Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 62. ze dne 3. března 1905.

= Kulhavý Timur a historická vzpomínka. Pě set roků tomu právě dnes, kdy asiatský vítěz Timur jinak též Tamerlan zvaný, chystaje se právě k válce s Čínou, náhle zemřel. Tamerlan, jemuž přezdíváno také Timurleng, t. j. »kulhavý Timur«, narodil se r. 1336. S odvahou smělého vítěze zmocnil se mon- golského trůnu, zvolil Samarkand za residenční sídlo a podnikal odtud krvavé válečné výpravy, jimiž po- zvolna si podmanil Persii, celou střední Asii a Hin- dustan od Indu až k ústí Gangu. Srach a hrůza pro- vázely jej i jeho voje, zanechavající po sobě mrtvé pustiny a příšernou prázdnotu. V boji se sultánem Bajazetem I. zmocnil se Timur Bagdadu, doby! Ha- lebu, zapálil Damašek, podmanil si Syrii a protáhl Malou Asii se svými, vše pustošícími tlupami. U An- gory svedena 20. července 1402 bitva, vojsko Baja- zetovo bylo na hlavu poraženo, sultán sám zajata v zamřížované kleci nošen při triumfálním vjezdu dobyvatelově před vítězem. Kam jen Timur, »nástupce Džengiše chána« — jak se sám hrdě nazýval — se svým hrůzostrašným vojskem přitáhl, všude končil boj jeho krvavým vítězstvím, takže jej konečně i sultán egyptský uznati musil svým pánem. Dne 3. března 1405 však dostavil se kdosi, jenž se vyká- zal ještě větším pánem a mocnějším vládcem nežli hrozný kníže mongolský: přišel, vyrval žezlo krví střísněné Timurovi z ruky a položil jej v chladnou zem. Byla to náhlá smrt.

= Japonský generál Nogi, s dostatek známýz událostí portarturských, jest prý, jak o něm listy to- kijské vypravují, nejnešťastnějším mužem ze všech Japonců. V době války zemřeli mu oba synovéa také jeho synovec, jenž se měl státi dědicem strýco- vých titulů a důstojenství, byl mu odňat smrtí Generál Nogi jest nyní úplně opuštěn, Členové jeho nejdůvěrnějšího okolí, zejmena štábní důstojníci spa- třují jej začasté v noci truchlícího s hlavou o dlař opřenou a hluboce zadumaného. Vypravuje se, že prý bude ustanoven vychovatelem tří synů japon ského korunního prince, aby prý jej samota v bu- doucích dobách úplně nesklátila. = Toho jste muziky všeho vinny . . . Při plesu hokynářů, pořádaném předevčírem v Mnichově, po- vstala hodinu před půlnocí mezi tanečníky hádka, při kteréž si hosté vjeli nejen do vlasů, ale i do masa. Třiadvacetiletý syn ovocnáře Max Augustin pohádal se se svou milenkou tak ostře, že mu tato ze zlosti vrazila do prsou nůž. Augustin klesl k zemi a za několik vteřin zemřel. Horkokrevná ta- nečnice spatřivší, co se stalo, klesla leknutím do mdlob. Ze zábavy odvedli ji k soudu.

= Příšerná scéna. V okresním vězení v Bridge- portu odehrála se před týdnem z rána příšerná scena při popravě Franka Raissingera, který životem od- pykal vraždu své manželky. Když spuštěn byl padák pod nohama odsouzencovýma, přetrhla se oprátka a tělo jeho spadlo na podlahu šibenice. Půl tuctu úřadníkův a diváků přiskočilo hned na to a zdvih- nuvše tělo, křečovitě sebou trhající, podali volný konec oprátky mužům, kteří vylezli na trámec šibenice. Šest mužů drželo pak provaz, na němž Raisinger visei po jedenáct minut, kdy odsouzenec prohlášen byl mrtvým. Lékaři, kteři přítomni byli popravě, prohlásil po prohlédnutí mrtvoly na oko, jen aby se lid utišil že vaz odsouzencův zlomen byl hned při přetrhnut se provazu. Raisinger vešel do vězeňského dvora, kde

Různé zprávy. popravní lešení bylo zbudováno, maje na jedné straně kněze a na druhé šerifa. Na popraviště vstoupil pev- ným krokem a zůstal také chladným a klidným. Úmí- stění oprátky na krk odsouzencův a černé kukle vy- žádalo si pouze půl minuty času. Šerif potom tázal se ho, zdali si přeje ještě něco říci, avšak Raisinger po- třásl hlavou na znamení, že si nepřeje mluviti. Hned na te šerif trhl pákou, padák se otevřel a — tělo spadlo dolů, ježíc žástečně na podlaze lešení a čá- stečně v jeho otvoru. Z úst diváků i zřízenců poprav- ních vydral se výkřik hrůzy. Někteří z nich, nemo- houce patřiti na příšerný výjev, odvraceli tváře, kdežto jiní zachovali chladnou mysl a pomáhali zřízencům odsouzence dobíjeti. Zločin, za nějž Frank Raisinger odpykal na šibenici, spáchán byl 18. října minulého roku. Po vlastním přiznání, že manželku zavraždil, odsouzen byl k smrti provazem. Soud, jako vždy, po- volil odsouzenci zákonitou lhůtu třiceti dnů ku pří- právě na smrť a několik dnů dalších. V kobce za ho- dinu po svém odsouzení pravil Raisinger: „Věděl jsem, že musím podlehnouti. Věděl jsme od onoho nešťastného okamžiku, v němž zločin jsem spáchal, že není pro mě žádného vyváznutí. Jsem připraven na smrť. Kdyby mi dovolili, kráčel oych sám přímo ku popravišti a vlastníma rukama zadrhl bych si oprátku na krk. Smrti se nebojím.“ Raisingrova rodina jest (jak americké listy píší) všeobecně váženou. Po odsouzení synově pokusil se starý otec o samo- vraždu a peskoval ony, kteří mu provaz z rukou vy- rvali, proč mu brání se usmrtiti; pravil, že nemůže přes srdce přenésti, aby některé z jeho dítek zemřelo na popravišti.

Opili černoši. Velké pobouření vyvolalav Plainfieldu blíže Nového Yorku afféra, ve které se zúčastnila policie, občanstvo a černoši a jež měla za . následek smrtelné poranění dvou policistů ; třetí leží s obličejem rozbitým a s mnoha odřeninami na těle těžce nemocen. Afféru zavinili opilí černoši, kteří stojíce v houfu na nároží jedné ze živějších ulic města, pokřikovali na každého a požadovali od ko- lemjdoucích peníze. Policista Malley chtěl jednohoz nich zatknouti, avšak byl sražen k zemi a hrozně ztlučen. Druhý policista Klein, jenž přítomen bylv občanském obleku, spěchal mu k pomoci, avšak byl udeřen do obličeje a pořezán břitvou. Kolemjdoucí přivolali pomoc a na místě objevil se náčelník po- licie a policista Flock. Černoši však tasili nožea břitvy a ani výhrůžek revolvery se nezalekli. Poli- cisté nechtěli stříleti, obávajíce se, že by mohli po- raniti někoho ze zástupu, jenž ve velkém počtu ne- zvyklým divadlem na místo byl příváben. Proto za- voláni na pomoc hasiči a s těmito, jakož i za pomoci občanstva černoši konečně přemoženi a spoutáni.

Když měli býti dopraveni na policejní stanici, kdosi ze zástupu přinesl provaz a s pokřikem: »Lynčujte je!« ukazoval na černochy. Náčelník policie a roz- vážnější občané měli co dělati, aby horkokrevné ob- čany od úmyslu projeveného odvrátili. Přes to však podařilo se některým občanům dostati se až k černo- chům a tito dostali bití. Po celý den i večer opako- valy se pak v městě rvačky mezi černochy a bělochy. = Plavba vzducholodí proti větru. Vzducholod kapitána Baldwina »California Arrow«, řízená R. Knabensem z Toleda, jenž podnikl několik úspěš- ných vzletů s tímže strojem na světové výstavě v St. Louisu, konala v Angelosu těchto dnů první svůj pokus ovzduší kalifornském. Pokus byl rovněž úspěš- ným, až na to, že vzducholoď nesnesla se na totéž místo, z něhož se vznesla do výše. »Arrow« vy- stoupila do vzduchu v městském sadu v jihovýchodní části města ve 3 hod. 17 min. odpoledne; plulas větrem severním směrem do vzdálenosti deseti mil, pak se dala směrem východním do vzdálenosti dvou mil a na to se obrátila proti větru rychlostí dva- nácti mil k místu svého vzestupu. Následkem malé zásoby gasolinu nucen byl Knabens sestoupiti míli od místa, z něhož vyplul. Jinak plavba, která trvala hodinu a třináct minut, byla úspěšnou a loď plula rychlostí dvanácti mil za hodinu ve výši 3000 stop.

Zemřelí v Praze. Dne 27. února 1905: Dvorská Růžena, dcera holiče, 5 roků, 871—I. Steiner Emanuel, soukromník, 85 roků, 885—I. Hamtáková Barbora, choť úřadníka, 57 roků, 242—II. Wolfová Marie, soukromnice, 85 r. 1662—II. Komorous Antonín, syn dělnice, 81/2 měs., 169—VIII. — V židevské nemocnici: Zelenka Václav, nádenník, 66 roků. — Ve všeobecné ne- mocnici: Kehmi František, býv. horník, 46 roků. Plicka Josef, oekonom, 51 rok. Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek dne 3. března. 131. hra v předpl. (3. čtvrtka.)- HAMLET. Tragedie o pěti dějstvích. Anglicky napsal William Shakespeare. Nově přeložil J. V. Sládek. Režisér Jaroslav Kvapil. Začátek o 7. hod. Konec o 11. hod.

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 3. března. Začátek o 7. hod. 31. hra v předplacení. Po páté: Pan Náci. Velká fraška se zpěvy o 5 odděl. Napsali L. Krenn a K. Lindau. Hudba od L. Kühna. Přel. J. Pulda. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.

Švandovo divadlo na Smíchově. V pátek 3. března.

Začátek o 7. hod.

60. hra v předplacení (páteční). Giroflé Giroflá. Komická operetta o 3 jednáních. Napsali Albert Vanloo a Eugen Letterier. Přeložil B. Peška. Hudbu složil Charles Lecocq. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vneranetk na Král. V pátek 3. března. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Po 64.: Pražské švadlenky. Fraška se zpěvy o 5 jednáních. Hudbu i slova na- psal O. Faster. Zejtra při malých cenách: Jedenácté přikázání.

4709

Dětobrovake.

Na čas aspoň musí kruh pozdějších následkův, ší- řících se kol farmy experimentální, vymizeti z ohniska vyprávění našeho: jak dlouho ještě do hub, travin a ze- lenin vyřinovala se síla vzrůstu ze zuhelnatělého, ale nikoli úplně udušeného středu toho. Také nemůžeme tuto obšírně vyprávěti, jak truchlící panny, obě přeživší slepice obrov- ské, z nichž učiněna byla zázračná zvířata obecenstvu na odiv, musily stráviti ostatní léta svá v bezvaječné pro- slulosti. Čtenář, kterýž by dychtil po důkladnějších podrobno- stech o věcech těch, budiž odkázán na noviny doby té, na objemné nesoudné sloupce moderního letopisce. My musíme se vrátiti k Mr. Bensingtonovi při ohnisku rozvratu. On vrátil se do Londýna, aby shledal, že stal se mužem přímo strašlivě slavným.

IV. oddíl.

Nový muž. spěchal kol něho, s dolní čelistí v před vybíhající a nesa v ruce své plápolající pochodeň z loučí. »Pojďte odtud!« děl někdo a odtáhl. Bensingtona za rameno. Tichý úsvit — nikde ni ptáci nepěli — náhle na- plněn byl praskotem divým; malý, rudý plamének oběhl základy hranice, změnil se při zemi v modravý svit a po- čal stoupati list za listem po stonku obrovské kopřivy. Zpěvavý tón jakýsi mísil se v praskot . Členové čety vynesli pušky své z kouta v obydl Skinnerově a potom odběhli všichni tryskem. Cossar těžkým rozběhem octl se za nimi. Postáli tiše a ohlédli se zpět na farmu experimen- tální. Tato vyvřela nyní; dým a plameny vyhrnuly se jako zástup v panice z oken a dveří a z tisíce trhlin a štěrbin ve střeše. Jen svěřte Cossarovi zakládání ohně! Veliký sloup dýmu, protkán krvavými jazyky a blesky se mihotajícími, vznesl se k nebesům. Bylo tomu tak, jakoby byl náhle vyvstal mocný obr, jenž se vzhůru vzepjal a přímo svá ramena mohutná po nebi roztáhl. Oheň pudil noc k nim zpět a zakryl a zhasil zář slunce, kteréž za ním vycházelo, úplně. Celý Hickleybrow zahlédl záhy onen úžasný sloup dýmu a všichni v nejrůznějších nedbalkách spěchali na hřbet návrší, aby viděli je vraceti se. Za nimi potácel se a vznášel, podoben jsa fanta- stické houbě, tento sloup dýmu, vznášel se vzhůru, do nebes samých, tak že náspy písečné nízkými se zdály a malými i všechny ostatní předměty; v popředí pak ubírali se po stezce, vedeni jsouce Cossarem, původci této zkázy, osm malých, černých postav, jež unaveny a s puškami na ramenou, právě luka přecházely. „Zápas s obr-.