1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 43 ze dne 12. února 1907.
2
article
Sportovní věstník.
Sportovní věstník.
Zimní sporty.
3
article
Karneval P. K. C. Ruch.
Karneval P. K. C. Ruch.
Lokální redaktor p. Vejvara usedal právě k večeři
jídelně svého sídla ve Vojtěšské ulici, když tu za-
duněla dělová rána, až okenní tabute poskočily.
Vyskočil ještě prudčeji: »Snad se nehnul led?« byla
jeho první myšlenka.
Nedospěl dosud ke kloudnému vysvětlení deto-
nace, když dunivý zvuk znovu otřásl vzduchem tak
prudce, že zase visací lampa nabrala nový rozmach
ke kývadlovému pohybu. S bohem, večeře ! Pan Vej-
vara byl v kožichu a na ulici.
Za prvním nárožím mu přišel do cesty stráž
ník, jenž ku podivu nejevil ani známky rozčilení.
»Co to, ty rány?«
»l to támhle na Střeláku mají nějakou lekraci.
»U všech!« A panu Vejvarovi se náhle roz-
břesvlo: »Že je to ten karneval Ruchu ! Přece jen bych
měl tu sportovní rubriku číst,« káral se v duchua
uklidněn vracel se k přerušené večeři.
Přes to, že teď na telefonních hovorech šetří,
zavolal — dříve než ke stolu sedl — »Národní«
a hlásil plesovému referentu, že má o »bál« více.
Než ten prohlásil se nekompetentním, svalil úkol na
bedra »sportovního«, jenž právě uvažoval, že ta
valná hromada Slavie nemusila přece ještě končit,
když to čtenáři tak horlivě četli.
Vašemu služebníku nezbylo než co nejrychleji
se vypraviti na kluziště Ruchu.
Díky jednomu trainingu, který si kdysi vzal
privátně u Johna Maddena, dorazil v dosti dobré
kondici k cíli v čas.
P K C
Vejvar
Vej
Střelák
Madden
vojtěšský ulice
Slavia
4
article
Byl jsem rád, že jsem mohl svésti na namáhavý
pedestriánský výkon svá otevřená ústa; vám se
ovšem mohu přiznat, že jsem je zapomněl zavříti
údivem nad pestrou směsicí bezstarostných domin,
pierrotů, šašků, šviháků, rytířů, sedláků a selek, ko
záků, francouzských kyrysníků a jiného a jiného
lidu obého pohlaví, který bezstarostně tvoří své
kroužky, trojky při zvucích kolébavého valčiku, ne-
dávaje se vyrušovati hřměním dělových výstřelů ani
myšlenkou, že za chvíli shoří bílá Moskva.
Lehkovážnost tu jsem ovšem omluvil masopu-
stem, ale nemohl jsem pochopiti a posud nechapu,
jak tamhle ten vážný pán pod černým parasolem,
jenž mi byl představen jako sekretář hockeyového
teamu Rámus (p. Čihák), tady před Moskvou, několik
vteřin před jednou z nejvelikolepějších tragedií dějin,
může vyjednávati o zápas s hockeyistou (p. Trnka)
z Kapského města. Přítomnost dvou Mefistů (pp. Je-
línek a Frýda) trochu chápu, pekelníci jsou zvyklí
ohni, ale co pro bůh tu chce ta roztomilá panská
(sl. Brandtova) se smetákem při obležení Moskvy;
strachuji se o záhadné »černé domino« (pí. Herzlová).
nevím jak pochodí tamhle ten švihák (dr. Herzel)
v nankinkách v hrozných mrazech. Obdivuji ochotně
statečnost markytánky (pí. Berchtholdová). Kde
se tu vzala Chodka (p. Brunner)? Tenhle ubohý
trhan (p. Kožich) s kabátem o jediném rukávě do
rána zmrzne; bez toho chuďas ma nos už omrzlýa
nemýlim-li se dokonce jedno ucho upadlé. Podivný
Trnka
Brandtův
Herzel
Brunner
Moskva
Čihák
5
article
nápad do válečného ležení bráti čiperné ty pier-
rotky (malý Mahr a Míšek) nebo s nimi skotačí-
cího raráška (malý Bulík) Co pak o kozáky
a kyrysuíky (pp. Katzer, Muttich, Novotný, Figar,
Jelínek, M. Potůček) v bitvách otrlé, psotě a strádaní
zvyklé netřeba míti strachu.
Přiznávám se, že jsem byl naplněn upřímnou
radostí, když se za mnou ozvalo »gut ívning, sér«,
provázené tak upřímným poklepnutím na rameno, že
jsem padl na barriéru. Ohlédnuv se, vidím vyčou-
hlého gentlemana, jenž představil se jako Mr. Stock-
ton (p. K. Semanský) z »Timesů«, kterého vyslaly
jako válečného zpravodaje před Moskvu, zvěděvše
z nedělního čísla »Národních Listů«, že dnes večer
bude zapálena.
Jeho poněkud nepořádný úbor jsem omluvil
dlouhou cestou a pobytem v táboře; nedůvěra, která
by byla mohla ve mně vzniknouti, byla okamžitě
rozplašena, když jsem spatřil, že vyměňuje stisk ruky
s poručíkem zeměbrany, s nímž ihned zapředl roz
hovor o strategickém významu nastávající operace
Kutuzovovy. Mr. Stockton mi s kollegiální ochotou
zabezpečil výborné místo poblíže císarského stanu,
z něhož záhy vystoupil sám Napoleon (p. Kafka),
jehož skvělý průvod tvořili kyrysníci a množství ko-
záků, jichž přítomnosti jsem se dosti divil, dokud mi
Mr. Stockton neřekl, že jsou to zajatci.
Velký Korsikán vsedl se svým průvodem do
připravených saní a uháněl k Moskvě, jež počínala
už hořeti se čtyř stran. jsa stále saním v patách a
všude jako stín u císaře, zachytil váš služebník
množství podrobnosti, jež jsou s to v mnohém po-
opraviti dějiny.
Mahr
Míšek
Katzer
Mutti
Novotná
Figar
Jelínek
M Potůček
K Semanský
Kutuzovův
Mister
Stockton
Kafka
Moskva
Timesy
Mister . Stockton
6
article
Moskva shořela za asistence pražské policiea
basičů! Toť objev zajisté úplně neočekávaný, ale
řadou očitých svědků potvrzený. Napoleon sám se
nám jeví jako člověk se všemi lidskými vlastnostmi.
Postradali jsme u něho očekávanou hrdinnost, nebot
při každém prudším vzplanutí ohně v hořícím městě
uleknutě vyskočil na svých saních a kázal couvnouti.
Rovněž čichové ústrojí měl velký císař nadměrně
vyvinuté, neboť nejen že jeho sídlem při každém
otočení shodil přilbu svému pobočníkovi, nýbrž i na-
říkal opět a opět na nelibý odeur spáleniny, před
nímž bral do zaječích.
»Moskva nemusela shořeti, nebýti pražského ha-
siče« — tvrdíme s plným vědomím zodpovědnosti.
Promrzlá Moskva byla přímo ohnivzdorná; bylo třeba
heroického úsilí zmíněného hasiče, aby požár rozdmý-
chal. Jemu náleží zásluha, že Moskva lehla popelem
a zoufalý císař — bezpochyby v záchvatu šílen-
ství — tleskaje a výskaje, nastoupil ústup, na němž
s celou svou družinou se stal obětí — fotografického
objektivu.
Henry.
** Z vídeňského hockeye Training E. C
v. First Vienna 7: 4 (4: 2). Na každé straně vy-
loučen jeden muž pro surovost.
** Mistrovství Berlína v krasobru-
slení vyhrál i v Praze známý Martin Gordan před
E. Dreyerem. — V krasobruslení dvojíc 1. pí. Bellin-
gerová—Weber, 2. sl. a p. Müllerovi, 3. M. Weyerova
a Gordan. — V juniorce berlínského okresu 1. G.
Müller. — Rychlobruslení žáků se zúčastnilo 19
hochů.
Athletika a sportovní hry-
** Athletický program S. K. Slavia.
Ve včera dopoledne konané schůzi atulet. teamu s.
Napoleon
Henry
Gordan
Dreyer
Weber
Müller
M Weyerův
G Müller
Moskva
Berlín
Praha
Training E . C
First Vienna
Slavia
7
article
K. S. stanoveno konati 5. června dopoledne ju-
niorské, 12. června dopoledne národní závody-
Na 9. června stanoven námi už ohlášený meziklu-
bový athletický match s berlínským Sport Klub 1895
až 1896. Klub se vynasnaží získati na 2. června
anglickou konkurenci z meetingu W. A. C. 29. a 30.
května. — B. Pohl přijal opět funkci trainera athletů
(mimochodem připomínáme, že na valné hromadě
svěřen tramning athletů John Me ddenovi). Training
v jízdárně bude letos nahražen přípravou v tělo-
cvičně.
* Ze S. K. Slavia. Ve schůzi dne 9. t. m.
konané starosta Kruliš poděkoval jménem nového
starému výboru, vypočítav jeho nepopiratelně značné
zásluhy. Prohlásil, že energicky vymýtí z klubu
všechny osobní věci a dovolával se souhry celku,
v níž jediné jest záruka úspěchu. — Usneseno po
návrhu M. Horáčka uvažovati o organisaci středo-
školského poháru footballového a athletického. —
Dovoleno delegátům klubu setrvati ve funkcích, k nimž
je Č. S. F. povolal. — Do sportovní komise
zvoleni: Haeger, dr. Hausman, Heinz, Horáček, Jar-
kovský a dr. Prachenský; do finanční povoláni
(mimo oba revisory a pokladníky): Děták, Dvořák,
Kalva, Ražim, do redakční Grund, Horáček, Vo-
pálecký a dr. Trmal (Heinz nepřija!). — Na středu
se svolává schůze všech tří mužstev k volbě kapi-
tánů (klubová kancelář, 8. hod. več.).
** Z Pešti. 10. února zahájena sezona. M. T.
K. hrál proti Ujpesti v konkurenci o Polonyův stří-
brný míč 4 : 1.
** Mistr Frant. Hron má v úmyslu letos
opět trainovati a startovati v barvách S. K. Slavia.
Z cyklistského ruchu.
Pohl
Kruliš
M Horáček
doktor
Hausman
Heinz
Horáček
Prachenský
Děták
Dvořák
Kalva
Raži
Grund
Trmal
nepřija
Polonyův
František
Hron
Pešť
sport klub
Slavia
školský pohár
John I dden
8
article
** Terminy Českého sport. klubu
Karlín 1885. Neúnavný karlínský klub, který spra-
vedlivě rozdělil svou přízeň a konání mezi athletiku a
cyklistiku k nemalému prospěchu obou těchto sportů
a zejmena té Popelky, kterou dnes u nás jest krásný
závodní sport cyklistský, stanovil terminy svých pod-
níků a zajistil si je i u příslušných ústředních jednot,
České athletické amateurské unie a České ústřední
jednoty velocipedistů.
10 k m. mi strovstvívběhuna klasické trati
Běchovice—Praha 5. k větna.
40 km. závod na kole Praha—Mochov a
zpět 26. května.
Mezinárodní cyklistské závody le-
tounské 14. červen ce.
** K. V. Slaný konal 15. m. m. valnou hro-
madu. Klub, o jehož pěkné turistické činnosti za
minulý rok jsme svého času podali několik statisti-
ckých dat, čítá nyní celkem 86 členů, z nich 2
čestné, 36 činných a 48 přispívajících. Nyní právě
přistupuje k akci, jež jednak slibuje pevnější sem-
knutí členstva, jednak usnadňujíc vstup mladšímu
živlu (zejmena studentskému) zajisté mu získá i dorost,
jehož v klubech cyklistských se jeví citelný nedosta-
tek. Letošní rok jest jubilejním, neboť klub byl za-
ložen r. 1887. Valnou většmu těchto dvou desetiletí
náležel byť i ne k největším, tož jistě k nejhorlivěj-
ším a uvnitř nejpevnějším našim sdružením.
* Guignard a Mac Farla nd stále
v čele. V pařížském zimním velodromu konán
meeting, jenž na počest kongresu U C. I. okrášlen
závodem o »cenu kongresovou«, v níž zvítězil Dupré
nad Benyonem, Rettichem a Vandenbornem.
Popelka
Guignard
Mac
Farla
Duprý
Benyon
Rettich
Vandenborn
Běchovice
Praha 5
Praha
Mochov
Slaný
Český sport . klub Karlín
K . V
U C . I
km
letounský
9
article
chuti zakusiti jaště jednou čehosi podobného; proto trávil
skoro v úplné uzavřenosti léta, jež největší část mužů
věnuje zamilovaným dobrodružstvím.
Cítil v sobě zároveň sílu a slabost. Ovšem — za-
chovav si svěžest dojmů a energickou vůli byl dobře vy-
zbrojen k životnímu boji; avšak neznal mnohých léček,
zejména těch, jež nastražujeme si nevědomky sami, a do
nichž zrovna nejlepší, nejryzejší lidé upadají nejsnáze.
Benoist byl dosud na sebe velmi rozezlen pro lá-
sku k paní de Beaurand. Staré símě nedůvěry a nevy-
svétlená záhada obestíraly v jeho očích mladou ženu oma-
mujícím, skoro děsivým ovzduším; pohlížel na ni jako
dýcháme vzduch, přesycený opojnými jedy: s jakousi
bázní, ba s úzkostí.
Marně bojoval celé minulé léto, jež byl ztrávil u své
matky v klidu a spokojenosti bohatého statkáře, proti sobě
samému; jistota, že Rajmund zavraždil se k vůli Estelle,
na okamžik jsouc zapuzena, vracela se opět. Jednou nebo
dvakráte napadlo mu sice, že snad příčinou sebevraždy
Rajmundovy bylo něco, co týkalo se vlastní jeho osoby,
avšak ihned opět zapudil tuto myšlénku. Proč byl by se
chvěl přítel jeho před vyznáním jakéhokoliv druhu v ta-
kové míře, aby raději ušel mu sebevraždou? — —
Setkání s Estellou, která nejevila se již podráždě-
nou a pobouřenou jeho podezříváním, nýbrž truchlivoua
skoro pokořenou nespravedlivým a lživým obviňováním,
mladého muže poněkud uklidnilo.
Líbila se mu takto lépe, než ve zlosti a hněvu;
srdce jeho nabádalo jej nyní ke shovívavosti, ba snad
i k prominutí této ženě, tak krutě potrestané za poklesek
neznámý, který zajisté není v žádném poměru — jak
113 —
Benoist
Beaurand
Rajmund
Rajmundův
Estella
10
article
— Není to nic, pravil Benoist, pokročiv k ní, paní
Montelar byla zachvácena okamžitou slabostí . ..
Estella poděkovala mu pokynutím hlavy a běžela ke
své tetě, která pod její něžnou rukou brzy otevřela oči.
Nemohouc ještě promluviti, dala Benoistovi znamení, jemuž
on porozuměl.
— Vaše paní teta, pravil Estelle, přeje si, abych
vám sdělil, jakou důvérou chce mne poctiti; abych sejí
prokázal hodným, musím prohlásiti, že nabízím jí s ra-
dostí své oddané a uctivé služby . . . a také vám . ..
milostivá paní.
Ukončil svoji větu, aniž se odvážil na ni pohléd-
nouti; pak ale vzhlednuv rychle, setkal se s pevným po-
hledem mladé ženy.
— Děkuji vám, pane, odvětila.
— Podejte mu ruku, milá neti, pronesla paní Mont-
elar hlasem sotva slyšitelným.
Estella vztáhla svoji jemnou ruku, při čemž oči její
pravily: »Moje stará přítelkyně přeje si, abychom spolu
uzavřeli mír; svoluji k tomu, abych ji upokojila, ale po-
nechávám vám svobodu smýšlení.«
V očích Benoistových četla tichý zármutek, který
mohl značiti výčitku nebo politování — bylo to polito-
vání, avšak ona toho nemohla věděti.
— Obnovíme svůj hovor pozdéji, pravil muž k paní
Montelar. Pro dnešek, myslím, že potřebujete úplného
klidu; dovolíte mi, přijdu opět zejtra.
Příliš jsouc slába, aby mohla odpověděti, podala mu
své vyhublé prsty, které Benoist uctivě políbil. Obrátil se
ke dveřím, Estella kráčela za ním a překročila také práh.
Když octli se v sousední komnatě a dvéře se za nimi za-
vřely, zůstali oba státi, pohlížejíce si do očí.
Záhada-.
Benoist
Montelar
Estella
Benoistův
Mont