2
masthead
V Praze, dne 22. dubna 1900.
Praha
4
article
Rodakce, aumimistracea
expedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Kefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Koxapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a pří častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
Praha
Pštrossův ulice
5
article
KATULICKt LIS
KATULICKt LIS
V pondělí a po svátku
vždý po dvanácté ho
díně polední.
Jednotlivé číslo za8
Telefon redakce č. 112e.
6
article
Slunce vychází ve 4 hodiny 56 minut ráno.
7
title
Slunce zapadá v 7 hodin 2 minuty večer.
9
article
Sv. Soter a Kajus.
Sv. Soter a Kajus.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně
u sv. Kříže na Volšanech od 19.—22. t. m.
Předplatné pro
s donáškou do
domu:
měsíčně. . . .. K 2.80
čtvrtletně . .. K 8.40
celoročně . . . . K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
čtvrtletně ... K 9.—
celoročně... . K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . .
celoročně.. .. K 48.—
po Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
zie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 18.20
celoročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Bela
Anglie
Rusko
Italia
11
article
Dnešní číslo jest o 12 stranách.
Příští číslo vyjde v pondělí v poledne.
12
article
Výstava v záři požáru kostela.
Výstava v záři požáru kostela.
V Praze, dne 21. dubna.
V. Hladík v »N. L.« koněí svůj nejnovější
dopis z pařížské výstavy tímto odstavcem
Na všech veřejných budovách pařížských, na
školách, mairiích, kasárnách i kostelích je nápis
»Liberté — Fraternité — Egalité«, hřdé, krásné
heslo Velké Revoluce: »svoboda — bratrství —
rovnost.« Při dřívějších návštěvách Paříže nevě-
noval jsem těm nápisům nijaké pozornosti. Zdály
se mi něčím samozřejmým, přirozeným v republice.
Jen to mi bylo divné, že jsou pouze hlinkou na
žeď namalovány. Přál jsem si, aby tato vznešená
slova byla nezmarným zlatem vryta do žuly a mra-
mramoru. Letos jsem ale zpozoroval, že heslo velké
revoluce na mnohých budovách silně vybledlo, bylo
deštěm smyto, skoro zaniklo ... Radil bych Pa-
řížanům, aby neobnovovaly ty vybledlé a ošumělé
nápisy. V Paříži jsou ohromnou ironií a posmě-
chem. Liberté? Svoboda? V městě, kde je nejvíce
detektivů, nejvíce domovních prohlídek, kde řádí
černý kabinet, kde vytahují policajti v noci z po-
stele domnělé spiklence, kde nemají ani takové
právo shromažďovací jako u nás? Fraternité? Bra-
trství? V městě nejzpupnějšího rozvití židovského,
násilného kapitálu, v městě Rotschildově, Reina-
chově? Smažte to! Pardon — ještě zbývá »Ega-
lité!« To je něco jiného. Toto slovo zrovna řve
upřímností. Hlásá celou podstatu nynějšího Paří-
žana, netečného, lehkomyslného, lhostejného. Když
jsem viděl, jak roztomile Pařížané přijali i celou tu
směšně nedodělanou výstavu, jejíž předčasné ote-
vření bylo opovážlivostí, poznal jsem, že Pařížanům
je všechno jedno — všechno egal! A proto — at
žije égalité.
V Hladík
Egalité
Radil
Bro
Rotschildův
Rein
Pařížan
Praha
Paříž
13
article
Odstavec tento výtečně se nám hodí k na-
šemu záhlaví. Mnohé věci v Paříži připomínají
hrůzné události před sto lety. V krátké době za
sebou stal se již druhý kostel v Paříži jevištěma
obětí anarchistů.
V »Journal des Debats« čteme: Za několik
hodin po řečích officielních při otevření výstavy,
v nichž mnoho sladkých věcí se mluvilo o »slav-
nosti práce a pokoje — o solidaritě
atd. a v nichž mnoho též krásného promluvil mi-
nistr Millerand: několik občanů, jejichž jména
Millerand
Paříž
14
article
doposud jsou neznáma, postaralo se o přiměřené
znázornění těch řečí zapálením chrámu na paříž-
ském předměstí. Bezpochyby je občané ti špatně
pochopili, ty četné narážky téhož ministra na po-
věry a zatmělosti, jež všecky mají zapuditi ty nové
bohyně: mašina, věda a pod. Občané ti řeč mi-
nistra Milleranda převedli hned do praxe, ani zha-
nobili a zápalili místo, v němž vedle jejich pře-
svědčení hlásají z té pověry tmářství. Ti žháři ko-
stela na předměstí aubervillském v noci z veliko-
noční neděle na pondělek, nebyli sprostými lupiči,
kteří pídí se po kalichách, monstrancích a zlatých
ornátech, oni neloupili, oni jen všecko v kostele
zničili a pak jej zapálili.
Před sto lety předváděl veliký řečník revo-
luce pařížské žháře národnímu shromáždění slovy;
Podívejte se, jací jsou to poctivci, oni při boření
královského paláce našli zlaté hodinky a zde je
odvádějí! — Zrovna takoví poctivci vyskytli se
v Paříži den po otevření výstavy: Oni kostel zha-
nobili, zapálili, ale nevyloupili.
Je to v krátké době již druhý kostel, jenž
byl v Paříži zhanoben a pobořen.
Zhanobení svatyň, hlavně ale svatostánků,
hostií a sv. náčíní je ve Francii na denním po-
řádku.
V tom vězí systém.
Millerand
Paříž
Francie
15
article
Tito občané mohli s sebou vzíti všecky ka-
lichy a monstrance, oni je ale nevzali, protože —
jak citovaný žurnál uvádí, mají svou ide u, která
jim zapovídá loupiti. Jejich ideálem je, všecko
svaté ničiti a to na základě nauk, jež hlásají
se z vládních křesel.
Však občané ti neobmezí se pouze na hano-
bení a boření svatyň, oni přikročí brzy k ubíjení
kněží. Dnes kněz pomalu již nesmí se ani na ulici
ukázati, aby nebyl vydán posměchu těch jistých
občanů. Dávno-li tomu, co byl kněz na cestě k ne-
mocnému smrtelně zraněn? S vládních stolic pro-
hlašuje se, že statky řeholí jsou res nulliu s
i to dovedou ti občané do praxe převésti. A mů-
žeme snadno se dožíti té chvíle, v níž na místo
po ministru-zednáři a socialistovi zasedne některý
z občanů, kteří se při požáru chrámu aubervill-
ského vyznamenali. Možné je dnes ve Francii
všechno. Tomu se říká: Evoluce anarchi-
smu. Ministr Waldeck-Rousseau se nedávno vy-
jádřil: Máme příliš mnoho mnichů —
což v řeči anarchistů znamená: Tedy je potlučme!
Na to zase některému ministru napadne zvolati:
Máme příliš mnoho kněží! — Jaký to krásný po-
kyn anarchistům, přebytku toho se zbaviti.
Již drahně let ozývá se v Paříži Gambettův
výkřik: Klerikalismus je naším nepřítelem —a
anarchisté jsou vždy ochotni, slova ta překládati
do praktického života a to tím spíše, když vidí,
že ti bodří hoši, kteří nedávno odsouzeni byli pro
poboření kostela sv. Josefa, právě teď dostali
milost. To se zrovna zdá, jakoby anarchisté byli
ve službách nynější zednářské vlády, na jejíž po-
kyn oni začnou pracovati kdykoliv a kdekoliv.
Rousseau
Gambettův
Francie
Waldeck
Paříž
svatý . Josef
16
article
Níže podáváme líčení o zhanobení a zapálení chrámu
na předměstí aubervillierském:
Ke čtvrté hodinně ranní zpozoroval policista
Benoit dým, vystupující ze štíhlé, elegantní zvo-
nice chrámu, proslaveného jak v ohledu histo-
rickém, tak architektonickém. Dříve než mohl
učiniti poplach, vyrazily plameny z oken věže. Se
všech stran spěchali polekaní obyvatelé obce k po-
žáru, jehož záplava záhy ozařovala celé město. Ha-
siči a vojsko přibyli záhy na místo a byli horlivě
podporováni obyvatelstvem. Kaplan Blavet s ně-
kolika důstojníky a hasiči vnikl neohroženě do ho-
řícího chrámu, kdež spácháno bylo neobyčejně su-
rové pustošení. Obrazy svatých a sochy byly ha-
nebně pomazány a zohaveny a na sedmi různých
místech byl založen oheň. Pokladnice v sakristii
byla odemknuta, nikoliv vypáčena, což dokazuje,
že zločin spáchali lidé obeznámení s místními po-
měry. Podle způsobu, jakým krásná a umělecká
díla a látky byly ničeny, jest patrno, že tu nešlo
o krádež, nýbrž především o zneuctění chrámu.
Benoit
Kaplan
17
article
Cenné předměty, jež se snadno dají odnésti, jako
kalichy, vyšívané látky atd., zanechány zničené
a takřka nic nebylo odneseno. Zatím, co farář
s hasiči meškal v kostele, sřítila se věž a zvony
svou tíhou prorazily sklepení chrámu. Kaplan
Blavet byl těžce zraněn na hlavě a policista
Mousson a hasič Quindelle pohřbeni v ssutinách.
Teprve po celohodinné práci podařilo se nešťast-
níky vyprostit z hrozné jejich situace a dopraviti
je v beznadějném stavu do nemocnice. K 9. hod.
dopolední byl konečně požár uhašen. Z chrámu
zbyla toliko hlavní loď a pevné hlavní zdi. Zni-
čený chrám pocházel ze XVI. století. Až do ve-
liké revoluce bylo to hojně navštěvované poutnické
místo, poněvadž se k němu pojila zbožná legenda.
Za velikého sucha roku 1541 prý jakás dívka před
sochou Panny Marie, jež stála v těchto místech,
tak dlouho se vroucně modlila o dešť, až se tvář
Kaplan
socha pannus Marie
18
article
Kulturní Listy-
Kulturní Listy-
V Praz e, 21. dubna.
K. — Ze svých více jak čtvrtstoletých žurnali-
stických zkušeností, jaksi vydestiloval jsem si tu, že
hlavní vlastností redaktora je, aby stále byl zásoben
několika vagony — kadidla, jehož potřebuje skoro
každodenně.
Na Boží vánoční hod byl jsem pozván na do-
mácí představení v uršulinském klášteře uspořádané
od jeho chovanek ovšem pod vedením jejich řeholních
učitelek. A tu jsem použil též své zkušenosti potud,
že jsem svou novinářskou zprávu o tom též posypal něko-
lika zrnky kadidla, avšak milý čtenáři netaž se, jak
jsem při tom pochodil. Když jsem brzy na to opět
do kláštera přišel, chytila si mne velebná matka
začala mi hráti, do jakých prý nesnází jsem ji při-
vedl, že prý novinářská reklama klášteru může v šir-
ším obecenstvu škoditi, že — že — následovalo ještě
několik důvodů.
— Svatá pokoro! — zvolal jsem v duchu, ty
jsi se již na dobro odstěhovala do klášterů. Zkušenosti
takové doposud jsem neučinil. Novinářské kadidlo
těší se přece ve všech vrstvách obyvatelstva poptávce
velmi čilé.
Celá Arabie nepostačuje toho kadidla dosti vy-
ráběti, a aby nedostatku tomu bylo odpomoženo, za-
čínají mnozí to kadidlo vyráběti si sami, cež je pro
nás žurnalisty velmi pohodlné, — nemusíme se
aspoň namáhati. Přinesou mu to kadidlo vlastní fa-
brikace do redakce a tu je třeba již jen připsati na
ně »pasírku« do sazárny a má pokoj. Mnozí ovšem
Praz e
19
article
tvrdí, že kadidlo vlastní fabrikace více zapáchá,
nežli voní, ku př. asi v té formě: nadaný, anebo
též: velenadaný autor toho díla — a čtenářské pu-
blikum, když to čte: myslí si: nu, tak vida, nazý-
vají ho velenadanným — — — A našinec směje
se do dlaně a myslí si svůj díl, avšak našinec je
diskretní.
Jak jsem tedy již pověděl: v klášteře Uršulinek
jsem s tím kadidlem nepochodil. Dlouho mi to vrtalo
mozkem. Ba i v noci jsem si myslil: měl jsem již
s tolika pány co činiti, a každý byl tomu nemálo
povděčen — — a zde —
A v tom právě došel mne dopis od mého mi-
lého přítele, haštalského p. faráře, jenž je nad novou
českou školou u Uršulinek inspektorem, čili vikářem.
Dopis ten zněl:
Milý příteli! Při pondělním shledání se v klá-
šteře Uršulinek ráčil jste mi sděliti, že napíšete ně-
jaký feuilleton, nevím, zdaž jeden nebo více. Jeden
již se objevil, a ctihodné sestry mohou mu — vlastně
Vám být zaň povděčny. Nevím, bude-li následovati
druhý. Bude-li však, tož prosím, abyste ráčil na ná-
sledující moment vzíti ohled způsobem Vám již vlast-
ním. Mluvil jsem se ctih. jednou sestrou N. — vy-
týkal jsem jí — což i Vy ve feuilletoně činíte —
přílišnou ostýchavost ukázati také širšímu obecenstvu,
jak vychovávají své schovanky, že jim netřeba se ve-
řejnosti obávati, že považovány byly za germanisá-
torky atd. A tu mi otevřela upřímně srdce svéa
pravila: vždyť jsme většinou Češky a dívky scho-
vanky mnohé ani dobře němčině nerozumějí. Věřte
mi, svědomí mi skoro činilo předhůzky, když se těm
Češka
20
article
českým dívkám náboženství vštěpovalo v řeči, které
dobře nerozuměly (a dosud mnohé nerozumějí). Ale ti
páni shora — ti dozorci náboženství na německém
oddělení — nemile to nesou, když by na německou
otázku odpovědělo děvče po česku. Jak zcela jinak
bylo to, když byl inspektorem p. kanovník Kulda.
Tak asi otevřela řečená ctih. sestra srdce své a
tužbu svou!
Budete-li ještě jeden feuilleton o věci té psáti,
račte na tuto okolnost zřetel obrátiti. Věc dobrá tím
jenom získá. Srdečný pozdrav.
Slova p. vikáře Honejska led ostýchavosti jaksi
prolomila. Brzy na to obdržel jsem dopis z klá-
štera, jenž zněl:
Vaše Důstojnosti! Pořádáme již po více roků
divadelní hry v řeči trojí. V roce 1896 sehrály naše
děti překrásně »Elišku Přemyslovnu«, loňského roku
pak »Anežku Českou«; obě tyto dramatické básně
ve třech dějstvích napsala velice zbožná slečna Emilie
Schmutzrova, učitelka měšťanské školy na Starém
městě. Provedly jsme také »Vzor sebezapření«, dra-
matický výstup od našeho Kosmáka; četla jsem jej
ve »Škole B. Srdce Páně« z r. 1873. Mimo tyto
hrály se mnohé jiné. Avšak velebná máti naše, která
28 let jako pěstounka v pensionátě našem pracovala,
stará se nejen o zábavu svěřených nám dítek, nýbrž
více ještě o spásu duší dívek těchto. K tomu účelu
konají každoročně chovanky pensionátu našeho před
svátkem Obětování se Panny Marie 21. listopadu své
exercicie pod vedením veledůst. synů sv. Alfonse, a
sice pro Češky české, pro Němkyně německé. Jest
to dojemná slavnost, když při ukončení tohoto tří-
Kulda
Honejsek
Eliška Přemyslovna
Anežka Český
Schmutzrův
Marie
svatý . Alfons