1
article
— Jak vítali v Hranicích Prušáky. Píše
se nám z Hranic na Moravě: V neděli byl jsem ná
hodou, doprovázeje přátely na dráhu, svědkem pří
jezdu pruských vojáků, vracejících se z Číny, na se-
verním nádraží v Hranicích. Věru, že dodnes nezbavii
jsem se toho divného, v pravdě zvláštního pocitu
který mi celou duši zaléval, při pohledu na tu pa
rádu, kterou v tom dosud snad našem Rakousku.
v českám kraji, uprostřed českého lidu, konali vyni
kající zástupcové onoho stavu, který vlastně měl by
míti nejvíce příčin, vzpomínaje pruských válek
pruského Bedřicha za Marie Terezie, r. 1866, vzpo
mínaje na Sadovou a Králové Hradec, zcela jinal
pohlížeti na ty odvěké nepřátely nás i Rakouska
Zatím až oči všem se zalévaly tou nádherou na
paráděných, zlatem se skvějících důstojníků, z nichž
asi ani jeden nezůstal v Hranicích! Smutná podí
vaná! — Podél železničního náspu do veliké dálky
stál hustý kordon četníků a zeměbranců v plné zbroji
jen aby se těm milovaným Prušákům nic nestalo
Lid, vida tolik zlatem se třpytících důstojníků, z nichž
většina s kníry la Vilém »Es ist erreicht« rozstřepe!
nými, tlačil se ze zvědavosti blíže, ale četníci s horli-
vostí neočekávanou, odháněli ho s nasazenými a prot
němu obrácenými bodáky a nepříliš vybranými slovy
až za nádražní budovy, takže perron zůstal vyhra-
žen jen důstojníkům, aby je bylo hodně nápadně
vidět, až vítati budou »přítele« z r. 1866. Vlak
s Prušáky zatáčel od viaduktu pomalu k nádraží.
Prušák
Bedřich
Marie Terezia
Vilém
Hranice
Morava
Čína
Rakousko
Králové Hradec
2
article
Všechna okna vlaku do posledního místečka vyplněna
byla hlavami Prušáků a v ruce každého třepetal se
šátek, některý měl i dva! I pruské praporečky bylo
vidět! Na opálené tváře Prušáků, z nichž každý měi
na šedomodré čepici bílou pásku plátěnou, byl po-
hled opravdu drastický. Celý vlak zdál se býti ob-
klopen tisíci velkými motýly, v odpoledním slunci
se třepotajícími. Tváře Prušáků chvěly se očekává-
ním, oči zářily touhou, až ty mraky lidu, stojícího
za ploty kolem dráhy, budou jim jásati vstříc. Ale.
bohudíky! Lid stál jako přimrazen, ani jediný šátek
ani jediný výkřik vítací nezazněl jim vstříc. Zběsile
se třepetající šátky Prušáků, vidoucích to mrazivé
jako ocel chladné přijetí, znenáhla se dolů skláněly
umdlévaly jako křídla poraněného ptáčete, až na ko
nec jen ojedinělý, ale jaksi malátně, chvěl se šátek
vzduchem. Vlak vjížděl za mrtvého ticha do nádraž
Měl jsem pocit, jako by to vjížděl do nádraží vlak
s mrtvolou. Lid vycítil v tom okamžiku tu abnor
malii, kdy vítá se nedávný nepřítel, a mlčel. Ni-
komu ani slůvko v tu dobu z úst nevyšlo. Ty
zklamané obličeje Prušáků jste měli vidět! Zato
když vlak s Prušáky přijel před perron, zaznělo
po jakési vítací řeči třaskavé »hurráll« nebo » hoch !e
officiálních osob, na což Prušáci z vlaku hrčivě, jako
třeskot koulí, odpověděli. Vlak se hnul, a teprve ted
my plebs, stojící bokem nádražních budov, měli jsme
podívanou, při níž tak mnozí si odlehčili slovy, která
Prušák
3
article
zde nelze opakovat. Okna nádražních budov nad
perronem musila býti hustě obsazena, na sta ruk
třepalo tam šátky a jásalo odjíždějícím Prušákům na
pozdrav. Vlak už chvíli odjel k Bělstínu, ale neunavné
ruce nadšených Němkyň z oken nad perronem ješte
zuřívě mávaly šátky. Jaké nadšení, jaký enthusiasmus
pro několik set Prušáků! Měli jste slyšet ty jadrné
poznámky lidu nad takovým jednáním dam a v plné
parádě jsoucích úřadníků a zřízenců c. k. severní
dráhy, kteří pro náš lid mají jen nadávky a urážky
Zběsilé ujíždění a předjíždění kočárů, tvořících cele
mraky prachu, zakončilo parádu pořádanou v Ra-
kousku na počest Prušáků.
Prušák
4
article
— Z kruhů vojenských. Zejtra přibude do
kasáren v Brusce asi 1000 náhradních záložníkůa
dne 14. t. m. dostaví se do těchže kasáren asi 1000
nováčků. Bezpečnostní úřad byl požádán o provedení
příslušných opatření, aby se zabránilo pouličním
výtržnostem.
— Klamné zprávy o požáru petrolejové raffi-
nerie v Pardubicích rozletly se včera Prahou, roz-
troušené patrně příjezdem cestujících. Vyprávělo se
o ohromném požáru, který ohrožuje celé město,
vojenských vlacích z Hradce a Josefova k požáru
vypravených atd. Nápadným ovšem bylo, že ani je-
diný z pražských večerních listů, ani dnešní ranní
o požáru nevěděly. Informovali jsme se telefonicky
u městského úřadu v Pardubicích a bylo nám sdě-
leno, že vše jest pouhou zlomyslnou mystifikací
vzniklou patrně z toho, že předevčírem vypukl sice
v raffinerii oheň, avšak byl tak nepatrných rozměrů.
že ještě před příchodem hasičů byl utlumen.
Pardubice
Praha
Hradec
Josefov
5
article
— Přerušena doprava. Včera před polednem
nastalo skoro půl hodiny trvající přerušení dopravy
na trati elektrické dráhy na mostě Palackého a sice
z toho důvodu, že u povozu obchodníka s moukou
L. Aschra z čís. 1067—II. zlomilo se kolo a náklad
obilí sřítil se s vozu na koleje dráhy.
— Při chytání ryb raněn mrtvicí. Na
vltavském pobřeží na Štvanici včera odpoledne chy-
tal ryby 64letý natěrač Antonín Varvažovský z čísla
162—V. Náhle byl stařec zachvácen mrtvicí a zůstal
v bezvědomí na břehu ležeti. Později byl nalezen
do všeobecné nemocnice dopraven.
— Nebezpečný rváč. V ponděli koupil si
v Brně slévač Trojánek z Adamova revolver a zašel
si s ním po návratu do Adamova do hostince pana
Vojtěcha Škoupého v Josefském údolí, kde začal se
rváti a třískati sklenicemi. Hostinský přistoupil
k němu a chtěl jej vyvésti na ulici. Trojánek vytáhl
v tom nový svůj revolver a střelil p. Škoupého do
zad. Trojánek uprchl na četnickou stanici a udal, co
provedl. Byl zatčen. Pan Skoupý, jemuž kule uvázla
mezi žebry, dopraven byl do Brna.
Palacký
L Aschr
Varvažovský
Adamův
Škoupý
Trojánek
Skoupá
Brno
Adamov
josefský údolí
Trojánek
6
article
— Útok neznámého pachatele. Včera odpo-
ledne nezjištěný dosud útočník roztříštil dvě tabule
v okně příbytku správce školy v. v. p. Jana Poklopa
v čís. 15—V.
— Podlehl zranění. Zmínili jsme se, že
domkář Mikuláš Šabata z Bílovic u Břeclavy
vrazil si při pádu na půdě vidle do břicha a že do-
praven byl těžce zraněný do všeobecné nemocnice
v Brně. Jak se sděluje, podlehl Šabata již svému
zranění.
— Před utonutím zachráněna. Naproti ko-
mořanskému zámku včera odpoledne skočila s par-
níku »Ferdinand Dobrotivý« do Vltavy 19letá Anto
nie Antošová ze Zbraslavi. Sebevražedný pokus
dívky vyvolal mezi obecenstvem na parníku nemalý
rozruch, který však záhy pominul, když diváci shle-
dali, že dívka dopadla na mělčinu, kde zůstalav
písku vězeti a odkudž byla záhy zachráněna.
— Náhlé úmrtí. Ve svém bytu v čís. 21—v.
včera večer náhle zemřela 52letá žena tesaře Alžběta
Náprstková. Po ohledání drem. Kalmusem byla
mrtvola odvezena do pathologického ústavu.
— Vystěhovalci. Včera jelo Prahou do Ame-
riky 13 vystěhovalců z Haliče.
Poklop
Šabata
Dobrotivá
Antošová
Náprstková
Kalmus
Bílovice
Břeclava
Brno
Vltava
Zbraslav
Praha
ame
Halič
všeobecný nemocnice
7
article
= »Spořivý« monarcha. O prostých obyče-
jích německého císaře Viléma I. svědčí následující
historka, již prý vypravoval tělesný lékař císa-
řův šl. Lauer. Útulný palác s historickým oknemv
nároží, jak známo, zamlouval se císaři velmi pro
jeho všední život, avšak koupelny, bez níž moderní
člověk dnes již nemůže existovat, tam nebylo. Chtěl-li
se císař vykoupat, což za dobrých starých časů
rovněž nebývalo tak často, jako jsme tomu zvyklí
dnes, posláno pro koupací vanu do hotelu de Rome,
jejímuž majiteli placena náhrada 3 mark a postavena
v ložnici císařově. Tento poměr s hotelem de Rome
císaři nikterak nevadil, ale za to byl trnem v oku
císařovně Augustě. Odhodlala se, že věc napraví.
Dala v souterrainu paláce zaříditi koupelnu se skvost-
nou úpravou a překvapila tím svého manžela k na-
rozeninám. Císař prý se tvářil poněkud kysele, ale
přece jen jak náleží se obdivoval svému daru. Když
se příště chtěl vykoupat, vedl dlouholetý komorník
císařův Engel panovníka do elegantní koupelny, ale
při vystupování z koupele přihodila se císaři nehoda,
že na hladké dlažbě sklouzl a uhodil se. — »Nu,
Engle, to podruhé neuděláme,« pravil císař a od té
doby obnoven bývalý poměr půjčování vany z hotelu
de Rome a tak zůstalo až do smrti císařovy.
Lauer
Rom
Augusta
Engel
Engl
8
article
= Nehoda při jízdě automobilou. Z Am-
sterdamu se oznamuje: Při jízdě automobilou u pří-
ležitosti velkých manévrů v Limbursku vypověděla
brzda na srázné silnici blíže Valckenbergu službua
povoz plnou prudkostí narazil o zdivo vrat a roztří-
štil se. Pruský vojenský zástupce, podplukovník šl.
Ziegler zlomil nohu, byl těžce zraněn na hlavěa
potlučen ve tváři. Také provázející jej setník nizo-
zemského generálního štábu byl těžce raněn. Vojen-
ští zástupcové ruský a norský, kteří seděli v témž
povoze, byli raněni toliko lehce.
= Mor. Z Cařihradu, 1. října. (C.-B.) V Sam-
sunu na Černém moři událo se dnes 6 úmrtí. Zdravotní
rada nařídila na osoby a věci ze Samsunu přicházející
10denní karanténu. — Na palubě lloydového parníku
»Maria Theresia«, který dne 15. září odsud odplul a
dne 26. září do Alexandrie připlul, onemocněly 3
osoby morem. — Z Kapského města. 1. října.
(C.-B.) V Capballu propuk! opětně mor. Tři domo-
rodci v Maitlandu byli jím postíženi.
Ziegler
Mor
Theresius
Cařihrad
Samsun
Alexandrie
Maitland
9
article
Hudba.
Hudba.
+ »Kytara«, věhlasné kvartetto (pp. bratří
Krtičkové, Masopust a Ryba) uspořádá v tomto
zimním období řadu koncertů v českých městech,
zejmena v Hradci Král., Náchodě, Pardubicích, Dvoře
Král., Turnově atd. Zastoupení tohoto sdružení pře-
vzala první koncertní a divadelní kancelář pro král.
české (majitel Karel Kracík) v Josefově.
— 352 —
Krtička
Ryba
Král
Kracík
Hradec
Náchod
Pardubice
Turnov
Josefov
10
article
»Co jest jí? Co míní ?«
Meekin ozval se nyní:
»Byl to ten ničema Dawes, jenž ji tolik polekal!
Příval vzpomínek vzbouřil as duši její! Ubohé dítě ! Nyní
ale upokojte se již, slečno Vichersova. Jest teď dobře-
spoután !«
»On ji poděsil? Jak to ?«
Sylvie děla matným hlasem:
»Ano, poděsil mne, Morici! Nemusím zde ale déle
již zůstati, není-liž pravda, nejdražší?«
Frere, s jehož čela mrak se byl rozplynul, odvětil:
»Ne! Majore, prosím, promiňte mi! Byl jsem příliš
ukvapen. Doveďte laskavě dcerušku hned domů. Co se
zde odehrává, jest příliš pro ni l«
Frere vrátil se na své místo, otřel si čelo a oddy-
choval ztěžka, jako ten, kdož unikl velikému nebezpečí.
Dawes
Vichersův
Sylvius
Moric
11
article
Ruf Dawes zůstal v soudní síni v tomtéž postavení
jako prve, až pohled Frera, jenž ze dveří se vracel, jej
znovu vyrušil.
Tázal se strážníka, jenž stál za ním:
»Kdo to tam vzkřikl ?«
Strážník odpověděl způsobem, jako když psu
kosť hodí:
»Slečna Vichersova !«
Deportovaný opáčil v divém, smrtelném nepokoji:
»Slečna Vichersova ! Mně ale řekli, že jest mrtva !«
Strážník ušklíbl se pohrdlivě nad takou odpovědí,
jakoby chtěl říci:
»Víš-li vše, bestie, proč se tedy tážeš ?«
Dawes
Vichersův
12
article
Soud sám zdál se býti na okamžik vzrušen, ozvalo
se i mručení, až hlas nějakého úřadníka velel:
»Ticho!«
»Pověstný« zločinec Ruf Dawes, desperado Port-
Arturský, dravec, o němž »Gazette« byla psala, že jest
zbytečné, aby žil, byl právě jako svědek vystoupil.
Byl mužem asi třicetiletým, v plné mužné síle ži-
vota, s tělem svalnatým, jehož síla nemohla býti zakryta
ani žlutým kabátcem, špatně se na něj hodícím, se sil-
nýma, snědýma rukama, přímé postavy a s černýma
očima, jež pátravě dívaly se soudní síní.
1 tíha dvojitých železných řetězův, jež visely s ko-
ženého pasu, nemohla vaditi elegantnímu zjevu, jakýž
ovšem jen při soumérně vyvinutých svalech může se tak
dokonalým jeviti.
Všechny nevlídně na něj pohlížející tváře nedovedly
vynutiti na něm pokorný tón, když na otázku po jmenu
svém odpověděl:
»Ruf Dawes, vězeň státní.«
Vichers, uleknut bledým obličejem dceřinýma
žesknoucíma se očima jejíma, nalehal:
»Odejděmež, miláčku !«
»Počkej !« odvětila Sylvie netrpělivě a naslouchala
hlasu muže, jehož viděti nemohla.
»Ruf Dawes? Slyšela jsem jmeno to dříve již !«
»Jste vězněm trestanecké osady Port-Arturu.«
»Ano !«
»Odsouzen na doživotí.«
»Ano — na doživotí!«
Dawes
Port
Arturský
Sylvius
Artur
13
article
Sylvie obrátila se k otci svému, pohlížejíc tázavě
Sylvie obrátila se k otci svému, pohlížejíc tázavě
na něj.
Ztracan pro šivot.
Sylvius