1
masthead
Ročník XXXXVHL
2
masthead
3b si nonslov
v vmlel
mtat
3
masthead
váoa loža isen r anolov e
4
masthead
V Praze, ve středu 14. října 180e.
Praha
5
masthead
I a moroaD iam inávánhe
11
article
Ea rauní a odpol. listy
předplání se
v Praze v adesíhistrani
sčtvrt leta . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na měsíe
a dnt 14ts. . . 7 K 30 h
ve flislkách
sr nělc . . . . 2 K 30n
Toštoui
na měsíe
atls. . . . a K no
s dvojí zásilke
ss
a měsí
kei
Praha
12
article
Rakousko-uherský spor o Bosnu.
Rakousko-uherský spor o Bosnu.
Právě před týdnem prohlášeno bylo roz-
šíření práva svrchovanosti na Bosnu a Her-
cegovinu, uvedena v nich v platnost posloup
nost panovnického domu a poskytnuto jim
zároveň ústavní zřízení. Tímto dějinným
aktem provedena pronikavá změna v posa-
vadním státoprávním postavení dvou zemí.
kteréž až dotud náležely pod svrchovanost
tureckých sultánů, byvše berlínskou smlou-
vou svěřeny správě dualistického Rakousko-
Uherska.
Přirozeně jest na snadě otázka, v jakém
státoprávním postavení se obě země octnou
na příště v poměru k soustátí, kteréž ve
svém dualistickém ústrojí jim vykázati must
přiměřené místo? Však není to již pouhou
otázkou, vzniklť z ní již spor!
Tato polovina soustáti dovolává se pro seb
zákona ze dne 22. února 1880 čís. 18. říš. zák.,
kterýž v 8§ 1. a 3 správu obou zemí pod-
řizuje pravidlům o společných záležito-
stech a ve příčině změny poměru těchto
zemí k mocnářství stanoví potřebu srovna
lého schválení zákonodárstvy oboj
části mocnářství, t. j. stanoví kompetenci
obou parlamentů a sankci jejich srovnalého
usnesení panovníkem, jakožto císařem rakou-
ským a králem uherským.
Rakousko
Bosna
RakouskoUhersko
Heracegovin
13
article
Až potud zdá se býti způsob, jak pro-
vésti v theorii změnu v postavení Bosnya
Hercegoviny k soustátí zcela prostý a samo-
zřejmý, ale v praxi se počínají již nyní na-
skytovati nesnáze.
S uherské strany ihned v zápětí po pro-
hlášení annexe obou zemí všechna zurnali
stíka maďarská s netajenou radostí uvítala
ono místo z proklamace k lidu bosensko-
hercegovskému, kdež se praví: »Pamětlivi
toho svazku, jenž v dávných dobách trval
mezi slavnými našemi předky na uher-
ském trůně a těmito zeměmi«, a
jala se vykládati, že tím nznána byla státo-
právní souvislost Bosny a Hercegoviny s ko-
runou sv. Štěpána a že obě země nadále
budou tvořiti příslušenství její.
Oproti nárokům maďarským ozvali se
nejprve Chorvaté, dokazujíce, že Bosna a
Hercegovina pouze prostřednictvím trojjedi
ného království souvisely s korunou uherskou
a že tudiž pouze obnovením tohoto dávného
svazku mohou vstoupiti v nový státoprávní
poměr k soustátí.
Zatím již maďarští státoprávní odborníc
vytvořili další theorii, že zákon ze dne
22. února 1880 pozbyl své platnosti, byv
překonán udalostmi, kteréž odstra nily posa-
vadní překážky, aby oživly nároky Uher.
Rozumují asi následovně: Od r. 1137
s různými dočasnými změnami až do smrt
posledního bosenského krále Štěpána Toma-
ševiče v r. 1664 byly zmíněné země pod
jménem království Rama nebo Bosna v moc
vládců, jež se nazývali tu vojvody, tu bány.
tu králi a uznávali nad sebou svrchovanost
králů uherských, až konečně dobyty byly
Turky, v jejichž moci zůstaly do roku 1878
Králové uherští od dob krále Běly II. užívali
ve svém titulu i název králů Rámy neb
Bosny; při korunovaci nesen byl prapor je-
jich a v přísahách králův uherských také se
slibovalo, že nijaké území neodcizí, ale dle
sil svých rozmnoží a rozšíří, a pokud bylo
svatý . Štěpán
Chorvat
Toma ševič
Turek
Král
Běla II
Bosna
Hercegovina
Uhry
Ramo nebo Bosna
Bosnya Hercegovina
král Ráma
14
article
rao
Fhslatet
ep o
v Mla gol re
16
article
odcizeno, opět království uberskému na-
vráti
Ve příčině Bosny nemohlo se tak dosud
státi, protože náležela pod svrchovanost tu-
reckou a byla upravena smlouvou berlín
skou, po dobu jejíhož trvání se o správ
okupovaných zemí stala mezi oběma polovi
nami soustáti dohoda v zák, ze dne 22 února
r. 1880 a obě země pokládány tu za země.
stojící pod tureckou svrchovanosti; a v tomt
rozsahu společná správa jejich spadal
v obor delegací.
Nynějším rozšiřením práv svrchovanost
a provoláním k obyvatelstvu obou zemi ob-
novil kral uherský svou vládu nad nim
v plném rozsahu. Bosna a Hercegovina
přestaly tedy býti společnou
záležitostí, přestala tudíž i pří-
slušnost delegací, a nadále může se
jednati o věcech bosenských a hercegovských
pouze v uherském parlamentě.
Annexe nebyla provedena na základe
berlínské smlouvy, ale z vůle panovníkovy
a tak byly odstraněny i všecky překážký,
aby se uskutečnil obsah korunovační přísahy
kralovské Nelze prý proto vykládati zák
z r. 1880 v odporus touto přísahou a jest
věcí loyality rady říšské, aby skutečnost tuto
uznala. Maďaři jSou prý ovšem ochotni po-
Annex
Maďar
Bosna
Hercegovina
17
title
Neodvislé Bulharsko
Bulharsko
20
article
M Ú
M Ú
tok Pdu pacrloo
Pda
22
article
Si Dken
Si Dken
raopaza
24
article
23joa ambol
Vměr fakio
fkaraloonar Pirzyi sýo
aria
28
article
Slanimtak
denonn y
29
article
Sere
Kava
skytnonti Rakousku přiměřenou nábradu
zájmů jeho, ale prav svých na země ony
nikomu k vůli se nezřeknou.
Prof pešťské university K. Kmety tak
již ohlásil, že jako poslanec podá ku před
loze o ústavním zřízení Bosny a Hercego
viny, již prý bar. Burian již má hofovou
následující návrhy: Zákonodárství prohlásiz
Bosnu a Hercegovinu, kteréž byly zpět zí
na zakla dě práva.
skány apoštelský
kralavskon pío tvzeněho, p
boční země koruny uherské
území jejich za státní území její. Právo ná
slednictvi v těclito zemích, nazpět získaných,
uskutečniž se dle II. článku zák. z r. 1723
Obyvatelé Bosny a Hercegoviny jsou ve
smyslu čl. zák. z r. 1879 uherští s tá tn
obča né.
Takto vyslovené stanovisko uhersk
zaujala již také letošní uherská delegace.
kdež zpravodaj rozpočtového výboru pro
hlásil, že lze jednati o Bosně a Hercegovino
pouze pokud jde o zevnější, zahraničné
vztahy obou zemí, protože státoprávní jejich
poměry náležejí před jiné forum. Stejně vy-
zval předseda Szell členy výboru, aby v de-
legaci se nezabývali otůzkou příslušenstvi
obou zemí a člen výboru lsekutz prohlásil,
že nepokládá otázku annexe Bosny a Herce-
K Kmet
Hercego
Rakousko
Bosna
Bosna a Hercegovina
Hercegovina
Boseň a Hercegovina
37
article
goviny potug za notovou, dokud se nestane
rozhodnutí o jejich státoprávním postavení
Stanovisku Maďárů odporují především
jak již bylo uvedeno, Chorvate, hájíce sou
vislost Bosny a Hrcegoviny s trojjediným
královstvím. Tak předseda jihoslovanské aka-
demie prof. Smičiklas opírů nároky chor
vatské o právo cirkevní. Bosna, pokud byla
katolická, náležela eírkevně k arcibiskupství
splitskému, ač i dubrovnický arcibiskup čini
na ni naroky Na celém území busenském
nenalezne se jediný diplom, který by by
propůjčen od některého uherského krále.
Pokud jde o poměr Chorvatska k Busně, jest
pravda, že Chorvatsko a Uhry měly společne
krále, ale nelze tvrditi, že by uherský, kral
byl dobyl Bosny. Kdýž Chorvatě uznali
uhlerškého krále Kolomana také za krále
chorvatského, uznávala jej snad též část
Bosny jako součástka království uherského
Později Bosna zůstavala samostatným krá-
lovstvím a nenáležela ke koruně uherské.
Kral bosenský byl něco jiného než krá
uherský. Nepopíratelné právo má však Chor-
vatsko na onu čast Bosny, jež náležela k báno-
vině, zuámé pod jměnem tureckého
Chorvatska
Předák čisté strany práva odvozuje nárok
Chorvat-ka od zvolení Ferdinonda r. 1027
Maďár
Chorvat
profesor
Smičiklas
Bosna
Koloman
Kral
Bosna
Chorvatsko
Uhry
38
article
V dronnem prodeji:
ranní číslo o sobě
odipolešni
.. . . a 2
Ve flialkách na venkorě:
ranpí čislo.
10h
odpolodní . . . . . . . . 4k
Iuserát
platí se hotově zapřei
Předplaceni a lnserty přijímá vdnnini-
strace v Marlansko ulici č. J.
Tam nackárejí se tél redake
Ulskirna a ezpečice „ Národnich Listá“
Bukopisy se nevracsji.
Národnich
Bukopisa
Marlansko ulice
39
article
za krále chorvatského, při čemž se stala
výhrada celistvosti území od časů krále
Zvonimíra, »protože i po něm Chorvatsko
bylo vždy samostatné a nikým nebylo zbraní
dobyto«. Tím uvedena celistvost Chorvatska
v nerozdilný svazek správy habsburské dy-
nastie, kterýžto poměr byl obnoven pragma-
tickou sankcí chorvatskou z r. 1712. Dale
dovozuje, že Bosna byla historicky vždy
závislou na králích chorvatských a že právní
kontinuita Bosny s Chorvatskem se vždy
udržovala.
Také člen uherské delegace, chorvatský
zástupce Babié-Gjalski, v rozpočtovém výboru
přes odpor předsedy Szella rozvinul otázku
sounáležitosti Bosny a Hercegoviny s Chor-
vatskem a prohlásil otázku připojení obou
zemí především za otázku národa srbo-
chorvatského a vytkl, že v proklamaci an-
nexční nebylo vzpomenuto historického ná-
roku krále chorvatského, ač bylo připojeno
turecké Chorvatsko k monarchii, k němuž
právní titul poskytuje pouze království chor-
vatské.
Zvonimír
Dale
Szell
Chorvatsko
Bosna
Bosna a Hercegovina
Chor
BabiéGjalský
40
article
Toto chorvatské stanovisko liší se ovšem
od názorů maďarských a dá se uplatniti
pouze zavedením trialismu místo posavad-
ního dualismu, pokud by ovšem stáli jak
Srbové tak Chorvaté za jedno. Ale zdá se
nám, že nikoliv bezdůvodně praví dubrov-
nická »Crvena Hrvatska«, že dnes Bosnya
Hercegoviny nedostalo se ani Srbům ani
Chorvatům, a že pohořeli při tom jak ctitelé
cara Dušana, tak krále Zvonimíra »Roz-
hodlo se o nás bez nás« a stojíme před
hotovou událostí. Neviděti to nesmíme, bylo
by to chybou. Snažme se nabýti síly a pak
Bosna, jež nás ma rozdvojiti, spojí Srby a
Chorvaty ke společné práci. Dnes jest pod-
raženo i Velkosrbsko i Velkochorvatsko a to
samo musí způsobiti dokonalý obrat v poli-
tice chorvatské a srbské; a obrat ten může
se státi pouze ve smyslu národní jednoty.
Včera zasáhl také »Fremdenblait« do
otázky budoucího poměru Bosny a Hercego-
viny k soustátí Obmezil se pouze na to, že
uvádí, jak odborníci maďarští, ani prof
Kmetye nevyjímaje, stáli dříve na stanovisku
zák. z r. 1880 a ohražuje se proti tomu, že
by zákon tento byl annexí pozbyl své plat-
nosti. Rakousko a Uhry, končí, dobyly
společně obě země, společnou silou je zl.
skali a proto jsou země ty též statkem, n
nějž mají oba a spoň stejná právae.
Srba
Chorvat
Bosnya
Dušan
Zvonimír
Roza
Kmety
Bosna
Rakousko
Uhry
Crven Hrvatsko
41
article
Převrat na Balkáně.
Převrat na Balkáně.
Naše zprávy z Bělehradu.
Sp. Z Bělehradu, 13 řijna. (Zvl.
tel. »Nár. L«) Když včera ve sněmovně
přečten králův úkaz a předloha ministra
vojenství o mimořádném úvěru 16 mil.
pro armádu, ozvali se poslanci: »To je
málo!« »Prozatím dost!« odpověděl mi-
nistr »Raději dáme všecko!«
ozvali se opět poslanci.
Nejmladší syn knížete Niko ly.
prine Petr, telegrafoval z Cety ne
následníku Jiřím u:
»Nadšen tvými vřelými a vlastene-
ckými, před milými srbskými bratry pro-
mluvenými slovy, pozdravuji té a srdečně
objímám, milý můj sestřenče. Kéz bah
Raděj
Niko
Petr
Jiří u
Balkán
Bělehrad
42
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, dne 7. října.
(Odjezd.) Prší, s dovolením. A na zna
mení, že jsme v říši půlměsíce, leje se zcela
nekřesťansky. Umíněně a s vytrvalostí, lepší
věci hodnou, jako když se u nás, v časopisech
lepé naší domoviny, časem pytel roztrhne se za-
slány, polemikami a prohlášeními. A trvá-li děle
takový promyšlený lijáček, při němž nemožno
vyjíti z domu, a splývají-li vytrvale s uplakané
oblohy takové nekonečné vodní provázky, je
v cařihradských ulicích — sehválně, aby měla
Praha vztek, že neni sama — po kotníky ne-
falšovaného, orientálského bláta. O kterémžto
zajímavém přirodním úkaze byl jsem se ostatně
již zmínil v jedné z kapitol předcházejících, ne-
mýlim-li se. Ale, kdež bych já se mýlil!
A za takové psoty člověk unuděný dívá se
oknem svého pokojíku v hotelu, z dlouhé chvíle
bubnuje na okno jakousi vlastnoruční improvi-
saci, na př. „Pochod utíkajících tenoristů“
A při tom, jak melancholicky dívá se milý člo
věk do prázdné, v moři bláta tonoucí ulice,
maně pohledem utkví na protější tabuli Cockovy
cestovní kanceláře... a náhle zachvácen je ne
odolatelnou touhou, podívati se zas někam ji-
nam, stěhovati se dále, a sice pokud možno nej-
rychleji odcestovati někam, kde alespoň nepršl
A ta firma cestovní kanceláře zdá se milému
člověku vyšším vnuknutím, aby si obul kaloše
ozbrojil se deštníkem a honem se v tom bez-
nadějném lijáku běžel pozeptati tam naproti.
kdy nejdřive jaká loď odjíždí a kam.
Cockův
Praha
43
article
A milý člověk, skutečně-li se odhodlá pře
běhnouti ku protějšímu chodníku, dozví se tan
napruli zprávy potěšitelné, že loď „Osmanie“
pěkná, nová loď, náležející anglické společnost
a vybudovaná v r. 1906 v Londýně, právě zítre
odpůldne o třetí hodině odjíždí do Smyrny
A týž milý člověk okamžitě je rozhodnut, kterak
zacbovati se vůči tomu lijáku nekřesťanskému
zamluví si místo na lodi, jakož moudře učini
i člověk nížepsaný. A již tedy druhého dne, z
deště, jenž nikterak nehodlal ustati, stáli jsme
milí dva moji soudruzi a já, ve vestibulu hotelu
uchystáni na cestu. Čekajíce na vůz, přešlapo-
vali jsme věrně dle slov Písma, jako. Žídé ne
edchodu z Egypta, opásáni jsouce a hole, vlastně
dešiníky aajíce v rukou svých. n lr
Diojltnse
Londýn
Smyrna
Egypt
44
article
Nent, jak se čtonář snad pamatuje, lehikou
praci, dostati se i ze sama nádraží do města
padišahova, i když prve na hranicích pas cizin-
cův byl prozkoumán odborníky na slovo vza-
tými — o nic není snazším, pošinouti se za
dále na zeměkouli a dostati se z města i říse
Osmanů ven.
Především nutno si k tomu zavčas opatři
guberniálního povolení — jde o to, stránku
svěho cestevního pasu dáti si ozdobit přísluš-
ným kolkem. Jinak vás nepustí — tak jim každý
cizinec k srdči příroste. A aby se jim tolik p
vás nestýskalo, vyžádají si, nežli vám pas ode-
vzdají, bakšiše na památku — hodní lidé! Pro
cestu dále po říši je třeba zas ještě listiny
zvláštní, psané jen turecky, aby srozumitelneu
byla úřadům domácím. Listina ta, opatřená ma-
lebnými klikyháky tištěného sullánova jména, zve
se „teškere“. A protože by se jí, chudmce, stý-
skalo samotné, jest jí na cestu životem rovněž
přidán vörný, přítulný kolek... l
Na večer, den před odjezdem, když n
chvili děšť polevil, vydali jsme se k nábřeží, kde
zakotvena byla „Osmanie!, pyšná tím, že jsme
právě ji si vyvolili mezi všemi, v přístavu za-
kotvenými loděmi. Všecka se červenala r-
dostí— velmi jí to slušelo.
Milý můj soudruh si vzpomněl, že mohl by
se pozeptati stewarda, kde a jaká nám vykáza
místa. Taková zvědavost jest někdy velmi uži-
tečna.
1 so
Osman
Osmanie
45
article
Ale vstup na loď střežen byl dvěma muž
v modrých, komisních kožiších a ovšem v ne
zbytných fézích. Oba pohodlně seděli na ráko-
sových židlích při kraji nábřeží, těsně u schůd-
ků, spuštěných při boku lodě. Mužové ti byl
přístavní policií. Nezpomohlo vysvětlování, že
soudruh náš chce si jen prohlédnouti kabinu.
nám vykázanou, že za minutu se vráti a my
druzí dva že zůstaneme dole, slavné policií v zá-
stavě. Urazilo mne, že slavný úřad ani o tak
vzácné rukojmí nikterak nestál. Nežli milý sou-
druh směl ukojiti svou zvědavost a po můstku
odebrati se na palubu, nezbylo, nežli slavnému
úřadu nechati zástavou svůj pas. Úřad, pokuřuje
si papirosku, klidně vzal a usehoval pas v kapse
promoklého kožichu — tak, milý cizinečku,a
teď uteč, libo-li a můžeš-li. Bez pasu nikamt
nepustí.
Milý soudruh vrátil se po chvíli se zvést
uspokajující. Při sestupu na nábřeží pas mu
opět vrátili — nazítří, nežli směli jsme vstoupit
na loď, poznovu oba muži, jeden po druhém
valnou chvílt zabývali se zkoumáním našich
průkazů. Bohudíky, zkouška pravosti dopadl
v náš prospěch — ostatně, možná, že rozumél
našim pasům snad právě usi tak, jako my svým
„teškere“. Před tím, nežli nás pustili na palubu
ovšem bylo ještě nutno projiti celnici. Všemocný
bakšiš, jemuž až ku podivu spadně bylo přistup
no měkké srdce mužů, úřadujících v celnici
uchránil nás opětně prohlídky zavazadel. Celník
jemuž Cookův zřízenee vtisknul — a nijak ne
tajemně — do ruky přiměřený obnos, podíva
se na minci, stopil ji v kapse, zamrkal na váže
ného svého kolegu, jenž na zavazadla lípal ce
duličky, pozdravil a již pranie nebyl zvědav n
to, seznamovati se s obsahem našich zavazadlel.
Teky hodný člověk. A jeho pan kolega rovněž.
Cookův
46
article
Již jen drobně pomžívalo — opřeni o zá
bradli dívali jsme se za panem Vincencem, prů
vodčím věru vždy krajně ochotným, jehož černe
klobouk pomalu se vzdaloval a mizel ve směsie.
fézů, jiehž plno se homžilo galatským nábřežím
Pan Vincene ještě naposled se otočí — zdráv
buďte, dobrý muži!
A hle, přišel se s námi rozloučit i jiný kra-
jan, Přihoda, námořník z lodi „Taurus“, která
tu v Bosporu kotví již po několik let. Spatří nás
na palubě a bez závady a bez nejmenšího po-
zdržení projde kolem slavného úřadu, jenž tam
dole, při můstku na loď vedoucím, přísně kon-
troluje každého, kdo hodlá vstoupiti na palubu.
Krajanův námořnický stejnokroj chrání jej před
zbytečnou všetečností mužů v komisních koži-
ších. Aby z toho nebylo mezinárodních zápletek
smí jediný ze všech vejíli na loď, aniž by po
zdržen byl jedinou olázkou.
Dole u boku kupí se prodavači různého
zboží, vláčí se tam člověk, nahrbený pod tíž
koberců, naložených na zádech, přichází pro
davač drobných mušlí a jiný s nějakými podiv-
nými, nějakou krupicí nebo čím posypaným
preclíky a opět jiný s ošatkou pomerančů. Pro
davač z dola ukazoval mi, pravda, hezký, an
velmi hezký koberec, ale po zralém uvážení roz
hodl jsem se, že si raději koupím pomeranč
Milý krajan ochotně sprostředkoval koupi — —
však vide, klerak je člověk zapómnětlivým, s ga
Vincenc
Vincen
Bospor
47
article
latské věže ušazovali nám budovu, v níž podnes
konány jsou trhy na otrokyně a vím určitě, že
kterýsi známý kladl mi na srdce, abych mu,
hodí-li se příležitošt, vybrul nějnkou slušnější
otrokyni — jakáž pomoc, vymluvím se známé-
mu, že jsem zapomněl. Ostatně, chystal-li zná-
mý překvapení své milostpaní, ať jí koupí nový
klobunk: možná, že jí to bude milejší.
Na lodi ozve se siréna, prvé znamení k od
jezdu, ale ruch dole na nábřeži niktorak se
neumenšuje, naopak, stále horečněji se zmáhá.
Živo tu jako v mraveništi, stále ještě kdosi pro-
dirá se zástupem a stále hamalové vlekou se
s těžkými břemeny. Z celnice po kolejích stále
ještě dopravovány jsou bedny, kufry a balíky,
jeřábem skládané do mezipalubí. Okna chudých
tureckých kaváren po nábřeží jsou obsazena
muži ve fézích, kteří tam srkají vodu, zabaleni
oblaky cigaretového kouře, otevirají se okn
48
article
Levanlinců, objevují se postavy i na plochých
střechách domu, mezi rozvěšeným tam prádlem
zamihne se mávající šátek, nedaleko zjevuje se
tmavý obrys postavy muezzinovy, jenž, přiklá-
daje obě ruce k ústům, obchází pavláčku chu-
dého minaretu. Pro hluk dole panující neslyše
jeho volání — —
A pojednou davem, jenž v těsný chumá
sražen hemží se a proudí nábřežím, ubírá se
podivný, tesklivý průvod — poslední dojen
z Cařihradu: pět, těžkými řetězy k sobě spou-
taných, ve špinavé cáry oděných ubožáků, vleče
se davem, provázeno třemi muži ozbrojené hlíd-
ky.. Ale již opět kaleidoskop se mění, smutný
průvod zaniká v davu, jenž za ním opět srazi
se v pestrý chumáč, hrčí kolem povozy se za-
kuklenými postavami, jichž silhouetty sotva se
zakmitnou tmavým okénkem, řada koni, za se
bou uvázaných, vleče se s nákladem cihel, že-
bračky, jichž obyčejné stanoviště bývá na po-
kraji nedalekého mostu, seběhnou se k lodi
dotýkajíce se rukama kolen a čel, natahují ruce
k cestujícím, shromážděným nahoře u zábradli.
A opět, mezi nejhustším davem, do něhož bičem
práská hulákající kočí, tryskem přeletí nábřežím
povoz hodnostáře a opět za ním, po každé straně
vozu, dva vojáci na koních, s pažbami pušek
nasazenými ku pravému boku — siréna ozve se
podruhé.
Cařihrad
49
article
Loučíme se s milým krajanem — ještě an-
slická rodina s vytáhlou ženskou bytostí, jež
stěhuje se s houslemi v koženém pouzdru, a
ještě kdoši, ve spěchu prodíraje se zástupem,
udýchán vybíhá po můstku, strašně hubuje ne-
známou jakousi řečí, nejspíš asi na zbytečné
zdržování, spojené s prohlídkou pasu — jeřáb
je posunut stranou, tmavý, zející, čtyřhranný
otvor mezipalubí, kam složeno bylo k dopravě
určené zboží, zabedněn je prkny a potažen plát-
nem — loď připravena je k odplutí.
Na stěžní zatřepetá se praporeček a na zádi
zchliple nějak zmítá sebou namoklá, červeni
vlajka s bílým půlměsícem a hvězdou, můstek
je vytažen, naposled siréna ozve se táhlým, du-
tým, pronikavým hlasem, šálky kmitají se u zá-
hradí lodi i dole na nábřeží — a tiše, neslyšně,
bez nejmenšího otřesu a bez jediného zakymácení,
sotva znatelně loď bokem vzdaluje se ož ná-
břeží .
A stále tak tiše, bez otřesu a beze zvuku
se zatáčí, tmavý chumáč lidstva na nábřeží,
s červenavou linil rézu naboře, stále je vzdále-
nější, postavý neurčitější a jen bílé šátky dále
ještě se třepetají dole na nábřeží, i porůznu
v oknech, i na plochých střechách úzkých, k sobé
přilepených domků ..
50
article
A světle zelenavé, rozbrázděné a bíle zpé-
něné vlny kypí a šumí kol boků lodních a lod
již ryehleji pluje kol jiných, v přístavu zakotve
ných korábů, obrátila se, zpěnila a zvlnila moře,
zmizelo gulatské nábřeži s červenavou svou
věží — a před očima v celé své pohádkové
slávě a kráse rozvíjí se nádherné cařihradské
panorama, Aja Sofia, džamie Achmedova, Moha-
meda II., sultána Bajazida, Sulejmania ..
A věríte-li, teskno je pojednou ... maně
vzpomněl jsem kohosí, jenž opouštěje Cařihřad,
neměl jiného přání, než aby v hodině smrti ještě
jednou, jedenkrát zjevila se mu alespoň bledá
vžpomínka na ten obraz čarovný a nevyrovna-
telný. A chápu, že je možno, chovati v srdei
l snhn vai
takové přání . ..
A zmizela pohádka, a po hodině již jenom
na zašeřeném obzoru zůstala sotva znatelná
linie, v níž, zdá se mi, ještě poznávám neurčitou
silhouettu někdejšího města Konstantinova . .
A silhouetta stále je bledší — snad všechno
bylo jen snem. A Byron kdesi praví:
„S bohem buď, a jest-li navždy,
tedy navždy s bohem bud!? B. K.
blt
a a š n
Aja
Achmedův
Moha
Bajazid
Konstantinův
Byron
B K