2
masthead
V Praze, ve středu dne 4. července 1900.
Praha
4
article
te ranrr a odpol. Ilst
prvlplécí ner
v Práze v adininiistrael
a dvají donáškou
ve saách: „ R 30
na mniěeto.
Př oštons
:. s ke
s drojí zšsllkon
me
: : : : k oi
5
article
Cisař Vilém o válce s Čínou.
Cisař Vilém o válce s Čínou.
Nevíme po včerejších zprávách, budel
ještě správno psáti o událostech na dálném
Východě jakožto událostech v jednotné říši
činské, neboť v době, kdy evropské družiny
bojovaly v ústí řeky Peiho o pevnosti Taku,
dále pak v Tjencinu a jeho okolí s čínskými
povstalci a vojáky, ve hlavním městě Číny,
Pekingu, rozhodlo se novým státním
převratem nejen o osudu posavadní cí-
sařovny a císaře jí sesazeného, ale, jak se
podobá, i o jednotě říše čínske
samé, což by samo o sobě bylo větším
stížením kroků pacifikačních, i než je ubiti
německého vyslance Kettelera. Řada místo-
králů čínských na jihu říše, kdež jest nej-
větší vliv anglický, nejde společně ani se
stranou vůdce odboje a státního převratu
prince Tuana, ani neprohlásila se pro stranu,
jež stojí za bývalou císařovnou, ale utvo-
řili samostatný spolek se sídlem
vlády v Nankingul Takto tedy všecko
obrovské území na jih od řeky Hoangho
octlo by se již nyní pod převahou vlivu an-
glického, a to v okamžiku, kdy všecky vel-
moci opravdově se staraly o pomoc Evro-
panům a zjednání pořádku v Pekingu. Tento
výsledek politiky anglické bude působiti jako
výbušná látka na posavadní »společný po-
stup« velmocí.
Vilém
Ketteler
Tuan
Čína
dálný východ
Tjencin
Peking
6
article
Zatím smrt německého vyslance Kette
lera vyrazila dno politice — »míru«. Ježto
neštěstí postihlo nejmladší osadní velmoe.
jejíž zřízenci si vedou stejně, příkře proti
domorodcům v Africe jako v Číně, není ne-
místno připomenouti si, že ubití vyslaneů
není neznámo ani na půdě německé. Bylo
to v posledním roku minulého století, když
se jednalo o uspořádání poměrů mezi teh-
dejší německou říší a tehdejší francouzskou
republikou na kongresu v Rastattě. Kongres
se rozešel s nepořízenou a francouzští zá-
stupci Roberjot, Bonnier, Debry opustili Ra-
statt, avšak skoro ještě v předměstí na cestě
do Plattersdorfu byl vůz jejich přepaden
husary a dva první do smrti ubiti, kdežto
třeti, Debry a tajemník vyvázli s těžkými
ranami. A nebylo v Německu tehdy tako-
vého rozčilení, jako v Číně v poslední době.
Kette
Bonnier
Debra
Ra
Afrika
Čína
Německo
7
article
Tato vzpomínka dějinná ovšem pro další
vývoj událostí v Číně jest naprosto lhostejná,
jsouc pouhým dokladem, že postavení vy-
slanců neposkytuje absolutní bezpečnost, byo
právo mezinárodní co nejlépe je opatřilo
V Německu ozývá se v tomto okamžiku
jediný hlas — hlas po pomstě za smrť Kette-
lera. Tohoto slova »pomsta« užil též výslovně
ve své včerejší řeči císař německý, louče se
s posilami do Číny vypravenými. Pravil mimo
jiné: »Německý prapor jest uražen a říše
německá potupena. To vyžaduje exem-
plárního potrestání a pomsty
Události se rozvinuly s hroznou prudkostí
v děj velmi vážný, a co jsem vás povolal
do zbraní, ještě se zpříkřily. Co doufal jsem
vyřídití pomocí námořní pěchoty, pro-
měnilo se nyní ve veliký úkol
kterýž jenom semknutými sbor
všech států civilisovaných s
dá řešiti.«
Takto tedy, dle vlastních slov německého
panovníka, nastal na dálném Východě případ
— kterýsi německý list naznačil jej jakožto
osudný a neblahý — kde Německo nuceno
jest ukázati, co dovede ve velkém zámoř-
ském podniku po případě s amo, byť se př
tom ještě stále mluvilo o solidarite
všech velmocí.
Čína
Německo
8
article
Této solidarity nebude tím okamžikem.
kdy zájmy jednotlivých velmocí postoupí příliš
jednostranně v popředí — a to se stalo již
na jihu Číny zvláštní politikou anglickou
nastane asi i v ohlášeném postupu německém.
Sám klidný jinak »Reichswehr« praví: Čína
jest dnes velikou kůstkou. Kdyby byl pan
Ketteler před 14 dny umřel smrtí přirozenou,
byla by ho litovala pouze jeho rodina a po
krátkém nekrologu v úřadních listech berlín-
ských by byl nikdo na něho již nevzpomněl;
bylť to průměrný úřadník ani lepší, ani horší,
než řady jeho soudruhů. Události učinily
z něho historickou osobu, neboť on bude
»bezprostřední příčinou« těžkých a vážných
událostí, jež nastanou, aniž by kdo jen tušiti
aneb předpověděti mohl, jaký bnde jejich
konec. Nyní stalo se jakékoliv smírné »spo-
řádání« nemožným — Německo se bude
krvavě mstíti za smrť svého vyslance, ostatní
mocnosti za poboření vyslaneckých paláců a
jině opět, že i jejich vyslanci mohli býti ubiti
a jejich vyslanecké paláce pobořeny. Na-
stane divoká honba za čínským
územím, a mocnosti si jmenem civilisace
vyříznou co největší kusy z kůže čínského
netvora, který dosti hloupě přišel se svou
koží na trh. Zbývá jen otázka, zdali při
dělení nedojde k věcem ještě horším. Ně-
mecku musí se bez odporu po-
nechati za smrť jeho vyslance
slušný kus čínského území.«
Tedy to pravé teprve přijde.
Ketteler
Čína
Německo
9
article
Ovšem, otázka dělení Číny, zahájená.
jak jsme předem upozornili, Angličany, stane
se velmi složitou nejen proto, že v Číně
samotně v tomto okamžiku není nijaké jed-
notné moci, tak že o každé sousto budou
zápasiti evropské velmoci nejen mezi sebou,
ale i s místními okamžitými držiteli moci
vládní, a z toho může se při lidnatostia
houževnatosti čínské vyvinouti zápas neméně
nákladný, než jaký vedou Angličané v jižní
Africe. I Číňané, jak zvláště císař německý
dosvědčil, naučili se již bojovati evrop-
skými zbraněmi a naučili se bojovati hou-
ževnatě, jak svědčí zprávy o výpravě Sey-
mourově a bojích okolo Tjencinu vůbec,
Vedle toho však se naskýtá otázka, jak
se zachovají k dělicím choutkám evropských
mocností nejbližší sousedé Číny — Rusko
Japonsko? Rusko dosud bylo pro zachování
celistvosti Číny, Japonsko pak provozovalo
tam spíše politiku anglickou. Tato však po-
zbyla pro jižní Afriku mnoho své bývalé pří-
tažlivosti, a tak jest dosti pochybno, v kterou
stranu Japonsko se dá. Není proto ani vy
loučeno, že propuknou zjevné třenice mezi
velmocemi dříve ještě, než se dohodnou
podíly z území čínského.
Řeč císaře německého otevírá tudíž per
spektivu — do neproniknutelných temnot.
Tím byl však již první krok, jejž výbojná
politika evropská učinila na půdě žlutého
plemene. Po podniku nejstarší osadní velmoci
v jižní Africe, přišla na řadu nejmladší osadní
velmoc na území čínském; o zdar svého
podniku se neleká.
Angličan
Číňan
Tjencin
Čína
jižní Afrika
Rusko
Japonsko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. července. (Dr. Žáče
o situaci.) Posl. dr. Žáček užívá pilně par-
lamentních prázdnin k tomu, aby vstoupil ve
styk s voličstvem, zpravil je o politické situaci
a obhájil taktiku delegace české. Minulý pátek
mluvil ve schůzi v Bystřici pod Host. Zmíniv
se o posledních událostech na říšské radě, uznal,
že česká obstrukce za daných pnměrů byla ne-
vyhnutelna. »Možná dokonce — pravil dr. Žáček
— že se v budoucích dobách bude české de-
legaci vytýkati, že hnala věci do takových konců.
Ale kdo sledoval skutečný vývoj dosavadních
poměrů, musí potvrditi, že jak se okolnosti vy-
tvářily, musili češti poslanci chtěj nechtěj uči
niti to, co učinili a že kdyby pod tihou okol
ností nebyli sáhli k tém prostředkům, ke kterým
sáhli, byla by nejen čest národa hrubě poško
zena, nýbrž i nejvlastnější zájmy jeho vydány
v nebezpečí. Rozhodující kruhové zajisté byli by
z toho pro sebe čerpali takové »poučení«, že
Čechy lze v této říši bez příkrých následkův
hrubě odstrkovati, nikoli však Němce, a že tudíž
na české požadavky lze odpovídati pokrčováním
ramen, německé však že třeba respektovati . . .«
Dotknuv se dále pověsti, že dr. Körber
hodlá svou jazykovou osnovu uzákoniti mocí
8 14., vyslovil se nejrozhodněji proti takovému
kroku. »Zrazuji — pravil — vládu od každého
Žáč
Posl
doktor
Žáček
Němec
Körber
Praha
Bystřice
Čechy
11
article
kroku takového z té příčiny, že uzákoniti § 14
nezměněné jazykové osnovy Körbrovy bylo by
vypověděti boj nejen nám Čechům, ale i Slo
vanům ostatním, a nastal by boj větší a mohut
nější všech dosavadních, poněvadž my za žádnou
cenu nemůžeme připustiti a nepřipustíme nikdy.
aby v našich krajích jakákoli nadvláda cizlho
jazyka byla uzákoněna. Byl by to od vlády
krok osudný, jehož následky odnesli by přečetn
obyvatelé sami, a odnesl by je stát, který uvržen
by byl uzákoněním jakékoli nadvlády německého
jazyka u nás do zmatku a víru nepoměrně hroz-
nějšího, než v jakém potácí se nyní.«
K závěrku dr. Záček projevil ochotu
k poctivému smíru a Němci, ba i k novému
vyjednávání s vládou za účelem upravení
vnitřních poměrů. »Jsme ochotni — dodal z
souhlasu posluchačů — nežádat nic, co by
opravdu poškozovalo Némce a stát, ale v pranie
nesvolíme, co by nezaručovalo lidu a jazyku
českému naprostou rovnost ve směrech všech.
A žádáme to nejen v zájmu národa našeho, ale
i v zájmu státu, ježto jsme přesvědčeni, že
Rakousko jenom tehdy pokvéte, skdyž devisou
jeho bude rovné právo a sprave dl
nost« . ..
Čecho
Záček
Němec
Rakousko
Körbrův
12
article
Z Vídně, 3. července. (Slou čen
stran německo-katolické a ant
semitské.) V některých listech vyskytla se
zpráva — jinak dosti pravděpodobná — že
katolická strana lidová a křesťanští sociálové
hodlají se spojiti v jednu »rakouskou stranu«,
jež by byla na říšské radě zastoupena více než
60 poslanci. Orgán antisemitů »Deut. Volksbl.«
tvrdí však v dnešním listě, že na zprávěté
není ani slova pravdy. Možno, že zpráva ona
není pravdiva dnes; ale, že se může časem
osvědčiti, vidno už z toho, že obě tyto německé
strany jsou v blízkém styku s nynější vládou
a těší se přízni ministerského předsedy dra
Körbra, jak svědčl zejmena schválený nový
volební řád pro Vídeň, vydaný jen na prospěci
antisemitů.
Z Pešti, 1. července. (Nové nespráv
nosti patriarcha Brankoviče.) Spor
mezi biskupem Zmejanovičem a patriarchem
Brankovičem, obviněným, že nesprávně hospo-
dařil s církevním jměním srbským, není dosud
právoplatně vyřízen, a již přicházejí opět zprávy
o nových nesprávnostech patriarchových. »Ke-
leti Ertes« dovídá se totiž z Karloveů, že f-
nanční erár připočítal r. 1891 patriarchovi Bran-
kovičí k dobrému přeplatek na daní ch
v částce 85.000 zl. Podrobným pátránímse
však shledalo, že o tuto částku přeplatil daně
bývalý patriarcha Andélič, že peníze ty nále
žely do pozůstalosti nebožtikovy a měly být
vráceny universálnímu dědici, srbskému církevně-
národnímu fondu. Fond však peněz neobdržel
a vláda je zúčtovala jako zálohu na equiva
lentní poplatky nového patriarchy Brankoviče.
jež obnášejí ročně asi 11.000 zl. Takovým
způsobem byl Brankovič po osm let sproštěn
placení equivalentu, jejž by jinak musil platit
ze svých důchodů. Církevní fond byl však o
85.000 zl. zkrácen.
Körbr
Brankovič
Vídeň
Pešť
Bran
13
title
Politické zprávy zahraničně.
14
article
V Praze, 3. července.
Praha
15
article
Čína a Transvaal.
Angličané sami zrušili telegrafické a želez
ničné spojení Transvaalu s přístavem Lorenee
Markezem, aby zprávy o čínských událostech
nemohly se dostati k Burům a nedodaly jimsi
k poslednímu rozhodnému zápasu. Angličané
obávají se, že by Krüger viděl v událosteh
čínských trest boží na Angličany a že by jeho
bojovníci, věříce v pomoc s hůry, sebrali se
novému, neodolatelnému odporu.
Milanovi »konsulové« po Evropě.
Milan a Alexandr, nemohouce své haneb
dílo opříti o lidi dobré, musejí se opírati o lid
zlé a špatné. Jinak nemůže býti. Národ ožebra
čují a z jeho mozolů vydržují nespočetné smečky
náhončích, kteří jej udržují ve věčném strachu
a nojistotě. Režim tento zbudoval silnou emí
Angličan
Krüger
Milan
Alexandr
Čína
Transvaal
Evropa
Lorenea Markez
16
article
graci srbskou, jejímž hlavním útulkem jsou
svobodné Švýcary. V Ženevě srbšti emigrant
vydávají dva orgány; francouzský »La Serbiee
a srbský »C00a«. Do Ženevy se sbihaj
nitky odevšad, kde srbští emigranti přebývaji
Ze Ženevy píšou do novosadské »3acrasme
o tom, jak Milan špiclovskou službu ustrojil.
Na tisíce srbských rodin, které v po-
sledním roce emigrovaly ze Srbska, pro-
vázeno je do ciziny tisíci špiclů. Všem ničemům
a vyvrhelům srbského národa naskytá se tím
výnosná služba a cesta k srdci králů, kteří za
ni neskrbli odměnami a vyznamenáními. Jeto
skutečný obchod s lidmi. Žádost pomsty, jež
vždycky byla stinnou stránkou srbského cha-
rakteru, je Milanem využitkována nejpodlejším
způsobem. On ji ještě podpaluje a raduje se
z toho, když se přihlašují dobrovolníci, kteř
se nabízejí pronásledovati i děti jeho odpůrců.
na nichž chtějí ukojiti svou žádost odvety. De-
moralisace sestoupila s trůnu a řádí i v nej-
zdravějších dosud vrstvách národa. Národ
v Srbsku je nyní rozdělen na dvě kasty: na
pronásledovatele a na pronásledované. Nikdo
tam není bezpečen, avšak bezpečnosti nenalézá
ani za hranicemi své vlasti. Srbští emigranti
všude jsou obklopeni špicly. V každé jejich
společnosti je některý neviditelně přítomen.
Nikdo více nerozezná, kdo je pozorovanýma
kdo je pozorovatelem. Srbšti emigranti, ať jsou
v Opaliji nebo Karlových Varech, v býv. Voj-
vodině, Rakousku, Rusku, Francii, ano i v Ka-
hýře a Švýearech, stále jsou pod dohledem
svých tajných strážců.
Oni je provázejí, cestují s nimi, pláčou
s nimi nad osudem vlasti, ano i hlad trpí jak
oni, když potřebují zakrýti svou pravou barvu.
Švýcar
Milan
Ženeva
Milano
Srbsko
Karlová Vary
Rakousko
Rusko
Francie
Ka
Le Serbiee
C 00
17
article
Avšak každého dne o každém emigrantu docház
do Srbska zpráva, kde je, co dělá, co mluví,
s kým obcuje. A zatím, co emigranti se těší na
prvé příznivé znamení, aby se mohli vrátiti do
vlasti, v Bělehradě jsou již pro ně připraveny
rozsudky, které budou na nich prováděny, jak
mile se octnou na rodně půdě a to i když mini-
sterstvo se změní, i když Milan přinucen bude
k odjezdu. Agenti Milanovi a Uzelcovi jako mi-
krobi otravují vše, kam padnou. Ohlášen je bo
na život a na smrt, neboť Milan se již o to po-
staral, aby duchem v Srbsku zůstal, byť by
tělesně přinucen vzdáliti se. Alexandr pochyti
už dosti z otcovské moudrosti a bude i sám
důstojným pokračovatelem otcovým.
I ve Švýcarech možno za každým krokem
potkati srbského špicla. Jen do redakcí emi-
grantských orgánů dosud se jim nepodařilo ve-
tříti se. Tolik »mučedníků« a »emigrantů« zbůh-
darma šlape ženevské dláždění a nikterak se ne-
mohou dostati za »spolupracovníky« v těch re-
dakcích! Švýcarská policie je den ode dne bdě-
lejší nad těmi hosty, které jí posílá Milan. Švý-
cary jsou země, která vždy byla útočištěm pro-
následovaných pro politické příčiny. Avšak právě
to má za následek, že se Švýcary také hemži
tajnými všech států, kteří jsou tam svými vlá-
dami vysíláni, emigranty stopovati. Tajní jsou
jediným druhem lidí, který švýcarská vláda ne-
chce trpěti. Nejmenší důkaz, že někdo jest oso-
bou podezřelou, že nemá pas v pořádku,je
bez zaměstnání a pod., a již je vržen za hra-
nice švýcarské, obyčejně po několikadenním vě-
zení. Naproti špiclům Milanovým švýcarské úřady
byly zvláště přísny po známém jalovém poku
zříditi ve Švýcarech srbský »konsulát«. Nyníje
známo v Ženevě, že každý příchozí ze Srbsk
je — »konsul«,
Milan
Alexandr pochýt
Švýcar
Milanová
Srbsko
Bělehrad
Ženeva
18
article
Nepokoje v Číně.
Nepokoje v Číně.
Ještě o čínských podivnůstkách.
Cop mužů a zmrzačování noh dívčích jev
se v našich očich činským monstrem. Ale
právě tak žasne nad naším kabátem Číňan
Zvláště se diví, spatří-li Evropana v kabátě šo
satém, opatřeném na zad dvěma knoflíky. K če
mu tam ty knofliky máme, nejde synovi ne
beské říše na rozum. Vždyť tam nic nezapí
náme! A přece žádný krejčí evropský nepro
pustil by podobný výtvor ze svého atelieru be
nezbytné té ozdoby.
Číňan
Evropan
Čína
19
article
V drebném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za S-
vdpolední . . . . . . . za 2b
Ve fllalkách na venkovš
ranní čisle.
sdpoledat . . . . . . . . 5b
Inserat
plati se hotevě napfel
Přsdplacsní a inenrty přijtná zdmlal-
strace v Marianské ulici č.s
Tam nachštají se tel režskee
tiskárna z ezpedice „Mirodnich Listá“
Eukopisy se novracsí
Mirodnich Listat
20
article
Čínský krejčí opatřuje kabátec zpředu
vždycky pěti knofliky a to z praktické účelno-
sti. Na zad nikdy jich nepřišívá.
Viděti něco tak směšného na ryšavém bar-
baru evropském, způsobuje veliké potéšení mla-
dým i starším Číňanům. Někteři z nich ne-
mohou si odepříti v radostném rozechvění ani
toho, aby nás v těsném davu činského města
nezatahali trochu za šosy neb aby neukazoval
s výsměchem na jejich památné dva knoflíky.
Jiní z čínského davu budou se na přicházející
barbary mračiti a odlehčí si dokonce nějakou
nadávkou. Ze znamená fank-uej ciziho
čerta a dábla, zapamatuje si každý Evropan
velmi brzy a spolkne takové oslovení za stoi-
ckého klidu.
Způsobnější copař přivítá cizího čerta uště-
pačnými slovy čin-čin a projevuje ve tváři
líbezný úsměv. Ale v srdci má přece jen
pocit kyselosti a odpor proti všemu západ-
nímu.
Kdybychom přišli do čínského městav
oděvu činském, nechali by nás na pokojí. Kato-
ličtí missionáři pochopili povahu činského lidu
a odívají se tak, jako Číňan. Ba holívají si i
hlavu a nosi pořádný cop. Za takového vze-
zření vzbuzují větší důvěru a dílo apoštolské
daří se jim mnohem lépe.
Číňan
Někter
Evropan
Kato
21
article
Ale také jinde ve světě dráždí cizí kroj
domorodé starověrce. V Malé Asii podráždil již
mládež můj nevinný klobouk a to takovou
měrou, že mě vlastenečtí kluci turečtí až kame-
novali. Chce-li si tam kdo získati přátelstv
mohamodánů, ať odloží vyzývavý klobouk
přikryje hlavu fezem. Potom nebudou štěkati n
něho ani psi, kteří jsou na anatolském venkové
největší nepřátelé přikrývek a la franca.
V evropských osadách čínských měst, zva-
ných koneese, snášejí se Evropané a Číňané
dobře. Bez Člňana neobejde se tam žádný kupec
a žádná banka. Čínský sprostředkovatelje
vlastně v každém závodě nejdůležitějším činitelem
a požívá od svého evropského pána plné dů-
věry. Každý nám tam tvrdil, že je Číňan dů-
věry té hoden pro svou spolehlivost. Zámožní
Číňané rádi se i v evropských koncesích usa-
zují, ježto se mohou nadíti podpory od osadník
proti davům domácího lidu bez majetku. Evrop-
ský pán (tajpan) je tedy s čínským kom-
pradorem jedna ruka. Činský sprostředko-
vatel všelikých koupí (portug. comprar =
koupiti) požívá též důvěry u svých rodákůa
bohatne z nich a ryšavých barbarů brzy. Čí-
ský komprador iest, duší mezinárodního obchodu
v řiši středu. Bezhého nemohly by se obchodní
smlouvy ani uzavírati.
Evropan
Číňan
Asie
Evropa
22
article
Jinak chovají se Čintmě k Evropanovi ve
vlastních částech činského města. Sběh zvěda-
vého lidu vždycky ho doprovází.
Ale myslim, že by si náš lid nepočína
jinak, kdyby se pojednou objevil v ulici plno
krevný Číňan v parádním úboru.
Abychom se vyhnuli pohoršení, dáváme
se tedy v čínských čtvrtích nositi radějí v uza-
vřených nosítkách.
V koncesích evropských rozvážejí panstvo
vozičkáři, zapřažení do dvoukolového povozu
jehož jmeno zní v překladu: člověk, síla, vůz
(d ži nerik- š a). Je to tedy vůz, pohybovaný
lidskou silou.
Ale tahouni v koncesích jsou Číňané o
kosti a neporozumějí vám, kdybyste mluvili an-
gličinou sebe zřetelnějí. Také nechápe ani mezi-
národních výrazů, jako je na př. konsulát, pošta,
hotel, klub. Poleno by spíše oživlo, nežli by
čínský džin pochopil, že vás má odvézti do ho-
telu des Colonies. Chtěj nechtěj musí si cizinec
zapamatovati nebo na papírek napsati, že hotel
des Colonies slove po činsku mih-c a jsle,
agentura paroplavební společnosti P. O. ta
jing ho-lan-so kung-se, hostinec Astor
house ligu, klub Konkordia vu-ma-lu, dan-
c-vong, poštovní úřad lokální kung-bu su-
sing-kvan, konsulát rakousko-uherský ta ao-
s-ma h-ka-kvoh lingši-ja-men, konsulát
žaponský ta džipen cung-lingši ja-
men
Jiná zvláštnost. Projedete-li šanghajskou
koncesí britskou a přijedete na půdu konces
Evropan
Číňan
Polena
P O
desátník Colony
Astor house
Konkordia v
aosma h
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na Kunětické Hoře.
Vzpomínky. Podává P. Papáček.
Snad četba pěkné stati pana B. Skrbka
o Hoře Kunětické v »Časopise Společnosti přátel
starožitností« českých, snad jen náhlé zatoužen
po vzpominkách z dětství způsobily, že přeruši
jsem v Pardubicích jízdu do Prahy, abych pod-
nikl výlet na Kunětice.
Vyšel jsem odpoledne v průvodu milého
přítele podle zámku pardubického, kdysi sídl
znamenitých Pernštýnů, přes železný most,a
lučinami po břehu Labe k cíli své pouti.
Krásná bažantnice, v které jsme před lety
cestou odpočivali, jest vykácena. Vesnice Bro
zany a Ráb zdají se úhlednější, než bývaly
Ještě kousek lesem, kde skrývá se lovecký zá-
meček Richarda Drasche-ho z Vartinberku a —
jsme pod hradem. Jsme u kamenného lomu.
V závratné výši pracují lamači, chystajíce otvory
pro patrony dynamitové a při zemi ozývá se
jednotvárný fukot kladiv, hotovících štěrk.
Starou vozovkou vystupujeme k troskám. Ta-
bulky Klubu českých turistů z r. 1897, ozna-
čující cestu i památnější místa, už povážlivé
chátrají. Brána jest otevřena. Stojíme na ná-
dvoříi
Z otvorů ve zdech na levo vykukuje —
jako dřive vykukovala — sláma. Na hradba
v pravo jakýsi nový nevkusný altánek. Natěrač
tu restauruje rámce laciných nějakých barvotisků.
Hlidač hradu zařídil se tu po hostinsku. Sem
tam po zarostlém nádvoří hrubě zdělané stoly
P Papáček
Skrbek
Bro
Drasche
kunětický hoře
Pardubice
Praha
Kunětice
Pernštýn
Rába
Hlidač hrad
24
article
a lavice, u nich několik hostů. Usedli jsme
také k malému občerstvení.
Bezmála před třiceti lety byl jsem na Ku-
něticích poprvé. Proběhal jsem tehdy všeckny
kouty hradu, slezl všecky plošiny, sběhl do
valně zasypaného a bezem zarostlého příkopu.
Viděl jsem síň i kapli hradní, kde na stěně
visely čtyři obrazy, výjevy z písma. Historie
obrazů není nezajímava. Vzpomínám, co jsem
o ní slýchal.
Na podzim r. 1857 opodál četně shromá-
žděných hostů z Pardubie, z Chrudimi, z Hradce
a odjinud seděla na nádvoří hradu kunětického
veselá společnost. Byli tu čtyři malíři: Fran-
tišek Potěšil, žák vídeňské akademie, Jan Kokeš,
Moravan, druhdy tkadlec, pak znamenitý vzor-
kář, spolu sochař, Josef Papáček, absolvent
pražské akademie, otec pisatele těchto řádků
mnichovský odchovanec, malíř p. F. M. S nimi
seděl medlešický hostinský Novotný.
Kokeš a M. hráli na housle a flétnu ná-
rodní písně. Druzí je zpěvem doprovázeli.
Hrad byl tehdy v smutném stavu. Ačkoliv
již císař František, navštíviv r. 1820 Kunětice,
nařídil, aby hrad byl zachován, vleklo se úřadní
jednání o tom po několik let, až téměř usnulo.
Nestalo se nie, leda že schody postaveny k věži
a hlavní síň šindelovou střechou byla pokryta
Prázdné stěny kaple přivedly malířský čtyt
lístek na myšlénku, přispěti jednak k okrase
kaple, jednak ku probuzení zájmu o opravu
hradu. »Namalujme pro kapli něco z písma,«
povídá Kokeš, »aby to trochu k poměrům při-
léhalo«. Návrh přijat a brzy vybrány čtyři vý-
jevy. Losem přidělena každému práce. Hostinský
Novotný, aby také nějakou měl zásluhu, slibí
Fran
Potěšil
Kokeš
Papáček
Novotná
František
Pardubie
Chrudim
Hradec
Hrad
Kunětice
vídeňský akademie
Moravan
pražský akademie
25
article
na svůj náklad opatřiti na obrazy dřevěné desky
Ještě téhož roku zavěšeny do kaple čtyři n
šedo malované obrazy, kopie kreseb Šnorových.
Potěšilův představuje vyhnání kupců a proda-
vačů z chrámu, Kokšův kázání svatého Jan
Křtitele, Papáčkův bohatce a Lazara, Müllerův
farisea s publikánem. Pod obrazy jsou příslušné
texty evangelia a zpráva, kde obraz byl ma
lován. Potěšil kromě toho namaloval pro hlavni
oltář obraz Ukřižovaného. Ale obraz na Kuně
tice nikdy se nedostal, aniž známo, kams
poděl. Byl snad poslední prací Potěšilovou. Ze-
mřel Potěšil necelý rok potom v mladém věku
a byl v Pardubicích pochován.
Ostatní druhové nedlouho po sobě ho ná
sledovali . . .
Posilnivše se svačinou, procházíme hradem
Kaple je otevřena. Zůstala celkem nezměněna
Obrazy visí dosud na stěnách. Hlavní oltář jes
nový. Obraz, svatá Kateřina, jest práce před
časně zemřelého samouka P. A. Kopeckého
faráře dřítečského, spisovatele monografie Kuně
tická Hora, již r. 1892 vydal Klub českýei
turistů.
Stará, dřevěným stropem pokrytá síň hradn
oživuje jinou vzpomínku. Zalétám v časy stu
dentské, Smluvili jsme jednou s akademiky par
dubickými společný výlet na Kunětice. S nám
vydala se na cestu i valná část krásného po
hlaví chrudimského. Zde v té staré hradní sin
vesele se to tancovalo. Mezi dámami byla tehdy
právě svou literární dráhu nastupující Boženu
V-a K-á, svěží krasavice a vedle ní, teď již
zemřelá Antonie Melišová-Körschnerova, básnírk
Šnorová
Potěšilův
Kokšův
Křtitel
Papáčkův
Lazar
Müllerův
Potěšil
svatá Kateřina
Kopeckij
Melišová
Körschnerův
Pardubice
Kunětice
kuna tická Hora
26
article
»Muže bez slzí«, v jakémsi, jak se mně zdálo
podivném úboru. Postava za postavou vybavuj
se živě v paměti.
Na věž vystoupil jsem sám. Po obloze pro
hánějí se mračna. Přes to vyhlídka je rozsáhlá
Žirný kraj stříbrným proudem Labe protékany
rozkládá se pode mnou. Prošel jsem od té doby
co poprvé s věže kunětické jsem se rozhlížel
valnou část země české, díval jsem se s vrchol
Krkonoš a Šumavy, s Milešovky, Řipu, navštíví
jsem nejednou vyhlášenou vyhlidku cízokrajnou
ale znovu nacházím: rozhled s Kunětic patr
k nejkrásnějším. Dlouho nemohl jsem se roz-
loučiti. Tam Chrudím s vysokými věžemi, z
ní Chlumek, v pravo pláň s vesnicí Skalou, př
ní »v borovém háji stála někdy poušť« smut-
ného mládence, a přes Pardubice vidět domky
Jesničanek. Mezi nimi rozeznávám dobře chalupu
zemřelého strýce Lance. Tu mezi Čechy jako
sedlák v kruhu české rodiny žil konec život
svého potomek urozených francouzských emi-
grantů, pečlivě na paměť chovaje původ rodu
svého. Smrt, již nejedenkráte unikl, plavě se
jako sběratel musea francouzského do Ameriky.
putuje rozháraným Španělskem a Italií, spravuje
velkostatky na Rusi: zastihla jej tu nenadále
v plné ještě mužné síle. Kde jsou ty časy, když
s bratrem a bratrancem sedice při čají a po-
kuřujíce papirosy, poslouchali jsme vypravován
jeho o cestách, zejmena o pobytu na Rusi.
Ale čas již vytrhnouti se ze vzpomínek
Hledím s věže na zbytky hradu. Lom znenáhla
a vytrvale hryže na skalnatém podstavci hradu.
Dosahuje pomalu k samým jeho hradbám.
Skala
Čecho
Krkonoše
Šumava
Kunětice
Pardubice
Lanka
Amerika
Španělsko
Rus
Italia
27
article
Nebude-li řádění bohopusté spekulace v brzku
přítrž učiněna, rozvezou za nedlouho hrad
i skálu. Šutrářská kolečka již jsou přichystána
Část hradu bez toho již r. 1884 se sesula
Všechny naděje kladené v dnešního majitele
zklamaly-
Marně vítal starý vlastenec Jiljí Vratislav
Jahn úvodní básní k výše uvedenému spisku
P. Kopeckého dnešního pána pozemku, když
nastupoval svůj majetek. Což sejde cizinci n
hroudě půdy, která nám je drahá. Tu v prázdný
vzduch se rozplývají slova:
»duch velebných těchto zřícenin,
jenž nám všem nazývá se Pernštýn
v srdce jeho vstoupil ušlechtilé
a vdechl lásku mu k té zemi milé!e
Štěrk je vzácná hmota, vynáší peníze.
A kdo by těmi zhrdal, nemohl by býti ma-
jetníkem několika millionů.
Sestoupil jsem s věže. Společník již ne-
trpělivě mně očekával. Dešti už asi neutečeme. Na
chvilku zase proniklo slunce mraky. Paprsky
jeho osvětlují páva, jenž v nádherný vějíř roze-
střev svá péra, pyšně vykračuje si po zdi
hradní. Symbol pýchy a liché nádhery zde nad
dílem hrubé spousty! V průjezdě v upomínku
na Kunětice kromě nezbytných pohlednic na-
bízi nám opatrovník hradu zvláštní otisky páně
Skrbkova článku o Hoře Kunětické a — vo-
ňavky, nemýlím-li se od Aloisa Jelínka z Par-
dubic, opatřené vyobrazením Hory Kunělické
a nápisem »Upomínka na Kunětickou horu.«
Ta poslední památka získala mi vděčnost osmi-
leté přítelkyně, dcerky měho truksasa.
Brzo po tom unášel nás vlak ku Praze.
Dlouho-liž si budou ještě choditi k Tobe
pro vzpomínky, Horo Kunětická?
Jiljí
Vratislav
Jahn
P Kopeckij
Skrbkův
Jelínek
Hora
Marna
Pernštýn
Kunětice
kunětický hora
Praha