1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 25. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí s
v Práke v adminislruei
ntvřt leta. . . . 6 K —k
s dvojí donáškou
a nie
netnt lets . . . . 7 K 50h
ve flislích: K 30h
za něiíc ..
Poštou:
na čtrrt lefa . . . . 9 k 60h
s dvojí zásilkou
nl
ntnt leha . . . . 1 K eo h
5
article
Kde to žijeme?!
Kde to žijeme?!
Slavný říšský soud — jedna z těch parád-
sích institucí centralistických, jimiž chtěli ně
mečtí tvůrci prosincovky oslniti roku 1867
cizinu, aby se podivila pěkným ústavním zří-
zením »svobodného« Rakouska — slavný ten
řišský soud, jehož dvanáct členů a čtvero ná
hradníků vybráno jest z členů panské a posla-
necké sněmovny cislajtánské, rozhodl tedy včer
osvětový spor Čechů vídeňských s vládou Kör-
brovou — ve prospěch tétol
Dávno již nehleděla veřejnost česká vý-
sledku kteréhos politického procesu s tak živým
zájmem, ba napjetím vstříe jako tentokráte.
Čecho
Rakousko
6
article
A to z dvojí příčiny. Předně, že stižnost Čechů
vídeňských na porušení jich národního práva
ministerstvem byla právně tak jasná, tak opod-
statněna, jak jen možno. Vždyť to uznal sám
ministr vyučování vůči deputaci Čechů vídeň-
ských, vysloviv se k ní dle svědectví obhájce
dra. Němečka: »Zákon jest na vaš
straně, rozhodnuti říšského soudu
jest pro vás, ale — nynější poli-
tické poměry nepřipouštějí, aby
se vaše právo splnilo «
»Jaký to stav hrozný v zemi, kde platný
zákon a právo neplatí?« mohli bychom se
otázati s Deákem, kdyby již sv. Augustin
nebyl dávno tak klassicky zodpověděl otázku
»cože jsou říše bez spravedlnosti?« —
Právní cit všeho uvědomělého národa če-
ského vzplanul pro věc Čechů vídeňských, žalu-
jicích na křivdu, jaká se jim děje, když c. k.
zemská školní rada dolnorakouská a s ní mini-
sterstvo vyučování naprosto jim odpírají obecné
veřejné školy ve Vídni pro tisíce jeji ch
školou povinných dítek. Odvolávalis
na známý XIX. článek státních základních zá-
konův o právech občanů státních, dle něhož
všickni národové ve státě mají rovné právo
a každý národ neporušitelné právo hájiti a vzdě-
lávati národnost a řeč svou; dle něhož rovné
právo všech v zemích obvyklých řeč
ve škole, v úřadě a v živolě veřejném o
státu se uznává; dle něhož konečně v zemích.
kde bydlí několik národů, mají býti zřízena
veřejná učiliště tím způsobem, aby kaž
dému národu dostalo se náležitých prostředků
vzdělati se ve své řeči, aniž by byl kdo nucen
učiti se druhému jazyku zemskému.
Čecho
Němeček
Deák
Augustin
vídeňský
Vídeň
7
article
»Nuže, v Dolních Rakousích,« dovozoval
stěžovatelé, »žije nás Čechů po venkově i dle
úřadního sčílání neméně než 102.974 duši.
celé obce jsou tu české, v jiných značné česk
menšiny; ve Vídní samé pak sídli trvale nej-
méně 370 478 duší národnosti české. Nemáme liž
přirozené, jakož i zákony utvrzené právo n
české obecné školy pro dítky své? Zdaž nepo
rušuje zemská školní rada i s ministerstvem
platné zákony říšské, když nám státním občanům
říšským v zemi, kde je náš jazyk a náš náro
takovou značnou měrou usídlen a rozšířen, od-
pírají pro naše dítky i těch elementárních ústavů
vzdělávacích našeho jazyka a tak je prot
zákonu nutí do škol druhého jazyka zem-
ského.« —
Druhým momentem, pro nějž s takým ne-
ochvějným vzrušením všechen národ náš hleděl
rozhodnutí říšského soudu v této veliké při
ústavní vstřic, byly námitky a protidůvody,
jakými se obžalovaná vláda Körbrova hájila.
Právě před 22 lety líčila se před týmž
říšským soudem zcela podobná stižnost Čechů
dolnorakouských; tenkrát byly to tři venkovské
obce dolnorakouské: Poštorná, Nová Ves
a Hlohovec, kterým, ač velikou převahou
českým, odpíralo ministerstvo Taaffovo houžev-
natě české vyučování v jejich školách obecních.
Čecho
Taaffův
Dolní Rakousy
Vídeň
Poštorná
Hlohovec
8
article
Tehda vyznamenal se vládní zástupee
ryt. Spaun, předvídaje, že s obranou křivdy
vládní nepochodí před senátem, v němž zasedali
muži jako prof. Randa, prof. Maaszen, Czarlo-
ryjski a jemuž předsedal dr. Habietinek, tímto
nesmrtelným výrokem: »Ostatně, ať si dopadne
rozhodnuti říšského soudu jakkoliv, vlá da
udělá jenom, co uzná sama za pro
spěšné pro blaho obyvatelstva. A pro blaho
jich jest nejvýše prospěšna znalost něme-
ckého jazyka!« Slova ta vzbudila pohnutí mezi
členy říšského soudu a když byl obhájce zmí-
něných tři obcí dr. Tuček skvěle dovodil ne-
zákonitost vládního počinání, — řišský soud
dne 19. října r. 1882 rozsoudil prot
vládě. Uznal v důvodech svého rozsudku (čís.
269. sbírky Hyeovy), »že v těch třech dolno
rakouských obcích žije obyvatel
stvo českoslovanské, jehož jazyk
je tudíž v Dolních Rakousích řeč
lidovou a v zemi obvyklou, pročež
dolnorakouská zemská školní rada jakož i mini-
sterstvo vyučování nařizujíce, aby se v obecných
školách obcí těchto uživalo německého jazyka,
porušily čl. 19. státního základního zákona
a také § 51. řádu školního, podle kterého se
má na školách národních vyučovati jazykem
mateřským.« —
A hle, tu po tomto judikátu přijde po
22 létech nový zástupce vlády (ministeriální
rada p. Heidelmair) před říšský soud a osvojiv
si staré sofisma německých násilníkův, dle ně
hož prý národní kmeny (ovšem vyjma Němce!)
mají prý právo na šetření jazyka svého a ná
rodnosti své jen ve svých odvěkých pravla
stech (l) opovážil se popírati, že by v Dolních
profesor
Randa
Maasdit
Czarlo
Habietinek
doktor
Tuček
Hyeův
Němec
Spaun
Dolní Rakousy
Dolní
říšský soud
9
article
Rakousích a zejmena ve Vídni Čechové byli
českým národním kmenem a řeč jejich v zemi
obvyklou; jsou prý to pouzí přistéhovalci ben
ustálených sídel, pouzí nomadové, jimž tedy
článek 19. základních zákonů v nižádném
ohledu nesvědčí. Timto neslýchaně šroubovaným
výkladem byla skutečnost, pravda i základní
zákon poličkovány přimo v tvář. Od dvaceti let
vydržují si Čechové vídeňští v X. okresu svou
soukromou školu Komenského o čtrnácti tří-
dách a devíti stech žácích, v adresáři Vídně
jest téměř každé třetí jméno české, v dosíti
kostelích musejí se konati pro ně česká kázání.
v každém z 20. okresů města Vídně vykazují
na lisíce dávno tu usedlých živnostníků a řeme-
slníkův, platících ze svých závodů značné daně
a přirážky: a zástupce »nestranné vlády« Kör
brovy neváhá jim upírati právo všem stát
ním občanům základním zákonem
zaručené, prohlašuje je za cizince, ne
majíc! nároků ani na obecné školy pro děti své
v hlavním městě říše.
Nuž, pak by důsledně také neměli nároků
na všechna ostalní práva státních občanů ra-
kouských! Jedno z dvojího: buď jsou ve Vídni
státními rakouskými občany, jako že jsou —a
pak jim svědči veškeré paragrafy
státního základního zákona ze dne
21. prosince 1867 o všeobecných prá-
vech státních občanů rakouských,
tudíž i článek 19., zaručující je
jich, v zemích státu rakouského
(v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Dolních
Rakousích) obvyklému jazyku rovné
právo ve škole, v úřadě i v životě občanském
— anebo přestalo státní občan
ství rakouské a platí jen občan
ství zemské.
Čecho
Rakousy
Vídeň
Čechy
Morava
Slezsko
Dolní Rakousy
10
article
Až doposud po všechny doby
říšský soud ve svých judikátech
stál na stanovisku pospolitéh
občanství rakouského a vykládal tudi
důsledně rovnoprávnost, § 19. všem kmenům
národním zaručenou, tak, že přislušníkům
každého kmene národního, jehož
jazyk je v některé zemi rakouské jazykem do-
mácím, zemským, zaručuje se ve všech
zemích rakouských a na každém míste
rovné právo jejich jazyka ve škole i v úřadě
i životě veřejném, jakmile ho tam větší část
obyvatelstva užívá.
Stalo se r. 1880 v Haliči, že zemská
školní rada haličská i ministerstvo vyučováni
zamítly žádost israelitů, aby pro jejich
děti byla s přispěním země zřízena v Brodeel
škola německá.
Spor vznesen na říšský soud a tento roz-
sudkem svým ze dne 12. července 1880 vy
hověl stížnosti israelitů brodských, uznav,ž
byl vůči nim vládou porušen základní zákon
státní. V důvodech (uveřejněných v čís. 219.
sbírky Hyeovy) pravilo se: »Jde-li o j a z yk
v zemi obvyklý, nesmí se žádati, aby
byl v celé zemi obvyklým, nýbrž postačí, když
je v některém menším obvodu neb
na některých mistech v zemi a tedy
také v zemi tou měrou obvyklý, že od většího
počtu obyvatelů se ho v denním rozhovoru užívá.
Israelitům brodským nesmí se, poněvadž jsou
občané státní, upírati právo, aby se hlásil
k německé národnosti a pro své dítky žádal
školy s vyučovacím jazykem německým.
Podle třetiho odstavce čl. 19. náleží pří
slušníkům každého národa rakou
ského právo, aby se jim dostalo náležitých
prostředků vzdělání v jejich řeči a to be
ohledu na to, zdali jazyk jejich je zemským
neboť postači, jeli jen v zemi obvyklým! —
A nyní upřel říšský soud totéž
právo statisícům příslušníků ná-
roda českého v hlavním městě říše ra-
kouské.
Hyeův
Halič
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. října. (Ryt. Apolliná
Jaworski .) Náhlou smrtí odvolán dnes ve
Lvově s politického jeviště ryt. Apollinář Ja-
worski, který přes své pokročilé stáří (zemřel
ve věku 79 let!) stál do posledního dne v čele
politiky polského kola, které — ač ne vždy
ochotně — plnilo na konec vždy rozkazy svého
dávného „regimentáře“. Zanechav státní služby
jíž se věnoval ve svých mladších létech, žil o
r. 1870, kdy byl poprvé vyslán do sněmu halič-
ského jako poslanec šlechty zločovské, politikou
a pro politiku a zasahoval v době své 34leté
politické činnosti tak často a někdy tak vážně
v osudy rakouského státu, že mu v politických
dějinách posledních decenií říše rakouské musí
býti vyhražena zvláštní stránka. Činnost jeho
bude ovšem posuzována různě dle stanovisk
soudcova; bude veleben jako rozhodný patriot
rakouský, jemuž vůle koruny byla vždy prvním
zákonem; bude vychvalován jako spolehlivý
podpůrce každé vlády, kterou koruna povolala
k řízení tohoto státu; bude vystavován za vzor
vlastence panující v Haliči polskou stranou
šlechtickou, jejíž zájmy jak v Haliči tak i ve
Vídni hájil a obhájil vždy s úspěchem dokona-
lým; ale rozcházeti se již bude soud o prospěš-
nosti jeho politické činnosti v obecním lidu ha-
ličském, jak ruském tak i polském, a ovšem
bude také dvojaký soud o jeho činnosti u ostat-
ních slovanských národů státu rakouského.
Ryt
Jaworský
Praha
Lvov
Halič
Vídeň
12
article
Apollinář Jaworski, vyšed z lůna národa
ruského, zřekl se svého ruského příslušenství
a přimknuv k šlechtě polské, konal jí svým vli-
vem na místech rozhodujících služby nejplat
nější. Dbal sice všemožně o zachování a roz-
množení samosprávy království haličského, ale
jen potud, pokud se tato samospráva nachází
v rukou šlechty polské. Jeho vedením polského
kola byl stejně nespokojen haličský lid ruský
jako polský a jest smutným vysvědčením pro
zemskou samosprávu haličskou, musejí-li školní
úřady haličské ještě dnes doznávati, že polovina
všeho lidu haličského jest bezgramotna, poně-
vadž není škol, v nichž by se mohl gramotě při-
učiti.
Jinak ovšem mohou se haličtí Poláci po-
chlubiti takovými právy svého jazyka, jakých
kromě Němců užívají v tomto státě jen Vla-
chové. Všechny svobody, jež různými vládam
dopřány v Haliči Polákům od r. 1868, ryt. Apol.
Jaworski pokládal za milost koruny v odtud vv-
tryskla jeho přední politická zásada, konat
vždycky vůli koruny. Tato zásada uváděla jej
často v rozpor se zástupci jiných slovanských
národů tohoto státu, kteří se svých svobod te
prve domáhají a zavinila, že na Jaworského po-
hlíženo vždy s jakousi dávkou nedůvěry, jako
na muže politicky vrtkavého. S touto vrtkavost
ryt. Jaworského musila stále počítati zejmena
delegace česká od té doby, co zastupování ná-
roda českého na říšské radě svěřeno poslancům
svobodomyslným. Ryt. Jaworski jako rozhodný
konservativec vystoupil ještě r. 1892 rozhodně
proti posl. Eimovi, když promluvil na říšské radě
proti trojspolku a háje spolek rakouské říše
s Německem, jež v Poznaňsku důsledně již tehda
ubíjelo Poláky, prohlásil, že polské kolo ne-
může míti ničeho společného s Mladočechy.
Apollinář Jaworský
Polák
Němec
Jaworský
Ryt
Eim
Halič
Německo
Poznaňsko
13
article
Přijav 12. listopadu 1893 úřad ministru
krajana za Halič v koaličním kabinetě Windisch-
grätzově, ač ještě krátee před tím veřejně vy-
stupoval proti koalici Poláků s liberálním
Němci, a pobyv v téže hodnosti až do 2. říjnn
1895 v přechodním kabinetě Kielmanseggově,
změnil znenáhla svůj názor na spojenectví pol-
sko-české a stav se za hr. Badena a potom z
vlády Thunovy předsedou výkonného výboru
většiny pravice, hájil opět solidaritu polsko-
českou. Když však se r. 1899 vítr nahoře počal
obraceti a bylo již známo, že i kabinet Thunův
padne za oběť obstrukci německé, Jaworski ne-
váhal obrátiti pláší po větru a prohlásil opětně,
že Poláci ve své politické činnosti, aby dospěli
k urovnání jazykových sporů, budou se řídíti jen
svou vlastní vůlí bez ohledu na Čechy. Plody
politiky „vlastní vůle“ ukázaly se v brzku. Po
pádu Thunově a po nastolení kabinetu hr. Clara
Jaworski sice ve sněmovně učinil stručné pro-
hlášení, v němž v zájmu státu litoval zrušení
jazykových nařízení, ale brzy vešlo v známost
že na dotaz nové vlády, jak se Poláci zachovají
ke zrušení jazykových nařízení, svolil jménem
polského kola k tomuto bezpráví, spáchanému
na národu českém. V důsledku toho, když za
Körbra r. 1900 vypukla česká obstrukce, prvou
snahou ryt. Jaworského bylo potlačiti tuto če-
skou obstrukci, aniž se našemu národu dostalo
jakékoli náhrady za odňaté nám právo, ba jako
předseda výkonného výboru pravice dal české
delegaci lhůtu do Letnic, aby upustila od oppo-
sice a připustila pravidelnou činnost říšské rady
Windisch
Němec
Baden
Thunův
Jaworský
Polák
Claro Jaworský
Körbr
Halič
Čechy
poloský
14
article
Veden drem. Körbrem, plnícím požadavek ně-
mecké levice, počal pak zjevně vyjednávati
s Němci o novou koalici polsko-německou, jež
měla zadusiti obstrukei české delegace a za-
ručiti dělnost parlamentu. K té koalici nedošlo
následkem hřmotné obstrukce české 8. června
1900, jež měla za následek uzavření sněmovny
a samovolné prohlášení ryt. Jaworského, že
většina pravice přestala oxistovati. Timto činem
ryt. Jaworski vydal rakouský parlament v moe
německé menšiny, která moci své zneužívá od
té doby na škodu všech slovanských národů ra-
kouských tak, že sám ryt. Jaworski uznal za
vhodno, pokusiti se o smír česko-německý na
základě některých ústupků ve prospěch národa
českého. Pokusy takové dály se r. 1903 n
podzim i letos z jara, ale nevedly k cíli; rytíi
Jaworski hodlal v nich pokračovati i nyní na
podzim, aby umožnil dělnost parlamentu, ale
náhlá smrt snahy jeho překazila.
Úmrtí ryt. Jaworského bude míti nad jino
veliký význam pro složení kola polského.
Už je v parlamentě rakouském pořídku
mužů, kteří by v konstrukei stran požívali tako
vého významu a váhy, jakou měl v kole polském
ryt. Jaworski. On byl opravdu předsedou, re-
presentantem, hlavou a vůdcem klubu svého
On mohl plným právem říci o sobě: Klul
jsem já.
Körbr
Němec
Jaworský
15
article
Poněvadž Jaworskému byla hlavním vodít.
kem vůle rozhodujících kruhů a vlády, stávalu
se, že ochota, se kterou se snažil vyhověta přán
činitelů těchto, nebyla vždy schvalována poslanei
polskými; avšak absolutismus ryt. Jaworskéh
tlačil takovou tíhou na kolo polské, že se mál
který ze členů jeho odvážil otevřeně čelo prot
čelu odporovati předsedovi. Jednání jeho bylo
často poslanci polskými rozhodně odsuzováno
avšak obyčejně jen mimo klub, v kuloáru sně-
movním. Tam často se strany polské pronášeny
výčitky politice Jaworského. Avšak na revoluei
proti němu nedošle nikdy. Tak zůstalo vždy jen
při těchto pokoutních projevech nelibosti —
rytíř Jaworski vládl klubem dál.
Episodu velice trapnou vzbudil na podzim
r. 1903 Jaworski svým vystoupením proti če
ským řečem v parlamentě. Poslanci polští tehdy
vůči zástupcům českým co nejrozhodněji prote
stovali proti jednání svého předsedy, ale v dů
věrné poradě polského kola Jaworskému vyslo
vena opět důvěra. Věděliť důvěrní přátelé sla
řičkého regimentáře, že k neprozřetelnému vý-
roku nevedla jej zlá vůle, nýbrž nešťastná
ochota, vyhověti vládě. Proto důležita bude ne
jen pro polské kolo, nýbrž i pro nás otázka, kde
zaujme po zvěčnělém Jaworském vedení pol-
ského kola na říšské radě. Mnohokrát se mluvilo
a psalo o solidaritě česko-polské; hájíval ji ve
šťastných dnech své politické činnosti i Jawor-
ski, ale provésti jí neuměl. Kéž by se to poda
řilo jeho nástupci.
Jaworský
Jawor
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Zemřel král židovský.
V Kyjevě byl tyto dni pochován Lazar
Izrailevič Brodský, jejž v Rusku nazývali „ži-
dovským králem“. On zdesateronásobil milliony
svého otce, vyzískané kupováním pozemků. La-
zar Izrailevič udusil ruskou dněprovskou paro-
plavebnou společnosť, založiv podobnou společ-
nosť židovskou; ruská nemohla konkurovati
musila ústoupiti židovské, slivší se s ní. Lazar
Izrailevič měl účastí ve všech bankácha
mnohých akciových podnicích. Akcie kyjevská
koňky jeho přičiněním stouply z 90 na 500.
Cukrovarství západního Ruska bylo v jeho ru-
kou. Lazar Izrailevič ustanovoval ceny cukru
Jeho sítě byly rozhozeny široko daleko kolem
Kyjeva a sáhaly až do Moskvy. V Kyjevě měl
veliký vliv ke slávě své a Izrnele. V městské
radě kyjevské měl svou stranu, jež mu dusíla
všechno samostatné, ruské. Silnou stranu měl
také mezi professory kyjevské university, kteř.
z jeho vůle snažili se v očích studentstva diskre
ditovati vše, co stálo horoucně za Rus a nechtělo
se poddati pod měkké jařmo Lazara Izruileviče.
V jeho salonech zrály plány židovského panstv
nad Ruskem; zde propadali ostrakismu nej
energičtější rušti lidé, kteří byli protivníky „ži-
dovského systému“. Boj naproti všemu ruskému
veden velmi chytře: tu penězi, tam obětmi, tu
koupením statku zadluženého šlechtice a „po-
výšením“ jeho na agenta „židovského systému“
tam sličnou ženskou tváří. K němu se sjížděl
židovští předáci z jihu, jihozápadu i severo-
západu Ruska. Všem dával rady, všem pomáhal.
peníze dával a půjčoval, všichni byli vykona-
vateli jeho plánů. Byl vášnivým obhájcem Ži-
dovstva a mnoho vykonal k jeho povznesenía
panství. Právě tak vášnivým byl nepřítelem Ru
ska a všeho ruského. Proti Rusku neunavně pra
coval v Rusku i za hranicemi.
Lazar
Izrailevič
Brodská
Izruilevič
Kyjev
Rusko
Moskva
17
article
Židé celé Evropy znali Lazara Izraileviče
Když si vyjel do západních zemí, všude se
k němu dostavovaly depuface Židů a pozdravo-
valy ho. Když ho zahraniční souvěrci žádali
přispěvky na židovské účely, nikdy neodepřel.
ale lásky k nim neměl. Srdce jeho patřilo vý-
hradně Židům ruským. V nich viděl zvlášté
dobrý materiál k dosažení svých záměrů. V je-
jich hmotnou porobu uváděl Rusy i Polákya
rozdmychoval mezi nimi řevnivosť. Ukrajino-
filské snažení mělo v něm mocnéhc protektora
a podporovatele. Vydržoval svými penězi časo-
pisy „Zarja“ a „Žizň i Iskustvo“. Všechny Rusy
nenáviděl, soudě, že Rus přirozeně musí být
„judofobem“, jako je Žid rusofobem.
Byl si tak vědom své moci, že s osobami
které chtěl získati nebo neškodnými učiniti, mlu
víval přímo: „Nebudete-li mi po vůli, zničín
vás; budete-li mi po vůli, pozlatím vás.
Studentské nepokoje kyjevské bývaly při
pravovány v salonech Lazara Izraileviče.
Byl přítelem Rotšildů; švýcarský. Drey
fus měl za ženu jeho dceru.
Řeč Deschanelova a debata o oddělení církvo
od státu.
Izrailevič
Žid
Rus
Rotšild
Evropa
Ukrajina
18
article
Přinesli jsme v obšírném znění řeč býva
lého předsedy sněmovny Paul Deschanela, jed
noho z nejznamenitějších politíků a řečníků
republikánské opposice. Významný projev Descha-
nelův způsobil překvapení sněmovně i přátelům
jeho a stojí v popředí článs ů věnovanýchv
francouzských žurnálech debatě o konkordátu.
»Temps« praví, že řeč Deschanelova je vý
mluvná, ale plna rozporů. Deschanel jako repu
blikán a svobodomyslný je pro oddělení církve
od státu, ale žádá, aby bylo provedeno jen
vládou, vědomou si svého cíle, nechce však.
aby touto změnou utrpěly zájmy Francie.
Deschanel myslí patrně, že dříve je nutno
svrhnouti krajně antiklerikální vládu Combesovu
aby pak se provedla reforma, stojící na prvním
místě antiklerikálního programu. »Temps« po-
kládá argumentace Deschanelovy za nepravé
vytýká mu, že zašel příliš k levici. Není divu,
že mnohé žurnály byly překvapeny radikalismem
a antiklerikalismem vynikajícího politika, jemuž
jeho odpůrci v levici neprávem vytýkali koketo-
vání s klerikály a pravicí. Teď jim vyrazil tuto
zbraň z ruky. »Temps« s nelibostí vidí, že
Deschanel — tento nejnebezpečnější odpůree
Combesův — přispěl na pomoc nepřátelům kon-
kordátu. Řeč svou prý neměl pronésti ve sně-
movně, jež nevyjadřuje úplně smýšlení Francie
ale spíše venku, před svými voliči, na jejichž
mysli by pokrokovost a vážnost idel Descha
nelových měla dobrý vliv.
Deschanel
Deschanelův
Francie
Deschanelov
19
article
Druhý z nejvážnějších politických žurnálů
»Journal des Débals« věnoval Deschane-
lově řeči dlouhý úvodník. List tento uznává, že
Deschanel pronesl jednu z nejznamenitějších
svých řečí, a že jeho skvělý talent dostoupil
vrchole. Deschanel směle se vyslovil ve své
»krásné manifestaci řečnické« pro reformu,
avšak s jistými výhradami. Jeho separatistické
vystoupení pokládá »Journal des Débats« za
předčasné. Deschanel správně vystihl karakter
historie francouzské, již vylíčil jako dlouhý
těžký zápas proti jhu církevní moci. Řeč
Deschanelova přes všechnu svou obsažnosta
skvělost zanechává zmatek v mysli. Zasluhovala
by potlesk všech pokrokových a svobodomysl-
ných lidí, kdyby reforma byla zralá, připravená
v zemi a lidem žádána.
»Le Matin« ironicky komentuje Descha-
nelovu řeč, jenž prý chce, aby antiklerikální
reformu provedla vláda, mající úctu k věcem
náboženským. Tou vládou ovšem by mohl být
jedině Deschanel.
Klerikální a monarchistické žurnály zahrnují
Deschanela posměchem a útoky. »Le Soleile
nazývá jeho řeč neopatrnosti a nepředvídavosti
a ironicky mu blahopřeje k souhlasu Jaurésaa
Pelletana. Rovněž »Gaulo is« se tváří velmi
popudlivě a kysele a zdá se, že v jeho očíe
ztratil Deschanel mnoho na svém věhlasu.
V Praze, 24 října.
Deschane
Deschanel
Pelletan
Gaula
Praha
24 říjen
Le Matin
20
article
Lippská otázka vladařská ve spolkové radě
německé.
Ke hlasování o otázce té ve spolkové radě
německé nedojde v bezprostřední době, neboí
zástupci některých vlád spolkových vyčkávají
ještě instrukce. Dle tvrzení kruhů zasvěcených
lze nyní již s plnou jistotou očekávati, že
převážná většina spolkové rady
u zná právoplatnost vladařstva hrab.
Leopolda z Biesterfeldu, ano že ani pruské
hlasy nebudou dány proti. Tak sdělil prý
i kanelét Bůlow poslanci Hoffmannovi v De
V drobném prodeji:
ranní číslo o sob5 . . . na 8b
odpolední
. . . . a 2
Ve flialkách na venkovš:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Sh
Inseráty
platí se hotově napřea.
Přodplagoni a inserty přijímá adlmini-
strnce v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí ze též rodakee
tiskárna a expedice „Národních Listě“
Rukoplsy se navracají.
Leopold
Hoffmann
Biesterfeld
21
article
moldu. Za to o otázce posloupnosti samé
prý se názoty ve spolkové radě ještě velice
různí.
Ravoluce k volebním účelům?
Z New Yorku sdělují: Nedávná zpráva o
bezprostředním vypuknutí revoluce v Panamě
jest volební kachnou. Podle »Heraldu«
pokoušel se býv. americký konsul v Panamě
Smythe způsobiti skutečné aspoň nepokoje revo-
lučního rázu. Úřadníci Spojených států zachytli
ale depeše šifrované, z nichž vysvitlo, že Smythe,
jenž jest členem demokratické strany, chtěl
bouřlivou nějakou události v nové republice
Panamě, jež, jak známo, jest dílem Roosevel-
tovým, působiti na výsledek presidentské volby
v Únii. Rozčilení, tím v Panamě způsobované,
bylo ale u išeno vysláním ministra vojenství.
Herald
Smyth
New York
Panama
spojený stát
nový republika
22
article
Válka rusko-japonská.
Válka rusko-japonská.
L. Z Petrohradu, 24. října. [7.51 hod.
večer.] (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Dnes v 6 hodin odjel zvláštní kurýr,
aby dostihl baltické loďstvo. Přináší
loďstvu tomu některé rozkazy earovy
i tajné instrnkce.
Baltické loďstvo na cesté.
Ještě před vyplutím Baltického loďstva do-
pisovafel časopisu „L'Echo de Paris“ v Petro-
hradě měl rozmluvu s admirálem Virenem, jež
najednou nabyla velké důležitosti. Ruský admi-
rál pravil novináři, že Japonci budou Baltickému
loďstvu po celé plavbě úklady strojiti a že již
v Sundu nebo Beltu bude napadeno torpédy.
které do něho puštěny budou z rybářských lodi.
od Japonců najatých.
Ani v Sundu, ani v Beltu, nýbrž v průplavu
lamanšském u ostrova Wightu, poblíž angli-
ckého břehu, ruské loďstvo potkalo rybářské
lodi, které mělo za ony, před kterými bylo varo-
váno. Bylo to o půl noci na den 22. t. m. Bal-
tické loďstvo do podezřelých lodí vystřelilo.
O škodách na lidech i majetku byly již uveřej-
něny zprávy telegrafické.
Událosť tato budí pochopitelnou sensaci.
Anglická vláda žádati bude od ruské zadostuči-
nění, jež má dáno býti odprošením a peněžitou
náhradou škody.
Třeba vyčkati, co poví ruská zpráva o té
přihodě. Bude-li nedopatření nebo přenáhlení na
ruské straně, ruská vláda zajisté nebude váhati
a zadostučinění dá. Ale bez viny nebudou asi
ani angličti rybáři, kteří patrně neučinili vše,
aby odvrátili od sebe podezření Rusů, oprávněné
od zákeřného útoku na ruské loďstvé v Port Ar-
turu dne 8. února, jímž Japonci válku zahájili.
Paris
Viren
Japonec
Wight
m . Bala
Rus
Petrohrad
Petra
Sund
Belt
Ara
23
article
Putilovský vrch.
Dotud bezejmenná hůrka při řece Ša, na-
zvaná nyní Kuropatkinem po chrabrém gene-
rálu Putilovu Putilovským vrchem, má velikou
strategickou důležitosť, jež ušla japonským voje-
vůdcům. Chybu svou Japonci poznali teprve,
když viděli na Rusech, že za každou cenu vrchu
toho zmocniti se chtějí. Potom jej zoufale brá-
nili, ale již bylo pozdě.
Česť obsazení temene vrchu náleží 36. stře-
leckému pluku a jeho veliteli, spolu s kap. Ja-
gedkinem. Veliteli řečeného pluku, Bykovu, po-
dařilo se nepříteli zajíti s jihu do týla. V jedné
z nejbližších vesnic, ležících v cestě, pluke se-
tkal se s japonským oddílem a vytloukl jej. Na
to nepozorovaně dorazil k úpatí hůrky a tu se
sšikoval, rozděliv se ve 2 kolony: jednu vedl
sám Bykov, druhou Jagodkin, prozatímný ná-
čelník štábu 9. divise. Bez zvláštních obtíží
pluk došel k druhému a třetímu vrchů, odkudz
Bykov chtěl poslati Jagodkina k štábu se zprá-
vou, ale Jagodkin trval na tom, aby směl do-
vésti kolonu až ke stromu na temenu. Bykov mu
dovolení dal. Když se Jagodkin blížil k temenu,
zpozoroval nepřátelské okopy, obrácené v pro-
tivnou stranu, na sever, a vzdálené již jen ně-
kolik desítek kroků. Okopy byly zaujaty japon-
skou brigádou. Rusové zvolali „Urá!“ a hnali
na Japonce útokem, jenž brzo proměnil se v zou-
falou řež. Na Jagodkina vrhl se japonský pod-
důstojník s bodákem. Jagodkin, pokud síly sta-
čily, bránil se šavlí, ale Japonec jej bodl v levou
stranu hrudi a Jagodkin padl. Myslivec Popov
rozehnal se bodákem na Japonce, proklál jej,
ale v tom sám byl ubit kulí. Jagodkin ještě večer
rozloučil se s druhy a zemřel. Mnoho Rusů
padlo na Putilovském vrchu, jenž se nyní stal
historiekým. Jagodkin a druzi jeho pochováni
pod stromem na temenu.
Bykův
Bykov
Jagodkin
Rus
Popov
Japonec
Putilovský vrch
Putilovo Putilovský vrch
24
article
Podjesaul Turgeněv.
Z bojů na řece Ša zasluhuje zmínky také
ataka sotně orenburských kozáků na škadronu
japonské jízdy. Kozáci obrátiti Japonce na útěk,
ale pronásledujíce je dojeli až ke hlavním ne-
přátelským silám. Tu na kozáky vychrlily ohen
japonské kulomety, jimiž bez mála všichní kone
kozákům pobiti. Koni podjesaula Turgeněva
kule ve vyhnuly. Turgeněv vzal k sobě do sedla
raněného druha a šťastně ujel. Také ostatní ko-
záci, opěšalí, se probili a dobrali se ke svým bez
zvláštních ztrát.
Poslední noční útok Japonců.
„Rus“. Z Mukdena, 19. října. Japonci
mají zálibu v nočních útocích. Pořádají je velmi
chytře. Zapálí noční ohně, aby Rusové myslili,
že tam, kde jsou ohně, jest vojenské ležení.
Zatím táhnou, kryti tmou, na Rusy. Čím jsou
jim blíže, tím tišeji se kradou. Někdy také jdou
v nepohodě a bouři, kdy Rusové jejich návštěvy
nečekají, a přepadem je překvapují.
V noci na včerejšek byla neproniknutelná
tma, pršelo, dul ostrý sever. „Dnes nás na-
vštíví Japonci,“ říkali si naši, znajíce již jejich
obyčeje. Naše pěchiota nasadila si bodákya
schovala se v okopech. Tak očekávala drahé
hosty. Bylo uma, nevidno ani prstu, chladno, le-
Podjesaul Turgeněv
Kozák
Japonec
Turgeněv
Rus
šo
Rus
Rusová