Číslo 107.

V Praze, dne 20. dubna 1900.

Ročník IV.

Redzkos, zdminístrace srpedice Prahu, Pštrossova ulica, číslo 200—II. Nefrankované doplsy se nopřijímají, rukopisy se nevracají Moxapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šeste hodině ranní. V pondělí a po svátku výdy po dvanácté dině polední Jednotlivé číslo xa Telefon redskce č. 1126.

Slunce vychází v 5 hodin — minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin — minut večer. Pátek: Sv. Sulpicius a Servilius, mučeníci. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Kříže na Volšanech od 19.—22. t. m. sáplatné pro Prahu s donaškou do domu: měsíčně... . . K 2.80. čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měníčně. . . . . čtvrtletně ... K 9.— celoročné. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně K 48.— Francie, cask, Italie, Bol- Anglie a Ruska: 19.20 čtvrtletn celoročně. K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

KAIUILKÍ

Hladomor v Indii.

—a. Je sice do východní Indie od nás hodně daleko, tak že bychom mohli říci, co nám do 70 milionů hladovících Indů, ale případ tento jest strašlivý a zároveň pro celý svět poučný, aby vi- děl a poznal, kam vede a zabředne lidské poko- lení, když ve všem a všudy se řídí zásadami ma- monu a hanebné ziskuchtivosti. Není to hroznou smutnohrou, když v nejúrod- nější zemi celého světa je příšernému hladu v šano vydáno 70 milionů lidí? Indie jest jevištěm opa- kujících se hladomorů od pradávna. Roku 1770 zemřelo v Bengalsku 3,000.000 lidí hladem. Roku 1866 zemřelo hlady v Orisse, území to v pře- úrodném údolí řeky Mahanadi, 814.000 osob, 27 procent všeho obyvatelstva. Roku 1869 zemřelo hladomorem v Pendžabu 1,200.000 osob. Roku 1877 zemřelo v území Madras 27 procent všeho obyvatelstva hladomorem. Téhož roku padlo v Bombaji a Maisuru 924.024 kusů dobytka. Jak je to možno, že v zemi, kde do roka dvakráte přebohatě se sklizí? Ze země, z které se odváží do všech uhlů světa plné lodě obilí? Pravda, vinou jest horské podnebí, které jednou dary svými lid zasypává, ale podruhé mu bledou nouzí hrozí. Indické slunce pálí po celé měsíce žhavým žárem a na nebi neobjeví se ani obláčku. Vzduch naplňuje se prachem, všecko rostlinstvo mře a všude vidíme do šeda spálené rostlinstvo. Půda je vypráhlá a suchem se rozpukává. Byliny, zví- řata, lidé, všecken živočich prahnou po spásonosné vláze, aby přišel okamžik, kdy hroznému vedru bude konec.

Konečně vystupují z indického oceánu mračna, která se hrozivě kupí a v černém hávu se valí na pevninu, kde se spustí taková bouře, při které li- dem krev v žílách stydne. Jižní monsun, který tato mračna žene, přicházívá obyčejně počátkem června. Po první bouřce prší po tichu a přestává déšť koncem září. Mračna se rozptýlí a Indie slaví své jaro. Ale běda, pakli monsun přijde pozdě anebo vůbec nepřijde a nenastane konec suchu a vedru. Tu je hladomor nevyhnutelný. — Indie má dvojí sklizeň, prvou na podzim (kharif) a druhou na jaře (rabi). První sklizeň je hlavní, která zásobuje lid potravou, sklidí se kukuřice a rýže. Druhá sklizeň zásobuje Iudii plodinami obchodními, pšenicí, ječ- menem, olejovým semenem, bavlnou. První sklizeň potřebují Indové k výživě, druhou, aby si opatřili peníze na daně a podobné výdaje. Od roku 1868 stoupnul vývoz pšenice z Indie z 5 milionů anglických centů na 166 milionů Dokud nebylo obilních spekulantů, zakopali si In- dové hromady obilí do země pro případ neúrody.

Dnes se tak neděje; dnes po žních se vše prodá a odveze do ciziny, Když pak vypukne hlad, pak k němu se ještě přidruží mor, cholera a skorbut. V době hladomoru viděti jest podél drah v Indii ležeti řady mrtvol. Letošní hladomor jest jeden z nejstrašlivějších, kterých Indie zažila. Anglická vláda musí živiti daleko přes dva miliony lidí, což vyžaduje měsíčně nákladu při nejmenším 10 milionů marek. Když panoval hladomor roku 1897, kde v celé Iudii zemřelo přes 3 miliony lidí hladem, poslala Anglie almužny v obnosu 20 milionů marek. Dnes nepošle z Anglie nikdo ani groše hladovícím v Indii, válka jihoafrická pohlcuje všecko. A přece jsou v Indii obrovští boháči, jest v listech poplatnických zanešeno na 4 miliony osob pouze z kapitálu žijících. Zde se ukazuje příšerná povaha pohanství Ind nepodá almužny a vyšší nevezme od nižšího ani do úst, i kdyby ihned zahynul. Budhism nezná lásky a útrpnosti k trpícím. Jakmile vypukne v Indii hladomor, stoupají ceny obilí a potravin až čtyrnásobně. Chudí Hindové paří si po čas hladomoru trávu, a všeliké zeleniny, pak-li je kde seženou. Indie má 57 milionů hek- tarů nejkrásnější půdy pod pluhem, která vyživiti

má obyvatelstva v počtu 287,223 1 lidí dle sčí- tání r. 1892. Indie jest jedna z nejlidnatějších zemí na světě, má průměrně 180—210 lidí na jednom čtve- rečním kilometru. To je ovšem též příčinou, proč tak často tam hladomor zavítá. Obyvatelstvo Indie živí se skorem výhradně zemědělstvím, jen nepatrná část obyvatelstva žije v městech, a sice 27 milionů. Proč však tak často zuří hladomor jest, že obrovská většina drobných indických zemědělců jest krutě stižena velikou tíhou daní, lid je sou- stavně vyssáván britskou vládou a k tomu ještě domorodnými mocnými pány, bramíny, kteří mu velikou čásť sklizně poberou. Obilí pak zkoupené odváží se po lodích do Londýna, Marseillu, Amsterodamu a Hamburku, kde se s ním dále divoké spekulace tropí. Tak daleko jde špinavý mamon a hlad po bohatství, který z člověka činí mnohem nejnebez- pečnějšího tvora, než jsou dravá zvířata a hladové hyeny. Hlad v Indii dokazuje světu, že mezinárodní obilní trhy jsou pravou kletbou člověčenstva.

Sněm království českého. (IV. výroční zasedání z r. 1895. Schůze 12.) V Praze, 19. dubna. Když posl. dr. Baxa nechtěl v poslední předvelikonoční schůzi promluviti, ačkoliv byl na řadě a také slovo bylo mu již uděleno, k návrhu posl Kaftana, týkajícímu se prodeje uhlí v Čechách dobytého, tvrdě, že není přítomno dosti poslanců, aby sněm schopen byl se usnášeti, a když přes všecky do- a přímluvy setrval na tomto svém stanovisku, takže nezbylo, než-li schůzi ukončiti, netušil asi, jak veliké, a pohříchu marné výlohy způsobí zemským financím, na jejichž zbědačilost sám již ve sněmě žaloval několikráte. Či znamená dnešní schůze něco jiného, než-li hříšné vyhazování zemských peněz, když zemi a jejímu obyvatelstvu nevyplyne z ní ani ten nejmenší užitek, ani ten nejnepatrnější prospěch? Byla jen prazbytečným zabíjením drahocenného času, protože po celou dobu její mlácena celkem jen prázdná sláma. Okolnost více než pochopitelná, protože přirozená. Vyčerpaliť jmenovaný návrh ti řečníci, již mluvili o něm v obou dvou schůzích předešlých, i nezbylo řečníkům dnešním takřka již pranic jiného, než-li holé paběrkování a ohřívání starých a známých již věcí. Majíce na zřeteli průběh dnešní schůze, po- chopujeme již docela dobře hlasy oněch pozem- ských proroků, kteří předpovídají, že celé letošní zasedání sněmovní neplodností svou předčí všecka neb aspoň přemnohá předešlá zasedání. Bude-li za- časté práce sněmovní pokračovati tak hlemýždně jako dosud, nedojde ani na vyřízení zemského roz- počtu a sněmu království českého nezbude, než-li aby za účelem uhražování zemských potřeb povolil prozatímní rozpočet pro letošní rok již po — třetí.

Kdo že tím vinen? V první řadě dojista ví- deňské vlády, kteréž nepřejíce sněmům zemským vůbec, nejen jich ani v pravý čas nesvolávají, nýbrž pak jim nepopřávají ani dosti času, aby zmohly a vyřídily všecky práce, kterých vyža- dují neodkladné potřeby obyvatelstva. A nyní právě je tomu ještě mnohem hůře, než-li bylo kdykoliv před tím. Nepřejeť si vláda ze známých, na tomto místě již vyložených příčin, aby zasedání sněmu království českého neslo se silným a val- ným proudem, a proto vede první čtení takřka každého návrhu k rozvleklým debatám, kterým ne- bylo a vlastně býti ani nemá. Sněm nevykonal následkem toho až podnes pranic kladného a plod- ného, a protože bude prý již dne 5. května uzavřen, může se dosti snadno splniti předpověď, na níž po- ukázali jsme již výše. — Ani jeden z řečníků, již ujali se dnes slova, netěšil se valné pozornosti sněmovny. Dr. Baxa, jehož řeč byla čekána s jistým napjetím, zklamal, třeba že mluvil proti vládě, proti majitelům uhel- ných dolů a židům. Řečník následující, poslanec dr. Klouček, zabýval se téměř výhradně s vý- vody německých řečníků, kteří před Velikonocemi se ujali slova. Práce podle našeho náhledu naprosto zbytečná, protože vývodům oněch řečníků byla tím prokázána jen veliká čest. Po řeči posl. Hořici promluvil ještě na obranu židovstva poslanec dr. Žalud, načež bylo rokování přerušeno a čteny různé dotazy a návrhy, jež uvádíme níže.

Nejv. maršálek zemský zahajuje schůzi o 11. hod. 30 min. dopoledne, načež odpovídá na dotaz posl. dra. Podlipného a soudr., co se stalo se strany zem. výboru na spojení předměst- ských obcí s Prahou, kteroužto záležitost sněm království českého již ve schůzi 24. února 1898 uznal za nutnou, m. j.: Protože veškeré kroky, které dosud obec pražská za účelem sloučení předměstských obcí v jediný obvod obecní podnikla, ztroskotaly se vedle otázky nutné změny obecního řádu pro král. hlavní město Prahu hlavně na finančních překážkách, které jsou následkem nynějšího předpisu zákona o dani domovní a zákona o dani potravní, a protože dále dosavadním jednáním obce pražské s obcemi ostat- ními se ukázala nemožnost shody ohledně spojení, kdyby i pro sloučený obvod měly zůstati v platnosti předpisy těchto zákonů — žádal zem. výbor c. k. vládu, aby za účelem zjednání reslního podkladu pro nové jednání prohlásila, jaké stanovisko zaujímá vůči požadavkům, které v té příčině obec pražská, chtějíc dosáhnouti sloučení obcí předměstských se svým ob- vodem ohledně změny předpisů o domovní dani čin- žovní a dani potravní, c. k. vládě byla již vyslovila. Když došlo výboru zemského usnesení sl. sněmu ze dne 24. února 1898, jehož prvním odstavcem se mu ukládá, aby zavedl jednání s obcí pražskou a ostatními obcemi za účelem jich sloučení, uvažoval výbor zemský o způsobu, jakým by toto sl. sněmem mu nařízené jednání mělo býti zahájeno, a dospěl po bedlivé úvaze ku přesvědčení, že nelze rozhodnouti o způsobu, jakým se má přikročiti k provedení od- stavce I. sněmovního usnesení, dokud nebude známo, jaké stanovisko zaujímá c. k. vláda k otázkám výše uvedeným.

Poněvadž pak c. k. vláda dosud v té příčině sdělení žádného neučinila, bylo přípisem ze dne 30. dubna 1898 pražské c. k. místodržitelství dožádáno za vyřízení přípisu ze dne 7. února 1898. Vyřízení toho nedostalo se výboru zemskému do dnes, přes to, že přípisem ze dne 16. března 1899 výbor zemský znovu v té příčině na c. k. vládu se obrátil a dalším přípisem ze dne 26. června 1899 na vyřízení věci naléhal. Jak z dřívější odpovědi na dotaz téhož p. poslance sl. sněmu známo, projevil zem. výbor dle usnesení svého ze dne 11. května 1899 ochotu, ještě před dojitím odpovědi c. k. vlády na dotazy učiněné v otázce upravení domovní daně činžovní a daně potravní zahájiti jednání mezi súčast- něnými obcemi, za účelem docílení shody o vydání zvláštního zákona zemského v otázce spojení jich v jednu obec, jakmile mu bude obcí král. hl. města Prahy předložen náležitý podklad a podmínky, na nichž zákonodárné zřízení a sestrojení Prahy dle ná- hledu obce pražské v oboru správním, školním, finanč- ním by spočívati měly.

Ve smyslu tohoto usnesení byla také rada král. hlav. města Prahy přípisem ze dne 15. května 1899 vyzvána, aby předložila výboru zemskému určité ná- vrhy ve směrech shora naznačených, které by mohly býti náležitým a dostatečným podkladem pro zahájení jednání. Rada městská vyzvání tomu vyhověla podá- ním ze dne 26. května 1899, které však neobsahuje žádných určitých návrhů. Jak z dotazu na mne podaného, v němž jest skoro doslovně reprodukován obsah podání toho, vy- čísti lze, omezila se rada městská na to, že jen zcela všeobecně dotkla se okolnosti, na které výbor zemský v citovaném usnesení svém váhu kladl, aniž dospěla k určitému vytčení zásad, podle nichž řešiti jest tuto jak pro obec pražskou, tak i pro ostatní obce, mající náležeti k svazku příští veliké obce Prahy, nad jiné důležitou otázku.