1
masthead
V Praze, v úterý dne 24. září.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
Praha
6
article
LSII
LSII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Dr. Körber na odchodu?
Z Vídně, 24. září. »Volkszei-
tung« uveřejňuje stať, nadepsanou »Zamý-
šlená demisse výroky ministr-presidenta.«
Praví se tam, že ministerský předseda měl
v poslední době porady s četnými členy par-
lamentu o podzimní kampani, podobá se
však prý, že nenabyl příznivého
úsudku z rozprav těch o příští činnosti
říšské rady. Jindy byl při posuzování politi-
cké situace nadějným, nyní najednou mluví
tónem velmi pessimistickým. Na
dotaz, zdali po letních prázdninách posilněn
ujímá se práce, odvětil: »Neměl jsem žád-
ných prázdnin. Pracoval jsem ustavičně dnem
i nocí a právě v poslední době bylo mnoho
díla. Od 5. srpna neminulo dne,
aby nebyla konference. Dne 5. srpna
konala se první v příčině kompromisu
v konservativním velkostatku
Ovšem ti páni trvali na stanovisku za-
mítavém.
doktor
Körber
Vídeň
Volkszei
8
article
Nemohl jsem dosíci ani nejmenších kon-
cesí a často jsem pozbýval veškeré naděje,
že vymohu v této věci nějaký výsledek. Po-
mocí několika pánů mohlo býti dílo kom-
promissu korunováno, došlo ke kompromissu.
Tato věc byla by tedy šťastně odbyta, ale
nemáličlověkanidenodpočinku,
unaví to. Lhal bych, kdybych zapíral, že
nejsem zmožen. Tu se namanuje člověku
bezděky myšlénka, zda-li tu není ná-
stupce, který by převzal můj
úkol? Dostojím své povinnosti, jsem úřad-
ník a vím, že služba musí se konati svědo-
mitě. Horlivosti nebude se mi nedostá-
vati, ale více než povinnost konati nemusím.
Jsem si dobře vědom, že vy skytnou se
v říšské radě opět nesnáze. Půjdu
dosavadní cestou. Učiním, seč budn, abych
protivy umírnil, abych vyhověl oprávněným
přáním a strany sblížil.
Doufám, že bude úsilí mé provázeno
zdarem. Nepodaří-li se mi to a nakupí-li se
těžkosti, ustoupím někomu jinému,
vůči kterému budou pánové snad ochotnější.
Nyní by lidé, kteří se mnou obcovali v par
lamentě, mohli znáti zámysly mé a věděti,
že chci zříditi režim slm íru. Na
říšské radě budou velké práce: rozpočet,
vyrovnání s Uhry, obchodní smlouvy a jiné.
To jsou věci, jichž skoncování jsem převzal
nastupuje svůj úřad. Poštěstí-li se mi práce
ty vykonati, budu pokládati své
poslání za skončeno a odejdu.
Do té doby dostojím své povinnosti.«
Uhry
9
article
K provolání německých lidovců.
Z Vídně, 24. září. Nemůže býti směš-
nějšího, ale zároveň troufalejšího a drzejšího
projevu, nežli volební provolání ně-
mecké strany lidové k volbám v krá-
lovství českém. Člověk se nemůže ubrániti
smíchu. Německá strana lidová prohlašuje,
že bude odrážeti veškeré útoky na svobodu
náboženskou. Ale zatím staví antisemitism
v čelo svého programu. Německá strana li-
dová prohlašuje, že jest pro přesné zacho-
vávání ústavy, která přece ve svém čl. 19.
obsahuje rovnost všech jazyků a národů. Ale
proto, že německá strana lidová proklamuje
státní němčinu a prvenství německého kmene
a na druhé straně ponížení všech ostatních
— taková směšnost zabijí — mohli bychom
proklamaci tu odbýti pouhým poukazem na
tyto protivy.
Avšak to nutí k vážné úvaze, že právě
druhá stránka provolání toho, politická, jeho
troufalost, úplně se rovná troufalosti Vše-
němců, ba ještě ji předstihuje. Nejsme to
my, kteří to jedině konstatujeme. Sama »N.
Freie Presse«, která v poslední době chytala
se šosů německých nacionálů, musí doznati,
že tito ve svých pretensích jdou ještě
dále nežli Schönerer a Wolf.
Doznáváme, že »N. Fr. Presse« má
dnes odvahu vystoupiti proti německé straně
lidové a jí říci, že bez vnitřní češtiny nepo-
řídí se svým postulátem jazykovým pranic.
Sam
N Frei
Wolf
Vídeň
10
article
»Prakticky všechny dosavadní pokusy, dosíci
dvojdílnosti království českého — praví
jmenovaný list — ukázaly, že bez českého
jazykového území, bez vnitřní češtiny, aspoň
v nižších instancích, ani rozdělení Čech, ani
stanovení státní němčiny není možné.«
Zásadně konstatuje »N. Fr. Presse«
»Tento ústupek byl již učiněn německou li-
dovou stranou a nevíme, který národníj nebo
státní zájem mají Němci na tom, aby vnu-
covali Čechům němčinu tam, kde žádných
Němců není. Německé věci prokazuje se
velmi špatná služba, klamou-li se vo-
ličové o to m.
Ještě před několika lety bylo heslem
nejradikálnějších německých nacionálů, ned-
bati státních potřeb a dbáti jenom národních
přání německých v ten rozum, aby německé
jazykové území bylo ušetřeno veškeré cizo-
jazyčnosti. O to, co se děje v neněmeckém
území, němečtí radikálové se dříve nestarali.«
Svoji kritiku zakončuje jmenovaný žur-
nál takto: »Bude-li míti provolání něme-
ckých nacionálů vůbec nějaký účinek, tož
může to býti jen ten, že rozkol mezi Němci
prohloubí se ještě více, kdežto Čechové se
chystají zříditi organické sloučení, jehož
hrot by byl namířen proti Němcům.
Německá menšina na českém sněmu
bude rozeklána na všechny strany. Na spo-
lečnou organisaci všech Němců pomýšleti
vůbec nelze. Voličové, kteří vysílají takové
zastoupení, opíjí se myšlénkou germanisace!
Člověk by se tomu zasmál, kdyby to nebylo
k pláči.«
Němec
Čecho
Čechy
11
article
Velmi správně a velmi mužně píšeo
provolání německo-nacionálním »Reichs-
wehr«: »Co důvěrníci německé strany li-
dové povídají svým voličům, — vykládá
»Reichswehr« — jest tolikéž nepokrytým
poznáním, že německá strana lidová není
ochotna dáti se předstihnouti v národním
radikalismu Všeněmci, nýbrž ruče a hbitě
s nadutými plicemi chce závoditi o palmu
nejradikálnějšího volebníh o pro-
V tomto provolání není žádného rozdílu
mezi tak zv. umírněnou německou stranou
lidovou a mezi Schönererovci.
Že by bylo možno český lid zdolatia
zbaviti práv, nedovede přece tvrditi
ani největší ani nejsmělejší
útočník mezi německými radi-
kály. Jak lze dosíci, aby obyvatelé čeští
v Čechách dobrovolně se podrobili po-
němčující politice útočné? Na to dnes není
odpovědi žádné, nýbrž jen úsměv.
České strany domáhají se s velkým
sebezapřením dorozumění. Na české straně
vyrůstá souručenství, německé rozbijí se na
střepy. A takového národního odpůrce, který
v rozhodné chvíli osvědčuje tolik politické
rozmyslnosti a kázně, že jeho řady ve vo-
lebním zápase se uzavírají, místo aby se
uvolňovaly, takového odpůrce německá strana
lidová chce zdolati břinkavým radikalismem?
Tomuto odpůrci má imponovati, tohoto od-
půrce má zaleknouti, tohoto odpůrce má
zahnati na útěk, když německé strany po-
zbývají svého rozumu a své chladné
rozvahy?«
Čechy
13
article
»Ostdeutsche Rundschau«s
největším povděkem a zadostučiněním zazna-
menává, že stateční hrdinové gardy Pra-
dovv dali se hrdinně na útěk, že zbaběle
opustili svůj vlastní program a že se pod-
řídili úplně diktátu Všeněm ců.
List vypočítává, kolikráte Prade změnil již
svůj názor a své mínění o vnitřní češtině. —
Bylo to již čtyřikráte v době
dvou let. Z toho »Ostdeutsche Rundschau«
odvozuje appell na voliče, aby nevolili cha-
bých Funkovcůani hrdých Pradovců,
nýbrž všude jedině všeněmeckou stranu.
Ostdeutsche Rundschau
Prade
15
article
Umřel básník.
Umřel básník.
Nedivte se — noviny o tom nepsaly, ne-
byl slavnostní průvod a nezřídilo se žádné druž-
stvo pro postavení pomníku. Ne — nebylo
možno, neboť v obecném smyslu toho slova —
on je posud živ. Ale uvažoval: za trvajících
okolností nemohu být pouze umělcem, neboť by
mne to neuživilo ... Nemáme žádného listu pro
čisté pravé umění. Všude kamarádství, koterie.
Tam staří páni, zde mladí páni. A zde nej-
mladší. Každá strana zvedá prapor — a žádný
není čistým ideálem. Osobní spory, surové vý-
pady a insulty ..
Opustil tedy svaté háje poesie a šel všední
cestou praktického člověka. Ach, jaká škoda
jeho nadání! — říkali jedni. Aspoň se uživía
bude se moci oženit — pravili druzí. A když
delší dobu pracoval na své existenci, jako to-
vární úřadník, našel ženu, kterou chtěl milo-
vat... Ale poněvadž seznal, že ona miluje
pouze tu jeho existenci, opustil ji a stal se —
špatným úřadníkem. Dali mu to na jevo.
Žádný básník prý do kanceláře nepatří.
Byl rozrušen. »Dokáži vám, že dovedu žít bez
vás.« Ale brzy poznal, jak zatím seslábla jeho
křídla. Bývalí jeho přátelé — někteří seděliu
plných mis a tučněli v pohodlných místech, jiní
práchnivěli v kancelářích a třeli bídu.
S hrůzou poznával, že v kaleidoskopu ži-
vota je nový obraz, který nezná ... Stál na
rozcestí a nikdo si ho nevšímal, nikdo se ne-
ptal, co ví, jaké nové myšlenky chová v duši a
nikdo mu neřekl vlídné slovo a nepodal mu
ruky pomocně. Stojí na rozcestí ještě ... Ubohý
příteli, zemřete ještě jednou!
16
article
Píseň léta.
Píseň léta.
Šli spolu do daleka, kde slunce v krvi za
padalo.
Oba mladí, svěží a krásní.
Povídali si o svém jaru — o květech, které
planou jim v duši, o paprseích, jež rozžhavují
jejich zraky a písních vzrušujících . .. Zašli do
ztichlé aleje, kam sotva vnikaly oči hvězd, kde
navlhlé vůně opojovaly a kde ohromné ticho
spalo v korunách stromů ...
Širokým proudem vlekla se kolem noc,
nádherná paní temně oděná, se stříbrnou lunou
na hlavě a posetá hvězdami. Její Majestát svým
pohledem všecko stišoval a jenom květy při její
příchodu silněji vydechly a milenci ji vítali s ti-
chým jásotem... Došli ke konci aleje sami a
v mlčení.
Ale když pohlédli na tichou nádheru seše-
řeného kraje, tu rozveselily se jejich dušea
rozpoutaly se jejich touhy ...
Tichá alej slyšela píseň písní, božský ak-
kord radosti života a když nazpět kráčeli, še-
ptala jim o svém žalu... A oni se smáli mladí
a krásní a veliké štěstí nesli ve svých duších
k domovu . ..
Bohužel, není to pravda! Neboť my mladí
nejsme mladými a nedovedeme poznati štěstí.
Moderní mládež o něm pouze — mluví.
J. Lukavský.
J Lukavský