1
masthead
Romänová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 24. ze dne 24. ledna 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O attentátu na prof. Deschanela, otce
předsedy francouzské sněmovny, oznamují se násle-
dující podrobnosti: Professor literatury na College
de France, pan Emil Deschanel, vypravuje o atten-
tátu následující: »Nebyl jsem si ani vědom, že spá-
chán na mne attentát, nýbrž, když průvodkyně stu-
dentky Věry Gelovy klesla krví zbrocena, domníval
jsem se, že tu jde o aféru mezi oběma dívkami. Po-
něvadž mne přednášky velice unavují, ubírám sez
ústavu přímo domů, abych se půl druhé neb dvě
hodiny náležitě prospal. Tak jsem učinil také tento-
krát. Avšak jaký byl můj úžas, když probudiv se.
spatřil jsem spoustu navštívenek, jež mi doručila
služka, oznamujíc mi, že zatím, co jsem spal, měla
plné ruce práce, aby zabraňovala přístup davům na-
vštěvovatelů. President republiky, všichni ministři a
vysocí státní hodnostové tázali se, kterak se mi vede.
Jsouc poslušna daného rozkazu, nedovolila služka
nikomu přístup, ani policejnímu prefektu a státnímu
zástupci. Copak se vlastně přihodilo? Poslal jsem
pro večerníky a teprve z novin jsem se dověděl, oč
vlastně šlo. Jedna věc mne rmoutí. Četl jsem totiž,
že slečna mě obviňuje, že jsem jí utrhal na cti.
profesor
Deschanel
Gelův
francouzský sněmovna
College jít Franca
4
article
Nuže, neznám ani tuto nešťastnici a nikdy jsem ni-
komu neutrhal na cti.« — Nebohá oběť útočnice, pa-
trně šílené, její přítelkyně a spolubydlitelka, slečna
Zeleninova, jež zasažena byla střelou, jež platila
prof. Deschanelovi, bezpochyby vyvázne s životem.
Lékaři nemohou sice dosud pronésti rozhodný výrok,
ale doufají, že střela nezasáhla plíce a že zůstala
vězet mezi žebry. Předseda sněmovny, pan Descha-
nel, syn professorův a professor sám několikráte se
ptali v nemocnici osobně, kterak se vede pacientce.
Předseda ministerstva Waldeck-Rousseau poslal slečně
Zeleninově zlatou medailli pro zachranitele.
= Dražba čínské válečné kořisti v Lon-
dýně. Těchto dnů prodávána v dražební síni Ste-
vensově v Londýně kořisť, již přivezl s sebou prostý
voják Tickner, jeden ze 75 pěšákůjkteří hájili angli-
cké vyslanectví v Pekině proti boxerům i pravidel-
nému vojsku čínskému. Všechny tyto údaje uveřej-
něny obšírně v dražebním katalogu. Ostatně, jak se
zdá, neměl Tickner špatný vkus. Přivezl s sebou
93 zlaté a stříbrné knofliky, dvě výšivky z perel,
smaragdový šperk, čínské hedvábné roucho s vyší-
váním, přesku z křišťálu, roucho mandarina z karma-
zínového hedvábí, podšité stříbrnou liškou, damskou
ozdobu do vlasů z nefritu, posázenou perlami a pe
řím lednáčka, tři stříbrné náramky emaillované a pár
pouzder na dlouhé nehty ze zlatého filigranua
emailu. Roucho mandarinovo prodáno za 9 lib. st.
pouzdro na nehty za 2 1. 12 sh. »Toto pouzdro ná-
leželo urozenému Mandžurci, jenž je nosil na neh-
tech, dlouhých 10 ctm., čímž naznačoval, že nikdy
nepracoval,« praví katalog. Celkem vynesla tato ko-
řisť vojáku Ticknerovi více než 90 1. st., nepočítaje
v to smaragdový šperk, jenž teprve má býti pro-
zkoumán znalci. — A to ještě prodáváno hodně pod
cenou
Zeleninův
Deschanel
Desch
Rousseau
Tickner
Lon
Londýn
ministerstvo Waldeck
Tickner
5
article
= Pomník opici. Časopis »Globe« oznamuje
Městská rada v Grenoblu ve Francii usnesla se, po-
staviti bronzový pomník nedávno zhynulému šim-
panzovi »Charlemagne« a značná suma k tomuto
účelu byla již upsána. Opičák, jenž před devíti léty
přivezen byl africkým cestovatelem do Grenoblu, tě-
šil se všeobecným sympatiím a bylo mu dovoleno,
vejíti do kteréhokoli domu. Mimo to byl stálým zá-
kazníkem krámů ovocnářských a zelinářských ve
městě. Před pěti lety zachránil Charlemagne dítě, jež
spadlo do studny; byl naprosto krotký a chodil
oblečen v šatech dělnických, ale nejraději ovšem
běhával po čtyřech. Obyčejně sedával vedle hráčův
karty v kavárnách anebo vedle rybářů na břehu řeky
a mohl tak vytrvati po celé dny, pozoruje nanejvýš
rozšafně a znalecky vše, co se děje. Charlemagne
byl také miláčkem dětí v nemocnici v Grenoblu.
Charlemagne
Grenobl
Francie
Glob
6
article
Pohřbu jeho účastnilo se množství osob. Vděční ob-
čané grenobleští patrně již nemají jediného slavného
rodáka, jenž by zasluhoval pomník, když se odho-
dlali zvěčnit v bronzu — opičáka.
= Vražda ve vlaku. Z Londýna se oznamuje
Onebdy v poledne, kdy southamptonský expresní
vlak vjížděl do stanice Vauxhall v Londýně, vyskočil
z jednoho kupé třetí třídy slušně oděný muž a hle-
děl se v největším spěchu dostati k východu. Zá-
roveň ozval se z kupé ženský hlas, volající o pomoc
a přikvapivší úřadníci nalezli poloomdlelou dámu
s tváří krví zbrocenou a mrtvolu staršího pána,
usmrceného výstřelem revolveru do hlavy. Vrah,
jenž několika nádražními zřízenci po krátké honbě
šťastně byl chycen, byl krátce před tím, než vlak
přijel do Londýna, chladně zastřelil pána, majitele
panství u Winchestru a nedávaje se vyrušovati
úzkostlivým křikem dámy vybrakoval kapsy mrtvoly.
Londýn
Vauxhall
Winchestr
7
article
Když pak přes jeho výhrůžky dáma nepřestala volati
o pomoc, vystřelil lupič z nejbližší blízkosti z re-
volveru do její tváře, aniž však ji smrtelně ranil.
Při výslechu, konaném na policejním komisařství,
vyšlo na jevo, že to desátník královského polního
dělostřelectva, jenž teprve před třemi nedělmi vrátil
se z bojiště v jižní Africe a byl propuštěn k záloze.
Dostal pak jakožto »chaki-gentleman« ihned místo
vrátného v divadle »Lyceum«, avšak zmizel odtud
již po někotika dnech, sebrav zlata, šperků atd.,
cokoli mu přišlo pod ruku. Loupeže a vraždy, jak se
zdá, staly se tomuto šlechetnému vojínu ve válce
tou měrou druhou přirozeností, že je provádí ve své
vlasti se stejnou drzostí a ukrutností jako v Africe.
Bude nyní za to ovšem oběšen. Byl by k tomu ke
všemu býval málem lynchován rozhorienými pasa-
žery expresního vlaku, kteří jej stloukli tou měrou,
že policie jedva mohla zabránit, aby nebyl ubit.
Angličané mají právo, mají-li strach před návratem
jistého druhu »vojínů«.
Angličan
jižní Afrika
Afrika
8
article
= Cikánská automobila. Král Leopold bel-
gický dal si u známé jedné firmy zhotovit automo-
bilu, jíž odborný list jeden přezděl »cikánská auto-
mobila«. Skládáť se z ložnice, šatny a pokoje pr
sluhu a jest zařízena s největším komfortem. Podivný
tento povoz bude státi přes 150.000 franků. Moťor.
30 koňských silách umožňuje rychlost 60 kilometrů
za hodinu. Spotřeba gazolinu za hodinu bude se
páčit na 10 franků. Reservoir bude obsahovati 80l.
gazolínu. Od té doby, co král Leopold se stal řídi-
čem automobily, shledal, že belgické silnice nalezají
se v bídném stavu a zamýšlí postarati se o nápravu.
Těchto dnů vyjel si král na automobile až k Flan-
derské branici a den potom podnikl tutéž cestu na
novo se znalcem, aby se přesvědčil, jaké opravy lze
tu provésti. Tyto opravy provedeny budou nákladem
anot
královým.
culore
Leopold
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 16. ledna 1901: Grili Josef, soukrom-
ník, 61 rok, 667—VII. Kobliha Jan, kovář, 54 roky,
383—VII. Brabec Alois, syn pekařského pomocníka,
11/2 roku, 35—VI. Kahoun Jaroslav, syn hokynáře,
15 dní 1858—II. Hordina Václav, zámečník. 67 dní,
572—VII. Vomáčka Josef, obuvník, 20 roků, 595—VII.
Koderle Karel, učitel, 64 roky. 522—II. — Ve v še-
obecné nemocnici: Pauscherová Rosalie, do-
movnice, 67 roků. — U milosrdných sester
Jakoubková Anna, posluhovačka, 56 roků. Jelínková
Keteřina, posluhovačka, 50 roků. Kalašová Františka,
manželka truhláře, 82 roky.
Dne 17. ledna 1901. Huňáčková Marie, manž.
mlynářského, 63 roky, 208-III. Freundová Karolina,
manželka soustružníka, 55 roků, 696-I. Moravcova
Marie, dcera obuvníka, 2 roky, 13.VI. Schreger Josef,
litograf, 22 roky, 403-III. — V chorobinci:
Kalivodová Josefa, vdova po c. k. strážmistru, 68r.
— V josefovské nemocn ici: Kerbl Karel,
nádenník, 20 roků. — Ve všeobecné nemo-
nici: Mynařík Josef, čalounický, 37 roků. Böhmová
Marie, vdova po rolníku, 64 roky. Kuchta Václav,
právník, 23 roky. Jiroušek Josef, obchodní příručí,
28 roků. Vaňhová Marie, manželka dělníka, 52 roky.
Urban Alois, krejčovský učeň, 15 roků. — U milo-
srdných sester: Červenková Magdalena náden-
nice, 73 roky. Prokopova Marie, dcera nádennice,
17 roků. Obermayer Václav, bývalý sluha, 65 roků.
Schmiedlova Františka, dcera poddůstojníka, 13 roků.
Král. české zem. divadle v Praze.
Národní divadlo.
115. hra v předpl.
Ve čtvrtek dne 24. ledna.
3. čtvrtka.
Josef
Kobliha
Jan
Brabec
Alois
Kahoun
Jaroslav
Václav
Vomáčka
Karel
Jakoubková
Jelínková Keteřin
Kalašová
Huňáčková
Marie
Freundová
Kerbl
Böhmová
Kuchta
Jiroušek
Vaňhová
Urban
Obermayer
Schmiedlův
František
Král
Praha
národní divadlo . 115
Pauscherová Rosalia
Kalivodová Josef
Červenková Magdaléna
Prokopův Marie
10
article
HER.
HER.
Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet.
Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Milliet
a Georg Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Režisér
Josef Šmaha. Dirigent Karé! Kovařovic.
Konec o 1/210. hod.
Začátek o Z. hod.
Jules Massenet
Goethův
Ed
P Milliet
Hartmann
V J Novotná
Šmaha
Kovařovic
11
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek dne 24. Jedna.
Začátek o 7. hod
Ve prospěch pana Al. Ludvíka.
Páně Krocánkovy otcovské radosti.
Al
Ludvík
Krocánkův
Smíchov
Svandovo divadlo
12
article
Pištekovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištekovo divadlo na Král. Vinohradech.
Vo čtvrtek 24. ledna.
Začátek o 1/27. hod.
Poprvé na českém repertoiru;
Staří jako mladí.
Král
Pištekovo divadlo
14
article
J. Novák
J. Novák
Praze, ve Vodičkově ulici, „u
Štajgrů“.
PAŘÍž 1900: Grand Prix.
san
J Novák
Praha
Vodičkův ulice
Paříž
Grand Prix
15
article
— Papa vám přivezl kytici, odpověděl Vasa, nedívaje
se na matku.
Proč? Ona tu ubohou kytici zahodí do křoví!
sr
pomyslíl jsem zarmouceně.
— Mně? Proč právě mně? řekla Ljubov Petrovna-
se slabým úsměvem.
1b — Řekl vám to váš otec? pravila jako žertem.
— Vy víte, že papa nemůže mluviti! odpověděl
Vasa a pozvednuv hlavu, podíval se jí přímo do obličeje.
Bledá její tvář se pokryla slabýmo ruměncem. Shrnu-
la vlasy s obličeje a její sklopený zrak utkvěl na muži.
Pohlížel na ni upřeně — a jak pohlížel! Žíznivě,
vášnivě a beznadějně.
Jeho prsty se chvěly, neboť se namáhal úsilovně,
aby zvedl kytici s kolen.
— Přijmi ji, přijmi můj ubohý dar! zdály se ho-
vořiti jeho vlhké oči. — Nemohu pro tebe nic více! . ..
Tvář Ljubje Petrovny se změnila. Její sklopené oči
zasvítily, bezbarvé rty růžověly. Vstala a sklonila se
k muži.
— Děkuji ti, můj příteli, zašeptala. Vasa k ní rychle
přiskočil a obejmul ji.
— Saveli, pravila starostlivě, mně se zdá, že ty
svého pána vydáváš v nebezpečí; v zahradě jest vlhko,
obávám se.
— Nestane se nic, dnes už nebude hůře, odpo-
vídal stařec, dívaje se na ni polo mrzutým, polo vděč-
ným pohledem.
— Bude přece lépe, vrátíte-li se domů, budu klid-
nější. Pojď, pomohu ti vězti, pravila Ljubov Petrovna
s úsměvem natahujíc ruku ke křeslu.
en
Papa ty
Vasa
Ljubov
Petrovna
Ljubj Petrovna
16
article
— Nesmíš se rmoutit, papa, ty se zajisté uzdravíš,
pravím ti to . . . Co pak to děláš, Saveli? ptal se Vasa,
ie
sla
obraceje se na starého sluhu.
s— Vyplňuji přání vašeho otce, Vasile Erazimoviči,
odpověděl vesele, prohýbaje záda a klátě na všechny
strany kyticí, která byla ohromná. — Škoda, pravil, ne-
mohu najíti trávu, která by se hodila kolem, zůstane
tedy bez okraje. Konečně, na tom ale nesejde. jest
i tak pěkná.
A usmívaje se samolibě své práci položil stařec
kytici pozorně na kolena svého pána, mezi nehybné
v (so Seliq vlěbeli
jeho ruce.
— Ty's chtěl květiny, papa? ptal se Vasa.
Ústa nemocného sebou Bezzvůčně pohnula. Podíval
se na syna svým výmluvným pohledem. o leo sr
daldea mořn ts vodyáo
Syn porozuměl.
eolo Pro matinku 9 zaptajese, ilevaa ab gjeo
150 dovv
— Ano, odpověděly oči.
sa . Chcesoja ji ji donešu, oždob mnšv nav
sle Nemocný zakroutil nevrle hlavou. Jeho prsty se
stiskly slabě kolem stébel kytice, jakoby ji chtěly chrániti.
— Ty ji chceš odevzdati sám? ptal se Vasa jaksi
stísněným hlasem.
— Chci sám! hovořily oči obracejíce se na Savela.
Stařec se postavil za lenošku, uchopil držadlo.
i— Matinka jest na tarasu a jest tam nyní mnoho
lidí, podotkl Vasa tiše.
— Vezte mne! odpovídal tvrdošijný pohled otcův.
Saveli se podíval rychle na Vasu, vzdychl, naplval
na ruce a vezl tiše nemocného směrem k domu.
Kráčeli jsme mičky za tímto kočárkem; skřípajícím
těžce po hrubém písku. Z dálky k nám zavzníval hluk
Zapomenutá otázka.
Vasa
Erazimovič
Vasa