Strana 4.

Číslo8.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 10. ledna 1900.

A strach ten jest zcela odůvodněný. V pátek, dne 29. prosince zastřelil se v Brně Julius Schwarz, právník z Prahy. České listy výslovně poznamenaly, že podlehl vlivu filosofie, kterou se obíral. Kdo ho uváděl do té filosofie? Naši právníci musí také poslouchat dra. Masaryka. Dne 30. prosince po- střelil se smrtelně soudruh Schwarzův, Albert Häring v Brně. — V Krakově se zastřelil v těchto dnech jednoroční dobrovolník, také právník Buček, jediný syn svých rodičů. Byl horlivým zastancem Masary- kovy filosofie. Každý lituje ubohých rodičů, kterým lživé náhledy filosofické svádí déti. My jsme nejednou slyšely z vážných úst, že mnozí ze strachu před Masarykem raději dávají syny své na studie do Vídně nežli do Prahy. — Praha nesmí býti naší zkázou. K hrozící povodní v Praze. Městská rada se usnesla, aby tabulky oznamující výšku vody vyvěšovány byly při vstupu na pražských mostech, kde obecenstvu budou vždy přístupny. Dříve dělo se tak na lávce u staroměstských mlýnů, kdež ovšem bylo méně snadno, v případu pak veliké vody vůbec nemožno se informovati.

* Opět zde. Rolník K. Barták z Nové Vsi se hlásil při dodatečném kontrolním shromáždění v Jihlavě u majora Nasswetra: »Poslušně hlásím, pane major, že Ersatzreservist Karel Barták, je zde.« Když byl napomenut, hlásil se: »K. Barták je hier.« Za to dostal 14 dní vězení. * K záhadnému zmizení dívky v Ná- chodě. Z Náchoda, 9. ledna. (T. k) Včera večer objevily se zde hloučky osob, náležejících nej- nižším třídám dělnickým. Byly četnictvem a policií rozehnány. Porušení klidu souvisí se známým zmi- zením dívky. Okresní hejtmanství vydalo dnes vy- hlášku, v níž se obyvatelstvo napomíná ku klidu. Četnictvo bylo sesíleno. Em. Kohn byl odve- den do vyšetřovací vazby. * Co se v Praze přihodí? V neděli, dne 7. t. m. přihodilo se 20leté s vobodné dělnici v Libni, Marii Kánské z Čelakovic, bydlící u rodičů, že viděla potřebu uchýliti se do Prahy na Nové město do Čer- veného domu nad Větrníkem. Vsedla v Libni do elektrické tramwaye, jela na Florenc do Prahy, kde přepadly dívku těžkosti. Vstoupila do koňské tram- waye, než sotva byl vůz na konci Havlíčkovy ulice, nadešla rozhodná chvíle, při níž konduktor p. Vilém Leckner msel po-kytnouti pomoc. Na nejbližší stanici byla nová rodina předána policejnímu strážníku Dí- těi, který odvezl ji v drožce do zemské porodnice.

Známý švindl se španělskými po- klady. Stavitel p. L Kraus v Bredovské ulici čís. 19, dostal z Madridu dopis, v němž oznamuje mu jakýsi plukovník Lamora, zajatý v poslední kubánské válce, že v okolí rodiště p. stavitelova zakopal kdysi skříň s cenným obsahem amerických bankovek v cené 1,200.000 zl. Pan stavitel má prý zajatému plukov- níku poklad vyzvednouti za odměnu 25 proc. z ce- lého kapitálu. Ovšem — a to je to hlavní — žádá p. Lamora zálohu za označení místa a plán poloby pokladu, která prý pro něho má být poslána telegra- ficky na adresu: Amalio Floronez, Lista telegrafa, Madrid, po případě poštou. Panu staviteli však špa- nělské poklady nebyly španělskou vesnicí a nešel na lep, nýbrž na polici, kde list odevzdal.

* Deset dní zasypán a ještě živ. Dne 29. t. m. zasypáni byli v Záblatí u Děčína studnař Skyba a jeho pomocník Škůda. Vratva země, jež s na ně sřítila, byla tak mocná, že teprve v noci na neděli dokopali se dělníci opět hloubky 10 metrů. Tu pak náhle země povolila a utvořil se otvor, jímž bylo slyšeti sténání a volání o pomoc. Volal to Skyba, jenž po celý čas desíti dnů seděl v okovu, drže se řetězu a přikryt jsa zemí jako klenbou. Př tom požíval jedině vodu, prosakující s hora. Jelikož se nalézá sám ve hloubi asi 16 metrů, nebylo dosud možno vysvoboditi ho a také se zdá, že v poslední době ztratil vědomí, neboť přestal se ozývati. Jest obava, že v poslední chvíli bude ještě zemí, která se nad ním nalézá, zasypán. O Škůdovi ubožák neví. Týž patrně zahynul. Loupežné přepadení. Před několika dny poslala hostinská Filomena Kouřilová z Lastibořicu Železného Brodu svého devítiletého hocha do Úzko- dolu, aby přinesl za 20 zlatých drobných. Když se hoch navracel domu, přidal se k němu cizí člověk, jenž byl přítomen, když chlapec peníze měnil a žádal, aby mu je vydal. Hoch se vzpíral, a tu pobuda udeřil ho přes hlavu a když klesl, obral ho a za- táhnuv domněle mrtvého do houští, zahrabal ho sně- hem. Leč chlapec byl jen omráčen a procitnuv z bezvědomí, doplížil se domu, kde k němu byl ihned povolán lékař. Dále podána byla zpráva čet- nictvu v Držkově, kterému se podařilo pachatele, jakéhosi Šorma, vypátrati a zatknouti.

* Povětrnost. (Zpráva meteorologické vídeň- ské stanice.) Žádná změna v dosavadním počasí ne- nastává * Z Ml. Boleslavi. Vdp. P. Otmar Jos. Šťo- víček, inspektor a c. k. profesor gymnasia v v., nyní rektor zdejší koleje ctih. O0. Piaristů, byl J. Exc. nejdp. biskupem litoměřickým jmenován biskupským notářem. Dobrý ten stařeček byl již jako profesora pak jako inspektor pro dobrotu srdce svého a ne- změrnou lidumilnost jak od kollegů svých, tak i od žactva svého všeobecně ctěn a vážen, tak že až do dnes na něho zapomenouti nemohou. Kolika studentům- chuďasům pomohl z bídy, ví nejlépe všemohoucí Pán. V poslední pak době zapsal se nejhlouběji do srdce chudé mlédeže tím, že svolil, aby rozsáhlé místnosti zdejšího kláštera proměněny byly v diecésní konvikt, kde by studující mládež zdejších středních ústavů bezpečně studiím se oddati mohla. Proto obyvatelstvo zdejšího města vítá radostně vysoké vyznamenání za- sloužilého kněze tohoto, a chovanci konviktu vznášejí prosbu k nebeskému Otci, by popřál dobrému staře- řečkovi ještě mnoho let ze záslužného povýšení se ra- dovati. Ad multos annos! — K tomu připojujeme další zprávu: Za příčinou tohoto vyznamenání shro- máždili se chovanci konviktu (počtem 63) dne 7. t. m. před bytem oslavencovým, aby zpěvem nadšeným radost dali na jevo z vyznamenání, jehož dobrodinci jejich bylo se dostalo. Lampionový průvod hnul se z veliké studovny k bytu oslavencově a zde zapěny precisně sbory: »Vše, co nitro« od Karla Bendla, »Přání« od B. Jeremiáše, chorál »Sv. Václave«, hymna národa českého »Kde domov můj« a » Hej

Slované«. Dp. řiditel konviktu Václav Davídek, pro- vázen oběma pány pra fekty tlumočil pak výmluv- nými slovy blahopřání oslavenci. Pravil mezi jiným: »Když památný klášter Vašnostina ctihodnéhoa o mládež studujísí velezasloužilého řádu po drahných letech opět jinochy studujícími a za uměnami se ne- soucími oživen a naplněn byl, tázalo se nejedno srdce: »Kdo jest ten šlechetný lidumil, jenž stánek Bohu i mládeži milý otevřel? Ko jest ten, který usnadnil za dnešních rozháraných a mládeži studující nanejvýš nebezpečných poměrů nejen dětem zámož- ných rodičů, ale i těch, kteří strádají a perně skývu chleba si vydělávají, cestu bezpačnou ke studiím?« Dnes ví to každý kněz diecése naší, vědí to dobře chovanci zdejší. Nebylo a nemohlo to býti tajno Jeho Excellence našeho nejdůstojnějšlho a milovaného arci- pastýře Emanuele Jana. Aby radost svou i vděčnost ze šlechetného činu Vašnostina na jevo dal, jmenoval Vás svým, nebo-li biskupským notářem. Radujeme se z toho všichni upřímně. Neboť když má otec radost, zdaž se i děti neradují? My činíme zde též rodinu a vzhlédame k Vaší důstojnosti jako k otci.« Když pak chovanci k vdéčnosti a modlitbě za šlechetného lidumila vyzváni byli, bylo provoláno oslavenci, Jeho Excellenci nejdp. biskupovi litoměřickému, a konečně vdp. provinciálu řádu F. Waltrovi třikráte hromové »Sláva«. Rozcházeli jsme se od bytu zasloužilého toho kněze-veterána, připravenou ovací nanejvýš dojatého, s vroucí prosbou k Bohu vznesenou, aby šlechetný dobrodinec na dlouhá léta ještě ze záslužného vyzna menání se těšil. Mnegaja ljetal

Směs. ** Vyznamenaní zemědělští dělníci. Na statcích arcivévody Bedřicha v Uhrách slouží již 41 rok dělník Josef Leopolt. V uznání dlouholeté této věrné služby rozkázal arcivévoda Bedřich dělníka Leo- polta obdarovati peněžitou odměnou a doručiti mu po- chvalný diplom. Mimo to byli peněžitě obdařeni a vy znamenáni 74letý čeledín Marek Farago a ještě dva staří čeledínové. Diplomy a dary doručil vrchní župan Albert Kallay. Staří poctiví čeledínové radostí se až rozplakali nemohouce pochopiti, že i čeledínové mohou býti svou vrchností vyznamenáni. ** K odstoupení státního rady Brauna. Když před nedávnem státní rada Braun odcházel do výslužby, přinesly vídeňské listy velmi dojemné zprávy, jak se císař loučil se svým dlouholetým kabinetním řiditelem. Na celé této zprávě nebylo však ani slova pravdy, což potvrzuje státní rada Braun sám, jenž zaslal »N. Fr. Presse« opravu, ve které praví, že mu ona nepravdivá zpráva způsobila nejnemilejší nepří- jemnosti a že vůbec ani v té době nebyl ve Vídni, an se pro churavost nemůže z Uže ve Štýrsku vzdáliti.

* Schenkovo místo zaujme prozatímně v embryologickém ústavě ve Vídni prof. Schaffer. * Katovská otázka ve Vídni. Dle vídeň- ských listů podal zemský soud ve Vídni vrchnímu soudu žádost, aby při volbě nového kata neobdržel místo žádný uchazeč, jenž koná svůj úřad dle vzoru pražského kata Wohlschlägra. Nebojí se pistole. Předevčírem střílelí se ve Vídni generální řiditel severní dráhy císaře Ferdi- nanda, dvorní rada Richard Jeitteles a někdejší právní konsulent téže dráhy dr. Eler. Příčinou souboje byla osobní urážka na ulici spáchaná. Oba soupeřové vyvázli s. zdravou kůži, neboť stříleli na 15, dle jiné verse na 40 kroků a to jen jednou. ** Prodej věcí z pozůstalosti barona Hirsche. Po baronu Hirschovi zůstala, jak známo, pozůstalost, která se cení na 560 milionů franků. —

Tyto dny byly na burse v Berlíně prodány cenné pa- píry půvolu německého, za které strženo 4 miliony řišských marek. O tomto bohatství podvody a šmejdy nahromadéném nepíše »Právo lidu« nic, ono se v úvodním článku rozepisuje nejraději o klerik álech a feudálech. * Popravená guvernantka. Z Londýna se oznamuje, že tam byla oběšena Louisa Massetova, francouzská guvernantka z lepší rodiny, která byla přes svoje zapírání uznána vinou vraždy dítěte. V Londýně sebraná patice na prospěch odsouzené, byla odmítnuta, rovněž tak petice franccuzských dam. Ministr vnitra neuznal za dobré odsouzenou doporučiti milosti královny. Podotknouti sluší, že v Anglii bývá oběšena dobrá polovice všech k smrti odsouzených. ** Mor. »Reut. kanc.« oznamuje dne 1. t. m. z Honolulu: Dne 26. prosince m. r. umřelo zde šest osob morem. Dále oznamuje táž kancelář z Was- hingtonu: Dle kabelové zprávy amerického vrchního lékaře na Filippinách vyskytl se mezi tamními domorodci mor.

Hudba. —er. Z koncertní síně. Druhý letošní kon- cert »České filharmonie«, v minulém týdnu odbývaný, nabýval zajímavosti programem svým, na němž se nalézala také původní novinka symfonietta Dimol od E. Chvály »Jarní dojmy«. Známý náš kritik již několikráte dobyl úspěchů ve skladbě. Vzpomínáme jen jeho písní, klavírních skladeb, jeho Sousedské pro smyčcový kvartett, smyčcový kvartett, ouvertura atl. Ve všech téchto skladbách jeví se nám neobyčejná píle, s jakou dovede myšlénky své vyja- dřovati, které vždy vynikají ušlechti lostí a hlubokým výrazem. Tak tomu i v nejnovější symfoniettě, která nejeví se nám jako dílo mladistvé vznětlivosti, která vidí všude jen smavý svit sluneční a vůni květů, ale dospelé mužnosti, poznávající boje, jež přináší nám každá doba. Tím vysvětluje se vážný, někdy až vášnivé bolestný ráz celé skladby, v níž jen spoře probleskuje radost a veselí. Rázem tímto celou první větou skladby jest provanuta, veselejší jest scherzo a klidnější Larghetto. Celá skladba prozrazuje zkušenou ruku kontra- runktika, který v polyfonickém vedení hlasů podává tolik, že tím mnohdy až průzračnost celku bývá ztemněna. Také orchestrálním tělesem vládne E. Chvála bez rozpaků. Obtížná skladba byla nacvičena p. O. Nedbalem vskutku s pietou a s takovým vystižením celku, že zasluhuje všeho uznání. Solistou byl tentokráte mladistvý virtuos na hou-le J. Kubelík, který zvolil sobě vděčný koncert Mendelsohnův op. 64. Dnes, kdy jméno Kubelíkovo jde světem, psáti o něm to, co na tomto místě něko- likráte bylo řečeno, jest opravdu zbytečno. Jen tolik třeba s radostí konstatovati, že ku klidu a jistotě passaží přistupuje vroucí prohloubení celku, které vý- kon p. Kubelíka znamenitě povznáší.

Ostatní dvě čísla byly J. Massenetovy: Scénes pitto-resques, čtyři pikantní věty, plné francouzské elegance, svěžího života a pestré malby. Někde byly tyto obrázky v provedení přehnány a tím z nich jemný pel francouzského espritu setřen. Posledním číslem programu byla symfonická bá- seň Richarda Strausse »Till Eulenspiegel«, v níž líčí způsobem originálním šprýmy tohoto legendárního šaška XIV. století. Možno říci, že skladba tato obe- censtvo, jež na ni nebylo připraveno, překvapila. K. Strauss jest stoupencem programního směru Berlios- Lisztova, jenž tonomalbu však přivádí někdy až na hranice možnosti. Zajímavost, originálnost mu upříti nelze, neboť jak on dovede zahrávati se zvukovými barvami orchestru, užívati rhytmických rozmanitostí, vzbuzuje skutečně interes od počátku do konce. Enšpigl jest skladba volné formy rondové, v níž nám nejdříve skladatel představuje hrdinu, pak před- vádí jeho šaškovství v jednotlivých scénách a ko-- nečně vypravuje jeho konec. Bez obšírnějšího výkladu zůstává arciť skladba tato nepochopena. Skladby řídil mimo první číslo pan kapelník Anger. Ke Straussově skladbě bylo někdy na úkor malé plastické vypraco- vání celku. Hojná návštěva tohoto koncertu byla po- těšitelna vzhledem k šlechetnému jejich účelu.

Ze soudní síně. Sváděl k deserci. Dne 7. září 1897 uprchl od pluku z Jindřichova Hradce voják Ferdinand Šťastný, byl však 16. listopadu zatčenv Račiněvsia dodán garnisoně do Terezína. Čtvrtý den alo prchl z vazby a potloukal se po Čechách. Na vydaný za- týkač byl lapen dne 27. dubna 1898 v Motyčíně. Byl dodán do Slaného a odtud garnisoně do Prahy. Než z vězení svého prchl zase s vojínem V. Sumou dne 24. července a byl lapen až 4. září 1898. Udal, že ukrýval se v cihelně u Jana Brože v Jamníku. Tento jej také udal. Na základě toho byl Brož ob- viněn, že Šťastného přechovával, věda, že je sběhem