ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d1d20340-71f5-11dc-804f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 48, person 74, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 25. října 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 295.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí s v Práke v adminislruei ntvřt leta. . . . 6 K —k s dvojí donáškou a nie netnt lets . . . . 7 K 50h ve flislích: K 30h za něiíc .. Poštou: na čtrrt lefa . . . . 9 k 60h s dvojí zásilkou nl ntnt leha . . . . 1 K eo h
5 article Kde to žijeme?!
Kde to žijeme?! Slavný říšský soud — jedna z těch parád- sích institucí centralistických, jimiž chtěli ně mečtí tvůrci prosincovky oslniti roku 1867 cizinu, aby se podivila pěkným ústavním zří- zením »svobodného« Rakouska — slavný ten řišský soud, jehož dvanáct členů a čtvero ná hradníků vybráno jest z členů panské a posla- necké sněmovny cislajtánské, rozhodl tedy včer osvětový spor Čechů vídeňských s vládou Kör- brovou — ve prospěch tétol Dávno již nehleděla veřejnost česká vý- sledku kteréhos politického procesu s tak živým zájmem, ba napjetím vstříe jako tentokráte.
Čecho Rakousko
6 article
A to z dvojí příčiny. Předně, že stižnost Čechů vídeňských na porušení jich národního práva ministerstvem byla právně tak jasná, tak opod- statněna, jak jen možno. Vždyť to uznal sám ministr vyučování vůči deputaci Čechů vídeň- ských, vysloviv se k ní dle svědectví obhájce dra. Němečka: »Zákon jest na vaš straně, rozhodnuti říšského soudu jest pro vás, ale — nynější poli- tické poměry nepřipouštějí, aby se vaše právo splnilo « »Jaký to stav hrozný v zemi, kde platný zákon a právo neplatí?« mohli bychom se otázati s Deákem, kdyby již sv. Augustin nebyl dávno tak klassicky zodpověděl otázku »cože jsou říše bez spravedlnosti?« — Právní cit všeho uvědomělého národa če- ského vzplanul pro věc Čechů vídeňských, žalu- jicích na křivdu, jaká se jim děje, když c. k. zemská školní rada dolnorakouská a s ní mini- sterstvo vyučování naprosto jim odpírají obecné veřejné školy ve Vídni pro tisíce jeji ch školou povinných dítek. Odvolávalis na známý XIX. článek státních základních zá- konův o právech občanů státních, dle něhož všickni národové ve státě mají rovné právo a každý národ neporušitelné právo hájiti a vzdě- lávati národnost a řeč svou; dle něhož rovné právo všech v zemích obvyklých řeč ve škole, v úřadě a v živolě veřejném o státu se uznává; dle něhož konečně v zemích. kde bydlí několik národů, mají býti zřízena veřejná učiliště tím způsobem, aby kaž dému národu dostalo se náležitých prostředků vzdělati se ve své řeči, aniž by byl kdo nucen učiti se druhému jazyku zemskému.
Čecho Němeček Deák Augustin vídeňský Vídeň
7 article
»Nuže, v Dolních Rakousích,« dovozoval stěžovatelé, »žije nás Čechů po venkově i dle úřadního sčílání neméně než 102.974 duši. celé obce jsou tu české, v jiných značné česk menšiny; ve Vídní samé pak sídli trvale nej- méně 370 478 duší národnosti české. Nemáme liž přirozené, jakož i zákony utvrzené právo n české obecné školy pro dítky své? Zdaž nepo rušuje zemská školní rada i s ministerstvem platné zákony říšské, když nám státním občanům říšským v zemi, kde je náš jazyk a náš náro takovou značnou měrou usídlen a rozšířen, od- pírají pro naše dítky i těch elementárních ústavů vzdělávacích našeho jazyka a tak je prot zákonu nutí do škol druhého jazyka zem- ského.« — Druhým momentem, pro nějž s takým ne- ochvějným vzrušením všechen národ náš hleděl rozhodnutí říšského soudu v této veliké při ústavní vstřic, byly námitky a protidůvody, jakými se obžalovaná vláda Körbrova hájila. Právě před 22 lety líčila se před týmž říšským soudem zcela podobná stižnost Čechů dolnorakouských; tenkrát byly to tři venkovské obce dolnorakouské: Poštorná, Nová Ves a Hlohovec, kterým, ač velikou převahou českým, odpíralo ministerstvo Taaffovo houžev- natě české vyučování v jejich školách obecních.
Čecho Taaffův Dolní Rakousy Vídeň Poštorná Hlohovec
8 article
Tehda vyznamenal se vládní zástupee ryt. Spaun, předvídaje, že s obranou křivdy vládní nepochodí před senátem, v němž zasedali muži jako prof. Randa, prof. Maaszen, Czarlo- ryjski a jemuž předsedal dr. Habietinek, tímto nesmrtelným výrokem: »Ostatně, ať si dopadne rozhodnuti říšského soudu jakkoliv, vlá da udělá jenom, co uzná sama za pro spěšné pro blaho obyvatelstva. A pro blaho jich jest nejvýše prospěšna znalost něme- ckého jazyka!« Slova ta vzbudila pohnutí mezi členy říšského soudu a když byl obhájce zmí- něných tři obcí dr. Tuček skvěle dovodil ne- zákonitost vládního počinání, — řišský soud dne 19. října r. 1882 rozsoudil prot vládě. Uznal v důvodech svého rozsudku (čís. 269. sbírky Hyeovy), »že v těch třech dolno rakouských obcích žije obyvatel stvo českoslovanské, jehož jazyk je tudíž v Dolních Rakousích řeč lidovou a v zemi obvyklou, pročež dolnorakouská zemská školní rada jakož i mini- sterstvo vyučování nařizujíce, aby se v obecných školách obcí těchto uživalo německého jazyka, porušily čl. 19. státního základního zákona a také § 51. řádu školního, podle kterého se má na školách národních vyučovati jazykem mateřským.« — A hle, tu po tomto judikátu přijde po 22 létech nový zástupce vlády (ministeriální rada p. Heidelmair) před říšský soud a osvojiv si staré sofisma německých násilníkův, dle ně hož prý národní kmeny (ovšem vyjma Němce!) mají prý právo na šetření jazyka svého a ná rodnosti své jen ve svých odvěkých pravla stech (l) opovážil se popírati, že by v Dolních
profesor Randa Maasdit Czarlo Habietinek doktor Tuček Hyeův Němec Spaun Dolní Rakousy Dolní říšský soud
9 article
Rakousích a zejmena ve Vídni Čechové byli českým národním kmenem a řeč jejich v zemi obvyklou; jsou prý to pouzí přistéhovalci ben ustálených sídel, pouzí nomadové, jimž tedy článek 19. základních zákonů v nižádném ohledu nesvědčí. Timto neslýchaně šroubovaným výkladem byla skutečnost, pravda i základní zákon poličkovány přimo v tvář. Od dvaceti let vydržují si Čechové vídeňští v X. okresu svou soukromou školu Komenského o čtrnácti tří- dách a devíti stech žácích, v adresáři Vídně jest téměř každé třetí jméno české, v dosíti kostelích musejí se konati pro ně česká kázání. v každém z 20. okresů města Vídně vykazují na lisíce dávno tu usedlých živnostníků a řeme- slníkův, platících ze svých závodů značné daně a přirážky: a zástupce »nestranné vlády« Kör brovy neváhá jim upírati právo všem stát ním občanům základním zákonem zaručené, prohlašuje je za cizince, ne majíc! nároků ani na obecné školy pro děti své v hlavním městě říše. Nuž, pak by důsledně také neměli nároků na všechna ostalní práva státních občanů ra- kouských! Jedno z dvojího: buď jsou ve Vídni státními rakouskými občany, jako že jsou —a pak jim svědči veškeré paragrafy státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867 o všeobecných prá- vech státních občanů rakouských, tudíž i článek 19., zaručující je jich, v zemích státu rakouského (v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Dolních Rakousích) obvyklému jazyku rovné právo ve škole, v úřadě i v životě občanském — anebo přestalo státní občan ství rakouské a platí jen občan ství zemské.
Čecho Rakousy Vídeň Čechy Morava Slezsko Dolní Rakousy
10 article
Až doposud po všechny doby říšský soud ve svých judikátech stál na stanovisku pospolitéh občanství rakouského a vykládal tudi důsledně rovnoprávnost, § 19. všem kmenům národním zaručenou, tak, že přislušníkům každého kmene národního, jehož jazyk je v některé zemi rakouské jazykem do- mácím, zemským, zaručuje se ve všech zemích rakouských a na každém míste rovné právo jejich jazyka ve škole i v úřadě i životě veřejném, jakmile ho tam větší část obyvatelstva užívá. Stalo se r. 1880 v Haliči, že zemská školní rada haličská i ministerstvo vyučováni zamítly žádost israelitů, aby pro jejich děti byla s přispěním země zřízena v Brodeel škola německá. Spor vznesen na říšský soud a tento roz- sudkem svým ze dne 12. července 1880 vy hověl stížnosti israelitů brodských, uznav,ž byl vůči nim vládou porušen základní zákon státní. V důvodech (uveřejněných v čís. 219. sbírky Hyeovy) pravilo se: »Jde-li o j a z yk v zemi obvyklý, nesmí se žádati, aby byl v celé zemi obvyklým, nýbrž postačí, když je v některém menším obvodu neb na některých mistech v zemi a tedy také v zemi tou měrou obvyklý, že od většího počtu obyvatelů se ho v denním rozhovoru užívá. Israelitům brodským nesmí se, poněvadž jsou občané státní, upírati právo, aby se hlásil k německé národnosti a pro své dítky žádal školy s vyučovacím jazykem německým. Podle třetiho odstavce čl. 19. náleží pří slušníkům každého národa rakou ského právo, aby se jim dostalo náležitých prostředků vzdělání v jejich řeči a to be ohledu na to, zdali jazyk jejich je zemským neboť postači, jeli jen v zemi obvyklým! — A nyní upřel říšský soud totéž právo statisícům příslušníků ná- roda českého v hlavním městě říše ra- kouské.
Hyeův Halič
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 24. října. (Ryt. Apolliná Jaworski .) Náhlou smrtí odvolán dnes ve Lvově s politického jeviště ryt. Apollinář Ja- worski, který přes své pokročilé stáří (zemřel ve věku 79 let!) stál do posledního dne v čele politiky polského kola, které — ač ne vždy ochotně — plnilo na konec vždy rozkazy svého dávného „regimentáře“. Zanechav státní služby jíž se věnoval ve svých mladších létech, žil o r. 1870, kdy byl poprvé vyslán do sněmu halič- ského jako poslanec šlechty zločovské, politikou a pro politiku a zasahoval v době své 34leté politické činnosti tak často a někdy tak vážně v osudy rakouského státu, že mu v politických dějinách posledních decenií říše rakouské musí býti vyhražena zvláštní stránka. Činnost jeho bude ovšem posuzována různě dle stanovisk soudcova; bude veleben jako rozhodný patriot rakouský, jemuž vůle koruny byla vždy prvním zákonem; bude vychvalován jako spolehlivý podpůrce každé vlády, kterou koruna povolala k řízení tohoto státu; bude vystavován za vzor vlastence panující v Haliči polskou stranou šlechtickou, jejíž zájmy jak v Haliči tak i ve Vídni hájil a obhájil vždy s úspěchem dokona- lým; ale rozcházeti se již bude soud o prospěš- nosti jeho politické činnosti v obecním lidu ha- ličském, jak ruském tak i polském, a ovšem bude také dvojaký soud o jeho činnosti u ostat- ních slovanských národů státu rakouského.
Ryt Jaworský Praha Lvov Halič Vídeň
12 article
Apollinář Jaworski, vyšed z lůna národa ruského, zřekl se svého ruského příslušenství a přimknuv k šlechtě polské, konal jí svým vli- vem na místech rozhodujících služby nejplat nější. Dbal sice všemožně o zachování a roz- množení samosprávy království haličského, ale jen potud, pokud se tato samospráva nachází v rukou šlechty polské. Jeho vedením polského kola byl stejně nespokojen haličský lid ruský jako polský a jest smutným vysvědčením pro zemskou samosprávu haličskou, musejí-li školní úřady haličské ještě dnes doznávati, že polovina všeho lidu haličského jest bezgramotna, poně- vadž není škol, v nichž by se mohl gramotě při- učiti. Jinak ovšem mohou se haličtí Poláci po- chlubiti takovými právy svého jazyka, jakých kromě Němců užívají v tomto státě jen Vla- chové. Všechny svobody, jež různými vládam dopřány v Haliči Polákům od r. 1868, ryt. Apol. Jaworski pokládal za milost koruny v odtud vv- tryskla jeho přední politická zásada, konat vždycky vůli koruny. Tato zásada uváděla jej často v rozpor se zástupci jiných slovanských národů tohoto státu, kteří se svých svobod te prve domáhají a zavinila, že na Jaworského po- hlíženo vždy s jakousi dávkou nedůvěry, jako na muže politicky vrtkavého. S touto vrtkavost ryt. Jaworského musila stále počítati zejmena delegace česká od té doby, co zastupování ná- roda českého na říšské radě svěřeno poslancům svobodomyslným. Ryt. Jaworski jako rozhodný konservativec vystoupil ještě r. 1892 rozhodně proti posl. Eimovi, když promluvil na říšské radě proti trojspolku a háje spolek rakouské říše s Německem, jež v Poznaňsku důsledně již tehda ubíjelo Poláky, prohlásil, že polské kolo ne- může míti ničeho společného s Mladočechy.
Apollinář Jaworský Polák Němec Jaworský Ryt Eim Halič Německo Poznaňsko
13 article
Přijav 12. listopadu 1893 úřad ministru krajana za Halič v koaličním kabinetě Windisch- grätzově, ač ještě krátee před tím veřejně vy- stupoval proti koalici Poláků s liberálním Němci, a pobyv v téže hodnosti až do 2. říjnn 1895 v přechodním kabinetě Kielmanseggově, změnil znenáhla svůj názor na spojenectví pol- sko-české a stav se za hr. Badena a potom z vlády Thunovy předsedou výkonného výboru většiny pravice, hájil opět solidaritu polsko- českou. Když však se r. 1899 vítr nahoře počal obraceti a bylo již známo, že i kabinet Thunův padne za oběť obstrukci německé, Jaworski ne- váhal obrátiti pláší po větru a prohlásil opětně, že Poláci ve své politické činnosti, aby dospěli k urovnání jazykových sporů, budou se řídíti jen svou vlastní vůlí bez ohledu na Čechy. Plody politiky „vlastní vůle“ ukázaly se v brzku. Po pádu Thunově a po nastolení kabinetu hr. Clara Jaworski sice ve sněmovně učinil stručné pro- hlášení, v němž v zájmu státu litoval zrušení jazykových nařízení, ale brzy vešlo v známost že na dotaz nové vlády, jak se Poláci zachovají ke zrušení jazykových nařízení, svolil jménem polského kola k tomuto bezpráví, spáchanému na národu českém. V důsledku toho, když za Körbra r. 1900 vypukla česká obstrukce, prvou snahou ryt. Jaworského bylo potlačiti tuto če- skou obstrukci, aniž se našemu národu dostalo jakékoli náhrady za odňaté nám právo, ba jako předseda výkonného výboru pravice dal české delegaci lhůtu do Letnic, aby upustila od oppo- sice a připustila pravidelnou činnost říšské rady
Windisch Němec Baden Thunův Jaworský Polák Claro Jaworský Körbr Halič Čechy poloský
14 article
Veden drem. Körbrem, plnícím požadavek ně- mecké levice, počal pak zjevně vyjednávati s Němci o novou koalici polsko-německou, jež měla zadusiti obstrukei české delegace a za- ručiti dělnost parlamentu. K té koalici nedošlo následkem hřmotné obstrukce české 8. června 1900, jež měla za následek uzavření sněmovny a samovolné prohlášení ryt. Jaworského, že většina pravice přestala oxistovati. Timto činem ryt. Jaworski vydal rakouský parlament v moe německé menšiny, která moci své zneužívá od té doby na škodu všech slovanských národů ra- kouských tak, že sám ryt. Jaworski uznal za vhodno, pokusiti se o smír česko-německý na základě některých ústupků ve prospěch národa českého. Pokusy takové dály se r. 1903 n podzim i letos z jara, ale nevedly k cíli; rytíi Jaworski hodlal v nich pokračovati i nyní na podzim, aby umožnil dělnost parlamentu, ale náhlá smrt snahy jeho překazila. Úmrtí ryt. Jaworského bude míti nad jino veliký význam pro složení kola polského. Už je v parlamentě rakouském pořídku mužů, kteří by v konstrukei stran požívali tako vého významu a váhy, jakou měl v kole polském ryt. Jaworski. On byl opravdu předsedou, re- presentantem, hlavou a vůdcem klubu svého On mohl plným právem říci o sobě: Klul jsem já.
Körbr Němec Jaworský
15 article
Poněvadž Jaworskému byla hlavním vodít. kem vůle rozhodujících kruhů a vlády, stávalu se, že ochota, se kterou se snažil vyhověta přán činitelů těchto, nebyla vždy schvalována poslanei polskými; avšak absolutismus ryt. Jaworskéh tlačil takovou tíhou na kolo polské, že se mál který ze členů jeho odvážil otevřeně čelo prot čelu odporovati předsedovi. Jednání jeho bylo často poslanci polskými rozhodně odsuzováno avšak obyčejně jen mimo klub, v kuloáru sně- movním. Tam často se strany polské pronášeny výčitky politice Jaworského. Avšak na revoluei proti němu nedošle nikdy. Tak zůstalo vždy jen při těchto pokoutních projevech nelibosti — rytíř Jaworski vládl klubem dál. Episodu velice trapnou vzbudil na podzim r. 1903 Jaworski svým vystoupením proti če ským řečem v parlamentě. Poslanci polští tehdy vůči zástupcům českým co nejrozhodněji prote stovali proti jednání svého předsedy, ale v dů věrné poradě polského kola Jaworskému vyslo vena opět důvěra. Věděliť důvěrní přátelé sla řičkého regimentáře, že k neprozřetelnému vý- roku nevedla jej zlá vůle, nýbrž nešťastná ochota, vyhověti vládě. Proto důležita bude ne jen pro polské kolo, nýbrž i pro nás otázka, kde zaujme po zvěčnělém Jaworském vedení pol- ského kola na říšské radě. Mnohokrát se mluvilo a psalo o solidaritě česko-polské; hájíval ji ve šťastných dnech své politické činnosti i Jawor- ski, ale provésti jí neuměl. Kéž by se to poda řilo jeho nástupci.
Jaworský Jawor
16 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. Zemřel král židovský. V Kyjevě byl tyto dni pochován Lazar Izrailevič Brodský, jejž v Rusku nazývali „ži- dovským králem“. On zdesateronásobil milliony svého otce, vyzískané kupováním pozemků. La- zar Izrailevič udusil ruskou dněprovskou paro- plavebnou společnosť, založiv podobnou společ- nosť židovskou; ruská nemohla konkurovati musila ústoupiti židovské, slivší se s ní. Lazar Izrailevič měl účastí ve všech bankácha mnohých akciových podnicích. Akcie kyjevská koňky jeho přičiněním stouply z 90 na 500. Cukrovarství západního Ruska bylo v jeho ru- kou. Lazar Izrailevič ustanovoval ceny cukru Jeho sítě byly rozhozeny široko daleko kolem Kyjeva a sáhaly až do Moskvy. V Kyjevě měl veliký vliv ke slávě své a Izrnele. V městské radě kyjevské měl svou stranu, jež mu dusíla všechno samostatné, ruské. Silnou stranu měl také mezi professory kyjevské university, kteř. z jeho vůle snažili se v očích studentstva diskre ditovati vše, co stálo horoucně za Rus a nechtělo se poddati pod měkké jařmo Lazara Izruileviče. V jeho salonech zrály plány židovského panstv nad Ruskem; zde propadali ostrakismu nej energičtější rušti lidé, kteří byli protivníky „ži- dovského systému“. Boj naproti všemu ruskému veden velmi chytře: tu penězi, tam obětmi, tu koupením statku zadluženého šlechtice a „po- výšením“ jeho na agenta „židovského systému“ tam sličnou ženskou tváří. K němu se sjížděl židovští předáci z jihu, jihozápadu i severo- západu Ruska. Všem dával rady, všem pomáhal. peníze dával a půjčoval, všichni byli vykona- vateli jeho plánů. Byl vášnivým obhájcem Ži- dovstva a mnoho vykonal k jeho povznesenía panství. Právě tak vášnivým byl nepřítelem Ru ska a všeho ruského. Proti Rusku neunavně pra coval v Rusku i za hranicemi.
Lazar Izrailevič Brodská Izruilevič Kyjev Rusko Moskva
17 article
Židé celé Evropy znali Lazara Izraileviče Když si vyjel do západních zemí, všude se k němu dostavovaly depuface Židů a pozdravo- valy ho. Když ho zahraniční souvěrci žádali přispěvky na židovské účely, nikdy neodepřel. ale lásky k nim neměl. Srdce jeho patřilo vý- hradně Židům ruským. V nich viděl zvlášté dobrý materiál k dosažení svých záměrů. V je- jich hmotnou porobu uváděl Rusy i Polákya rozdmychoval mezi nimi řevnivosť. Ukrajino- filské snažení mělo v něm mocnéhc protektora a podporovatele. Vydržoval svými penězi časo- pisy „Zarja“ a „Žizň i Iskustvo“. Všechny Rusy nenáviděl, soudě, že Rus přirozeně musí být „judofobem“, jako je Žid rusofobem. Byl si tak vědom své moci, že s osobami které chtěl získati nebo neškodnými učiniti, mlu víval přímo: „Nebudete-li mi po vůli, zničín vás; budete-li mi po vůli, pozlatím vás. Studentské nepokoje kyjevské bývaly při pravovány v salonech Lazara Izraileviče. Byl přítelem Rotšildů; švýcarský. Drey fus měl za ženu jeho dceru. Řeč Deschanelova a debata o oddělení církvo od státu.
Izrailevič Žid Rus Rotšild Evropa Ukrajina
18 article
Přinesli jsme v obšírném znění řeč býva lého předsedy sněmovny Paul Deschanela, jed noho z nejznamenitějších politíků a řečníků republikánské opposice. Významný projev Descha- nelův způsobil překvapení sněmovně i přátelům jeho a stojí v popředí článs ů věnovanýchv francouzských žurnálech debatě o konkordátu. »Temps« praví, že řeč Deschanelova je vý mluvná, ale plna rozporů. Deschanel jako repu blikán a svobodomyslný je pro oddělení církve od státu, ale žádá, aby bylo provedeno jen vládou, vědomou si svého cíle, nechce však. aby touto změnou utrpěly zájmy Francie. Deschanel myslí patrně, že dříve je nutno svrhnouti krajně antiklerikální vládu Combesovu aby pak se provedla reforma, stojící na prvním místě antiklerikálního programu. »Temps« po- kládá argumentace Deschanelovy za nepravé vytýká mu, že zašel příliš k levici. Není divu, že mnohé žurnály byly překvapeny radikalismem a antiklerikalismem vynikajícího politika, jemuž jeho odpůrci v levici neprávem vytýkali koketo- vání s klerikály a pravicí. Teď jim vyrazil tuto zbraň z ruky. »Temps« s nelibostí vidí, že Deschanel — tento nejnebezpečnější odpůree Combesův — přispěl na pomoc nepřátelům kon- kordátu. Řeč svou prý neměl pronésti ve sně- movně, jež nevyjadřuje úplně smýšlení Francie ale spíše venku, před svými voliči, na jejichž mysli by pokrokovost a vážnost idel Descha nelových měla dobrý vliv.
Deschanel Deschanelův Francie Deschanelov
19 article
Druhý z nejvážnějších politických žurnálů »Journal des Débals« věnoval Deschane- lově řeči dlouhý úvodník. List tento uznává, že Deschanel pronesl jednu z nejznamenitějších svých řečí, a že jeho skvělý talent dostoupil vrchole. Deschanel směle se vyslovil ve své »krásné manifestaci řečnické« pro reformu, avšak s jistými výhradami. Jeho separatistické vystoupení pokládá »Journal des Débats« za předčasné. Deschanel správně vystihl karakter historie francouzské, již vylíčil jako dlouhý těžký zápas proti jhu církevní moci. Řeč Deschanelova přes všechnu svou obsažnosta skvělost zanechává zmatek v mysli. Zasluhovala by potlesk všech pokrokových a svobodomysl- ných lidí, kdyby reforma byla zralá, připravená v zemi a lidem žádána. »Le Matin« ironicky komentuje Descha- nelovu řeč, jenž prý chce, aby antiklerikální reformu provedla vláda, mající úctu k věcem náboženským. Tou vládou ovšem by mohl být jedině Deschanel. Klerikální a monarchistické žurnály zahrnují Deschanela posměchem a útoky. »Le Soleile nazývá jeho řeč neopatrnosti a nepředvídavosti a ironicky mu blahopřeje k souhlasu Jaurésaa Pelletana. Rovněž »Gaulo is« se tváří velmi popudlivě a kysele a zdá se, že v jeho očíe ztratil Deschanel mnoho na svém věhlasu. V Praze, 24 října.
Deschane Deschanel Pelletan Gaula Praha 24 říjen Le Matin
20 article
Lippská otázka vladařská ve spolkové radě německé. Ke hlasování o otázce té ve spolkové radě německé nedojde v bezprostřední době, neboí zástupci některých vlád spolkových vyčkávají ještě instrukce. Dle tvrzení kruhů zasvěcených lze nyní již s plnou jistotou očekávati, že převážná většina spolkové rady u zná právoplatnost vladařstva hrab. Leopolda z Biesterfeldu, ano že ani pruské hlasy nebudou dány proti. Tak sdělil prý i kanelét Bůlow poslanci Hoffmannovi v De V drobném prodeji: ranní číslo o sob5 . . . na 8b odpolední . . . . a 2 Ve flialkách na venkovš: ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Sh Inseráty platí se hotově napřea. Přodplagoni a inserty přijímá adlmini- strnce v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí ze též rodakee tiskárna a expedice „Národních Listě“ Rukoplsy se navracají.
Leopold Hoffmann Biesterfeld
21 article
moldu. Za to o otázce posloupnosti samé prý se názoty ve spolkové radě ještě velice různí. Ravoluce k volebním účelům? Z New Yorku sdělují: Nedávná zpráva o bezprostředním vypuknutí revoluce v Panamě jest volební kachnou. Podle »Heraldu« pokoušel se býv. americký konsul v Panamě Smythe způsobiti skutečné aspoň nepokoje revo- lučního rázu. Úřadníci Spojených států zachytli ale depeše šifrované, z nichž vysvitlo, že Smythe, jenž jest členem demokratické strany, chtěl bouřlivou nějakou události v nové republice Panamě, jež, jak známo, jest dílem Roosevel- tovým, působiti na výsledek presidentské volby v Únii. Rozčilení, tím v Panamě způsobované, bylo ale u išeno vysláním ministra vojenství.
Herald Smyth New York Panama spojený stát nový republika
22 article Válka rusko-japonská.
Válka rusko-japonská. L. Z Petrohradu, 24. října. [7.51 hod. večer.] (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Dnes v 6 hodin odjel zvláštní kurýr, aby dostihl baltické loďstvo. Přináší loďstvu tomu některé rozkazy earovy i tajné instrnkce. Baltické loďstvo na cesté. Ještě před vyplutím Baltického loďstva do- pisovafel časopisu „L'Echo de Paris“ v Petro- hradě měl rozmluvu s admirálem Virenem, jež najednou nabyla velké důležitosti. Ruský admi- rál pravil novináři, že Japonci budou Baltickému loďstvu po celé plavbě úklady strojiti a že již v Sundu nebo Beltu bude napadeno torpédy. které do něho puštěny budou z rybářských lodi. od Japonců najatých. Ani v Sundu, ani v Beltu, nýbrž v průplavu lamanšském u ostrova Wightu, poblíž angli- ckého břehu, ruské loďstvo potkalo rybářské lodi, které mělo za ony, před kterými bylo varo- váno. Bylo to o půl noci na den 22. t. m. Bal- tické loďstvo do podezřelých lodí vystřelilo. O škodách na lidech i majetku byly již uveřej- něny zprávy telegrafické. Událosť tato budí pochopitelnou sensaci. Anglická vláda žádati bude od ruské zadostuči- nění, jež má dáno býti odprošením a peněžitou náhradou škody. Třeba vyčkati, co poví ruská zpráva o té přihodě. Bude-li nedopatření nebo přenáhlení na ruské straně, ruská vláda zajisté nebude váhati a zadostučinění dá. Ale bez viny nebudou asi ani angličti rybáři, kteří patrně neučinili vše, aby odvrátili od sebe podezření Rusů, oprávněné od zákeřného útoku na ruské loďstvé v Port Ar- turu dne 8. února, jímž Japonci válku zahájili.
Paris Viren Japonec Wight m . Bala Rus Petrohrad Petra Sund Belt Ara
23 article
Putilovský vrch. Dotud bezejmenná hůrka při řece Ša, na- zvaná nyní Kuropatkinem po chrabrém gene- rálu Putilovu Putilovským vrchem, má velikou strategickou důležitosť, jež ušla japonským voje- vůdcům. Chybu svou Japonci poznali teprve, když viděli na Rusech, že za každou cenu vrchu toho zmocniti se chtějí. Potom jej zoufale brá- nili, ale již bylo pozdě. Česť obsazení temene vrchu náleží 36. stře- leckému pluku a jeho veliteli, spolu s kap. Ja- gedkinem. Veliteli řečeného pluku, Bykovu, po- dařilo se nepříteli zajíti s jihu do týla. V jedné z nejbližších vesnic, ležících v cestě, pluke se- tkal se s japonským oddílem a vytloukl jej. Na to nepozorovaně dorazil k úpatí hůrky a tu se sšikoval, rozděliv se ve 2 kolony: jednu vedl sám Bykov, druhou Jagodkin, prozatímný ná- čelník štábu 9. divise. Bez zvláštních obtíží pluk došel k druhému a třetímu vrchů, odkudz Bykov chtěl poslati Jagodkina k štábu se zprá- vou, ale Jagodkin trval na tom, aby směl do- vésti kolonu až ke stromu na temenu. Bykov mu dovolení dal. Když se Jagodkin blížil k temenu, zpozoroval nepřátelské okopy, obrácené v pro- tivnou stranu, na sever, a vzdálené již jen ně- kolik desítek kroků. Okopy byly zaujaty japon- skou brigádou. Rusové zvolali „Urá!“ a hnali na Japonce útokem, jenž brzo proměnil se v zou- falou řež. Na Jagodkina vrhl se japonský pod- důstojník s bodákem. Jagodkin, pokud síly sta- čily, bránil se šavlí, ale Japonec jej bodl v levou stranu hrudi a Jagodkin padl. Myslivec Popov rozehnal se bodákem na Japonce, proklál jej, ale v tom sám byl ubit kulí. Jagodkin ještě večer rozloučil se s druhy a zemřel. Mnoho Rusů padlo na Putilovském vrchu, jenž se nyní stal historiekým. Jagodkin a druzi jeho pochováni pod stromem na temenu.
Bykův Bykov Jagodkin Rus Popov Japonec Putilovský vrch Putilovo Putilovský vrch
24 article
Podjesaul Turgeněv. Z bojů na řece Ša zasluhuje zmínky také ataka sotně orenburských kozáků na škadronu japonské jízdy. Kozáci obrátiti Japonce na útěk, ale pronásledujíce je dojeli až ke hlavním ne- přátelským silám. Tu na kozáky vychrlily ohen japonské kulomety, jimiž bez mála všichní kone kozákům pobiti. Koni podjesaula Turgeněva kule ve vyhnuly. Turgeněv vzal k sobě do sedla raněného druha a šťastně ujel. Také ostatní ko- záci, opěšalí, se probili a dobrali se ke svým bez zvláštních ztrát. Poslední noční útok Japonců. „Rus“. Z Mukdena, 19. října. Japonci mají zálibu v nočních útocích. Pořádají je velmi chytře. Zapálí noční ohně, aby Rusové myslili, že tam, kde jsou ohně, jest vojenské ležení. Zatím táhnou, kryti tmou, na Rusy. Čím jsou jim blíže, tím tišeji se kradou. Někdy také jdou v nepohodě a bouři, kdy Rusové jejich návštěvy nečekají, a přepadem je překvapují. V noci na včerejšek byla neproniknutelná tma, pršelo, dul ostrý sever. „Dnes nás na- vštíví Japonci,“ říkali si naši, znajíce již jejich obyčeje. Naše pěchiota nasadila si bodákya schovala se v okopech. Tak očekávala drahé hosty. Bylo uma, nevidno ani prstu, chladno, le-
Podjesaul Turgeněv Kozák Japonec Turgeněv Rus šo Rus Rusová