1
masthead
V Praze, v pátek dne 8. ledna
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Potvrzené zákony.
Z Vídně, 8. ledna. Zákon moravským sně-
mem usnesený v příčině zavedení vody
z městské vodárny do vnitřku do-
mů v Přerově a zákon, usnesený sněmem
slezským v příčině vybírání mýta na mo
stě mezi Vítkovicemi na Moravě
Velkými Kunčicemi ve Slezsku,
byl císařem potvrzen.
Marné pokusy, či jenom řeči?
Z Vídně, 8. ledna. »Neue Freie Presse«
uveřejňuje tuto informaci: »Z kruhů konser-
vativních velkostatkářů šíří se pověst, že
v této skupině zamýšlí se opravdový pokus,
uskutečniti schůzi čelných ně me-
ckých a českých parlamentářů, n
které by v první řadě přetřásala se otázka do-
sazení vyrovnací komise, dle vzoru per-
manentní vyrovnací komise, jež byla dosazena
sněmem markrabství moravského. Jednán
to by se zahájilo ve chvíli, ve
které by se svolal sněm královstv
českého, jehožto krátká kampaň jest poža-
dována (touto skupinou).
Vídeň
Přerov
Vítkovice
Morava
Kunčice
Slezsko
Neue Frei Presse
Zákon moravský snít
6
article
Další jednání vyrovnací komise mohlo by
se potom konati ve Vídni. Zdali vláda bude
přibrána při počátečním jednání komise, nebylo
ještě stanoveno. Pokud jde o chování se n-
meckých poslanců vůči takovému plánu,
proslýchá se, že by se dal souhlas ke svoláni
zemského sněmu jenom tenkráte, kdyby
poskytly se záruky, že přesta ne
obstrukce poslanců českých na
říšské radě.« — Tato informace datována
je z Prahy.
Odbudeme předem momenty negativní. Kon-
statujeme, že nepochází tato zvěs
ani z Prahy (nýbrž z Vídně) ani z kru-
hů konservativního velkostatku.
Ovšem povstala po slyšení, které měl nejvyšší
maršálek zemský kníže Lobkovic u císare
v pondělí a po konferenci, kterou měl téhož
dne odpoledne s ministerským předsedou drem.
Körbrem.
Pokud se tkne podmínky, že se může se-
jíti sněm království českého jenom tenkráte,
přestane-li na říšské radě česká obstrukce, mů-
žeme prostě říci, že podmínky, za kterých po
slanci čeští jsou ochotni přejíti z taktiky ob
strukční do opposiční, byly bezpočtukrát a na-
posledy také delegátem dr. Kramářem vůči pa
novníkovi ztlumočeny způsobem naprosto jas-
ným, přesným a určitým v ten rozum, že n
před musí být vrácena národu českému vnitřn
čeština a zajištěna moravská universita česká.
Lobkovic
doktor
Kramář
Vídeň
Praha
Kon
7
article
Zemský president krajinský.
Z Vídně, 8. ledna. Křesťansko-sociáln
»Reichsposte oznamuje, že zemský presi-
dent krajinský Hein odstoupí a že jeho ná-
stupcem stane se hr. Schaffgotsch,
dvorní rada zemské vlády krajinské, anebo
dvorní rada správního soudu dr. Ploj. Zpráva
ta jest patrně zbožným přáním křesťanských
socialistů a spojených s nimi slovinských kle-
rikálů, kteří prohlásili opětně, že jednou z pod-
mínek, za kterých zanechati chtějí obstrukce n
sněmu zemském, jest propuštění chefa zemské
vlády. Pokud se týká dvor. rady P loje,
víme, že by ho rádi odklidili z ví-
deňského parlamentu, kde jest tento
statečný a neohrožený bojovník za rovné právo
slovinského jazyka v úřadech některým byro
kratům nepohodlný
Proti učení se češtině.
Z Opavy, 8. ledna. Ve včerejší schůzi voličů
měl poslanec prof. Hofmann řeč prot
učení se jazyku českému Němei
„Známý appell posl. Albrechta — pravil
řečník — snad hodí se pro malou část Moravy,
ale v celku země sudetské nemohou přistoupiti
na stanovisko toto, poněvadž němečtí žáci by byli
vydání české zvůli. Učitelé čeští by buď dobré
žáky v povinném učení se češtině poškodili,
anebo tou měrou obtížili, že by v jiných oborech
nemohli prospívati. (Co z toho plyne pro rozvoj
duševních vlastností českých žáků v schulverein-
Čísio v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
doktor
Ploj
profesor
Hofmann
Albrecht
Vídeň
Opava
Morava
Praha
8
article
ských školách, kde němčina je jazykem vyučo-
vacím, doznává posl. Hofmann takto nepřímo:
Pozn. red.)
»Naproti obavě poslance Albrechta — po-
kračoval — že veškero úřadnictvo by se poče-
štilo, dlužno ukázati k tomu, že v Čechách je
dostatečný počet úřadníků německých, kteří
češtinu ovládají tak (?), aby jim mohlo býti udě-
leno misto úřadnické v českém místě, ale vláda
protežuje Čechy a zemský výbor království če-
ského dosazuje úřadníky národnosti české.«
Žaloba Čechů moravsko-ostravských před
správním soudem.
Z Vídně, 8. ledna. Městské zastupitelstvo
moravsko-ostravské se usneslo, že zakoupí za
100.000 korun kmenových akcií lokální dráhy
ostravsko-karvínské. Skupina českých poplatníků
podala proti tomu žalobu ke správnímu soudu,
ve které dovozuje, že dle § 76, obec. zřízení
moravského podniky, kterými se zamýšlí rozmno-
žiti obecní důchody, nemohou býti zakládány
obecním výborem, nýbrž usnesením všech
poplatníků. Správní soud zamítl žalobu
z toho důvodu, že v případě konkretním nejde
o rozmnožení obecních příjmů, nýbrž o to, aby
umožněna byla lokální dráha.
Hofmann
Albrecht
če ský
Čecho
Čechy
Vídeň
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Ze Št. Hradce, 8. ledna. (C.-B.) V dnešní
ustavující schůzi městské rady byli oba
náměstkové starosty opět zvoleni. Prohlásili,
že volbu přijímají.
Ze Rjeky, 8. ledna. (C.-B.) Zdejší švédský
konsul dostal úřadní zprávu, že švédšti
královští manželé přijedou počátkem
února do O patie.
Z Londýna, 7. ledna. (C.-B.) Dle ob-
chodního výkazu za prosinec 1903
stoupl dovoz o 4,148.990 a vývoz o 403.970
liber šterlinků proti prosinci 1902. Celkový do-
voz v r. 1903 stoupl proti r. 1902 o 14,515.051
liber šterlinků a vývoz o 7,466.315 liber.
Z Washingtonu, 7. ledna. (C.-B.) Na list
generála Reve s a, ve kterém se Spojené
Reve
Hradec
Rjeka
Londýn
Washington
O patie
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Kocourkoviada.
Napsal Al. Cim, přel. B.S.
Poslyšte, co se stalo jednou v Bricottu —
francouzském Kocourkově.
Občan jeden ubíral se v pozdní noční —
nebo v časné ranní, jak chcete — hodině s trochu
těžkou hlavou ke svým Penátům. Byl na pouti
u bratra v blízké sousední vesničce. Pojednou
spatřil u cesty v příkopu ležeti cosi velikého, čer-
ného — obludu jakous, která se ani nehýbala.
Člověk to nemohl být, musilo to býti obrovské
jakés zvíře. Občan blížil se po špičkách, ne-
dýchaje, hůl připravenou k ráně, obluda nic, leží
jako mrtvá. Náš hrdina udeřil vší silou holí v ta
místa, kde domníval se tušiti hlavu obrovského
zvířete. „Obluda“ vydala podivný, naříkavý
zvuk, ale ani se nepohnula. Tu přemohl našeho
občana strach, vzal nohy na ramena a upaloval
domů; vzbouřil celou vesnici, líčil hrůzostrašné
své dobrodružství tak živými barvami, že se sou-
sedé usnesli vydati se na lov neznámého ne-
tvora.
Ozbrojení co nejdůkladněji, vydali se na
cestu.„Netvor“ ležel dosud na témž místě.
„Stůjte, střelím,“ velel vůdce vý pravy.
Třeskla rána a za ni ozval se zas týž
plačtivý ston; nyní vrhli se všichni zuřivě na
„netvora“ a bušili do něho, až se více neozýval.
Potom mu honem chtěli stáhnout kůži a viděli,
že roztřískali ubohcu, nevinnou basu, zabalenou
ve voskovaném plátně, kterou opilý šumař na
cestě zapomněl, jda od muziky z pouti.
Basu musili Bricottští dobře zaplatiti a
do dnes se jim smějí, jak zabili mastodonta.
Cima
Bricotta
Kocourkov
Basa
11
article
Obsazeno.
Napsal Alfons Allais, přel. B. S.
Drazí přátelé, vám snad nikdy nenapadlo,
že jsem byl také někdy chud, myslíte snad, že
jsem se už jako millionář narodil? Ale byly
doby, kdy jsem neměl ani tolik příjmů, mnoho-li
nyní vydám zpropitného. Tehda nestáli v mých
stájích ti čistokrevní běhouni — ba neměl jsem
ani stájí. Neměl jsem v kolnách nádherných
faetonů s povlakem třešňovým nebo landaurů
s povlakem zlatožlutým — ba neměl jsem ani
kolen samých.
Často — věřte mi nebo ne — moje finan
mi bránily použiti fiakru nebo drožky a když
přes to potřeba nebo přání moje nutily mne vy-
konati delší kus cesty povozem, byl jsem od-
kázán na omnibus a to ještě vždy na nejvyšš
jeho část, na střechu. )
Jednoho dne (byl jsem tehda bubenníkem
v cirku Plgeově, který právě vystupoval ve
Versaillesu, o moje mládí! —) přišel jsem k ná-
draží st.-lazarskému, odkud zamýšlel jsem jet
k Pantheonu, kde měl jsem přítelkyni, ne sice
krásnou, ale velice dobrou.
Byla neděle, omnibůsy přijíždějící od Cou
celles byly obsazeny do posledního místečka
hlavně na střechách.
A vedro bylo! Asfalt na Boulevardech po
dobal se žhavé lávě, k níž se připíkaly podešve
Uvnitř dostavníků snad bych byl přece n
lezl místo, ale má tobolka nedovolovala mi ta
kový přepych.
Co počít? Tu napadla mi nepěkná my
šlénka — přátelé drazí, je to už tak dávno, že
mohu se k té darebnosti přiznati.
Na obzoru objevil se nový dostavník s ná-
pisem Courcelles-Panthéon a byl — možno-li —
Allais
CourcellePanthéon
12
article
*) Při paříž. dostavnících zřízena jsou sedadl
na střeše, jsou to nejlacinější místa.
obsazen ještě hustěji než všecky předešlé. Na
kraji jedné lavice, na samém jejím konci seděl
tlustý pán, tvářil se velmi mrzutě, protože asi
seděl velice nepohodlně — mně by bylo jeho
místo úplně stačilo. Musí dolů! umínil jsem si.
Dostavník jel velice pomalu, ulice byla pln
pěších, jimž chodník nestačil a všichni spěchali
k nádraží.
Počal jsem pokřikovati na tlustého pána,
uštědřoval jsem mu tituly, které jsou vyloučeny
ze slušné společnosti.
Díval se po svých sousedech, tito dívali se
na něho — pochopil, že to platí jemu.
Zrudl a vykřikl: „Zatracený uličníku!“ ale
seděl dál.
Pokračoval jsem, vyčítaje mu různé špat-
nosti, všichni cestující měli z toho radost, usmí-
vali se škodolibě a tlouštík rudl víc a více, ale
na svém místě seděl jako přibitý, opakuje stále:
„Zatracený uličníkul
Lámal jsem si hlavu, čím bych ho popudil
tolik, aby místo své opustil; pojednou všiml
jsem si, že má vojenskou medailli na kabátě —
to musí pomocil
Vykřikl jsem naň z plna hrdla, že ji ukradl
—nemýlil jsem se; červeň zmizela s jeho tváře,
zbledl, sesínal vztekem a řítil se dolů na mne.
Já však se rychle shýbl a jako úhoř pro-
klouzl jsem davem, oběhl dostavník z předua
druhou stranou pohodlně a pomalu jsem se bral
ke schůdkám v zadu, vylezl na ně a usadil se na
místě tlouštíka.
Tlustý pán zatím ve slepém vzteku popadl
prvního holobrádka, který se mu namanula
protože se tento z plna hrdla smál mému ulič-
nictví, vyťal mu řádný políček.
Nelitoval jsem svého „zástupce! — proč
se smál cizím) nesnázím