Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 68. ze dne 9. března 1905.

= Nemálo zajímavý proces zahájen žalobou hra- běte Alexandra z Welsburgu u zemského soudu v Oldenburce podanou. Hrabě žaluje na uznání rodo- vého příslušenství svého k velkovévodské dynastii oldenburské a s tím spojených nároků na trůn a fidei- komis rodového jmění. Lze souditi, že žalobní spis, podaný k soudu 27. února, rozvětví se na množství podřízených sporů velmi sensačního rázu. Jde o to; 27letý hrabě Alexandr z Welsburgu, gardový důstojník v pruském vojsku jest synem Elimara vévody olden- burského a baronky Natalie rodem Voglovy. Baronka byla příslušnicí t. zv. šlechty „nižšího stupně“, nebot teprve její děd r. 1789 povýšen do řady urozených. Dle dávných tradic a platných zvyků považovány v pruských vladařských rodinách sňatky toho druhu za messalianční a potomstvu odpírána jak rodinná příslušnost tak následnictví. Nicméně však v rodině velkovévodů Oldenburských tradice ty se neuplatnily: většina regentů oldenburských vcházela od pradávna v manželství s dívkami prostého občanského rodu.

Tak pojal r. 1640 panující velkovévoda za choť Do- rotku Schusovou, choť dvorního kazatele, a jiný opět oženil se s Kristinou Bereutherovou, dcerou městského holiče. Do r. 1680 uzavřeno velkovévody Oldenbur- skými celkem 30 nerovných sňatků a prvorození synové přece jen požívali hodnosti princů. Těchto historických podrobností dovolává se právě ve své žalobě hrabě z Welsburgu a vyvozuje, že také sňatek jeho otce vévody Elimara s baronkou Voglovou nesmí považován býti za messalianční. — Avšak žalovaný velkovévoda v tom směru poukazuje k závažné okol- nosti, že moderní doba tiché vody někdejších zvyk- lostí v Oldenbursku zbouřila a to tím, že velkovévod- ství uznalo v nedávných létech své státní základní zákony a velkovévodská rodina podrobila se ustano- vením nově přijatého domácího řádu, jenž mimo jiné uvádí, že pouze sňatky s členy souverenních rodin uzavřené podmiňují posloupnost i dědičnost v generaci domácí. A právě na poradách o redakci nového do- mácího řádu zúčastnil se r. 1872 vévoda Elimar, otec žalobcův, jenž tudíž sňatkem, v roce 1876 s Natalií

Voglovou uzavřeným, sebe i potomstvo všemožných rodinných nároků zbavil. K vylíčeným právě námit- kám žalovaného velkovévody nezůstal žalooce dlužen odpověď. Ráznou a pronikavou. Přiznal sice prostě úplnou pravdu vývodům vladařovým, ale poukázal na maličkost: dotyčné státní zákony nařizují, že do- mácí řád musí býti předložen k vědomí a ke schválení zemskému sněmu. A protože se to nestaio, setrvává hrabě Alexandr, jenž té doby mešká v Kahýře, pevně na tom, že jest právo na jeho straně. Rok ku projed- nání nynějšího stavu sporu odložen byl na 28. t. m. K zajímavému předmětu sporu se ještě vrátíme. Děcko vhozeno do pece. Historku příšerného zločinu vyličují zprávy z Rochestru došlé. Minulé so- boty z rána kolem druhé hodiny upravoval strojník Coffrey, zaměstnaný v obuvnické dílně tovární firmy. oheň pod kotlem. Měl před tím návštěvu, která právě odcházela. Pojednou se dvéře otevřely a strojník po- zvedl hlavu, domnívaje se, že návštěva se opět vrá- tila. Byl však velice překvapen, spatřiv člověka na- prosto cizího, který kráčel přímo k peci a díval se ustrašeně. Coffrey tázal se ho, kdo jest a co u pece hledá, avšak neznámý tasil revolver a namířiv ho na tazatele, pravil: »Mlč, proklatý! Hneš-li se, anebo pokusíšli se volati o pomoc, srazím ti hlavů. « Pak se dvéře opět otevřely a vešel druhý muž, doprová- zený ženou. První, míře na strojníka stále revolverem, pravil: »Vše v pořádku, pospěš si!« Druhý muž vzal pak od ženy balík a hned na to vhodil jej do výhně.

Když balík dopadl na uhlí, zaslech! Coffrev zřetelně dětský výkřik. Žena zvolala: »Oh, probůh! Ustaň, ustaň!« První muž však se k ní otočil a zahučel; »Budeš zticha! Mukneš-li ještě, zabiju tě!« Žena klesla k zemi, lomíc rukama a sténajíc. Oba muži střežili strojníka se zbraněmi v rukou asi 15 minut Pak první z nich řekl: »Doufám, že jest vše v po- řádku. Práce naše jest vykonána.« — Potom podívav se do pece, zdali tam ještě něco nezbylo, obrátil se ke Coffreyovi a pravil: »Odvážíš-li se někdy otevříti ústa, abys vyprávěl, čeho jsi byl svědkem, vrátíme se sem a vhodíme tě podobně do ohně, jak jsme právě s balíkem učinili.« Pak všichni tři se vzdálili. Jeden z nich podporoval ženu, která se zdála příliš slabou, aby mohla kráčeti. Když byli již několik mi- nut vzdáleni, prohrabával strojník žhavé uhlí, avšak po balíku anebo dítěti nebylo ani památky. Výhrůžka mužů jej tak zastrašila, že o celé události mlčel až do konce února. Potom učinil oznámení a policie za- vedla na základě jeho výpovědi dalekosáhlé pátrání.

= Má-li člověk smůlu. Statista menšího paříž- ského divadélka, bydlící v zastrčeném domku rue de la Grange-Bateliere, byl nedávné noci ke svému ma- lému potěšení poctěn návštěvou dlouhoprstých hostí. Když se ráno probudil, zjistil že mu neznámá zloděj- ská banda odnesla vše, co se dalo, šatstvo, prádloi peřinu, jíž byl přikryt. Jedině kostým pierrota mu nechali ve skříni, jakoby mu dávali na jevo, že jim tento obnošený kus garderoby ani za to nestál- Nešťastnému statistovi nezbývalo, nežli ol se do tohoto kostýmu a vydati se v něm na ulic., chtěl-li oznámiti věc, která se mu přihodila, policejním úřa- dům. Bez prodlení navlékl maškaru na sebe a odešel za označeným cílem. Ale sotva že se ocitl před do- mem, shlukly se zástupy proudícího lidstva a zvláště nevázané havěti a za všeobecného veselí a hluku pro- vázen ubohý statista všudy kam se hnul. A aby se nic nepokazilo, zakročila konečně policie a statistu zatkla, protože jej považovala za výtržníka a šílence.

Teprve na úřadě se věc vyšetřila a komisař z úřadní opatrnosti, aby na ulici opět nepovstat ruch a zmatek dal statistu dopraviti domů drožkou. = Čtytletý bratr zastřelil sestřičku. Nabiv kaž- dou hlaveň těžkého revolveru nábojem, zastřelil před týdnem čtyřletý Rudyard Faust v Indianopoli svou tříletou sestřičku, která ku práci jeho se zájmem při- hlížela. Celý případ jest pozoruhodný faktem, že ho- šík tak útlého mládí mohl sám dokázati všechny po- drobnosti činu. Hošík tvrdí, že neví, jak se celá afféra sběhla a veškeré otázky v tom směru jsou bezvýsledny. Vzhledem k jeho mládí nemůže býti proti němu nic podniknuto, neboť nechápe vážnost činu. Nalezl revolver na skříni v jizbě vedle dět- ského pokoje. Otisky jeho nohou nalezeny na kufru. Hošík vylezl na kufr a dosáhl zrovna na zbraň. Maje náboje usedl hoch se sestřičkou na podlahu a nabíjel komoru. Matka dítek několik minut před osudným výstřelem slyšela dítky smáti se a radovati a jak se má za to, nevšímala si valně hošíkovy ra- dosti nad lesklou, ale nebezpečnou zbraní. Když re- volver byl úplně nabit a komora se opět na své mí- sto dostala, vrátily se dítky do dětského pokoje. Dle hošíkova vypravování stál malý Rudyard od nešťastné sestřičky na vzdálenost asi tří stop, když na ni vy

Různé zprávy.

střelil. Musel zajisté napnouti veškerou sílu svou. aby zbraň pozdvihl a okamžik napřaženou ji udržel. Děvčátko bylo okamžitě mrtvo. Kule vnikla do mozku. Zemřelí v Praze. Dne 3. března 1905: Pokorný Karel, revident buštěhradské dráhy v. v., 68 roků, 147—III. Baštář Emanuel, syn zřízence elektr. podniků, 14 roků, 720—VII. Stöhrová Jindřiška, vdova po kupci, 79 r., 603—III. — U Milosrdných sester: Vacek Josef, dělník, 22 roky. Bergmannová Hedvika, poslu- hovačka, 30 roků. Ledvinová Magdalena, žebračka, 74 roky. — V městském chorobinci: Bayer Alois, býv. zlatnický mistr, 51 rok. — V c. a k. v o- jenské nemocnci č. 11: Vyšek Jaroslav, c. a k. poddůstojník, 24 roky. — Ve všecbecné nemoc- nici: Hrabánek Jan, obchodník s dobytkem, 42 roky. Lemlajnová Ludmila, žena dělníka, 50 roků. Svoboda Josef, krejčí, 55 roků

Král.české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo. Ve čtvrtek 9. března. 137. hra v předpl. (1. čtvrtka.)

Poprvé: Její systém. Veselohra o třech dějstvích. Napsal Josef Štolba. Režisér Josef Šmaha. Začátek o 7. hod. Konec po půl 10. hod. V pátek 10. března. 138. hra v předpl. (2. čtvrtka.)

LOUISA

Lldové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru Začátek o 7. hod. Ve prospěch pana Jaroslava Počepického Po prvé. Ludvík XI. Po prvé. Tragedie o pěti jednáních. Napsal Kazimír Delavigne. Přeložil B. Frída. Režisér V. Spurný. Ve čtvrtek 9. března.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 9. března.

Začátek o 7. hod.

62. hra v předplacení (čtvrteční). Donna Jnanitta. Komická opereta o třech jednáních. Napsali Fr. Žell a R. Genné. Přeložil Em. Züngel. Hudbu složil Frant. Suppé. Režisér Josef Kubík. Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí- chově. 5339

Pištěkovo lidové divadlo vinehraccck. na Král. Ve čtvrtek 9. března. Začátek o 7. hod. Ve prospěch pana Josefa Píseckého. FAUST. 5326 Tragedie o pěti jednáních. Napsal J. W. Göthe Zejtra při malých cenách: Pražské švadlenky

I přecházel chvíli živě po komnatě sem tam, jako by se chystal předmět tajemství opět uvésti na přetřes, ale potom rozhodl se jinak a odešel. Oba vědcové pohlédli na sebe. Po dlouhou chvíli mluvily jen oči jejich. Na konec pravil Redwood, snaže se, aby hlas jeho zůstal klidným: »Dojde-li k nejhoršímu, budu svému Edáčkovi po- dávati krmi Bohů rukama vlastníma.« 132 —

»Jest to jakýsi druh vědomostí, jakýchž může býti snadno hrubě zneužito až do vážného nebezpečí, jak se Catterham vyjadřuje.« Redwood neřekl nie. »I sama pouhá jen nepatrnost, jak víte — —« »Nuže, kdybychom utvořili komitét důvěryhodných lidí, kteří by střežili výrobu Herakleoforbie — mohli bychom — — —« Zamlčel se. Redwood tvářil se však, nikoli bez jakéhosi pocitu nevolnosti, jako by neshledával v slovech jeho žádné otázky . .. Mimo komnatu Redwoodovu a Bensingtonovu stal se Winkles přes neúplnost informací svých vůdčí autoritou ve věcech Herakleoforbie. Psal dopisy, jež tvořily používání její; sepisoval no- tice a články, jež vykládaly možně její důsledky a vlast- nosti; ujímal se za schůzí přírodozpytcův a lékařů zcela nenadále a bez přímé pohnutky slova, aby mluvil o ní, slovem stotožňoval se s ní. Uveřejnil brožuru: »Pravda o Herakleoforbii«, v níž celou historii v Hickleybrowu sestavil, jak nejvíce jen mohl, na její minimum. Prohlásil, že jest absurdní věřiti, že by krmě zázračná mohla člověka učiniti sedmatřicet stop velikým. Toť jest samozřejmě přehnáno. Silnějším by ho ovšem učinila, ale to jest také vše . . V intimním onom kroužku dvou bylo jedno možno pozorovati: že Winkles neobyčejně se o to přičiňoval, aby pomáhal při výrobě Herakleoforbie, pomáhal i při korrek- turách kartáčových otisků nějakého snad článku, jenž by možná chystán byl, slovem že činil vše, co by mohlo „Zápas s obry.