, aby se o tom sami přesvědcili, že se to nestalo. Mně k tomu člověku nepustili, abych věc objasnil. Min. předseda Kaiser žádá, by řečník nebye vyrušován. Ministr hr. Welsersheim (pokračuje) praví, že při příležitosti zodpoví další dotazy, ale nebude to tak dlouhé jako minule. Nechce rušiti klidný průběh jednání. Přestál prý v této sněmovně mnohé horké boje. (Posl. Choc: A všechny vítězně. Ve- selost.) Vždy čestně pro všechny účastníky. Žadá, by odvod branců byl povolen. (Pochvala.) Posl. Conci pojednal o vystěhovalstvu a při- mlouval se, aby vystěhovalci nepovažovali se za zběhy: přimlouval se za předlohu o reformě trest- ního řízení vojenského a za dvouletou brannou službu. Zmíniv se o pevnostních reversech a proti- soubojové lize, žádal, by země byly sprostěny vo- jenských břemen. Jeho klub bude hlasovati proti předloze ze známých důvodů politických a věcných.

(Pochvala mezi Vlachy.) Poslanec dr. Fořt pojednávaje o uherských po- měrech pravil, že v jeho vývodech není nejmenší zaujatosti proti Uhrám. Diví se a ctí statečnost, ráz- nost, vytrvalost a tvrdošijnost, s jakou maďarský národ po mnohá desítileti sleduje své cíle. Jsmes vědomi, že valná čásť toho, co se ode dávna ode- hrává v Uhrách, je pouhou odvetou za četné pokusy připraviti Maďarům týž osud, jemuž propadl český národ. Ale při vší této úctě nelze přihlížeti nečinné bere-li se vývoj směrem, proti němuž musíme s rázně postavili, ne snad abychom zdržovali Maďary v jejich vývoji, ale v zájmu svém vlastním. Stýská si, že Rakousko nehájí svých zájmů s náležitou ráz- nosti a neshledává žádný příznak pro to v odkládání Derschattova návrbu. Rozhlednuv se po vývoji věc od počatku dualismu, konstatuje posunutí sil v ne- prospěch Rakouska, tak že Tiszovo heslo, že těžiště řiše musí se přeložit do Pešti, vlastně se již usku- tečnilo. Výsledek uherských voleb spadá na vrub ustavičné ústupnosti vídeňských kruhů před uher- skými požadavky a nemůže míti na trvání monarchie taký vliv, jak se tvrdí. Bylo by zle se státem, kdyby jeho trvání a další vývoj závisel pouze na volebním výsledku v některých uherských komitátech. Zájmy pojící národy Rakousko obývající a rovnováha evrop- ských mocností: tyto dva momenty padají těžce na váhu, že bylo by dětínským domnívati se, že nějak volební kampaň mohla by všecko zvrátiti Posl. dr. Grégr: Ale ráznost maďarského ná- rodal Posl. dr. Fořt: Troufáme, že Rakousko vzdon zmatkům, jež jeví se nyní ve veřejném životě, najde cestu, jež vede k rozřešení a dopomůže k spravedl- nosti, takže umožní se obrození a národům doba ná- rodní a politické síly. (Pochvala.) Posl. dr. Grégr: To dovfáme již čtyřicet let.

Posl. dr. Foř!: Změny dualismu v pouhou osobní unii nemusí se lekati nikdo, leda sami Maďaři. Je axiomalickou pravdou, že Uhry mimo Rakousko n- mají budoucnosti. V té příčině poukazuji na výpověd hr. Juha Andrassye, že Uhry dostávají jse v Evrop k platnosti Rakouskem a prohlašuje, že Uhrami žá- daná osobní unie je vypočítaná na zastrašení vídeň ských činitelů. Podobně má se to také s hospodářskou rozlukou Dle dosavadního právního stavu Uhry dle čl. XXX zákona z r. 1868 mohou použiti práva hospodařské rozluky, ale oni tak nenčiní, protože by to nehovělo jejich zájmům. Rakouský průmysl by arci celní roz lukou dost utrpěl, ale Úhry octly by se před kata- strofou. Řečník uvažuje četné výhody Uherska z ho- spodářské pospolitosti a prohlašuje, že Rakousko Uhersko zůstanou hospodářsky odkázány na sebe musí se nalézti pouze nová formule, jíž by se umož- nilo — místo odcizení a obapolného potlačování — vzájemné šetření zájmů. Celá uherská vřava smě- řuje k vymožení tak zvaných vojenských ústupků. aby nabylo se nové zbraně k pomaďaření nemaďar- ských národnosti. Naše stanoviště naproti tomu je .. Posl. dr. Grégr: To je vaše osobní stanoviště Posl. dr. Fořt: Nejme povinni hájiti jednotu armády. Myslíme, že nejen Němci a Maďaři, ale také ostatní v Rakonsku bydlící národnosti mají právo žádati ve vojenském oboru tatáž práva. Jednotná armádní řeč je přízrakem. Troufáme že — zdaříli se uherský útok a učiní pokrok ve vojenském sbor v národním ohledu — také ostatním národnostem stane se v oboru vojenském po spravedlnosti. Bu- doucnost Rakouska — končí řečník — záleží v ná- rodní samosprávě v historickém rámci zemi. Duali- stický princip zachován, avšak trvání řiše mělo by