1
masthead
V Praze, v sobotu dne 23. ledna.
Praha
2
masthead
K číslu 23.
číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
LSTT.
LSTT.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
President pražského zemského sondu vyvrací
Z Vídně, 23. ledna. »Neue Fr. Presses
uveřejňuje přípis: »Ve smyslu § 19. tisk. zák.
žádám za přijetí této opravy telegramu v »Neue
Freie Presse« dne 19. ledna 1904 s titulem
»Německá jména ulic pražský ch«.
Není pravda, že já nebo zemský soud pražský
na základě výnosu, zaslaného ministerským před-
sedou drem. Körbrem jako správcem minister-
stva spravedlnosti mně jako presidentu praž-
ského soudu zemského, vydal výnos podřízeným
úřadům v ten rozum, že při vyřizování něme-
ckých podání, ve kterých vyskytují se německá
jména ulic, užívati se musí tolikéž něme-
ckých jmen. Mne takový výnos J. E. pana
ministerského předsedy jako správce justice
nedošel a ani já ani pražský zem-
ský soud jsme podobného výnosu
nevydali. Ve vší úctě oddaný dr. Pally,
c. k. president zemského soudu pražského. Dne
21. ledna 1904.«
Neue
doktor
Palla
Vídeň
Neue Frei Presse
7
article
Z Vídně, 23. ledna. Universitní professor
dr.Albin Bráf uveřejnil včera ve zdejší
»Conservative Correspondenz« přípis, ve kterém
navrhuje, aby se zřídily na české
universitě druhé stolice, které
byly by jakousi průpravou pro
druhou českou univers'itu (morav-
skou). Noví professoři dekretem by se zavázali,
že přestoupí na universitu, která se zřídí na
jiném místě (Moravě). Prof. dr. Bráť zastává
stanovisko, na kterém trvají také poslanci čeští.
že druhá česká universita sloužiti má vý
hradně vědě.
»Neue Freie Presse« na čelném mi-
stě zabývá se tímto návrhem. Při veškeré úctě
ke vědecké zdatnosti prof, dra. Albina Bráfa
musíme říci, že návrh jeho novým není
Projektem, zříditi druhé stolice na české univer-
sitě, jejichž držitelé potom by přestoupli na dru-
hou českou universitu, zabýval se klub poslanců
českých dávno již. Způsobem konkrétním loni
před Velikonocemi. Myslíme, že hlavním zastan
cem tohoto projektu byl a jest professor dr
Fiedler.
»Neue Freie Presse«, píšíc o návrhu tom
praví, že jak jest podán není, přijatelný, poně
vadž činí se v něm podmínka, že držitelé no
vých stolic by musili jíti na druhou universitn
českou. Tuto podmínku musí prý Nemci odmi
nouti rozhodně. Ale návrh je prý hoden předce
diskusse.
Aby pak vidno bylo, do jaké troufalé míry
stoupla drzost německých liberálů za vlády dra.
Körbra, jaké vyzývavosti schopni jsou Něme
Bráf
profesor
doktor
Bráť
Albin Bráf
Fiedler
Vídeň
Morava
Conservative Correspondenz
Neue Frei Presse
8
article
O druhé české universitě.
9
article
za této vlády, ukážeme, co »N. Fr. Presse«
dodává:
»Že pražská česká universita stejně potře-
buje vybudování jako obě německé vysoké
školy v Praze, že potřebuje lepší dotace a míst-
ností, je nesporno. Ale ke zřízení paralellních
stolic vedle těch, jež existují, není daleko. Je-li
skutečně nával české mládeže tak veliký, že ny-
nější universita nestačí a možno-li tím zahájiti
pokusy o národní mír, je možno o tom při
dobré vůli obou stran dosíci dohody, zvláště
kdyby také poskytlo se německým ústavůmv
Praze vybudování, kterého nezbytně potřebují.
Snad by se tím razila cesta k dalšímu doro-
zumění, kdyby se splniti mohly dávné a dů-
vodné požadavky Němců o zajištěném zastou-
pení v zemské správě a po německých úřad-
nících v německém území. Podkladem k tako-
výmto rozhovorům návrh Bráfův jest a je jistě
záslužnějším než řeč dra. Kramáře, která není
než opakováním bezpočtukráte marného tahu
německo-české partie remisní.«
Rozumějme tedy: Za několik stolic, které
jsou nezbytností také kdyby se druhá univer-
sita zřídila, německá skromnost žádá nejen
peněz pro německou universitu a techniku
Praze, nýbrž několik mandátů v zemských
ústavech a přiznání německého uzavřeného
území se strany české Nevíme, jsou-li si pá-
nové z německého tábora vědomi své troufa-
losti a drzosti, ale tolik by měli již vědět, že
naše odpověď může býti jen jedna: quod non.
Němec
Bráfův
Praha
10
article
Blamáž dra. Derschatiy.
Z Vídně, 23. ledna. Dra. Derschattua
panstvo, které pro jeho zrovna skandalosní ab-
solutistickou resoluci hlasovalo, stihla zaslou-
žená blamáž. Jak známo, stalo se rozhodnutou
věcí, že ona resoluce bude musit býti radikálně,
to jest zásadnlě změněna, aby v plné schůzi
rakouské delegace přijata býti mohla. Aby té to
blamáži vyvarováno bylo, zvolena méně hlučná,
ale proto nikolli menší blamáž. Orgány
sdružených německých stran oznamují právě:
»Resoluce dra. Derschatty ohledně výsostních
práv panovníkových nebude vůbec dele-
gaci ku přijetí předložena. On
bude pojata jenom do výborové zprávy a tím
vyhne se celá věc zřejmému hlasování.
Různosti mínění, jež ve příčině této reso-
luce v kruzích německé lidové strany vznikly,
budou asi utlumeny, ježto si všichni členové
strany přejou, aby autorita dra. Derschatty ve
straně nedotčena zůstala.« — Autoritu, která si
tak kolossální blamáž utržila, jako právě dr.
Derschatta svou »nešťastnou« resolucí, je těžko
zachovati nedotčenou, neboť ta zasadila si sama
do hlavy ránu palicí!
Z Vídně, 23. ledna. Včera konal všeně-
mecký spolek, mající jméno »Německo-nacionální
spolek pro Rakousko« schůzi, ve které mluvi
posl. Wolf proti známé resoluc
Derschattově: Že není tak ukvapeným
aby brojil proti resoluci té se stanoviska práv
lidových (!), přece však odsuzuje ji se stano-
viska německo-nacionálního (?). Schůze přijala
tento projev: »Spolek neschvaluje reso
luci posl. Derschatity, podanou v roz
počtovém výboru cislajtánské delegace v příčině
vykonávání panovnických práv ve věcech vojen-
ských a prohlašuje, že s ní nemůže býti nikte-
rak srozuměn.«
Derschatt
Wolf
Vídeň
Německo
Rakousko
německý lidový strana
11
article
Posl. Dobernig vzdá prý se mandátu.
Z Vídně, 23. ledna. Ze Štyrského Hradce
oznamují, že posl. Dobernig hned po skon-
čení delegací vzdá se říšského mandátu. Resig-
nace neděje se z politických důvodů, nýbrž pro
chování se obecní rady celovecké v záležitosti
tamějšího nádraží.
Proti reservátnímu rozkazu ministra války.
Z Vídně, 23. ledna. Včerejší »Deut sc he
Zeitung«, officiální orgán videňských anti-
semitů, vybízela Němce k odporu
proti reservátnímu rozka z u Pit-
reichovu. Dnes tak činí druhý orgán kře-
sťanských socialistů »Reichsposte vydá-
vaná drem. Gessmannem. Praví, že je nesporno,
že má vojenská správa právo nalehati na výdat-
nější znalost jazykovou. Nevymahá-li se ale pro
hodnost poddůstojníka znalost němčiny, dlužno
v tom spatřovati rozpor se zásadou nejmožněj-
šího rozšíření jazykových znalosti v neprospěch
organisátorsky nejdůležitějšího německého ele-
mentu jazykového. Takovými opatřeními drobí
se jednotná stavba armády. To je zjevná fede-
ralisacevojenská. Proto křesťansko-sociální ži-
vel připojí se ke každé, která je namířena proti
vykonávání reservátního rozkazu.
Posl
Němec
Vídeň
Štyrský Hradec
Resig
12
article
Z uherského parlamentu.
13
article
Z Pešti, 23. ledna. Faktum, že včera po-
slanecká sněmovna nemohla se dostat
k jednacímu pořadlu, na vládu učinilo
hluboký dojem. Tato jest prý odhodlána
přikročiti nyní k ráznému skutku. Vyčká polo-
viny příštího týdne. Nebudelli do té doby
dána možnost, skoncovat povše-
chnou rozpravu o druhé předloze
kontingentní, bude říšský sněm uherský
na nějakou dobu odročen a odeberou se čle-
nové maďarské delegace do Vídně, aby tam skon-
čili společný rozpočet. Kdyby také po-
tom — po delegacích — obstrukční strany ne-
změnily taktiku, je odhodlána vláda sáhnouti
k radikálnímu prostředku, ke kterému byla odho-
dlána již při nastoupení úřadu: říšský sněm
rozpustit.
Pešť
Vídeň
14
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Na lučině.
15
article
Sotva že pohnuly se klasy trav, živými bar-
vami květů promísené. A přece tichá píseň nesla
se šťavnatou loukou; mísila se ve vystupující
páry nad lesy, ve zpěv ptactva, a v lehounký
šepot vrb u potoka. Voda v potoce hučela tou
písní též. Vše bylo šťastno v prvním květu svém
v prvních dnech svého života, vše jásalo, volalo.
milovalo. A nad lučinou bylo nebe modré, pod
ním třepetal se skřivan, ale nebylo tolik zbož-
nosti a něhy v jeho trilku, co ve šplouchání vln.
Ty plynuly tiše, z daleka a do daleka, a snadže
cestou mnoho viděly bolu a bezpráví, proto
soucitně omývaly dlouhé klasy trav, do vody na-
kloněné.
Doznívala píseň. Zapadlo slunce, květy hlavy
sklonily, zavřely lístky, i ptáci umlkli a skřivan
zapadl do mladé pšenice. Nad lesy vystupovaly
mlhy, v trávu padala rosa. Jen voda hučela dál
táhle a smutně.
16
article
A přišla noc. Klid ležel na všem, bez bázně
spaly traviny — před čím by se bály? Měsíc po-
hazel je stříbrem svým, větřík ukolébal, slavíe
uspali. A když snily hluboce a nerušeně, po-
vzdechla voda v potoku, staré vrby zasvištěly
větvemi, jen listí jejich divilo se v mladistvém
nerozumu.
To byla poslední noc květů a trav. ŘRekla
jim voda, že tu dlouho nebudou, že přijde sedlák
s kosou a že je pokosí. Nebyla by to řekla, ale
vzdechla si a požalovala vrbám a listí vrb je
lle oolv l e
Tak přišlo ráno a květy ustrašeně zvedaly
hlavy, tulily se více ke travám a čekaly na vý-
ehod slunce, neboť se jim zdálo, že se světlen
vrátí se ten starý život radosti a plesu a tatc
úzkost že prchne jako hrozný sen,
Již hlaholí to kolem ptačími písněmi, skři-
van dávno bezstarostně jášá, snad první pro-
buzen a zdá se lhostejným ke všemu, jen volný
prostor vábí ho k letu a písni. Na východě barv
se nebe do růžova, místy, jako byl by v purpur
tyrkys zasazen, fialový lem vlní se nad vrchy.
kolem něho úzký pruh jako z ryzího zlata šíří
17
article
švitořivé.
se víc a více — a náhle ozval se na louce
úzkostlivý výkřik.
Tam na vrchu, v tom pruhu zlata stála
smrt. Vysokým nad míru zdál se býti muž
s kosou na rameni. Květy začaly se objímat,
k sobě se tulíly, potok slzami je kropil a vrby
tichým ševelem nabádaly k zmužilosti. A sedlák
se blížil.
Došel. Podivný zvuk zazněl lučinou, to brou-
sil kosu. Pak naposledy zachvěly se trávy na
pokraji, kosa zasvištěla e první oběti padly.
Voda v potoce pospíchala dále.
Marný byl pláč květů a trav. Některé na-
posled hrdě týčily hlavičky, jakoby slunce ještě
užit chtěly, některé s bolestí hleděly za letícími
ptáky a žalovaly, že ony z místa nemohou a tak
přikovány musí očekávati smrt, jiné vinuly se
k sobě v posledním políbení a opět jiné soucitně
hleděly na družky a s resignací čekaly konce
svého.
Než minul den, byla louka pokosena. Sedlák
ji přehledl a zdál se být spokojen.
Povzdechla si voda v potoce a zase šuměla
svou odvěkou písen.
Květa
Došela