1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 315, ze dne 14. listopadu 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pomník Puškinův v Carském Sele.
Minulého týdne odhalen byl v sadě lycea v Carském
Sele u přítomnosti četných členů carské rodiny
pomník Puškinův. Toto místo pro pomník bylo zvo-
leno, poněvadž básník zde byl vychován a psal tu
též svoje první básně. Také příbuzní básníkovi byli
přítomni odhalení pomníku. Když byl pomník vy-
svěcen, přistoupili malí princové Ivan a Gabriel
Konstantinovičové ku pomníku a položili na jeho
podstavec krásný věnec. Po nich kladly věnceu
pomníku četné deputace.
= Práce tenoristy. O nedávno zesnulém,
kdysi velmi slavném tenoristovi Simsu Reevesovi
vypravována v londýnském Savage-Klubu následující
historka. Za studeného, pochmurného podzimního
dne byl slavný tenorista nucen čekati na malé že-
lezniční stanici na vlak. Byl velice mrzut a netěšilo
ho tudíž valně, když jej oslovil starý nosič zava-
zadel: »Dobrý večer, pane Simse Reevese,« pravil
nosič, jenž byl tenoristu poznal podle podo-
bizny. — »Dobrý večer,« zabručel zpěvák, hledajev
kapse u vesty zpropitné. Avšak stařec pokynul od-
mítavě a tázal se důvěrně: »Je to pravda, že vydě-
láte takovou hromadu peněz?« — »Hm,« zabručel
tenorista. — »A přece nepracujete těžce; aspoň ne
tak těžce jako já — a na konec vyděláte aspoň deset-
krát tolik co já — což?« — »Kolik si vyděláte?« tá-
zal se zpěvák. — »Osmnáct shillingů týdně po celý
rok.« — Reeves se vzpřímil, nadmul hrudník a za-
zpíval: C E G C — při čemž vyrazil poslední vy-
soké C s obvyklou svojí bravurou. — »Tak«, doložil
»zde máte svoji celoroční mzdu.«
Puškinův
Ivan
Konstantinovič
Reeves
Sims Reeves
Selo
Savage
C E G C
3
article
= O krocených zvířatech píše francouzský
časopis »Le mois pittoresque«: Pes, kůň, koza, tuleň,
myš a blecha jsou zvířata, jež jsou schopna dobrého
vychování. Člověk krotí klokany a opatřuje vyšší
vzdělání papouškům. Opice jsou našimi dobrými ka-
marády. Tak jsou skorem všechna zvířata našimi
přáteli a mohou se stát našimi poddanými. Jen kočky
mají nezkrotnou povahu, ale přece i ony dají se
někdy podrobit. »Le mois pittoresque« přináší foto-
grafii jediné divoké kočky, jež byla zkrocena. Dále
vypravuje o dvou levhartech, kteří jsou domácími
zvířaty jakéhos britského důstojníka v Indii. Jmenují
se King a Queen. Byli uspáni chloroformem, pak jim
upilovány zuby a ožehnuty drápy a nyní jsou to
nejroztomilejší zvířata, jež si možno pomyslit. King
jest velký přítel studených lázní a liší se tím od na-
šich koček. Sedá na lenošce svého pána a celuje dů-
stojníka nejněžnějším způsobem. Queen není doté
míry vzdělán. Chov tygrů daří se ve zvěřincích
zcela snadno. Vloží mladě tygra do bedničky, napl-
něné vlnou a dávají je kojit kozami. Také z medvědů
mohou se státi zvířata zcela způsobná. Sedmnáctý
pluk anglických kopinníků má zkroceného medvěda
z Himalaje. A v Petrohradě — ale za to ať ručí pa-
řížský časopis sám — lze prý často pozorovati kra-
savici ve trojce, tažené třemi roztomilými medvídky
= Zamilovaný párek ve sklepě. Osm-.
ačtyřicetiletý vrátný jednoho domu v ulici Pachev
Paříži oženil se onehdy s dvaadvacetiletou dívkou.
Manžel nikoli bez příčiny byl žárliv. V poslední době
pozoroval, že jeden z nájemníků Georges L. pohlíží
na jeho manželku vroucněji, než bylo třeba. Střežil
King
Indie
Petrohrad
Paříž
Queen
4
article
oba velice důkladně a záhy neměl nijaké pochyb-
nosti, že jest oběma klamán. Nedávaje ničeho na
sobě znáti, pomýšlel na pomstu. A pomsta jeho byla
hrozná. Před několika dny zpozoroval, že sok jeho
jde do sklepa a po nějaké chvíli panička potřebovala
ve sklepě cos nutného. Manžel nechal ji bez pře-
kážky odejít, načež ji potichu následoval. Zatím co
oba milenci byli v objetí, zamkl oklamaný manžel
oddíl sklepa, v němž se nalezali a odešel. Několik
dní po té upozorňovali různí nájemníci vrátného, že
v noci lze slyšeti ze sklepa podivné vzdychání a tlu-
mený nářek. Avšak vrátný odpověděl, že to kočky
provádějí svůj rej. Nájemníci však konečně nechtěli
tomuto výkladu věřit a oznámili věc na komisařství.
Komisař odebral se na místo a nařídil, aby zamčené
dvéře byly odemknuty. Byl nejvyšší čas. Nalezli tu
nešťastného L. vyhublého a úplně apatického vedle
omdlelé milenky. Žárlivý vrátný byl vzat do vyše-
třování pro obmezování osobní svobody.
5
article
= Poštovní známky karlistů. Z Paříže se
oznamuje: První péčí karlistů, jakmile zosnovali
povstání, bylo vždycky vydati vlastní poštovní
známky. Ke frankování dopisů sotva jich as mohlo
být užíváno, neboť povstalci měli v moci zpravidla
jednu nebo několik vesnic a zasílali zprávy od jedné
ke druhé po poslech. To byly jediné dopisy, jež
mohly býti ozdobeny těmito známkami. Podle svě-
dectví těch, kdož tyto známky viděli, jsou to výrobky
dosti hrubé. Jsou to lithografie, znázorňující podle
fotografie hlavu pretendenta dona Carlosa as tak,
jak vypadal před čtvrtstoletím. Jsou zhotoveny toliko
v jediné barvě, modravé, a nemají udání ceny, nýbrž
toliko podpis: Dios, Patria v D. Carlos, rey (bůh,
vlasť a don Carlos, král). Výroba těchto známek
není špatnou spekulací. Nebude nikterak nesnadno,
odbýti několik set tisíc těchto známek za dobré ceny
obchodníkům a sběratelům.
Carlos
Paříž
6
article
= Sběh. Generál Adna R. Chaffee, velitel ame-
rického vojska v Číně, byl roku 1878 v hodnosti
setníka jízdného pluku posádkou v Arizoně, avšak
vojsko jeho bylo většinou na pochodu, poněvadž
tehdáž Indiani Apačové kraj velmi znepokojovali.
Jednoho dne tábořili vojáci setníka Chaffee-a pod
širým nebem. Počasí bylo hanebné, hrozně pršeloa
stany již neodolávaly vlhku. V malých kamínkách
setníkových nechtěl hořet oheň a Chaffee nařídil vo-
jákovi, jenž byl jeho sluhou: »Přineste suché dříví.«
Voják, Irčan Muldoon, postavil se podle předpisuu
vchodu stanu a hlásil: »Setníku, není tu.« Chaffee,
jenž tehdáž již byl rovněž přísný jako nyní, utrhl
se na něho: »To vím lépe, než vy; dělejte, ať jste
pryč a nevraťte se bez suchého dříví.« Muldoon sa-
lutoval, učinil »v pravo toč !« a vydal se do bláti-
vého okolí. Patrně nebylo lze, suché dříví tak snadno
nalézt, neboť voják nevrátil se ani toho večera ani
příštího dne a tak vydal se setník Chaffee se svými
vojáky na další pochod. Muldoon se více neobjevil
a byl jakožto sběh škrtnut ze seznamu mužstva.
Dva roky potom stal se setník Chaffee majorema
velel posádce ve tvrzi Mac Dowell, as sto angl. mil
od místa, kde byl Muldoon navždy zmizel. Za hor-
kého letního večera seděl major Chaffee před svým
domkem a kouřil při měsíčku doutník, když pojednou
zjevila se před ním dobrodružná postava s obrov-
skou otepí dříví v náručí. Postava stanula podle
předpisu, salutovala a hlásila nejčistším yorským ná-
řečím: »Setníku, přináším suché dříví.« Důstojníci
R Chaffee
Apač
Muldoon
Chaffee
Mac Dowell
Čína
Arizona
7
article
vojenského soudu prohlásili, že Muldoon podle práva
zasloužil pět let vězení, avšak ve věci byl takový
humor, že mu přiznány polehčující okolnosti. Muldo-
onovi přisouzeno toliko 6 měsíců práce v posádce,
načež byl z vojenského svazku propuštěn.
Muldoon
9
article
Král.české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Král.české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Ve středu 14. listopadu.
Odpoledne o 3. hod
Paličova dcera.
Činohra o péti dějstvích od J. K. Tyla. Režisér:
Edmund Chvalovský.
Ve středu 14. listopadu.
56. hra v předpl
4. čtvrtka.
VIN A.
Drama o třech dějstvích od Jaroslava Hilberta.
Režisér: Jaroslav Kvapil.
— Po druhém dějství přestávka.-
Začátek o 7. hodině,
Konec po 9. hod.
Ve čtvrtek 15. listopadu.
57. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Král
Tyl
Chvalovská
Hilbert
Kvapil
Praha
národní divadlo
10
article
Švandovo divadlo na Smichově
Švandovo divadlo na Smichově
Ve středu 14. listopadu.
Začátek o 7. hod
Dáma od Maxima.
Fraška o 3 jednáních od G. Faydeau-a. Přeložila
Olga Nápravníková.
Denní prodej lístků v knihkupectvích pp. Urbánka
26523
Kapra a Kotka na Smíchově.
Fraško
Nápravníková
Urbánek
Smíchov
Švandův divadlo
Faydeaua
Kapr a Kotek
11
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 14. listopadu.
Začátek o 1/27. hod.
Třicátědruhé lidové představení za poloviční ceny.
Dítě hadrářů.
Sensační hra o 6 odděl. od A. Puldy. 26517
Vstupenky na sedadla vydávají se ráno od 1/29.—11.
hod. v divadle u pokladny.
Zejtra se hráti nebude. — Příští lidové představení
v pátek dne 16. listopadu: Dva mali tuláci.
Král
Třicátědruhý
A Pulda
Pištěkův divadlo
13
article
Potom zahalila se v kožešinový plášť a provázela
hraběte až k Nid-aux-Crocs. Když došli na konec stezky,
pravila:
— Pane, pomlčte o všem úplně, zvláště před mar-
kýzem.
Při tom položila prst na své rty.
Z laskavé tváře slečny de Verneuil dodav si mysli
chopil se hrabě její ruky; ponechala mu ji, jakoby mu
tím prokazovala velikou přízeň, a on vtiskl na ni něžný
polibek.
— Oh! slečno, počítejte na mne v životě i smrtil
zvolal, vida, že vyvázl úplně z nebezpečí. Ačkoli jsem
vám povinen téměř stejnou vděčností jako své matce, bude
mi přece velmi za těžko pociťovati pro vás jen úctu ...
Odkvapil po stezce. Když spatřila Marie, že dostou-
pil vrchů sv. Sulpicia, kývla spokojeně hlavou a pravila
pro sebe po tichu:
— Ten tlustý hoch dal mi za svůj život více než
svůj život! Učiním jej svojí stvůrou s pranepatrným na-
máháním. Stvůra nebo stvořitel — toť tedy celý rozdíl,
jaký je mezi jedním a druhým člověkeml
Nedokončila této věty, obrátila se zoufalým pohledem
k nebesům a vrátila se zvolna ku bráně sv. Linharta,
kdež ji očekával Hulot a Corentin.
— Ještě dva dny, zvolala, a ... — Zarazila se,
vidouc, že nejsou samotni... a padne vašimi kulemi,
šeptala Hulotovi do ucha.
Hulot ucouvl o krok a pozoroval s nesnadno vylí-
čitelnou, posměšnou tváří tuto dívku, v jejíž chovánía
tváři se nejevily pražádné výčitky svědomí. Jest podivným
zjevem u žen, že nerozvažují nikdy o svém sebe hanli-
vějším jednání, dávajíce se strhovati citem; i v jejich
jít Verneuil
Marie
Sulpicio
Linhart
Hulot
Corentin
Nida
14
article
však ponětí o galantnosti. Je příliš mlád, aby byl mohl
viděti Versailles. Jeho vychování bylo pochybené; místo
aby hleděl očerňovat, rozdává rány nožem. Dovede snad
milovat vášnívě, nikdy však nedosáhne oné jemnosti
v chování, jakou vynikali Lauzur, Adhémar, Coignya
tolik jiných ... Jemu chybí roztomilé umění baviti ženy
oněmi rozkošnými titěrnostmi, jež jim svědčí lépe než
ohnivý rozmach vášně, kterýmž se cítí záhy unavenými.
Opravdu, ačkoli má štěstí u krásného pohlaví, postrádá
přece nenucenosti a vděku.
— Pozorovala jsem to velice, pravila Marie.
— Ach, pravil hrabě pro sebe, tento pohled a tento
přízvuk jejího hlasu mi dokazují, že co nevidět se s ní
dostanu ku konečné stanici; a na mou věru! abych byl
její, budu věřit všemu, co jen bude chtít.
Nabídl jí rámě, neboť se odebrali do jídelny. Při obědě
zastávala slečna de Verneuil úkol hostitelky s uhlazeností
a taktem, jakých jen vychováním a životem při dvoře lze
nabýti.
Vstávajíc od stolu, šeptala Hulotovi: Odejděte; vaše
přítomnost by mu naháněla strachu; budu-li s ním však
sama, zvím brzy vše, co mi třeba věděti; nachází se
v stadiu, kdy muž mi řekne vše a kdy hledí jen mýma
očima.
— A pak? tázal se velitel tváře se, jakoby chtěl
zajatce požadovati zpět.
— Oh! zvolala, ať je svoboden jako pták!
— Byl však zajat se zbraní v ruce . ..
— Nikoliv, odvětila s žertovnou sofistikou, jaké po-
užívají ženy tak rády proti nezvratným důvodům, já jsem
jej odzbrojila. — Hrabě, pravila potom šlechtici, když se
vrátila, vymohla jsem vám právě svobodu; ale darmo je
Chonani.
— 261 —
Adhémar
Coignya
Marie
jít Verneuil
Hulot
Hrabě
Versailles