Pabirky. — К. Při •bél»4a ÍUol odpoledního vjr- d&nl prnukýeh UitA lio dottiti u, I« 141»tý dilnik ipndt и »trom« • iloail тп» ; Io т NUN vyhořelo 68 itodol ; v Linei u lomihd pohlndny lo dofrendovftno bylo 80.000 nini, ftřodnlhoa HaptnanroB, jojl nn fttéhn doitihli v Mnichové, v Смкё Knmenlci I# vlnalnl mntkn, novi oo, adai n nonio nobo v choromyilaoiti, ntopiln dvé dítko, nnNt 1 oobo; v PraokOa Bloukn lo 881ety otntkiř 8ctifar pél vlnitnleh od 8—8 lot otnrých dítek kořalkou drive opil, anéol nn pftdé jo n potoa oobo oblili n sleo nikoliv ■ nonne, fifth ola vi proft ; policejní ředitelitvl ve Frankfort! n. R. io v)dalo «»tykni nn 41 lo- tftho knihovníka Karin Weift r U, jent plno ■vftan — Rothschildovi I — ntekl ■ 181.000 aarkaai a konečné le nadporattk a architekt Jan Dvofftk n Vyi. Mýta v Čechách, poilednft při etavbft dráhy lemllniké laméetoaný, po* vieche! nnáaý, co velai lolidni dNdnlk, při jemný a veselý společník, jeni do poslední chvíle v krnhn svých přátel so bavil, proti viema nadáni — laitNlil se, jak io domnívají, po amerikánsku! — Tolik katastrof rodln» ných n obecných tn jediný den, ba sa jediné pftldno I Ranní Hity přinesou tase jinon řada čerstvých katastrof, odpoledni sase jinon a tak to chodí den co den t

Křest civilní savádl se ve Francii, kde! dávno jii panuje civilní manie 1- štvi i pohřby civilní. Mnselot důsledné 1 na křty civilní dojiti. Vynálescem tohoto nového knltn jeit republika franconsská, či jak se pravi, radikálni socialisté! Obřad tento jest jednoduchý. V Tonlonč kn př. kdež prý tyto křty se savádéjt, přineson křtěnce, jemni jeden s vynikajících petrolejnlkft dril důraznou řeč, aby, nt vyroste, sdatným byl ob* bijcem republiky. Novorozený občan presen* tuje se při tomto civilním křtn s frygickon čapkougna hlavičce, obvinnt červeným povijanem a poloien na trojbarevný prapor republiky. Po dftrazné řeči křtícího ceremonie je odbyta, načet se slavi křtiny. Zvláitnl masen m Představený pa* řilské kriminální policie monsieur Macé má pokoj svftj témito předměty vykráilen : Otisk tváře vraha Leviče, hodina po jeho odpravení, hedvábnou ikraboika vdovy Oras-ovy, kterou! téhoi večera před spáchaným zločinem měla na ma- ikamim plesu v opeře, mozolovitou roka vraha Tranppmana, řeznický nftt, jtmito městský sertant zavraždil svou milenku, načež ji na kusy rozsekal a konečně oloupil, váleček na nudle, jimžto mladistvý gymnazista Olivier, nedávno v Kaledonii zemřelý, své tetě pekařce roshil lebka. (Viz o tom dva úvodní články v a6 * r. 1878.) Dále několik nožfl, jimitto banda mladistvých sločineft vedených Abadiem v noci loupila a vraždila, prova:, na němžto manželé Feaayroasovi mrtvola zavražděného lékárníka Aaberta po ulici vlekli a do Sekvany hodili.

Vrah na vraha. Dne 15. srpna měli ženci blíže F&rstenwaidn zvláitnl divadlo. Pes jednoho dělníka byl náraiivým honičem ospalých zajleft Když opět v nejlepil choti zajíčka honil, sposti se na něho jiný nebezpečnější honec — veliký crei, jeni mohntné drápy v srst mn zatav, pokoušel se psa si odnéati. Jelikož tento orlu přilil byl těžký, nemohlt jej ani od* néati, avizk ani nechtěl kořist svoji pustit. Pes vyl a bránil se, jak jen mohl. Konečně přiklapli inspektor s flintou, z nlžto dravce zranil. Tlak i pes dobrodružství zaplatil smrti. Orel fcj šerdeně rozdrápal. Orel měl na nose pozlacený pliiek, na němž vyryta byla písmena H, KS, o A. Eperies 10. 9. 1827. Prchl tedy se zajeti před 56 roky. „Poctivý konservativec jest dftlnlkftm — v Německa — milej il, nežli pokrok!ř.a Tak mluvil nedávno pH schůii asi 1000 dělník! v Berlině jeden člen. Z panujících tříd žádná prý — pravil

Nechal ai Husa vžiti a vzal za vděk Janem É Pomuku. Ano co více, uctění tohoto světce mžikem rozšířilo se po celé rakouské říši, do Polska, do Uher, ano i do Německa. Missionàri plovoucí za moře obrázky sv. Jana vezli sebou až do území Indiánů. Dnešní pak duchovenstvo do té míry je nevzdělané a zotročilé, že tento švindl světa edkrýti se ostýchá. Každým téměř rokem ten à onen kněz z Církve naší vystoupí, však dosud ani jediný apostata podvod tento nevyzradil

Věru i zde v plném slova významu platí augastinské: mentita est iniquitas libi! Pan dr. Jindřich Sole, jakožto advokát, než-li taký pyramidální nesmysl napsal, měl $1 dříve akta svatořečení přečisti, měl nahlednouti do protokolů při otevíráni! hrobu sv. Jana, jemuž tehdy celá učená Praha byla přítomna, a pak teprv mohl dle svého advokátského rozuma o sv. Janu sonditi. Tentokráte advokátského důvtipu neosvědčil Věc tato má však ještě i svoji stránku politickou. Pan dr. Jindřich Sole jest členem a to vynikajícím če ského klubu, jenž knihu: národnost a její význam — svoji aoitoritou vydal a vydávali míní i jiné knihy. Můžeme český klub ubezpečili, že duchovenstvo české podobnými ustavičnými útoky, jak se strany mladočeebů. jako i sta- ročechft, na sv. Jana a vůbec instituce Církve katolické, jakož i nejednou na náboženství křestanské vůbec, již rostrpieao jest jeden dftlatk — nestará se o blaho dftlnlkft, sni pokrekáH, sni konservative!, aal antioealté, ládaá le je nealnl se jhe kapitalisaa vysve- bosovali. Z těchto věek tří fte kooiertativee jest dělnictva nejalo! odpornýa. Usneslo mí „Dělnictvo mosl v like spořádaném vioai sá* konnlai prostředky sa svá práva bojovali.* lost aladýok děvčat v Berlin! bylo sa jeden don vystaveno o veřejné ař* t v o 1 n ! к vili přihlášeni и přibasných. — Všecky otrávily se v rftsných poleilch pro jisté mravní přestapky.

Hrabě Chambord f. Brdce voliké, šlechetné přeitalo tlonci ; hodina vykoupeni odbila ilechetaéan trpiteli frohedorfskémn. I ti, kteří Dejvice jej ailovall, nejvěrněji o něho pečovali, posdraviti moteli smrt co dobrodince, jeni hraběte Ohamborda, proti jeboi nemoci pomoci nebylo, Jobol bolestí nebylo iso ničím nmlrniti, beznadějaémn a bolesti- ploémn života vyrvala. Poslední potomek prastaré franconstké rodiny Bourbon!, jel na hlav! své nosila kornnn svátého Ludvika, spočívá od včerejšího rána na loži mrtvých. O posledních okamžicích a smrti ilechet- ného trpitele došla včera tato telegrafická správa : Hrabě Chambord semřel bez smrtelného sá- pasn a be: bolesti, poněvadž byl již několik hodin před smrti úplně bez vědomi. У okamiikn, kdy hrabě semřel, byli shromážděni kolem cmírajícího viichni v sámku přítomni členové rodiny a modlili se kleče. Hraběnka Chambordová, která věrně ošetřovala a těžila svého chotě během jeho dvonméslčnl nemoci, omdlela v okamžikn, kdy zemřel a musila býti ze smutečního pokoje odnesena. Poslední pomazáni udělil hraběti P. Polné. Ve vedlejilm pokoji medlilo sa služebnictvo za svého vidy dobrotivého pána. Mrtvola hraběte bude zde vystavena a vy- kropena, a převezena pak do O rice, kdež bude pochována v rodinné hrobce. Císaři a císařovně, jakož i viem členům císařského doma n příbuzným zesnulého seslána telegrafická zpráva o neštěstí, které stihlo rodina Chambordová. Ze sámku Frohsdorfu vlaje černý prapor.

Císař zaslal včera braběcl rodině list, ve kterém projevil své účastenství pro nemocného žádal, aby mn bylo bez prodleni sděleno, kdyby se stav nemocného směnil. Když savměl nmíráček a smetná správa rozlétla se krajem, spěchalo veškeré obyvatelstvo okolních vesnic do zámka, aby pomodlilo se v zámecké kapli za hraběte, jenž svon štědrosti založil a uoržoval školy a jiné humanitní ústavy v těchto obcích. Sotva minala hodine, kdy byly rozeslány první telegrafické zprávy o úmrtí hraběte Chamborda, jii docházely nepřetržitě četné projevy soustrasti. Proslýchá se, že hrab! Bardi zatlačil svémn strýci oči 4 Po smrti hraběte Chamborda přistupovali к loži zesnulého šlechtici a služebnici a líbali zesnulému ruku. P. Polné, jenž udělil umírajícímu poslední pomazáni, omdlel, když hrabě Chambord zavřel oči na vidy. Vrchní řiditel Huet de Pavilloa odebral se právě do Vidně, aby zpravil císařskou rodina o smrti hraběte. Henri Charles Ferdinand Marie, Dieudonné (Boha darò váný) ď Artois, vévoda BorJeanxký, hrabě Chambord, nynější hlava В>orbonů, narodil se due 29. ziti 1820 v Paříži a byl synem dne 13. února 1820 zavražděného vévody z Berry a priocezoy Karoliny Louhy Neapolské, vévodkyně z Berry. V otce jeho skládal celý rod veškeré nadéje své, poněvadž jeho starší bratr dauphin (dědičoý princ francouzský a vé- jedinou dcero. Tlm radostněji nvltali stoupenci Bourbonů zprávu, že vdova, vévodkyně z Berry porodila 7 měsíců po smrti chotě syna. Novorozený princ obdržel titul „vévoda z Bordeaux.* Ministerstvo Richeliovo chtělo zakonpiti pro prince jmenem národa velkostatek Chambord,

a ž e, jak četné v příčině té do- svédčují ohlasy, nemíní více podobné útoky snášeli. České duchovenstvo dnes již předstupuje к českému klubu s otázkou: pověz nám, vyznej a nezapři: považuješ naši svátou katolickou víru dosud za součást státoprávního programu, aneb toliko za něco vedlejšího, sngd zbytečného? Tuto otázku předloží českému klubu i naše katolická šlechta, předloží ji i náš katolický lid. Tutéž otázku předloží konečně i ostatní katoličtí konservative! v říši, kteříž našim na říšské radě ku vétšinž dopomáhají. My na tuto otázku žádáme určité odpotédL Tak daleko to s naší katolickou vírou již došlo a tolik si duchovenstvo české za všechny zásluhy své vysloužilo, že nejen v Mariánské ulici, ale již i ve klubu českém uctění sv. Jana za bájku a podrod se vyhlašuje?! Věc sv. Jana panem drem. Šolcem učiněná jest véd duchovenstva českého. Kdyby t pravda bylo, že sv. Jan toliko úskočností jesuitů povýšen byl na oltáře, pak duchovenstvo české at si již vědomé, či nevidomé stává se účastníkem podvodu toho, jeni ročné statisíce poutníků do Čech a do matičky Prahy láká. Nařknutí toto český klob spisem dra. Šolce duchovenstvu našemu hodil v tvář.

Politický přehled domácí.

Politický přehled zahraniční.

týče otázky žiltů maďarských, nstanoveno bylo, voda Ang nlémssý) zanechal při smrti své toliko jakmile bndon nčiněna patřičná viestranná opa- od éehol m vlak аам1о apostiti pro odpor ve- ‘ aés! práv! tak dobrými občany e veřejné Njného alnftni, které povalovalo dit! co pod-[práv! aésti aasejf, jako oni hrdinové to vržené. Kdyl se počal trůn Karla X. viklati, svláitatho Uberalioma. sčlaftoy poknsy, aby se novianost desetiletého j FMraanolM. Dio dopala „Tla hocha stala andéloa Strážcem starém о к moan ;, s Hongkongs so dno 88. L a. ntrpftli Fn lač nadarmo. Nadarmo sNkl ze král koraný, duupkiu právu nádednlctvf, nadarmo snažila se matku princova, statečná Karolina Loaisa Neapol iká práva svého syna prftohod vymoci, sack lilii pedi a po několikadenním králováui opnstil Jindřich V. svoji vlnit a odplat — noiváživ tehdy ještě velikost své ztráty — do Anglicko A týmio dnom počala mladéma králi, joal и počal nasýveti hrabětem Ohambordom, strastiplnú dobi vybnnastvi. 8 počútkn odebral м sa dvorem svého děda Karla a svého ojoe An- gonlèma do Prahy; roka 1838 odobral te psk do dorico a rok na to do Italie V týi rok ačinil joj věrný royalista, vévoda Blacas bohatým mažem, odkúsav mn avé jmění 80 milionů.

V reco 1843 sjednotily so konečné rosličué legitimiitieké frakce n nenašly м nspořádati hraběti Chambordovi v Londýně oslava. Již pH této tak sváné ponti do Beigrave Square vy- stoepila na jero jeho nesmělost ku provedeni násilného obratn, jii podržel po celý život svůj n jejíž neidolnost osvědčile se nejvíce v onom okamžikn, kdež mn jen melé odbočeni od jeho programu mohlo slskati francousaký trůn. У roce 1848 vstoupil v sůatek s pani arcivévodkynl Marii Terezii Rskcuikou-EUikoo, sestrou vévody Modenského, jeni, jak sntmo, nikdy neusnul červencové království a odcestoval ■ nt na panství frohsdorfiké n Vidně. Zde setrval až do své smrti, nemlse se iidným spůsobsm do intrik, které by směřovaly к siskúnl mn koruny fraoeonsské. Když viak volby r. 1871 měly sa následek starsbonrbonskon a orleanistickon většinu, vrátil se princ opět do Francie a osídlil se v sámku Chambordn. Zde vyjednávalo se nyní čile mesi orleanisty a legitimisty, což viak princ ukončil tlm, že se vyjádřil, že bílý prapor svých předků — sa nějž chtěli orleanisti vyvěsit národní ttikoloro — za kaidon ceno podrží. Výrok ten přerniil dali! vyjednáváni a hrabě Chambord vrátil se opět do Frohsdorfo.

Jeitě jednou mn podávala Francie kornou, což viak princ v manifestu ze dne 87. října 1873 opětné zamítl. Od té doby zmizel politický význam jeho. Ze stručného náryan tohoto patrno, jak silné js n kořeny práva; vzdor svémn pasivnímu chováni byl princ tHkráte blízek torno, stát! se králem francouzským a to ponse moci dčjin, moci upomínek, jež se v mysli viech Franconsů bn'dily při jméně BontbonŮ. Z toho se dá vysvětlit! ůsilovná snaha, již se domáhali ostatní princové panovnických rodin francons- sbých dědictví jména t,ho. Život Chamhordův nebyl republice franconsské nebezpečným, ale smrt jeho může se ji státi Nevypnkne-li spor o následnictvl a chopi-li se princové orleáuitl vášně svých nároků na trůn, nastane republice nová s ко nik a. Ona desorganisovala veškeré institnce, nespokojenost v zemi zmáhá ze jeitě ■tále a vše tedy závis! nyní na otázce, dove- don-li orleanisti vynžitkovati chyb republikánův.

V Prase, dne 25 srpna O výsledku ministerských konferencí v při čině záležitosti chorvátských dovídáme se z „Budap. Corr* tyto úplné zaručené zprávy: Včera dopoledne přijal císař ministry Tiszn, Tre- f rta, Bedek .viče a baňa Pejsčeviče v soukromém slyšeni. Uherští ministři měli dopoledne taktéž delší porada • banem Pejačpvičem, načež večer Tisza a Stapary odjeli do Peiti. Co se třeni, aby předešlo se opětnému pohaněni uherského anakn v Chorvatska s jakékoliv strany a aby zabránilo se jakémukoliv pornšenl veřejného pořádku vůbec, bndon pHpevněny štíty ее snaky a a nhersko-chorvatskými nápisy opět na těehže mlatech, odkndi byly etrženy, a elee sa jiaté slavnosti. Ostatně sůstane otázka anakn v nynějším stavu tak dlouho, dokud nebude rozřešena jedině kompetentním Hiským sněmem Bann, hraběti Pejačeviči, bude dáno ovšem na vůli, aby nsnešenl ministerské rody vykonal n měl o to péěi, by všechny vládni orgány híjily je způsobem nejloyálnéjiim n šetHly jeho naří- ■eul, aneb aby ponechal aodpovědnoet jiným Společní ministři »účastnili se porad, ve kterých jednalo se výhradně o nepokojích v Chorvatsku, ■ té příčiny, poněvadž vshledem к cizině ■vláště vzhledem к soosednl Bosně nemůže býti společné vládě lhostejno, sdu-li panuji v Chor vatsku nepokoje neb pořádek a poněvadž к zabezpečeni pokoje může býti požadováno spola- působeni také společného ministerstva války.

Y Praze, dne 86. srpna.

Itfltlie. Katolíkům přlanivý výsledek posledních obecních voleb ve vétilch městech na př. v Římě, Janově, Neapoli rot zářil v nej vyiál mlN italské liberila; listy. „Diritto* dává dokonce poolaint signál. „Yeřejeé vynčo váni* — křičí scafale — „dobročinnost, nej- důleůitéjit úřady json v rakon klerikálů, totiž nepřátel, jii se vyáplhali nn první etipeů le břfkn. Setrvá-li lid ve své lhostejnosti, vysta pováti bndon stále výie ■ výie.* — Na ta vy sývá honetnl ten list vláda к boji proti vlivn Církve, jeni ansi prý býti aloaen, nemaji-H na stati poměry, podobné oněm v Belgii. — Stará to neutoadnoet liberálův, kteří jedině мЪе po valnjl in „národ* a blonanice pro „evobodn, rovnost a bratrství*, spilli „klerikálům* ne- přátel stati, ačkoliv tito „klerikálové* json nej* Uitanovoni dalších all učitelských sávialed počta eansové sápadné od Hanai porážku. Dne lj t m. pokroůilo totiž 8000 Franooos! ■ žlutými vlajkami (najatými domorodci) a Ha proti Boatal. U Pbukaj, sedm anglických mil) Hanoi srasili sa в nepřítelem a část fra skýoh sbiTŮ byla nnoana astonpiti. Střed sadil sice Phakai, másel se však dobité poii^ té opit vzdátl. Francouzové ztratili dva disto niky a 10 malt mrtvých u 70 raněných.

Kronika církevní. * Řídká slavnost. Dna 81. srpna slavi vyad. p. prelát a farář n sv. Angntiina ve Yid Jiti Ets, rytíř se Strassthala tvé 60leté kněi] ské jabilenm.

* První mil ev. ▼ Budějovicích bud tito letos vysvěceni kněll shuiiti n sice vy Ant Stulík « Ylkoaic due 87. srpna 1883 7. hod. ranní v seminářském chráma Páně vp. Jan Petr s Klenového v tutéž dobu v gy kostele sv. Yácleve.

Denní zprávy pražské. V Prose, dee 26. srpna. * Z Král. Vinohradů Radostná udá ost v císařské rodině, к jejíž oslavě cbj stájí se veškerá zastupitelstva okresní roz manitými způsoby, vrcholícími hlavni v lidu milných skutcích, jakož jsou zakládání ne< mocnie, chudobinců, sirotčinců, zřizováním audaci pro mládež studující a p., shro máždila též dne 23- t. m. odpoledne okresu zastupitelstvo na král. Vinohradech, hlavně za tlm účelem, aby záhy v skutek nvedena >yla útulna pro zanedbanou mládež, pro niž co první základ povolilo totéi okresní zastupitelstvo na předešlé schůzi svr iástku 5000 zl. — Komise, zřízena к provedení této blahodárné myšlénky, neúnavnou pílí jala se pracovat! na úkolu svém, čehož nejlepší důkaz podán na dnešní schůzi valné. Referent komise dotčené vdp. Dr. MikoL K a r 1 a c h jal se v první řadě výmluvným slovy dolíčovati nezbytnou potřebu vlastní budovy к řečenému cíli. ač má-li budoucí okresní útulna zdárně prospívali, poukázav zároveň к jiným podmínkám, bez nichž bý všech oběti okresu v té příčině staly se marnými ; načež přimlouval se vřelými slovy za to, aby okresní zastupitelstvo započavší bohumilý skutek, tak značnou oběti dovršilo úmysl svůj lidumilný zakoupením villy Festovy na král. Vinohradech, hodící se před jinými usedlostmi к řečenému účeli. Přesvědčivým slovům vdp. kanovníkovým dostalo se obecného souhlasu a tak к návrhu jeho jednohlasné uzavřena koupi villy Poslovy za 30.000 zl. к účelům okresní útulny pro zanedbanou mládež na král. Vinohradech, kteráž ponese zároveft jméno očekávaného zrozence v císařské rodině.

— Po té přednesl týž vdp. kanovník statut či základní pravidla tohotéž ústava, jak je vypracovala táž komise. S nepatrnými změnami přijata osnova, jež zni následovně : 1. O ;reml útulna pro sanedbanon mládež, zřízená a veškerým žádoucím nábytkem opatřeni nákladem okresu vinohradského jest ústavem okresním v meších nynějilho soudní h p okrřsi vinohradského. 2. Bezprostřední dozor n veškeři s p r ú v a útnlny přialnši tndtž okresníma sn- etapitolstva na krúl. Vinohradech, po pHpodi okresníma výbora v mezích instrukce, kterou v té příčině okresní snstnpitelstvo jemu vydá. 3. Účelem útulny jest, pečovat! o vycvičeni u polepšsnl mravně kleslé mládeže, nbj ее v pozdčjftlm věku sama řúdně vyživovat! mohla. Zvlúitě pak bode útulna starati se o mravní a tělesnou záchrano děti v atúM mesi 13. a 14 rokem víko, a) které se dopustily nějakého trestního činn n vika školou povinném, v kterém! (dle zákonů stávajících) bnď vůbec trestány být) nemohou, aneb jich ekntky trestal jako přestupky se trestají ; b) které alce a trestním sondern ve styk nepřišly, avisk školu stile zana dbávsjlce potala)! se a žebrají; a s jejichž rodiči aneb sástopci následkem toho má vedle uá< koňů stávajících zavedene býti Hzenf ; с) к ten nn sáklsdě řádu školního n vyučovacího ze ikotj vyloučeny byly proto, ie by ■ toho, kdyby dáli ponechány byly ve škole, vzešlo mlideái školní co mravnosti se týče, patrné nebezpečenství.

4. Ostzv jmenovaný bude tudíž : a) pečovali o zdravý, tělesný rotvoj chovanců; b) ani levati o jejich náboženské n mravní vyebováaf c) poskytovali jim přiměNného vzděláni ikel niho ; d ) přidržovat! je к nžitečné práci v sa hradě, v dílně a domácnosti ; o) dle mof aont starati se o to, by propnitěným otevřenu byli taková cesta do áivota občanského, která k] byla nej přiměřenější jejich schopnostem a pavese; f) také na dále, pokad možno, jim napomáhali radon i skutkem. 5. Prostředky к dosaženi účele jsoa a) ikolnl cvičeni ; b) prúce ; c) damaci vycho váni n káseů. Osnovu učebni musi vůbec řídit a) osnovou pro ikoly obecné předepú b) věkem dítek a jich přípravou; e) jejiel schopnostmi dnisvnimi a způsobilosti tělesnou Blížil ustanoveni v té příčině obsahuje domů« řád. 8. Křfseul ústavu ustanoví м řa d i t e 1, kterýž jeat zároveň učitelem chovanců