Románová přiloha

„Národních Listů“ k čislu 52. ze dne 21. února 1905

= Zbytečná výloha. Rozmarná historka udála se před nedávnem v kulturní vísce Weinbeimu nedaleko Badenu. Místní učitel podal místní školní radě návrh. že by bylo záhodným, koupiti do školy mapu Evropy. Hlava obce však učiteli prohlásila, že o věci rozhod- nouti musí obecní výbor. Ve schůzi byl návrh uči- telův přečten a o záležitosti zahájena debata. Jeden ze zástupců obecní správy při tom povstal a pravil; »Pánové, dle mého zdání byla by výloha na zakou- pení mapy Evropy zcela zbytečnou, neboť kdo ví. zdali se někdy naše děti do onoho dílu světa dostanou...« Názor tento sdíleli i jiní páni radní a výsledek zračil se v jednomyslném usne- sení, že návrh učitelův — propadl. = O Janu Hochovi, mnohonásobném vrahu žen, s nimiž vešel ve sňatek, dochází z amerických pra- menů stále hojnost zajímavých zpráv. Těchto dnů pustila se policie ze strážnice englewoodské do roz- kopávání chicagského domu, kde bydlel Jan Hoch aby, bude-li možno, dopátrala se něčeho, čeho by se mohlo použiti za svědectví a důkaz proti Hochovi Dle úřadně vydaných zpráv možno o Hochovi se- staviti již věrohodný životopis asi v tomto náčrtku: Jan Hoch narodil se r. 1845 ve kterési vesnici v Ně- mecku. Když mu bylo 19 let, šel studovat do Vídně lékárnictví a předepsaný kurs prodělal s úspěchem.

R. 1881 se oženil se svojí první ženou Annou, dva roky potom se s ní vystěhoval do Spoj. států a usadil se v Nov. Yorku. Manželka jeho od té doby stále chřadla a r. 1888 zemřela. R. 1892 přijel do Chicaga. oženil se a ubytoval v č. 2951 Keeley ul. Znám byl pode jménem C. A. Mayer. Manželka mu zemřela tři týdny po svatbě. To bylo v květnu. V červnu si pro- najal „flat“ v domě č. 481 Franklin ul. pode jménem H. Jirick (Jiřík?) a oženil se. Žena mu tam zemřela za měsíc. R. 1894 najal si byt v č. 1008 sev. Western ave. pode jménem, policii neznámým. Oženil se po čtvrté a manželka jeho byla dva měsíce po svatbě na marách. R. 1894 v červnu se oženil s pí. Julií Stein- brecherovou, 333 záp. V srpnu žena jeho náhle one- mocněla a zemřevši, zanechala mu 4000 dollarů. Před svou smrtí Hocha obvinila, že ji otrávil. Pohřeb její byl koronerem zastaven, ale když se Hoch vykázal certifikátem, podepsaným od dr. Grimma, byla mrtvola pohřbena beze všech překážek. Hoch po pohřbu prchl.

R. 1896 byl zatčen pode jménem C. A. Calford a ob- viněn pí. J. Spencerovou z č. 3667 z opuštění a okra- dení. Tvrdila, že se s ní r. 1895 oženil a že dva měsíce po svatbě jí utekl, vzav s sebou jejích několik set dollarů. R. 1897 zatčen pode jménem de Vitt C. Ludney na obžalobu Callie Charlotty Andrewsové, jež tvrdila, že sešedši se s ním v hotelu Wellington, provdala se za něho. Dvě hodiny po svatebních obřa- dech však uprchl, vzav s sebou jejích 500 dollarů. Po- licie ho tehdy ztotožnila jako únosce Huldy Steven- sové a zapletla ho do jakés krádeže démantů. Téhož roku oženil se ve Wheelingu v západní Virginii s ji- stou J. Husovou, která, zemřevši tři měsíce po svatbě. zanechala mu 2550 dollarů. Hned po pohřbu z města toho odjel. R. 1898 přijel do Chicaga znovu a oženiv se, ubytoval se v domě č. 1266 záp. 15. ul. pode jmé- nem Martin Dotz. Za tři měsíce žena jeho zemřela a Hoch byl zatčen pro ošizení firmy S. Strauss Furni- ture Co a odsouzen na rok do bridewellu. R. 1899 k konci přijel do Milwaukee a oženil se se sestrou jisté pí. J. H. Schwarmannové. Ta tři týdny po svatbě ze- mřela a Hoch zdědil 1200 dollarů. Hned po pohřbu z města odjel. R. 1900 oženil se v Argos, Ind., s pí.

Marií Schultzovou a vrátil se s ní a její 15letou dcerou do Chicaga. Od té doby neslyšel nikdo ani o té, ani oné ženě a Hoch zdědil 2000 dollarů. R. 1901 objevil se v St. Louisu a vydávaje se za miliionáře, oženi se s pí. Beckerovou (jež pocházela z Karlových Varů) pode jménem Schultz, po týdenní známosti. Za několik měsíců po svatbě zemřela jeho žena za velice podezře- lých okolností. R. 1904 objevil se opětně v Chicagu (to bylo v lednu) a oženil se s pí. Annou Hendrickso- novou. Brzy ji však opustil, vzav jí 1000 dollarů. V červnu odjel do Milwaukee a pojal za manželku Lenu Hochovou, která, zemřevši náhle za tři týdny po svatbě, zanechala mu 1500 dollarů. Hoch odjel z města ihned po pohřbu. V prosinci se objevil opětně v Chicagu a oženil se s pí. Marií Welkerovou. To bylo 12. prosince, ale už 11. ledna 1905 byla jeho žena mrtva. Hoch zdědil 250 dollarů. Mrtvola její byla onehdy vykopána z hrobu a městský chemik pátrá po nějakém jedu. R. 1905, 16. ledna, se oženil Hoch s pí. Emilií Fischerovou, sestrou své poslední man- želky (pět dní po jejím pohřbení) a ukradnuv jí 750 dollarů, uprchl. Stížnost pí. Fischerové upozornila policii na Hocha a to vedlo k pátrání, jehož dosavadní výsledky jsou opravdu něčím, nad čím zůstává rozum stát. Dle poslední policejní zprávy našly se včera v bytu Hochově prášky, o nichž policie myslí, že slou- žily ke zprovozování Hochových žen se světa. Pokud však nebudou chemicky prozkoumány, nedá se říci nic určitého = Ministerstvo proti šibalství novin. Z Athén se nám oznamuje: Řecká žurnalistika jest z největší části pro panující anarchii, charakteristickým výrostkem bezuzdné svobody a demoralisace. Politických zásad nemá a propůjčuje své služby každému, kdo přijde.

Řídí se v té věci dle zásad většiny poslanců, kteří od- padnou od vlády, není-li tato s to uspokojiti jejich osobní hmotné zájmy. Jelikož pak takřka veškeré noviny vydržují bohatí poslanci nebo bankéři, stává se pravidelně, že když tito přistoupí k opposici, jejich listy vystoupí proti ministerstvu a zaměňují okamžitě svou politickou barvu. Obecenstvo se nad tím nepoza- stavuje, neboť nemá o politické morálce ani ponětí. Jelikož pak v Řecku jest mnohem více novin, než mohou lidé ke čtení způsobilí přečísti, nemohou listy ani hraditi vydání, ani platiti telegramy. By však přece jen přinesly zprávy o den dříve, než pošta evropské noviny, dají si zprávy evropských listů telegrafovati z Korfu, kde mají k účelu tomu zvláštní jednatele, nebo dělají si zde samy telegramy. Při výrobě této neštítí se nejohyzdnějších lží. Ony jim slouží k dosa- žení různých cílů. V poslední době staly se lži tyto tak hnusné a nebezpečné, že se ministerstvo vidélo nuceno provozovati dozor nad telegramy z Korfu, i na- řídilo telegrafickému úřadu kontrolovati uveřejněné „telegramy“ v novinách, nejsou-li pouhou fantasií zdejších žurnalistů. Každý tak zvaný „telegram“, ne- pochází-li od telegrafického úřadu bude nyní veřejně prohlášen za falešný a podvodný. Opatření to stalo se bezpochyby na rozkaz krále, neboť poslední dni při- nesly některé listy telegrafické zprávy o zavraždění cara, velkoknížat a ruských ministrů. To způsobilo u dvora nesmírný poplach a zvláště královna se po- děsila. Když pak král povolal ještě v noci ministra zahraničních záležitostí, by se přesvědčil, co na zprá- vách jest pravdy, vyšlo na jevo, že telegramy ty byly v Athénách zhotoveny a že telegrafický úřad o nich ničeho neví. Na burse způsobily telegramy mnoho

Různé zprávy.

ztrát. Jak zřejmo, jest opatření, jež se stalo, nevyhnu- telným, neboť řecké zákony jsou elastické jako tu- recké a lež neplatí v Řecku za necnost, nýbrž za chy- trost. Ač pak Řek nevěří řeckým novinám a žádnému Řeku vůbec, věří ze slepé zášti vše, co jest na újmu Řecka a čím se toto hanobí. Pád Port Arturu slavili Řekové velmi okázale. Mnozí tančili radostí jako blázni a místy teklo víno potokem. Zkáza a smrt Rusům provolávána se všech stran.

Zemřeli v Praze. Dne 13. února 1905: Pichlová Olga, soukrom- nice, 58 roků, 568—I. Storchová Marie, vdova po foto- grafu, 63 roky, 778—I. Soldát František, správce domu, 60 roků, 929—II. Ploška Antonín, zřízenec státní drá- hy, 62 roky, 77—III. — U Milosrdných sester: Milerová Marie, žebračka, 90 roků. Rybářová Marie, vdova po dělníku, 55 roků. Řihová Kateřina, dělnice, 39 roků. — V městském chorobinci: Stro- bach Bedřich, 27 roků. — Ve všeobecné ne- mocnici: Cestr Josef, dělník, 24 roky. Chudlařská Magdalena vdova po dělníku, 78 roků. Košťál Fran- tišek, litograf, 22 roky. Ludviková Kateřina žena ko- stelníka, 65 roků. Moravcová Anna, žena slévače, 64 roky. Mužík Josef, truhlář, 55 roků. Škorpová Rozalie, almužnice, 80 roků

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

V úterý dne 21. února. 121. hra v předpl. (1. čtvrtka.)

Hoffmannovy povídky. Fantastická opera o třech dějstvích s prologem a epilogem. Složil J. Offenbach. Text napsal J. Barbřer. Přeložil J. V. Novotný. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec po půl 10. hod.

Lidové divadlo ,Urania“ v VII. části Prahy. V úterý 21. února. Začátek o 7. hod.

29. hra v předplacení. Po 16.: Zlaté časy. Veselohra o 3 jednáních. Napsala Beatrice Dovská. Přeložil K. Mašek. Režisér B. Kovář.

Švandovo divadlo na Smíchově. V úterý 21. února. Začátek o 7. hod.

55. hra v předplacení (úterní). Novinka. Candida. Novinka. Drama o 3 jednáních. Napsal B. Shaw. Přeložila Pavla Moudrá. Režisér K. Lier.

Pištěkovo lidové divadlo vaohrareo na Král.

V úterý 21. února.

Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Po 17.: Prine z pohádky. Kouzelná hra se zpěvy o 6 odděl. Hudbu i slova napsal O. Fastr.

právě jen tolik času, aby se odebral do restaurace a aby trošku pojedl, dříve nežli sežene sádru a nežli ji na cha- ring-crosské nádraží dopraví. Vlak odjíždí pět minut po třetí a Cossar přišel čtvrt hodinky před třetí hodinou na stanici charing-erosskou. Nalezl zde Bensingtona v prudké půtce s dvěma po- licisty a svým kočím a Redwooda v oddělení zavazadel, zapředeného do technických potíží vzhledem na munici jeho. Každý tvrdil, že nic neví a že nemá žádné v těch věcech pravomoci, jak to úřadníci south-easterské (jiho- východní) železnice umivají, lapí-li někoho, kdo má na

»Škoda, že nemohu všecky tyto chlapy odstřelitia nové sem postaviti!« poznamenal Cossar vzdechnuv si. Ale pro všechno důkladné byl čas přiliš krátký a tak probil se Cossar všemi malými těmito tahanicemi, vyhrábl z temného jakéhos úkrytu, co mohlo, ale nemusilo, býti něčím, jako staniční přednosta i jal se obcházeti nádražím, vleka muže toho s sebou a udíleje jeho jménem rozkazy, a byl již se vším a se všemi svými potřebami z nádraží, dříve nežli tento úřadník probudil se k vědomí, jaké pro- vinění spácháno byly na léta posvěcené šabloně i na úřad- ních předpisech. »Kdo byl to asi?« děl vysoký tento úřadník, hladě si rámě, kteréž Cossar byl třímal v ruce svojí a usmívaje se s čelem svraštěným. »Byl to nějaký gentleman, pane,« pravil nosič za- vazadel, poblíž stojící. »Toť jisto. On a celá společnost jela první třídou !« »Nu, odbyli jsme jej a jeho věci věru zostra, ať už to byl kdokoliv,« děl vysoký úřadník, mna si stále ještě rámě s pocitem, blízkým skutečnému uspokojení.

Vstrčil obrovskou, zarudlou ruku do kapsy spodků, hluboké jak propasť, zaplatil svého kočího a vystupoval pak po schodech, supě energicky a drže list novin, smáčk- nutý uprostřed, jako Jupiter své blesky. »... A Skinner?« prohodil právě Bensington, ne- dbaje, že Cossar se blíží. »Nic o něm v novinách,« děl Redwood, »byl asi sežrán. Oba Skinnerové musili býti sežráni. Toť příliš strašlivé . . . Holla! Cossare !«

»To způsobilo vaše krmě?« tázal se Cossar, mávaje novinami. »Dobrá, proč neučiníte tomu konec?« tázal se. »Ne, to nemůže býti ututláno!« pokračoval pak ještě Cossar. »Koupiti usedlost?« vzkřikl pak. »Jaký to ne- smysl! Spalte ji, ano! Myslil jsem si, že to učiníte.« »Co mám učiniti?« »Vy? co máte činit? Vy? Jak? Dejte se ulicí k puškaři! Proč? Pro pušky. Ano — jest — tam jen jeden krám! Kupte osm pušek! Ručnice! Nikoli pušky, na slony — nikoli! Příliš veliké. Nikoli vojenské pušky příliš malé. Řekněte, že chcete puškami zastřeliti — vola. Řekněte, že chcete zastřeliti bůvola. Rozumíme? Nuže? Že krysy? Nikoli! Jak u dábla by tomu porozuměli ? . .. Neboť my potřebujeme osm pušek. Kupte i zásobu střeliva! Žádné pušky bez střeliva — nikoli ! Dovezte zá- sobu tu povozem — kde leží místo? Urshot? Tedy charing-crosské nádraží. Vlak vyjíždí — ano první vlak, jenž odjíždí po druhé hodině. Miníte, že to dokážete? Dobrá? Povolení opatřte si! Osm listin takových na poště — ovšem! Zbrojních listů, rozumějtež! Nikoli loveckých! Proč? Protože jen na krysy se vypravíte, chytráčkové!« „Zápas s obr“.