ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d08a9b50-78e9-11dc-ab84-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 45, person 82, work 3, org 9
1 masthead
Ročník XXXXV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 13. června 1905.
Praha
3 masthead
Číslo 160.
4 article
Na ranní a odpol. listy předp lácí sei v Praze v záministraci sa veřale . . . . na čtvst leta . . . . 6 K —h s dvají čonšškon n nis 7k ns 6nit let ve sllalkáchn m něsie . . . . . . 2 K 80h Toštou: ma ridsit . . . . . . na čtrrt leta . . . . 9 K 60h s dvojí zánilkou- r . . . . K o na čtvrt lsla
Praha
5 title
Vácslav
6 title
Vladiv
8 article
Zhasl život velikého kmeta — z družiny českých historiků odešel Nestor! Schudli jsme takřka přes noc o nejbohatší pramen, jenž na- pájel hlubokou studnici slavné naší historie p více než půl věku, ztratili jsme muže, jehož vědecké jméno mělo evropský zvuk. Václav Vladivoj Tomek, po Františku Palackém dějepisec nejslovutnější, skonal včera po 2. hod. odpolední tiše, tak jako žil celý, v pravdě po- žehnaný, vzáený věk, dovršiv před několika dny osmdesátesedm let! Postaviv se v létech čtyřicátých po bok Palackému, záhy stal se z českých dějepiseů jedním z nejprvnějších, stal se dějepisu našemu přítelem i etitelem vroucím, vznešeným a vzácným, takže věru trefným výrok, jenž zove Tomka starostou našeho dějepisectví. Jeho vědecká díla jsou vesměs práce nesmírné píle a pragmatičnosti, jakou Tomek mezi historiky se vyznamenává ; monumentálním pak zůstává jeho areidilo »Dč- jepis města Prahy« s přináležejícími »Základy starého místopisu pražského«. Královská Praha tímto dílem mezi městy evropskými získala nejlepší dějepis, v němž zreadlí se stará pravda, že město Libušino bylo od založení svého stře- diskem všeho veřejného i kulturního života ná- roda českého. V něm každý kámen vypravuje své dějiny, každá budova hlásá kus naší minu- losti, našeho národního a kulturního snažení. Onino duchové, kteří druhdy hýbali Prahoua celými Čechami, vstávají z hrobů a prožívají v díle Tomkově poznovu život svůj před našima zrakoma. Jestliže Tomkovi bylo, »jakoby starou Prahu vykopával jako nějaké Pompeji nebo Herkulanum čásť po části z rumiště, kterým j pokryla pozdější století«, nám tato Praha před- stavuje se již vykopána a živoucí. My známe tivot její až do doby husitské a toužíme po joznání století blížících se k starověku . ..
Václav Vladivoj Palacký Tomek Libušin Tomkův Praha Čechy
9 article
Václav Vladivoj Tomek narodil se 31. května r. 1818 v Hradci Králové, kdež byl ote jeho usedlým měšťanem. Zde také navštěvoval jak hlavní tak i gymnasialní školy, načež po 15 letech takto v rodišti zirávených oddal se v Praze dalšímu studiu filosofie. Ukončiv je. věnoval se dráze právnické, na níž setrval až do r. 1839. Na to nastoupil právnickou praxi při trestním soudu v Praze a nejbližší pak rok 1841 přivedl jej již na dráhu, na kteréž od té doby počinaje rok co rok, den co den s tak zdatnými a velikými pracoval výsledky. na dráhu totiž dějepiseckou. Tomek už za dob svých studií všímal si bedlivě všeho toho, co tzce souviselo s národem, k němuž přilnul láskou mu vrozenou, a tu již za dob oněch zvláště dějiny národa našeho jej zajímaly, takže je také s nevšení zálibou pilně pěstoval, až po- sléze sám pokusil se na oblíbené mu pole vy- stoupiti. Stalo se to v letech 1837 a 1838. kdy uveřejnil první své práce toho druhu v ča- sopise »Květy«. Nad to pak byl ve své této lásce ku dějepisu českému stále utvrzována vždy rozněcován Palackým, jakož i Šafaříkem, v jichž rodinách vyučoval. Oba záhy si v něm zalibili, že zvali jej spíše přítelem, než domácím učitelem. Tomu styku Tomkovu se slovutnýmí muži jest co děkovati za všechno to duchovní bohatství, jímž Tomek literatutu i národ nášv míře tak hojné obdařil.
Tomek Palacká Šafařík Tomkův Hradec Králové Praha polo ty
10 article
Roku 1841 stal se Tomek akcesistou při pražském magistrátu, vzat byv k úřadu tomu již se zřetelem na to, že zamýšli pracovati dějepisu král. hlav. města Prahy. Zatím vystou- pil již také s prvým svým samostatným spisen »Krátký všeobecný dějepis«. Tou dobou bra se již Tomek směrem určitým. Olevřeloť se mu tu ono široké pole, k němuž vůdčí takřka stez- kou byly veškery ty předeházející už jeho práce oboru dějepisectví, zejmena pak články ve » Kvě tech« a v »Časopise Českého Musea« uveřejněné V Eneyklopedii, vydávané museem, uveřejněny byly roku následujícího Tomkovy »Děje země české. Oba tyto spisy splnily naděje, v mladého historika kladené v míře největší, takže jestě téhož roku dostalo se mu od »Komitétu pro 500letou slavnost založení university pražské« vyzvání, aby uvázal se v sepsáni dějin české university. Tomak vyzvání to při- jal a rozhodl se v tu dobu již určitě,že věnuje se výhradně českému dějezpytu; i zane- chal také skutečně dosavadní svou dráhu práv- nicko-úřadnickou. Roku 1843 zvolen byl za mi- mořádného člena král. české společnosti nauk roku 1845 dostalo se mu již opět nového úřadu neméně pro literaturu českou důležitého — by totiž jmenován sekretářem sboru Matice České
Tomek Tomkův Praha Český muzeum
11 article
Pracuje v té době společně s Erbenem na di- plomatáři Českého musea, proukázal tu mno hých platných služeb svých i v úřadě korrek torském, jenž byl tehdy velice důležilým a ne- méně obtížným. Nebylyť rukupisy tenkráte Ma- tici České podávané té dokonalosti, aby tak, jal podány byly, dostati se mohly do tisku, takže. když i obsah zcela správným byl, sloh a pra- vopis často a velmi opravovati se musil. Tomek opravoval pak zejmena Klácelovu »Dobrovédu« Smelanův »Všeobecný dějepis«, Pixův »Klic štěpařský« a j. v. Zatím pracoval však na no- vém spise, k němuž vybídl jej prof. Wiesenfeld a kterýž také r. 1844 v jazyku německém se psaný vydal. Byl to Přehled dějepisu pražského Spis sám napsán byl u příležitostia na památku třetího shromáždění něm. architektův a inžený rův v Praze a byl také později nákladem Po- spíšilovým vydán i v jazyku českém.
Erben Tomek Klácelův Dobrovéd Pixův Klic Wiesenfeld Ma Praha Český muzeum
12 article
Roku, kdy jmenován byl mimořádným čle nem král. společnosti nank, zahájil Tomek také činnost svou i v zasodáních této a vydal dále v pátém díle Malé Encyklopedie Děje mocnář- ství rakouského, kterýmž dostalo se po pěti sedmi letech několikerého vydání, a když by Tomek zatím Dějiny tyto též pro školy upravil. i německého překladu roku 1853. Mimo to vy- šly také u Pospišila již zmíněné Děje pražské v krátkém nástinu. Roku 1846 usneseno na sněmu zemském aby byl dán historiografu Palackému pomocník jemuž určen zároveň plat 600 zl. Palacký zvoli si k tomu cíli Tomka, jenž tou dobou pojal z choť sl. Lidmilu Dáňovu, dceru ředitele pan- ství polického. V práci vědecké pokračoval velm pilně a svědomitě. Vyšelť již roku 1847 jeho péčí upravený Břežanův »Život Viléma z Ro- žemberka« a roku 1848 nový spisek »Krátká mluvnice česká«,jež dočkala se osmého vydání Zároveň pak dokončil »Dějiny university praž ské«, jež v spracování českém vyšly r. 1849 Ale rok 1848 vyrušil jej dočasně z vědecke práce. Po krátkém řízení »Pokroku«, jenž změ něn později v »Pražské noviny« rázu vládního zvolen byl Tomek v okresu opočenském za po- slance do sněmu říšského, v jehož jednáníeh setrval až do 6. října — dne to, kdy iv Vídni zavlála revoluční peruť tou měrou jak před tím v Praze. Po tři měsíce sněmován vídeňského byl Tomek vždycky horlivým příte lem »Slovanské pravice«, které přidržel se později na sněnů kroměřížském.
Tomek Palacký Palacká Dáňův Vilém ro Vídeň Praha
13 article
Zatím stal se hr. Lev Thun v srpnu 1849 ministrem vyučování, a jsa již dávno Tomkovi nakloněn, pečoval o to, aby dostalo se mu uči- telského místa na universitě pražské, aby takto odbornou historickou vědu svou pěstovati moh z povolání a zároveň aby stal se jejím šířitelem I vybídl jej také skutečně již v říjnu r. 1849 aby se o professuru na universitě pražské hlásil Tomek, uposlechnuv této rady, vydal se brzo n to r. 1850 na cestu do Paříže, kdež zejména opatřil pro Palackého mnoho spisů neb výtahů z jednotlivých důležitých tam se nalezajících ru- kopisů. Z Paříže odebral se dále pak i do Ne mec, aby se tam seznámil s vědeckými ústavy
Thun Tomek Palacký Paříž
14 article
za kteroužto příčinou meškal zejmena ve Vrati- slavi, Berlíně, Götlinkách a jinde. K cestám témto dostalo se mu od ministerstva zvláštní podpory. R. 1850 vrátil se z téchto vědeckých cest opět do Prahy a byl již také brzo na to dne 17. listopadu jmenován mimořádným pro fessorem rakouského dějepisu na universitě praž ské, po kterémžto jmenování vzdal se zároven úřadu sekretáře »Matice české«. Nové toto povolání přišlo literatuře naší historické právě v čas, neboť historikové ně mečtí pozorujíce patrný vzrůst dějepisectví r kouského, brojili proti němu tvrdice, že nen v oněm náležité jednoly. Jako odpověď vypracoval Tomek nové vy dání Dějů mocnářství rakouského jehož publikace vzbudila v centru nepřátelském značný rozruch. V r. 1855 vyšel první díl Dějepi s města Prahy a tím zahájil Tomek novou epochu prací svých vědeck ých. Takto započatému dílu, jež stalo se život ním úkolem Tomkovým, dostalo se pokračován dalšího ještě mnoha díly ceny veliké a vzácné Byv zvolen v r. 1861 za poslance do sněmu českého a rady říšské, pobyl tu až do r. 1866 hláse se k zaslancům státního práva českého Z jeho péra vyšel první návrh o rovnoprávnost na universitě pražské, s nepatrnými jen změ nami přijatý sněmem a později senátem univer sitním.
Tomek Tomkův Vrat Berlín Götlinky Praha Dějepi
15 article
Od r. 1866, kdy vydán byl první oddí Základů pražského místopisu, pracoval Tom k stále ještě na nových a nových spisech věde- ckých; vyšlyť roku 1868 Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II., roku 1773 Registra decimarum papalium čili Registra desátků papežských z dioecesí pražské a roku 1879 v literatuře naší dnes nejlepší a nejzna- menitější spis o Žižkovi, nadepsaný Jan Žižka Roku 1881 vydány byly kromě toho i Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, jakož i V. díl Dějepisu města Prahy; r. 1882 přeloži Kosmův Letopis český s pokračováním kanov- níka vyšehradského a mnicha sázavského do »Sbírky konik a letopisů českých v pře- kladech«. Při titanské této své práci na poli historicko- vědeckém účastnil se Tomek trvale a živě i dále života veřejného. Povolán v roku 1873 znova na sněm zemský za města Králové Hradec, Jaroměř Josefov setrval zde pak na dlouhá léta, hláse se k straně konservativní. Jako representant historické vědy české i jakožto učitel na kathedře universitní zjednal si Tomek úcty vše- obecné a uznání, jež zračilo se v čelných vyznamenáních. Již v roce 1871 jmenován byl vládním radou, v roce 1878 královskou Prahou čestným měšťanem, klub historický jmenoval jej r. 1875 svým čestným členem, polský kon- gres historický na počest Dlugoše v r. 1880 v Krakově čestným předsedou a archneologická »Včela Čáslavská« zvolila jej roku 1881 svým čestným členem. Po vydání 3. dílu »Děje- pisu města Prahy« jmenovala (r. 1876) Tomk čestným členem akademie věd ve Vídni, roku 1879 jmenován byl pak čestným členem akademie petrohradské a akademie vědv Krakově oznámila mu v listopadu roku 1881 rovněž své jmenování jej za člena řádného.
Tom Ferdinand II Žižek Kosmův Tomek Čáslavská Praha město Králové Hradec Krakov Vídeň Jaroměř Josefov akademie věda
16 article
Vědecká činnost Václava Vladivoje Tom- ka byla nad pomyšlení ohromnou i co do kva- lity i co do kvantity. Tomek napsal a vydal plných 64 spisů samostatných, k čemuž ovšem i dalši a opravená neb rozmnožená vydání jed- notlivých knih počíláme, pak napsal 65 pojed- nání, kteráž publikoval ve zprávách zasedání král. české společnosti nauk, dále uveřejnil 44 vědeckých prací v »Časopise Českého Musea«, 15 takových v »Památkách Archaeologiekých« a 5 ve »Květech«, tu počet tento přesahujíeí číslo 190 — tedy bezmála plné dvě stě — jest nad sílu lidskou skutečně úžasným. Ještě nedávno odhodlal se ve věku 83 let psáti a v časopise »Musea českého« uveřejňo- vati svoje »Paměti«, jež vzbudily značný inte- res a obdiv, jaké úžasné paměti a svěžestise ctihodný kmet ještě těšl. Václav Vladivoj Tomek žil celkem živo tichý, jasný a uspořádaný. Klid duše, železný pořádek v zaměstnáních a rozumné zotavování v přirodě uchovaly mu veliký, řídký věk a mysl neporušenou až do chvíle poslední. Kmetství nebylo mu břemenem! Pamatujeme, s jakou svěžestí obdivuhodnou ještě nedávno ubíralse po schodišti musea, aby přijal pocty, prokázané mu u příležitosti 85. narozenin. Nikoliv nemoc, nýbrž stáří samo jej udo- lalo. Tomek odešel, postaviv si věkotrvalý mo- nument svou historiografickou činností, zvěčniv se v srdcích celého svého národa památkou ne- smazatelnou. Vděčná a čestná paměť provázeti bude povždy jeho jméno, které sama Nesmrtel- nost obepíná dnes smutečním laurem. Smrt V. V. Tomka nastala skoro neoče- kávaně. Po těžké chorobě loňské okřál stařičký
Václav Vladivoj Tom Tomek V V Tomek Český muzeum
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Slovo ke slovanské opere. Ku pohostinskému výstupu pí. Korole wiczové Host Národního divadla paní Korolewiczová je z nejlepších mladých polských zpěvaček. Po evropských a amerických scénách známa jsou jiná polská jména: Mieržwiňski, Bandrowski, Kochaňská, Pinkiertówna, Kruszelnická a zvláště jméno geniálního basisty Didura. Dobré pěvce polské potkáváme i na scénách petrohradské, oděsské, kyjevské i na jevištích německých. Ve Faršavě k nejvíce oblíbeným patří mladistvá dramatická Zboinňská, lyričti tenoři Seliva a Drzewiecki, baryton Grabezewski a j. Skoro všichni odbyli si křesť na scéně Ivovské nebo varšavské, odjeli pak na čas konati studia do lalie. Všichni však souhlasí, že ve Vlaších dnes neni už dobrých učitelů zpěvu. Pouze častým posloucháním dobrých pěveů vlašských učili s sami svůj hlas zdokonalovati. Vlašský zpěv! Po úspěších Wagnerových, jenž tak houževnatě bojoval za uvolnění zpíva- ného slova z nadvlády tónu — mnozi nechápa- jiee jasně zásady reformátorovy — začali zuřivě napadati všecku vlašskou školu. Vzbuzen od- por zase nedobře informovaných zpěváků učitelů zpěvu vlašského. „Slovo je podstata opery!“ volali jedni. „Zpěv je podstata opery!“ naproti druzí. Ustálilo se volání po t. zv. zpěvu dramatickém, a jako houby po dešti rostly řady škol pěveckých, hlavně v Německu. Nastáva- jicímu zpěváku namlouváno, že zpěvu drama- tickému možno se naučiti pouze na ariích oper. Sctva žák poznal noty, přikročeno hned ke stu- diu operních rolí. Honění pěvecké utrpělo na své technice. Hlasům, tak vedeným, chyběla technika úplně. Ale jako v žádném odboru umění bez techniky se neobejde, také v umění zpěvním technika hlasová je požadavkem nepo- strádatelným. Konečně spory se trochu usadily.
Korol Korolewiczová Bandrowski Kochaňská Pinkiertówn Kruszelnická Didur Seliva Drzewiecki Grabezewski Vlach Wagnerův Německo národní divadlo
18 article
Rozhlíženo se klidněji po obzoru. A co vidíme dnes? Wagner sice ovládl scény, ale z pěv vlašský trvá neochvějně v úctě. Jedinou změnu situace dlužno u něho konstatovati. Na ten čas jest málo těch, kdož by mu dobře vy- učovali. Neboť jako opera bude stále stoupati za povznešeným cílem svým, jenž sluje „hu- dební drama“, tak zpěv vlašský všem zpěvákům zářiti bude svým vzorem „dokonalé techniky“. K ideám Wagnerovým ze slovanských skla- datelů nejvíce přilnuli skladatelé češtI. Měli do Némec nejblíže. Poláci a Rusové se trochu opozdili. První neblahými poměry, druzí ná- zorem, který je vede ku přisnému napodobení lidových motivů. Jiní evropští skladatelé — více méně všichni — těží z názorů Wagnero- vých, ale všichni je přizpůsobují poměrůmči lépe individualitě svého národa. Proto moderní opera jednoho národa vždy se bude lišiti od opery národa druhého — jako se liší jazyk a všechen charakter jednoho jazyka od druhého. Tolik však je jisto, že technika hlasová v opeře musí býti všem společna. A vzorem j tu zpěv vlašský. Wagner sám (viz „Bericht über eine... deutsche Musikschule“, r. 1865; Ge- sammelte Schriften, sv. 8., str. 136.) v té věci autoritativně se pronáší. Teprve vyškolená ital- ským vzorem technika hlasu má býti přizpůso- bena řeči domácí. Na slovanských jevištích shledáváme nej- krásnější hlasy s poměrně malou školou na scéně pražské, krásné hlasy se znamenitou ško- lou u pěvců polských (jsou však rozstříknuti po seénách cizích), a mnoho naturálních hlasů ve- dle pěvců školených na seěnách ruských. Zde nouze tenorová ze všech jevišť evropských je největší. Polské pěvce ze všech slovanských možno dnes prohlásíti za nejlepší.
Wagner Wagnerův Polák Rus Wagnerovýchod
19 article
Pražská opera česká za to co do výše své celkové výkonnosti umělecké je z oper slovan- ských na prvém místě. V Čechách (jako v Něm- cích) snaží se divadlo býti součástkou kultur- ního života, jehož všechna odvětví rozvinují se rovnoběžně. U Poláků a Rusů platí dosud di- vadlo za podnik vice zábavní. Na Rusi i v Pol- sku udržela vlašská opera všemi svými před- wagnerovskými vlastnostmi dosud takový vrch. že na př. v Oděsse, v Moskvě a v Petrohradě jsou celé několikaměsíční stagiony vlašských oper s vlašským personálem. Z nadvlády vlaš- ské — zásluhou plodnosti ruských skladatelů — vymanila se poněkud carská opera v Petrohrad a opera kyjevská. Zde zpívá se již skoro vý- hradně rusky. Jen v režii obě opery ještě silně pokulhávají za svými družkami středoevrop- skými. Vedle toho projiždí po Rusi každoročně v zimní saisoně lepší nebo horší operní společ- nost vlašská, jež však znenáhla začíná se obe- censtvu ruskému zprotivovati. Nejsmutnější poměry s hlediska národního má polská opera varšavská. Neblahými poměry politickými pouze živoří, jsouc toliko dle jména pelskou. Až do nedávné doby nebylo zde vůbec dovoleno zpívati polsky (s výjimkou několika polských oper). Rusky Poláci zpívati nechtěli,a tak stala se i vlaština jaksi uměleckou tradicí. Všichni zpěváci polští učí se proto vlašsky, aby
Polák Rus Čechy Německo Rus Pola Moskva Petrohrad Rusko
20 article
mohli na prvním svém jevišti vystupovati Ovšem pak mohou jezditi do Vlach a vynikat jako „vlašští zpěváci“. Proto jejich umění pě- vecké stojí na tak vysokém stupni. Arci naproti tomu ztráta hlavní podmínky, z národněno opery je tím bolestnější. Všechna divadla varšavská spravována jsou „prezesem“, ruským generálem. Prezesa vol generální gubernátor varšavský, dávají mu úplnou moc administrativní i uměleckou. Ode dvou let sice již vládou dovoleno také v opeře varšavské zpívat po polsku. Ale vlivem vlašského kapelníka, který osvojil si neobmezenou vládu, jsou polští umělci přinucováni zpívati vlašsky dále. Díky různým machinacím jest každoročně angažována řada vlašských dobrých i špatnějších zpěváků a zpěvaček, kteří za veliké honoráře udržují ve Varšavě lesk a slávu vlašského jazyka na úkor polského. Všecko úsilí domoci se ko- nečně čistě polské opery, seskupiti všechny p světě roztroušené polské pěvce v jeden velký soubor, se dosud nepodařilo. Řada lidí cizích vidí svůj prospěch v tom, aby vše zůstalo př starém a „Bůh vysoko, car daleko““ — platí tako pro polskou operu varšavskou. Za takových poměrů nejlepší umělci polšt odeházejí do ciziny. Doma zpívají leda pohostin sku. A dává-li se konečně přece opera polská dovede již šikovný kapelník Vlach obsaditi role tak, aby obecenstva mnoho nepřišlo a mohlo se ukázati, že opera čistě polská by se nemohla udržeti!
bůh Vlach Vlachy Varšava
21 article
Malý počet operních skladatelů polských je pak pouhým následkem poměrů. Jak má skla- datel polský napsati dobrou polskou operu, když celý čas polského slova v opeře ani neslyší?A přece jsou v Polsku veliké hudební talenty. Ale po Moniuszkovi nechce podařiti se žádnému do- mácímu skladateli, aby mocněji pohnul srdcem polského posluchače. (S dychtivostí očekává se na podzim premiera Noskowského opery „Wy- rok“ a mladého, velice nadaného Statkowvského „Marie“.) Umělecky nejvýše ze slovanských stoji dne opera našeho Národního divadla. Stojí výše svou tradicí, přimkla se od počátku vývoje k nej modernějším tradicím evropským, dnes něme ckým, jako byly před Wagnerem vlašské a fran- couzské. Ve svém zdokonalování, zásluhou skladatelů domácích opera Národního divadla odstraňuje znenáhla co s českým duchem a sty- lem nesouhlasí, ale ponechává všechny vymože- nosti moderní, zvláště na poli deklamace a režie. a pokračuje tak na svém samostatném, národnín vývoii.
Moniuszko Marie Wagner Polsko wa Noskowský opera národní divadlo
22 article
Kdo jezdil by na provádění Wagnerových oper do Vlach, neb na provedení slovanské opery do Němec, mnoho by neziskal. Wagnera jezdíme poslouchat do Bayreuthu nebo do Mnichova, Pucciního máme viděti a slyšeti v Miláně a „Pro- danou nevěstu“ doma v Praze. Opera, jako všecko pravé umění, přimyká se co nejtěsněji ku povaze svého vzniku, k povaze národní. Co ten či onen ústav operní provádí cizího — je vždy pouze lepší nebo špatnější imitace. Svůj stupei vrcholný každá opera dosáhne pouze tam, kde sama tvoří. Právem každá německá i největší opera protežuje především opery skladatelů ně- meckých, byť i neodpovídaly hned velkým vzo rům vlastním. Mozartové a Wagnerové nerodi se co chvíli. Nová opera německá, sebe slabší přece se hraje, už proto, aby duch a styl ně mecký se posilnil a znovu s některé nové stránky byl osvětlen. Opera německá ve všech svých uměleckých složkách (zpěv, deklamace, herectví výstava, orkestr) dospěla dnešní výše svých nej- větších ústavů ne provozováním oper vlašskýel ani francouzských neb slovanských, ale prová děním oper Gluckových, Mozartových, Wagnero vých a nepřehledné řady i menších skladatel svých domácích.
Wagnerův Vlach Němec Wagner Mozart Gluckův Mozartův Wagnero východ Bayreuth Mnichov Pucciní Milán Praha
23 article
Také naše opera bude pokračovati v dalšin vývoji ne častým provozováním děl cizích, nýbrž častým prováděním oper českých. Sebe lépe vystavená opera francouzská nebo vlašská zde nikdy nevystihne pravého ducha ani francouz ského nebo vlašského, byť i přítomný cizí skla datel nad provedením v slzách se rozplýval Rovněž Francouzi a Vlaší nikdy nezazpívaj operu českou tak, jak se zpívá v Praze. K dalšímu vývoji české opery předevšímje třeba, aby naši zpěváci úplně vymanili se ze stylu zpěvu německého. Němci sami na tomto poli dosud hotovi nejsou. Pro Wagnerovy opery nemají dosud dosti vlastních německých pěveů. Ke každému slavnostnímu představení v Bay- reuthu nebo v Mnichově přivoláni bývají pěvci jiných národností, jen aby umožněno bylo ideálné provedení. Ač na každém i nejmenším něme- ckém divadle dnes hraje se — vyjímaje „Par- sifala“ — celý Wagner, přece v Německu samém Wagner dosud dobře se nezpívá. Co zváno zpě- vem „wagneriánským“, přehánějí mnozí dosu tak do krajností, že zpěv namnoze přestává být zpěvem. A u nás tuto nedochůdnost německou berou si pěvci i učitelé zpěvu namnoze — za vzor! Na konservatoři pražské učitelkou zpěvu bývá Němkyně, privátní školy učí způsobem po- dobným. Následky jsou zřejmy. U zpěváků na- ších slabiky v tónech nad střední polohou jsou
Francouz Vlachý Němec Wagnerův Wagner Praha Bay Mnichov Německo
24 article
namnoze zcela nesrozumitelné jako u něme- ckých. Wagner sám německé pěvce upozorňoval, jak třeba na vlašském způsobu se učiti, jak se tvoří tón, ale němečtí pěvci dosud málo dbají rady mistra svého. A naši pěvci jich v tom slepě následují. A přece čeština je pohodlnější pro zpěvný přednes nežli němčina (Wagner sám na to poukazoval) a snáze dá se vlašské methodě přizpůsobiti. V Polsku nadaní žáci, skončivše některou z domácích škol, dostávají stipendia, aby mohli vzdělání své dovršiti ve Vlaších poslechem do- brého zpěvu. U nás a v Německu po čtyř- nebo pětiletém „učení“ (někdy i kratším) dává se zpěvák nebo zpěvačka — angažovati. Považují učení za odbyto, hltají roli za rolí, ať hlasu svědčí nebo ne. Jsou-li přírodou obdařeni, mají úspěchy, jsou slaveni — a konec? Po krátké divadelní slávě odcházejí od divadla, nebo se Uačí k činohře. Prý ztratili hlas. Bylo by na čase, aby pražská konservato sama dala příklad ostatním školám. Aby si po- řídíla řádnou učitelku vlašskou (třeba polské ná- rodnosti). Náš pěvecký dorost nebude od místa upozorniti, aby z výstupů paní Korolewiczové snažil se co možná nejvíce pro sebe získati.
Wagner Korolewiczová Polsko Německo
25 article
Jako přední naši skladatelé ve stopách Wag- nera tvořili díla s názory mistra německého přímo konkurující, tak díky výbornému uměle- ckému stroji svému udržuje opera Národního dli- vadla dnes stejný krek s nejpřednějšími ústavy německými. Uvážíme-li její mládí, můžeme ne- jen s pýchou ke svému ústavu pohlížeti, ale doufati pevně, že opera naše může jednou všem středoevropským vévoditi a strhnouti na sebe po- zornost celé divadelní Evropy. Až u nás zachytí se opět methoda vlašského zpěvu v dobrém smyslu slova a na jeho základě vytvoří čeští učitelé zpěvu zpěv český, od ně- meckého velmi rozlišný — až celý soubor operní bude v tom smyslu na stejné pěvecké výší — až ovšem mladým pěvcům přidělen bude zkušený režisér činoherní, jenž všechnu akci na jevišti přísně bude říditi a všechen soubor stane i na jedné výši herecké — až repertoir náš bude pra- vidlem český a jen výjimečně cizí, aby hrál nejen skladatele nejpřednější, ale i práce slabší. ale české — což vše dohromady určuje další vývoj vlastní —: potom budeme míti „národní svoji operu v pravém slova smyslu a potom naše opera bude mezi prvními světovýmil L. V. Čelanský-
L V Čelanský Evropa národní dlít