ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cdc723c0-7281-11dc-ba9a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 68, person 75, org 10, work 4
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 4. července 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 182.
4 article
te ranrr a odpol. Ilst prvlplécí ner v Práze v adininiistrael a dvají donáškou ve saách: „ R 30 na mniěeto. Př oštons :. s ke s drojí zšsllkon me : : : : k oi
5 article Cisař Vilém o válce s Čínou.
Cisař Vilém o válce s Čínou. Nevíme po včerejších zprávách, budel ještě správno psáti o událostech na dálném Východě jakožto událostech v jednotné říši činské, neboť v době, kdy evropské družiny bojovaly v ústí řeky Peiho o pevnosti Taku, dále pak v Tjencinu a jeho okolí s čínskými povstalci a vojáky, ve hlavním městě Číny, Pekingu, rozhodlo se novým státním převratem nejen o osudu posavadní cí- sařovny a císaře jí sesazeného, ale, jak se podobá, i o jednotě říše čínske samé, což by samo o sobě bylo větším stížením kroků pacifikačních, i než je ubiti německého vyslance Kettelera. Řada místo- králů čínských na jihu říše, kdež jest nej- větší vliv anglický, nejde společně ani se stranou vůdce odboje a státního převratu prince Tuana, ani neprohlásila se pro stranu, jež stojí za bývalou císařovnou, ale utvo- řili samostatný spolek se sídlem vlády v Nankingul Takto tedy všecko obrovské území na jih od řeky Hoangho octlo by se již nyní pod převahou vlivu an- glického, a to v okamžiku, kdy všecky vel- moci opravdově se staraly o pomoc Evro- panům a zjednání pořádku v Pekingu. Tento výsledek politiky anglické bude působiti jako výbušná látka na posavadní »společný po- stup« velmocí.
Vilém Ketteler Tuan Čína dálný východ Tjencin Peking
6 article
Zatím smrt německého vyslance Kette lera vyrazila dno politice — »míru«. Ježto neštěstí postihlo nejmladší osadní velmoe. jejíž zřízenci si vedou stejně, příkře proti domorodcům v Africe jako v Číně, není ne- místno připomenouti si, že ubití vyslaneů není neznámo ani na půdě německé. Bylo to v posledním roku minulého století, když se jednalo o uspořádání poměrů mezi teh- dejší německou říší a tehdejší francouzskou republikou na kongresu v Rastattě. Kongres se rozešel s nepořízenou a francouzští zá- stupci Roberjot, Bonnier, Debry opustili Ra- statt, avšak skoro ještě v předměstí na cestě do Plattersdorfu byl vůz jejich přepaden husary a dva první do smrti ubiti, kdežto třeti, Debry a tajemník vyvázli s těžkými ranami. A nebylo v Německu tehdy tako- vého rozčilení, jako v Číně v poslední době.
Kette Bonnier Debra Ra Afrika Čína Německo
7 article
Tato vzpomínka dějinná ovšem pro další vývoj událostí v Číně jest naprosto lhostejná, jsouc pouhým dokladem, že postavení vy- slanců neposkytuje absolutní bezpečnost, byo právo mezinárodní co nejlépe je opatřilo V Německu ozývá se v tomto okamžiku jediný hlas — hlas po pomstě za smrť Kette- lera. Tohoto slova »pomsta« užil též výslovně ve své včerejší řeči císař německý, louče se s posilami do Číny vypravenými. Pravil mimo jiné: »Německý prapor jest uražen a říše německá potupena. To vyžaduje exem- plárního potrestání a pomsty Události se rozvinuly s hroznou prudkostí v děj velmi vážný, a co jsem vás povolal do zbraní, ještě se zpříkřily. Co doufal jsem vyřídití pomocí námořní pěchoty, pro- měnilo se nyní ve veliký úkol kterýž jenom semknutými sbor všech států civilisovaných s dá řešiti.« Takto tedy, dle vlastních slov německého panovníka, nastal na dálném Východě případ — kterýsi německý list naznačil jej jakožto osudný a neblahý — kde Německo nuceno jest ukázati, co dovede ve velkém zámoř- ském podniku po případě s amo, byť se př tom ještě stále mluvilo o solidarite všech velmocí.
Čína Německo
8 article
Této solidarity nebude tím okamžikem. kdy zájmy jednotlivých velmocí postoupí příliš jednostranně v popředí — a to se stalo již na jihu Číny zvláštní politikou anglickou nastane asi i v ohlášeném postupu německém. Sám klidný jinak »Reichswehr« praví: Čína jest dnes velikou kůstkou. Kdyby byl pan Ketteler před 14 dny umřel smrtí přirozenou, byla by ho litovala pouze jeho rodina a po krátkém nekrologu v úřadních listech berlín- ských by byl nikdo na něho již nevzpomněl; bylť to průměrný úřadník ani lepší, ani horší, než řady jeho soudruhů. Události učinily z něho historickou osobu, neboť on bude »bezprostřední příčinou« těžkých a vážných událostí, jež nastanou, aniž by kdo jen tušiti aneb předpověděti mohl, jaký bnde jejich konec. Nyní stalo se jakékoliv smírné »spo- řádání« nemožným — Německo se bude krvavě mstíti za smrť svého vyslance, ostatní mocnosti za poboření vyslaneckých paláců a jině opět, že i jejich vyslanci mohli býti ubiti a jejich vyslanecké paláce pobořeny. Na- stane divoká honba za čínským územím, a mocnosti si jmenem civilisace vyříznou co největší kusy z kůže čínského netvora, který dosti hloupě přišel se svou koží na trh. Zbývá jen otázka, zdali při dělení nedojde k věcem ještě horším. Ně- mecku musí se bez odporu po- nechati za smrť jeho vyslance slušný kus čínského území.« Tedy to pravé teprve přijde.
Ketteler Čína Německo
9 article
Ovšem, otázka dělení Číny, zahájená. jak jsme předem upozornili, Angličany, stane se velmi složitou nejen proto, že v Číně samotně v tomto okamžiku není nijaké jed- notné moci, tak že o každé sousto budou zápasiti evropské velmoci nejen mezi sebou, ale i s místními okamžitými držiteli moci vládní, a z toho může se při lidnatostia houževnatosti čínské vyvinouti zápas neméně nákladný, než jaký vedou Angličané v jižní Africe. I Číňané, jak zvláště císař německý dosvědčil, naučili se již bojovati evrop- skými zbraněmi a naučili se bojovati hou- ževnatě, jak svědčí zprávy o výpravě Sey- mourově a bojích okolo Tjencinu vůbec, Vedle toho však se naskýtá otázka, jak se zachovají k dělicím choutkám evropských mocností nejbližší sousedé Číny — Rusko Japonsko? Rusko dosud bylo pro zachování celistvosti Číny, Japonsko pak provozovalo tam spíše politiku anglickou. Tato však po- zbyla pro jižní Afriku mnoho své bývalé pří- tažlivosti, a tak jest dosti pochybno, v kterou stranu Japonsko se dá. Není proto ani vy loučeno, že propuknou zjevné třenice mezi velmocemi dříve ještě, než se dohodnou podíly z území čínského. Řeč císaře německého otevírá tudíž per spektivu — do neproniknutelných temnot. Tím byl však již první krok, jejž výbojná politika evropská učinila na půdě žlutého plemene. Po podniku nejstarší osadní velmoci v jižní Africe, přišla na řadu nejmladší osadní velmoc na území čínském; o zdar svého podniku se neleká.
Angličan Číňan Tjencin Čína jižní Afrika Rusko Japonsko
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 3. července. (Dr. Žáče o situaci.) Posl. dr. Žáček užívá pilně par- lamentních prázdnin k tomu, aby vstoupil ve styk s voličstvem, zpravil je o politické situaci a obhájil taktiku delegace české. Minulý pátek mluvil ve schůzi v Bystřici pod Host. Zmíniv se o posledních událostech na říšské radě, uznal, že česká obstrukce za daných pnměrů byla ne- vyhnutelna. »Možná dokonce — pravil dr. Žáček — že se v budoucích dobách bude české de- legaci vytýkati, že hnala věci do takových konců. Ale kdo sledoval skutečný vývoj dosavadních poměrů, musí potvrditi, že jak se okolnosti vy- tvářily, musili češti poslanci chtěj nechtěj uči niti to, co učinili a že kdyby pod tihou okol ností nebyli sáhli k tém prostředkům, ke kterým sáhli, byla by nejen čest národa hrubě poško zena, nýbrž i nejvlastnější zájmy jeho vydány v nebezpečí. Rozhodující kruhové zajisté byli by z toho pro sebe čerpali takové »poučení«, že Čechy lze v této říši bez příkrých následkův hrubě odstrkovati, nikoli však Němce, a že tudíž na české požadavky lze odpovídati pokrčováním ramen, německé však že třeba respektovati . . .« Dotknuv se dále pověsti, že dr. Körber hodlá svou jazykovou osnovu uzákoniti mocí 8 14., vyslovil se nejrozhodněji proti takovému kroku. »Zrazuji — pravil — vládu od každého
Žáč Posl doktor Žáček Němec Körber Praha Bystřice Čechy
11 article
kroku takového z té příčiny, že uzákoniti § 14 nezměněné jazykové osnovy Körbrovy bylo by vypověděti boj nejen nám Čechům, ale i Slo vanům ostatním, a nastal by boj větší a mohut nější všech dosavadních, poněvadž my za žádnou cenu nemůžeme připustiti a nepřipustíme nikdy. aby v našich krajích jakákoli nadvláda cizlho jazyka byla uzákoněna. Byl by to od vlády krok osudný, jehož následky odnesli by přečetn obyvatelé sami, a odnesl by je stát, který uvržen by byl uzákoněním jakékoli nadvlády německého jazyka u nás do zmatku a víru nepoměrně hroz- nějšího, než v jakém potácí se nyní.« K závěrku dr. Záček projevil ochotu k poctivému smíru a Němci, ba i k novému vyjednávání s vládou za účelem upravení vnitřních poměrů. »Jsme ochotni — dodal z souhlasu posluchačů — nežádat nic, co by opravdu poškozovalo Némce a stát, ale v pranie nesvolíme, co by nezaručovalo lidu a jazyku českému naprostou rovnost ve směrech všech. A žádáme to nejen v zájmu národa našeho, ale i v zájmu státu, ježto jsme přesvědčeni, že Rakousko jenom tehdy pokvéte, skdyž devisou jeho bude rovné právo a sprave dl nost« . ..
Čecho Záček Němec Rakousko Körbrův
12 article
Z Vídně, 3. července. (Slou čen stran německo-katolické a ant semitské.) V některých listech vyskytla se zpráva — jinak dosti pravděpodobná — že katolická strana lidová a křesťanští sociálové hodlají se spojiti v jednu »rakouskou stranu«, jež by byla na říšské radě zastoupena více než 60 poslanci. Orgán antisemitů »Deut. Volksbl.« tvrdí však v dnešním listě, že na zprávěté není ani slova pravdy. Možno, že zpráva ona není pravdiva dnes; ale, že se může časem osvědčiti, vidno už z toho, že obě tyto německé strany jsou v blízkém styku s nynější vládou a těší se přízni ministerského předsedy dra Körbra, jak svědčl zejmena schválený nový volební řád pro Vídeň, vydaný jen na prospěci antisemitů. Z Pešti, 1. července. (Nové nespráv nosti patriarcha Brankoviče.) Spor mezi biskupem Zmejanovičem a patriarchem Brankovičem, obviněným, že nesprávně hospo- dařil s církevním jměním srbským, není dosud právoplatně vyřízen, a již přicházejí opět zprávy o nových nesprávnostech patriarchových. »Ke- leti Ertes« dovídá se totiž z Karloveů, že f- nanční erár připočítal r. 1891 patriarchovi Bran- kovičí k dobrému přeplatek na daní ch v částce 85.000 zl. Podrobným pátránímse však shledalo, že o tuto částku přeplatil daně bývalý patriarcha Andélič, že peníze ty nále žely do pozůstalosti nebožtikovy a měly být vráceny universálnímu dědici, srbskému církevně- národnímu fondu. Fond však peněz neobdržel a vláda je zúčtovala jako zálohu na equiva lentní poplatky nového patriarchy Brankoviče. jež obnášejí ročně asi 11.000 zl. Takovým způsobem byl Brankovič po osm let sproštěn placení equivalentu, jejž by jinak musil platit ze svých důchodů. Církevní fond byl však o 85.000 zl. zkrácen.
Körbr Brankovič Vídeň Pešť Bran
13 title
Politické zprávy zahraničně.
14 article
V Praze, 3. července.
Praha
15 article
Čína a Transvaal. Angličané sami zrušili telegrafické a želez ničné spojení Transvaalu s přístavem Lorenee Markezem, aby zprávy o čínských událostech nemohly se dostati k Burům a nedodaly jimsi k poslednímu rozhodnému zápasu. Angličané obávají se, že by Krüger viděl v událosteh čínských trest boží na Angličany a že by jeho bojovníci, věříce v pomoc s hůry, sebrali se novému, neodolatelnému odporu. Milanovi »konsulové« po Evropě. Milan a Alexandr, nemohouce své haneb dílo opříti o lidi dobré, musejí se opírati o lid zlé a špatné. Jinak nemůže býti. Národ ožebra čují a z jeho mozolů vydržují nespočetné smečky náhončích, kteří jej udržují ve věčném strachu a nojistotě. Režim tento zbudoval silnou emí
Angličan Krüger Milan Alexandr Čína Transvaal Evropa Lorenea Markez
16 article
graci srbskou, jejímž hlavním útulkem jsou svobodné Švýcary. V Ženevě srbšti emigrant vydávají dva orgány; francouzský »La Serbiee a srbský »C00a«. Do Ženevy se sbihaj nitky odevšad, kde srbští emigranti přebývaji Ze Ženevy píšou do novosadské »3acrasme o tom, jak Milan špiclovskou službu ustrojil. Na tisíce srbských rodin, které v po- sledním roce emigrovaly ze Srbska, pro- vázeno je do ciziny tisíci špiclů. Všem ničemům a vyvrhelům srbského národa naskytá se tím výnosná služba a cesta k srdci králů, kteří za ni neskrbli odměnami a vyznamenáními. Jeto skutečný obchod s lidmi. Žádost pomsty, jež vždycky byla stinnou stránkou srbského cha- rakteru, je Milanem využitkována nejpodlejším způsobem. On ji ještě podpaluje a raduje se z toho, když se přihlašují dobrovolníci, kteř se nabízejí pronásledovati i děti jeho odpůrců. na nichž chtějí ukojiti svou žádost odvety. De- moralisace sestoupila s trůnu a řádí i v nej- zdravějších dosud vrstvách národa. Národ v Srbsku je nyní rozdělen na dvě kasty: na pronásledovatele a na pronásledované. Nikdo tam není bezpečen, avšak bezpečnosti nenalézá ani za hranicemi své vlasti. Srbští emigranti všude jsou obklopeni špicly. V každé jejich společnosti je některý neviditelně přítomen. Nikdo více nerozezná, kdo je pozorovanýma kdo je pozorovatelem. Srbšti emigranti, ať jsou v Opaliji nebo Karlových Varech, v býv. Voj- vodině, Rakousku, Rusku, Francii, ano i v Ka- hýře a Švýearech, stále jsou pod dohledem svých tajných strážců. Oni je provázejí, cestují s nimi, pláčou s nimi nad osudem vlasti, ano i hlad trpí jak oni, když potřebují zakrýti svou pravou barvu.
Švýcar Milan Ženeva Milano Srbsko Karlová Vary Rakousko Rusko Francie Ka Le Serbiee C 00
17 article
Avšak každého dne o každém emigrantu docház do Srbska zpráva, kde je, co dělá, co mluví, s kým obcuje. A zatím, co emigranti se těší na prvé příznivé znamení, aby se mohli vrátiti do vlasti, v Bělehradě jsou již pro ně připraveny rozsudky, které budou na nich prováděny, jak mile se octnou na rodně půdě a to i když mini- sterstvo se změní, i když Milan přinucen bude k odjezdu. Agenti Milanovi a Uzelcovi jako mi- krobi otravují vše, kam padnou. Ohlášen je bo na život a na smrt, neboť Milan se již o to po- staral, aby duchem v Srbsku zůstal, byť by tělesně přinucen vzdáliti se. Alexandr pochyti už dosti z otcovské moudrosti a bude i sám důstojným pokračovatelem otcovým. I ve Švýcarech možno za každým krokem potkati srbského špicla. Jen do redakcí emi- grantských orgánů dosud se jim nepodařilo ve- tříti se. Tolik »mučedníků« a »emigrantů« zbůh- darma šlape ženevské dláždění a nikterak se ne- mohou dostati za »spolupracovníky« v těch re- dakcích! Švýcarská policie je den ode dne bdě- lejší nad těmi hosty, které jí posílá Milan. Švý- cary jsou země, která vždy byla útočištěm pro- následovaných pro politické příčiny. Avšak právě to má za následek, že se Švýcary také hemži tajnými všech států, kteří jsou tam svými vlá- dami vysíláni, emigranty stopovati. Tajní jsou jediným druhem lidí, který švýcarská vláda ne- chce trpěti. Nejmenší důkaz, že někdo jest oso- bou podezřelou, že nemá pas v pořádku,je bez zaměstnání a pod., a již je vržen za hra- nice švýcarské, obyčejně po několikadenním vě- zení. Naproti špiclům Milanovým švýcarské úřady byly zvláště přísny po známém jalovém poku zříditi ve Švýcarech srbský »konsulát«. Nyníje známo v Ženevě, že každý příchozí ze Srbsk je — »konsul«,
Milan Alexandr pochýt Švýcar Milanová Srbsko Bělehrad Ženeva
18 article Nepokoje v Číně.
Nepokoje v Číně. Ještě o čínských podivnůstkách. Cop mužů a zmrzačování noh dívčích jev se v našich očich činským monstrem. Ale právě tak žasne nad naším kabátem Číňan Zvláště se diví, spatří-li Evropana v kabátě šo satém, opatřeném na zad dvěma knoflíky. K če mu tam ty knofliky máme, nejde synovi ne beské říše na rozum. Vždyť tam nic nezapí náme! A přece žádný krejčí evropský nepro pustil by podobný výtvor ze svého atelieru be nezbytné té ozdoby.
Číňan Evropan Čína
19 article
V drebném prodejii ranní číslo o sobě . . . za S- vdpolední . . . . . . . za 2b Ve fllalkách na venkovš ranní čisle. sdpoledat . . . . . . . . 5b Inserat plati se hotevě napfel Přsdplacsní a inenrty přijtná zdmlal- strace v Marianské ulici č.s Tam nachštají se tel režskee tiskárna z ezpedice „Mirodnich Listá“ Eukopisy se novracsí
Mirodnich Listat
20 article
Čínský krejčí opatřuje kabátec zpředu vždycky pěti knofliky a to z praktické účelno- sti. Na zad nikdy jich nepřišívá. Viděti něco tak směšného na ryšavém bar- baru evropském, způsobuje veliké potéšení mla- dým i starším Číňanům. Někteři z nich ne- mohou si odepříti v radostném rozechvění ani toho, aby nás v těsném davu činského města nezatahali trochu za šosy neb aby neukazoval s výsměchem na jejich památné dva knoflíky. Jiní z čínského davu budou se na přicházející barbary mračiti a odlehčí si dokonce nějakou nadávkou. Ze znamená fank-uej ciziho čerta a dábla, zapamatuje si každý Evropan velmi brzy a spolkne takové oslovení za stoi- ckého klidu. Způsobnější copař přivítá cizího čerta uště- pačnými slovy čin-čin a projevuje ve tváři líbezný úsměv. Ale v srdci má přece jen pocit kyselosti a odpor proti všemu západ- nímu. Kdybychom přišli do čínského městav oděvu činském, nechali by nás na pokojí. Kato- ličtí missionáři pochopili povahu činského lidu a odívají se tak, jako Číňan. Ba holívají si i hlavu a nosi pořádný cop. Za takového vze- zření vzbuzují větší důvěru a dílo apoštolské daří se jim mnohem lépe.
Číňan Někter Evropan Kato
21 article
Ale také jinde ve světě dráždí cizí kroj domorodé starověrce. V Malé Asii podráždil již mládež můj nevinný klobouk a to takovou měrou, že mě vlastenečtí kluci turečtí až kame- novali. Chce-li si tam kdo získati přátelstv mohamodánů, ať odloží vyzývavý klobouk přikryje hlavu fezem. Potom nebudou štěkati n něho ani psi, kteří jsou na anatolském venkové největší nepřátelé přikrývek a la franca. V evropských osadách čínských měst, zva- ných koneese, snášejí se Evropané a Číňané dobře. Bez Člňana neobejde se tam žádný kupec a žádná banka. Čínský sprostředkovatelje vlastně v každém závodě nejdůležitějším činitelem a požívá od svého evropského pána plné dů- věry. Každý nám tam tvrdil, že je Číňan dů- věry té hoden pro svou spolehlivost. Zámožní Číňané rádi se i v evropských koncesích usa- zují, ježto se mohou nadíti podpory od osadník proti davům domácího lidu bez majetku. Evrop- ský pán (tajpan) je tedy s čínským kom- pradorem jedna ruka. Činský sprostředko- vatel všelikých koupí (portug. comprar = koupiti) požívá též důvěry u svých rodákůa bohatne z nich a ryšavých barbarů brzy. Čí- ský komprador iest, duší mezinárodního obchodu v řiši středu. Bezhého nemohly by se obchodní smlouvy ani uzavírati.
Evropan Číňan Asie Evropa
22 article
Jinak chovají se Čintmě k Evropanovi ve vlastních částech činského města. Sběh zvěda- vého lidu vždycky ho doprovází. Ale myslim, že by si náš lid nepočína jinak, kdyby se pojednou objevil v ulici plno krevný Číňan v parádním úboru. Abychom se vyhnuli pohoršení, dáváme se tedy v čínských čtvrtích nositi radějí v uza- vřených nosítkách. V koncesích evropských rozvážejí panstvo vozičkáři, zapřažení do dvoukolového povozu jehož jmeno zní v překladu: člověk, síla, vůz (d ži nerik- š a). Je to tedy vůz, pohybovaný lidskou silou. Ale tahouni v koncesích jsou Číňané o kosti a neporozumějí vám, kdybyste mluvili an- gličinou sebe zřetelnějí. Také nechápe ani mezi- národních výrazů, jako je na př. konsulát, pošta, hotel, klub. Poleno by spíše oživlo, nežli by čínský džin pochopil, že vás má odvézti do ho- telu des Colonies. Chtěj nechtěj musí si cizinec zapamatovati nebo na papírek napsati, že hotel des Colonies slove po činsku mih-c a jsle, agentura paroplavební společnosti P. O. ta jing ho-lan-so kung-se, hostinec Astor house ligu, klub Konkordia vu-ma-lu, dan- c-vong, poštovní úřad lokální kung-bu su- sing-kvan, konsulát rakousko-uherský ta ao- s-ma h-ka-kvoh lingši-ja-men, konsulát žaponský ta džipen cung-lingši ja- men Jiná zvláštnost. Projedete-li šanghajskou koncesí britskou a přijedete na půdu konces
Evropan Číňan Polena P O desátník Colony Astor house Konkordia v aosma h
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Na Kunětické Hoře. Vzpomínky. Podává P. Papáček. Snad četba pěkné stati pana B. Skrbka o Hoře Kunětické v »Časopise Společnosti přátel starožitností« českých, snad jen náhlé zatoužen po vzpominkách z dětství způsobily, že přeruši jsem v Pardubicích jízdu do Prahy, abych pod- nikl výlet na Kunětice. Vyšel jsem odpoledne v průvodu milého přítele podle zámku pardubického, kdysi sídl znamenitých Pernštýnů, přes železný most,a lučinami po břehu Labe k cíli své pouti. Krásná bažantnice, v které jsme před lety cestou odpočivali, jest vykácena. Vesnice Bro zany a Ráb zdají se úhlednější, než bývaly Ještě kousek lesem, kde skrývá se lovecký zá- meček Richarda Drasche-ho z Vartinberku a — jsme pod hradem. Jsme u kamenného lomu. V závratné výši pracují lamači, chystajíce otvory pro patrony dynamitové a při zemi ozývá se jednotvárný fukot kladiv, hotovících štěrk. Starou vozovkou vystupujeme k troskám. Ta- bulky Klubu českých turistů z r. 1897, ozna- čující cestu i památnější místa, už povážlivé chátrají. Brána jest otevřena. Stojíme na ná- dvoříi Z otvorů ve zdech na levo vykukuje — jako dřive vykukovala — sláma. Na hradba v pravo jakýsi nový nevkusný altánek. Natěrač tu restauruje rámce laciných nějakých barvotisků. Hlidač hradu zařídil se tu po hostinsku. Sem tam po zarostlém nádvoří hrubě zdělané stoly
P Papáček Skrbek Bro Drasche kunětický hoře Pardubice Praha Kunětice Pernštýn Rába Hlidač hrad
24 article
a lavice, u nich několik hostů. Usedli jsme také k malému občerstvení. Bezmála před třiceti lety byl jsem na Ku- něticích poprvé. Proběhal jsem tehdy všeckny kouty hradu, slezl všecky plošiny, sběhl do valně zasypaného a bezem zarostlého příkopu. Viděl jsem síň i kapli hradní, kde na stěně visely čtyři obrazy, výjevy z písma. Historie obrazů není nezajímava. Vzpomínám, co jsem o ní slýchal. Na podzim r. 1857 opodál četně shromá- žděných hostů z Pardubie, z Chrudimi, z Hradce a odjinud seděla na nádvoří hradu kunětického veselá společnost. Byli tu čtyři malíři: Fran- tišek Potěšil, žák vídeňské akademie, Jan Kokeš, Moravan, druhdy tkadlec, pak znamenitý vzor- kář, spolu sochař, Josef Papáček, absolvent pražské akademie, otec pisatele těchto řádků mnichovský odchovanec, malíř p. F. M. S nimi seděl medlešický hostinský Novotný. Kokeš a M. hráli na housle a flétnu ná- rodní písně. Druzí je zpěvem doprovázeli. Hrad byl tehdy v smutném stavu. Ačkoliv již císař František, navštíviv r. 1820 Kunětice, nařídil, aby hrad byl zachován, vleklo se úřadní jednání o tom po několik let, až téměř usnulo. Nestalo se nie, leda že schody postaveny k věži a hlavní síň šindelovou střechou byla pokryta Prázdné stěny kaple přivedly malířský čtyt lístek na myšlénku, přispěti jednak k okrase kaple, jednak ku probuzení zájmu o opravu hradu. »Namalujme pro kapli něco z písma,« povídá Kokeš, »aby to trochu k poměrům při- léhalo«. Návrh přijat a brzy vybrány čtyři vý- jevy. Losem přidělena každému práce. Hostinský Novotný, aby také nějakou měl zásluhu, slibí
Fran Potěšil Kokeš Papáček Novotná František Pardubie Chrudim Hradec Hrad Kunětice vídeňský akademie Moravan pražský akademie
25 article
na svůj náklad opatřiti na obrazy dřevěné desky Ještě téhož roku zavěšeny do kaple čtyři n šedo malované obrazy, kopie kreseb Šnorových. Potěšilův představuje vyhnání kupců a proda- vačů z chrámu, Kokšův kázání svatého Jan Křtitele, Papáčkův bohatce a Lazara, Müllerův farisea s publikánem. Pod obrazy jsou příslušné texty evangelia a zpráva, kde obraz byl ma lován. Potěšil kromě toho namaloval pro hlavni oltář obraz Ukřižovaného. Ale obraz na Kuně tice nikdy se nedostal, aniž známo, kams poděl. Byl snad poslední prací Potěšilovou. Ze- mřel Potěšil necelý rok potom v mladém věku a byl v Pardubicích pochován. Ostatní druhové nedlouho po sobě ho ná sledovali . . . Posilnivše se svačinou, procházíme hradem Kaple je otevřena. Zůstala celkem nezměněna Obrazy visí dosud na stěnách. Hlavní oltář jes nový. Obraz, svatá Kateřina, jest práce před časně zemřelého samouka P. A. Kopeckého faráře dřítečského, spisovatele monografie Kuně tická Hora, již r. 1892 vydal Klub českýei turistů. Stará, dřevěným stropem pokrytá síň hradn oživuje jinou vzpomínku. Zalétám v časy stu dentské, Smluvili jsme jednou s akademiky par dubickými společný výlet na Kunětice. S nám vydala se na cestu i valná část krásného po hlaví chrudimského. Zde v té staré hradní sin vesele se to tancovalo. Mezi dámami byla tehdy právě svou literární dráhu nastupující Boženu V-a K-á, svěží krasavice a vedle ní, teď již zemřelá Antonie Melišová-Körschnerova, básnírk
Šnorová Potěšilův Kokšův Křtitel Papáčkův Lazar Müllerův Potěšil svatá Kateřina Kopeckij Melišová Körschnerův Pardubice Kunětice kuna tická Hora
26 article
»Muže bez slzí«, v jakémsi, jak se mně zdálo podivném úboru. Postava za postavou vybavuj se živě v paměti. Na věž vystoupil jsem sám. Po obloze pro hánějí se mračna. Přes to vyhlídka je rozsáhlá Žirný kraj stříbrným proudem Labe protékany rozkládá se pode mnou. Prošel jsem od té doby co poprvé s věže kunětické jsem se rozhlížel valnou část země české, díval jsem se s vrchol Krkonoš a Šumavy, s Milešovky, Řipu, navštíví jsem nejednou vyhlášenou vyhlidku cízokrajnou ale znovu nacházím: rozhled s Kunětic patr k nejkrásnějším. Dlouho nemohl jsem se roz- loučiti. Tam Chrudím s vysokými věžemi, z ní Chlumek, v pravo pláň s vesnicí Skalou, př ní »v borovém háji stála někdy poušť« smut- ného mládence, a přes Pardubice vidět domky Jesničanek. Mezi nimi rozeznávám dobře chalupu zemřelého strýce Lance. Tu mezi Čechy jako sedlák v kruhu české rodiny žil konec život svého potomek urozených francouzských emi- grantů, pečlivě na paměť chovaje původ rodu svého. Smrt, již nejedenkráte unikl, plavě se jako sběratel musea francouzského do Ameriky. putuje rozháraným Španělskem a Italií, spravuje velkostatky na Rusi: zastihla jej tu nenadále v plné ještě mužné síle. Kde jsou ty časy, když s bratrem a bratrancem sedice při čají a po- kuřujíce papirosy, poslouchali jsme vypravován jeho o cestách, zejmena o pobytu na Rusi. Ale čas již vytrhnouti se ze vzpomínek Hledím s věže na zbytky hradu. Lom znenáhla a vytrvale hryže na skalnatém podstavci hradu. Dosahuje pomalu k samým jeho hradbám.
Skala Čecho Krkonoše Šumava Kunětice Pardubice Lanka Amerika Španělsko Rus Italia
27 article
Nebude-li řádění bohopusté spekulace v brzku přítrž učiněna, rozvezou za nedlouho hrad i skálu. Šutrářská kolečka již jsou přichystána Část hradu bez toho již r. 1884 se sesula Všechny naděje kladené v dnešního majitele zklamaly- Marně vítal starý vlastenec Jiljí Vratislav Jahn úvodní básní k výše uvedenému spisku P. Kopeckého dnešního pána pozemku, když nastupoval svůj majetek. Což sejde cizinci n hroudě půdy, která nám je drahá. Tu v prázdný vzduch se rozplývají slova: »duch velebných těchto zřícenin, jenž nám všem nazývá se Pernštýn v srdce jeho vstoupil ušlechtilé a vdechl lásku mu k té zemi milé!e Štěrk je vzácná hmota, vynáší peníze. A kdo by těmi zhrdal, nemohl by býti ma- jetníkem několika millionů. Sestoupil jsem s věže. Společník již ne- trpělivě mně očekával. Dešti už asi neutečeme. Na chvilku zase proniklo slunce mraky. Paprsky jeho osvětlují páva, jenž v nádherný vějíř roze- střev svá péra, pyšně vykračuje si po zdi hradní. Symbol pýchy a liché nádhery zde nad dílem hrubé spousty! V průjezdě v upomínku na Kunětice kromě nezbytných pohlednic na- bízi nám opatrovník hradu zvláštní otisky páně Skrbkova článku o Hoře Kunětické a — vo- ňavky, nemýlím-li se od Aloisa Jelínka z Par- dubic, opatřené vyobrazením Hory Kunělické a nápisem »Upomínka na Kunětickou horu.« Ta poslední památka získala mi vděčnost osmi- leté přítelkyně, dcerky měho truksasa. Brzo po tom unášel nás vlak ku Praze. Dlouho-liž si budou ještě choditi k Tobe pro vzpomínky, Horo Kunětická?
Jiljí Vratislav Jahn P Kopeckij Skrbkův Jelínek Hora Marna Pernštýn Kunětice kunětický hora Praha