Dne 3. října 1902.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 271. Strana 5.

Oito žlje již téměř po 30 let, vzdálen jsa lidstva a stav se obětí démona šílenství, na zámku Fürsten- riedu. A jenom laskavou péčí prlnce-vladaře a správce říše Lnitpolda koná se vše, aby loyálnímu občanstvu slavností na paměť bylo uvedeno v tento den, že na zámku Fürstearledu mešká bavorský nemosný král, muž beze jména. Šílenství krále Ottona spočí- valo totiž v tom, ž jeho bratr, král Ludvík II, urval mu jeho jméno a jeho myšlénky. Na to po osudném červencovém dni r. 1886 nalezl král Ludvík II. svou smrt v jezeře Starnbergském. Kurá- toři sdělll u přítomnosti lékařů princi Ottovl s po- třebnou opataností a šetrností, ale přece s jistou ob- řadnosti, kteráž podle rozkazu prince-vladaře vůči chorému nesmí vůbec nikdy býti zanedbávána, zprávu o smrti bratrově, a dodali, že jest nyní bavorským králem on. V zamýšlení naslouchal král Osto mluv- čímu, a vzbuzoval dojem, jako by nemocný, kterýš ovšem tenkráte míval také své světlé okamžiky, roz- uměl, co se děje. Neboť pronesl smutně slova: »Můj bratře, můj bratře — ubohý Ludvíku, ubohý Lud- víku!« Na to král zavřel oči. Porozuměl tedy as král Otto učiněnému mu sdělení. A přesvědčení to bylo utvrzeno ještě nenadálou jeho otázkou, zda-li král za své nemoci mnoho trpěl. Bylo totiž mu zamlčeno, kterak jeho bratr skonal. Když bylo příznivě odpové- děno, odmlčel se král poznovu, načež po malé pře- stávce zašeptal poznavu: »Úbohý Ludvíku!« Obrátiv se potom k panstvu, řekl: »Říkal jsem vždy, že jest nemocen — velmi nemocen — již od — od —«

Zde se zarazil, protože nemohl nalézti pravého slova, vypjal paže ke předu a otvíral a zavíral neustále ruce, jež chvatně hmataly po prázdnu. Když choro- myslný nenalezl ani přes to pravého slova, přeskočiv je, pokračoval: »Zajisté — roztruchlilo mne to — velmi roztruchlllo, již proto, že měl jméno, já pak neměl žádného. On mi vzal moje jméno. Co asi s ním začal? Co člověk začíná se jménem vůbec — dostává je, má je, ztrácí je — já jsem ztratil své jméno. Považte jen, v jakém hroz- ném, hrozném — tu král hledal opětně pravá slova a přešel je s těmiže gestikulacemi — — jsem — jsem byl — když musll jsem žíti beze jména. Vlastně již ani nežijí — neboť beze jmena nežije přece žádný člověk — já také ne. Jsem tedy mrtev — když byl jsem pochován, kráčel můj bratr za mou rakví se dvěma jmény — bylo to osudné pro něho —a těžké, proto — proto —. Přlnášíte mně, pánové, mé jméno zase nazpět — je to pěkné — je to hezké od vás, nlc jiného jsem od vás také ani neočekával.

Děkuji vám, pánové, za — za — nu, jsem šťasten, nyní mne přece každý dovede vyhlídat, a vím — kde jsem — nejsem více mrtev — mám své jméno — jméno —« Tu učinil král opět přestávku a díval se vyjeveně na ty pány, neboť pochopiv patrně svými myšlénkami situacl, zvolal pojednou, zaujav posu pra- vého grandseigneura: »Já jsem král — král!« Na to propustil blahovolným pokynem ruky a svrcho- vanostním skloněním hlavy pány, kteří opustili dvo- ranu s obřadnostní úklonou nejinak, než ll jako by stálo před nimi skutečné a nikoliv choromyslné Veli- čenstvo. Král však sklesl do křesla a upadl v těžké zadumání. Za nějaký čas nalezi jej komorník sedícího ještě na témže místě a s očíma zavřenýma. Když komorník k němu se přiblížil, vyvalil naň král oči a zvolal: »Slyšel-lí jsl, oni mi přineslí nazpět jméno mé — jsem králem. Nyní vládnu já, a můj bratr nechať přijde sem — já — já — král to poroučí.« Takovýmto způsobem bylo nemocnému králi sděleno, že dosedl na trůn Wíttelsbachů. Králi vede se, pokud se týče tělesného zdraví, občas normálně, vnítřní jeho choroba, kterouž ještě loni trpěl tak mnoho, patrně polevila, ale duševní jeho choroba za mi- nulého roku patrně se zhoršila, takže brzy lze čekati krisi. ** Pmník kardinálu Ledóchowskimu.

Arcibiskup Stablewski vydal společně s kapitolsmi v Hnězdně a Poznani provolání ku sbírkám, za něž chce postaviti zvéčnělému kardinálovi Ledoch ówsklmu důstojný pomník v kathedrále poznaňské. * Zola Chorvatem? Lublaňský »Slovenec« přináší pravdě nepodobnou zprávu, kterou jen pro zajímavost otiskujeme: »Jako chorvatský spisovatel Šenoa byl rodem Francouz, tak právě zemřelý Zol byl původu chorvatského. Předkové jeho bydlili v Dal- macii, kde posud žijí rodiny se jménem »Zolja«. Ro- dina Zolova dostala se za vlády Benátčanů do Be- nátek, a odtamtud do jižní Francie.« * Belgické herny ve Spaa a v Ostende budou konečné přece zavřeny. Zákon zakazující herny v obvodu království belgického jest již dávno hotov, jen sankce králova scházela k jeho platnosti. Král podepíše zákon v několika dnech. Průtah v sankcio- nování zákona pomobl bernám ve Spaa a v Ostende, že mohly ještě letos na posled býti otevřeny; sézona letošní vynesla jim jedenáct milionů franků čistého ** Drahý sjezd. V Pešti konal se předešlý týden mezinárodní sjezd hotelierů a hostinských. Vý- zlsku. daje sjezdu obnášejí 150 000 zl. Jelikož účastníků sjezdu bylo jen 150, připadá na každého z ních 1000 zl. útrat. ** Odsouzen pro urášku Martina Lu- thera. V Lubně obžalován byl v těchto dnech ja- kýsi Jan Komac pro rušení náboženství, jehož se do- pustil tím, že jda před evangeliekou modlitebnou pro- nesl několik urážlivých slov o Martinu Lutherovi.

Obžalovaný hájil se lím, že Martin Luther nebyl za- kladatelem náboženství v tom smyslu, jako Kristus,a že tudíž kritika jeho osoby dávno již zemřelé nemůže býti v konfliktu se zákonem. Soud nepřistoupil na vývody obžalovaného a odsoudll jej do vézení na šest měsíců. *Vzáenosť oznamuje se z Malsu v Tyrolsku: Jisté zdejší 86leté stařeně vyrostly dva krásné, bě- lostné zuby, které při otavření jinak bezkubých úst každému jsou nápadny. Mnohým zdáti se to bude nápadným, ba snad smýšlenkou. Ale uvéstí možno jen, že Hufeland znal starce, jemuž ve 100 letech vyrosilo 8 zubů, když před tím po čtvrtstoletí byl bezzubým. Totéž skorem vypráví slavný profesor Stöhr o 90leté stařeně a v posledních letech uvádí se v lékařských časopisech i učebnicích případy, kde lidem 60—70letým vyrostly vlasy i zuby, ovšem ž výminečně. ** Chojnická vražda. Úředníci, kteří byli dosud vyslýchání, tvrdí pod přísahou, že si proti kře- sťanům i židům stejně počínali. Tak vypovídá i choj- nický starosta Deditius, jenž na důkaz, že učinil vše, co se od něho v zájmu vypátrání zločinců žádalo, že vyhověl i žádostí, aby s pomocí nějaké věštkyně vešel ve styk s duší zavražděného Wintera. O Win- terovi vypovídá na základě vyšetřování, že vedl na svoje mládí příliš volný život a častěji se stýkai s lehkými dévčaty. Na dotaz předsedův praví vý- slovně, že odmítá výtku, jakoby byl stranníkem židů.

Dával prý u nich vykonávati domovní prohlídky a také synagogu dal prohlédnouti. Židé mu to zazlívali, a dobrá třetina obvinění proti němu pronešených po- chází prý z jejích strany. Obhájce dr. Kahn doka- zuje naproti tomu z protokolů, že se prohlídka konala nedostatečně. Košsrák Lewy vypověděl ještě r. 1901, že jeho jatky dosud nebyly prohlédnuty. Do sklepa se jen posvítilo. Svědek Daditlus praví, že se tu jednalo jen o hledání papíru, v jakém byly kusy mrtvoly Winterovy zabaleny. Svědek vypovídá pak, že agitace proti židům byly články »Staatszeltungu« zvýšeny. List byl zdarma rozdáván I v domě pro chudé. Myslilo se, že se tak děje k vůli volbám, aby bylo odstraněno 41 žídovských volitelů, kteří vždy hlasovali s konservativci proti Polákům. Od vraždy zmenšil se počet židů v Chojnicích ze 481 na 350.

Policejní komisař Wehn vypravuje, že přišel do Chojnic 25. března. Šetření konal svědomitě, výpo- vědém Maszloffa a jeho tchýně však nepřikládal víry. Svědek líčí podrobně, jak vše možné učinil. I služky u židů vyslýchal prý, co jejich páni dne 11. března dělali. Policejní inspektor Braun tvrdí, že dospěl k náhledu, že se v případu Wintera ne- jedná o vraždu, ba ani o zabití, nýbrž o těžké po- škození na těle, jež mělo za následek smrt. Zvláštní antisemitský spolek v Chojnicích kontroloval prý ne- ustále úřední vyšetřování. Na dotaz stát. zástupce, neřekl-li mu obžalovaný Bruhn: Nedostanete se dále, budete-li tu věc jen s policejního stanoviska vyšetřo- vati; musíte ji bráti také se stanoviska politického. praví svědek, že Bruhn ho nabádal, aby pátral, ne- jedná li se o rituátní vraždu; on však odpověděl, že mu do polítky nic není; jemu prý jest lhostejno. spáchal-li vraždu žid nebo křesťan. Svědek vyrosil na východě, v Kavkaze, mezl židy, ale o rituální vraždě neslyšel prý nikdy. Na to mluví svědek o ne- dostatku krve v mrtvole, a praví, že od počátku s stavěl proti »mizernému« prvnímu lékařskému dobro- zdání. Předseda kárá tento výrok. Svědek se opra- vuje, že chtěl jen říci, že první dobrozdání nebylo vyššími dobrozdáními potvrzeno. ** Úmrtí. Ze Lvova, 2. října. (T. k Z Krakova telegrafuje se zdejším lístům, že rakousko- uherský vyslanec v Brusselu, hr. Josef Wodzicki zemřel dnes v Moszowé. * Stávkové hnutí borníků ve Francii. Z Douai, 1. října. (T. k) Horníci v Aníche usnesli se jednohlasně, zahájlti bez prodlení stávku.

— Z Paříže, 2. října. (T. k.) »Matin« cituje výrok jistého stávkujícího dělníka, že pro případ, ne- budou-li požadavky horníků splněny, vlak, jezdící do Paříže, bude vyhozen do povětří, a praví, že tento výrok zasluhuje proto povšímnutí, poněvadž v po- slední době na trati z Douaí do Arratu byly oděrou- bovány třikráte zločinnou rukou kusy kolejí. Celá že- lezniční trať nyní pečlivě se střeží. — Z Paříže, 2. října. (T. k.) Ministerský předseda Combes odpoví dnes na list tajemníka Je- dnoty horníků a bude žádati, aby mu požadavky hor- níků byly praecisovány, tak aby vláda byla s to, přispěti k vyhovění jim. — Z Lensu, 2. října. (T. k.) Stávkové hnut v pánvi Pas de Calais se šíří. Štávkáři postavili dnes v noci okolo dolů stráže, aby pracujícím zabránil vjezd do dolů. * Stávka horníků v Americe. Z W a- shingtonu, 1. října. (T. k.) President Roosevelt měl dnes dopoledne poradu s tajemníkem války Roc- tem a s ostatními ministry. Usneseno zaslati předse- dům všech drah dopravujících uhlí, jakož i předse- dovi svazu horníků Mitchellovi pozvání na příští pátek k poradě s presídentem Rooseveltem. Růsní majítelé dolů a předseda svazu uhlokopů Mitchell přijali toto pozvání. — Z Nového Yorku, 1. října. (T. k.) Nouze o uhlí stále vzrůstá, tak že obchodníci žádají již 25 dollarů za tůnu uhlí. — Z Frankfurtu n. M., 2. října. (T. k.) »Frankfurter Ztg.« oznamuje z Nového Yorku: De- mokratický konvent státu Nový York prohlásil se pro sestátnění uhelných dolů.

Spolkový věstník. ** Společnost přátel starožitností če- ských v Praze koná dnes, v pátek, přesně o 8. hodině večer členskou schůzl v restauraci Sv.-Václavské záložny v Řetězové ulicl. Bude přečten důrazný pro- test z r. 1849, podepsaný několika sty obyvatelů farnosti u sv. Jiljí, kterýmž bylo žádáno za zacho- vání českého kázání u Dominikánů. Protest jest i znamenitým dokladem o domnělém ně- mectví Prahy v prvé polovici minulého století. — Výlet Společnosti do Rakovníka jest pro nahodilou překážku odložen na 19. t. m. Druhé číslo spolko- vého časoplsu bude posláno jen skutečným členům. Příspěvky členské přijímá pokladník Ed. Bufka na Král. Vinobradech, Slezská tř. 38. ** Klub fotografů amatérů v Praze koná v sobotu, dne 4. října 1902 o 7. hod. več. v hořejší místnosti Vackova restaurantu »u Cnoděry« mimořádnou valnou hromadu, po níž bude se konatl členská schůze s rozhovorem o příští jarní výstavě klubové.

Divadlo. Z kanceláře Národního divadla. Dnes hraje se podruhé skvostná francouzská veselohra »Fl- ugrantka« (2. čtvtka předpl.) — Zítra vystoupí po po čtvrté a předposledně c. k. komorní pěvsc p. Fran Naval a zpívati bude partii Fausta v Gouncdově opeře »Faust a Markétka«. Posledně vystoupí slavený umělec v pondělí v titulní roli Massenetovy opery »Werther«. Ku včerejšímu představení »Violetty«, v níž zpíval p. Navsl, bylo tolik přihlášek, že bylo divadlo již v prvních hodlnách dopoledních vypro- dáno. — Proslulá dánská mímka Mme. Charlotta Wiehe vystoupí u nás již ve středu, dne 8. října. Nejsnamenitější její vlastností jest její umění panto- mimické. Jím proslula již dříve ve své vlasti, v Dánsku, ale svrchovaného mistrovství dosáhla v něm tehdy, když si vypěstovala i zvláštní, pro ní zvláště psaný repertoire. Jsou to především pantomimy »La main« a L'Homme aux poupées«. Mímo to však hraje Charlotta Wiehe způsobam stejně mistrnými v činohře, z kteréhožto jejího repertoíru uvidíme v Praze efektní aktovku »Vlčlce« od vlaského spiso- vatele Vergy a aktovku »Kolombina«. Jediné před- stavení s Charlottou Wlehe a její společnosti bude mimo předplacení a platiti budou k němu pouze obyčejné operní ceny. — K dnešnímu představení veselohry »Figurantka« prodávají se vstupenky dopo- ledne u denní pokladny (vchod z Tylova náměstí), přihlášky k pohostinským hrám Navalovym a Char- lotty Wiehe přljímají se u pokladny ve hlavním ve- stibulu (vchod z Ferdinandovy třídy).

Hudba. Z České Filharmonie. Včera a předevčírem koncertovala Č. F. při úplně vyprodaných domech v Ml. Boleslavi a Turnově. Dnes, dne 3. října jest koncert v Jičiné, zítra v Hořicích, 5. října v Trut- nově, 6. října v Úpici, 7. října v Náchodě, 8. října v Hronově, 9. října v Chrudími, 10. a 11. října v Pardubících a 12. října v Kolíně. Všechny kon- certy řídí dirigent Č. F. p. Karel Moor. Vírtuoska na harfa slč. Holubovaa virtuosové pp. Otto Drož na oboe a Karel Liška na housle, sklízeli skvělé vavříny v koncertě, 28. m. m. v Karlíně cdbývaném. Mladí umělci byli nucení za hromové pochvaly obecenetva nová čísla přídávati. Na pianě doprovázel p. Chmelíček. Úspěch večera byl přímo úfasný.

Ze soudní síně. Ranou do prsou. V noci z 15. na 16. srpna letos bylo v Buštěhradě dosti veselo. Bylť v pátek svátek Nanebevzetí Panny Marie a druhý den sobota — den výplaty. Proto hospody byly plny statných mládců, plvo se hrdly prolévalo, muziky hrály až uši brněly a děvčata v kole se s chasníky točila až do omámení. Bylo veselo až do 11. hod. noční, kdy před