ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cca46a70-7128-11dc-9b24-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 40, person 99, org 12, work 5
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 10. května 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 130.
4 article
Na ranní a odpol. listy přolp lácf se v Praze v adminislraci na něse n ětrrí leta . . . . 8 K —h s dvojí donáškou na neistc nčnt leta . . . . 7 K 50 vo slislkách na něslo . ... . . 2 K 30 Pošten: ne nt: . :: keni s dvojí zisilkou a něs nat lea . . . . kek
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6 article Válka.
Válka. Z Londýna, 9. května. Z Nně- vanu telegrafují, že hlavní jádro ruského vojska již Nuěvan opu- stilo. Děla byla již v předchozi noci dopravena do Liaojanu kde se soustřeďuje vešker vojsko. Ruské úřady opusti město, jakmile se Japonci při- blíží. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Japonec Londýn Nn
7 article Neudolali české obstrukce!
Neudolali české obstrukce! Plni zlosti a zlořečení sbírají nepřátelé naš v parlamentě vídeňském dnes svá lejstra. Nebot s celou svou válečnou výpravou proti našt obstrukci pochodili »jako Kec u Jankova«. »Buď ohnout neho zlomit český vzdor !« znělo troufalé heslo veškerých spojených německých stran proti nám. A zatím ty české tvrdé lebky opět se nedaly, nýbrž vydržely pevně a věrně při právu a pravdě české až do posledka. Kdyby se byla na straně Němcův a vlády uká- zala poctivá ochota ke splnění aspoň toho miníma našich spravedlivých požadavkův, ne- bylo by scházelo povolnosti a ochoty též s naší strany. Řeč naše byla stále táž: »Vraťte nám naše uloupené rovné právo jazyka českého ve státní správě našich vlasti, vyhovte neodbytné kulturní potřebě našeho národa zřízením české university v hlavním městě Moravy a my jsme ochotni ustát od obstrukce v parlamentě a při- pustit na jednací pořad i rovisi jednacího řádu i slátní rozpočet. Ale když ne — tak nel l«
Němcův Jankov Morava
8 article
Než, zarytá urputnost a tvrdošijnost něme- ckých hegemonův, majíc v německém byrokratu a tuhěm centralistovi Körbrovi svou pavezu nechtěla o takém slušném vyrovnání se s ná- rodem naším ani slyšet, nýbrž spekulovala bez- pečně, že my ve své obstrukei ochábneme, zmalomyslníme, že nastane v našich řadách de- moralisace, vyhladovění, rozklad, deserce, až dočkají se dne, kdy zoufale před nimi složíme zbraň a bídně kapitulujeme. A zatím všechna jejich spékulace bídně ztroskotala: my jejich zlovolnou tvrdošijnost zírestuli rovně tvrdou pevnosti a nepoddajností, maříce obstrukcí svou veškeru zákonodárnou činnost nepřátelského nám onoho parlamentu až do posledka. Což divu, že jimi nad touto zahanbujíel porážkou lomeuje dnes vztek, div že se nezalknou. »České obstrukci — sopti »Doutsches Tagblatt« — zdařilo se opět, že může vraceli se domů jako vítěz, že může se chlubit, kterak po celou tu dobu, co byl rajehsrát shromážděn, o pa- novala pole a zabránila, že se nic dít nemohlo.«
Doutsches Tagblatt
9 article
A teď neví dopálené panstvo, na komsi vylitidříve zlost pro toto své fiasko, na koho svaliti vinu z nezdaru? Většinou ovšem odná- šejí si to »perfidní« Poláci, kteří prý nám v »nejhorší naší tísni« přispěli svým prostřed- kováním ku pomoci. Německý »žlutý tisk« totiž namlouval sobě i celému světu po všeohnu dobu, že prý již nevíme se svou obstrukeí kudy kam, že jsme zabloudili do slepé uličky, zabo- řili se do bahna, a jak už ty všechny opiové blaboly vídeňských orientálcův zněly. Dle jejich fantasie tedy starý Jaworski nám hodil spásné lano a vysvobodil nás před samým utonutím ve vlnách německé povodně. »Nyní ovšem jsou Mladočeši z vody venku — jejich obstrukce vydržela až do zavření rajehsrátu, zhativši ve- škeru zákonodárnou práci. Taktické vítězstv náleží jiml« Tolikéž orgán zdejšího německého kasina »Bohemie« jedovatě napadá Poláky pro jejich maklérskou činnost: »Jedva že počali Polác prostředkovat — hubuje — stávali se Češ ještě urputnějšími a v obstrukci ještě horlivěj- šimi, nežli již před tím byli. Domnívali se, že opět vše na nich závisí a rozbije li se prostřed- kování, že veškeré slovanské strany se shledají aby jim poskytly opory.« Však cítí asi »Bohemie« sama, že takovým směšným klábosením fiasko Němců se nedá za- křidovat a proto svaluje vinu též na neroz vážnou bojechtivost německých nacionálů.
Polák Jaworský Bohemia
10 article
»Od německo-nacionální strany vyšla myšlenka potírati českou obstrukci« — vykrueuje se na způsob poražených generálů: »a jakkoliv se od samého počátku vidělo, že podnikáme válku s nedo- statečnými prostředky, že strany pravice se naprosto nechtějí dostavit s Němei v jeden bojovný šik, tož nicméně nechtěli vůdcové německých nacionál ův tak rychle upustit od plánu sotva započatého. Mluvilo se vůbec ještě před někotika nedělmi mnohých německých skupinách o jakéms spa- sitelném činu pro parlament, ačkolivo něm neměl téměř nikdo jasného ponělí.« Neméně zajímavé jest další výslovné do- znání »Bohemiino«, že němečtí poslanci na ja- kés vyrovnání Němcův s národem českým za celou tu dobu nikdy vážně nepomýšleli, nýbrž jen jako výteční diplomaté »jinak ml uvil než smýšleli, a jen o jedno dbali a se starali, aby jim jejich Körber nevyved žádnou hloupost. A on — sláva mu — ne- vyvedl; on zůstal jejich věrným Ajaxem, o- mítl pokušitele polské, řka, že Čechům ne- povoli, poněvadž si nechce vymě- nit českou obstrukei za německou a jen Poláci od něho vyšli, už si povolal k sobě německé pohlaváry pp. Marcheta a Grossa, Schwegla a Ludwigstorffa, Derschattu a Chiara, ba i Luegra, aby je hned za tepla potěšil zprávou, že zůstal nepovolným Němcem vůč nám i Polákům. To německým rekům stačí To jim oslazuje jejich hoře — ďas vem parla ment, jen když mají svého Körbra. Gratulu- jeme! —
Němcův Ajax Čecho Polák Chiara Derschatta Luegra
11 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. Prohra nacionalistů v Paříži. Nesjednocené vystupování nacionalistických skupin při volbách obecních trpké přineslo jim ovoce. Marně ještě v poslední chvil volaly některé orgány jejich voliče ke sjednoce- nosti a zachování kázně! Ještě při volbách užších některé menší frakce jich odloučeně po- stupovaly a také odloučeně byly — poraženy. Někde měl dokonce kandidát téže skupiny proti- kandidáta z vlastních řad. Výsledek jest ten, že ministerské strany, jež zvláště do užších voleh od socialistův až po své nejumirněnější skupiny šly jako jeden muž, dobyly v užších volbách 26 mandátův a že tím s připočtením mandátů v hlavních volbách získaných nabyli po čtyřech letech opět absolutní většiny v městské radě. 43 mandátů proti 37 nacionalistiekým, kdežt
Paříž
12 article
až dosud byl poměr právě opačný! Třeba že výsledek ten vláda děkuje v první řadě oné volební rozháranosti nacionalistů, nikoliv náhlé pronikavé nějaké změně ve smýšlení lidu pařížského, jak svědčí i čísla, že bylo odevzdáno pro vládu v Paříži včera pouze 35.800 hlasů proti 35.400 nacionalističkým, což činí v celé Paříži jen většinu 400 hlasů, přece Combes ovšem bude hlásati nyní, že Paříž jest za ním a jistě tím také své postavení ve sněmovně po- síli. Vládní většina sněmovní bude ale více než kdy jindy odkázána na podporu socialistické skupiny, neboť zvláště hlasům socialistickým dě kuje své pařižské vítězství! Z podrobností volebních dlužno uvěsti, že ve 2. okresu pařížském zvítězil radikálně socia listický kandidát Reillard 2742 hlasy proti 2670 hlasům nad dosavadním zástupcem nacionalistou Boronem, v třetím okresu radikál Tantet 2590 hlasy proti dosavadnímu zástupci nacionalistů Dubucovi. Ve 4. a 5. okresu uhájili své spojené mandáty radikální soeialista Opportun, radikál Sauton a socialista Lefévre; taktěž 12 okres vládní strany uhájily. Četná zvláštní vydání listův ohlašovala večer výsledek voleb. Nacio- nalisté uspořádali na boulevardech, jež měla republikánská garda obsazeny, bouřlivé projevy V Paříži kolovala včera pověsť, že mini- sterská rada hodlá uděliti amnestii odsouzenoům státního soudu s Pa- vlem Deroulědem v čele. Možno však, že pověst ta byla rozšířena s vládních stran proto jen, aby dělala ve voličstvu náladu vláde příznivou.
Dubuc Sauton Lefévre Paříž Nacio Boron Combes
13 article
Nebezpečí pro Němce v Africe. Jak berlínský »Loc. Anz.« z Vindhuku sděluje, rozhodl se generální guvernér německé osady jihoafrické Leutwein hned po příjezdu generála Trothy do Svakopmundu (dne 7. června) vrátiti se do Némecka. Starší osadníci vidí v tom veliké nebezpečí pro všecky Němce v osadě, poněvadž odchod Leutweinův a odstup jeho z guverněrství i občanského povode prý nezbytně k odpadnutí všech kmenů, kteréž dosud Německu věrny zůstaly. Vojsko německé pozbylo by tím mimo jiná nebezpečí také hnaneckých hlídačských služeb domorodců, kteři pak i vý- tečné zbraně své, jež od Němců obdrželi, přímo proti nim by obrátili. Situace v osadě poklád se tudiž opět za velmi vážnou. K útěku ministra Nasia. Známý umělec Ximenez sděluje ředitel »Hlustrazione Itatiana«, že býv, ministr italský Nasi v jeho, Ximenezově, průvodu, přejel švý. carskou hranici automobilem a že v Mendrissu vstoupil na gothardskou dráhu. Na otázku, pro prchá z Iialie, odvětil Nasi, že činí tak, poně vadž připomněl si slova Montesquleua: »Kdyby mne zejtra obvinili, že jsem vstrčil věže chrámu Notre Dame do kapsy, uprchl bych, abych neby zatčen!« Zrovna tak nevinným cítí se prý i Nasi Věže notredamské u Nasia v kapse sice nale zeny nebyly, ale v bytu jeho, jak známo, dos jiných předmětů, by učinily útěk jeho pochopi telným ze zcela jiných důvodů, než jak se ličí. Za to Nasi 200.000 lir, jež mél uložený u »Banky italské«, vzal — sebou. Možná však že zatíži ho více, než i věže notredamské.
Němec Trothy Svakopmunda Nasius Afrika Německo Notre Dame Anza Hlustrazione Itatian
14 article
V Praze, 9 května.
Praha 9 květen
15 article Bilance Svatováclavské záložny u konkursního soudu.
Bilance Svatováclavské záložny u konkursního soudu. Plné čtyři hodiny včera rokovalo se, vylýkalo protestovalo a vysvěllovalo o bilanci sv. václavske
16 article
záložny, vypracované k 31. březnu 1904, kterýžto účetní elaborát nenalezl žádné důvěry u velikého počtu advokátů zastupujících vymahající věřitele. Včerejší rok uhražovací nepřinesl sice rozhodnutí ani odročovací ani neskončil prohlášením konkursu,, ale měl přece pro afféru záložny pozoruhodný výsledek, že kon- kursní senát usnesl se zkoumati výkazy o jmění zá- ložny. Poněvadž elaborát není tak ohromný, možno velmi záhy očekávati výsledek soudního šetření.v tomto napjalém mezidobí také zástupcové záložny se zajisté vynasnaží, aby nikoli stálým lamentováním ale opravdovou prací postarali se o prostředky k upo kojení věřitelů. Ovšem jest také povinností členů zá- ložny, aby — třebaže nezavinili neblahou siutaci zá- ložny — přece repartici složili, neboť tím uchrán se trapných důsledků konkursu. Včerejší jednání u soudu mělo tento postup a výsledek. Jakmile zástupcové sv.-václavské záložny před- ložili některé listiny, jimiž prokazovali správnost číslic bilance záložny ze dne 31. března 1904, přihlásilo se mnoho advokátů k tomu, aby se o dokladech těch vy- slovili a námitky své pronesli proti správnosti bilance Pan dr. Pospíšil tázal se, zda se stalo v zá- ložně sv.-václavské opatření, aby v případech, kdy závaznost členství v nejbližší době uplynutím času může pominouti, příplatky na repartici byly vyma- hány. Navrhoval, aby soud sám — nepřikročí-li oka- mžitě k uvalení konkursu — stav záložny vůbec, zvlá- ště pak za aktiva vykazovaných příplatků s ohledem na dané výpovědi členů, vyšetřil. Toto vyšetření ovšem musilo by se státi na náklad „České záložny“ (jak se již dr. Reiss zavázal) a nikoli na náklad věřitelstva záložny.
svatý doktor Pospíšil Reiss Český záložna
17 article
Starosta sv.václavské záložny p. dr. Vondru- ška odpověděl, že záložna jest si vědoma své velk povinnosti, aby upokojila všechny vkladatele. Výbo má veškeré členstvo v náležité evidenci a také jsou v evidenci ti, kteří už dali výpověď, aby nebyli zba- veni závazků. Kdo dali výpověď, skoro všichni slo žili příplatky na repartici. (Hlučný odpor. Hlasy: T je málo, nám to nestačí!) — Pan dr. Zavadi! (zá- stupce záložny) vysvětluje postup záložny pro členům. Členové byli rozděleni na živéa mrtvé. Kteří dali výpověď, byli považováni za „mrtvé“. (Hlučná veselost. Soudní komisař rada p. Müldner vysvětluje, že je to označení jen k zkrácení výrazů.) Ostatní členové zařaděni mezi „živé“ a ti mají 12.000 podílů. (Rozruch.) Teď si myslíme že z těch bude 4000 podílů složeno po 300 K repar tice. (Hlučná veselost. Hlasy: Myslete si co chcete Ale my chceme peníze!) Do konce roku všecko bude vyřízeno Pan dr. Pospíšil praví, že je chvályhodno snahou, když záložna do konce roku všecko chce vy řídit, ale my nemáme žádné důvěry v tyto sliby V minulém půl roce praničeho se nestalo pro to vy řízení a proto neočekáváme, že se stane něco v při štím půl roce. (Souhlas.) Jaké opatření chce záložn. vlastně učinit? — Pan dr. J. Zavadil odpovíd že záložna před koncem roku chce usněst likvidae která přerušuje veškeré promlčení. Pan dr. Rejs (zástupce sv.- václavské záložny) německy doplňuj toto vysvětlení, že záložna má v úmyslu provésti l kvidaci některým peněžním ústavem. (Hlučný odpor
doktor Vondra Zavadi Müldner Pospíšil J Zavadil Rejs
18 article
Hlasy: My tomu nevěříme! Chceme konkurs!) Pat dr. Meissner: My proti tomu protestujeme! Co m záložna v úmyslu, to je věcí zcela vedlejší! Zdes jedná o předložení správné bilance aneb o prohlášen konkursu! Nepokoj.) — Pan dr. Zavadi!: Opatřen v záložně je takové, že buďto bude konkurs, aneb se vše do konce roku vyrovná. (Pan dr. Bráza volá Raději konkurs a hnedl (Hlučný souhlas.) Pan dr. Goldberger: Jak se jmenuje ten ústav klerý má záložně vypomoci v likvidaci? — Dr. Za vadil: To nemůžeme prozradil, přece si nezkazíme celou akcí! (Hluk a nepokoj. Hlasy: My tomu nevě íme!). — Dr. Goldberger vytýká, že v seznamu počtu členů, přiloženém jako doklad k bilanci, jsou uvedena jen čísla členů a jména při nich scházejí Jména těch členů jsou však pro nás důlezžita. — Soudní komisař: Proč chcete ta jména? — Dr Goldberger: Důvodu toho neudám! — Soudn komisař: Já vím, je to k vůli exekucím, abyste členů mohli exekvovat příplatky repartiční. (Rozruch.
Pat doktor Meissner Zavadi Bráza Raděj Goldberger
19 article
— Dr Goldberger: Potřebuji seznam členů jednal ke kontrole správnosti, jednak k vedení exekucí. — Dr. Zavadil. Rejstřík členů je ve sv.-václavské záložně vyložen a každý člen i vkladatel má právo do něho nahlédnouti. — Pan dr. Chlistov ský K tomuto prohlášení nemám žádné důvěry. Byl jsem někol kráte ve sv.-václavské záložně a žádal jsem o dovolení k nahlédnutí do rejstříku členů a vždy mně to bylo odmítnuto! (Hlučný souhlas.) Dále uvádí řeč- ník, že dle zákona má záložna prokázati možnos uspokojiti věřilele, ale ona toho neučinila. — zá- drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za Sb . . . za 2 h odpolešní Ve álialkách na venkově ranní čtslo. . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserá t platí se hetevě napřee. Přcdplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marlanské ulici 6.3. Tam nacházají se téš redakne tlskáraa a ezpedice „ Národních Listá“ Rukopisy se novracejí 10b
Goldberger doktor Zavadil Chlistov Inserý Marlanský ulice národní Listat
20 article
stupcové záložny proti výtkám prohlásili, že do rej- stříku nebylo dovoleno nahlédnouti jen v té době když byly rejstříky u trestního soudu. — Dr. Kresl uvedl, že jemu bylo dovoleno, nahlédnouti do rejstříku. — K výlce dra. Goldbergra připojuje se p. dr. Reiner a dovozuje, že dle § 63. konk. řádu má záložna předložit výkaz jmění a dluhů a k tomu před- ložit i výkaz o členstvu, aby vkladatelé věděli, proti komu jim pohledávky přísluší vymáhati. — Dr. Chli- stovský: Pane starosto Vondruško, kdy mně do- volíte nahlédnutí do rejstříku? — Soudní komi- sař upozorňuje, že se jedná o to, má-li být na zá- ložnu prohlášen konkurs a nikoli o rejstříku; praví, že nemůže připustit debatu o jiných okolnostech. Pan dr. Bráz a žádá opis seznamu hypotekárních pohledávek, aby mohl vést na ně exekuci. (Hlučná veselost.) Dále tázal se, čím je odůvodněna naděje záložny na nějaké dary, vrácení daní a pod. Naděje nejsou ještě aktiva a rovněž není aktivem ani fond garanční ani sanační. Navrhuje, aby v případě, kdyby konkurs nebyl prohlášen pro nedostatek jmění (kterouž okolnost má soud dříve vyšetřit), uložena byla přísaha manifestační dle § 66. konk. řádu předsedovi sv.-václavské záložny p. dru. Vondruškovi a ostatním členům výboru. Ostalně — praví dr. Bráza — povolil byl další lhůtu, kdyby záložna čásť zaža- lovaných vkladů zaplatila. — Soudní komisar upozorňuje na nebezpečí tohoto požadavku. Pakli je záložna passivní, pak nemůže a nesmí nikomu kvolu zaplatit.
doktor Kresl Goldberger Reiner Chnout Vondruška Bráz Bráza
21 article
Pan dr. Reiner uvádí, že v dopise kuratorias sděluje, že kuratorium má vkladních knížek za 622.000 korun, ale že je záložně nemůže vydati dříve, doku k tomu vkladatelé nedají svolení. — Zástupci záložny vysvětlují, že jsou to knížky, které byly zakoupeny z garančního příspěvku arcibiskupa, svatovítské kapi- toly a j. Kuratorium pak nechce tyto knížky z jistých důvodů vydati. (Hluk a nepokoj. Hlasy: Aha, ono je má proto, aby v případě prohlášení konkursu vlivuplně působilo!) Dr. Reiner podotýká, že v případě pro- hlášení konkrusu budou passiva záložny větší, nebo oživnou slevené již vklady a žádá, aby záložně byle nařízeno, doplnit bilanci těmito vklady. (Hluk.) Dr. Reiss upozorňuje, že záložna ještě není v konkursu a proto nemá povinnosti v bilanci uváděti to, co na- stane teprve po prohlášení konkursu. Bilance odpovídá nynějšímu stavu dluhů záložny a dluhy, které jí byly sleveny podmínečně, že totiž konkurs nebude prohlá- šen, nemohou být do passiv pojaty, ježto uvedená podmínka ještě. nenastala. Dr. Stadler táže se, kdy garanční a sanační fond bude uvolněn, k čemuž soudce odpovídá, že stane se tak tehdy, až součet dluhů záložny bude obnášeti tolik, co součet obou fondů. Dr. Vondru- ška dodává, že uvolnění může nastati ihned, pakl k tomu dají souhlas upisovatelé.
doktor Reiner Reiss Stadler Vondra
22 article
Dr. Meissner praví, že při tomto jednání byiy změněny úlohy. Povinností záložny je, a nikoli vkra- datelů, aby dokázala, že je s to zaplatit dluhy. Jestli předložené doklady záložny jsou neúplné, pak se ří- zení nesmí odročovat, nýbrž musí být prohlášen kon- kurs! A doklady nejsou úplné a pouhým tvrzením nemůžeme se uspokojit! My těm dokladům prostě nevěříme. Řečník promlouvá dále o reparticích a vy- slovuje náhled, že z těch 4000 podílů bylo 3000 vlastně již zaplaceno, takže zbývá jich jen 1000 a tu se re- partiční kvota, v bilanci obnosem 1,200.000 K uve- dená, scvrká na 300.000 K. Ostatně my zde nemáme počítaf s podily, nýbrž se členy. A tu seznam členo není bezpečným. Záložna prohrála již řadu sporů proti členům; kteří prokázali, že členy záložny nejsou.
doktor Meissner
23 article
Končí návrhem, aby soud prohlásil kon- kurs na jmění záložny sv. -václavské Dr. Reiss: My jsme uvedli, že ze 12.000 podílů počítáme na 4000, za něž repartice bude složena. Když tedy pánové o tom pochybují, žádáme, aby do bilance byla zařaděna repartice za 9000 podílů dosud nespla- cená, tedy 9000X 300= 2.700.000 korun. (Hluka nepokoj. Iilasy: To bude mít záložna peněz! Veselost.) Soudní komisař sděluje, že přikročí ke hla- sování o učiněných návrzích a sice dra. Zavadila, aby byla bilance znalci prozkoumána a dra. Meissnera na prohlášení konkursu. (Hluk. Hlasy: Hlasování nen přípustno!) — Soudní komisař: Dovolte, pá- nové, já jsem už pět let členem konkursního soudu a znám dopodrobna ustanovení konkursního řádu. Konkurs nemá být prohlášen, dokud za to věřitelě nežádají. Mám tedy povinnost zeplati se věřitelů. který chce a který nechce prohlášení konkursu! Dr. Fuhrich navrhuje, aby se záložně povolila lhůta 14denní k podání výkazu o tom, jak daleko sa- nace pokročila. — Dr. Baštýř navrhoval, aby soud z moci úřadní stav záložny vyšetřil zvláště v směru čl. 65. konk. řádu. — Dr. Zavadil: My po- třebujeme lhůtu k provedení určité akce, ale nemůžeme ji prozradit. (Hluk.) Polřebujeme jen 3—4 neděle. —
svatý doktor Reiss Fuhrich Baštýř Zavadil
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Student Jan Kollár. Z básníkových »Pamětí«. *) Ke dnům památného převezení popela a prachu Kol lárova do ldna země domácí skýtají »Pamětic a Ce- stopísy pěvcovy čtení víc než přiležitostné. Tím zajímavější, že obě vzácné práce jsou dnes už jen velmi málo známy. S podivuhodnou věcností názoru vypisuje v nich pěvec »Slávy dcery« událostía dojmy svého života, jež namnoze skýtají skvostný materiál k analyse psychy velikého člověka. Stručné jen výňatky, táhnoucí se zvláště k pobytu mladého Kollára na studiích v Německu, dostačí na ukázku, co třeba souditi o tvrzení odpůrců, prohlašujícím ušlechtilého věštce jdey slovanské za vášnivého prý šo- vina a zbralého Němcožrouta! Red.
Kollár Sláva Pamětice Německo
25 article
(Z doby prešpurské 1812 —1815.) V Prešpurku byl vůbec nedostatek toho, co by aesthetickému zraku blahočinilo; nebylo tu ani obrazárny, ani uměleckých sbírek, ani stavitel ských arciděl, ovšem ani veřejné knihovny Skrze tak řečené paedagogie, které jsem zde měl a hodiny, které jsem v kreslení a malován dával, otevřely se mi dvéře do nejpřednějších domů a k nejvzdělanějším rodinám jak evange- lickým tak i katolickým, které mne často nejen ke stolu, ale i k jiným domácím besedám, ra- dovánkám a jiným přiležitostem zvaly .. S náruživosti zamiloval jsem zde hudbu a zpěv. evičil se v nich ve dne i v noci; opisoval tlu- sté knihy, partitury, melodie, zvláště pro forte piano, ke kterémuž nástroji jakousi zvláštní lá- sku jsem cítil . . . Aby se má aesthetická vzdělanost všestrannější stala, sebral a svábil jsem několik známých přátel i k učení se tanci. Nejslavnější tanemistr toho času byl jakýsi Steinbach, německé jméno, ale francouzské zvyky mající. Nemohu vypsati, s jakou radost jsem tyto hodiny navštěvoval. Cíl můj při tom byl dvojí, předně: míti podíl v domácích bálech a zábavách, potom cvičení těla a nabyti lehkého pohybování oudův někdy na katedře neb kazatel- nici. Divadlo však více a častěji mě k sobě tá- hlo. Jakási Cibulková, Češka, slynula tehdaž
Steinbach Cibulková Češka Prešpurk
26 article
*) Viz: Jana Kollára Cestopis o horní Italii Cestopis druhý a Životopi s vlastní. V Praze Nákladem I. L. Kobra 1862. jako pěvkyně a prima donna, obzvláště ve švý- carské rodině. Nejmilejší schůzky, společnost a zábavy bývaly v Braumüllerovském domě. kde já posledního roku mého prešpurského přebývání pěstounem byl jsem dvou synův Ludvíka a Edvarda. Doma i v zahradách dá- vány koncerty, hostiny, hry, tance, při nichž často hrabata a hraběnky, důstojníci vojenští jiné osoby vyššího stavu přitomny bývaly. Toto seznámení a obcování s rodinami měšťanskými a osobami vyšších stavův a ušlechtilejších mra- vův chránilo mě od účastenství v studentských schůzkách, bandách, kartách, v krčmách, ho- stineích a jiných místech, začež i nejednou o spolužákův námitky a přezdívky mnicha, ob- zvláštníka atd. slyšeti musil jsem, což však rád jsem přetrpěl . . Poslední rok můj v Prešpurku byl mi ro kem opravdivého mučení a trápení paměti. Při pravoval jsem se totiž tehdaž k odbývání tak řečeného candidaticum, které každý odbýti musí, kdo do německých universit jíti a stipen dium dostati chce. Vědy a nauky, mým drob ným písmem psané, totiž: věrouka, mravouka výklad písem svatých, pastorální bohosloví, dě- jepis církevní atd. obnášely vesměs více než sto archův. Dlouho jsem se vzpíral proli tétc herkulesské robotě, ale konečně usnadnil jsem sobě práci. Nezačal jsem totiž od paměti k roz umu a rozsudku, ale naopak od tohote k onéno. Učinil jšem sobě na velikém archu logickým pořádkem rozestavené výtahy a skelely ze všech těchto nauk a tak analytickým pořád kem pokračoval jsem od hlavních pravd a zá- sad ku podrobnostem.
Kollár L Kobr Ludvík Edvard Praha Prešpurk Braumüllerovský dům
27 article
(Soudruzi.) V prešpurských školách ve směsíci rozličných krajanův bylo více kotteri nežli přátelství. Z mých bystřických přátel tr mě jsem následovali a věrnými zůstali, totiž Jan Ruman, Jan Mojžišovič a Simon Lehocký. Ti dva první snad nejvíce působili na vzdělání mého karakteru. Jan Ruman, syn rektora Maš kovského v novohradské stolici, byl ticháček domomil, mravův čistých, přísných; v rozmlu- vách a ve vzájemném se navštěvování mnohé tiché blažené hodiny spolu jsme strávili. Ale bohužel že se mi nepoštéstilo tichou jiskrou lásky k národu Slavjanskému v horlivý účinlivý plamen u něho proměniti, později naše přátelství ustydlo. Jan Mojžišovič, nejstarší syn Přibovského kněz v Turci byl ustavičným tovaryšem a přítelem mého života. Již co pachole bylť on čerstvýa obratný, jakási přírozená nenucená hladkost mravův, zdvořilost v obcování, přívětivé posuňky, laskavá a libozvučná řeč nakloňovaly mu srdce všudy . . . Má osamělost, ostré a způrné naklá- dání otce mého s mou mladostí, nedostatek po- moci a podpory ve školách učinily mě citlivé srdce nemálo bázlivým, nedůvěrným, ba nejednou tesklivým a smutným; když Mojžišovič ke mně přišel, na všecko jsem zapomněl, jeho vtipná nevinná žertovnost, jeho usmívavá veselost radost života sdělila se i mně neviditelným způ- sobem. V prešpurských školách mi Mojžišovič cestu klestil do vzdělanějších domův a kráso- umných společností, anť p. Ruman na druhé straně opěť mě jako tajně upominal, abych se přiliš do světa nevpouštěl, bych se tam neztra til. Pan Jan Mojžišovič žil pak i v Pešti se mnou v přátelském svazku, kde advokátem byl. Já jsem jej i sobášil (oddal) i pochoval ve květu mladosti s nemalým želem srdce mého, i tř jeho dcery křestil i konfirmoval.
Ruman Mojžišovič Simon Lehocká Maš Turec Pešť
28 article
(Pěstounováni v Bystřici 1815 až 1817.) Hned po zkončené kandidatské zkoušce povolal mě k sobě profesor Fabry, zdali bych prý tak řečenou paedagogii (pěstounství) přijmouti nechtěl, anť právě ze dvou míst za to požádán byl, totiž z Bystřice od D. P. Rožnayho prop Ludvika Kolbenhajera a z Banátu kdesi při Temešváře od jakéhosi zemského pána. Já uslyšev jméno z Bystřice a Rožnayho, beze dlení toho vyvolil jsem . .. Jedna z nejspanilejších slovanských duší, s kterou jsem se v životě setkal a nad jejiž časnou ztrátou i později nejedenkráte slzy jsem vyléval, byl Sam. Rožnay, životem národu svému oddaný. Hlava výtečná, vzdělanost klas- sická, cit a vkus nejjemnější, skromnost a po- kora ozdobovaly každé jeho slovo a každý skutek. Pocházel rodem ze Zvolena, učil se Prešpurce, navrátiv se z Německa byl pěstou- nem mého chovance Ludvíka Kolbenhajera, odtudto povolán byl za kazatele do Mičině, kde však jen kratičký čas zůstával, anť od Bystři čanův za kazatele zvolen byl. Mlělť hojnou zá
Fabr Ludvik Kolbenhajer Sam Prešpurka Kolbenhajer Bystřice Banát Temešvář Zvolen Německo Mičina
29 article
sobu nejen českých ale i jinoslavianských knih, anť on snad první byl mezi Slováky, který na jiná Slavjanská a jmenovitě polské a ruské nářeči zření své obrátil. Tohoto angela dal mně Bůh za přitele, ale nastojte jen na několik mě- sicův, neb kosa smrti nemilosrdně rozťala srdečný svazek našeho národního přátelství. Rožnay byl první, který mně rozuměl aja jemu: co mě nejvíce těšilo, bylo to, že jsem již více sebe osamělého ve světě neviděl, s mými národními myšlenkami a žádastmi, na lezna duši rovně hluboce se mnou smýšlejícía cíticí. V domě pana Kolbenhajera hned v měm sousedství bydlel jakýsi p. Matěj Zmeškal, zem ský pán, rodilý v Leštíně a bývalý výběrč hlavní vojenské pokladny v Oravské stolici. On byl tak řečený nafuralista čili svobodověree jeho knihovna záležela ze samých takových knih které psány byly proti nábožeuství, aneb aspo od tak řečených mudreův přírody pocházely.
Slovák Rožnay Kolbenhajer Zmeškal Leštín
30 article
Zde byla větší částka spisův Voltairových, Rous seauových, Baylových atd., které pak knihy sám neměl, vypůjčoval a přinášel je od jiných zná- mých a přátel. S každou přiletěl dychtivě ke mně, řka: »zase máme něco nového k čítání«, Tím se stalo, že jsem se já za tohoto půldru- hého léta skrze pana Zameškala, téměř se vše- mi atheisty, naturalisty, deisty a Bůh ví ještě s jakovými isty seznámil. S největší pozornoste četl jsem díla Spinozova a pak Volneyho dilo »Ruine«. Tito dva spisovatelé nemálo přispěl k tomu, že se obloha měho ducha, na níž po- savad ještě tu i tam mračna a bouřky vznikaly, vyjasnila. Ostatní filosofové a jejich zásady více zvědavost mou vnadili, než aby do hlubin ducha mého byli pronikli. Pan Zmeškal nejednouse hněval a horšil na to, že se mu nezdařilo ze mne proselytu učiniti, anobrž divil se, jak já po čtení tak mnohých knih přece tak chladný a neproměněný jsem zůstal, a nejednou ostř proti výtržnostem těchto spisovatelů jsem boje val v hádkách s ním. (Z cesty do Jeny.) V Drážďanech sedl na poštovský vůz spolu s námi ještě tři jin cizozemci, ustavičně vlaskou řečí žvatlající, ač koli znáti bylo z vyslovení, že nejsou Vlachové Dva mezi nimi byli mládenci mezi 16 a 20
Voltairův Rous Baylův Spinozův Zmeškal Vlach Drážďany
31 article
roky, synkové, jak viděti bylo, vyššího stavu bohatých rodičův. Jejich rodinné jméno bylo Karasev (čti Karašov). Třelí jejich vůdce a to- varyš cesty byl muž obstárný, bradatý, vojen- ských jizev a šrámův plný. Nekonečné množství otázek a odpovědí s obou stran ukrátilo nám cestu a svázalo nás i pro akademický život uzlem nerozlučitelným Umluvili jsme se již na cestě, že sobě v jednom domě v Jeně byt najmeme. Tento Mentor Kara- sevský byl i můj první učitel v ruském nářečí. Koupeno Vaterovu Gramatiku a Chrestomatii, překládáno ody od Lomonosova, Deržavina na Boha, čteno »Drevnija Ruskija Stichotvorenija«, které darem od něho na památku dostal jsem. Byli jsme spolu přítomni několikráte i pří staro- slavských službách božích ve Vínařích, kde velkovévodkyně Maria Pavlovna, ruská kněžna, sestra císaře Alexaudra, za velkovévodu Bedri- cha provdána byvši, zvláštní kapli, kněze a zpě- váky měla. Ale v jeho chovancích, těch Mlado- rusích, bohužel, nebylo nám možno jiskru ná- rodnosti a slavjanstva roznítiti, jejich duje mu- sely již v mladosti pocizeny a od národu odvrá- ceny býti, nebo mimo vlaštinu, frančtinu a něm- činu o ničem jiném slyšeti nechtěli. Zde jsem nejednou zalkal nad nenárodním vychováváním ruské a vůbec Slavjanské šlechty.
Vaterův Lomonosov Pavlovna Mlada Jena Karo Drevnija Ruskija Stichotvorenija
32 article
(V Jeně.) Nový nikdy před tím necítěný dojem učinila Jena a její okolí anobrž celá ce- sta přes Sasko na mou duši. Všude slavjanská jména a neslavjanští obyvatelé. Jáť uslyšev ta- ková jména, vlastním uším věřiti jsem nechtěl, proto kdy a kde jen možno bylo, sám jsem osobně cestu do nich konal. Samé jméno Jena aneb jak prostý lid posavád řiká, Jana, pak říčka přes Jenu tekoucí Lutora, později Lutra, Slavjanská jsou. Toto poslední nepochybně od ljutý t. j. prudký, bystrý. Pak blízké vesnice a a města - Gospoda, Kunica, Březnice (Priesnitz); Velnice (Wölnitz), Loboda (Lobeda), Remda, Klosvice, Celnice, Radegast (asi míle od Jeny), Driznice (snad trýznice aneb treznice), Ge- schvitz, Podlvitz, Vinary, nezčíslné jiné jsou ješté pozůstatky Slavosrbův zde bydlivších, ale v jejich domích a ulicích neslyšeti více sladké zvuky Slavjanské, leda že z úst zde velmi roz- šífených a oblibených Lužičanův a Lužičansk
Jan Wölnitz Lobeda Remda Klosvice Driznice Lužičanův Jena Sasko Lutor Lutra Voda Kunica Březnice Vinary Podlvitz Velnice Loboda Radegast