1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 10. května 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přolp lácf se
v Praze v adminislraci
na něse
n ětrrí leta . . . . 8 K —h
s dvojí donáškou
na neistc
nčnt leta . . . . 7 K 50
vo slislkách
na něslo . ... . . 2 K 30
Pošten:
ne
nt: . :: keni
s dvojí zisilkou
a něs
nat lea . . . . kek
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Londýna, 9. května. Z Nně-
vanu telegrafují, že hlavní jádro
ruského vojska již Nuěvan opu-
stilo. Děla byla již v předchozi
noci dopravena do Liaojanu
kde se soustřeďuje vešker
vojsko. Ruské úřady opusti
město, jakmile se Japonci při-
blíží.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Japonec
Londýn
Nn
7
article
Neudolali české obstrukce!
Neudolali české obstrukce!
Plni zlosti a zlořečení sbírají nepřátelé naš
v parlamentě vídeňském dnes svá lejstra. Nebot
s celou svou válečnou výpravou proti našt
obstrukci pochodili »jako Kec u Jankova«.
»Buď ohnout neho zlomit český vzdor !« znělo
troufalé heslo veškerých spojených německých
stran proti nám. A zatím ty české tvrdé lebky
opět se nedaly, nýbrž vydržely pevně a věrně
při právu a pravdě české až do posledka.
Kdyby se byla na straně Němcův a vlády uká-
zala poctivá ochota ke splnění aspoň toho
miníma našich spravedlivých požadavkův, ne-
bylo by scházelo povolnosti a ochoty též s naší
strany. Řeč naše byla stále táž: »Vraťte nám
naše uloupené rovné právo jazyka českého ve
státní správě našich vlasti, vyhovte neodbytné
kulturní potřebě našeho národa zřízením české
university v hlavním městě Moravy a my jsme
ochotni ustát od obstrukce v parlamentě a při-
pustit na jednací pořad i rovisi jednacího řádu
i slátní rozpočet. Ale když ne — tak nel l«
Němcův
Jankov
Morava
8
article
Než, zarytá urputnost a tvrdošijnost něme-
ckých hegemonův, majíc v německém byrokratu
a tuhěm centralistovi Körbrovi svou pavezu
nechtěla o takém slušném vyrovnání se s ná-
rodem naším ani slyšet, nýbrž spekulovala bez-
pečně, že my ve své obstrukei ochábneme,
zmalomyslníme, že nastane v našich řadách de-
moralisace, vyhladovění, rozklad, deserce, až
dočkají se dne, kdy zoufale před nimi složíme
zbraň a bídně kapitulujeme. A zatím všechna
jejich spékulace bídně ztroskotala: my
jejich zlovolnou tvrdošijnost zírestuli rovně tvrdou
pevnosti a nepoddajností, maříce obstrukcí svou
veškeru zákonodárnou činnost nepřátelského
nám onoho parlamentu až do posledka. Což
divu, že jimi nad touto zahanbujíel porážkou
lomeuje dnes vztek, div že se nezalknou. »České
obstrukci — sopti »Doutsches Tagblatt« —
zdařilo se opět, že může vraceli se domů jako
vítěz, že může se chlubit, kterak po celou
tu dobu, co byl rajehsrát shromážděn, o pa-
novala pole a zabránila, že se nic dít
nemohlo.«
Doutsches Tagblatt
9
article
A teď neví dopálené panstvo, na komsi
vylitidříve zlost pro toto své fiasko, na koho
svaliti vinu z nezdaru? Většinou ovšem odná-
šejí si to »perfidní« Poláci, kteří prý nám
v »nejhorší naší tísni« přispěli svým prostřed-
kováním ku pomoci. Německý »žlutý tisk«
totiž namlouval sobě i celému světu po všeohnu
dobu, že prý již nevíme se svou obstrukeí kudy
kam, že jsme zabloudili do slepé uličky, zabo-
řili se do bahna, a jak už ty všechny opiové
blaboly vídeňských orientálcův zněly. Dle jejich
fantasie tedy starý Jaworski nám hodil spásné
lano a vysvobodil nás před samým utonutím
ve vlnách německé povodně. »Nyní ovšem jsou
Mladočeši z vody venku — jejich obstrukce
vydržela až do zavření rajehsrátu, zhativši ve-
škeru zákonodárnou práci. Taktické vítězstv
náleží jiml«
Tolikéž orgán zdejšího německého kasina
»Bohemie« jedovatě napadá Poláky pro jejich
maklérskou činnost: »Jedva že počali Polác
prostředkovat — hubuje — stávali se Češ
ještě urputnějšími a v obstrukci ještě horlivěj-
šimi, nežli již před tím byli. Domnívali se, že
opět vše na nich závisí a rozbije li se prostřed-
kování, že veškeré slovanské strany se shledají
aby jim poskytly opory.«
Však cítí asi »Bohemie« sama, že takovým
směšným klábosením fiasko Němců se nedá za-
křidovat a proto svaluje vinu též na neroz
vážnou bojechtivost německých
nacionálů.
Polák
Jaworský
Bohemia
10
article
»Od německo-nacionální strany
vyšla myšlenka potírati českou
obstrukci« — vykrueuje se na způsob
poražených generálů: »a jakkoliv se od samého
počátku vidělo, že podnikáme válku s nedo-
statečnými prostředky, že strany
pravice se naprosto nechtějí dostavit s Němei
v jeden bojovný šik, tož nicméně nechtěli
vůdcové německých nacionál ův
tak rychle upustit od plánu sotva započatého.
Mluvilo se vůbec ještě před někotika nedělmi
mnohých německých skupinách o jakéms spa-
sitelném činu pro parlament, ačkolivo
něm neměl téměř nikdo jasného ponělí.«
Neméně zajímavé jest další výslovné do-
znání »Bohemiino«, že němečtí poslanci na ja-
kés vyrovnání Němcův s národem českým za
celou tu dobu nikdy vážně nepomýšleli, nýbrž
jen jako výteční diplomaté »jinak ml uvil
než smýšleli, a jen o jedno dbali a se
starali, aby jim jejich Körber nevyved
žádnou hloupost. A on — sláva mu — ne-
vyvedl; on zůstal jejich věrným Ajaxem, o-
mítl pokušitele polské, řka, že Čechům ne-
povoli, poněvadž si nechce vymě-
nit českou obstrukei za německou
a jen Poláci od něho vyšli, už si povolal k sobě
německé pohlaváry pp. Marcheta a Grossa,
Schwegla a Ludwigstorffa, Derschattu a Chiara,
ba i Luegra, aby je hned za tepla potěšil
zprávou, že zůstal nepovolným Němcem vůč
nám i Polákům. To německým rekům stačí
To jim oslazuje jejich hoře — ďas vem parla
ment, jen když mají svého Körbra. Gratulu-
jeme! —
Němcův
Ajax
Čecho
Polák
Chiara
Derschatta
Luegra
11
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Prohra nacionalistů v Paříži.
Nesjednocené vystupování nacionalistických
skupin při volbách obecních trpké přineslo
jim ovoce. Marně ještě v poslední chvil
volaly některé orgány jejich voliče ke sjednoce-
nosti a zachování kázně! Ještě při volbách
užších některé menší frakce jich odloučeně po-
stupovaly a také odloučeně byly — poraženy.
Někde měl dokonce kandidát téže skupiny proti-
kandidáta z vlastních řad. Výsledek jest ten, že
ministerské strany, jež zvláště do užších voleh
od socialistův až po své nejumirněnější skupiny
šly jako jeden muž, dobyly v užších volbách
26 mandátův a že tím s připočtením mandátů
v hlavních volbách získaných nabyli po čtyřech
letech opět absolutní většiny v městské radě.
43 mandátů proti 37 nacionalistiekým, kdežt
Paříž
12
article
až dosud byl poměr právě opačný! Třeba že
výsledek ten vláda děkuje v první řadě oné
volební rozháranosti nacionalistů, nikoliv náhlé
pronikavé nějaké změně ve smýšlení lidu
pařížského, jak svědčí i čísla, že bylo odevzdáno
pro vládu v Paříži včera pouze 35.800 hlasů
proti 35.400 nacionalističkým, což činí v celé
Paříži jen většinu 400 hlasů, přece Combes
ovšem bude hlásati nyní, že Paříž jest za ním
a jistě tím také své postavení ve sněmovně po-
síli. Vládní většina sněmovní bude ale více než
kdy jindy odkázána na podporu socialistické
skupiny, neboť zvláště hlasům socialistickým dě
kuje své pařižské vítězství!
Z podrobností volebních dlužno uvěsti, že
ve 2. okresu pařížském zvítězil radikálně socia
listický kandidát Reillard 2742 hlasy proti 2670
hlasům nad dosavadním zástupcem nacionalistou
Boronem, v třetím okresu radikál Tantet 2590
hlasy proti dosavadnímu zástupci nacionalistů
Dubucovi. Ve 4. a 5. okresu uhájili své spojené
mandáty radikální soeialista Opportun, radikál
Sauton a socialista Lefévre; taktěž 12 okres
vládní strany uhájily. Četná zvláštní vydání
listův ohlašovala večer výsledek voleb. Nacio-
nalisté uspořádali na boulevardech, jež měla
republikánská garda obsazeny, bouřlivé projevy
V Paříži kolovala včera pověsť, že mini-
sterská rada hodlá uděliti amnestii
odsouzenoům státního soudu s Pa-
vlem Deroulědem v čele. Možno však,
že pověst ta byla rozšířena s vládních stran
proto jen, aby dělala ve voličstvu náladu vláde
příznivou.
Dubuc
Sauton
Lefévre
Paříž
Nacio
Boron
Combes
13
article
Nebezpečí pro Němce v Africe.
Jak berlínský »Loc. Anz.« z Vindhuku
sděluje, rozhodl se generální guvernér německé
osady jihoafrické Leutwein hned po příjezdu
generála Trothy do Svakopmundu (dne 7. června)
vrátiti se do Némecka. Starší osadníci vidí
v tom veliké nebezpečí pro všecky Němce
v osadě, poněvadž odchod Leutweinův a odstup
jeho z guverněrství i občanského povode prý
nezbytně k odpadnutí všech kmenů, kteréž dosud
Německu věrny zůstaly. Vojsko německé pozbylo
by tím mimo jiná nebezpečí také hnaneckých
hlídačských služeb domorodců, kteři pak i vý-
tečné zbraně své, jež od Němců obdrželi, přímo
proti nim by obrátili. Situace v osadě poklád
se tudiž opět za velmi vážnou.
K útěku ministra Nasia.
Známý umělec Ximenez sděluje ředitel
»Hlustrazione Itatiana«, že býv, ministr italský
Nasi v jeho, Ximenezově, průvodu, přejel švý.
carskou hranici automobilem a že v Mendrissu
vstoupil na gothardskou dráhu. Na otázku, pro
prchá z Iialie, odvětil Nasi, že činí tak, poně
vadž připomněl si slova Montesquleua: »Kdyby
mne zejtra obvinili, že jsem vstrčil věže chrámu
Notre Dame do kapsy, uprchl bych, abych neby
zatčen!« Zrovna tak nevinným cítí se prý i Nasi
Věže notredamské u Nasia v kapse sice nale
zeny nebyly, ale v bytu jeho, jak známo, dos
jiných předmětů, by učinily útěk jeho pochopi
telným ze zcela jiných důvodů, než jak se ličí.
Za to Nasi 200.000 lir, jež mél uložený
u »Banky italské«, vzal — sebou. Možná však
že zatíži ho více, než i věže notredamské.
Němec
Trothy
Svakopmunda
Nasius
Afrika
Německo
Notre Dame
Anza
Hlustrazione Itatian
14
article
V Praze, 9 května.
Praha
9 květen
15
article
Bilance Svatováclavské záložny
u konkursního soudu.
Bilance Svatováclavské záložny
u konkursního soudu.
Plné čtyři hodiny včera rokovalo se, vylýkalo
protestovalo a vysvěllovalo o bilanci sv. václavske
16
article
záložny, vypracované k 31. březnu 1904, kterýžto
účetní elaborát nenalezl žádné důvěry u velikého počtu
advokátů zastupujících vymahající věřitele. Včerejší rok
uhražovací nepřinesl sice rozhodnutí ani odročovací
ani neskončil prohlášením konkursu,, ale měl přece
pro afféru záložny pozoruhodný výsledek, že kon-
kursní senát usnesl se zkoumati výkazy o jmění zá-
ložny. Poněvadž elaborát není tak ohromný, možno
velmi záhy očekávati výsledek soudního šetření.v
tomto napjalém mezidobí také zástupcové záložny
se zajisté vynasnaží, aby nikoli stálým lamentováním
ale opravdovou prací postarali se o prostředky k upo
kojení věřitelů. Ovšem jest také povinností členů zá-
ložny, aby — třebaže nezavinili neblahou siutaci zá-
ložny — přece repartici složili, neboť tím uchrán
se trapných důsledků konkursu.
Včerejší jednání u soudu mělo tento postup a
výsledek.
Jakmile zástupcové sv.-václavské záložny před-
ložili některé listiny, jimiž prokazovali správnost číslic
bilance záložny ze dne 31. března 1904, přihlásilo se
mnoho advokátů k tomu, aby se o dokladech těch vy-
slovili a námitky své pronesli proti správnosti bilance
Pan dr. Pospíšil tázal se, zda se stalo v zá-
ložně sv.-václavské opatření, aby v případech, kdy
závaznost členství v nejbližší době uplynutím času
může pominouti, příplatky na repartici byly vyma-
hány. Navrhoval, aby soud sám — nepřikročí-li oka-
mžitě k uvalení konkursu — stav záložny vůbec, zvlá-
ště pak za aktiva vykazovaných příplatků s ohledem
na dané výpovědi členů, vyšetřil. Toto vyšetření ovšem
musilo by se státi na náklad „České záložny“ (jak se
již dr. Reiss zavázal) a nikoli na náklad věřitelstva
záložny.
svatý
doktor
Pospíšil
Reiss
Český záložna
17
article
Starosta sv.václavské záložny p. dr. Vondru-
ška odpověděl, že záložna jest si vědoma své velk
povinnosti, aby upokojila všechny vkladatele. Výbo
má veškeré členstvo v náležité evidenci a také jsou
v evidenci ti, kteří už dali výpověď, aby nebyli zba-
veni závazků. Kdo dali výpověď, skoro všichni slo
žili příplatky na repartici. (Hlučný odpor. Hlasy: T
je málo, nám to nestačí!) — Pan dr. Zavadi! (zá-
stupce záložny) vysvětluje postup záložny pro
členům. Členové byli rozděleni na živéa
mrtvé. Kteří dali výpověď, byli považováni za
„mrtvé“. (Hlučná veselost. Soudní komisař rada
p. Müldner vysvětluje, že je to označení jen k
zkrácení výrazů.) Ostatní členové zařaděni mezi „živé“
a ti mají 12.000 podílů. (Rozruch.) Teď si myslíme
že z těch bude 4000 podílů složeno po 300 K repar
tice. (Hlučná veselost. Hlasy: Myslete si co chcete
Ale my chceme peníze!) Do konce roku všecko bude
vyřízeno
Pan dr. Pospíšil praví, že je chvályhodno
snahou, když záložna do konce roku všecko chce vy
řídit, ale my nemáme žádné důvěry v tyto sliby
V minulém půl roce praničeho se nestalo pro to vy
řízení a proto neočekáváme, že se stane něco v při
štím půl roce. (Souhlas.) Jaké opatření chce záložn.
vlastně učinit? — Pan dr. J. Zavadil odpovíd
že záložna před koncem roku chce usněst likvidae
která přerušuje veškeré promlčení. Pan dr. Rejs
(zástupce sv.- václavské záložny) německy doplňuj
toto vysvětlení, že záložna má v úmyslu provésti l
kvidaci některým peněžním ústavem. (Hlučný odpor
doktor
Vondra
Zavadi
Müldner
Pospíšil
J Zavadil
Rejs
18
article
Hlasy: My tomu nevěříme! Chceme konkurs!) Pat
dr. Meissner: My proti tomu protestujeme! Co m
záložna v úmyslu, to je věcí zcela vedlejší! Zdes
jedná o předložení správné bilance aneb o prohlášen
konkursu! Nepokoj.) — Pan dr. Zavadi!: Opatřen
v záložně je takové, že buďto bude konkurs, aneb
se vše do konce roku vyrovná. (Pan dr. Bráza volá
Raději konkurs a hnedl (Hlučný souhlas.)
Pan dr. Goldberger: Jak se jmenuje ten ústav
klerý má záložně vypomoci v likvidaci? — Dr. Za
vadil: To nemůžeme prozradil, přece si nezkazíme
celou akcí! (Hluk a nepokoj. Hlasy: My tomu nevě
íme!). — Dr. Goldberger vytýká, že v seznamu
počtu členů, přiloženém jako doklad k bilanci, jsou
uvedena jen čísla členů a jména při nich scházejí
Jména těch členů jsou však pro nás důlezžita. —
Soudní komisař: Proč chcete ta jména? — Dr
Goldberger: Důvodu toho neudám! — Soudn
komisař: Já vím, je to k vůli exekucím, abyste
členů mohli exekvovat příplatky repartiční. (Rozruch.
Pat
doktor
Meissner
Zavadi
Bráza
Raděj
Goldberger
19
article
— Dr Goldberger: Potřebuji seznam členů jednal
ke kontrole správnosti, jednak k vedení exekucí. —
Dr. Zavadil. Rejstřík členů je ve sv.-václavské
záložně vyložen a každý člen i vkladatel má právo
do něho nahlédnouti. — Pan dr. Chlistov ský
K tomuto prohlášení nemám žádné důvěry. Byl jsem
někol kráte ve sv.-václavské záložně a žádal jsem
o dovolení k nahlédnutí do rejstříku členů a vždy mně
to bylo odmítnuto! (Hlučný souhlas.) Dále uvádí řeč-
ník, že dle zákona má záložna prokázati možnos
uspokojiti věřilele, ale ona toho neučinila. — zá-
drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za Sb
. . . za 2 h
odpolešní
Ve álialkách na venkově
ranní čtslo. . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
platí se hetevě napřee.
Přcdplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marlanské ulici 6.3.
Tam nacházají se téš redakne
tlskáraa a ezpedice „ Národních Listá“
Rukopisy se novracejí
10b
Goldberger
doktor
Zavadil
Chlistov
Inserý
Marlanský ulice
národní Listat
20
article
stupcové záložny proti výtkám prohlásili, že do rej-
stříku nebylo dovoleno nahlédnouti jen v té době
když byly rejstříky u trestního soudu. — Dr. Kresl
uvedl, že jemu bylo dovoleno, nahlédnouti do rejstříku.
— K výlce dra. Goldbergra připojuje se p. dr.
Reiner a dovozuje, že dle § 63. konk. řádu má
záložna předložit výkaz jmění a dluhů a k tomu před-
ložit i výkaz o členstvu, aby vkladatelé věděli, proti
komu jim pohledávky přísluší vymáhati. — Dr. Chli-
stovský: Pane starosto Vondruško, kdy mně do-
volíte nahlédnutí do rejstříku? — Soudní komi-
sař upozorňuje, že se jedná o to, má-li být na zá-
ložnu prohlášen konkurs a nikoli o rejstříku; praví,
že nemůže připustit debatu o jiných okolnostech.
Pan dr. Bráz a žádá opis seznamu hypotekárních
pohledávek, aby mohl vést na ně exekuci. (Hlučná
veselost.) Dále tázal se, čím je odůvodněna naděje
záložny na nějaké dary, vrácení daní a pod. Naděje
nejsou ještě aktiva a rovněž není aktivem ani fond
garanční ani sanační. Navrhuje, aby v případě, kdyby
konkurs nebyl prohlášen pro nedostatek jmění (kterouž
okolnost má soud dříve vyšetřit), uložena byla
přísaha manifestační dle § 66. konk. řádu
předsedovi sv.-václavské záložny p. dru. Vondruškovi
a ostatním členům výboru. Ostalně — praví dr. Bráza
— povolil byl další lhůtu, kdyby záložna čásť zaža-
lovaných vkladů zaplatila. — Soudní komisar
upozorňuje na nebezpečí tohoto požadavku. Pakli je
záložna passivní, pak nemůže a nesmí nikomu kvolu
zaplatit.
doktor
Kresl
Goldberger
Reiner
Chnout
Vondruška
Bráz
Bráza
21
article
Pan dr. Reiner uvádí, že v dopise kuratorias
sděluje, že kuratorium má vkladních knížek za 622.000
korun, ale že je záložně nemůže vydati dříve, doku
k tomu vkladatelé nedají svolení. — Zástupci záložny
vysvětlují, že jsou to knížky, které byly zakoupeny
z garančního příspěvku arcibiskupa, svatovítské kapi-
toly a j. Kuratorium pak nechce tyto knížky z jistých
důvodů vydati. (Hluk a nepokoj. Hlasy: Aha, ono je
má proto, aby v případě prohlášení konkursu vlivuplně
působilo!) Dr. Reiner podotýká, že v případě pro-
hlášení konkrusu budou passiva záložny větší, nebo
oživnou slevené již vklady a žádá, aby záložně byle
nařízeno, doplnit bilanci těmito vklady. (Hluk.) Dr.
Reiss upozorňuje, že záložna ještě není v konkursu
a proto nemá povinnosti v bilanci uváděti to, co na-
stane teprve po prohlášení konkursu. Bilance odpovídá
nynějšímu stavu dluhů záložny a dluhy, které jí byly
sleveny podmínečně, že totiž konkurs nebude prohlá-
šen, nemohou být do passiv pojaty, ježto uvedená
podmínka ještě. nenastala.
Dr. Stadler táže se, kdy garanční a sanační
fond bude uvolněn, k čemuž soudce odpovídá, že
stane se tak tehdy, až součet dluhů záložny bude
obnášeti tolik, co součet obou fondů. Dr. Vondru-
ška dodává, že uvolnění může nastati ihned, pakl
k tomu dají souhlas upisovatelé.
doktor
Reiner
Reiss
Stadler
Vondra
22
article
Dr. Meissner praví, že při tomto jednání byiy
změněny úlohy. Povinností záložny je, a nikoli vkra-
datelů, aby dokázala, že je s to zaplatit dluhy. Jestli
předložené doklady záložny jsou neúplné, pak se ří-
zení nesmí odročovat, nýbrž musí být prohlášen kon-
kurs! A doklady nejsou úplné a pouhým tvrzením
nemůžeme se uspokojit! My těm dokladům prostě
nevěříme. Řečník promlouvá dále o reparticích a vy-
slovuje náhled, že z těch 4000 podílů bylo 3000 vlastně
již zaplaceno, takže zbývá jich jen 1000 a tu se re-
partiční kvota, v bilanci obnosem 1,200.000 K uve-
dená, scvrká na 300.000 K. Ostatně my zde nemáme
počítaf s podily, nýbrž se členy. A tu seznam členo
není bezpečným. Záložna prohrála již řadu sporů
proti členům; kteří prokázali, že členy záložny nejsou.
doktor
Meissner
23
article
Končí návrhem, aby soud prohlásil kon-
kurs na jmění záložny sv. -václavské
Dr. Reiss: My jsme uvedli, že ze 12.000 podílů
počítáme na 4000, za něž repartice bude složena. Když
tedy pánové o tom pochybují, žádáme, aby do bilance
byla zařaděna repartice za 9000 podílů dosud nespla-
cená, tedy 9000X 300= 2.700.000 korun. (Hluka
nepokoj. Iilasy: To bude mít záložna peněz! Veselost.)
Soudní komisař sděluje, že přikročí ke hla-
sování o učiněných návrzích a sice dra. Zavadila, aby
byla bilance znalci prozkoumána a dra. Meissnera
na prohlášení konkursu. (Hluk. Hlasy: Hlasování nen
přípustno!) — Soudní komisař: Dovolte, pá-
nové, já jsem už pět let členem konkursního soudu
a znám dopodrobna ustanovení konkursního řádu.
Konkurs nemá být prohlášen, dokud za to věřitelě
nežádají. Mám tedy povinnost zeplati se věřitelů.
který chce a který nechce prohlášení konkursu!
Dr. Fuhrich navrhuje, aby se záložně povolila
lhůta 14denní k podání výkazu o tom, jak daleko sa-
nace pokročila. — Dr. Baštýř navrhoval, aby
soud z moci úřadní stav záložny vyšetřil zvláště v
směru čl. 65. konk. řádu. — Dr. Zavadil: My po-
třebujeme lhůtu k provedení určité akce, ale nemůžeme
ji prozradit. (Hluk.) Polřebujeme jen 3—4 neděle. —
svatý
doktor
Reiss
Fuhrich
Baštýř
Zavadil
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Student Jan Kollár.
Z básníkových »Pamětí«. *)
Ke dnům památného převezení popela a prachu Kol
lárova do ldna země domácí skýtají »Pamětic a Ce-
stopísy pěvcovy čtení víc než přiležitostné. Tím
zajímavější, že obě vzácné práce jsou dnes už jen
velmi málo známy. S podivuhodnou věcností názoru
vypisuje v nich pěvec »Slávy dcery« událostía
dojmy svého života, jež namnoze skýtají skvostný
materiál k analyse psychy velikého člověka. Stručné
jen výňatky, táhnoucí se zvláště k pobytu mladého
Kollára na studiích v Německu, dostačí na ukázku,
co třeba souditi o tvrzení odpůrců, prohlašujícím
ušlechtilého věštce jdey slovanské za vášnivého prý šo-
vina a zbralého Němcožrouta! Red.
Kollár
Sláva
Pamětice
Německo
25
article
(Z doby prešpurské 1812 —1815.)
V Prešpurku byl vůbec nedostatek toho, co by
aesthetickému zraku blahočinilo; nebylo tu ani
obrazárny, ani uměleckých sbírek, ani stavitel
ských arciděl, ovšem ani veřejné knihovny
Skrze tak řečené paedagogie, které jsem zde
měl a hodiny, které jsem v kreslení a malován
dával, otevřely se mi dvéře do nejpřednějších
domů a k nejvzdělanějším rodinám jak evange-
lickým tak i katolickým, které mne často nejen
ke stolu, ale i k jiným domácím besedám, ra-
dovánkám a jiným přiležitostem zvaly ..
S náruživosti zamiloval jsem zde hudbu a zpěv.
evičil se v nich ve dne i v noci; opisoval tlu-
sté knihy, partitury, melodie, zvláště pro forte
piano, ke kterémuž nástroji jakousi zvláštní lá-
sku jsem cítil . . . Aby se má aesthetická
vzdělanost všestrannější stala, sebral a svábil
jsem několik známých přátel i k učení se tanci.
Nejslavnější tanemistr toho času byl jakýsi
Steinbach, německé jméno, ale francouzské
zvyky mající. Nemohu vypsati, s jakou radost
jsem tyto hodiny navštěvoval. Cíl můj při tom
byl dvojí, předně: míti podíl v domácích bálech
a zábavách, potom cvičení těla a nabyti lehkého
pohybování oudův někdy na katedře neb kazatel-
nici. Divadlo však více a častěji mě k sobě tá-
hlo. Jakási Cibulková, Češka, slynula tehdaž
Steinbach
Cibulková
Češka
Prešpurk
26
article
*) Viz: Jana Kollára Cestopis o horní Italii
Cestopis druhý a Životopi s vlastní. V Praze
Nákladem I. L. Kobra 1862.
jako pěvkyně a prima donna, obzvláště ve švý-
carské rodině. Nejmilejší schůzky, společnost
a zábavy bývaly v Braumüllerovském domě.
kde já posledního roku mého prešpurského
přebývání pěstounem byl jsem dvou synův
Ludvíka a Edvarda. Doma i v zahradách dá-
vány koncerty, hostiny, hry, tance, při nichž
často hrabata a hraběnky, důstojníci vojenští
jiné osoby vyššího stavu přitomny bývaly. Toto
seznámení a obcování s rodinami měšťanskými
a osobami vyšších stavův a ušlechtilejších mra-
vův chránilo mě od účastenství v studentských
schůzkách, bandách, kartách, v krčmách, ho-
stineích a jiných místech, začež i nejednou o
spolužákův námitky a přezdívky mnicha, ob-
zvláštníka atd. slyšeti musil jsem, což však rád
jsem přetrpěl . .
Poslední rok můj v Prešpurku byl mi ro
kem opravdivého mučení a trápení paměti. Při
pravoval jsem se totiž tehdaž k odbývání tak
řečeného candidaticum, které každý odbýti
musí, kdo do německých universit jíti a stipen
dium dostati chce. Vědy a nauky, mým drob
ným písmem psané, totiž: věrouka, mravouka
výklad písem svatých, pastorální bohosloví, dě-
jepis církevní atd. obnášely vesměs více než
sto archův. Dlouho jsem se vzpíral proli tétc
herkulesské robotě, ale konečně usnadnil jsem
sobě práci. Nezačal jsem totiž od paměti k roz
umu a rozsudku, ale naopak od tohote
k onéno. Učinil jšem sobě na velikém archu
logickým pořádkem rozestavené výtahy a skelely
ze všech těchto nauk a tak analytickým pořád
kem pokračoval jsem od hlavních pravd a zá-
sad ku podrobnostem.
Kollár
L Kobr
Ludvík
Edvard
Praha
Prešpurk
Braumüllerovský dům
27
article
(Soudruzi.) V prešpurských školách ve
směsíci rozličných krajanův bylo více kotteri
nežli přátelství. Z mých bystřických přátel tr
mě jsem následovali a věrnými zůstali, totiž
Jan Ruman, Jan Mojžišovič a Simon Lehocký.
Ti dva první snad nejvíce působili na vzdělání
mého karakteru. Jan Ruman, syn rektora Maš
kovského v novohradské stolici, byl ticháček
domomil, mravův čistých, přísných; v rozmlu-
vách a ve vzájemném se navštěvování mnohé
tiché blažené hodiny spolu jsme strávili. Ale
bohužel že se mi nepoštéstilo tichou jiskrou lásky
k národu Slavjanskému v horlivý účinlivý plamen
u něho proměniti, později naše přátelství ustydlo.
Jan Mojžišovič, nejstarší syn Přibovského kněz
v Turci byl ustavičným tovaryšem a přítelem
mého života. Již co pachole bylť on čerstvýa
obratný, jakási přírozená nenucená hladkost
mravův, zdvořilost v obcování, přívětivé posuňky,
laskavá a libozvučná řeč nakloňovaly mu srdce
všudy . . . Má osamělost, ostré a způrné naklá-
dání otce mého s mou mladostí, nedostatek po-
moci a podpory ve školách učinily mě citlivé srdce
nemálo bázlivým, nedůvěrným, ba nejednou
tesklivým a smutným; když Mojžišovič ke mně
přišel, na všecko jsem zapomněl, jeho vtipná
nevinná žertovnost, jeho usmívavá veselost
radost života sdělila se i mně neviditelným způ-
sobem. V prešpurských školách mi Mojžišovič
cestu klestil do vzdělanějších domův a kráso-
umných společností, anť p. Ruman na druhé
straně opěť mě jako tajně upominal, abych se
přiliš do světa nevpouštěl, bych se tam neztra
til. Pan Jan Mojžišovič žil pak i v Pešti se
mnou v přátelském svazku, kde advokátem byl.
Já jsem jej i sobášil (oddal) i pochoval ve květu
mladosti s nemalým želem srdce mého, i tř
jeho dcery křestil i konfirmoval.
Ruman
Mojžišovič
Simon Lehocká
Maš
Turec
Pešť
28
article
(Pěstounováni v Bystřici 1815
až 1817.) Hned po zkončené kandidatské zkoušce
povolal mě k sobě profesor Fabry, zdali bych
prý tak řečenou paedagogii (pěstounství) přijmouti
nechtěl, anť právě ze dvou míst za to požádán
byl, totiž z Bystřice od D. P. Rožnayho prop
Ludvika Kolbenhajera a z Banátu kdesi při
Temešváře od jakéhosi zemského pána. Já
uslyšev jméno z Bystřice a Rožnayho, beze
dlení toho vyvolil jsem . ..
Jedna z nejspanilejších slovanských duší,
s kterou jsem se v životě setkal a nad jejiž
časnou ztrátou i později nejedenkráte slzy jsem
vyléval, byl Sam. Rožnay, životem národu
svému oddaný. Hlava výtečná, vzdělanost klas-
sická, cit a vkus nejjemnější, skromnost a po-
kora ozdobovaly každé jeho slovo a každý
skutek. Pocházel rodem ze Zvolena, učil se
Prešpurce, navrátiv se z Německa byl pěstou-
nem mého chovance Ludvíka Kolbenhajera,
odtudto povolán byl za kazatele do Mičině, kde
však jen kratičký čas zůstával, anť od Bystři
čanův za kazatele zvolen byl. Mlělť hojnou zá
Fabr
Ludvik Kolbenhajer
Sam
Prešpurka
Kolbenhajer
Bystřice
Banát
Temešvář
Zvolen
Německo
Mičina
29
article
sobu nejen českých ale i jinoslavianských knih,
anť on snad první byl mezi Slováky, který
na jiná Slavjanská a jmenovitě polské a ruské
nářeči zření své obrátil. Tohoto angela dal mně
Bůh za přitele, ale nastojte jen na několik mě-
sicův, neb kosa smrti nemilosrdně rozťala
srdečný svazek našeho národního přátelství.
Rožnay byl první, který mně rozuměl aja
jemu: co mě nejvíce těšilo, bylo to, že jsem
již více sebe osamělého ve světě neviděl,
s mými národními myšlenkami a žádastmi, na
lezna duši rovně hluboce se mnou smýšlejícía
cíticí.
V domě pana Kolbenhajera hned v měm
sousedství bydlel jakýsi p. Matěj Zmeškal, zem
ský pán, rodilý v Leštíně a bývalý výběrč
hlavní vojenské pokladny v Oravské stolici. On
byl tak řečený nafuralista čili svobodověree
jeho knihovna záležela ze samých takových knih
které psány byly proti nábožeuství, aneb aspo
od tak řečených mudreův přírody pocházely.
Slovák
Rožnay
Kolbenhajer
Zmeškal
Leštín
30
article
Zde byla větší částka spisův Voltairových, Rous
seauových, Baylových atd., které pak knihy sám
neměl, vypůjčoval a přinášel je od jiných zná-
mých a přátel. S každou přiletěl dychtivě ke
mně, řka: »zase máme něco nového k čítání«,
Tím se stalo, že jsem se já za tohoto půldru-
hého léta skrze pana Zameškala, téměř se vše-
mi atheisty, naturalisty, deisty a Bůh ví ještě
s jakovými isty seznámil. S největší pozornoste
četl jsem díla Spinozova a pak Volneyho dilo
»Ruine«. Tito dva spisovatelé nemálo přispěl
k tomu, že se obloha měho ducha, na níž po-
savad ještě tu i tam mračna a bouřky vznikaly,
vyjasnila. Ostatní filosofové a jejich zásady více
zvědavost mou vnadili, než aby do hlubin ducha
mého byli pronikli. Pan Zmeškal nejednouse
hněval a horšil na to, že se mu nezdařilo ze
mne proselytu učiniti, anobrž divil se, jak já
po čtení tak mnohých knih přece tak chladný
a neproměněný jsem zůstal, a nejednou ostř
proti výtržnostem těchto spisovatelů jsem boje
val v hádkách s ním.
(Z cesty do Jeny.) V Drážďanech sedl
na poštovský vůz spolu s námi ještě tři jin
cizozemci, ustavičně vlaskou řečí žvatlající, ač
koli znáti bylo z vyslovení, že nejsou Vlachové
Dva mezi nimi byli mládenci mezi 16 a 20
Voltairův
Rous
Baylův
Spinozův
Zmeškal
Vlach
Drážďany
31
article
roky, synkové, jak viděti bylo, vyššího stavu
bohatých rodičův. Jejich rodinné jméno bylo
Karasev (čti Karašov). Třelí jejich vůdce a to-
varyš cesty byl muž obstárný, bradatý, vojen-
ských jizev a šrámův plný.
Nekonečné množství otázek a odpovědí
s obou stran ukrátilo nám cestu a svázalo nás
i pro akademický život uzlem nerozlučitelným
Umluvili jsme se již na cestě, že sobě v jednom
domě v Jeně byt najmeme. Tento Mentor Kara-
sevský byl i můj první učitel v ruském nářečí.
Koupeno Vaterovu Gramatiku a Chrestomatii,
překládáno ody od Lomonosova, Deržavina na
Boha, čteno »Drevnija Ruskija Stichotvorenija«,
které darem od něho na památku dostal jsem.
Byli jsme spolu přítomni několikráte i pří staro-
slavských službách božích ve Vínařích, kde
velkovévodkyně Maria Pavlovna, ruská kněžna,
sestra císaře Alexaudra, za velkovévodu Bedri-
cha provdána byvši, zvláštní kapli, kněze a zpě-
váky měla. Ale v jeho chovancích, těch Mlado-
rusích, bohužel, nebylo nám možno jiskru ná-
rodnosti a slavjanstva roznítiti, jejich duje mu-
sely již v mladosti pocizeny a od národu odvrá-
ceny býti, nebo mimo vlaštinu, frančtinu a něm-
činu o ničem jiném slyšeti nechtěli. Zde jsem
nejednou zalkal nad nenárodním vychováváním
ruské a vůbec Slavjanské šlechty.
Vaterův
Lomonosov
Pavlovna
Mlada
Jena
Karo
Drevnija Ruskija Stichotvorenija
32
article
(V Jeně.) Nový nikdy před tím necítěný
dojem učinila Jena a její okolí anobrž celá ce-
sta přes Sasko na mou duši. Všude slavjanská
jména a neslavjanští obyvatelé. Jáť uslyšev ta-
ková jména, vlastním uším věřiti jsem nechtěl,
proto kdy a kde jen možno bylo, sám jsem
osobně cestu do nich konal. Samé jméno Jena
aneb jak prostý lid posavád řiká, Jana, pak
říčka přes Jenu tekoucí Lutora, později Lutra,
Slavjanská jsou. Toto poslední nepochybně od
ljutý t. j. prudký, bystrý. Pak blízké vesnice a
a města - Gospoda, Kunica, Březnice (Priesnitz);
Velnice (Wölnitz), Loboda (Lobeda), Remda,
Klosvice, Celnice, Radegast (asi míle od Jeny),
Driznice (snad trýznice aneb treznice), Ge-
schvitz, Podlvitz, Vinary, nezčíslné jiné jsou
ješté pozůstatky Slavosrbův zde bydlivších, ale
v jejich domích a ulicích neslyšeti více sladké
zvuky Slavjanské, leda že z úst zde velmi roz-
šífených a oblibených Lužičanův a Lužičansk
Jan
Wölnitz
Lobeda
Remda
Klosvice
Driznice
Lužičanův
Jena
Sasko
Lutor
Lutra
Voda
Kunica
Březnice
Vinary
Podlvitz
Velnice
Loboda
Radegast